Katakomby - Jeremy Bates

Pod rušnými ulicemi a kavárnami Paříže, kde se přát

elé bezstarostně scházejí na kávu, se skrývá labyrint tunelů, pohřebiště několika milionů mrtvých. Když se hrdinům dostane do rukou videokamera s děsivými záběry zoufalé ženy bloudící tmavými a vlhkými chodbami, skupina kamarádů se vydává do katakomb odhalit tajemství nahrávky. Nakolik v něm obstojí a budou se vůbec moci vrátit zpět?

Katakomby. Druhý z hororů od Jeremyho Batese, který se věnuje reálným hrůzostrašným místům. Jak název naznačuje, tentokrát se zaměřuje na Katakomby a to tak, že na ty Pařížské.

První díl této série (Nejde ovšem o sérii navazující. Postavami, ničím, tudíž nevadí, pokud si Katakomby přečtete jako první) se jmenuje Les sebevrahů a moc se mi líbil. Nedočkavě jsem tedy vyhlížela další dílo Jeremyho Batese a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Porovnávání těchto dvou knih se však ubránit nedokážu.

Jde totiž pro ideální knihu pro všechny, kteří buď mají rádi horory, milují například Stephena Kinga, ale občas si chtějí přečíst něco lehčího, více oddechového. Něco u čeho nebudou muset přemýšlet tolik, jako u Kinga. Ideální to díky své jednodušší formě je ovšem také pro ty, kteří s horory třeba začínají, nebo je nečtou moc, ale nějaký by rádi vyzkoušeli.

Rozhodně se nemusíte bát délky knihy. Kniha má skoro 450 stran a české vydání ji dělá ještě mohutnější (obálka je ovšem nádherná stejně jako ta u předchozího Lesu sebevrahů), ale je neskutečně čtivá. Bates píše neskutečně čtivě a knihu opravdu přečtete bez problémů za dva dny, stránky totiž utíkají samy.

Osobně mi příběh z Katakomb přišel děsivější, a rozhodně byl brutálnější, než Les sebevrahů. Akce zde byla dle mého lépe rozložena. Akční scény byly v knize od samotného začátku. Celkově mi kniha přišla ve své podstatě mnohem děsivější než Les a do poslední stránky se zde něco dělo. Také jsem ocenila epilog, který nebyl příliš rozsáhlý, ale čtenáře obeznámí s tím, co nejvíce touží, po skončení samotného příběhu, vědět. Na druhou stranu ovšem člověk po přečtení Lesu sebevrahů tak nějak zhruba vytuší Batesovu osnovu, podle které knihy píše. Víte co za „zlo“ očekávat, trochu jsem se toho bála a po přečtení této knihy se mi to utvrdilo. „Zlo“ je jiné, ale princip byl vlastně stejný jako v první knize, kterou jsem od něj četla. Za to musím knize několik procent strhnout, přesto jde však o skvělou, lehkou četbu, která vás určitě zaujme. Rozhodně oceňuji krásnou obálku ve které byla u nás kniha vydána.

Sečteno podtrženo knihu určitě doporučuji, myslím si, že si Batesovi knihy dokonce přečtu někdy i znova, což se u každé knihy jen tak nestane. Jsem zvědavá na další témata, která ve svých knihách zpracoval (Helltown v Americe a Ostrov panenek) a doufám, že i tyto další knihy v překladu vyjdou. Myslím si, že Bates je autor, o kterém v hororovém žánru ještě hodně uslyšíme. Knihu můžu s čistým svědomím doporučit a myslím si, že vás nezklame. Knize dávám 90%.