Tak trochu jiná recenze aneb proč nemám ráda Selekci.

Zdravím Vás u dnešního článku a mám takový pocit, že to bude poměrně kontroverzní článek, co se knižního světa týče. Bude totiž o Selekci. Young adult sérii od Kiery Cassové. Na Selekci jsem snad ještě nečetla a neviděla žádnou negativní recenzi. Všichni ji milují, uctívají, čtou desetkrát... No já fakt ne. Mně Selekce vážně nudila – a dost mě děsí, že jediný díl, který jsem přečetla, tedy ten první, je všude hodnocen jako nejlepší z celé série.
Tímto článkem rozhodně nechci nikoho urazit. Berte ho s nadhledem, to že se třeba zrovna Vám Selekce líbí neznamená, že Vás považuji na literární nevzdělance a barbary, to v žádném případě. :-)

Jak jsem se vlastně k Selekci dostala? Tak samozřejmě přes booktubery a knižní blogery. Selekce byla všude a všichni ji milovali (a milují). Vlastně ani samotný nápad mě neodradil. Tušila jsem, že to nebude to nejlepší, co jsem kdy četla, ale zaujalo mě, že jde o další knihu slibující „reality show“.
Samozřejmě nesmím zapomenout na obálku – a tu budu chválit i když se mi kniha vůbec nelíbí a nemám ji ráda. Obálka je opravdu nádherná. „Přepychová“, ale zároveň není přeplácaná. Prostě oku lahodící.

Proč vlastně tu Selekci teda nemám ráda?
No, shrňme si to nejprve do jedné věty – JE TO NUDA!!! Ne, teď vážně, vždyť se tam nic neděje, nedochází k žádným zvratům a děj je šíleně předvídatelný. Ono vlastně už patriotické jméno hlavní hrdinky – America mě šíleně rozesmálo a tak nějak jsem už kvůli němu nedokázala brát knihu vážně. No a když opomineme její skvělé jméno a zaměříme se na její charakter, dopadneme snad ještě hůře. Pokud někdy udělám článek o pěti nejméně sympatických hlavních hrdinech, Americe bude patřit krásné druhé místo – na Lízinku Tachecí z Katyně ještě nemá, no...

V knize samozřejmě nemůže chybět klišé v podobě milostného trojúhelníku. Bohužel se nedočkáme zajímavých psychologických vyobrazení jednotlivých účastníků a Američin výběr „pravého partnera“ probíhá v prvním díle naprosto nahodile.
Paní Cassové musím nechat to, že píše jednoduše, opravdu hodně, tudíž se kniha čte lehce a přečtete ji rychle přesto, že Vás třeba nudí.

V knize mi chybí akce. V celé knize se jí dočkáme asi tak jednou, což mě přivádí k myšlence o podobnosti s knihou Poslední, která je o další „reality show“, trochu mě děsí, že knihy s tímto tématem jsou tak nudné... I když jsou diametrálně odlišné.
Chybí mi propracované postavy a jejich vztahy. Chybí mi logické chování postav, jednání, které by jim něco přinášelo.

Abyste to nepochopili špatně, protože můj blog se zatím tváří tak, že nečtu romantické knihy – nečtu je příliš, to ne, ale kvalitní romantickou knihu dokáži ocenit. Pýcha a předsudek je dokonce jednou z mých nejoblíbenějších knih. Takže ne, nekritizuji Selekci, protože to je žánr, který běžně nečtu.
Mrzí mě, že byla Selekce první YA knihou, kterou jsem kdy četla. Mám díky ní negativní názor na veškerou YA literaturu a těžce se do ní nutím.

Umím si představit, že bych ze Selekce byla nadšená přibližně mezi desátým a třináctým rokem, ovšem když jsem ji četla přibližně před dvěma roky, nudila mě. Jsem na ni v jednadvaceti asi prostě stará.

Hodnocení procenty bude dnes složité. Abych nebyla úplně „pes“, dám knize nějakých 20% za obálku a za to, že se čte vlastně sama. Samozřejmě bych mohla hodnocení zvednout s ohledem na věk, pro který je podle mě kniha vhodná, ale tůdle – čtou ji lidé v mém věku i lidé starší a líbí se jim a mně prostě ne, takže „věkovou hranici“ při hodnocení Selekce nebudu brát na zřetel.

A teď mě prosím neukamenujte. :-D