Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich - Laurent Binet

Je květen 1942 a výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš se připravují na cíl operace Antropoid: zabít Reinharda Heydricha, zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava, „pražského kata“ a „blonďatou bestii“. Druhého nejvyššího muže v hierarchii SS provází šeptem pronášená tajemná zkratka HHhH: Himmlers Hirn heißt Heydrich – Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich. Ne nadarmo – Heydrich totiž patří k hlavním organizátorům židovského holocaustu neboli Endlösungu...

Strhující prvotina francouzského spisovatele Laurenta Bineta, který dlouho pobýval na Slovensku a v Česku, barvitě vykresluje okolnosti „nejodvážnějšího protinacistického činu v dějinách druhé světové války“ a novátorsky v něm zkoumá vztah mezi realitou a fikcí.

Možná už jste z blogu pochytili, že čtu ráda i válečnou literaturu a že ji mám ráda právě v beletrii. Obzvláště se zajímám o atentát na Heydricha a knih jsem o něm přečetla už několik (plánuji na toto téma i článek to "Top 5"). K HHhH (Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich) jsem nejprve přistupovala lehce skepticky. Tak nějak jsem si neuměla představit, jak by Francouzský autor mohl situaci vystihnout citlivě, ale zároveň realisticky ve "spolupráci" s jakýmsi češstvím. Autor mě opravdu překvapil.

Jak jsem již zmínila, trochu jsem se bála, co z této knihy vyleze a ona byla ve finále neskutečná. A dle mého patří mezi ty lepší, které si na toto téma můžete přečíst (Což ovšem neplatí o jejím zfilmování. Smrtihlav nejen, že nemá nic společného s knihou, ale ani s historií.) a měli byste jí dát šanci. Z celé knihy sálá to, jak autor zbožňuje naši zemi a hlavně Prahu a v neposlední řadě také neskutečná úcta k hrdinům se jmény Gabčík, Kubiš, Opálka, Valčík, Bublík, Morávek... Ale nejen k nim, sám autor v knize několikrát zmiňuje, jak smutné je, že není v jeho silách zmínit všechny (i ty dodnes nejmenné) hrdiny, kteří se na této události podíleli sebevíce okrajově. 

Autor zde propojuje právě historické události a myšlenky, které se mu během psaní knihy honily hlavou. Popisuje to, jak na něj jednotlivá místa působila a i obavy, které ho během tvorby provázely. Práv toho jsem  se trochu bála, protože mě upřímně moc nezajímalo, jak knihu psal, ale ve výsledku byly jeho myšlenkové pochody neskutečně zajímavé a oživující a často přinášely i různé zajímavé informace, včetně dalších knih věnujících se atentátu - musím si je pořídit!

Na rozdíl od jiných knih, které jsem na téma atentátu četla se HHhH věnuje více postavě Heydricha a dozvídáme se zde i mnohem více z jeho života předtím, než se z něj stala "Blonďatá bestie", včetně jeho vztahu s manželkou Linou. Dělá to knihu rozhodně zajímavou. Na druhou stranu se autor rozhodně nedokázal na věc podívat objektivně a dává jasně najevo své názory na jednotlivé nacistické, či britské osobnosti - ale s jeho názory se ztotožňuji, takže - "who cares?".

Kniha je čtivá, dělená do krátkých kapitol, což ke čtivosti ještě připadá. Tím, že odkazuje i na dávnější historii (nejen) našich zemí, je dle mého názoru opravdu poměrně přínosná. Autor se snažil upozorňovat na hranici mezi historií a fikcí a to je podle mě jedna z nejlepších věcí na této knize. Knihu můžu rozhodně doporučit. Je to další z knih, která čtenáři dá něco "víc", než jen čtenářský zážitek a zrovna některou knihu o atentátu by si dle mého měl přečíst každý z nás a HHhH je zrovna jedna z těch lepších po které můžete sáhnout. Knize dávám 90%. (Ale na film Smrtihlav se snad radši nekoukejte. Pokud okolnosti ohledně války a atentátu znáte, budete trpět a pokud neznáte, budete mít naprosto zkreslené informace. To už je opravdu mnohem věrohodnější film Antrophoid...).