Tatér z Osvětimi - Heather Morris

Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí.

O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají.

Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu. 

Kniha Tatér z Osvětimi proletěla sociálními sítěmi. Byla úplně všude. Nějak extrémně jsem si ji zpočátku přečíst netoužila, ale nakonec se to změnilo a já si ji přála k Vánocům. Od mamky jsem ji dostala a nakonec jsem se na ni vrhla hned jako na třetí knihu z vánoční nadílky...

Musím se přiznat, že prvních padesát stran jsem myslela, že Tatéra odložím. Prvních padesát stran se nic nedělo, Lale se netvářil nijak šokovaně z toho, kam se dostal a celkově na mě prvních padesát stran působilo jako cenzurovaných. Jakoby se někdo snažil zastírat hrůzy, které se v Osvětimi a nejen tam děly. Díky Bohu po padesáti stranách přišel zlom. V knize se začalo něco dít a i se už trochu více ukazovalo co všechno se zde dělo.

Lale měl neskutečné štěstí. A to mu samozřejmě přeji. Jde o reálnou výpověď muže, který Osvětimí prošel a je opravdu úžasné, jaké měl štěstí. Opravdu jako tatér patřil k tomu "lepšímu" a měl mnoho výhod. A díky těm výhodám také známosti, které mu třeba i zachránily život. I díky tomu si dnes můžeme přečíst příběh o velké lásce. Určitě je ale třeba u čtení Tatéra myslet i na vězně, kteří takové  štěstí jako on neměli a prošli si mnohem horšími věcmi.

Tatér z Osvětimi je z velké části hlavně výpovědí o jedné velké lásce. Tím, že jde o reálné události, nejde příběh příliš posuzovat. Možná jen tak, že Lale a Gita prožili opravdu neskutečnou lásku, která je po psychické stránce dost možná často zachraňovala a nutila dále žít...

Po prvních padesáti stranách se mi kniha začala i velice dobře číst a zbývajících dvě stě stran jsem nakonec přečetla za jedno odpoledne (a ještě mi zbyl čas na sto stran z knihy jiné...:-D). Myslím, že kniha se bude líbit určitě všem, kteří rádi čtou romantické příběhy a zároveň jim nevadí občasné popisování kruté reality.

Osobně už jsem přečetla poměrně dost knih, které se během druhé světové války odehrávají a musím říct, že jsem četla určitě lepší. Takové, které ukazovaly válku z pro mě zajímavějšího pohledu, nebo třeba lépe popisovaly samotné prostředí ve kterém se odehrávaly. (Pravda (a také velké plus) je, že na konci knihy najdete mapku Osvětimi). 

Je dost možné, že jsem díky tomu, jak byl Tatér všemi opěvován, čekala něco  víc, něco opravdu perfektního. Další věc je ta, že vyloženě romantiku nevyhledávám a v Tatérovi z Osvětimi je opravdu tím hlavním. Přesto knihu nakonec hodnotím 75 % a doporučuji.