Jasno lepo podstín zhyna - Sara Baum

Pozoruhodný titul úspěšné prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou názvů čtyř ročních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku na pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa, rychle k němu přilne a poprvé v životě pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti…

Na Jasno lepo podstín zhyna jsem měla zálusk už nějakou chvíli. Pořád jsem ho ale odkládala. Nedávno jsem si ale všimla, že z eshopů začíná pomalu mizet a to jsem nemohla riskovat a musela jsem si ji objednat. Nakonec jsem se do ní pustila hned ten den, co přišla. A nelituju tohohle nákupu ani za nic, protože tohle byla DOKONALOST!

Příběh Raye, kterému je padesát sedm a psa, Jednooka, kterého si jednoho dne adoptuje. Oba dva hrdiny si nejde nezamilovat. Ray je popisovaný jako podivín, ale já bych ho podivínem nenazývala. Pro mě to byl nepochopený, ale neskutečně citlivý a inteligentní člověk, který žil na okraji společnosti - částečně chtěně, částečně nechtěně. Jednooko byl prostě Jednooko, prostě pes, pes svéráz. Kvůli své minulosti je Jednooko agresivní a dostává tak sebe a svého pána do nepříjemných situací. O to nepříjemnějších, protože Ray se bojí konfrontace s lidmi.

Sara Baum píše nádherně. Kniha se mi četla strašně krásně, zároveň jsem u ní ale přemýšlela a byla neskutečně zvědavá, jak celý příběh skončí. Autorka je umělkyně, výtvarnice, a je to z knihy poznat. Vyžívá se v popisování barev předmětů nebo přírody. Celý příběh (kromě prologu a epilogu) je monolog Raye k jeho kamarádovi - Jednookovi. A je dojemný, ale zároveň realistický, místy možná až naturalistický. Ray Jednookovi popisuje, co vidí. Popisuje rostliny, zvířata, celkové prostředí. Autorka nejen tyto popisy píše poeticky, používá barvitá přirovnání... a mě to ohromě bavilo.

Rayovi myšlenky a celkově jednání s Jednookem jsou nádherné. Od úplného začátku po úplný konec. Příběh je o nalezení přátelství, které je možná pro samotné protagonisty překvapením. Je o budování vztahu mezi týraným psem a osamělým člověkem. Je ale také o krásách přírody. O vztahu lidí k přírodě. O životě v jistém souladu s ní.

Jasno lepo podstín zhyna je nádhernou poetickou knihou, která je plná citů i pocitů. K "podivínovi" si vybudujete neskutečně silný vztah. Možná v něm najdete i kousek sebe, protože mně se to podařilo. Budete se smát, budete brečet, budete chtít vynadat všem nespravedlivým... a v neposlední řadě, budete chtít odjet do neznáma. Jen s vaším čtyřnohým kamarádem.

Jasno lepo podstín zhyna se pro mě okamžitě zařadil mezi ty nejlepší knihy, co jsem kdy četla. Nejen nejlepší, ale rozhodně i nejkvalitnější. Autorka se mi trefila do noty jak "psím a podivínským" tématem, tak nádhernými popis přírody. K tomu všemu se kniha i velice nádherně čte. Pro mě číst Jasno lepo podstín zhyna? To byla prostě pohádka a doporučuji vám si ji rychle sehnat. Začíná být pomalu vyprodaná, už ji neseženete úplně všude. Pokud na ni ale narazíte, neváhejte. Je to nádhera. Dávám 100 % a určitě jsem ji nečetla naposledy.