Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.
Zlodějku knih řadí spousta lidí mezi nejlepší knihu, kterou kdy četli. Mezi svoje nejoblíbenější knihy, mezi geniální díla. Objevují se i názory, že by se kniha měla zařadit do maturitní četby. Vzhledem k tomu, že jde o knihu odehrávající se během druhé světové války, je poměrně s podivem, že jsem takhle vychvalovanou knihu přečetla až teď. Jak se mi líbila?
Kniha přináší příběh malé dívky, Liesel, která před začátkem války cestuje s maminkou do menšího města, kde se jí ujímá rodina pěstounů. Rodina je to zvláštní. Nová maminka nejde pro ránu a sprosté slovo daleko. Tatínek je tišší, ale velmi srdečný člověk. Čtenář sleduje to, jak se vyvíjí Lieselin vztah s novými rodiči, ale také jak se seznamuje s novými kamarády. Zároveň se však očima malé dívky seznamujeme s blížící se válkou a nacismem, který začíná Německo ovládat. Aby tomu nebylo málo, vypravěč knihy je velmi originální. Je jím totiž samotná smrt, která ve Zlodějce knih nevystupuje přímo jako negativní a děsivá postava, ale jako tichá pozorovatelka, která si dokáže k lidem vytvořit i vztah.
Během čtení Zlodějky knih jsem měla takové tři proměněné stavy. Nejprve jsem byla vážně nadšená. Kniha je originálně psaná. Obsahuje různé "podnadpisy" a vysvětlivky, shrnutí. Objevují se zde i kresby. Příběh, přestože ho vypravuje samotná smrt, je zachycen hlavně pohledem malé dívky, která se snaží pochopit situace, které nastávají a s kterými se musí vyrovnávat. Celá temná doba je protkána světlejšími okamžiky, které popisují hlavně dětství Liesel a objasňují, proč se kniha jmenuje právě Zlodějka knih.
Právě zde se dostáváme bohužel i k druhému stavu, který se u mě objevil zhruba v polovině knihy. Tak nějak mi došlo, že je kniha místy až zbytečně rozvleklá. Mohla by mít o 150 stran méně a vůbec nic by se nestalo.
Jenže pak přišel stav číslo tři. Závěr knihy, který byl perfektní, perfektní a perfektní a tím pádem ano, takhle kniha si těch pět hvězdiček zaslouží.
Zlodějka knih ukazuje válečnou dobu v Německu z trochu jiného úhlu. Přesto, že hlavní hrdinkou je malá dívka, není pohled na danou dobu nijak naivní, ale až děsivě realistický a prostý. V knize je spousta emocí, které ve čtenáři vyvolá, ale nijak násilně. Prostě tam jsou, tak jak byly v době, která knize sloužila jako předloha. Autor se nás nesnaží rozbrečet. On nám prostě jenom předává informace a pozorování a funguje to velmi dobře.
Asi to nejlepší, co pro mě kniha měla, byly postavy. Autor vytvořil neuvěřitelně krásné charaktery a vztahy. Postavy jsem si opravdu zamilovala. Hlavně tatínka. Celkově pro mě byly tím nejsilnějším na knize.
Jak jsem již řekla, místy byla kniha o něco pomalejší, než by podle mě být mohla a myslela jsem si, že nebudu patřit k těm, kdo jsou z knihy nadšení. Nakonec se mi však kniha velmi líbila a věřím, že jsem ji nečetla naposledy. Příběh je silný a pokud patříte mezi ty, kteří ho ještě nečetli, určitě po Zlodějce knih sáhněte. Tohle je jedna z knih odehrávajících se během druhé světové války, která bude bavit i čtenáře, kteří se na tuto dobu v knihách vyloženě nezaměřují. Knihu Zlodějka knih hodnotím 90 %.
PS: Doporučuji i film, ten se mi také moc líbil. Právě herecké obsazení bylo výborné.
Kniha přináší příběh malé dívky, Liesel, která před začátkem války cestuje s maminkou do menšího města, kde se jí ujímá rodina pěstounů. Rodina je to zvláštní. Nová maminka nejde pro ránu a sprosté slovo daleko. Tatínek je tišší, ale velmi srdečný člověk. Čtenář sleduje to, jak se vyvíjí Lieselin vztah s novými rodiči, ale také jak se seznamuje s novými kamarády. Zároveň se však očima malé dívky seznamujeme s blížící se válkou a nacismem, který začíná Německo ovládat. Aby tomu nebylo málo, vypravěč knihy je velmi originální. Je jím totiž samotná smrt, která ve Zlodějce knih nevystupuje přímo jako negativní a děsivá postava, ale jako tichá pozorovatelka, která si dokáže k lidem vytvořit i vztah.
Během čtení Zlodějky knih jsem měla takové tři proměněné stavy. Nejprve jsem byla vážně nadšená. Kniha je originálně psaná. Obsahuje různé "podnadpisy" a vysvětlivky, shrnutí. Objevují se zde i kresby. Příběh, přestože ho vypravuje samotná smrt, je zachycen hlavně pohledem malé dívky, která se snaží pochopit situace, které nastávají a s kterými se musí vyrovnávat. Celá temná doba je protkána světlejšími okamžiky, které popisují hlavně dětství Liesel a objasňují, proč se kniha jmenuje právě Zlodějka knih.
Právě zde se dostáváme bohužel i k druhému stavu, který se u mě objevil zhruba v polovině knihy. Tak nějak mi došlo, že je kniha místy až zbytečně rozvleklá. Mohla by mít o 150 stran méně a vůbec nic by se nestalo.
Jenže pak přišel stav číslo tři. Závěr knihy, který byl perfektní, perfektní a perfektní a tím pádem ano, takhle kniha si těch pět hvězdiček zaslouží.
Zlodějka knih ukazuje válečnou dobu v Německu z trochu jiného úhlu. Přesto, že hlavní hrdinkou je malá dívka, není pohled na danou dobu nijak naivní, ale až děsivě realistický a prostý. V knize je spousta emocí, které ve čtenáři vyvolá, ale nijak násilně. Prostě tam jsou, tak jak byly v době, která knize sloužila jako předloha. Autor se nás nesnaží rozbrečet. On nám prostě jenom předává informace a pozorování a funguje to velmi dobře.
Asi to nejlepší, co pro mě kniha měla, byly postavy. Autor vytvořil neuvěřitelně krásné charaktery a vztahy. Postavy jsem si opravdu zamilovala. Hlavně tatínka. Celkově pro mě byly tím nejsilnějším na knize.
Jak jsem již řekla, místy byla kniha o něco pomalejší, než by podle mě být mohla a myslela jsem si, že nebudu patřit k těm, kdo jsou z knihy nadšení. Nakonec se mi však kniha velmi líbila a věřím, že jsem ji nečetla naposledy. Příběh je silný a pokud patříte mezi ty, kteří ho ještě nečetli, určitě po Zlodějce knih sáhněte. Tohle je jedna z knih odehrávajících se během druhé světové války, která bude bavit i čtenáře, kteří se na tuto dobu v knihách vyloženě nezaměřují. Knihu Zlodějka knih hodnotím 90 %.
PS: Doporučuji i film, ten se mi také moc líbil. Právě herecké obsazení bylo výborné.
Mě ta knížka tak netáhne i když vím, že je dost oblíbená, teď jsi mě ale docela nalomila těmi postavami, protože když mě v knize baví postavy, tak si mě dokáže získat, i kdyby byl zbytek slabší. Třeba po ní někdy taky sáhnu. :)
OdpovědětVymazatKnihu jsem četla si dva roky zpátky a popravdě mě příliš nezaujala. Nebyla špatná, ale něco mi na ní nesedělo. :) Většinou se to nestává, ale v tomhle případě se mi asi víc líbil film. :)
OdpovědětVymazatJá jsem s knihou sekla ve chvíli, kdy se asi na pátý stránce, že příběh vypravuje smrt a ta smrt říkala něco ve smyslu "Vybrala jsem si tu dívku, oba byla tak vyjímečná..." Nesnáším, když je hlavní hrdina "vyvolený," smrt by prostě neměla mít žádný favority.
OdpovědětVymazatPak jsem samozřejmě četla na knihu samý dobrý recenze (ikdyž film byl kýčovitý), tak jsem si říkala, jestli jsem tomu neměla dát šanci.. ale pak jsem si přečetla Posla, což je další kniha od Zusaka, a rozhodně to... není pro mě. Větší literární kýč se najde jen těžko.