Dlouhý pochod - Richard Bachman (Stephen King)

Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...

Dlouhý pochod? No páni. O něm já snila tak dlouho. Anotace mě zaujala už před několika lety, kdy byl Dlouhý pochod beznadějně vyprodán. Čekání se vyplatilo. Vyšel znovu. A dokonce i v paperbacku, za co jsem já osobně (já vím opakuji se) neskutečně ráda. Tak se pojďme podívat na zoubek Dlouhému pochodu, nejočekávanější knize letošní podzimu pro mou osobu!

Anotace je poměrně jasná. Reality show, mladí chlapci (hned sto mladých chlapců) a jednoduchá pravidla. Jít. Pořád. Nesmí se zastavit nebo zpomalit pod danou rychlost. Jinak. No konec. A nejen v soutěži. Možná to zní jako současné oblíbené young-adult dystopie, ale věřte, že tohle s nimi nemá vůbec nic společného. Tohle je prosím geniální, velkolepé, jednoduché a zároveň neuvěřitelně složité a propracované dílo.

K té jednoduchosti. Ona začíná a končí námětem. Pochod. Skupina chlapců, kteří jdou. Jdou doslova o život a sem tam je kolem cesty běsnící, fanatický dav, který je podporuje. Neuvěřitelný nápad, ale také neuvěřitelně náročný na zpracování pro autora. No buďme rádi, že napadl právě Kinga. Nevěřím, že by kdokoliv jiný dokázal popsat míli za mílí takovým způsobem, jakým to zvládl právě mistr King. Stěžejní námět je právě pochod. Jak chcete napsat tři sta stran o pochodu? No, King očividně zvládne vše. V knize je spousta drobných odboček, ale opravdu jen drobných. Jde o vzpomínky na blízké chlapců, kteří se rozhodli kvůli vidině jakýchkoliv splněných přání tuto strastiplnou cestu absolvovat. Pár chlapců sledujeme více (včetně hlavního hrdiny Raye Garratyho) a právě oni si o blízkých vyprávějí, ale nejen o nich. Vypráví si i různé jiné příběhy. S přibývajícími mílemi a únavou se jejich vyprávění mění. Často bývá zmatené. Stejně tak se mění jejich chování.

Hlavního hrdinu většinou zmiňuji obšírně. U Dlouhého pochodu ne. S Rayem a jeho myšlenky trávíme nejvíce času a k srdci vám přiroste. Jenže je zde tolik dalších postav, kterým výhru přejete... King dokázal popsat utrpení těchto mladých mužů tak realisticky. Absolutně jsem neměla problém si představit, že společnost se takovýmto směrem vydala a takováto soutěž se opravdu koná. Pocity to nebyly příjemné. Mladých mužů mi bylo tak neuvěřitelně líto a tak moc jsem s nimi soucítila. Míle ubíhají, dochází k nejrůznějším zvratům a výkyvům v chování, tak jak pomalu přibývá únava a vy ji prostě cítíte společně s účastníky a jinak to nejde. Před očima vám probíhají životy chlapců. Zrychleně. Celé jejich životy....
Nechápu a nikdy chápat nebudu, jak někdo dokáže napsat něco takhle skvěle.

V knize se nachází spousta nenápadných odkazů a moc velkou radost jsem měla z toho,že spousta jich byla na literaturu. Kesey (autor mojí snad vůbec nejoblíbenější knihy), Poe i další velikáni.

Další Kingovka, pardon, tentokrát Bachmanovka. Dlouhý pochod Stephen King vydal pod pseudonymem Richard Bachman. A o něm nám i v předmluvě povídá. Richard Bachman díky Kingovi doslova ožil, ale odhalen byl velice brzy. Upřímně? Nedivím se. Nebudu si hrát na odborníka, který rozezná Bachmana od Kinga. Nerozeznám. Ale také jsem v pozici, kdy vím, kdo knihu napsal. Zda by mě King napadl, i kdybych knihu četla bez této vědomosti, těžko říct. Dlouhý pochod pro mě osobně byl ale typickým Kingem. I když sám mistr tvrdí, že tomu tak být úplně nemá.

Dlouhý pochod je ve své podstatě sonda do lidské duše, která se dobrovolně uvrhla do neštěstí. Trpí. Fyzicky i psychicky. Člověku postupně dochází, že případná výhra štěstí nikomu nepřinese. Příběh se postupně mění. Stává se brutálnější a děsivější. Nejsou tu příšery, ale lidé. Společnost věnující se drastické zábavě (chlapci odsuzují hlavně jednoho aktéra této show, ale za jejich utrpení nemůže pouze on). Kniha vyšla v originále již v roce 1979, ale čtení je to neustále aktuálnější a aktuálnější. Je to varování pro společnost ale i pro jednotlivce. Je to silné, napínavé (je to King, do konce nemůžete tušit, kdo bude vítěz), nesmírně smutné. Ale úžasné. Dlouhý pochod je knihou, která nezaujme jenom čtenáře Kinga. Podle mého zaujme i jako první seznámení s tímto panem Spisovatelem. King si velké S zaslouží. On je mistr. A na Dlouhém pochodu jsem se v tom jenom utvrdila. Jedna z nejlepších a nejsilnějších knih, kterou napsal. Dlouhému pochodu dávám 100 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku úžasné knihy Dlouhý pochod moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu.