Divadlo světla - Anne Delaflotte Mehdevi

Barokní Praha, počátek 18. století. Slávek je jediným dítětem stavebního mistra, který pracuje pro význačné architekty. Slávkova rodina přežije mor a před ním samotným se otevírá nadějná budoucnost, pak ho však málem připraví o život střet s kočárem. Slávek má štěstí v neštěstí: nehodu přežije s ochrnutýma nohama, ale kočár patří vzdělanému, uměnímilovnému a bohatému šlechtici, hraběti Františku Antonínu Šporkovi. Ten se stane Slávkovým ochráncem, pomůže mu získat vzdělání a posléze i práci. Slávek je uchvácen velikou novinkou – do Čech dorazilo barokní divadlo v celé své kráse. Baroko je hra plná světla i stínů, a jelikož je Slávek velmi vnímavý a vynalézavý mladík, najde své uplatnění právě v této hře.

V poslední době se nějak změnil můj čtenářský vkus. Nebo alespoň knihy, které mě momentálně lákají. Na Instagramu jsem náhodou narazila na knihu Divadlo světla. Jediné, co jsem o ní věděla, že jde o knihu, kterou napsala zahraniční autorka, ale odehrává se v Praze. A taky že má nádhernou obálku. Odměna za státnice byla jasná a já se do ní prakticky hned pustila. 

Divadlo světla vypráví příběh Slávka. Celé vyprávění je vlastně jeho zpověď. Není to ale pouze příběh jeho života. Je to příběh Prahy. Příběh barokní Prahy osmnáctého století. Praha v té době prožívala mnohé změny a zvraty. Od monumentálních architektonických změn po různé rány, jako například morová epidemie. Se Slávkem a Prahou toto všechno prožíváme. I Slávkův život však ovlivní mnoho ran. Je poražen kočárem a ochrne. Má však štěstí v neštěstí. Kočár patří Františku Antonínu Šporkovi. Mecenáši umění a vlivnému muži, který se vypracoval ze střední třídy. Špork se stane Slávkovým ochráncem a jeho život otočí o sto osmdesát stupňů.

Přesto, že Slávkův život přináší mnoho zvratů a nepříjemných událostí, rozhodně od knihy nečekejte akční příběh. Kniha akcí neoplývá. Děj si pozvolně plyne. To, co pro mě osobně bylo na knize nejdůležitější, to byly dvě věci. První jsou popisy Prahy. Slávek Prahu miluje. Mimo jiné je Divadlo světla také románem o lásce k Praze. A autorka očividně Prahu miluje také. Slávkovýma očima procházíme barokní Prahou a je to opravdu, jako bychom se na procházku vydali my sami.

Druhá věc, která se mi na knize taktéž velice líbila? To byly reálné osoby, které se do děje zaplétaly, mnohdy pouze okrajově, zmíněné na pár stranách. Ale byly tam. Divadlo světla je kromě románu o Praze také románem o umění. Prim zde hraje divadlo, ale významnou roli zde sehrává také architektura a sochařství. V knize se tedy setkáváme například s Brokoffem, Braunem... no a samozřejmě i samotný Špork je postavou reálnou.

V knize je výborně popsaná barokní doba. Společenská národa, "problémy s jezuity" a mnohé další. Jazyk, jakým je kniha psána je zároveň velmi čtivý, svižný, místy lehce poetický a pro popisy se hodí výborně. Chválím rovněž grafické zpracování knihy. Nedá se nezmínit nádherná, lesklá obálka, která je laděná do bronzových odstínů.

Divadlo světla není skoro vidět. A je to škoda. Pravděpodobně v tom hraje roli, že to není kniha pro každého a rozhodně se vymyká tomu, co můžeme na sociálních sítích, které se knihám věnují, vidět nejčastěji. Není to nejlehčí čtení, byť také není přespříliš náročné. Kniha je však plná krásných myšlenek, naděje, lásky. Pokud jste milovník Prahy, nejlépe pak Prahy a historie, případně divadla nebo umění celkově, Divadlo světla je čtení pro vás. Jak jsem zmiňovala výše, nečekejte však příběh, z kterého akce přímo odkapává. Čekejte volně plující děj a procházku historickou Prahou.

Za mě je Divadlo světla rozhodně jednou z nejlepších knih, které jsem letos přečetla a hodnotím ho 95 %.