čtvrtek 20. srpna 2020

Husí táta - Michael Quetting



Michael Quetting má v rámci výzkumu na předním evropském ornitologickém institutu naučit husy létat za svým ultralehkým letadlem. Nejprve je však třeba nechat je vylíhnout. Když se nakonec vyklube sedm housat, novopečenému husímu tátovi rychle dojde, že má co do činění s bandou dětí, v níž má každé house naprosto individuální vlastnosti.

Michael Quetting nás prostřednictvím láskyplného vyprávění nechává vstoupit do jejich společného dobrodružství. Vypráví, jak husy vyrůstají a jak společně objevují zemi, vodu i vzdušný prostor.
Ke konci projektu je však čeká loučení: Husy vylétnou na svobodu a Michael Quetting už není tím, kým byl na začátku. Knihu provázejí půvabné fotografie, které zážitek ještě umocňují.

Husí táta mě zaujal hned. Něco mi říkalo, že by kniha mohla být podobná jedné mé milované - 25 gramům štěstí (recenzi najdete tady). Rozdíl jsem tušila hlavně v tom, že tentokrát nepůjde o ježečky. Tady jde o husy. O další nedoceněná zvířata. Tentokrát ještě více nedoceněná zvířata než jsou ježci. Z nějakého důvodu spousta lidí vnímá ptáky jako málo inteligentní, neschopné vypěstovat si jakýkoliv emoční vztah a podobně. I to byl důvod, proč jsem si knihu tak moc chtěla přečíst. Je to další kniha, která lidem ukáže, že se mýlí. 

O čem vlastně Husí táta je? Kniha vypráví příběh Michaela, který pracuje v ornitologickém Institutu Maxe Plancka. Zde se v rámci výzkumu dostane k husám. Proč? Má za úkol zkoumat různé "prvky" letu hus, které do dnes zkoumány nebyly. K tomu je ale potřeba mnohé. Například letadlo. A vzhledem k tomu, že právě Michael je pilotem, je pro tento výzkum vybrán. Michael je samotným autorem knihy a vypráví nám příběh od úplného začátku. Pro housátka bylo nutné, aby s nimi čas trávil ještě před vylíhnutím. Bylo nezbytné, aby si zvykala na jeho hlas. Cíl byl jediný - "vtisknutí", díky kterému ho housátka považují za maminku, nebo v tomto případě spíše za tatínka.

Michael v knize velmi poutavě popisuje celou životní cestu s housaty. Od těch nejmenších krůčků, prvního koupání, učení létání v blízkosti letadla, až po problémy, které začaly nastávat v "husí pubertě". Michael s husami bydlí v karavanu na louce a je na dlouhou dobu takřka odtrhnut od civilizace. Je velice zajímavé sledovat to, jak se mění. Jak se vyvíjí jeho vztah k husám a zvířatům celkově. Samozřejmě měl ptactvo rád vždy, ale husí rodinka, jejíž hlavou se stane, mu naprosto změní život. Michael toho naučí spoustu husy, ale husy toho ještě více naučí Michaela.

Kniha rozhodně ukazuje to, jak jsou husy chytré, empatické a jak dokáží dávat najevo emoce. A také jsou neskutečné osobnosti. Michael jednotlivé husy pojmenoval a označil různobarevnými kousky. Často však dokázal poznat, o kterou husu jde pouze na základě jejího chování. 

Kniha se krásně čte, celý příběh prožíváte s Michaelem i husičkami (nebudu prozrazovat, zda jde o kluky nebo holky, to se dozvíte v knize :-)). Zároveň je text prokládán vtipnými poznámkami, občas se Michael snaží napsat, co si asi která husa mohla myslet. Chvílemi je čtení trochu odbornější. Jde o krátké chvíle, ve kterých Michael popisuje výzkum či principy létání. Přiznám se, že tyto principy jsem úplně nepochopila. Detaily toho šly trochu mimo mě. Nebylo to ale něco, co by mě od čtení odrazovalo. Šlo o krátké odstavce, které se v celé knize objevily pouze na pár místech.

Jak to celé s husami a Michaelem dopadne, to si budete muset přečíst. (A abyste si vše líp představili, uprostřed knihy najdete i několik barevných fotografií, kde husy i Michaela uvidíte. Prohlédnete si roztomilá maličká housátka i pubertální husy!). Já vám přečtení rozhodně doporučuji. Jde o roztomilé čtení, které si užijete. Na závěr bych porovnala Husího tátu právě s 25 gramy štěstí, které jsem zmiňovala na začátku recenze. Měla jsem pravdu. Obě knihy fungují na podobném principu, kdy nám autor vypráví svůj reálný příběh, který prožil se zvířaty. Čtení je to pro milovníky zvířat jako dělané. Roztomilé, místy dojemné. Také však velice poučné. Ve výsledku se mi asi o něco málo líbilo víc právě 25 gramů štěstí, ale nic to nemění na tom, že Husí táta je další skvělou "zvířecí" knihou, kterou doporučuji právě i těm, kdo už 25 gramů štěstí četli a líbilo se jim. Husímu tátovi dávám 85 % a určitě si ho přečtěte!

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Husí táta na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. 

5 komentářů:

  1. Jé, na zvířecí knihy jsem trochu pozapomněla (teda kromě Herriota - toho můžu číst pořád dokola). Tahle vypadá krásně odpočinkově. Píšu si ji na seznam

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mám radost! Já od Herriota ještě nic nečetla, ostuda, ale určitě chci! .-)

      Vymazat
  2. Tohle není kniha, která by mě na první pohled zaujala, nebo bych měla chuť si ji přečíst... Píšeš o ní ale vážně krásně a musím přiznat, žes mě nalákala. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, to mám radost. :-)
      Je mi jasné, že zrovna husy nejsou téma pro každého, ale já miluju každý zvířectvo :-D

      Vymazat
  3. Už jsem viděla tuto recenzi na IG, vypadá to na krásnou knihu, tu o ježcích jsem četla a byla úžasná :-)

    OdpovědětVymazat

Každý komentář mi udělá velkou radost a moc za něj děkuji. :-)