Ústav - Stephen King

 Uprostřed noci, v domě na klidné ulici v příměstské Minneapolis, vetřelci tiše zavraždí rodiče Luka Ellise a naloží ho do černého SUV. Operace netrvá ani dvě minuty. Luke se probudí v Ústavu, v místnosti, která vypadá stejně jako jeho pokoj – kromě okna…

Psychicky děsivý stejně jako Žhářka a s úžasnou dětskou imaginací kultovního To je Ústav dramatickým příběhem o dobru a zlu ve světě, kde hodní kluci vždy nevyhrají.

Máme tu další novinku od Stephena Kinga. A tentokrát to je opravdu novinka. Žádná reedice. Ústav vychází v češtině poprvé. I v originále vyšla totiž teprve v loňském roce. Jak jinak, očekávání byla opět obrovská. Mrkněme se na to, jak si ústav vedl.

Příběh začíná mužem, který přišel o práci u policie a vydává se na "cestu". Poté se dostáváme k hlavnímu hrdinovi Lukovi Ellisovi. Geniální chlapec, který řeší, na kterou vysokou školu půjde, i když normální děti v jeho věku navštěvují zhruba 6-7 třídu. Jednou v noci se vzbudí a u postele stojí neznámá žena. Probudí se v Ústavu. Jen kvůli tomu, že uměl pohnout odpadkovým košem, aniž by se ho dotkl. Bez rodičů, bez kohokoliv známého...

Jak jste asi pochopili, King v knize Ústav pracuje s tématem, které umí zpracovat velmi dobře. Dětský hrdina je Kingovi dobře znám, pracovat s ním umí perfektně. V Ústavu dokonce vyspělé chování odůvodňuje i vysokou inteligencí hrdiny, což ho dělá ještě o něco uvěřitelnější. Dalším silným a Kingovi známým tématem je přátelství. Opět se zde tedy setkáme hned s několika výjimečnými dětmi, které se do děsivé situace dostávají kvůli svým telekinetickým či telepatickým schopnostem. Dá se tedy říct, že King v této knize sáhl na jistotu. Která není nijak nudná. Ale...

Mám tady po dlouhé době u Kinga jedno ale. King má dlouhatánské úvody. A já je miluju. Jsou pomalé, ale seznamujete se v nich s postavami. Díky tomu si k nim vypěstujete extrémně silný vztah. V Ústavu se mi to v první polovině knihy pořádně nedařilo. Musím určitě zdůraznit, že jsem byla v takovém nedobrém rozpoložení. Na druhou stranu to u mě požitek z četby neovlivňuje příliš nebo příliš často. Tady jsem měla trochu pocit, že nejvíc informací o postavách jsem se dozvěděla právě až ve druhé polovině knihy, která byla perfektní. Nemůžu říct, že by mě první polovina nebavila, že by byla špatná. Ale chybělo mi tam to něco, co na Kingovi zbožňuju. Napsat takhle knihu jiný autor, neřeknu ani ň. U Kinga mám laťku tak extrémně vysoko, že jednou nějaké to ale přijít muselo. 

Možná byl háček i v něčem jiném. První polovina mi totiž extrémně připomínala Stranger Thing. Stranger Things já mám ráda. Ale Kinga radši. A proto mi to moje osobní připodobnění trochu vadilo. Druhá polovina už ale byla úplně jiná. Ale když už jsme u té podoby se Stranger Things, je to to, co podle mě může Kinga přiblížit mladší generaci, která Stranger Things hltá a chtěla by zkusit něco v podobném stylu. King tady pracuje s dětmi, kterým je kvůli jejich nadpřirozených schopnostem ubližováno. Tak trochu Jedenáctka.

Přátelství. To u Kinga hraje roli tak často, až by to mohlo být ohrané. Ale tady prostě opět skvěle funguje a čtenáře i dojme. A tady teda na konci dojalo fakt hodně. Pokud Kinga čtete, víte, že on se nebojí. Nebojí se šokovat a dojmout čtenáře. U Ústavu na konci slzička ukápla. Přátelství je v knize nádherně popsáno. A to co díky němu děti zvládají, to je nepopsatelné. Takže rozhodně jedno malé upozornění. Ústav není čtením pro většinu matek a dalších lidí, kteří špatně snášejí, když je ubližováno dětem. V téhle knize se to děje. Scény nejsou nijak explicitně popisovány. Ale jsou tady. Protože Ústav se z dětí snaží dostat to nejlepší. A proč vlastně? No to si budete knihu muset přečíst. A závěr a celé rozuzlení stojí vážně za to. Spousta lidí říká, že King své geniální nápady občas ukončí trochu slabším závěrem. Tak tady se to rozhodně neděje. Závěr a rozuzlení? Jsou skvělé. Byť bych byla radši, kdyby kniha skončila jinak...

Líbí se mi, jak King do Ústavu zapojil i jisté odkazy na druhou světovou válku. V některých aspektech nacistického Německa zde shledávám inspiraci. O to zajímavější je, že to knihu dělá uvěřitelnější. Celkově je to za mě jedna z nejuvěřitelnějších Kingových knih. Samozřejmě se zde vyskytují schopnosti, které racionální člověk bere jako neexistující. Jejich okolnosti King však vystavil tak geniálně, že mám pocit, jako kdyby nějaký ten Ústav opravdu existovat mohl. Fuj. Děsivé, že zrovna takové ošklivé téma působí tak uvěřitelně. Ale plus pro Kinga. Víme, že on prostě umí.

Přesto, že je pro mě u Kinga ve většině případů tahounem knihy velmi slibný začátek, díky kterému si vybuduji hluboký vztah s postavami, a tady jsem to přímo tak necítila, kniha byla nakonec výborná. Ano, za slabší začátek musím něco málo strhnout z hodnocení. Druhá polovina (odstartovaná návratem muže z první kapitoly) byla však perfektní a naopak zase jedna z nejsilnějších. Paradoxně pro mě osobně je úvod asi důležitější. I tak se ale z Ústavu nakonec vyklubala velmi dobrá kniha. Její potenciál určitě tkví v podobnosti se Stranger Things, která může přilákat nové, mladé čtenáře (byť pro mě osobně to třeba bylo trochu mínus, ale ve finále to byl skvěle vybudovaný a vymyšlený příběh). Parta dětí, síla přátelství, Kingova kvalitní klasika, s kterou on tak trochu už prostě musí sázet na jistotu. 

Ve finále mě Ústav velmi bavil. O závěru knihy budu přemýšlet... protože byl silný a emotivní. Chtěla bych, aby kniha skončila jinak. Strašně moc jsem si to přála. Ale neskončila. protože to je King. Ústavu dávám 85 % a určitě doporučuji nejen stálým Kingovým čtenářům, ale i těm novým.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Ústav moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu.