Balada o ptácích a hadech - Suzanne Collins

 

Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V Aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus začne se svou splátkyní soucítit a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?

Fenomén Hunger Games. Kdo by ho neznal? Ať už knižní předlohu nebo neméně úspěšné filmy, které podle ní vznikly? Já osobně jsem fanda. Ale mám tam ale. Miluju první díl. Podle mě je celý námět Hladových her naprosto geniální. První díl je perfektní. Druhý byl hodně dobrý. No a třetí je za mě propadák. Příběhově, což se odráží i v mé neoblibě jeho filmové verze. Balada o ptácích a hadech je takovým prequelem k původním Hladovým hrám. V Hladových hrách se koná 74. ročních Hladových her. V Baladě o ptácích a hadech se dostáváme skoro k jejich počátku. Jde o hry desáté. A pamatujete si na toho extrémně nepříjemného prezidenta Snowa? Tak přesně ten je hlavním hrdinou Balady o ptácích hadech, ve které není už postarším bělovlasým pánem, ale dospívajícím mladíkem.

Mladý Snow je nesmírně ambiciózní. Pochází z dobré rodiny. Válka však jeho rodinu zničila. Přišel o otce i peníze. Poslední, co mu zbývá, je jeho sestřenice, babička a dobré jméno. To se snaží udržet tím, že nechce, aby jeho okolí vědělo o finančních problémech jeho rodiny. Když se mu naskytne nabídka, jako dalším studentům Akademie, aby trénoval splátce v desátých Hladových hrách, neváhá. Je to možná cesta k penězům i slávě. 

Od knihy jsem čekala, že se dozvíme spoustu informací i historii Hladových her i Panemu. Proč došlo k válce, proč přesně byly hry založeny. Něco se dozvídáme, něco ne. Čekala jsem trochu víc informací. Trochu detailnější. Dozvěděli jsme se ovšem, kdy a jak se do her dostali trenéři, sázky i podpora splátců od bohatých lidí. To bylo fajn. Další pozitivní věc na knize je to, že autorka nepsala Snowa se syndromem Severuse Snapea. Snow je extrémně nesympatický, ambiciózní a celou dobu mi lezl na nervy. Ale za to jsem ráda! Protože on je záporná postava! Takže to je plus.

Je tady ovšem spousta mínusů. Tak zaprvé, četl tu knihu nějaký redaktor? Autorka některým děkuje v poděkování. Ale mně přijde, že to nemohl kromě ní číst před vydáním nikdo jiný. Tolik zbytečných pasáží nesmí projít žádnému autorovi. Knize to ubírá tak strašně moc! Balada o ptácích a hadech má pět set stran. Ale příběh by bohatě postačil na knihu o dvě stě padesáti stranách. Možná i na dvou set stránkovou novelu. Víc ne. Já snad ještě nečetla žádnou knížku, která by v sobě ukrývala tolik zbytečných slov. Jo, Martin je grafoman jak vyšitý. On ale aspoň každou kapitolu prokládá akcí, napětím a scénami, které jsou pro příběh i svět důležité. Collinsová místo toho napsala spoustu neuvěřitelně zbytečných vět, dokonce celých kapitol. Desítky stran věnuje popisům toho, jak je Snow chudý, ale nepopisuje to na okraji při jiných, důležitých scénách. Je to hlavní informace několika kapitol. Všechno se ale točí do kolečka a chudobu rodiny Snowových nám nepopisuje ani originálně, ale pořád stejně a stejně.

Další výtka (ale ta je čistě osobní) souvisí se jmény. Autorka se vyžívá v originálních jménech (Coriolanus, to jsem se naučila číst asi někde za půlkou knihy). To bych ale brala. Jenže pak se mezi všemi objeví hlavní ženská hrdinka a to je Lucy. Jakože coo? To je pro mě prostě stejné, jako kdyby v nějaké knize vystupovali samotní Georgové, Johnové, Cindy... a pak se mezi nimi objevila Anežka. To jméno tam vůbec nesedí. Pochopila bych ještě, kdyby zde bylo vysvětleno, že má jít o nějaké staré jméno z dob, kdy ještě existovala Severní Amerika a ne Panem. Nic takového v knize však není - opět.

A ještě jedna výtka, která u mě souvisí i s jednou částí kritiky třetího dílu. Nemám ráda, když se ze série v jednom díle stane něco úplně jiného, než byla v předchozích dílech. Jsou to Hladové hry. První díl je celý o nich. Měly by podle mě hrát prim ve všech dílech. Tady bych i pochopila, kdyby nebyly "jen" Hladové hry. Přece jen - hlavní hrdina není splátce. Jenže tady se snad dvě stě stran chystáte na to, až vypuknou Hladové hry a Snow bude konečně pořádným trenérem. No a pak Hladové hry proběhnou během pár stran. Jo, bylo zajímavé sledovat, jak se HH teprve vyvíjely, jak se teprve objevovali různí mutanti a technické vymoženosti, bylo méně kamer atd., atd.. Ve výsledku to pro mě ale nebylo v celé knize dostačující.

Sečteno podtrženo? Balada o ptácích a hadech je pro mě snad největším zklamáním roku. Na hvězdičkách bych knize dala tak dvě a půl. Protože to bylo tak nesmyslně natahované! Paradoxně snad to jediné, co se mi na knize líbilo, bylo to, že Snow byl, je a bude vždycky parchant. (A taky se to dobře četlo, to jo.) Celou dobu jsem se ale těšila, až už knížku konečně dočtu a upřímně její extrémně pozitivní recenze nechápu. Stejně jako nechápu to, že je kniha označena jako Humbook tip. Za mě ne. Pro mě je to další hřebíček do rakve původní série. Nebo spíše prvního a druhého dílu. První díl si zase někdy přečtu. A ráda. Ale skončí to pro něj nejspíš jím. Ten ještě za přečtení stál. V Baladě bylo fajn, že jsme se na delší dobu vrátili i do Dvanáctého kraje. Ale upřímně, asi v něm raději strávím mnohem méně času v té původní sérii.

Balada o ptácích a hadech ode mě dostává 38 %, protože mě spoustou věcí vytáčela.