Dva proti Říši - Jiří Šulc

Románové zpracování atentátu na Reinharda Heydricha. Popisuje scénu domácího odboje stejně jako exilovou vládu, výcvik parašutistů v Anglii, přípravu atentátu, okolnosti i situaci po něm. Nevyhýbá se líčení soukromého života hrdinů. Poskytuje realistický obraz o strukturách německé moci, zabývá se vyšetřovacími postupy gestapa. Kromě známých faktů obsahuje i řadu nedávno publikovaných či málo známých skutečností. Dílo zaujme strhujícím dějem i výbornou psychologií postav. 

Druhá světová válka je mým oblíbeným literárním tématem, zvláště pak atentát na Heydricha a následovné represe, které přinesly například i vyhlazení obcí Lidic a Ležáků. Na toto téma už jsem četla několik knih, ale Dva proti Říši zatím bezkonkurenčně vedou!
Možná proto, že jsem už dobrých 14 let studentem, mám jistý odpor k odborným knihám. Až moc mi připomínají učebnice. Proto mi udělá radost každá beletrizovaná forma historických událostí, samozřejmě počítám s jistými odchylkami, které může tato literatura přinést, ale co si budeme nalhávat – to se stává i u literatury odborné.

Na knize Dva proti Říši oceňuji několik věcí. Za prvé je to čtivost. Kniha je opravdu neskutečně čtivá a přesto, že má přes 400 stran, zhltnete ji bez problémů během dvou dnů. Jazyk není složitý a tak Vás nijak nedovádí od děje.
Další věc, které je na knize výborná je ta, že neukazuje osudy pouze samotného Gabčíka a Kubiše, ale i osudy ostatních výsadkářů ze skupin Silver A, Silver B, nebo například Tin. Také zde máme krátké náhledy z pohledu Němců. Samotný Heydrich, případně Pannwitz a Fleischer. Tyto německé náhledy na situaci jsou rozhodně zajímavým prvkem, který se v knihách českých autorů, věnujících se tomuto tématu, příliš neobjevuje.
Další věc, kterou u této knihy nesmíte minout je závěrečná poznámka autora, kde nám uvádí situace, které mohou být v knize nepřesné (protože existuje několik verzí), případně dovysvětluje, proč v knize zmiňuje které postavy a jiné vynechává. Na úplném závěru knihy naleznete seznam osob, české i německé strany, zde jsou uvedeny jejich osudy, což je praktický a zajímavý přehled.

Na knize oceňuji, že zde na rozdíl od knihy „Proč Gabčík nestřílel“ nejsou na prvotním místě románky parašutistů, ale opravdu samotná příprava atentátu a hlavně odboj.

Pokud Vás toto téma zajímá a rádi byste si přečetli něco „odlehčeného“, co na Vás přesto dolehne neskutečným způsobem, je to to pravé pro Vás. Kniha je neskutečně silná, závěrečný boj o kryptu kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici je popsán naprosto geniálně. S vytvořením psychologie jednotlivých hrdinů jsem se dokázala perfektně sžít – byly uvěřitelné.
Kniha, kterou by si měl přečíst každý, jelikož jde o příběh hrdinů, kteří dost možná zachránili vývoj celé války – odvolání Mnichovské dohody od Velké Británie. Možná právě díky těmto mužům vypadají hranice České republiky tak, jak vypadají, možná by bez nich žádná Česká republika neexistovala. Samozřejmě je tohle pouhá polemika, ale tito muži si zaslouží neskuteční obdiv a respekt, jelikož jejich odvaha byla obrovská.
Knize dávám 100%. Člověk samozřejmě musí počítat s tím, že se nejedná o odbornou literaturu, ale beletrii, která však opisuje dějiny vcelku reálně. Člověk si z ní jistě odnese i historická fakta. Úžasná kniha, opravdu doporučuji.

Hex - Thomas Olde Heuvelt

Každý, kdo se zde narodí, je odsouzen setrvat zde až do smrti. Každý, kdo se zde usadí, se odsud už nikdy nedostane. Vítejte v Black Spring, zdánlivě malebném městečku v údolí řeky Hudson, městečku, jímž obchází přízrak čarodějky od Černého kamene, ženy ze sedmnáctého století, který byly zašity oči a ústa. Takto umlčena se prochází po ulicích a podle libosti k vám vstupuje do domu. Dlouhé noci vám bez ustání stojí vedle postele. Všichni vědí, že oči už nesmí nikdy otevřít. Obecní rada s využitím těch nejmodernějších sledovacích zařízení městečko prakticky uvrhne do karantény, aby se kletba, jež na něm spočívá, nemohla dále šířit. Ale místní mládež, takovou izolací už notně otrávená, dojde k rozhodnutí, že přísná omezení poruší a o přízračnou kletbu se virálně podělí, čímž však městečko odsoudí k pozvolnému pádu do osidel temných, středověkých praktik.

Zdravím. Dnes Vám přináším recenzi, která bude velice rozporuplná. Jsou to už dva dny, co jsem knihu Hex dočetla a já si stále nejsem jistá, co si o ní vlastně myslím. Na jednu stranu bych knihu nejraději vychválila do nebes a na druhou stranu bych ji nejradši totálně „zpražila“. Začněme ale tím lepší.

Kniha Hex mě naprosto učarovala anotací. Jak možná víte, pokud nejste na mém blogu poprvé, miluji horory. Jak četbu, tak filmy a tak jsem byla na Hex neskonale natěšená. Anotace je totiž strašně zajímavá – čarodějnice, která ovládá město? Město je kvůli ni až „diktátorsky“ střežené? Prosím ano! To je přesně to, co chci číst. Horor, který by podle mě vypadal skvěle na filmovém plátně, ale přitom jde o knihu. No, jenže...

Ano. Příběh má úžasný nápad, který se mi líbil i v knize, ale jeho provedení bylo prostě slabší... A to o dost. Já vlastně nemám nic proti rozvleklým začátkům, které ovšem po přečtení knihy pochopíme – přinesou nám něco, co bud pro zbytek knihy nezbytné. Jenže v této knize se prvních 170 stran vlastně nic neděje a po přečtení celé knihy zjistíme, že těch 170 stran je prostě prakticky zbytečných. Teď budu na autora asi hodně zlá, ale zdá se mi, že se vzhlédl v úžasných spisovatelích, chtěl se jim přiblížit, ale na to prostě (možná pouze zatím) nemá.

Čekala jsem, že nám kniha mnohem lépe popíše samotnou situaci městečka – ona ji popisuje, ale podle mě ne zcela dostatečně a hlavně z této situace prakticky nic nevytěží. Opět jde o knihu, která má obrovský potenciál, ale je nevyužitý. Bohužel.

Když se v knize začne něco konečně dít, je to vlastně poměrně zajímavé, ale strašně zmatečné a nedovysvětlené. Já osobně nemám nic proti knihám u kterých se musí myslet, ale i mě příběh chvilkami mátl a někdy mi trvalo poměrně dlouze se zorientovat. Pokud u knih neradi přemýšlíte a chcete si čistě odpočinout, nesahejte po ní.

Další věc, kterou musím autorovi vytknout je styl spaní. Nemůžu si pomoci, ale jeho věty jsou na horor až přespříliš květnaté. Osobně zastávám názor, že hororovou atmosféru spíše podtrhují strohé věty a když už je autor „umělec“ vyžívající se v barvitém léčení a přirovnávání, musí to v hororu setsakramentsky umět a to bohužel autor Hexu nezvládl. V textu to působilo až příliš přehnaně a hlavně rušivě. I kvůli tomu se mi kniha nečetla příliš dobře a „pachtila“ jsem se s ní více jak týden.

Je pravda, že zhruba druhá polovina je akční a člověka (podotýkám že chvilkami) opravdu strhne, ale mě osobně po půlce knihy začalo být jedno, jak to s postavami dopadne – začali mi až na výjimky lézt slušně na nervy. Přerod hlavní postavy je dle mého názoru (i po přihlédnutí k okolnostem) přehnaný a nelogický. (Jasně je to horor, fantasy... Nic nemusí být přespříliš logické, ale vývoj postavy by měl být alespoň trochu uvěřitelný i v těchto žánrech). Jistým způsobem však oceňuji rozuzlení zápletky a „zla“ to se mi opravdu líbilo.

Já prostě nevím. Knihu nebudu hodnotit jako úplný propadák, na jednu stranu byla opravdu zajímavá a umím si ji představit jako skvělý film. Její brutalita byla přiměřená. Děj měl zajímavý nápad a i zápletku, ale provedení prostě pokulhávalo. Čekala jsem něco temnější, tajemnějšího. Přesto se mi kniha vlastně i líbila. Ale očekávala jsem více, strašně jsem se na ni těšila, ale zklamala mě. I tak dám knize šanci a tedy 65%. Na Goodreads jsem ji ohodnotila třemi hvězdami. Pokud máte rádi horory, zkuste ji. Strašně ráda bych slyšela vaše názory. Kniha má prostě nápad, městečko si vás jistým způsobem získá, ale není na můj v kus moc čtivá. Uvidím, snad si ji za pár let přečtu znova a třeba na ni názor změním, třeba na ni „dozraji“.

Pokud jste Hex četli, šíleně Vás prosím, napište mi na něj Váš názor!

Christina - Stephen King

Středoškolák Arnie zahlédne stařičké auto Plymouth a okamžitě zatouží ho mít a pro radost si ho opravit. Jeho rodiče však mají naprosto odlišné představy o tom, jak by měl syn trávit čas a utrácet peníze. Příběh, založený na typických reáliích amerického způsobu života, k němuž automobil nerozlučně patří, pojednává o zdánlivě banální roztržce mezi dospívajícím chlapcem Arniem a jeho rodiči. Jenomže to by autorem nesměl být Stephen King...

Miluji Kinga, to už asi víte a tak se stalo, že jsem k loňským Vánocům dostala několik knih od něj a jednou z nich byla právě i Christina. Musím se přiznat, přečetla jsem ji až v létě. A proč? Za prvé je to kniha poměrně tlustá, těžká a velká. Tím pádem se mi nevejde do batohu do školy. (Ze stejného důvodu na mě doma čeká ještě Svědectví, neskutečná bichle a čekat na mě bohužel asi bude do příštího léta). Druhý důvod byl už krapet méně praktický, ale čistě subjektivní. Bála jsem se knihy, kde je hlavním tématem auto. Auta mám ráda (hlavně tyto stará a „americká“), řídím ráda a... Tím to končí. Nevyznám se v nich a ve chvíli, kdy jsem věděla, že kniha bude postavená na tom, že středoškolák koupí staré auto a začne ho dávat dohromady? Obavy byly na místě, ale zbytečně. Nejodbornější výraz, který se v knize vyskytl byl asi karburátor a žádné technické informace mě díky Bohu nečekaly. A já byla z knihy nakonec nadšená. Neskutečně.

Opravdu jsem před četbou Christiny nečekala, že by mohlo jít o tak výbornou knihu. Na rozdíl od jiných Kingových knih zde nemusíte očekávat nějaký „delší seznamovací rozjezd“. Děj se rozjíždí už o prvních stran. Sledujeme zde vývoj několika mladých lidí a jednoho auta – a je to neskutečná jízda. Musím se přiznat, že po přečtení se Christina začala řadit mezi moje top knihy od Stephena Kinga. Příběh je klasicky děsivý, ale specificky. V Christině určitě musíte Kingovi otevřít svou mysl a začít příběh vnímat tak jak je, začít o něm uvažovat. Kniha je opravdu skvělá a musím říct, že po jejím přečtení jsem se vrhla i na film, který podle ní vznikl a opět mě čekalo velice příjemné překvapení – film Christina je podle mého jedním z nejlepších Kingových filmových zpracování!

Doporučuji tedy oboje. Jde o perfektního Kinga a je nemůžu dát jinak, než 100%!

Četli jste Christinu? Nebo jinou knihu od Kinga? Líbila se vám? Nelíbila? Podělte se semnou o vaše Kingovské zkušenosti. :)

Dalajlamova kočka - David Michie

Maličkého kotěte, kterému hrozí nešťastný osud, se ujme samotný dalajlama. Kočička líčí svůj každodenní život v jeho těsné blízkosti. Stává se svědkem rozhovorů mezi dalajlamou a jeho hosty. Postupně poznává, v čem spočívá štěstí, a jak ho na cestě životem najít, což není pro žádnou živou bytost snadné. V laskavém příběhu často nechybějí humorné situace, kočka se tře o nohy hollywoodských hvězd a dělí se s námi o poznání, které získává v klášteře buddhistických mnichů. „Chci, aby i díky této knize lidé dospěli k tomu, že nejdůležitější je láska v různých podobách. Šťastní jste, když se staráte o druhé a dáváte jim lásku. To je jedna z nejúčinnějších cest ke štěstí,“ říká o Dalajlámově kočce její autor David Michie.

Dalajlámova kočka je knížka na kterou jsem se opravdu těšila. Slibuje kombinaci koček a buddhismu. Kočky jsou moje nejoblíbenější zvířata (psi samozřejmě taky, neboj se Connie!) a buddhismus je jediné náboženství, které mě láká a je mi sympatické.

Knížka Dalajlámova kočka moje očekávání ještě předčila!

Milovníci koček se zájmem (klidně jenom naprosto malým) o buddhismus budou nadšení. Knihu vypráví kočička, která má různá jména. Jeska (Její Výsost Kočka), Sněžná lvice, Rinpoče a nebo Myška. Každá kapitola nás provádí částí jejího života, ale zároveň nám představí jednu z hlavních myšlenek buddhismu – jak na lidech tak na samotné Sněžné lvici, která vše okomentuje a náležitě převede na sebe.

Kniha je úžasná. Je roztomilá, dojemná, uklidňující. Je psaná velice čtivě a jako bonus je nádherné vydání, kde jsou jednotlivé části kapitol oddělovány siluetou kočky!

Samozřejmě nejde o učebnici buddhismu, ale to jsem od knihy nečekala. Kniha je strašně příjemná, sympatická, čte se prakticky sama, ale zároveň nás nutí přemýšlet nad nejrůznějšími otázkami života a upřímně? Poradila mi. Ano. Kniha vyprávěná kočkou mě přivedla na několik myšlenek, které bych do svého života chtěla přivést...

Neskutečně se těším, až se dostanu k dalším dvěma dílům (Dalajlámova kočka a umění přést a Dalajlámova kočka a síla meditace). Jsem zvědavá, jaké nové informace nám Jeska přinese, ale i jakým směrem se bude dále ubírat její život. Díky této knize mám chuť přečíst si i něco „odbornějšího“ o buddhismu a všeobecně o východních myšleních.

Knize musím dát 100%. Vím, že zatím až na jednu recenzi byly všechny knihy hodnocené velmi dobře, ale já si nemůžu pomoci (a také jsem hodná, no...), ale tahle knížka mě prostě nadchla. Málokdy jsem spokojená s knihou, od které mám nějaké očekávání, ale Dalajlámova kočka tyto očekávání ještě předčila. Pokud jste milovníci koček, bude vás kniha bavit. Pokud jste milovník koček a zajímáte se o buddhismus, budete nadšení...

Mega knižní unboxing/haul - přes 6 kilo knížek!

Tentokrát jde o mega unboxing/haul knih, balík, který mi dopravila Pošta měl na sobě samolepku s váhou přes šest kilo! Paráda, ne? A jak jsem se k takovému balíku vlastně dostala?

Eshop Mega knihy má totiž každý měsíc super akci. 25 nejaktivnějších recenzantů každý měsíc odmění poukázkami na knihy a mně se podařilo v září být tím nejaktivnějším a dostala jsem poukázku na celé dva tisíce! Jsem opravdu neskutečně nadšená a děkuji Mega knihám, že tuto šanci dávají!

Aby toho nebylo málo, objevila jsem nedaleko školy Levné knihy a tak jsem si tam dneska hned dvě koupila.

---

Začneme knihami z Levných knih. 

Chraň nás od zlého jsem měla v Levných knihách, jako milovník hororů, vyhlídnuté už dlouho.

Ralph Sarchie pracuje jako policista v 46. newyorském okrsku v jižním Bronxu. Kromě toho se ale zabývá i tajemnem, jak tomu sám říká. Vyšetřuje případy démonické posedlosti a asistuje při exorcismu, při vymítání nejhoršího – a nejnebezpečnějšího – nepřítele lidstva. V této knize zobrazuje neuvěřitelné skutečné zločiny a případy nelidského zla, které nebyly nikdy vyřešeny, objasněny ani pochopeny. Vyškolen v rituálech exorcismu a jako očitý svědek mnoha případů démonické posedlosti líčí své zkušenosti s dosud nevysvětlitelnými jevy, které na stíny přicházející z temnot vrhají nové světlo. Seznamuje čtenáře s hierarchií pekla na zemi a odkrývá odporné rituály kněze Pala Mayombeho. Vypráví strašidelné historky ze života: příběh mladé dívky, jejíž nevinnost je pošpiněna inkubem; o domě napadeném zlomyslným duchem nevěsty zavražděné v 19. století; o smrtelném hříchu; o zloději duší; o bloudění ztracených duší; o nešťastném muži, který se měnil ve vlkodlaka; popisuje temné stránky soužití se sousedy věnujícími se satanismu a jiné. Všechna tato odhalení jsou znepokojujícím spojením mezi „tradičním“ zločinem a mrazivými hrůzami nadpřirozeného světa.

Náhodou jsem tam také narazila na knihu "O kocourkovi, který přišel na Vánoce". Chtěla jsem si koupit nějakou knihu s vánoční tématikou, abych si začátkem Prosince mohla navodit atmosféru a jako milovnici koček mě tato kniha zaujala.

V této knížce autor popisuje své soužití s bílým kocourem, kterého si přinesl domů na Štědrý Den poté, co ho našel v ulicích Manhattanu. Kvůli jeho sněhobílé srsti jej nazval Polar Bear (Lední medvěd) a po počátečních peripetiích se kocour a jeho pán stali životními partnery a nerozlučnými přáteli. Knížka je psána se svérázným humorem. Z názvu by se mohlo zdát, že je určena pro děti, ale není tomu tak. Původně byla určena pro dospělé. Autor v ní zachycuje život svůj a kocourův, takže se dozvíme o mnoha akcích souvisejících s prací Clevelanda Amoryho v organizacích na ochranu zvířat např. akce na záchranu tuleních mláďat.

A teď se dostáváme k samotnému obřímu balíku z Megaknih. Takhle vypadal.

Samozřejmostí je samolepka, záložka, časopis a DVD, které Megaknihy posílají jako dárek, sleva na další nákup a tentokrát dokonce sešítek se slevami do různých eshopů a 25% sleva na předplatné časopisu Téma!

A teď k jednotlivým knihám, krásným 11 kouskům!

Ďábelské hry jsou pokračováním série o policistce Kim Stoneové. První díl se nám doma všem moc líbil, je neskutečně čtivý a tak jsem si vybrala i díl druhý.

Čím větší zlo, tím ďábelštější hra… Inspektorku Kim Stoneovou a její vyšetřovací tým povolají k nálezu zmrzačeného, ubodaného těla – oběť je však zároveň i zločincem, pachatelem brutálního znásilnění. Že by vzal někdo spravedlnost do svých rukou? Kim současně pátrá po skupině pedofilů, brzy však začne být jasné, že se stala sama terčem nebezpečné osoby. Ta zná každou její slabinu. A rozhodla se vyzkoušet na Kim vlastní zvrácený experiment. Kim ví, že každý další krok může být smrtící. A tentokrát – je to osobní. Ďábelské hry, druhý román Angely Marsonsové, jednoznačně potvrzuje, že jeho autorka (debutující v roce 2015 knihou Němý křik) je vycházející mezinárodní hvězdou žánru krimi

Stejně tak se mi moc líbila prvotina Pauly Hawkins - Dívka ve vlaku, byla jsem proto moc zvědavá, jaká bude její druhá kniha - Do vody.

Vyhýbejte se tichým vodám, nikdy nevíte, co se skrývá pod hladinou… Na dně řeky se najde tělo svobodné matky – a zrovna na místě, kde bylo toho léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to sice nejsou první ženy, jejichž osud se na onom místě uzavřel, jsou to však právě ony dvě, jejichž smrt rozčeří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy místních obyvatel. A z temných vod začínají najednou na světlo dne vyplouvat dlouho zamlčovaná tajemství… Druhý román Pauly Hawkinsové, jejíž předloňský debut Dívka ve vlaku se stal fenoménem, když pobořil všechny možné rekordy v rychlosti prodeje (doposud se ho po celém světě prodalo přes 18 milionů výtisků), 79 týdnů se držel na prestižním žebříčků bestsellerů New York Times a na jeho motivy byl natočen film. Není pochyb – tohle je knižní událost roku! 

Na tuto knihu se těším snad nejvíc! Jde o horor, který mi přijde naprosto neskutečně zajímavý a přesně ve stylu, co mám strašně ráda. Hexem asi začnu, ale stoprocentně rozhodnutá ještě nejsem.

Každý, kdo se zde narodí, je odsouzen setrvat zde až do smrti. Každý, kdo se zde usadí, se odsud už nikdy nedostane. Vítejte v Black Spring, zdánlivě malebném městečku v údolí řeky Hudson, městečku, jímž obchází přízrak čarodějky od Černého kamene, ženy ze sedmnáctého století, který byly zašity oči a ústa. Takto umlčena se prochází po ulicích a podle libosti k vám vstupuje do domu. Dlouhé noci vám bez ustání stojí vedle postele. Všichni vědí, že oči už nesmí nikdy otevřít. Obecní rada s využitím těch nejmodernějších sledovacích zařízení městečko prakticky uvrhne do karantény, aby se kletba, jež na něm spočívá, nemohla dále šířit. Ale místní mládež, takovou izolací už notně otrávená, dojde k rozhodnutí, že přísná omezení poruší a o přízračnou kletbu se virálně podělí, čímž však městečko odsoudí k pozvolnému pádu do osidel temných, středověkých praktik.

Asi každý zná příběh Anthropoidu. Mám na toto téma již knihu "Proč Gabčík nestřílel". Jsem moc zvědavá i na tuto. Od ní si slibuji ještě větší vycházení z historických faktů.

 Román založený na podrobném zkoumání pramenů a literatury popisuje scénu domácího odboje i exilovou vládu, výcvik parašutistů v Anglii, přípravu atentátu na Heydricha, okolnosti i situaci po něm. Nevyhýbá se líčení soukromého života hrdinů. Poskytuje realistický obraz o strukturách německé moci, zabývá se vyšetřovacími postupy gestapa. Román zaujme strhujícím dějem i výbornou psychologií postav. 

Abych řekla pravdu, severského krimi jsem už trochu přehlcena. Tohle je vlastně asi poslední, co si přečíst chci... A v kládám do něj asi největší naděje.

Holger Munch miluje vážnou hudbu, matematické hádanky a pokuřování cigaret. Kromě toho je policejní detektiv. Už se chystá do důchodu, v němž si tohle všechno užije, jenže Norskem právě otřásají podivné vraždy šestiletých holčiček, které někdo obléká do bílých šatiček a nechává v lese s cedulkou „Cestuju sama“ na krku. Munch se tak musí postavit do čela speciální jednotky a hlavně přesvědčit Miu Krügerovou, slavnou vyšetřovatelku, aby se vrátila do služby. Podaří se mu to? Dokáže Mia Měsíční paprsek, jak jí přezdívají norská média, vyřešit případ plný symbolů a slepých uliček? Vrah si s detektivy evidentně pohrává a celé Norsko se může jen strachovat, že se v lese objeví další malý anděl

Jak jsem již řekla - miluji kočky. Buddhismus je asi jediné náboženství, které mi přijde opravdu hodně zajímavé a lidské. Na Dalajlamovu kočku se také neskutečně těším.

Maličkého kotěte, kterému hrozí nešťastný osud, se ujme samotný dalajlama. Kočička líčí svůj každodenní život v jeho těsné blízkosti. Stává se svědkem rozhovorů mezi dalajlamou a jeho hosty. Postupně poznává, v čem spočívá štěstí, a jak ho na cestě životem najít, což není pro žádnou živou bytost snadné. V laskavém příběhu často nechybějí humorné situace, kočka se tře o nohy hollywoodských hvězd a dělí se s námi o poznání, které získává v klášteře buddhistických mnichů. „Chci, aby i díky této knize lidé dospěli k tomu, že nejdůležitější je láska v různých podobách. Šťastní jste, když se staráte o druhé a dáváte jim lásku. To je jedna z nejúčinnějších cest ke štěstí,“ říká o Dalajlámově kočce její autor David Michie.

Jednoduše - miluju The Walking Dead, takže jsem ráda, že konečně vyzkouším beletrizovanou verzi... A na komiksy se snad jednou vrhnu také.

 Co všechno se člověku musí přihodit, aby se z něj stala zrůda? Opravdu je v každém z nás nějaké temné já, které jen čeká na to, aby se mohlo projevit? Skoro by se dalo říct, že na Briana Blakea je toho dost. Kráčí po světě jako je ten náš, jenže v tom jeho umí kráčet i mrtví. A jemu teď nejde o nic jiného, než aby přežil. Se dvěma kamarády a bratrem Phillipem s malou dcerou se ze všech sil snaží nalézt klidné místo ve světě, kde civilizace zanikla. Román ze světa veleúspěšného komiksu Živí mrtví přináší příběh postavy, která zasadí známé skupině přeživších jednu z nejhorších ran. Avšak Guvernér nebyl vždy šíleným despotou. Tvůrce hororových románů Jay Bonansinga spojil síly s autorem původního komiksu Robertem Kirkmanem, aby spolu stvořili první díl trilogie o tom, jak může být lidský vzestup k moci zároveň pádem jeho morálky. 

Kniha o jednom roadtripu s lehkou příměsí romantiky... Něco co čtu hodně málo, takže jsem zvědavá. Strašně se mi líbí grafické provedení knihy. Obsahuje různé playlisty, seznamy míst, které hrdinové navštívily, fotky... Jsem zvědavá, jaká kniha bude.

Amy se na léto dvakrát netěší. Její máma se rozhodla přestěhovat na druhý konec země a Amy má teď za úkol dovézt její auto z Kalifornie do Connecticutu. Problém je, že od té doby, co její otec zemřel při autonehodě, se Amy není schopná posadit za volant. Děsí ji to. A v tu chvíli přichází na scénu Roger, prý starý přítel rodiny (jak tvrdí Amyina matka), který má také v plánu road trip přes půlku Států. Nejkratší možná trasa je naplánovaná, tak stačí vyrazit… Proč to ale nevzít zábavnější cestou? Udělat si pár zajížděk rodičům natruc a poznat Ameriku? Pomůže to oběma, aby se vyrovnali sami se sebou a zacelili bolavé rány? Trochu šílená jízda Amerikou + špetka romantiky = báječné čtení nejen na léto! Navíc s přidanou hodnotou spousty obrazového materiálu a playlistů připravených přímo pro vaše uši, aby se vám lépe četlo!

Skutečné příběhu psů, kteří někoho zachránili. Taková "blbůstka", ale já se moc těším, protože jeden pes mi právě leží na nohách a já psy prostě miluju.

Pes je věrným přítelem a pomocníkem člověka od počátku jejich soužití. Již od Římské říše se v literatuře nacházejí příběhy, které zaznamenávají psí hrdinské činy. Vzpomeňme, jak psi pomáhají např. při požáru, při hledání zasypaných lidí, při záchraně topících, při hledání drog, i zlodějů, ale jak pomáhají i nemocným, kteří díky psům mohou prožít kvalitní život. Kniha Psí hrdinové je knihou skutečných příběhů, v kterých se dočteme, jak se hrdinou může stát pes každé rasy, vycvičený záchranář i domácí.

Na Ziburu mě nalákala má ctěná skoro příbuzná Eliška a tak jsem omrkla pár ukázek z knihy a vypadá neskutečně vtipně. K tomu kombinace buddhistických míst a zemí, které mě samotnou lákají... To by mohla být paráda!

Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.

A na konec jedna z fantasy klasik, první díl Úžasné Zeměplochy od Terryho Pratchetta. Jsem strašně zvědavá, jestli se mi bude líbit, doufám, že ano!

Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným čarodějem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují, pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety. 

Četli jste nějakou z těchto knih? Líbila se nebo nelíbila? Nebo naopak máte nějakou z nich na svém wishlistu? Pochlubte se, podělte se o dojmy, budu moc ráda! :-) 

Katakomby - Jeremy Bates

Pod rušnými ulicemi a kavárnami Paříže, kde se přát

elé bezstarostně scházejí na kávu, se skrývá labyrint tunelů, pohřebiště několika milionů mrtvých. Když se hrdinům dostane do rukou videokamera s děsivými záběry zoufalé ženy bloudící tmavými a vlhkými chodbami, skupina kamarádů se vydává do katakomb odhalit tajemství nahrávky. Nakolik v něm obstojí a budou se vůbec moci vrátit zpět?

Katakomby. Druhý z hororů od Jeremyho Batese, který se věnuje reálným hrůzostrašným místům. Jak název naznačuje, tentokrát se zaměřuje na Katakomby a to tak, že na ty Pařížské.

První díl této série (Nejde ovšem o sérii navazující. Postavami, ničím, tudíž nevadí, pokud si Katakomby přečtete jako první) se jmenuje Les sebevrahů a moc se mi líbil. Nedočkavě jsem tedy vyhlížela další dílo Jeremyho Batese a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Porovnávání těchto dvou knih se však ubránit nedokážu.

Jde totiž pro ideální knihu pro všechny, kteří buď mají rádi horory, milují například Stephena Kinga, ale občas si chtějí přečíst něco lehčího, více oddechového. Něco u čeho nebudou muset přemýšlet tolik, jako u Kinga. Ideální to díky své jednodušší formě je ovšem také pro ty, kteří s horory třeba začínají, nebo je nečtou moc, ale nějaký by rádi vyzkoušeli.

Rozhodně se nemusíte bát délky knihy. Kniha má skoro 450 stran a české vydání ji dělá ještě mohutnější (obálka je ovšem nádherná stejně jako ta u předchozího Lesu sebevrahů), ale je neskutečně čtivá. Bates píše neskutečně čtivě a knihu opravdu přečtete bez problémů za dva dny, stránky totiž utíkají samy.

Osobně mi příběh z Katakomb přišel děsivější, a rozhodně byl brutálnější, než Les sebevrahů. Akce zde byla dle mého lépe rozložena. Akční scény byly v knize od samotného začátku. Celkově mi kniha přišla ve své podstatě mnohem děsivější než Les a do poslední stránky se zde něco dělo. Také jsem ocenila epilog, který nebyl příliš rozsáhlý, ale čtenáře obeznámí s tím, co nejvíce touží, po skončení samotného příběhu, vědět. Na druhou stranu ovšem člověk po přečtení Lesu sebevrahů tak nějak zhruba vytuší Batesovu osnovu, podle které knihy píše. Víte co za „zlo“ očekávat, trochu jsem se toho bála a po přečtení této knihy se mi to utvrdilo. „Zlo“ je jiné, ale princip byl vlastně stejný jako v první knize, kterou jsem od něj četla. Za to musím knize několik procent strhnout, přesto jde však o skvělou, lehkou četbu, která vás určitě zaujme. Rozhodně oceňuji krásnou obálku ve které byla u nás kniha vydána.

Sečteno podtrženo knihu určitě doporučuji, myslím si, že si Batesovi knihy dokonce přečtu někdy i znova, což se u každé knihy jen tak nestane. Jsem zvědavá na další témata, která ve svých knihách zpracoval (Helltown v Americe a Ostrov panenek) a doufám, že i tyto další knihy v překladu vyjdou. Myslím si, že Bates je autor, o kterém v hororovém žánru ještě hodně uslyšíme. Knihu můžu s čistým svědomím doporučit a myslím si, že vás nezklame. Knize dávám 90%.

Stephen King - Prokletí Salemu

Jerusalem's Lot je malé městečko v Nové Anglii. Indiánské léto přivítalo v Salemu Bena Mearse. Vracel se do města, kde kdysi pobýval u své tety a kde nyní, jak doufal, se zbaví svých nočních můr. Ale vše je nakonec jinak. Do Salemu pronikne Cizinec. Cizinec s tajemstvím, nebezpečnější, než sám ďábel.

Popisovat děj u Kingova úžasného románu - Prokletí Salemu zde nechci více, než je výše uvedená anotace. Každá drobnost by totiž mohl prozradit až příliš. Pokud nemáte ani tušení, o čem tato kniha je, mohla bych vám vyzradit až příliš mnoho.

Vzhledem k tomu, jak moc Kingovu tvorbu obdivuji, je pro mě opravdu těžké vybrat jeho "nejlepší" knihu. Kdybych nějakou ale opravdu říct musela, bylo by to právě Prokletí Salemu. 

Do knihy se pusťte s tím, že zhruba prvních 100 - 150 stran se budete seznamovat s postavami. Třemi hlavními a pak velkým množstvím postav, které pro příběh důležité budou, avšak okrajově. Tohle ovšem neznamená, že tyto první strany jsou nudné! Nezapomínejte. Je to King, ví proč příběh takto "uvozuje" a umí to - nenudí to.
Po zhruba tedy třetině knihy se děj začíná naplno rozvíjet a vy budete číst s otevřenou pusou. Nebude jediná stránka, která by nebyla nabitá akcí. Kniha se postupně vyvíjí a poslední třetina je naprosto epickým vyvrcholením celého románu.

Pokud máte rádi horory a tajemno a Kinga ještě neznáte, myslím si, že zrovna Prokletí Salemu by byla parádní první kniha od mistra. Tak jako všechny jeho knihy je neskutečně čtivá. Stránky ubíhají samy a v ději nejsou hluchá místa. Zápletka je promyšlená, v ději nenaleznete nelogická místa, která by ho narušovaly. Konec je překvapivý.

Je to prostě King. Génius, geniální román. Dokonalá četba. Nemůžu jinak než dát Prokletí Salemu 100%.