Dům, ve kterém... - Mariam Petrosjanová

Na kraji města uprostřed paneláků stojí Šedý dům, ve kterém žije Sfinga, Slepec, Lord, Tabákí, Makedonský, Černý a mnoho dalších. Není známo, jestli Lord pochází z urozeného rodu draků, ale Slepec je opravdu slepý, a Sfinga moudrý. Tabákí není samozřejmě šakal, ale cizí majetek mu rozhodně není cizí. Každý v Domě má svou přezdívku a za jeden den v něm toho prožijete tolik, co ve světě venku neprožijete za celý život. Dům přijme, nebo odvrhne každého. Dům v sobě skrývá hromadu tajemství i běžné „kostlivce ve skříních“. Dům je daleko víc než internátní škola pro děti, které opustili rodiče. Dům je jejich zvláštní vesmír.

Mladý vozíčkář, přezdívaný Kuřák, žije v Domě už několik měsíců, ale dosud ho považoval jen za nudný a nezáživný ústav, za pouhé odkladiště pro postiženou a nechtěnou mládež. Vše se mění poté, co je kvůli kázeňským pokleskům převeden do jiné skupiny chovanců, do společenství výrazných osobností i prazvláštních individuí. Postupně zjišťuje, že je celé tohle místo mnohem zvláštnější, než si vůbec uměl představit. Že ukrývá tajemství, schopná obrátit celý jeho život naruby. Že dokáže měnit osudy všech, kdo se nachází v jeho zdech... a také je může zabít.

Dům,ve kterém jsem vyhrála v balíčku (unboxing zde) od Čítám, teda som. A vlastně ani nevím, proč jsem sáhla, jako po první knížce z výhry, právě po ní. Možná jsem čekala čisté Young-Adult, přece jenom je to kniha vydaná Fragmentem a je na ní napsáno „pro čtenáře od 14 let“. Nakonec vlastně jediný můj pomyslný YA bod, splnila kniha v tom, jak moc byla čtivá...

U této knihy musím začít hezky „z vrchu“, tudíž obálkou. Nedělám to ráda, obálky pro mě nijak moc podstatné nejsou, ale tahle se mi strašně líbí. Tou temnotou, která z ní vyzařuje. A právě takto obálka perfektně vystihuje podstatu knihy. Je temná.

Musím říct, že rozhodně nesouhlasím s tím, že je kniha pro čtenáře od 14 let. Podle mě ji nebudou schopni zpracovat a pochopit. Podle mě i díky tomu, má kniha slabší recenze. Je sice psaná stylem jako YA, ale není to YA... A proto se k ní dostává špatná skupina čtenářů.

Kniha se věnuje překvapivě vážnému tématu. Postižením a dětem, které kvůli nim „nikdo nechce“. Žijí spolu v „internátě“, kde se tvoří různé skupiny. A co je zde důležité zmínit, autorka si se čtenáři hraje. Musíte na její hru přistoupit, jinak z knihy nebudete mít žádný požitek a budete maximálně zmatení. Často totiž nevíte, zda jde o halucinace, které by mohly být způsobené různými psychotropními látkami a nebo o „tak trochu jiný svět“. Ono je ve finále vlastně jedno, kterou z těchto variant si zvolíte jako tu svou, ale jednu si vybrat musíte. A to je to další – u knihy musíte přemýšlet, ne ji jen laxně číst. Ve finále vám knížka přinese i pár zajímavých myšlenek.

Kniha je opravdu čtivě napsaná a přečtete ji za pár hodin. Vypráví nám zde příběh z „minulosti“ a „současnosti“ a je tedy zajímavé přemýšlet o tom, která postava v minulosti je vlastně která v přítomnosti. Postavy mají totiž přezdívky, které se v průběhu žití v domě změnily. Což může být matoucí, vystupuje zde poměrně hodně postav a chvíli mi trvalo spojit si svoje představy o jejich vzhledu s jednotlivými přezdívkami. Na konec jsem to ovšem zvládla a ve finále pro mě bylo překvapením, že jsem si jednotlivé postavy zvládla i poměrně oblíbit.

Sečteno podtrženo – od knihy jsem upřímně příliš nečekala, ale nakonec jsem z ní byla neskutečně nadšená a dokonce přemýšlím o dokoupení dalších dílů. Pokud YA běžně nečtete, mohla by si vám kniha líbit. A pokud YA čtete, ale máte chuť na něco „dospěláckého“, můžete po ní také sáhnout, protože na mě působí tak trochu jako mezistanice mezi YA a světem dospělé literatury. Určitě to ale nebude knížka pro každého – příběh pro vás může být skrytý, ale pokud ho objevíte, zamilujete si ho. Osobně úplně nechápu poměrně nízké hodnocení knihy. Mně se vážně líbila a dávám jí 70%.