@bettypavkova

čtvrtek 3. prosince 2020

Strom splněných přání - Jenny Gladwell

prosince 03, 2020 2 Comments


Jane se podařilo prorazit jako investigativní novinářka. Její přítel Simon se ale nedokázal smířit s tím, že je úspěšná a práci se věnuje víc než jemu. Blížící se Vánoce jí jen připomínají, že zůstala úplně sama. Její šéfce je jasné, že by potřebovala změnit prostředí, a tak ji vyšle do Norska na cestu organizovanou pro zástupce tisku a blogery. Má napsat článek o tradici, která se váže k úniku norského krále před nacisty. Za to, že mu Anglie poskytla azyl, posílá Norsko každý rok vánoční strom do Londýna. Na Jane čekají fjordy, norská zima, luxusní hotely a skvělé jídlo. A také pár zajímavých mužů, jeden starý příběh a rada: Když vás potká láska, chytněte ji a pevně držte!

Vánoce se kvapem blíží. Myslím si, že nejsem jediná, kdo v takové chvíli rád sáhne po nějakém tom vánočně laděném čtení. No a když jsem viděla, že u nakladatelství Cosmopolis vychází Strom splněných přání, dlouho jsem neváhala. Kniha mě upoutala hned několika věcmi. Na první pohled se mi moc líbila obálka. Přijde mi strašně pohodová a roztomilá. Za druhé mě zaujala anotace. Podle ní kniha vypadá velmi moderně a zároveň z ní sálá hygge. Hotýlek na Islandu byla kniha, která se ve stylu hygge nesla a já se do ní naprosto zamilovala. Proto jsem neváhala už vůbec. Strom splněných přání mi totiž Hotýlek na Islandu evokoval. Dostala se mi do rukou stejně výborná kniha?

Začněme krátkým seznámením s příběhem. Jane má všechno. Je nesmírně úspěšná v práci, která ji baví, je až po uši zamilovaná... A pak dostane kopačky. A ještě k tomu přes e-mail a v den, kdy slaví svůj největší pracovní úspěch. Přítel to prostě neunesl. Jane se v tom plácá a její šéfka, která může působit jako mrcha, ji pošle na pracovní výlet do Norska. Aby se vzpamatovala. A taky tak trochu jako odměnu za veleúspěšný článek. Jane jede do Norska na luxusní výlet, který má fungovat jako propagace Norska a jedné staré tradice, která se objevuje už od války, kdy Britové přijali norského krále, který odmítl přistoupit na nacistické podmínky. Za odměnu Norové každý rok velmi poctivě vybírají nádherný strom, který putuje do Londýna. Jane má o tradici napsat článek, bloggerky, které jsou na výlet také pozvány, mají postovat fotky a příspěvky na blozích a Instagramu, fotografové nafotit nádherné fotografie. A taky by si to měli všichni užít!

Jane je sympatická hrdinka. Nějak mi ale nepřirostla k srdci tak moc, jako to jindy postavy umí (jo, jako třeba v Hotýlku na Islandu. Mám tendence ho tady pořád zmiňovat, protože mi knihy v něčem prostě přijdou podobné!). Kromě Jane poznáváme bandu blogger a influencerek, sexy moderátora, kterému sláva tak trochu protýká mezi prsty, Janina kolegu fotografa, který je pohodář a takový kluk od vedle, novináře, který chtěl psát "vysokou novinařinu", ale skončil u bulváru. A v neposlední řadě také starého muže, o jehož minulosti se postupně dozvídáme spoustu zajímavých věcí. Postav tu máme poměrně dost. O většině se však dozvídáme moc málo, případně po takových drobcích, že si je nedokážete úplně dobře představit a zapamatovat. Což je škoda. Možná je to ale spjato s tím, že kniha je poměrně útlá. Má necelých 270 stran. Možná i díky tomu příběh utíká rychle kupředu (což může hodně lidem naprosto vyhovovat), ale podle mě je to trošičku na úkor vybudování vztahu mezi čtenářem a postavami.

Strom splněných přání mísí současný svět, který je velmi moderní a plný blogů, selfieček a Instagramu se střípky z minulosti. Konkrétně z roku 1940, období druhé světové války v Norsku. Důležitou roli v minulosti tu také sehrávají dopisy. Ano. Mísení minulosti a přítomnosti + dopisy. Není to nic, co bychom už nemohli vidět u jiných knih. Ale ono to nevadí. V této knize to nevypadá vůbec násilně. Hlavní hrdinka se o minulosti dozvídá přirozeně a uvěřitelně (kromě jednoho odhalení, které se jí dle mého podařilo s notnou dávkou štěstí a odhadu). Nejde o tvrdé dělení kapitol na "současnost" a "minulost", ale jemné prolínání dvou časových dob. S tím, že přítomnost tady hraje prim a k minulosti se dostáváme opravdu po střípkách. Ale příběh minulosti je výborný a moc se mi líbil. A neodhadla jsem ho. To nemůžu říct o příběhu z přítomnosti. Ten jsem tak nějak rozšifrovala už asi na dvacáté nebo třicáté straně. Ale! Vůbec mi to nevadilo. Celou dobu jsem se těšila, jak to nakonec zaonačí autorka. Jo a taky jsem se při čtení usmívala jako blbeček. Protože je to prostě takové to milé čtení, u kterého si odpočinete a krásně se čte.

Norské lesy jsou v knize důležité. Stejně tak jako norské hotely, které jsou luxusní i útulné. Rozhodně ovšem atmosferické. Atmosféra v knize je velmi dobrá. Útulná, příjemná... ale jo, ještě jednou. Na Hotýlek na Islandu to nemělo. Ten se pro mě stal prostě srdeční záležitostí s neodolatelnou atmosférou.  Strom splněných přání je trošku slabší. Ať v popisech postav nebo ve vytváření atmosféry ve stylu hygge. Nejde ale vůbec o špatné čtení!

Kniha vás lehce navodí na vánoční atmosféru. Není to kýčovitá vánoční atmosféra, která je do vás huštěna snad až násilím. Je to příjemné zimní, až lehce vánoční, čtení. Samozřejmostí je v knize láska. Velice milé je také hledání samy sebe, které je zde opravdu lidské. Plné obav, ale i odhodlání. Není to červená knihovna, z které by kapal cukr v kostkách. Je to milé, odpočinkové a čtivé čtení, které si užijete, příjemně si u něj odpočinete, občas se uvolněně usmějete... a prostě budete spokojeni.

Strom splněných přání je ideálním čtením přesně na teď. Ještě to není možná vyloženě na takové ty "extrémně" vánoční knížky, které si necháváme na týden před Štědrým dnem. Už je to ovšem ideální na naladění se na příjemnou, zimní atmosféru. A tu vám rozhodně Strom splněných přání dá. Čtení si užijete.

Strom splněných přání ode mě dostává 4*/5*.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Strom splněných přání děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada, kde si můžete i kousek knihy prolistovat! :-)

úterý 10. listopadu 2020

Tipy na knižní vánoční dárky pro sestru nebo kamarádku!

listopadu 10, 2020 12 Comments

 Vánoce se kvapem blíží. Vzhledem k současné situaci budou mít e-shopy určitě plné ruce práci, a tak je lepší, objednat dárky s předstihem. Proto dnes přicházím s novou formou článků. Tipy na vánoční dárky. Rozdělila jsem je do kategorií podle "věku". Dneska se mrkneme na knižní dárky pro ségru/kámošku. Tím myslím dívky a ženy, kterým je zhruba od 16 do 25 let. Pokusím se pokaždé přinést tipy z různých žánrů. :-) Na konci se vždy pokusím přidat i tipy na knihy, které seženete za pár korun v Levných knihách. Je mi totiž jasné, že mnoho z vás kvůli současné situaci penězi zrovna neoplývá. A jen tak pro info. Článek Levné knihy nesponzorovaly a nejde o žádnou spolupráci. :-) A ještě jedna informace! Samozřejmě je možné, že v dnešním článku najdete tip ne pro sestru, ale třeba pro mamku. A nebo naopak v plánovaných tipech pro mamku najdete knihu pro sestru. Každý čteme rád něco jiného! :-)

FANTASY


Hledáte-li tip na dárek pro fanynku fantasy, rozhodně mrkněte na jednu z těchto knih. Stranger Things: Temný experiment Stranger Things: Temnota na okraji města patří mezi knihy, které dnes jistě nadchnou mnoho čtenářek. Seriál se stal již kultovní záležitostí a knihy za ním nikterak nezaostávají. Velmi čtivé i odpočinkové čtení, s lehkou stopou temnoty! Půlnoční město od Sarah J. Maasové jsem sama ještě nečetla, ale dávám ho sem jako tip. Od Maasové miluji Dvory (na ty mimochodem jako dárek mrkněte také). Půlnoční město má být trochu dospělejší fantasy opět se špetkou erotiky (i když údajně jí tam je méně než ve Dvorech). A navíc je to pořádná bichle. Zároveň to ale nebude nijak složité čtení. Takže pro fanynky Maasové nebo pro fanynky fantasy bichlí s trochou té erotiky? Pro ně je to pravé. Devět dní není úplně fantasy. Je to spíše postapokalyptická dvojdílná série se sci-fi prvky (žádný ufouni jen vyspělá technologie). Je tu úžasná romantická linka a naprosto dokonalý hlavní hrdina, do kterého jsem se zamilovala. Pšššt! Na závěr jedna kniha pro náročnější čtenářky fantasy ve stylu Hry o trůny. Převorství u pomerančovníku je na pohled nádherná kniha a taky pěkný tlouštík. Mělo by jít o náročnější čtení plné draků, postav, bojů... no prostě něco jako Hra o trůny!

THRILLERY A DETEKTIVKY


Za tyhle mrazivé kousky dám ruku do ohně! Mizející dívky jsou pro mě thrillerovým hitem podzimu. Mrazivý a nesmírně čtivý thriller. Malé město, kde se ztrácejí dívky a mladá suspendovaná policistka, která se tomu snaží přijít na kloub. A přijde na něco obrovského. Návod na vraždu pro hodné holky je tipem spíše pro ty čtenářky pod 20 let. A nebo takové, jaké jsem já. Takové, které se rády vrací do věku středoškoláků. Asi ten úplně nejlepší young-adult thriller, který jsem četla. A ještě k tomu krásně graficky zpracovaný. Matčina hra je kniha, u jejíhož čtení mi spadla několikrát čelist. Je tam perfektní zvrat, dobře se to čte. Jde spíše o psycho, než thriller, kde by se hledal pachatel vraždy. Ale sem rozhodně patří! Zukrvenej příběh má trochu kontroverzní název. Zrovna ho čtu a je to paráda. Je to bichle, má přes 600 stran, ale čte se naprosto skvěle. Příběh je trochu zamotanější, ale odehrává se v úžasném prostředí. A zápletka vypadá úžasně! Pan Mercedes od Stephena Kinga tu nesmí chybět. Kinga miluju. Pan Mercedes je skoro čistokrevná detektivka a jako dárek to je sázka na jistotu.

ROMANTIKA



Romantiku nečtu příliš často. Když už i mě nějaká uchvátí, musí to být opravdu dobrý tip! Za Hotýlek na Islandu dám ruku do ohně. Krásně napsané, nádherná obálka, úžasné postavy a nádherná atmosféra hygge, Islandu a i tak trochu podzimu. Zlatý dům je moje obrovská knižní láska. Jde o rodinnou ságu, mapující život bohaté židovské rodiny před první světovou válkou a během ní. Kniha je naprosto úchvatná! Víš, že tě miluju sklízí rozporuplné recenze. A mně se kupodivu líbilo! Je to čtení spíše pro mladší čtenářky, protože hlavní hrdiny jsou opět středoškoláci. Je to ale moc fajn odpočinkový příběh. A líbil se nejen mně, ale třeba i mojí babičce. :-) Pýcha a předsudek je klasika. Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Nádherný romantický příběh ze staré Anglie, pan Darcy, který je občas trochu na facku, ale nádherný jazyk a živé postavy! Panský dům je další výborná rodinná sága, která se opět odehrává v období kolem první světové války. Je to první díl ze tří. Mladá dívka slouží v panském domě, kde je také jeden mladý pán...

LEVNÉ KNIHY


Na závěr slibovaná část knih z Levných knih. Pokud hledáte čtení pro milovnici drsných detektivek a thrillerů, Dvojitý kříž je to pravé. Jen upozorňuji, tady opravdu radši pro kamarádky a sestry, kterým už bylo 18. Je to opravdu hodně drsné čtení! Seženete ho za 129 korun. Stačí jen chtít je YA thriller, který má výbornou myšlenku, dobře se čte a napsala ho oblíbená autorka. Objeví se sociální síť, která studentům střední školy splní jakékoliv přání. Ale dostanou za to úkol... seženete za 99 korun. Divoká píseň je tip, pokud sháníte temné, čtivé fantasy, které je řazeno mezi YA. Kniha plná nebezpečí a příšer za 119 korun. Temné léto je kniha, na kterou se teprve chystám a mám od ní obrovská očekávání. Má výborná hodnocení, Dan Simmons je velmi oblíbený autor a nechápu, že je možné sehnat ji jen za 99 korun! Je to docela bichle a má to být směs hororu, fantasy, detektivky. Temné léto je často přirovnáváno ke knize To od Stephena Kinga! Na konec jsem si nechala knihu pro milovnice současné romantiky. A taky Paříže. Čtivý ženský román za 69 korun!


Zdroj obálek: www.databazeknih.cz 


neděle 8. listopadu 2020

Hora mrtvých - Jeremy Bates

listopadu 08, 2020 8 Comments

Tragická smrt devíti ruských vysokoškoláků, která se odehrála roku 1959 na Sibiři na úpatí uralské hory Cholat Sjachyl přezdívané „Hora mrtvých“, se stala jednou z nejzajímavějších a nejděsivějších záhad, jež nebyla nikdy zcela objasněna. Existuje však nespočet teorií, které od té doby nedají mnoha lidem spát. Jedním z nich je i americký spisovatel Corey Smith, který se vydává po stopách expedice odhodlaný nalézt odpovědi a zjistit, kdo nebo co zavraždilo členy Djatlovovy výpravy.

 Knihy od Jeremyho Batese mám ráda. Četla jsem Les sebevrahů, který byl úžasný i skvělé Katakomby (recenze tady). Autor píše volnou sérii, která odkazuje na reálná děsivá místa, kde by se mohlo dít něco podivného. Postavy nejsou nijak provázány, takže můžete vzít kdykoliv do ruky kteroukoliv z nich. Už to vypadalo, že další knihy od autora se v českém překladu nedočkáme. Ale najednou, z ničeho nic - voilá - bez větší upozornění vyšla další autorova kniha. Tentokrát se jedná o knihu, která se odehrává v Rusku a věnuje se záhadě Djatlavovy expedice. Upřímně? Byla jsem trochu smutná. Mezi Katakombami a Horou mrtvých totiž v originále ještě vyšel Helltown (příběh opuštěného amerického městečka) a Ostrov panenek (ostrov, kde všude visí a leží staré panenky. Určitě jste o něm už slyšeli). Zrovna Hora mrtvých mě lákala tematicky asi nejmíň, ale přečíst jsem si ji stejně chtěla co nejdříve.

V roce 1953 na Uralu zmizí expedice studentů. Poté, co jsou nalezeni mrtví, objeví se spousta teorií. Jejich smrt je zvláštní. Někteří vyběhli do mrazu bez bot, jiní měli zranění, která nemůže udělat člověk ani zvíře. Na místo tragédie se vydává americký spisovatel Corey, který se snaží přijít na to, co se v roce 59 vlastně stalo.

Hora mrtvých je vlastně úplně jiná kniha, než autorovy předešlé. Což je vlastně super. Les i Katakomby byly taková šablonka. První jsem četla Les a bylo to super. V Katakombách jsem už zhruba zvládla odhadnout, co se přibližně stane, protože kniha byla opravdu velice podobná. Rozdíl u Hory mrtvých začíná už v tom, že příběh je psán ve dvou časových rovinách - střídá se zde rok 59 a současnost. Mrzelo mě, že kapitoly z roku 1959, kdy sledujeme Djatlavovu expedici, byly výrazně kratší než ty ze současnosti. Na začátku těchto kapitol je vždy uvedeno, kolik zbývá dní do smrti. Nejprve skáčeme o dny, v posledním dnu už jen o hodiny. 

Co mě na knize štvalo? Jednoznačně Corey. Což je dost blbé, když je to hlavní postava. Ale mně fakt neseděl. Přípomínal mi hlavního hrdinu v Trhlině, kterého jsem přímo nesnášela. Takže asi mám svůj "oblíbený" typ hrdiny, kterého prostě nedávám. Corey je strašně neoriginální a protivná postava. Má démony v minulosti a kvůli tomu je alkoholik. Třikrát hurá. V které knize jsme to viděli naposledy?
O jeho "démonovi", chcete-li problému, z minulosti se postupně dozvídáme víc a víc. Autor chtěl asi přidat ještě jedno napínavo a tajemno. Ale mně to bylo úplně jedno (jsem nelida) a ještě k tomu to v té knize bylo tak neuvěřitelně zbytečné! Kniha má skoro 500 stran a škrtat by se určitě dalo. A tohle byla jedna z částí, které bych škrtala bez rozmyslu. Vůči hlavnímu příběhu nemohlo být nic zbytečnějšího. Žádný posun, gradace, nic, co by čtenáře pomáhalo držet u příběhu. Spíš naopak.

Opravdu bonusové body má kniha ovšem za to, že jsem se chvílemi při čtení opravdu necítila úplně komfortně. Nemůžu říct, že bych se vyloženě bála, ale jistě mrazení cítit bylo. A to se mi jen tak nestává. Bohužel se to dělo asi tak v průběhu 50 stran před rozuzlením hlavní zápletky. A po jejím rozuzlení už jsem se zase nebála. A dost možná i kvůli tomu, že už to nebyla ta Batesova šablona. Protože ta na mě ve výsledku asi funguje víc.

Kniha se dobře čte. Ale něčím mi přišla míň čtivější než předchozí knihy. Hledala jsem si překladatele a ten se nezměnil. Takže je to divné. Že by se tak rapidně změnil autor? Nebo já a něco, co mi před třemi lety přišlo tak moc čtivé, by se mi teď četlo hůř? To se mi nějak nezdá. Nic to nemění na tom, že i tak se kniha čte velmi dobře a i samotný příběh vás místy pohlcuje a nechce vás od sebe pustit. Na závěru oceňuji rozhodně oceňuji takové lehké "poučení". O tom, kam může člověka dovést chamtivost. Chamtivost po čemkoliv...

Na závěr si neodpustím rýpnutí. Za to ale podle všeho nemůže překladatel, ale samotný autor. A taky hlavně jedna legenda, která díky tragédii vznikla. Hora, na které k tragédii došlo, se správně v překlad jmenuje Mrtvá hora a ne Hora mrtvých. Z jazykového hlediska je název Hora mrtvých samozřejmě ještě děsivější. A proto se v rámci let tento název začal používat, aby snad ještě podkreslil atmosféru tragédie. Jo. Není to nic, co by snižovalo nebo zvyšovalo mé hodnocení knihy, ale spíše taková zajímavost na závěr. :-)

Závěrečný verdikt vás možná překvapí, protože i přes veškerou kritiku jsem si čtení vlastně moc užívala. Bavilo mě, místy mě z příběhu mrazilo. Pak jsem si říkala "dobrý zase, trochu to uklidníme". Protože příběh nabrala zase takové absurdní obrátky, že člověk jen protáčel oči. Ale ve finále vlastně jo. Tohle jsem chtěla. Chtěla jsem horor, který se dobře čte a není nijak náročným čtením. Prostě ten můj odpočinkový horor, který vezmu do ruky, když si budu chtít odpočinout a nebudu chtít červenou knihovnu. Hora mrtvých by se mohla líbit těm z vás, kdo máte rádi knihy od Darcy Coates. Je to podobný odpočinkový styl. Spíše bych doporučila autorovi předchozí knihy, ale pokud jste je četli, přečtěte si i tuhle. Fakt vás o to prosím, protože nutně potřebuju, aby XYZ konečně česky vydalo i Ostrov panenek a Helltown! :-D

Knize dávám cca 58 %, slabší čtyři hvězdičky.

pondělí 26. října 2020

Srdce pro ježky - Massimo Vacchetta

října 26, 2020 6 Comments

 Pokračování knihy 25 gramů štěstí.

Ani jsem se netroufl přiblížit se ke krabici. Co kdyby Lisa zemřela? Sebral jsem odvahu a pomalu odkryl ručník. Paráda: žila a ležela schoulená v rohu. Naše pohledy se setkaly. Tentokrát ke mně navíc pomalu a trochu neobratně natáhla tlapku. Bez dlouhého přemýšlení jsem ji lehce vzal mezi tři prsty, načež natočila hlavu ještě víc mým směrem a začala mě očichávat.

Před nějakým časem jste u mě mohli zaznamenat recenzi na knihu 25 gramů štěstí. (Odkaz na recenzi tady.) Četla jsem ji loni před Vánoci. Kniha se mi nesmírně líbila. Byla citlivá, emotivní a nádherná. Proto jsem neváhala ani chvilku. Potřebovala jsem si přečíst volné pokračování 25 gramů štěstí.

Hned pro začátek bych řekla, že jde opravdu o volné pokračování, ale je zde ale. Teoreticky lze knihy číst v různém pořadí. Hlavní příběhy v knize na sebe příliš nenavazují. Jediné co, v první kapitole si "vyspoilerujete" hlavní příběh ježečka Ninny z první knihy. Což si myslím, že by ve finále až tak nevadilo. Spíše zde navazují vedlejší příběhy Massima. Autora knihy a vlastně i hlavního lidského hrdiny knihy... Proto si myslím, že je lepší opravdu začíst s 25 gramy štěstí a až poté se vrhnout na Srdce pro ježky.

Srdce pro ježky má opět hlavního ježečka. Tentokrát Lisu. A následně také několik vedlejších ježčích příběhů. Kromě toho se zde také odvíjí vedlejší příběh autora. Něco z jeho života jsme se dozvěděli už v knize první, ale tam to bylo opravdu stavěné na vedlejší kolej a na té hlavní stáli ježečci. V této knize jsem měla pocit trochu jiný. Ježečci i Massimo jakoby zde byli 50 na 50. O Massimovi byla opravdu velká část knihy a byly tady i kapitoly, kde člověk čte prakticky jen právě o Massimovi. S tím jsem měla trochu problém. Já chápu, proč se autor potřeboval vypsat z toho, z čeho se vypsat potřeboval. Ale ve své podstatě bych chtěla více ježečků. Ty bych chtěla mít v knize jako jednoznačně hlavní téma a Massima jako vedlejší. 

25 gramů štěstí byla kniha, která i přes některé smutné okamžiky, byla ve své podstatě velmi pozitivní. Pozitivní pocity převládaly. Člověk měl pocit, že i přes ty smutné části, vše končí vlastně dobře. Lidé jsou i hodní a snaží se přírodě pomáhat. Srdce pro ježky bylo smutnější. Po jeho dočtení ve mě spíše vládl smutek. On totiž i Massimův příběh byl smutný. Jak říkám, chápu, proč se z toho všeho chtěl vypsat. Ale kniha byla o to smutnější. Proč tady to všechno píšu? Já rozhodně nelituji toho, že jsem četla smutnou knihu. Jsem ráda, že jsem mohla s Massimovými ježečky prožít další příběhy. Píšu to z jiného důvodu. Moje babička miluje příběhy o přírodě. 25 gramů štěstí se jí moc líbilo. Srdce pro ježky jí ale číst dávat nebudu. Bojím se, že ona by z toho byla moc smutná. Proto radím - pro prarodiče rozhodně zvolte jako vánoční dárek 25 gramů štěstí. Srdce pro ježky ale zvažte. Podle toho, jakou povahu vaši prarodiče mají a jak moc prožívají smutné příběhy. :-)
Pokud ale máte doma čtenáře, kterému smutné příběhy nevadí, rozhodně doporučuju obě knihy jako vánoční kombo! Pod stromečkem určitě potěší. Už jen kvůli nádherným a hlavně roztomilým obálkám! 

Srdce pro ježky se nesmírně dobře čte. Má zhruba 220 stran, které zhltnete jako malinu. Klidně na jeden zátah. Čte se prostě sama. Kromě toho se v ní i dozvíte něco zajímavého o ježečkách. Co ovšem oceňuju opravdu hodně, to je posledních zhruba 10 stran. Zde totiž najdete dohromady 20 rad. Deset rad nám říká, co máme dělat, když najdeme ježka. Dalších deset rad nám říká, co naopak rozhodně nedělat. I díky tomu kniha plní kromě funkce zábavné také funkci edukativní. A to oceňuji opravdu moc. Spoustu informací se dozvíte nejen z rad, ale i ze samotného příběhu. Každopádně rady, které jsou na závěr knihy přehledně vypsané budu mít pořád v hlavě. Pokud nějakého ježečka s blížící se zimou objevím, rozhodně si je znovu přečtu, abych bezpečně věděla, jak mu neublížit!

Srdce pro ježky je čtením pro všechny milovníky přírody a zvířat. Pokud Vás zajímají reálné příběhy, které píše sám život a i kvůli tomu nejsou vždy úplně nejveselejší, je Srdce pro ježky přesně to pravé pro vás.

Knize Srdce pro ježky dávám 80 %. Hvězdičkově bych řekla zhruba 4,5 hvězdičky z 5. Kniha se mi líbila, ale trochu mě rozesmutnila. Rozhodně jsem se v ní ale dozvěděla spoustu nových informací.

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Srdce pro ježky na recenzi. Je to nesmírně roztomilé čtení! Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. Můžete si tam i přečíst ukázku z knihy! :-)

sobota 24. října 2020

Děti lesa - Giuseppe Festa

října 24, 2020 5 Comments

 

Ulisse s Achillem jsou dva mladí vlci. Opuštěné je našli v lese, poté byli svěřeni do péče Elise a dobrovolníkům ve stanici Monte Adone – zařízení v Apeninách u italské Boloni, v němž se o nalezená zraněná divoká zvířata starají. Vlčata by tak měla zůstat v zajetí až do konce svého života, protože pokud vlci vyrůstají v blízkosti člověka, neosvojí si jazyk a zákony smečky a bez jejich znalosti by v přírodě nepřežili. Elisa s kolegy ze záchranné stanice se o to ovšem chtějí pokusit. Možná trochu bláhově se snaží vrátit lesu jeho děti a umožnit tak vlkům žít volně ve svém přirozeném prostředí. Jejich odvážné úsilí vrátit vlky na svobodu Giuseppe Festa sleduje krok za krokem. Patnáct měsíců s nimi stráví v takřka nedotčených Apeninách, sdílí jejich nadšení a hluboce prožívá zklamání. Ulisseovo a Achillovo dobrodružství citlivě zachycuje až k nečekanému závěru. Dokumentární příběh Děti lesa se čte stejně poutavě jako román. Giuseppe Festa detailně přibližuje chování vlků, divokých a často mytizovaných zvířat, a opěvuje kouzlo přírody, kterou ovšem nepopisuje nijak romanticky, dokáže ukázat i její drsnou tvář, a to bez mýtů a jakýchkoliv předsudků. Autor zachycuje touhu vlků po svobodě a čtenáře si umí získat svou láskou, obavami a pochybnostmi stejně jako velkým porozuměním a respektem, který si tato fascinující zvířata zaslouží.

To, že miluju zvířata, to asi už víte. To, že o nich nesmírně ráda čtu knihy, to asi taky víte. Však už jste u mě na blogu četli spoustu recenzí na "zvířecí" knihy. No a dneska tomu nebude jinak. Děti lesa mě zaujaly samotnou obálkou. To byla láska na první pohled. Obálka je minimalistická, lehce abstraktní. No v knihovně bude nádherná. To bylo první, co mě napadlo. Neméně mě pak zaujala i anotace. Hned mě napadlo, že by kniha mohla být v podobném stylu jako moje milovaná 25 gramů štěstí (recenzi najdete tady). Akorát mi bylo jasné, že hlavní hrdinové budou vlci a ne ježečci!

Moje předpoklady se naplnily. Pokud se Vám líbilo to, jakým stylem byla kniha 25 gramů štěstí vytvořena, Děti lesa se Vám budou líbit také. Kniha vypráví příběh záchranné stanice v Monte Adone (Itálie, jo, i stát je v obou knihách stejný!). Vypráví nám, jak se do ní dostal první vlk, jaká cesta vedla k tomu, aby zde vlci mohli být, příběhy jednotlivých vlků a také to, jak je problematické opětovné vypuštění vlka do přírody. Absolutně mě nenapadlo, že je to tak strašně složitý a byrokratický proces!

Hlavní představitelkou záchranné stanice a i knihy je Lisa. Lisa? No Lisa je blázen. Pro zvířata obětuje cokoliv. A pro jejich záchranu by se roztrhala. Její přístup ke zvířatům je neuvěřitelně empatický. Zároveň je ale i velmi střízlivý a zodpovědný. Přesto, jak moc zvířata miluje, snaží se k nim přistupovat jako k divokým tvorům a zvažovat pro a proti u všech variant. Nerozhoduje se pouze srdcem. Významnou roli u ní hraje rozhodování na základě poznatků, znalostí a informací. Což jsem asi vnímala jako nejvýraznější rozdíl mezi Dětmi lesa a 25 gramy štěstí. Zachránce ježečků se podle mě rozhoduje mnohem víc na základě citů a emocí. Lisa oproti tomu zapojuje více chladnou logiku. Naprosto mě dostal popis toho, jak obětavě Lisa zachraňovala prvního vlka, který se do stanice dostal. Na tu scénu se v knize rozhodně těšte. Je úžasná.

Kniha není vždy veselá. Dost možná Vás několikrát rozpláče. Asi je všem jasné, že vlci se do "zajetí" nedostávají jen tak. Mnohokrát za tím stojí špatné zážitky a události. Ty nejsou veselé. Je tu ale ovšem druhá strana mince. To, jak pečlivě se o své svěřence v záchranné stanici chovají. Skoro by za ně dýchaly. Přesto, že ne vše se vždy daří tak, jak si přejeme, kniha ve finále vyznívá velice pozitivně a optimisticky. Proto si myslím, že není čeho se bát a můžete se do ní pustit. Ano, jsou tu smutné okamžiky, ale ty dobré nad nimi rozhodně převažují. Kniha je prostě taková jako sám život. Ne vždy dobrá a pozitivní...

Kniha je také plná krásných myšlenek, které si člověk chce zapamatovat. Pro příklad Vám zde jednu přikládám:

 „Možná, že vlk zná člověka lépe, než člověk zná jeho. Vlci nás sledovali a přizpůsobili se podmínkám, které jsme jim nastolili. A i když se ocitli na pokraji vyhynutí, přežili, protože se uchylovali k nápaditým řešením, utíkali, schovávali se a využívali zdrojů, které jsme jim zanechali. A nakonec si znovu podmanili oblasti, z nichž jsme je vypudili.“ - Děti lesa, strana 52

Kniha je poměrně útlá. Má 200 stran. K tomu všemu se ještě krásně a lehce čte. To všechno z ní dělá prakticky jednohubku. Stačí opravdu málo času, a knihu máte přečtenou. Upřímně? Bylo mi to až líto. Knihu jsem přečetla prakticky na jeden zátah. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byla kniha alespoň dvakrát taková a já si společnost hlavních lidských i zvířecích hrdinů mohla užívat o pár hodin déle. Tak moc se mi líbila.

Děti lesa jsou citlivé čtení plné emocí, které se dle mého pro spoustu lidí stane knihou, kterou si zamilují. Čtení je bude chvilkami bolet, ale pak je naplní neskonalým optimismem, vírou v lidstvo i zvířectvo. Myslím si, že je to vlastně ideální kniha do současné nepohody, která kolem nás panuje. Kniha Vás odnese jinam. Do krásné přírody, která stále zůstává divokou a nespoutanou přírodou. Při jejím čtení zapomenete na aktuální starosti a dojde Vám, že je toho na řešení mnohem víc. A že spousta věcí si řešit zaslouží, i když nás až tolik netrápí. Protože ty nám vrátí naši péči a lásku mnohonásobně. 

Děti lesa jsou nesmírně čtivým pokladem v mé knihovně. Pokud máte rádi zvířata, zajímají Vás jejich osudy, ochrana a bezpečí, není lepší varianta než tato kniha. Blíží se Vánoce. Proto si myslím, že jde o ideální dárek pod stromeček pro někoho, kdo zvířata a přírodu miluje a chrání. Nějak nevím, co bych knize měla vytýkat. Proto jí dávám 90 % a rozhodně Vám ji doporučuji.

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Děti lesa na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. Také si tam můžete přečíst ukázku z téhle nádherné knihy. :-)

středa 21. října 2020

"Pětka" - Co číst na podzim

října 21, 2020 3 Comments

Podzim je v plném proudu. Lisí se začíná zbarvovat, teplota vzduchu klesá a klesá. Podzim je oblíbeným ročním obdobím knihomolů. Už nemusíme hledat výmluvy, proč neřádíme někde venku. Jsme doma zalezlí s čajem nebo kávou, dekou a svíčkami. A čteme o sto šest. Jaké knihy bych Vám doporučila na podzim a proč? To se dozvíte v dnešním článku!


5. Medvědín - Frederik Backman

Frederik Backman je oblíbeným autorem útlých knih i románů. Medvědín byl mým prvním seznámením s autorem. Že bych si z knihy přímo sedla na zadek, to ne, ale na podzim se hodí skvěle. Je tu téma hokeje, ale pokud nejste hokejový fanoušek, nijak to nevadí. Je to hlavně drama. Drama malého městečka, drama několika rodin. Jako bonus se zrovna objevuje i seriál na motivy této knihy. Jsem na něj zvědavá. Třeba mě bude bavit i o něco víc než kniha. Na recenzi můžete kouknout tady.





4. Les sebevrahů - Jeremy Bates

Dlouhé podzimní procházky lesem jsou nádherné. Pokud se chcete bát, můžete na podzim zkusit jeden horor. Jde o Les sebevrahů od Jeremyho Batese. Kniha se odehrává na reálném místě. V reálném japonském lese Aokighara, který se stal neslavně proslulí tím, že tam lidé ve velkém páchají sebevraždy. Skupina lidí se do něj vydá, aby ho prozkoumala. A začne se dít něco děsivého a zvláštního. V první části knihy působí popisy lesa a obětí, na které v lese narážejí, opravdu děsivě. A myslím, že na podzim to může být opravdu to pravé. Pochmurné, sychravé a děsivé!




3. Harry Potter - J.K. Rowlingová

Hmmm. Myslím, že Harryho má s podzimem spojeného spousta lidí. Pro mě je ideální na Vánoce a právě podzim. Vlastně ani nevím proč. I když... Čarodějové jsou prostě spojení s Halloweenem, magií a mně k nim tak nějak sedí i vyřezávané dýně, spadané listí, sychravo a pochmurno. Upřímně mám nejradši asi právě první díl, Kámen mudrců. V něm je popsán předvečer Všech svatých a následně i Vánoce. A  upřímně, já se na Vánoce na podzim už prostě moc těším. Harry je klasika. Člověk s ním nesáhne vedle v žádném ročním období, ale na podzim je ta atmosféra prostě ještě o něco hezčí a kouzelnější.




2. Mizející dívky - Lisa Regan

Stejně tak jako Harryho, mnoho lidí má na podzim rádo thrillery. A já patřím mezi ně. No a jaký thriller Vám doporučit na letošní podzim? Hmmm, co třeba ten, co vyšel opravdu nedávno? Mizející dívky jsou úžasným thrillerem. Nejen, že se skvěle čte, zápletka je ovšem také pěkně zamotaná a jen tak jí na kloub nepřijdete. Mizející dívky jsou skvělým tipem pro fanoušky Bryndzy, Marsons nebo třeba Lapeny.

Mrazivý thriller, který je na podzim rozhodně tím pravým. A co si budeme. U Mizejících dívek je i ta obálka taková hezky podzimně pochmurná. Takže tohle je opravdu skvělá varianta. Rozhodně doporučuji.

Recenzi na knihu najdete tady.


1. Hotýlek na Islandu - Julie Caplinová

Poslední recenze na blogu byla právě na tuhle krásku. Vychvalovala jsem si tam podzimní atmosféru. No a taky že jo. Hotýlek na Islandu v tomhle výběru prostě nemůže chybět. 
Hotýlek na Islandu je něco pro fanoušky chytré romantiky. Příběh se krásně čte, úžasně si u něj odpočinete... a ta atmosféra.

Čaje, deky, polštářky, knihy, Island... tak trochu hygge. I když se v knize setkáte spíš se sněhem a polární září, já z ní ten podzim prostě cítila neuvěřitelně.

Pokud si chcete odpočinout, užít krásnou knihu s úžasnou atmosférou a prostě si ten podzim udělat příjemnější, Hotýlek na Islandu je geniální volbou. Recenzi na něj najdete tady.



úterý 20. října 2020

Hotýlek na Islandu - Julie Caplinová

října 20, 2020 9 Comments

 


Lucy nic nechybí, má dobrou práci v hotelu a přítele. Jenže stačí jedna jediná nehoda a vše se změní – dostane padáka a kopačky. Její život je náhle v troskách, nedaří se jí najít novou práci, úspory docházejí a už brzy nezbude nic jiného než se přestěhovat zpátky k rodičům, a to za žádnou cenu nechce. Takže když jí personální agentura nabídne místo manažerky hotýlku Polární záře na Islandu, okamžitě přijme i přes to, že nesnáší zimu. Po příjezdu se nemůže zbavit dojmu, že udělala chybu. Jako šéfová se navíc uvede naprostým trapasem, takže pochybuje, jestli ji podřízení přijmou. Jenže pak jako by jí osud dal znamení, že má zůstat. V noci se na nebi roztančí polární záře a Lucy se při sledování toho fascinující podívané rozhodne vytěžit z téhle životní příležitosti co nejvíc. Využije všech svých znalostí a zkušeností a postará se, aby se z Polární záře stal nejúžasnější romantický hotel na celém Islandu! Hotel má špatné hodnocení a je poloprázdný, takže ji čeká pořádně tvrdá práce. Lucy dělá, co může, ale má pocit, že se jí někdo snaží škodit. Jsou k ní všichni kolegové upřímní? Může jim důvěřovat? Navíc ji začíná zneklidňovat barman Alex… Mezi ním a Lucy to sice jiskří, ale záhy se ukáže, že Alex skrývá nějaké tajemství…

Snad každý, kdo se zajímá o knihy, musí znát volnou sérii Romantické útěky od Julie Caplin. Hotýlek na Islandu od nakladatelství Cosmopolis je pátou knihou v téhle volné sérii. Knihy lze číst jakkoliv, není nutné udržovat žádné pořadí. Každá má jiné postavy i prostředí. Spojuje je to, že v nich najdete zajímavá světová místa, špetku romantiky a často taky něco dobrého na zub...

Knihy z této série mě lákaly už nějakou dobu. Nejsem ale velký čtenář romantiky, a tak jsem zatím odolávala. Dokud jsem se ovšem nedozvěděla, že bude vycházet právě Hotýlek na Islandu. Island. To je místo, které mě moc láká. A říkala jsem si, že takové studené prostředí by mohlo být ideálním podzimním čtením. Sešlo se to tak dokonale, že jsem zrovna potřebovala nějakou odpočinkovou knihu. A tak jsem neváhala a do Hotýlku se pustila. On mě totiž lákal už na první pohled. Všechny knihy z této série mají krásně ilustrované obálky. Ale tahle s polární září a konvičkou čaje, která je laděná do podzimních barev? Ta mě opravdu okouzlila. Kromě obálky mě okouzlil i samotný "měkký" paperback, v kterém kniha ke čtenářům putuje. Miluju paperbacky a tenhle je super a krásně se v něm kniha čte!

Hlavní hrdinkou knihy je Lucy Smartová. Dostala kopačky a padáka z hotelu, ve kterém působila jako manažerka. Během čtení se postupně dozvídáme, proč k tomu vlastně došlo. Lucy už je zoufalá. Práci ne a ne sehnat. A tak přijme nabídku. Stane se ředitelkou malého hotelu na Islandu, který není vůbec úspěšný. Pokusí se ho vzkřísit. Objeví se však spousta problémů a nehod. Proč k nim dochází? A proč je ten barman tak přitažlivý?

Kniha je plná úsměvných situací. Najdete tady ale i vážnější témata. Například vyrovnávání se se ztrátou prakticky všeho, na čem vám do té doby záleželo. Vyrovnávání se sama se sebou a se svými nejistotami, s nedůvěrou v ostatní lidi... No a samozřejmě nechybí ani špetka romantiky. A kupodivu, i ta mě v knize nesmírně bavila! Ona totiž není vůbec kýčovitá. Není to žádná červená knihovna. Romantická linka v knize má sice pár míst, kdy si říkáte, jak dalece je reálná, ale její velká část uvěřitelná je. A taky se vyvíjí postupně! Spousta romantiky pro dospělé čtenáře mi vadí z jednoho důvodu - postavy se nechovají na svůj věk. Do vztahů (často do doslova sebedestruktivních vztahů) se vrhají bez rozmyšlení, vše je uspěchané... Tady ne. Vztah hlavní hrdinky se pozvolně vyvíjí a rozvíjí.

Co se mi na knize líbilo úplně nejvíc? Atmosféra. Myslím, že naplánovat vydání takovéto knihy na podzim je trefou do černého. Z knihy ten podzim a hrnek čaje prostě sálá. Celý Island je kouzelný a v knize je nádherně popisován. Popis polární záře je naprosto dokonalý. V knize se také setkáváme v současnosti s oblíbeným tématem - hygge. To znamená, že je tady spousta horkého čaje, polštářků, dek, svíček a krbů. A já bych to takhle strašně chtěla mít doma. Špatně se to popisuje, ale z knihy na mě dýchala nesmírně milá, kouzelná a příjemná atmosféra, která mi úžasně zpříjemňovala dny, které jsem s knihou trávila. Popisy prostředí a malého hotelu mi před očima vyvstávaly v krásných podzimních, tlumených barvách. Nedá se to dost dobře popsat, ale tak jsem se při čtení cítila. A já si to tak strašně moc užívala...

Postavy jsou sympatické. Snad od prvních stran jsem si k nim vybudovala vztah. Lucy jsem přála jen to nejlepší a doufala, že takový příběh jí i kniha přinese. Kolegové a přátelé, které v hotýlku získá, jsem si oblíbila neméně. To je další důležitý bod u takovéto knihy. Musíte postavám fandit, abyste si čas, který s nimi trávíte, užívali. A to přesně se mi tady dělo.

Od knihy jsem očekávala milé, příjemné a odpočinkové čtení, které mi pomůže vypnout mozek a zapomenout na všechny povinnosti, které se na mě valí. Kniha mi dala přesně to. Přes počáteční obavy z toho, aby to nebyla kýčovitá romantika, jsem se dostala hodně rychle. nic takového se nekonalo. Samozřejmě. Není to nepředvídatelná kniha. Tak nějak trochu tušíte, co by mohlo přijít. A když to přijde, jste vlastně strašně rádi. Protože to jste přesně chtěli. 

Já vlastně nemám, co knize vyčítat. Vyšla (pro mě) v ideální dobu. Sálá z ní krásná atmosféra, kterou si užíváte. Odpočinete si u ní a užijete si jí. Samozřejmě je k ní třeba přistupovat tak, že jde o odpočinkovou knihu. Pak dostanete přesně to, co chcete. Pro mě to bylo první seznámení s touhle sérií. A to pro mě přináší trošku jeden problém. Hotýlek mě nalákal ze všech anotací nejvíc. To by bylo v pořádku. Ale líbil se mi tak moc, že se trochu bojím, že ostatní knihy mě prostě budou muset zklamat. Pustím se do nich. Tak moc se mi tahle kniha líbila. A budu doufat, že i ty ostatní budou tak skvělé. A věřím tomu, že budou.

Za mě se Hotýlek na Islandu rozhodně řadí mezi nejlepší odpočinkové knihy se špetkou romantiky, které jsem kdy četla. Čtení jsem si nesmírně užívala a rozhodně vám ho můžu s čistým svědomím doporučit. Já vlastně nemám nějak moc, co bych knize vytkla. Dávám jí 90 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Hotýlek na Islandu děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.

neděle 11. října 2020

Mizející dívky - Lisa Regan

října 11, 2020 9 Comments


 Každý v malém, ospalém americkém městečku Denton hledá sedmnáctiletou Isabelle Colemanovou.


Všechno, co zatím našli, je její mobilní telefon. A pak také další dívka, o které ani nevěděli, že ji mají hledat. Tato nebohá, zatím bezejmenná a tajemná dívka je zcela otřesená a naprosto vůbec nereaguje na dění a svět kolem sebe. Všechno, co v tuto chvíli detektiv Josie Quinnová může použít jako vodítko, je jméno: Ramona.

Josie, která je právě v té době suspendována, bere pátrání do svých rukou. Jméno Ramona vede k dalším důkazům, které tyto dvě dívky spojují. Ví, že začíná zoufalý závod s časem, jehož cílem je najít Isabelle živou, a obává se, že mohou existovat také další dívky…

Stopy opravdu Josie Quinnovou vedou k další dívce. Její případ však úřady označily za smyšlený a odložily ho. Josie se přesto domnívá, že by ona dívka mohla být také obětí. Ale koho vlastně? A proč se zdá, že nikdo kromě ní o vyřešení případu nestojí?

Aby Josie chytila monstrum, které unáší mladá děvčata, musí se postavit nejen lhostejnosti okolí, ale i svým vlastním nočním můrám a následovat svůj instinkt na ta nejtemnější místa. Dokáže to včas, navíc v situaci, kdy není radno důvěřovat vlastně nikomu?

Upřímně? Kdo z vás čte nejradši thrillery právě na podzim? Já teda rozhodně jo. Dobrý thriller a podzimní pochmurné počasí? To jde perfektně dohromady. Mizející dívky, novinka z nakladatelského domu Grada, které konkrétně vyšly pod značkou Cosmopolis, podzim volají už samotnou obálkou. Obálka byla i tím prvním, co mě na nich zaujalo na první pohled. Je prostě pochmurná, lehce depresivní... Hodnocení ze zahraničí vykřikovaly něco o perfektním thrilleru. Přiznám se, očekávání byla veliká. A víte co? Mizející dívky je ještě překonaly! Hodí se také upozornit, že jde o první díl thrillerové série.

Čekala jsem čtivý thriller. Takový ten moderní současný thriller, který přinese pár zajímavých zvratů, občas si řeknete "Co to sakra...?" a prostě to bude fajn čtení. Mizející dívky tohle všechno však překonaly. Zápletka je totiž brilantní, není vůbec jednoduchá. Troufám si říct, že Mizející dívky potěší i náročnější čtenáře thrillerů!

Hlavní hrdinkou je Josie. Suspendovaná policistka v malém americkém městě Delton. Postupně se dozvídáme i důvod její suspendace. Ve stejné době se ztratí sedmnáctiletá dívka a Josie nesmírně vysiluje, že se pátrání nesmí účastnit. Shodou okolností je také svědkyní záhadné nehody u benzinové pumpy. Josie začne využívat své kontakty a pátrat na vlastní pěst. Začne se obávat toho, že se děje něco opravdu špatného. A že zmizelých dívek může být mnohem víc.

Můžeme si odškrtnout to, že Mizející dívky jsou velmi čtivou knihou. Kapitoly jsou poměrně krátké, což čtenáře u čtení podvědomě drží ještě víc. Je to ten typ knihy, u které nemáte problém s přečtením 100 stran na jeden zátah. Celý příběh je poutavý a přináší hned několik zajímavých zvratů a otázek, na které autorka čtenáři postupně odpovídá. Jak jsem již zmínila. Je tu hodně zvratů, několik zápletek a vše se postupně propojuje. Což je skvělé. Není to jednoduchý příběh s prostou zápletkou. Zápletka je skvěle promyšlená, originální a čtenáře nutí přemýšlet a drží jeho pozornost u knihy. To mě baví. Moc baví.

Co mě hodně bavilo, to byly také postavy. Hlavní hrdinka je Josie. Má nějaké ty strašáky ve skříni (a to doslova. To pochopíte, když přečtete :-D), ale jde o jiný způsob, než jsme u detektivů v knihách zvyklí. Není alkoholička (i když se napije ráda, to zase jo. Není to však její hlavní životní problém). Dozvídáme se zde také informace o jejích milostných vztazích v minulosti a současnosti. Není to však červená knihovna, tato linka se objevuje velmi střízlivou formou a knihu příjemně oživuje. Jsem zvědavá, kam se posune v dalších dílech.

Mizející dívky jsou skvělý thriller. Není to náročné čtení, ale zároveň nejsou tím nejjednodušším, prostým thrillerem, který zhltnete a opětovně zapomenete. Myslím si, že je to skvělá volba pro čtenáře Shari Lapena nebo Roberta Bryndzy. Mizející dívky mi přišly ještě o něco lepší. Srovnatelné mi přišly s knihami od Angely Marsons. Takže pokud jste fanoušci těchto thrillerů, máte tady další čtenářský tip - a bude to také série! Ano. Můžu si připsat další oblíbenou thrillerovou sérii ze současnosti, kterou budu ráda číst a nedočkavě očekávat další díl. 

Samozřejmě neočekáváme uměleckou literaturu. Jde o prózu, která nás má zabavit, překvapit. V tomhle případě nás i nutí zamyslet se. Za mě určitě ano. Pokud hledáte skvělý thriller na dlouhé podzimní večery, jsou Mizející dívky perfektní volbou, která v pozitivním slova smyslu rozproudila vody současných oblíbených thrillerů. Já nějak nemám co vytýkat. Tato kniha překonala moje očekávání, zároveň mě pohltila... Jo, jo a ještě jednou jo. Ať jste thrillerový fanda, nebo čtete thrillery jen občas, třeba právě na podzim, Mizející dívky budou správnou volbou! A pozor, pokud jste fanda audiokniha, kniha by měla kolem 16.10. vyjít také v téhle formě!

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Mizející dívky děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.


pondělí 5. října 2020

Ústav - Stephen King

října 05, 2020 10 Comments


 Uprostřed noci, v domě na klidné ulici v příměstské Minneapolis, vetřelci tiše zavraždí rodiče Luka Ellise a naloží ho do černého SUV. Operace netrvá ani dvě minuty. Luke se probudí v Ústavu, v místnosti, která vypadá stejně jako jeho pokoj – kromě okna…


Psychicky děsivý stejně jako Žhářka a s úžasnou dětskou imaginací kultovního To je Ústav dramatickým příběhem o dobru a zlu ve světě, kde hodní kluci vždy nevyhrají.

Máme tu další novinku od Stephena Kinga. A tentokrát to je opravdu novinka. Žádná reedice. Ústav vychází v češtině poprvé. I v originále vyšla totiž teprve v loňském roce. Jak jinak, očekávání byla opět obrovská. Mrkněme se na to, jak si ústav vedl.

Příběh začíná mužem, který přišel o práci u policie a vydává se na "cestu". Poté se dostáváme k hlavnímu hrdinovi Lukovi Ellisovi. Geniální chlapec, který řeší, na kterou vysokou školu půjde, i když normální děti v jeho věku navštěvují zhruba 6-7 třídu. Jednou v noci se vzbudí a u postele stojí neznámá žena. Probudí se v Ústavu. Jen kvůli tomu, že uměl pohnout odpadkovým košem, aniž by se ho dotkl. Bez rodičů, bez kohokoliv známého...

Jak jste asi pochopili, King v knize Ústav pracuje s tématem, které umí zpracovat velmi dobře. Dětský hrdina je Kingovi dobře znám, pracovat s ním umí perfektně. V Ústavu dokonce vyspělé chování odůvodňuje i vysokou inteligencí hrdiny, což ho dělá ještě o něco uvěřitelnější. Dalším silným a Kingovi známým tématem je přátelství. Opět se zde tedy setkáme hned s několika výjimečnými dětmi, které se do děsivé situace dostávají kvůli svým telekinetickým či telepatickým schopnostem. Dá se tedy říct, že King v této knize sáhl na jistotu. Která není nijak nudná. Ale...

Mám tady po dlouhé době u Kinga jedno ale. King má dlouhatánské úvody. A já je miluju. Jsou pomalé, ale seznamujete se v nich s postavami. Díky tomu si k nim vypěstujete extrémně silný vztah. V Ústavu se mi to v první polovině knihy pořádně nedařilo. Musím určitě zdůraznit, že jsem byla v takovém nedobrém rozpoložení. Na druhou stranu to u mě požitek z četby neovlivňuje příliš nebo příliš často. Tady jsem měla trochu pocit, že nejvíc informací o postavách jsem se dozvěděla právě až ve druhé polovině knihy, která byla perfektní. Nemůžu říct, že by mě první polovina nebavila, že by byla špatná. Ale chybělo mi tam to něco, co na Kingovi zbožňuju. Napsat takhle knihu jiný autor, neřeknu ani ň. U Kinga mám laťku tak extrémně vysoko, že jednou nějaké to ale přijít muselo. 

Možná byl háček i v něčem jiném. První polovina mi totiž extrémně připomínala Stranger Thing. Stranger Things já mám ráda. Ale Kinga radši. A proto mi to moje osobní připodobnění trochu vadilo. Druhá polovina už ale byla úplně jiná. Ale když už jsme u té podoby se Stranger Things, je to to, co podle mě může Kinga přiblížit mladší generaci, která Stranger Things hltá a chtěla by zkusit něco v podobném stylu. King tady pracuje s dětmi, kterým je kvůli jejich nadpřirozených schopnostem ubližováno. Tak trochu Jedenáctka.

Přátelství. To u Kinga hraje roli tak často, až by to mohlo být ohrané. Ale tady prostě opět skvěle funguje a čtenáře i dojme. A tady teda na konci dojalo fakt hodně. Pokud Kinga čtete, víte, že on se nebojí. Nebojí se šokovat a dojmout čtenáře. U Ústavu na konci slzička ukápla. Přátelství je v knize nádherně popsáno. A to co díky němu děti zvládají, to je nepopsatelné. Takže rozhodně jedno malé upozornění. Ústav není čtením pro většinu matek a dalších lidí, kteří špatně snášejí, když je ubližováno dětem. V téhle knize se to děje. Scény nejsou nijak explicitně popisovány. Ale jsou tady. Protože Ústav se z dětí snaží dostat to nejlepší. A proč vlastně? No to si budete knihu muset přečíst. A závěr a celé rozuzlení stojí vážně za to. Spousta lidí říká, že King své geniální nápady občas ukončí trochu slabším závěrem. Tak tady se to rozhodně neděje. Závěr a rozuzlení? Jsou skvělé. Byť bych byla radši, kdyby kniha skončila jinak...

Líbí se mi, jak King do Ústavu zapojil i jisté odkazy na druhou světovou válku. V některých aspektech nacistického Německa zde shledávám inspiraci. O to zajímavější je, že to knihu dělá uvěřitelnější. Celkově je to za mě jedna z nejuvěřitelnějších Kingových knih. Samozřejmě se zde vyskytují schopnosti, které racionální člověk bere jako neexistující. Jejich okolnosti King však vystavil tak geniálně, že mám pocit, jako kdyby nějaký ten Ústav opravdu existovat mohl. Fuj. Děsivé, že zrovna takové ošklivé téma působí tak uvěřitelně. Ale plus pro Kinga. Víme, že on prostě umí.

Přesto, že je pro mě u Kinga ve většině případů tahounem knihy velmi slibný začátek, díky kterému si vybuduji hluboký vztah s postavami, a tady jsem to přímo tak necítila, kniha byla nakonec výborná. Ano, za slabší začátek musím něco málo strhnout z hodnocení. Druhá polovina (odstartovaná návratem muže z první kapitoly) byla však perfektní a naopak zase jedna z nejsilnějších. Paradoxně pro mě osobně je úvod asi důležitější. I tak se ale z Ústavu nakonec vyklubala velmi dobrá kniha. Její potenciál určitě tkví v podobnosti se Stranger Things, která může přilákat nové, mladé čtenáře (byť pro mě osobně to třeba bylo trochu mínus, ale ve finále to byl skvěle vybudovaný a vymyšlený příběh). Parta dětí, síla přátelství, Kingova kvalitní klasika, s kterou on tak trochu už prostě musí sázet na jistotu. 

Ve finále mě Ústav velmi bavil. O závěru knihy budu přemýšlet... protože byl silný a emotivní. Chtěla bych, aby kniha skončila jinak. Strašně moc jsem si to přála. Ale neskončila. protože to je King. Ústavu dávám 85 % a určitě doporučuji nejen stálým Kingovým čtenářům, ale i těm novým.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Ústav moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu.

úterý 22. září 2020

20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět - Gabriella Santini

září 22, 2020 8 Comments

Knížka 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět představuje osobnosti, které se nebály překonávat hranice známého světa – od bájných cestovatelů přes staré mořeplavce až po vědce, průzkumníky a průkopníky. Děti tak mohou sledovat úspěchy i dětství odvážných objevitelů jako Kryštof Kolumbus, Edmund Hilary, James Cook, Charles Darwin, Roald Amundsen, Nellie Bly nebo Neil Armstrong a nechybí ani tipy, jak na sobě pracovat, aby se taková osobnost jednou mohla stát i z nich.

Vím, že v knižní komunitě je běžné, že někteří z nás ujíždí na dětských knihách. A já nejsem výjimka. Prim pro mě v dětské tvorbě hrají ilustrace, aby to pro mě byla i pastva pro oko. Příběh pro mě většinou už nebývá u těchto knih tím nejdůležitějším. Když jde o knihu pro děti, která je populárně naučná a plná nádherných ilustrací, neočekávám, že bych se zde dozvěděla přespříliš nových informací. No, někdy se člověk prostě plete...


Kromě 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět, vyšly v této sérii další čtyři knihy. Konkrétně 20 výjimečných osobností, které změnily svět, 20 výjimečných fotbalistů, kteří vešli do dějin, 20 výjimečných dívek, které změnily svět a 20 výjimečných kluků, kteří změnili svět. Myšlenkou této série populárně naučných knih pro děti je to, že se děti dozví o dětech, které se staly slavnými. Ukazují, že i ti nejznámější a nejúspěšnější byli jednou dětmi a že i z malého čtenáře nebo čtenářky se může stát někdo takový.

Mně konkrétně, jak již víte, se do ruky dostala kniha 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět. Tato kniha je dělena do šesti částí. První se věnuje bájným cestovatelům (například Odysseus), druhá mořeplavcům a objevitelům (proslulý Kryštof Kolumbus), třetí vědcům a průzkumníkům (Charles Darwin), čtvrtá archeologům a paleontologům (Howard Carter), pátá průkopníkům (Neil Armstrong) a šestá slavným cestovatelům. Jména v závorce jsem tady uvedla jen pro představu. V knize jich samozřejmě najdete více. Jak název napovídá, 20. Co se mi na knize moc líbí je to, že objevitelé jsou zde vybráni v celém průřezu dějin. A k tomu odkazuje v závěru knihy i časová osa, na které jsou jednotlivé osobnosti zakresleny. Samozřejmě - pro dospělého čtenáře je to jen roztomilý bonus, protože se v čase poměrně dobře orientujeme. Malým čtenářům může časová osa ale pomoci zorientovat se a uvědomit si spojitosti a vývoj světa.

Všechny texty v knize jsou vyprávěny z pohledu postav. Vypráví svůj příběh, který začíná nějakou konkrétní situací, v které se postava nachází. Nechybí tedy ani dialogy a podobně. Což je úžasná věc. Ze vzdělání se okamžitě stává zábavné čtení příběhů. A děti se nejlépe učí, když si neuvědomují, že se učí. To mi věřte. 

Kniha je proloženo obrovským množstvím barevných, poutavých ilustrací, které jsou nádherné. Ilustrace jsou opravdu velmi barevné. Na první pohled můžou působit, že jsou opravdu cílené na děti. Když jsem se však podívala podruhé... ilustrace jsou prostě nádherné. Z toho, že ilustrují dětskou knihu zde zůstává pouze výrazná barevnost, která malé čtenáře uchvátí. Ilustrace jsou prostě krásné a upoutají nejen děti, ale i rodiče. O ilustrace se postaralo celkem 6 ilustrátorů. Na konci knihy najdete jejich krátké medailonky i soupis toho, kterou postavu ilustroval kdo. O texty se postarala Gabriella Santini. 

Příběhy jsou poměrně krátké. Většina z nich se nachází na dvou stránkách a je dokreslený dvěma velkými a několika menšími ilustracemi. Písmo je větší. Děti si knihu tedy mohou bez problémů číst sami. Dobrou variantou může být ale zvolit i knihu na čtení před spaním. Rozdělení do krátkých kapitol tomu rozhodně přispívá.

20 výjimečných objevitelů je úžasná publikace pro děti. Samozřejmě se zde dozvědí o nejznámějších jménech, některá z nich jsem vám prozradila v recenzi výše. Je zde ale i spousta objevitelů, o kterých jsem sama neměla tušení a moc ráda jsem se o nich dozvěděla. Rovnou upozorňuji, nechybí zde ani ženské objevitelky. Právě o nich jsem většinou skoro nic nevěděla. Z těch méně známých jmen vám prozradím právě jedno ženské jméno - Freya Stark. Ta mě velmi zaujala. Jako dospělý čtenář jsem pak samozřejmě využívala síly internetu a některé informace o ní jsem si dohledávala dál. Jak ale vidíte, i dospělý čtenář se v této knize může dozvědět leccos nového!

Tohle je velké doporučení. Já nemám co vytýkat. Kniha je krásná, barevná, poutavá i velmi edukativní. Vzdělává formou, která děti bude bavit a za mě je to prostě perfektní volba pro všechny rodiče. A taky pro všechny z vás, kdo máte rádi krásné dětské knihy. Za mě prostě jo, tohle chcete číst! Knize dávám 100 %, protože naprosto splnila má očekávání.

Za poskytnutí knihy 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět moc děkuji literární kampani Novinka měsíceTady na jejich webu najdete obrovské množství informací o knize a i spoustu ukázek. (Nejen z 20 výjimečných objevitelů, ale i z dalších knih ze série. :-)). 

sobota 19. září 2020

Asi to skončím - Iain Reid

září 19, 2020 7 Comments



 

Jede se představit rodičům svého přítele Jakea, jenže zimní návštěva odlehlé farmy asi není nejlepší nápad, zvlášť když se kolem vztahu těch dvou od začátku vrší pochybnosti. Jakeův domov se sice nachází jen dvě tři hodiny jízdy z města, ale stejně by pro ni asi bylo bývalo lepší nikam se nehrnout, protože nadaný vědec, s nímž se zná sotva sedm týdnů, je pořádný intelektuální svéráz. A ten vemlouvavý Hlas v mobilu, který jí denně naléhavě volá, si neumí k nikomu známému rozumně přiřadit…

Když pár dorazí na farmu, v mrazu se válí mrtvá zvířata a samo stavení uvnitř vypadá málem jako motel Normana Batese. Křečovitě usměvavá máti je chodící sbírkou neuróz a Jakeova prababička zešílela. Další hrůzy tam snad nečekají – avšak co ve sklepě…?
Debutová novela Kanaďana Iaina Reida výtečně vrství a převrací děsivé zákonitosti oblíbeného viktoriánského žánru ve zprávu o duši, z níž tuhne krev ještě víc, než je v nelítostné tundře nezbytné. Nejočekávanější horor sezony na filmové plátno pro kanál Netflix převedl další znalec pokroucených závitů dnešní lidské mysli: oscarový scenárista a režisér Charlie Kaufman.

Nepamatujete si někdo na knihu Sok od Iaina Reida? Přesně od stejného autora je i kniha Asi to skončím. Sok mě bavil. Moc. Byl zvláštní, člověk o něm musel přemýšlet a často nevěděl, co si myslet. Ale nakonec byl vlastně strašně fajn. Jen člověk nemohl pouze číst, ale musel i přemýšlet. Když jsem viděla krásnou obálku jeho nové knížky, která se jmenuje Asi to skončím, neváhala jsem. Chtěla jsem zkusit i tuhle. Bude taky tak zvláštně jiná?

Ano, je. Hned vám to řeknu. Není to jednoznačné čtení. Musíte se pořádně zamyslet. Kniha je prezentována jako horor a on to vlastně horor je, ale osobně mi přijde, že výraznějšími prvky v této knize jsou psychologický román. A výraznou roli tady také nesou filozofické úvahy. Co ale musím říct, chvílemi mě během čtení opravdu příjemně mrazilo. A to se moc často nestává. U knih se bojím málokdy. A tentokrát mě opravdu příjemně mrazilo.

Kniha vypráví příběh dvou mladých lidí. Páru. Znají se chvíli a vydávají se na návštěvu k jeho rodičům. Na opuštěnou farmu. Cesta je dlouhá a pár spolu probírá spoustu věcí. Hlavní hrdinka se také často utápí ve vlastních myšlenkách, zamýšlí se nad různými tématy. A velké množství se týká jejich vztahů, vztahů všeobecně. To jsou ty části, které přináší velké množství zajímavých myšlenek a zamyšlení, místy právě až filozofických. 

Asi to skončím je nesmírně čtivá záležitost. Když má člověk čas, je to skoro jednohubka. Je to ten typ knihy, ze které přečtete během hodiny skoro polovinu, protože se tak moc dobře čte. Musíte se ovšem připravit na to, že to není tradiční čtení s jednoznačným dějem. Musíte přemýšlet, přistoupit na autorovu hru a vkládat do čtení vlastní myšlenky, názory a předpoklady. Myslím si, že hlavní myšlenka knih od Iaina Reida je ta, že každý je pochopí jinak, pro každého budou odrážet to, co aktuálně prožívá. Příběh vám nenaservíruje na červeném podnosu, ale o to víc si čtení vlastně užíváte. Autorův styl psaní je velmi jednoduchý. Píše prostě, bez příkras. Jeho způsob psaní působí sám o sobě až chladně. O to děsivější kniha je.

Stará farma, na kterou hlavní hrdinové jedou, je opuštěná. A je to opravdu pěkně strašidelné místo. A pak je tady taky stará, velká, prázdná škola. A ta si s farmou nikterak nezavdá. Tematiku děsivých domů mám ráda. A ty v této knize asi vedou na plné čáře. Děsivé byly vážně pořádně. 

Na čtenáře může kniha působit zpočátku zvláštně. Dlouhá cesta autem může působit zbytečně. Opak je ale pravdou, myšlenky, které hlavní hrdinku během této cesty napadají jsou velmi zajímavé a člověk poznává její osobnost... a také zjišťuje, že něco nesedí a že něco možná bude jinak, než se zdá. Nemůžu ovšem popřít, že první polovina knihy mohla být o něco málo kratší. Pár stran, které by se mohly vypustit, by se určitě našlo. Celý příběh je prokládán stranami, které jsou psány kurzívou. Jde o dialogy, které nám o něčem vypráví. Nevíme o čem, ale postupně nám ledacos odhalují... Něco děsivého. Postupně si začnete spojovat dvě a dvě dohromady. K jakému závěru se ale doberete, to je částečně vlastně i na vás. Autorovi se nedá věřit. 

Kniha by mohla být odpočinkový a velmi čtivý horor. Kdyby ovšem byla jasně strukturovaná a příběh jednoduše načrtnut. Tady se vlastně mísí jednoduchý, prostý styl se zajímavými myšlenkovými pochody hlavních hrdinů, které podněcují i samotného čtenáře k tomu, aby přemýšlel. Asi to skončím rozhodně není čtením pro každého, ale pokud máte rádi zajímavé až zvláštní knihy, které "jen tak" nečtete, tohle vás bude bavit!

Je to skvělé. Až překvapivě skvělé. Sok byl velmi dobrým čtením, Asi to skončím mě bavilo ještě o něco více. Dokonalé to ještě není, ale pokud se dočkáme i autorových dalších knih, přečtu si je stejně ráda jako tyhle dvě. Protože budu očekávat, že budou zase o chlup lepší a lepší. Pro zajímavost, recenzi na Soka najdete tady.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Asi to skončím moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-)