@bettypavkova

čtvrtek 21. března 2019

Sok - Iain Reid

března 21, 2019 5 Comments


ŽIJÍ TU VE DVOU UŽ SPOUSTU LET. Nikdo k nim NEJEZDÍ.

Junior a Hen by si na odlehlé kanadské farmě dál idylicky žili v dokonalém odloučení od hektické civilizace. Jednoho večera však manžele vyruší nezvaný host. Mladík z vlivné firmy jim přináší zprávu, že Junior vyhrál losování o účast na vesmírné misi – jenže on se do žádné loterie nepřihlásil! Nad dvojicí se tak začne vznášet atmosféra mučivé nejistoty a permanentního napětí.


Nekoupili si LOS, ale POSLALI JIM VÝHRU. Dokážou UNÉST SVŮJ OSUD?
Podezřelý posel se v domě usadí a eviduje vše, co Junior dělá, každou vteřinu jeho života – prý proto, že na dobu pobytu v kosmu agentura vytvoří jeho umělého dvojníka, který bude s Hen žít a starat se o farmu. Junior se postupně proměňuje v soubor elektronických dat a spolu se ženou cítí, že za událostmi se skrývá strašlivá hrozba, jejíž důvod a smysl nechápou…

Chce ŽÍT ZA MĚ! Musel jsem TO UDĚLAT. NEMĚL JSEM NA VYBRANOU...


Kniha Sok od nakladatelství Leda mě zaujala hned na první pohled. Je prezentována jako hororový thriller, což je mix mých snad nejoblíbenějších žánrů. Zároveň mě zaujalo, že mix těchto žánrů vydává zrovna Leda, kterou mám spojenou spíše s "klasikou", nebo společenskými romány. Očekávání byla tudíž veliká a já se do čtení nadšeně pustila.

Příběh nás zavádí na odlehlou farmičku, kde žijí Hen a Junior. Jsou několik let manželé a žijí poklidným životem. Jednoho dne se však objeví muž, sdělí jim, že Junior byl vybrán do užšího výběru jistého programu na pobyt na jiné planetě. Postupně se dostaneme až k tomu, že na dobu, kdy bude Junior pryč, vytvoří jeho dvojníka, aby Hen tuto situaci zvládala. Začnou sbírat jeho údaje podle jeho přesného chování. Je samozřejmé, že toto vše vypadá podivně, a i hlavní hrdina to začne cítit... něco je špatně.

Vyzrazovat z děje více by rozhodně nebylo dobré. Čtenář se sám postupně chytá různých vláken a snaží se přijít, co je vlastně to divné a děsivé. Na první pohled jsou některé věci samozřejmé. Obavy před ztrátou identity, možné varování před zneužitím vyvíjejících se technologií. V knize je však ukryto mnohem víc děsivých podnětů, nad kterými se můžete zamyslet.
Myslím, že si je v knize každý schopný najít ten "svůj" strach, svou obavu a o to děsivější kniha bude.

Jde o jednu z těch knih, o jejímž příběhu je dobré příliš nevědět. I během čtení vlastně svým způsobem tápete a snažíte se společně s hlavním hrdinou přijít na to, kde je ten háček. To něco, o co v knize jde. Ve chvíli, kdy se do této části dostanete vás čeká hned několik věcí. Za prvé budete šokovaní, je to přesně takový ten typ zvratu, u kterého budete koukat s otevřenou pusou a říkat si "Panebože!!". Za druhé Vám mozek začne jet na plné obrátky a začne si uvědomovat, proč některé situace do této doby probíhaly tak jak probíhaly a podobně. Za třetí si knihu budete chtít přečíst okamžitě znovu, protože si budete chtít s hlavní zápletkou propojit i detaily, které Vám nejprve mohly uniknout. 

Postavy byly trochu zvláštní, z počátku jsem si myslela, že si k nim nedokážu vybudovat vztah. Právě po hlavním rozuzlení jsem si však uvědomila, že to nebyla pravda a že jsem si hlavně k jedné z nich vztah vybudovala překvapivě silný. Kniha je psána poměrně odosobněně, což jistým způsobem přispívá k děsivosti. Postavy své emoce vyjadřují, ale na čtenáře to působí, jako by to autorovi bylo jedno, jako by postavy byly pouze loutky, což s tématem knihy, ztrátou identity a podobně, perfektně koresponduje. Jen mě některé chování postav zprvu velice překvapovalo. Vzhledem k vývoji příběhu Vám nemohu prozradit více detailů a proč mi později jejich chování smysl dávat začalo, ale to je podle mě jedna z těch nejlepších věcí na knize. Autor si se čtenářem pohrál a po dočtení knihy ho nutil přemýšlet o jednotlivých detailech, které najednou začaly dávat smysl. Zároveň však není kniha vyloženě složitá na pochopení a čtenář ji pochopit dokáže bez problémů, jen po "krátké spolupráci" s autorem.

K jisté odosobněnosti příběhu si však zároveň autor zároveň hraje s jazykem. Je to zvláštní mix, ale ve výsledku to v knize funguje skvěle. Kniha je velice čtivá. Má i krátké kapitoly, což k čivosti přispívá. 

Osobně bych chtěla zmínit i vzhled knihy Sok. Zaujala mě jak přebalem, tak pod ním. Líbí se mi použité barvy, brouk, způsob napsání názvu na přebalu. Prostě graficky je tato kniha neskutečně povedená!

Sok mě velice překvapil. Absolutně jsem netušila, co od knihy očekávat, a nakonec jsem byla příběhem až fascinována. Líbil se mi ten moment, kdy všechno začalo zapadat do sebe, líbilo se mi, jak dobře se mi kniha četla. Jde o knihu, která vás překvapí, možná až šokuje, donutí přemýšlet a zároveň vás její čtení bude bavit, nebude nepřiměřeně složité. Samotné rozuzlení je poměrně jednoznačné, nebudete muset tápat, co že to vlastně mělo být. Naprosto chápu, že se kniha dostala do finále hlasování o nejlepší horor na Goodreads. Nejde o žádný krvák, něco, u čeho se Vám bude chtít zvracet z krvavých scén a vnitřností válejících se po okolí. Budete se bát v podstatě té velké myšlenky, která v knize je obsáhlá. Myslím, že Sok velmi zaujme milovníky psychologických thrillerů. Osobně Soka hodnotím 85 % a doporučuji!

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Sok moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-)

pátek 15. března 2019

Obchodník s hudbou - Rachel Joyce

března 15, 2019 5 Comments

Frank si pronajme krámek v zapadlé anglické uličce a začne v něm prodávat to, co je mu nejbližší – desky s hudbou. Nahrávky všech žánrů, délek i kvality zaplní prázdný obchod. Pro každého, kdo vejde dovnitř, vybere Frank tu pravou desku. Nezáleží na vkusu, náladě nebo věku, každému vybere to, co právě potřebuje. Žádná magie. Stačí jen naslouchat.


Život poklidně plyne na vlně hudby a každodenního života spolu s ostatními obyvateli této uličky. Ale ačkoliv má Frank dar empatie a citu pro to, co potřebují ostatní, on sám zůstává starým mládencem.

Jednoho dne omdlí před obchodem dívka. Frank a jeho přátelé se jí ujmou, ale jakmile se jí udělá lépe, zmizí. Všichni se ptají: "Kdo je ta dívka:" "Proč má zelený plášť?" "Je to doktorka?" "A co ten její německý přízvuk?" Ale Frank neslyší... zamiloval se. Dívka se vrací a pomalu mezi nimi vzniká...láska? Má šanci na úspěch?

Obchodník s hudbou je novinkou od nakladatelství Cosmopolis. Na první pohled mě tato kniha zaujala. Nedokážu přesně říct proč. Romantické knihy běžně nečtu, ale, bude to znít hrozně zvláštně, Obchodník s hudbou na mě tak nějak promluvil a nešlo mu odolat. Nemohla jsem se dočkat až se do něj začtu. Začetla jsem se a zamilovala...

Frank je neskutečný. Je úžasný, empatický, tak trochu podivín a starý mládenec, ale s obrovským srdcem. Prodává gramodesky a dokáže poznat, jakou píseň, kdo zrovna potřebuje. I díky tomu mnoha lidem pomohl a spousta z nich zůstala jeho přáteli. Jeho malý obchod s gramofonovými deskami (a vážně jen s nimi, kazetám a cédéčkům se zatvrzele brání) se nachází na Unity street. Je to ulice, které díky modernizaci hrozí zánik. Ne úplný, ale zánik toho, co ji dělá, takovou jaká je. Skupina podnikatelů, kteří se snaží svých obchůdků nevzdat, to jsou Frankovi nejbližší přátelé. Na první pohled drsná tatérka Maud, bývalý farář a obchodník s náboženskými předměty otec Anthony, Frankův pomocník Kit a několik dalších tvoří společně s Frankem jádro této komunity. Jednoho dne se objeví neznámá žena v zeleném kabátě a omdlí před Frankovým krámkem... a Frankovi učaruje.

Víc vám o příběhu prozrazovat nebudu. Nedělá to ani anotace a podle mě to této knize prospívá. Před čtením jsem o samotném příběhu příliš nevěděla a myslím, že i díky tomu jsem si čtení tolik užívala. Neprozradím vám ani jméno neznámé dívky, i když vám asi všem musí být jasné, že Frank a ona neznámá v knize sehrají stěžejní roli. V knize se totiž několik desítek stran "pátrá" i po jejím jméně a mě právě i toto neskutečně bavilo a nechci vás o to ochudit.

Jak jsem již naznačila, Frank je tak trochu podivín, ale takový ten sympatický podivín. Jeho podivínství a staromládenectví souvisí s jeho dětstvím a dospíváním. I o něm se v knize dozvídáme. Jde o krátké kapitoly z minulosti, které jsou vždy psané kurzívou, takže se okamžitě zorientujete. Tyto kapitoly protkávají celý příběh, který je rozdělen do pěti částí. Strana A (leden 1988), strana B (únor 1988), strana C (jaro 1988), strana D (2009) a Skrytá stopa. Jak už názvy těchto částí naznačují, celá kniha je naplněna hudbou. I samotné názvy kapitol jsou více či méně s hudební tématikou propojeny. Jde o hudbu různorodou, protože Frank miluje hudbu jako takovou. V knize se setkáte s Mozartem, Vivaldim i Beach Boys.

Kniha se velmi dobře čte, zároveň si však autorka Rachel Joyceová s jazykem pohrává a v knize se najdou i krásné popisy či přirovnání. Tyto prvky příběh nijak nenarušují, perfektně ho naopak doplňují a dělají ho jistým způsobem velice poetickým a milým. Myslím, že slovo milý je pro knihu Obchodník s hudbou opravdu výstižné. Tohle není žádný kýč nebo prvoplánová romantika. Přesto, že je to kniha romantická, najdete zde i mnohem víc, než pouhý romantický vztah mezi hlavními hrdiny. Můžete zde sledovat vztahy mezi rodiči a dětmi, vztahy přátelské a obětování pro ně. Zároveň v knize (i díky poměrně velkému časovému skoku) dojde k zajímavému vývoji postav. 

Na samotném přebalu knihy se objevuje věta: "Nezapomenutelný příběh o lásce, naději a hudbě". Tato věta knihu podle mě perfektně vystihuje. Místy na mě působila neskutečně smutně a plná beznaděje. Jindy byla přesným opakem. Byla nesmírně milá, nadějeplná a protkaná lehkým humorem, který mi byl velice sympatický. Obzvlášť se mi líbily scény, kdy probíhalo seznamování mezi "neznámou" a Frankem a ostatní z jeho partičky z Unity Street byli vždy nenápadnými (a tím nenápadnými myslím přesný opak) svědky. Tyto scény mě donutily se opravdu usmívat.

O něco víc se mi líbila část příběhu z roku 1988. Ta z roku 2009 se pro mě vyvíjela opravdu neočekávaně (což je vlastně dobře, protože knihy o vztazích jsou velice často až moc předvídatelné). Autorce se však perfektně povedlo zpracovat vývoj postav v kontextu s obrovským vývojem, který v tomto mezidobí prodělal samotný svět. Skrytá stopa však příběh uzavřela podle mě perfektně. Co se mi také velice líbilo byl věk hlavních hrdinů. Frank je v částech z roku 1988 ve věku kolem čtyřiceti let a to se v knihách neobjevuje často.

Obchodníka s hudbou doporučuji. Není to žádná přeslazená červená knihovna. Je to milý příběh z malého koutku jednoho města. Je o lásce, ale i přátelství, cílech, příležitostech a naději. Je o všem o čem je život. Postavy jsou opravdu strašně moc sympatické, vžijete se do jejich světa a budete si neskutečně moc přát, aby byl jejich osud dobrý. Obchodník s hudbou se mi moc líbil. Na jeho příběh nezapomenu. Po dlouhé době se mi stalo, že mi po dočtení knihy chybí její postavy a to je podle mě známka opravdu dobré knihy. Obchodníkovi s hudbou dávám 95 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Obchodník s hudbou děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada, kde si můžete i prolistovat několik prvních stran knihy! :-)

sobota 9. března 2019

Woodwalker: Caragova proměna - Katja Brandis

března 09, 2019 18 Comments


Hlavní hrdina Carag není jen tak obyčejný chlapec. Narodil se jako puma v severoamerických lesích státu Wyoming a prvních jedenáct let strávil se svou rodinou. Už od mala má ale on i celá jeho rodina velice zvláštní schopnost - dokáže se proměňovat v člověka. Carag se ale rozhodne opustit svůj domov a žít mezi lidmi jako Jay, záhadný chlapec, který ztratil paměť. Snaží se přizpůsobit lidskému životu, dokud ovšem nenarazí na střední školu Lízy Clearwaterové pro speciální děti. Tam se konečně může naučit žít v obou podobách a dozvědět se více. Spolu se svými novými přáteli ho čekají podivuhodná dobrodružství.
Carag je puma. Není ale pouze puma. Je i člověk. Patří mezi tak zvané Woodwalkery. Mezi ty, co umí střídat svou podobu s tou zvířecí. Žije s maminkou, tatínkem a sestrou ve zvířecí podobě v Yellowstonu. Jednoho dne svou matku přesvědčí, aby je vzala v lidské podobě mezi lidi. Nejen čokoládová zmrzlina, kterou zde ochutná, je to, co Carage na lidské říši fascinuje a o několik let později se rozhodně, že chce žít právě s mezi lidmi. Dostane se do pěstounské péče, ale v čistě lidské podobě se necítí úplně dobře. Jednoho dne mu však svitne naděje, když zjistí, že Woodwalkerů existuje více, dokonce mají i svoji školu a to nejlepší, mohou žít tak, že budou využívat střídavě obě své podoby. Netrvá to dlouho a on nastoupí na střední školu Lízy Clearwaterové.

Kniha Woodwalker vyšla pod značkou Bookmedia a je březnovou novinkou literárního projektu
 Novinka měsíce. V tomto projektu je vždy představována jedna kniha. Může jít o detektivku, knihu  dětskou... Doporučuji tento projekt sledovat třeba na jejich facebookové stránce. Původně jsem byla oslovena na spolupráci ohledně jiné knihy. Zrovna v den, kdy jsem si vyzvednout balíček jsem koukala na novou Novinku měsíce a byl to právě Woodwalker. Říkala jsem si že je škoda, že jsme se nedomluvili právě na něj, protože mě podle anotace zaujal ještě o něco víc než Novinka měsíce předchozího - Všechny krásné lži. A voilá! Z balíčku na mě vykoukl právě Woodwalker a já byla nadšená. Dnes se tedy dozvíte mé hodnocení březnové Novinky měsíce.

Woodwalker je knihou pro mladší čtenáře. Podle mě ideálně zhruba kolem deseti let. Tudíž nejsem cílová skupina. Jenže takovým mým "guilty pleasure" je právě dětská literatura (až na tak guilty bych ji nenazývala. Já se za to nestydím :-D). Příběh chlapce-pumy mě zaujal nejen anotací, ale i svou obálkou (ty zářící oči jsou úžasné!) a já se s nadšením vrhla do čtení. V knize najdete dokonce i krásné ilustrace!

Woodwalker je další knihou, která by se v jistých aspektech dala přirovnávat k Harrymu Potterovi. Škola pro "výjimečné", nové předměty pro nás smrtelníky nepochopitelné, nepřátelé v řadách studentů, a dokonce i profesor s nímž Carage pojí značné antipatie. Já tuto "podobnost" všeobecně nikdy nehodnotím negativně. Harry nebyl první "výjimečný" ve "výjimečné" škola s "výjimečnými" předměty. Taková literatura i filmy tady byly už před Harrym a jen díky jeho popularitě jsou často takováto díla považována za "příliš inspirovaná". Za mě to tak prostě není a já mám tyto studenty s nadpřirozenými schopnostmi prostě všeobecně ráda a dokonce to bývá často právě takováto literatura, po které sahám nejraději, když mám chuť na knihu pro mladší.

Carag je úžasný hlavní hrdina. Strašně mě bavilo jeho komentování některých nepříjemných situací, které komentoval trochu zvířecím způsobem (například "Do ’různých zvířecích’ bobků" a podobně). Líbilo se mi, že autorka Katja Brandis upravila jeho slovník troše té zvířecí minulosti. Podle mě je to opravdu milý detail.
Ve škole Lízy Clearwaterové samozřejmě nejsou pouze Woodwalkeři měnící se v pumy, ale také například dívka-veverka, dívka-wapity, dívka-pavouk, chlapec-bizon, chlapec-tchoř, chlapec-vlk... každý se učí zdokonalování svého proměňování z podoby lidské do zvířecí a naopak. Stejně tak se učí o světě lidí, obranu a o tom, jak správně se chovat, co jíst a podobně, když jste zrovna wapity nebo tchoř. To je další věc, která mě na knize bavila. Každý student byl jiný, jeho vzhledové i povahové rysy často odráželo zvíře, kterým byli. Byli rozdílní a spojovaly je jak kamarádské, tak třeba nepřátelské vztahy.

Kniha je cílená na mladší čtenáře, a i od toho se odvíjí to, že je velice jednoduše psaná. I díky tomu se čte opravdu velice hezky. Příběh také není ničím složitým. Mladší čtenáři budou podle mě však nadšení. Já jako čtenář starší jsem dostala to, co jsem chtěla. Moc milý příběh a skvělý relax. Autorka možná mohla v některých věcech postoupit trochu více do hloubky, trošku více se v nich "porýpat", ale cílová skupina to takto vnímat nebude. Jako finále jsem čekala něco trošku "velkolepějšího", ale opět. Takové to očekávání mám jako čtenář necílové skupiny. A taky jsem přece jenom byla asi trochu ovlivněná tím Harrym. Čekala jsem trošku víc "Potterovské" finále. :-D

První díl série Woodwalker je čtením, které uchvátí cílovou skupinu.  Nás starší vyloženě "neodrovná", ale pokud budeme očekávat to, co nám kniha logicky poskytnout má - milý příběh, odpočinkové čtení a téma zvířátek (to já ocením kdykoliv), zklamání určitě nebudeme. Woodwalker je opravdu tím příběhem, který na mě působí roztomile a moc mile a jeho čtení jsem si moc úžívala. Určitě bych ho doporučila všem rodičům, kteří čtou před spaním dětem. Děti budou unešeny a Vás bude čtení bavit také. :-) Od Woodwalkera jsem dostala přesně to, co jsem očekávala a hodnotím ho 78 %.

Kniha Woodwalker vyšla pod značkou Bookmedia. Kniha Woodwalker je propagována v rámci akce Novinka měsíce. Více o knize i samotné akce Novinka měsíce najdete tady na jejich webu nebo tady na facebookové stránce. Moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Tady se můžete podívat na nádherný video trailer na knihu!!


úterý 5. března 2019

Poslední číslo - Hayley Barker

března 05, 2019 10 Comments

Anglie, blízká budoucnost. Společnost je rozdělena na Čistou britskou rasu a Dreky, spodinu odsunutou do ghett, nucenou pracovat jen za nepoživatelnou stravu, a žijící v neustálém strachu, že jim ukradnou děti přímo z ulice a odvezou je do putovního cirkusu, aby tam vystupovaly v představeních, ve kterých jim noc co noc půjde o život. Hošiko je jedním z těch dětí, talentovaná dívenka, která se pohybuje po visutém laně jako kočka, jak se jí taky přezdívá. Ben se narodil na opačné straně, je Čistý a syn ambiciózní političky, zapřisáhlé nepřítelkyně Dreků. Jejich osudy se spojí v okamžiku, kdy Ben se svou rodinou navštíví cirkus a propadne kouzlu uhrančivé Kočky. Ani pro jednoho z nich už pak život nikdy nebude stejný, jako dřív.

Kniha Poslední číslo mě zaujala už ve chvíli, kdy jsem zjistila, že má pod značkou King Cool vycházet. Nevím ani čím mě zaujala nejvíce. Možná krásnou obálkou, tím, že příběh samotný je inspirován rasovou nesnášenlivostí, nebo prostředím cirkusu?

Poslední číslo je prezentováno jako young adult fantasy. Já bych ho možná nazvala spíše jako young adult antiutopií. Kniha se odehrává ve světe, který je skoro totožný s tím naším. Jediným rozdílem je to, že se zde objevují dvě skupiny lidí. Čistí a Drekové. Mezi těmito skupinami panuje obrovská nenávist. Čistí se nad Dreky povyšují. Uvrhli je do ghett, odebrali jim právo na vzdělání... vybraní Drekové vystupují v cirkuse. Vystoupení jsou náročná a Drekům často přináší smrt. A Čistí? Když během vystoupení k úmrtí nedojde, jsou pěkně zklamání...

Nástin příběhu vám možná připomněl reálnou historii. Dobu Třetí říše. Podle mě se autorka touto dobou nenávisti inspirovala a oceňuji to. Autorka sama potvrzuje, že příběh ji napadl v době rasových nepokojů v Anglii. Dá se tedy říct, že příběh nese některé prvky světové historie, na které bychom neměli být moc pyšní. Doufejme jen, že autorka nemá takový odhad jako měl třeba Orwell, protože příběh Posledního čísla by mohl být vlastně i dost reálnou budoucností...

Hlavní hrdiny jsou dívka Hošiko a chlapec Ben. Hošiko, která patří k Drekům a vystupuje v cirkusu. Dokonce je jedním z jeho hlavních lákadel. Je slavnou provazochodkyní známou pod přezdívkou Kočka. Ben patří k velice vlivné rodině Čistých. Setkají se a asi nám všem je jasné, že se mezi nimi začne budovat jistý vztah. To pro mě bylo asi jediné malé mínus knihy. Jejich vztah se vyvíjel rychlostí blesku. Samozřejmě extrémní podmínky mohou rychlost budování vztahu pozměnit, ale tady mi to přišlo až moc uspěchané. Ona se totiž celá kniha odehrává během pár dní.
Samotné postavy jsou však nesmírně sympatické. V knize se střídají kapitoly vždy z pohledu jednoho hlavního hrdiny a tím pádem můžeme oba dva lépe chápat, vybudovat si k oběma blízký vztah. Zároveň některé události vnímáme z obou pohledů, což dodává na zajímavosti a přináší čtenáři více detailů.

Co pro mě bylo obrovským překvapením je to, jak byla kniha drsná. Mám ráda krváky i brutální knihy. Čtu Kinga, detektivky i spoustu thrillerů. Proto mě v knihách jen tak něco nepřekvapí. V Posledním čísle byla hlavně jedna scéna, ke konci knihy, u které jsem si opravdu říkala, že to je "teda něco" a byla jsem v šoku. Nejen tato scéna v knize byla ale šokující. Hayley Barker se nebojí postavy zabíjet a nebojí se je zabíjet brutálním způsobem. Absolutně jsem od knihy něco takového neočekávala a i proto jsem byla tolik překvapená a nadšená. Já prostě temné knihy můžu!

Hayley Barker napsala neskutečně čtivou knihu. K její čtivosti přispívá samozřejmě styl, jakým autorka píše, ale také krátké kapitoly a velice akční příběh. Kniha je nabitá dějem a vy budete zvědaví, co se bude dít dál a dál. Dlouho se mi nestalo, že bych kvůli knize odložila o pár hodin spánek. Poslední číslo ale odložit nešlo a já ho musela dočíst i v pozdních nočních hodinách.

Poslední číslo není nic pro křehké povahy. Pokud vás však láká temný a drsný svět, zajímavé prostředí cirkusu, ale také sympatické postavy, akční děj a to vše spojené s extrémní čtivostí, je Poslední číslo kniha, kterou si musíte přečíst. Doufám, že se Poslední číslo dostane k hodně čtenářům, protože nebudou zklamaní. Stejně tak může kniha zvednou mínění o kategorii young adult lidem, kteří ho o ní valné stále nemají. Poslední číslo je pro mě jednou z nejlepších young adult knih, které jsem kdy četla. Jsem z ní nadšená a nemůžu se dočkat pokračování. Poslednímu číslu dávám 90 % a vy si ho prostě musíte přečíst!

Kniha Poslední číslo vyšla pod značkou King Cool. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihy Dobrovský. Na jejich e-shopu si můžete Poslední číslo zakoupit.

středa 27. února 2019

Velký Gatsby (ilustrované vydání) - Francis Scott Fitzgerald

února 27, 2019 16 Comments

Vrcholné dílo z dob největšího flámu v dějinách USA, který Francis Scott Fitzgerald označil za „jazzový věk“ a sám do něj vydatně přispěl mnoha soukromými improvizacemi a pocity „ztracené generace“, přináší milostný příběh z lepší společnosti. Selfmademan Jay Gatz řečený Velký Gatsby i krasavice Daisy Buchananová pronikli v éře prohibice do těchto sfér každý po svém a tak se vyrovnávají i s novým životním stylem a břemenem americké „nevinnosti“. Nesoulad v jejich představách je leitmotivem románu, jenž přezkoumává romantický ideál mámivého „zeleného světla“ – oné „šílené, vzrušující budoucnosti, která před námi rok za rokem ustupuje“ – a posléze ho nemilosrdně obětuje na oltář mýtu o věčné lásce. Fitzgeraldovo působivé zpracování meziválečné podoby amerického snu přinášíme v novém, moderním překladu.

Velký Gatsby je klasickým dílem, které se i v dnešní době těší velké oblibě. Ve chvíli kdy v nakladatelství LEDA vyšlo první české ilustrované vydání, bylo mi jasné, že ho potřebuji. Když mi od nakladatelství LEDA přišla nabídka spolupráce a objevilo se v ní právě toto ilustrované vydání, zajásala jsem a ani vteřinu neváhala. Co na něj říkám?

Příběh Velkého Gatsbyho je poměrně známý, ale stejně ho zde alespoň krátce zmíním. Po skončení první světové války celý svět slavil a stejně tak Američané. Bohatý Gatsby pořádá velkolepé večírky. Přesto je však tajemnou postavou. Desítky návštěvníků jeho večírku o něm zhola nic neví. O jeho bohatství a chování kolují pouze nejrůznější dohady a pomluvy. Vypravěč příběhu (Nick Carraway) se s ním spřátelí a my se díky tomu stáváme svědky spousty zajímavých událostí a dozvídáme se i o jeho minulosti. Zvláště pak o Gastbyho vztahu k Nickově sestřenici Daisy, která je však již několik let vdaná za Toma Buchnana.

Charakterové rysy jednotlivých postav jsou perfektní. Vypravěč Nick je pravděpodobně nejsympatičtější postavou příběhu. Je to takový "správňák". I tak má však chvilky, kdy by ho asi každý čtenář nenazval vyloženě kladným hrdinou. Já bych ho nazvala hrdinou reálným. Dokonalý nejsme nikdo.
Na Gatsbym je ukázáno, jak člověk může dopadnout, když vsadí všechno na jednu kartu. Svým způsobem je romantickým hrdinou, který pro lásku udělá cokoliv. Jeho jednání je však chvílemi až majetnické, nesnaží se ostatní chápat a také jsou zde jisté činy v minulosti. Další postava s nejrůznějšími charakterovými rysy, kterou byste mohli potkat.
Daisy. Nerozhodná mladá dáma, odjakživa toužící po penězích. Znuděná životem v luxusu. Nevyzná se sama v sobě, nechá se ovlivňovat ostatními. Asi je jasné, že Daisy je mi prostě nesympatická. Nejvíc mi vadilo, že nebyla schopná obhájit svoje chování v minulosti i současnosti. To, že mi je nesympatická je ale dobře. Taková postava mi četbu okořeňuje.

Příběh Velkého Gatsbyho má jedno obrovské kouzlo. Dá se vnímat z velkého množství úhlů. Jako nejvýraznější linie příběhu je pravděpodobně vnímaná linka romantická. Já osobně Velkého Gatsbyho vnímám velice výrazně jako výpověď o dané době. Americká zlatá léta plná Art Deca, oslav, jazzu, alkoholu, krátkých sukní a rychlých aut. To vše odráží další výrazný prvek příběhu. Znuděnost tehdejší smetánky a jejich povrchní přátelství. Přetvářka a nezájem o člověka, který jim poskytuje tolik důležité rozptýlení v podobě večírků. Daisy a její manžel Tom jsou typickým příkladem této společnosti. Stagnují na místě a neví co od života chtějí a očekávají. Ve své podstatě je to všechno, co příběh Velkého Gatsbyho popisuje neskutečně smutné a místy až depresivní.

Příběh je psaný lehce a moc dobře se čte. Zároveň však není vyloženě jednoduchý a čtenář opravdu může hledat mezi řádky. Franciss Scott Fitzgerald si uměl krásně hrát se slovy a dokázal je perfektně využít k popisu dané doby.
Velký Gatsby se často objevuje na seznamu maturitní četby a já ho všem maturantům doporučuji. Bude se jim líbit nejen příběh, jeho čtivost, ale i rozsah. Zároveň se o knize opravdu dobře mluví, což u maturity opravdu ocení. Stejně tak bych ale Velkého Gatsbyho doporučila i starším čtenářům a také Vám, kdo jste Gatsbyho už před nějakou dobou četli. Osobně patřím mezi ty, kdo si Gatsbyho poprvé přečetli k maturitě. To je zhruba tři roky zpět. Když jsem příběh četla teď, užila jsem si ho mnohem víc. Velký Gatsby je podle mě jedna z těch knih, kterou si užijete v každém věku i životní situaci jinak a i ji jinak budete vnímat. Zaměříte se na jiné detaily a postupně s ní vyspějete.

V neposlední řadě musím zmínit samotné nové ilustrované vydání. Kniha je úžasně zpracovaná i po technické stránce. K její čtivosti napomáhá i o něco větší velikost písma, než bývá obvyklé. A ilustrace? TY ILUSTRACE? (Autorem je studio Tomski&Polanski. Jejich tvorbu si můžete prohlédnout tady, ale už ji možná znáte i z jiných knih). To je taková nádhera! Naprosto jsem se do nich zamilovala a podstatu příběhu podle mě vystihují naprosto perfektně. Z některých je cítit až lehce depresivní nálada některých částí příběhu, z některých zase atmosféra večírků...

Nevím, jaké další superlativy bych měla k tomuto vydání i samotnému příběhu napsat. První české ilustrované vydání Velkého Gatsbyho musím doporučit každému. Ať maturantům, kterým ilustrace zpříjemní čtení, tak knižním bláznům jako jsem já. Toto vydání se stane opravdu klenotem knihovničky. U mě bude vystavené, protože jsem se do něj prostě zamilovala...
Nejde hodnotit jinak, než 100 %, protože já jsem prostě a jednoduše nadšená.

Za poskytnutí recenzního výtisku prvního českého ilustrovaného vydání knihy Velký Gatsby moc děkuji nakladatelství LEDA.

čtvrtek 21. února 2019

Ester Krejčí - Singularis

února 21, 2019 2 Comments

V seriálu Ester Krejčí můžete poznat skupinu spolužáků v Eichlerské dopravně demokratické republice (EDDR), malém středoevropském městském státě mimo Evropskou unii. Tématem seriálu je školní život „odlišného“ studenta, doplněný o psychologickou rovinu a pečlivě vykreslené odlišné politické, kulturní a jazykové prostředí. (Ve školním roce 2010/2011, kdy se většina děje odehrála, byl v EDDR např. zakázán individuální automobilismus a společnost byla politicky vedena k bezgenderovému ideálu.) Kromě hlavního tématu seriálu má každá epizoda svoje vlastní, vedlejší témata, např. mladí intelektuálové, Aspergerův syndrom, příroda versus konzumní společnost, reklama, odmítnutá láska, schizofrenie či maturita. 


Cílovou skupinou seriálu jsou mladé inteligentní osoby se zájmem o svět v sobě i kolem sebe, jimž nevadí pro požitek ze čtení přemýšlet. Díky formátu scénářů určených ke čtení (na rozdíl od běžných scénářů určených k natáčení) se tato kniha hodí i pro ty, kterým dělá potíže souvislé čtení, a díky formální struktuře scénářů a grafice obálky jistě potěší i lidi s mírnými autistickými sklony. 

Epizody nejsou napínavé, ale jsou plné zajímavých paradoxů, které spolu s politickými a kulturními odlišnostmi podněcují k zamyšlení a někdy i pobaví. Zatímco v první sérii je pozornost seriálu zacílena na vnější projevy vnitřních světů různých individualit v respektujícím prostředí, epizody druhé série se zaměřují na jejich kontakt s vybranými fenomény společnosti a objektivního světa. 

K seriálu patří také 200 stran dodatků a rejstříku v samostatném svazku, které stručně (ale místy do detailů) popisují kulturní a historické pozadí epizod. 

Když mi přišla nabídka zrecenzovat seriálový scénář Ester Krejčí od autora/autorky Singularis, nejprve jsem váhala. Nebyla jsem si podle anotace jistá, zda je to čtení pro mě. Po přečtení pár ukázek jsem usoudila, že by to nemuselo být špatné čtení. Hlavně mě také zaujalo to, že k scénáři je samostatná kniha dodatků, které vysvětlují fungování společnosti o které seriál vypráví. Usoudila jsem (správně), že dílo bude velice promyšlené a tak jsme se s autorem/autorkou domluvili/y na zaslání recenzního výtisku.

Nejprve bych chtěla říct, že jedním z hlavním tématem příběhu je bezgenderová společnost a tím se řídí i autor/ka, který vystupuje pod pseudonymem Singularis a zda  je muž, nebo žena nevíme. Ono to není vůbec podstatné a i to je jedna z hlavních myšlenek scénáře. Já to zde chtěla pro začátek vysvětlit, abyste se nedivili, že jsem si nezjistila informace o tvůrci/tvůrkyni. :-)

Vzhledem k tomu, že jde o scénář, je logické, že samotný příběh stojí na dialozích a monolozích postav. V první chvíli na mě dialogy působily poměrně "křečovitě". Přišly mi nepřirozené. Během toho, jak jsem ve čtení pokračovala se tato situace nejen trochu změnila, ale já zároveň možná začala chápat smysl. Některé postavy (alespoň já to tak pochopila) mají problém s komunikací a navazování vztahů - alespoň z pohledu naší současné společnosti. Proto podle mě postavy hovoří trochu zvláštně.

Určit hlavní postavu je pro mě trochu těžší. Člověka láká říct, že je Ester Krejčí, podle které se i tento seriál jmenuje. Podle mě by se mezi hlavní postavy dala zařadit i Moje vinná réva (žáci gymnázia si mohou určit přezdívky, pod kterými vstupují a Iris Narcis si zvolila zrovna tuto) nebo třeba Melanie Navrátil. Objektivně je ale asi největší prostor věnovaný právě Ester Krejčí. Tato dívka je velice inteligentní a to se právě projevuje na tom, jak hovoří a jaká slova používá. Moc se mi líbilo jak autor/autorka dokázal právě pomocí dialogů specifikovat jednotlivé postavy. Někdy v půlce seriálu už jsem pomalu nepotřebovala číst jméno osoby, která danou větu pronáší, protože jsem to poznala právě podle způsobu vyprávění.

V samotné anotaci (nahoře ve článku si ji můžete přečíst) je poznamenáno, že příběh jednotlivých epizod není napínavý. S tím musím souhlasit. Jde o příběhy ze života skupiny studentů. Jejich běžné problémy a život. Přesto mi však několik epizod v paměti dokázalo opravdu uvíznout. Například Triangulace Astry nebo Vánoční agitace. Obě tyto epizody podle mě hezky poukazovaly na mezilidské vztahy, pomoc blízkému člověku.

Určitě nejde o odpočinkové čtení. U jednotlivých epizod nemůžete vypnout a nepřemýšlet. Respektive pokud to udělá, tak si ze čtení nic neodnese. V knize (hlavni při dialozích, kde se vyskytuje Ester Krejčí) najdete spoustu specifických a odborných výrazů pro které je dobré mít všeobecný přehled a ideálně i po ruce Google a občas si význam vygooglit. :-) Zároveň autor často odkazuje na poznámky pod čarou, kde některé výrazy, názvy nebo úsloví vysvětluje.

Výborná mi také přišla poslední epizoda. Objevují se zde všechny hlavní postavy se kterými jsme se v příběhu setkali. V poslední epizodě jsou však pouhými představami Ester Krejčí. Tím pádem jsou na jejich chováním zdůrazňované ty rysy, které jako nejvýraznější vnímala právě Ester, která s nimi zde diskutuje. Tato epizoda podle mě dobře odrážela situaci se kterou se často setkává každý z nás. Strach z velkých změn, uzavírání jistých životních etap (zde jde o odmaturování a tím pádem o odchod z gymnázia).

Co se knihy s dodatky týče, to je něco, co čtenáři vyrazí dech. Dodatky k příběhu mě opravdu utvrdily v tom, že Singularis má příběh neskutečně promyšlený/á. Najdete zde opravdu spoustu detailů. Od toho jak v EDDR vypadá rodinný život, po informace o prezidentu Eichlerovi nebo třeba vzhled toalet. Dále také detailní informace o společnosti celkově, ale hlavně i postavách se kterými se setkáváme v příběhu. Autor/ka se opravdu věnoval/a snad každému detailu, který si dokážete představit a za to má můj obrovský obdiv.

Pro mě bylo toto čtení ve své podstatě nakonec opravdu překvapení. Zpočátku mi postavy a jejich promluvy přišly hodně umělé a byla jsem trochu nervózní, co se z této četby vyvrbí. Čím více jsem postavy poznávala, tím více jsem chápala je i jejich chování a také jsem si je víc a víc oblíbila. Musím ale přiznat, že u některých míst jsem si nebyla jistá, jestli je chápu dobře, nebo třeba která z variant, která mě napadla by mohla být správná. Díky tomu, že ve světě EDDR se neřeší rody, čtenář může být občas také zmaten (řekla bych že to byl právě úmysl), zda jde o dívku nebo chlapce. Scénář tím opravdu poukazuje na to, že je to v podstatě úplně jedno. Pro někoho, kdo na to zvyklí není to je matoucí, ale vlastně příjemně matoucí. Čtenář je díky tomu nucen nad genderovou otázkou přemýšlet.
Tento scénář je opravdu potřeba uchopit trochu jinak. Přemýšlet, nechat svůj "čtecí um" vyvinout postupně s tím, jak se vyvíjejí postavy. Ester Krejčí je čtení, které doporučuji náročným čtenářům, kteří chtějí přemýšlet, občas se nechat autorem/autorkou i postavami trochu vodit za nos. Pokud si chcete přečíst něco naprosto jiného, jak konceptem tak stylem psaní, postavami a jejich myšlenkami, potom je Ester Krejčí to, po čem byste měli sáhnout. Ester Krejčí dávám 70 %.

pondělí 11. února 2019

Růženky - Stephen King, Owen King

února 11, 2019 8 Comments


V budoucnosti, tak blízké a skutečné, že se může odehrávat v tomto okamžiku, se stane něco podivného. Když ženy usnou, obalí se jemnými sítěmi a znehybní, takže připomínají kokon. Pokud je někdo probudí, nebo se pokusí protrhnout síť zahalující jejich tělo, ženy se rozzuří a reagují nesmírně násilnicky. A když spí, odebírají se kamsi do neznáma... Muži v našem světě zůstali opuštění a musejí si nějak poradit sami. Avšak jedna žena, záhadná Evie, je vůči spavé nemoci imunní. Je ta nemoc požehnání nebo kletba? Je Evie medicínskou anomálií, kterou je třeba studovat, nebo je to démon, kterého je třeba zabít? Děj Růženek je zasazený do malého městečka v zákoutí Apalačských hor, v němž se nachází ženská věznice, a ta v tomto provokativním a strhujícím románu, který napsal Stephen King spolu se svým synem Owenem, sehraje zásadní roli.

Můj milovaný mistr King! Na Růženky, které napsal společně s jedním ze svých synů (Owenem), jsem se neskutečně těšila. Anotace zní prostě skvěle. Všechny ženy na Zemi usnou zabalené v kokonu a jejich probuzení mívá tragické následky ne pro ženy. Ani mi v prvních chvíli nedošlo, že v ději se prostě musí alespoň částečně objevit mé oblíbené postapo. Jak by asi vypadal svět bez žen? Kingové se nám to v Růženkách pokusí trochu přiblížit.

To, že jde o kooperaci mezi dvěma Kingy je podle mě obrovský trhák a osobně jsem byla velice zvědavá, jak bude tato kombinace vypadat. Trochu jsem se bála hodně výrazných rozdílů ve stylu psaní, kterém by se zde teoreticky mohly střídat, ale také toho, že kniha bude až přespříliš velkým odklonem od Kingovi klasické tvorby (což u něj ovšem obvykle dopadá dobře... ale nikdy nevíte!). Přiznám se bez mučení, že jsem během čtení nerozeznala, co psal tatík a co spal syn. Mám jediné podezření na Owenova místa. Nebudu je zde konkretizovat, protože nechci nikomu nic vyspoilerovat. Ti, co četli však pochopí. Naše podle mě psal právě Owen. 

Kdo má s Kingem zkušenosti tak ví, že se Král prostě rád rozepisuje. Nezřídka kdy mu ujede ruka i na dobrých sto stran. Je celkem ke kupodivu, že ve spolupráci s Owenem se podařilo udržet počet stran Růženek zhruba na šesti stech stranách. Přesto musím i jako milovník Kinga přiznat, že chvilkami se děj prostě vleče trochu víc, než by musel. Pořád je to ale King a pro mě i ty "rozvleklejší" pasáže nebyly nudné a nebyly něčím, co by mi prožitek z knihy příliš kazilo. 

Co na Kingovi miluji a co se ukazuje právě i v Růženkách, je obrovské množství postav, se kterými mistr rozehrává rošádu. Baví mě, že i po tolika desítkách knih a stovkách (možná i tisících) postav dokáže psát stále rozličné charaktery. Nejdůležitější je to, že v rámci jedné knihy se Vám postavy plést nebudou a vy se prostě nebudete ztrácet v tom, kdo že se to právě opětovně objevil na scéně. Nezalekněte se tedy seznamu postav na začátku knihy. Je obsáhlý, ale potřebovat ho během čtení nebudete.

Růženky na mě celkově chvilkami působily tak trochu jako "óda na mistrova starší díla". V knize najdete stopy starších Kingových kousků. Od Zelené míle po Pod kupolí. Někomu by to mohlo vadit. Někdo by to dokonce mohl nazvat jako vykrádání sám sebe, ale mně to spíš přijde jako pocta minulosti. Starší prvky, kterých jsem si v Růženkách všimla byly všechny moje oblíbené, takže na mě tohle prostě funguje.

Růženky jsou takový starý dobrý Stephen King v moderním kabátku, který jim navlékl možná právě Owen. Děj příjemně plyne i když se v něm setkáte s pár odbočkami. Najdete zde pár vážně "kingovsky" brutálních scén, ale zároveň nejsou tentokrát tím hlavním, co se v knize bude objevovat. Setkáte se zde také s tématem mezilidských vztahů, srovnáváním s možnou ztrátou blízkých, ale hlavně s tématem síly žen. Představy světa bez žen, které Kingovi vykreslili na stranách Růženek jsou hodné zamyšlení. Dost možná se na nich opravdu objevují střípky pravdy. Poklona "starým Kingovkám"? Poklona ženskému pokolení? To je to, co jsem v knize vnímala velice silně. V kombinaci se skvělými postavami a brilantním stylem psaní jde o skvělou knihu. Růženky se asi nezařadí mezi moje nejoblíbenější kousky od tatíka Kinga, ale přesto je musím hodnotit 95 %, protože čtení je to skvělé. 

pátek 8. února 2019

Série Perfekcionistky - Sara Shepard

února 08, 2019 10 Comments


Perfektní neznamená být slušná
Pětice dívek má zato, že nemají nic společného... Až jednoho dne zjistí, že všechny svorně nesnášejí bohatého neomaleného kluka jménem Nolan. Každé z nich totiž ublížil. A tak naplánují dokonalou vraždu - hypotetickou vraždu, pochopitelně... Jenže se jednoho rána probudí a zjistí, že se jejich sen stal skutečností. Nolan byl zabit - přesně tím způsobem, jaký vymyslely. Potíž je v tom, že ony v tom prsty nemají. Tak kdo? Dívky se okamžitě stávají hlavními podezřelými. Nezbývá jim, než najít pravého vraha dřív, než jejich dokonalé životy skončí - navždycky.

Někdy koncem roku mě spolužačka upozornila, že se v Levných knihách dají koupit oba dva díly Perfekcionistek od Sary Shepardové. No, zajásala jsem a hned pro ně utíkala. Měla jsem na ně totiž zálusk už nějakou dobu a za 69,- korun za díl? To jsem je tam prostě nemohla nechat. Nakonec jsem je dala mamce a ta mi je dala pod stromeček a já se na ně relativně brzy vrhla. Jak se mi série Perfekcionistek líbila? To se dozvíte v dnešním článku.

Saru Shepardovou pravděpodobně znáte díky sérii Roztomilé malé lhářky, která se stala předlouhou stejnojmenného seriálu. Seriál jsem viděla celý. Slyšela jsem, že konečná zápletka odpovídá té v knize. Rozuzlení této série pro mě tedy bylo zklamání. Z knih jsem četla pouze díl první a až tak skvělý mi nepřišel. Hlavně mě odradilo, že série má šestnáct dílů. To je na mě prostě moc. Jsem tedy neskutečně ráda, že Perfekcionistky jsou pouze dualogií. Pořád si ale myslím, že místo dvou dvě stě padesáti stránkových knih mohla být jedna o něco tlustší a stačilo by to. Dva díly jsou přesto fajn číslo, takže se být nemusíte.

Pokud znáte Roztomilé malé lhářky, budete si u Perfekcionistek připadat hodně zkušeně. Sara Shepard prostě píše podobná témata. Bohaté dívky, luxusní čtvrti, jejich vztahy a v neposlední řadě nějaká záhada, nejlépe vraždička. Tenhle mix mě ale baví, takže spokojenost se dostavila. Co se jednotlivých postav týče, jsou sympatické, ale nečekejte nic světoborného. Rozhodně nejde o extrémně originální charaktery, které by byly propracované do hloubky a nějak výrazně se vyvíjely. Stejně tak je to se vztahy mezi postavami. Není to něco, co by Vás překvapovalo, dost možná už jste to někde četli a viděli. Série mě přesto hodně bavila. Možná se teď divíte proč.

Odpověď je jednoduchá. Hlavní zápletka a odhalení vraha Vás ohromí. Osobně jsem nečetla nic podobného a byla jsem vážně překvapená z toho, jak se věci nakonec měly. Neříkám, že taková zápletka nebyla před Perfekcionistkami vymyšlena, ale já se s ní nesetkala a proto jsem byla tak šokovaná a nadšená. Jeden z těch případů, kdy si u čtení knihy řeknete: "Co to sakra?!".

Perfekcionistky se strašně dobře čtou. Stránky mizí skoro samy a zároveň to není nic extra náročného na přemýšlení. Když jsem po knihách sahala, potřebovala jsem něco nenáročného a odpočinkového. Perfekcionistky byly ideální volbou. Pokud máte jednou za čas rádi takové ty americké "teen" filmy a chtěli byste si něco podobného i přečíst, Perfekcionistky jsou skvělou volbou. Přesto, že jsou odpočinkové, doporučuji však číst pozorně. Po rozuzlení zápletky si budete chtít zrekapitulovat, co všechno se dělo a nedělo!

Perfekcionistkám byste měli věnovat pozornost. Podle mě je to skvělý young adult thriller, který byste měli vyzkoušet. Celou sérii hodnotím 75 %.

pátek 1. února 2019

"Pětka" - Pět největších knižních zklamání roku 2018

února 01, 2019 14 Comments
Největší zklamání nemusí být mermomocí špatné knihy. Může jít i o knihy, které nakonec dostaly třeba čtyry hvězdy. Problém byl ale ten, že díky všeobecnému nadšení, nebo čistě podle mých očekávání prostě propadly. Společné mají tyto knihy jedno. Moje velká očekávání a ještě větší zklamání.
Pět největších zklamání, které jsem v roce 2018 přečetla na Vás čekají v dnešním článku.


5. Ostrov lhářů - E. Lockhart

Ostrov lhářů mi ohromě doporučovala moje spolužačka. Kniha mě vlastně docela zaujala i podle anotace. Už tím, jak je napsána působí lehce zmateně. A hlavně slibuje spoustu lží. Proč ne. Kniha má taky nádhernou obálku, takže jsem usoudila, že jí šanci dám.
Četla se vážně dobře. Jenže tak moc až už je to podle mě na škodu. Ostrov lhářů je napsaný neskutečně jednoduše, ale vážně až moc.
Příběh stojí vlastně pouze na obrovském zvratu a překvapení, které přináší na úplný závěr. Což by fungovat mohlo a mohlo by to být i skvělé. Jenže mně něco na tento způsob napadlo v první třetině knihy a čím dál víc jsem se v tom utvrzovala.
Díky jednoduchosti a strohosti, kterou je kniha psaná jsem se ani nedokázala sžít s postavami, jejich osudy mi byly prostě jedno. A to je na knize asi to nejhorší... Recenze k přečtení zde.

4. Skleněný trůn - Sarah J. Maas

Skleněný trůn je ten případ, kdy má kniha čtyři hvězdičky, ale ve finále to pro mě bylo poměrně zklamání. Kniha to není špatná. Líbí se mi koncept "soutěže". Na můj vkus byl však přílišně zkrácen a bylo v něm přeskakováno.
U Skleněného trůnu zklamání pramení hlavně z důvodu, že ho všichni neskutečně vyzdvihovali a tvrdili, že jde o lepší čtení než série s Dvory, kterou miluju. 
Pro mě se tak prostě nestalo. Hlavní důvod je asi ten, že mi prostě neseděly postavy. Až na jednu výjimku mi byly poměrně ukradené, včetně hrdinky hlavní. Byla mi sympatická, ale že bych se bála její smrti? To vážně ne. To je oproti Dvorům, které miluji hlavně právě díky postavám poměrně velký šok.
Jsem ráda, že jsem od S.J. Maasové začala právě Dvory a ne Trůnem. Obávám se, že na pokračování této série se v nejbližší době nevrhnu. Recenzi (poměrně pochvalnou), najdete tady.

3. Oko za oko - Jenny Han, Siobhan Vivian

Oko za oko je první díl série, která v YA sféře schytávala také velice kladné recenze (i když mi přijde, že její objevování se mezi lidmi poměrně rychle vyšumělo). Zaujala mě několika věcmi. Povrchní - obálka. Hlubší - anotace, kvůli které člověk očekává něco ve stylu Pretty Little Liars a jedna z autorek - Jenny Han, která je autorkou slavné série "Všem klukům...". 
Kniha pracuje s tématem šikany, ublíženosti a pomsty. Dívky jsou ublížené hodně. Ale jejich reakce mi přišly neskutečně přehnané. S tématem šikany je určitě dobré pracovat, ale poukazovat na takovéto přehnané reakce jako na "logické vyústění situace" mi až tak dobré nepřijde. Kniha se hodně podobá třeba prvnímu dílu Perfekcionistek a tam mi jednání dívek přijde mnohem víc odůvodnitelné.
Recenzi najdete tady.

2. Renegáti - Marissa Meyer

Renegáti jsou dalším neskutečně vychvalovaným kousek. Slibují nářez v podobě akčních superhrdinů s originálními vlastnostmi.
No. Ne. Kniha pro mě byla zklamáním i díky tomu, že Měsíční kroniky od Marissy Meyerové mi přijdou naprosto skvělé. Možná tady nastává podobný problém jako u Trůnu. Prostě postavy tady byly ploché a nesympatické. Děj mi akční nepřišel skoro vůbec, což je u superhrdinů celkem problém.
Obálka je krásná, ale jinak jsem ke knize nepřilnula. Úplný konec přinesl jeden zvrat. Během četby jsem s ním chvíli koketovala, ale zavrhla ho. Na konec se stal. Díky němu možná někdy pokračování zkusím. Podle mě je kniha však hlavně o politickém pletichaření a 300 opravdu nudných stranách, což je při celkovém počtu 500 celkem smutné. Recenze zde.


1. Trhlina - Jozef Karika

Trhlina patří mezi nejopěvovanější knihy předloňského/loňského roku. Je řazená mezi horory a o to překvapivější to pro mě bylo. Já jako milovník hororů dlouho neváhala a po knize sáhla. 
Místo hororu se konal spíš horor během čtení. Tohle byl za mě vážně propadák. Nechápu ocenění, které kniha získala a nechápu to, že ji všichni tak opěvují. Napadá mě, že to může být leda tím, že se stala naprostým mainstreamem a díky tomu ji opěvují lidé, kteří horory normálně nečtou.
Nejděsivější na knize byl absolutně nesympatický vypravěč. Tři čtvrtě knihy se nedělo prakticky nic a to co se dělo bylo těžce neoriginální. Mně tohle prostě nesedlo. Přitom všechny Karikovi knihy zní podle anotací děsně zajímavě, ale po tomto zážitku se mi do nich prostě vůbec nechce. Recenze tady.

Co vy? Jaké knihy, které jste loni přečetli Vás zklamaly? :-)




pondělí 28. ledna 2019

Kříďák - C. J. Tudor

ledna 28, 2019 9 Comments



Všichni máme tajemství. Před některými utíkáme, ale ona si nás najdou. A některé hry končí vždycky stejně… Mysteriózní thriller Kříďák je tu – a nedá se před ním utéct.
Cítíte to v lese, ve škole i na hřišti, cítíte to v domech a v lunaparku. Cítíte to na většině míst v malém městečku Anderbury… strach, že vás někdo nebo něco sleduje. Začalo to na pouti roku 1986, kdy se stala ta nehoda. Toho dne potkal dvanáctiletý Eddie pana Hallorana – pana Křídu. Ten přivedl Eddieho na myšlenku nevinné hry pro něj a partu jeho přátel: za pomoci křídových kreseb si mohli nechávat vzkazy. Byla to docela zábava – dokud je křídoví panáčci nedovedli k tělu. Mrtvému dívčímu tělu, rozřezanému na kousky. Tahle událost se jim nesmazatelně vryla do nočních můr. A třicet let poté najdou v dopisních schránkách záhadnou obálku – s panáčkem a kusem křídy. Strašáci z dětských let totiž možná stále dokážou zabíjet. 

Kříďák prolétl českou knižní sférou jako velká voda. Jako milovnice temných thrillerů, brutálních detektivek a hororů jsem se nemohla dočkat, až se do něj také pustím. Přece jenom bylo něco hodně temného slibováno. I anotace vypadala hodně nadějně. Poté, co se začaly objevovat zvěsti o tom, že "je to kopie Kinga" jsem byla vlastně ještě natěšenější. Jak se mi Kříďák nakonec líbil se dočtete dnes.

Kříďák se odehrává ve dvou časových liniích. 1986 a přítomnost, tedy rok 2016. (První podobnost s Kingovým To. Ale osobně to nevidím jako velkou tragédii. Tohle se děje v knihách běžně). Hlavní hrdina je chlapec a následně ne zrovna úspěšný dospělý muž Eddie. S postupem času (a děje) se o něm dozvídáme zajímavé věci. Prostě nic není takové, jako se na první pohled zdá. Dále se setkáváme s jeho skupinou přátel. (Další podobnost s To. Hlavně zrzavá kamarádka a tajná láska. Jejich přátelství v partě  však není  tak idylické jako v To. :-D).Kromě problémů v partě dětí se zde také setkáváme s vraždou. Ke které je někdo dovede za pomoci vzkazů křídou, které však měli znát pouze členové party. 

Od Kříďáka jsem čekala něco trochu jiného, než jsem ve finále dostala. Není to až tak temné čtení jak by se na první pohled mohlo zdát. Ve finále mi to ale ani nevadilo a o zklamání se mluvit nedá. Během celého čtení jsem si říkala, že je to hodně fajn, ale pět hvězdiček ode mě Kříďák neuvidí. Musím ale zmínit konec. Ten pro mě z knihy prostě pětihvězdičkovou záležitost udělal. Konec mě vážně hodně překvapil a hodně se mi líbil. Od autorky to byl podle mě skvělý tah, který čtenáři přinese překvapení a takový ten "wow" efekt s otevřenou pusou a takovým tím "Co to sakra!!". 

Kříďák je rozhodně čtivý. Je to jedena z těch knih, která se čte skoro sama a stránky ubíhají jedna za druhou. Děj se mi přesto, že jsem očekávala něco jiného líbil. Podobnost z Kingem by se lehce našla, ale jako "kopie" mi to prostě nepřišlo. Na druhou stranu ale Kingovu kvalitu čekat nemůžeme, ale s tím do toho nemůže nikdo rozumný jít. King je prostě King. :-D

Kříďák je dobrým čtením. Strávila jsem s ním pár příjemných hodin. Není to pro mě nezapomenutelná kniha, zároveň si ale myslím, že si ji za pár let ráda přečtu znova a určitě ji doporučím k přečtení mámě a tetě. Oběma se podle mě líbit bude. Je to opravdu "bestseller". Takové to mainstreamové čtení, ale já na tom nic špatného nevidím. Knihu hodnotím 80 %.

PS: Jo a ta obálka je ale perfektní! :-)