@bettypavkova

pondělí 18. června 2018

Ostrov lhářů - E. Lockhart

června 18, 2018 1 Comments



Přečtěte si to. A jestli se Vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE!

Báječná rodina Sinclairových.
Soukromý ostrov.
Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku.

Skupina čtyř přátel – lhářů –, jejichž přátelství začne být destruktivní. 
Revoluce. Nehoda. Tajemství.
Lži a další lži.
Pravá láska.
Pravda.

Na knihu Ostrov lhářů jsem četla spousty pozitivních ohlasů a hlavně mi ji vřele doporučovala kamarádka. Všude bylo zmiňováno, jaký "wow efekt" závěr knihy čtenáři přináší. Měla jsem chuť na něco jednoduššího na čtení a kniha mě svou zvláštní anotací taktéž zaujala. Lži, lži - Pretty Little Liars - ty miluju a tak jsem si řekla, že by Ostrov lhářů mohl být něco pro mě.

Prvně bych zmínila, že kniha je nádherná na pohled. Od obálky, přes provedení vevnitř. Na konci naleznete dokonce i rodokmen rodu Sinclairových, což je super (ale vzhledem k tomu, že nám kniha poukazuje pouze na tři generace, je to vlastně spíše zbytečné - ale stejně hezké). 

Příběh se z velké části odehrává na soukromém ostrově rodu Sinclairových. Vlivná, bohatá rodina, která si zakládá na tom, že rodinou je. Všichni se tváří dokonale, ale v knize zjišťujeme že není nic, jak se zdá. Setkáváme se zde s prarodiči, jejich dětmi a vnoučaty. Jedna z dcer přivádí na ostrov i synovce svého partnera a on se vždy na léto stane součástí rodiny - i když jak pro koho.

Kniha je zvláštní. Tak bych ji asi nejlépe nazvala. Ale je zvláštní jiným způsobem než třeba finské fantasy. Pro mě byla zvláštní spíše v negativním smyslu. Co bych vytkla jako první, je autorčin styl. Někdy vlastně není vůbec špatné, když čtete něco, co je napsáno neskutečně stroze. Knize to ve své podstatě i přispívá v čtivosti. Jenže v knize, jako je Ostrov lhářů to vidím spíše jako obrovské mínus. Díky strohosti kniha absolutně nepracuje se získáváním si čtenáře - čtenář si nevytvoří s postavami nijak hluboký vztah. Ví toho o nich málo a nedokáží mu k srdci nijak více přilnout. Vzhledem k tomu, o čem kniha vypráví je to ale obrovský problém. Konec pak (alespoň pro mě) absolutně ztrácí význam. Konečný efekt, který kniha přináší se pro mě absolutně nekonal. Nejen, že jsem ho z velké části odhadla už na začátku, ale zároveň mi byl vlastně úplně jedno. 
Ke všemu mi v jistých částech přišlo, že se autorka snaží o jistou uměleckost, ale absolutně se jí to nedařilo. Jakoby si kniha hrála na něco, co není...
Na druhou stranu mě to až příliš netrápí - knihu přečtete za jeden den, čte se opravdu dobře a je útlá.

Řekla bych, že Ostrov lhářů je ten typ knihy, který si musíte přečíst víckrát. Díky tomu, jak napsaná je budete v knize na podruhé a případně i potřetí objevovat mnohem víc a budete si moc vychutnat mnohem víc jednotlivé náznaky. Problém pro mě je ovšem v tom, že mě kniha k dalšímu přečtení prostě neláká.

Chápu, co se lidem na knize líbí a asi by se mi líbila také, kdyby byla napsána jinak. Kniha mi přespříliš nesedla. Tématicky je to kniha, u které bych si představovala, že o ní budu po přečtení přemýšlet ještě několik dní, jenže to se nekonalo. Mně to bylo prostě naprosto fuk. Přesto si kniha své čtenáře najde... Poukazuje na problémy "rodů", na psychické problémy a na to, co se může dít, když se cítíte pod tlakem a snažíte se být neustále ti nejlepší. Asi bych ji doporučila spíše čtenářům kolem čtrnácti, patnácti let. Rozhodně bych knihu doporučila půjčit - a pak bych Vás poprosila o Váš názor. Pokud jste ji četli jsem neskutečně zvědavá na to, co byste o ní řekli vy. Mně kniha opravdu příliš nesedla. Dala bych jí zhruba 50% - tři hvězdičky. Nemůžu ji však upřít jedno - je neskutečně fotogenická.

pátek 15. června 2018

Panský dům - Anne Jacobs

června 15, 2018 2 Comments



Augsburg 1913
Mladá Marie nastupuje jako kuchyňská pomocnice v impozantní vile, sídle průmyslnické rodiny Melzerů. Zatímco si děvče ze sirotčince vydobývá své místo mezi personálem, panstvo si užívá zimní plesové sezony, v níž má být uvedena do společnosti nejmladší, krásná dcera Katharina. Jenom Paul, dědic rodiny, se drží stranou společenského mumraje – dokud nepotká Marii...

Panský dům člověka upoutá na první pohled už nádhernou, zimní obálkou. Mě zaujal i tématicky. Slibovaná, třídílná rodinná sága. Do knihy se první ponořila moje babička a byla z ní nadšená, takže jsem neváhala a sáhla po ní brzy také.

Od knihy nečekejte příliš akce a "vražedného" napětí. To by asi nečekal nikdo, ale pro jistotu... Kniha přináší opravdu náhled do rodiny bohatých lidí a jako první díl mapuje roky 1913 a část roku 1914. (Děj končí atentátem na Ferdinanda d'Este). Nežijeme pouze životy smetánky, ale i jejich sluhů. Zvláště pak osud mladé dívky Marie.

Postav se knize objevuje hodně, ale osobně jsem neměla problém, že bych se v nich ztrácela. Možná úplně ze začátku mezi poddanými, ale po několika kapitolách jsem se perfektně orientovala i mezi nimi. Autorka si dala záležet na různorodých charakterech a tím pádem jednotlivé postavy perfektně rozlišila.

Kniha je neskutečně čtivá. Musím upozornit, že zhruba první třetina knihy je opravdu dějově rozvleklejší, ale mně to nijak nevadilo. Osudy postav mě bavilo sledovat i před tím, než došlo k velkým zvratům. Četla se opravdu dobře. Jde o příjemnou, tlustší oddychovku.

Četla jsme názory, že kniha je hodně inspirovaná Panstvím Downton. Nemohu sloužit. Tento seriál neznám (ale mám v plánu). Osobně bych spíše viděla inspiraci klasickými autory jako je Austenová (tou asi nejvíc). Viděla jsem v knize však i kousky z takového Tolstoje (ale se závěrem Austenové). Nejde o "ulepenou" červenou knihovnu, ale čtení to ve své podstatě sladké je. 

Kniha mě opravdu neskutečně bavila a rozhodně se chystám pořídit další díl. Líbí se mi možnost nahlédnout do společnosti dané doby. Kontrast mezi panstvem a spodinou a také otázky ženských práv, které v té době byly velice aktuální. Knihu bych doporučila ženám, které mají rády červenou knihovnu, ale i těm, které se jí spíše vyhýbají, ale občas mají chuť na něco odpočinkového, "roztomilého". Pokud jste milovník Austenové a podobných klasiků, knihu rozhodně vyzkoušejte - budete číst něco nového, co Vám ale bude připomínat vaše oblíbené knihy. Knihu hodnotím 85% a rozhodně doporučuji!

středa 13. června 2018

Lesní lišky a další znepokojivé příběhy

června 13, 2018 3 Comments



Lesní lišky a další znepokojivé příběhy jsou malou antologií finské fantastické literatury, která zažívá v poslední době období hojnosti a úspěšně proniká i za hranice země svého vzniku. Bývá často označována termínem suomikumma či Finnish Weird – „finské podivno“, jejž poprvé použila nejvýznamnější představitelka tohoto literárního proudu Johanna Sinisalo.

Mnohoznačnost spojená s takovým pojmenováním není náhodná: pro „finské podivno“ je typické míšení různých žánrů a název se opírá i o národní literární tradici. Množství magických prvků najdeme už v Kalevale a stále živé jsou inspirace finskou či baltsko-severskou lidovou slovesností, zaklínadly i příběhy o přírodních živlech, dravých šelmách, mystikou opředených bažinách a „křížencích“ lidí a zvířat.

Druhým inspiračním zdrojem finské fantastiky je pak magický realismus a surreálné vnímání světa. Všechny tyto ingredience dodávají „finskému podivnu“ specifický charakter a obdařují je mocí proměňovat příběhy vycházející ze zdánlivě známé a všední reality v příběhy značně znepokojivé.

V antologii jsou zastoupeni následující autoři: Pasi Ilmari Jääskeläinen, Leena Krohn, Anne Leinonen, Tiina Raevaara, Johanna Sinisalo, Jyrki Vainonen, Maarit Verronen.

Ještě před několika měsíci by mě tato kniha absolutně nebavila. V posledních měsících mě však začalo neskutečně bavit YA fantasy, takové to jemné, spíše náznaky fantasy a tak jsem se rozhodla, že dám šanci i něčemu hlubšímu, co se v tomto žánru dá najít. Lesní lišky mě na první pohled zaujaly obálkou, která je naprosto nádherná. (Letos mám všeobecně štěstí na krásné obálky knih).

Lesní lišky jsou souborem sedmi povídek ze severu, konkrétně z Finska. Na obalu knihy najdete nápis "znepokojivé příběhy" a je to rozhodně vystihující! 
Většina povídek je opravdu znepokojivých a podivných. Snad nejzajímavější na nich je to, že jsou všechny napsané ve stylu, kdy si čtenář musí hodně domyslet. U některých méně (právě třeba povídka Lesní lišky, podle kterých se povídková kniha jmenuje) nebo více (například motýl). Ve své podstatě je znepokojivé i to, že čtenář se asi nikdy nedozví, jak přesně povídku autor myslel a zda ji on pochopil "správně". I když "správně" tady asi neexistuje. Spíše by chtělo říci - stejně jako autor.

Přiznám se, že jsem čekala zmatení a rozporuplné pocity. Ve finále tomu však bylo naprosto naopak! Kniha mě neskutečně bavila až na jednu výjimku. 

Nejslabší mi přišla povídka - Čarodějná kolébka. Tato povídka na mě působila ze začátku až moc nepochopitelně, zmateně. Závěr sice všechno vyjasní, ale přesto bych tuto povídku hodnotila zhruba na 45%. Povídka se zabývá úvahami o smrti a posmrtném životě a následuje "magický", "nadpřirozený" prožitek. 

Vybrat nejlepší povídky bude složité. Opravdu se mi ostatní moc líbily. Nejvíc však asi líbila povídka "Kéž bychom tu byli taky", která vypráví o vyspělé technice, která umožňuje přestěhování se do "dokonalého světa", který je však virtuální realitou. Tato povídka by ode mě dostala 90%.

Lesní lišky byly další skvělou povídkou, kterou bych hodnotila 90%. Finská legenda a podivínství. Sleduje dlouhou fázi života tří přátel. Je méně matoucí než ostatní povídky v knize.

Další 90% povídkou je hned první povídka Transit, která je složená z výpovědí podezřelých. Ke konci je jistá hodně kontroverzní fáze. Tato povídka mě do této sbírky opravdu ponořila a patří mezi ty tři nejlepší.

Ani zbylé povídky nebyly vůbec špatné a všechny dosahovaly na pěti hvězdičkové hodnocení, což je i pro mě nečekané. Je až k nevíře, jak čtivé všechny povídky byly (což jsem nečekala) a jak nenápadně donutí člověka zamyslet se nad nejrůznějšími myšlenkami, životními fázemi a tím, co je důležité a co naopak není.

Celkově jsem na Goodreads knihu hodnotila pěti hvězdičkami. V procentech bych jí dala 88%. Bylo to opravdu milé překvapení, které potěší milovníky fantastiky. Benefit je samozřejmě i nádherné zpracování. Tahle knížka bude jedna z těch, které si v knihovně vyloženě vystavím. Tyto povídky rozhodně doporučuji. Je to krátká knížečka, ale nenechte se strhnout a nepřečtěte všechny povídky najednou. Dejte si mezi nimi chvilku prostoru na zamyšlení. Stojí to za to!

pondělí 11. června 2018

Můj život s Reinhardem - Lina Heydrich

června 11, 2018 2 Comments


V roce 1976 byla vydaná v Německu velmi osobně napsaná kniha vzpomínek Liny Heydrichové, kde si připomíná nejdůležitější milníky svého života a zároveň odhaluje, jaké to bylo být manželkou Reinharda Heydricha. Letos vychází tento kontroverzní titul v Německu podruhé a poprvé také česky. Českému čtenáři se tak naskýtá výjimečná možnost poznat Reinharda Heydricha, jednu z nejosudovějších postav českého národa, z úplně jiného úhlu pohledu... Memoáry doprovází úvodní slovo Heidera Heydricha, komentář Jaroslava Čvančary a rozhovor Heidera Heydricha s reportérkou Hanou Benešovou. Kniha je doplněna o unikátní a bohatou fotopřílohu z archivu rodiny Heydrichů a badatele Jaroslava Čvančary. Mnoho fotografií je publikováno vůbec poprvé.

O druhou světovou válku a zvláště pak o atentát na Heydricha se zajímám, což už jste si možná podle několika recenzí na tomto blogu všimli. Když se mi dostala do ruky knihu "Můj život s Reinhardem", kterou nadiktovala žena Reinharda Heydricha - Lina, musela jsem si ji přečíst. Co bych řekla o knize Vám se dozvíte dnes.

Reinharda Heydricha zná snad každý, kdo prošel alespoň základním vzděláním. Není třeba ho příliš představovat. Od této knihy jsem očekávala, že se dozvím něco o jeho soukromém životě, že třeba bude možné pochopit ta zvěrstva, která způsobil. Jenže to by se muselo Lině Heydrichové dát věřit alespoň slovo. 

Kniha by mohla být dost kontroverzní. Co kdyby ukazovala Heydricha jako beránka, který za nic nemůže? Co kdyby mohla někoho svést na scestí? Nebojte se. Nic takové se rozhodně nestane. Ze celé knihy sála to, jak sama Lina Heydrichová byla absolutně povrchní, naivní a hloupá. Ano. Jsem ráda, že ze sebe v této knize udělala takovou hlupačku, protože teď se opravdu nemůže nikdo bát toho, že by kniha mohla někoho k nacismu přiklonit.

Dozvídáme se to, jak "chudinka" Heydrichová musela po válce utíkat a skrývat se a jak si to vlastně vůbec nezasloužila. Ani jednou se neotře o něco jako uznání toho, že co její muž dělal a co ona plně podporovala byla zvěrstva. Naopak je celou knihu cítit, že Heydrichová stále s nacistickými myšlenkami plně sympatizovala. Vrchol jejího smýšlení se ukázal ve chvíli, kdy poukazovala na to, že nechápala, proč neměla jako válečná vdova nárok na finance od státu, jako jiné ženy. V knize jsou taky opravované nesrovnalosti, které Heydrichová ve svém vyprávění uvádí. Zajímalo by mě, jestli jí Heydrich tak moc lhal, nebo jestli si ona tolik věcí přibarvovala až tak moc, že jim začala věřit. Jinak by ji přece muselo být jasné, že nepřesnosti, které uvede budou historiky vyvráceny... 

Tato kniha však není o tom, aby vám byl vypravěč sympatický. Spíše naopak. Věřím tomu, že některé popisy života, který v soukromí Heydrichovi vedli jsou reálné, ne příliš přibarvené. Kniha ukazuje druhou světovou válku z jiné strany. Ukazuje zbabělou ženu, která by ovšem nic takového nikdy nepřiznala. Ukazuje na druhou stranu i to, že jejich děti to po válce samozřejmě jednoduché neměly - i když ty v tom byly opravdu nevinně. 
Kniha je doplněná zajímavými fotografiemi a závěrečným komentářem syna Heydrichových. Pokud se o toto téma zajímáte, rozhodně si knihu přečtěte. Čte se překvapivě dobře a přinese Vám i prosto nad zamyšlením. Rozhodně doporučuji lidem, které téma druhé světové války zajímá. Těm, koho nezajímá toho kniha samozřejmě příliš nedá. Knihu hodnotím 75%.

středa 6. června 2018

Americká hospodyňka - Helen Ellis

června 06, 2018 4 Comments




Ostrá, legrační a nádherně pomatená sbírka povídek z tajemného světa rodinného krbu, Americká hospodyňka charakterizuje vražedkyně, které obědvají, lovce senzací a nejlepší podprsenka na jih od Mason Dixon. 


Seznamte se s americkou hospodyní: maluje se, nosí šperky a opalovací krém, i když je zataženo. Jsou rozevláté, nezkrotné... Opatrně obejdou mrtvolu, aby mohly vytáhnout cookies z trouby. Těchto dvanáct neodolatelných příběhů nás zavede do činžáku na strašidelném předválečném Manhattanu na zfalšovanou televizní reality show, z knižní autogramiády budeme prchat s princeznou, z otevření galerie do legendárního obchodu se spodním prádlem. Zlomyslné, svěží a praštěné jako otrávené sušenky.

Byli jsme v Dobrovském... No a když narazím na pult se slevami, musím ho projít a většinou si i nějakou knihu musím odnést. Přesto, že nejsem úplně milovník povídek, tento soubor mě zaujal. Od Americké hospodyňky jsem očekávala zábavu, odpočinek a něco ve stylu Stepfordských paniček...

V knize naleznete dvanáct povídek. Některé jsou kraťoučké - na jednu stranu. Jiné zase na pár desítek stran. Kniha je tenoučká. Má něco kolem sto padesáti stran, takže se jedná opravdu o knižní jednohubku. I díky tomu, že jde o povídky se čte opravdu rychle. K tomu však přispívá i autorka. Píše čtivě, lehce, svižně... A chvílemi i opravdu vtipně.

Povídky spojuje, jak již název knihy napovídá, téma "Americké hospodyňky". Typické americké dámy v domácnosti? No doufejme, že ne zrovna typické. V některých povídkách se opakují motivy vraždy. Často je hlavní hrdinka spisovatelka a také je poznat, že má autorka ráda kočky.

Co se konkrétních povídek týče, bylo to pro mě tak půl na půl - ty krátké se mi většinou příliš nelíbily (výjimkou bylo "Nauč se to od koček"), ale na druhou stranu ty dlouhé mě bavily hodně. Nejvíc se mi líbily asi tyto tři: "Hledání pokladů s hvězdami", "Válka s táflováním" a "Mou knihu Vám přinášejí dobří lidé z Tampaxu". 

Autorka se nebojí i drsnějšího humoru. Pokud nemáte rádi černý humor, spíše po ní nesahejte. V knize se objevuje často, což já ale oceňuji. Hodně autorů se těchto "extrémních" věcí bojí a já zrovna černý humor miluju. Takže něco pro mě...

Americká hospodyňka není knihou, po které bych sáhla za plnou cenu, ale zaujala mě a tak jsem do ní investovala 29 Korun, které stála ve slevě. A jsem ráda. Čtení mě bavilo. Je to jednohubka na jedno odpoledne, která je převážně pro ženy. Pokud budete mít cestu kolem Dobrovského, mrkněte na ní. Za 29 Korun je to opravdu super koupě. Knize bych dala 65%. Je to ideální kniha pro odpočinek a pobavení!

pondělí 4. června 2018

Za zavřenými dveřmi - B. A. Paris

června 04, 2018 4 Comments



Thriller, který ohromil svět, vás přinutí pozorněji sledovat dokonalé páry kolem vás. Dokonalé manželství, nebo dokonalá lež? Páry, jako jsou Jack a Grace, musíte obdivovat, ať chcete nebo ne. On dobře vypadá a umí vydělat peníze, ona je elegantní a šarmantní. Skoro je vám líto, že se s ní nemůžete spřátelit a poznat ji o trochu víc. Oni dva jsou totiž pořád spolu. Taková láska! Pak si ale uvědomíte, že Grace nikdy nezvedne telefon, že nepřijímá žádná pozvání, pokud není pozván i její manžel. A jejich ložnice má zamřížované okno!
V současné době nemůže být snad nikdo, kdo se pohybuje v knižní sféře, kdo by neslyšel o thrilleru "Za zavřenými dveřmi". O knize se mluví jako o bestselleru a co vím, většina čtenářů z ní byla nadšená. K těmto knižním hitům jsem již krapet skeptická a tak jsem očekávala spíš průměrný a čtivý thriller. Jak to nakonec se mnou a knihou bylo?
Za zavřenými dveřmi nás přivádí do "perfektního" světa, který vlastně perfektní není. Poukazuje na to, že dokonalé vztahy, potažmo manželství, neexistují a za těmi co se tak tváří je něco skrytého - a já tomu věřím. Nevěděla jsem co přesně od knihy očekávat. Myslela jsem, že půjde o "klasické" domácí násilí, ale všemu bylo jinak a to mě překvapilo.
Autorka měla příběh geniálně vymyšlený. Za tento nápad a provedení opravdu klobouk dolů. Mrzí mě to, ale já bych nebyla schopná nikdy nic takového vymyslet. Děj je vyprávěn z postavy Grace "dokonalé manželky dokonalého manžela". Střídá se zde vyprávění z minulosti a přítomnosti. Bála jsem se, aby mě tento styl vyprávění nemátl, jsem zastánce "klasického", chronologického vyprávění, ale knize to dávala naprosto jiné rozměry a mě tento způsob vyprávění naprosto nadchl. Kniha je díky tomu mnohem napínavější (i díky tomu, že autorka ví, v jaké části ukončit kapitolu) a Vás láká číst neustále dál a dál. Když se tohle všechno spojí s čtivostí, jakou tato kniha má, jde o skoro perfektní knihu.
Postavy jsou zde v hlavní roli dvě. Zmíněná hlavní hrdinka Grace a její manžel - právník Jack Angel. Obě postavy byly podle mého názoru dobře vykreslené. Jack měl skvěle vymyšlenou minulost, kterou se dozvíme v začátcích knihy, ale její pravostí si nejsme jisti. Grace je zajímavou postavou a oceňuji, že z ní autorka nedělá slabou chudinku, ale tvrdou ženu, která se chová překvapivě věrohodně. V knize nechybí ani její vnitřní monology, které nejsou nudné a opět - působí na mě uvěřitelně.
Nečekala jsem, že mě tahle všemi opěvovaná kniha bude tak moc bavit, ale bavila. Jde o 260 stran napínavého čtení, které Vás přiměje zamyslet se. Kniha se čte opravdu dobře a poměrně mě udivuje, že i mezi knižními hity se dá najít kniha, která Vás donutí přemýšlet. B. A. Paris mě neskutečně překvapila a já určitě nebudu dlouho otálet a pořídím si její další knihu "V pasti lží".
Za zavřenými dveřmi hodnotím 90% a rozhodně doporučuji přečíst všem zájemcům a čtivý a kvalitní psychothriller, který je svým způsobem tím nejděsivějším, co jsem kdy četla.

čtvrtek 31. května 2018

Červený vrch - Jamie McGuire

května 31, 2018 3 Comments


Jak se zachovat, když ten, pro koho byste položili život, vám o něj začne usilovat?

Scarlet je rozvedená, pětatřicetiletá matka dvou dcer a pracuje jako rentgenová laborantka. Je pátek odpoledne a má službu v nemocnici, dcery poslala na víkend za otcem. Na příjem přivážejí umírající, ošklivě pokousanou a vyhublou dívku, a její rentgenový snímek prozrazuje to, o čem se v lékařských kruzích s hrůzou již pár dnů hovoří. Z Evropy se šíří záhadný virus a svět je zachvácen pandemií, která postupuje neuvěřitelně rychle. Projevuje se nesnesitelnou bolestí břicha a bleskovým úbytkem váhy, a pak už je jen smrt. Mrtví však nenacházejí klid, ale mění se v šouravé zombie, a hledají, čím by ukojili svůj neutišitelný hlad. Vábí je lidské maso a lačně se na ně vrhají. Jedinou obranou živých je rychlost a zásah do mozku zombie.

Scarlet se upne k tomu, aby zachránila své dcery za každou cenu. Musí je odvézt na jediné bezpečné místo k přežití, které zná. Na ranč Červený vrch.

Když jsem zjistil, že Červený vrch mají v Levných knihách za 79 Korun, chtělo se mi křičet radostí. Miluju The Walking Dead, takže jsem před nějakou dobou hledala knihy se zombie tématikou a samozřejmě jsem narazila i na Červený vrch, který mě vážně zaujal. Knihu už jsem však nemohla nikde najít. Ta radost, že zombieky seženu, a ještě k tomu tak levně byla neskutečná.

Kniha je řazená do hororů a jisté prvky hororu byste tam opravdu možná našli, ale příliš jich nebude. Nejblíž k hororům mají asi popisy, které jsou občas poměrně naturalistické. V podstatě však neočekávejte takový ten "pravý" horor. Kniha se totiž věnuje z velké části vztahům. Hlavně lásce v různých podobách. Je fakt, že bych možná ocenila trochu víc zombieků, ale úplně málo jich tam nebylo.

Ve Walking Dead mi chyběl ten úplný začátek zombie apokalypsy a reakce lidí. Rick se přece jenom probral už do světa, který tak nějakou dobu fungoval. V této knize sledujeme právě začátek apokalypsy, což mi udělalo neskutečnou radost. 

Jak jsem již zmínila, tak si v knize přijdou na svoje i ti, co čtou rádi o vztazích. Kniha se jim věnuje z velké části a je zajímavé sledovat jejich vývoj v téhle extrémní situaci. Možná mi trochu vadilo, že v knize fungovalo vše tak, jako v zombiech filmech a postavy se od toho hodně "odpichovaly". "Ve filmech musíš rozmlátit hlavu a až pak umřou, tak to bude určitě fungovat!". Já bych asi filmům tak moc nedůvěřovala. :-D Stejně tak by mi asi chvíli trvalo uvěřit samotné apokalypse. Je fakt, že v knize je ale uvedeno, že se o jakémsi "oživování" už nějakou dobu spekulovalo...

Kniha je psána z pohledu několika postav, jsou ale dostatečně rozdílné, abyste neměli problém se ihned zorientovat, kde se zrovna nacházíte. Také se mi líbí, jakými způsoby autorka osudy propojila a nebála se s nimi extrémně pracovat. Kniha je neskutečně čtivá a její čtení Vám bude utíkat jako nic.

Pokud jste fanoušci TWD nebo celkově apokalyps, rozhodně do knihy 79 Korun investujte. Kniha se mi vážně líbila. Přináší mix napětí, nechutných zombie, vztahů a sympatických postav (ty Vám občas přinesou takový ten "Co to sakra!!" moment). Skvěle se čte a přenesa Vás do obdobného prostředí jako byly začátky Walking Dead. Knihu hodnotím 77% a rozhodně ji doporučuji!

pondělí 28. května 2018

Scarlet - Marissa Meyer

května 28, 2018 3 Comments



Když Byla Scarlet Benoitová malá, opustili ji oba rodiče a byla poslána na vychovávání k babičce. Nyní je jí osmnáct a je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu,ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jedinou blízkou bytostí na světě.
Až do dne, kdy babička náhle zmizí a Scarletin život se obrátí vzhůru nohama.
Po přečtení prvního dílu Měsíčních kronik, Cidner (recenze tady), jsem se nemohla dočkat až se vrhnu na díl druhý - Scarlet. Netrvalo to tedy dlouho a já si knihu objednala. Začetla jsem se do ni prakticky okamžitě...
Anotaci, kterou jsem uvedla nad článkem jsem opět, jako u prvního dílu, zkrátila. U této série jsou podle mě anotace na zádech knihy až příliš obsáhlé a doporučuji je nečíst, případně jen ten kousek, co máte tady. :-) Někdo se při jejich sestavování dost rozmáchl a člověk se až někdy před polovinou knihy dostane na konec anotace a to je poměrně škoda, takže anotacím se radši vyhýbejte.
Nejprve bych se zmínila o obálce. Ty zmiňuji pouze když mě uchvátí a u Scarlet se to prostě stalo. Přiznám se, že mě celé Měsíční kroniky zaujaly právě díky obálce Scarlet, která je nádherná. Jednoduchá, ale myslím si, že rozhodně zaujme na první pohled. Mrzí mě, že mi přijde, jakoby obálka Scarlet absolutně neladila k Cinder, ta jako by obálku měla úplně jinou (a moc se mi nelíbí). Cress mi přijde zase lehce podobnější k Cinder. Winter jako by opět navazovala na Scarlet. Je to zvláštní, ale nepříliš podstatné. Scarlet má prostě obálku nádhernou!
Pokud jste četli moji recenzi na Cinder (a pokud ne, mazejte se na ní podívat!) možná si matně pamatujete, že mě vážně nadchla. Autorka prvním dílem nasadila poměrně vysokou laťku a tak jsem s napětím očekávala co předvede v díle druhém.
Píše stále čtivě! Ano. Marissa Meyerová píše neustále neskutečně čtivě. Opravdu jde asi o nejčtivější knihy, které jsem zatím četla. Příběh Vám rozhodně bude utíkat a to nejen díky autorčině stylu, ale i díky příběhu samotnému. Scarlet je jistým způsobem retelling na Červenou Karkulku. Tu jsem měla vždy ráda a i v podání Meyerové mě bavil o něco víc než díl první.
Scaret nás přivádí na venkov, tentokrát Francouzský, což je pro mě také bližší a lákavější než dějiště Cinder. Příběh mi přišel i mnohem akčnější a je vidět, že autorka příběh krůček po krůčku posouvá k velkému finále. Oceňuji také to, jak postupně vše propojuje. Střídavě zde sledujeme pokračování příběhu Cinder, ale také právě nové hlavní hrdinky Scarlet a na konci už nám je jasné, jakým způsobem bude do děje zapojena ve třetím díle třetí hrdinka - Cress.
Postavy se mi zde líbily mnohem víc než v Cinder. Přiznám se, že k Cinder jsem přilnula, ale ne tak moc jako ke Scarlet. Hlavní hrdina - Vlk - je mi rozhodně bližší než byl v prvním díle hlavní hrdina, princ Kai.
Druhý díl podle mého opět o něco zvedl příčku celé série a jsem tím pádem neskutečně zvědavá na třetí i čtvrtý díl. Pokud se v každém díle autorka posune o úroveň výš, finále by mohlo být opravdu epické. I po druhém díle série Měsíční kroniky můžu říct, že se neskutečně těším na další díly a i na jiné knihy od autorky. Rozhodně doporučuji a dávám 93%.

pátek 25. května 2018

Temnými hvozdy - Emily Carroll

května 25, 2018 6 Comments




Přišlo to z lesa. Vše podivné přichází z lesa. Pětice tajemných, mrazivých příběhů vás zavede do hlubin děsu (a možná i vyvede zpátky?). 

Jejich nejednoznačnost dává prostor fantasii a donutí Vás s mrazením v zádech o nich dlouze přemýšlet. A pokud se při jejich čtení nedokážete zbavit neodbytného pocitu, že Vám to všechno cosi připomíná, pak vězte, že Temnými hvozdy by mohlo mít s klidem podtitul Kytice II. 
Vydejte se na cestu temnými hvozdy a objevte, co v nich číhá NA VÁS.

Už nějakou dobu mě přítel, milovník komiksů, přesvědčoval ať si taky konečně nějaký přečtu. Přiznám se, že s komiksy mám problém odjakživa. Už jako malá jsem takové ty dětské komiksy, typu Kačer Donald, nijak nevyhledávala. Nějak mi nejde soustředit se pořádně na obrázky i text. Každopádně jsem se na konec spontánně rozhodla sáhnout po Temných hvozdech. Zvolila jsem je hlavně z toho důvodu, že obrázky zde převládají nad textem a také to, že nejde o komiks o akčních hrdinech, které nijak nevyhledávám, ale o komiksové, hororové povídky.

Ano, jde o pět povídek, které jsou propojené děsem. Autorka nechává čtenářům spoustu prostoru pro jejich vlastní fantasii. Často se v povídkách setkáváme jen s různými náznaky a naše fantasie musí sama pracovat na plné obrátky a to bylo prostě skvělé. V anotaci je zmínka o Kytici a já bych klidně souhlasila. Je to podobná temnota v některých případech také se zaměřením na vztahy. Tenhle komiks Vás bude nutit přemýšlet... Ještě dlouho po přečtení.

Ilustrace jsou nádherné. Každý příběh na mě ilustracemi působil trochu jinak. Každý příběh byl ilustrovaný tak trochu jiným způsobem a podtrhovalo to jeho atmosféru. Každý příběh působí jinak a já nedokážu říct, který se mi líbil nejvíc. Kresby i texty působí tak nějak "umělečtěji" už na první pohled, alespoň na mě, než jiné komiksy.

Pokud jste jako já, komiksy nepolíbení a třeba byste to rádi změnili, myslím si, že Temnými hvozdy bude to pravé. Pokud milujete horory tak jednoznačně. Já jsem byla překvapená jako moc se mi Temnými hvozdy líbilo a jak dlouho jsem o tomto komiksu přemýšlela. Najdete zde duchy, ale i příšery. Vztahy a jistým způsobem prvky gotických románů. Komiks na mě působil tou temnotou, která na mě dýchá právě z gotických románů. Temnými hvozdy rozhodně doporučím, hodnotím na 90%.

úterý 22. května 2018

Wrap Up - Duben 2018

května 22, 2018 5 Comments
Zdravím Vás! Dnes konečně u Wrap Upu, neboli přečtena, tentokrát za duben 2018. Hned na začátku dubna slavím narozeniny a jako správný milovník knih jsem i hromadu dostala a hned několik z mých nových miláčků jsem v dubnu přečetla.

První knihou, kterou jsem v dubnu přečetla (rozčetla jsem ji koncem března) byl Dvůr křídel a zmaru. Sérii Dvorů miluju a třetí díl mě neskutečně bavil. Přednost dávám přesto dílu druhému. Recenzi si můžete přečíst tady.








Druhá dubnová kniha byly Dopisy, které nikdo nečetl. Kniha, jejíž děj se odehrává na pozadí druhé světové války. Láska.
Setkáváme se zde i s postavami ze "současnosti". Kniha mě mile překvapila, byl to první "narozeninový" kousek a jsem moc ráda, že jsem si ji přála. Více tady.







Manželé od vedle a třetí dubnová kniha. Jde o klasický, současný thriller. Takové to hodně čtivé a místy napínavé čtení, které nezklame, když si chcete odpočinout a užít příjemnou, dramatickou četbu. Poměrně příjemné překvapení a vůbec ne špatné čtení! Recenze tady.







Čtvrtá dubnovka byl Dotek Anthropoidu, což je moje oblíbené, válečné téma. Dotek Anthropoidu bych hodnotila jako zajímavou knihu pro někoho, kdo má o tomto tématu přehled. Kniha je krásně grafiky zpracovaná. Více tady.








Pátá dubnovka byla Hotová zlodějka. Knihu mi na recenzi zaslalo nakladatelství BETA Dobrovský. Jde vlastně o první young-adult, které BETA vydala a byla to pecka. Vydala ho totiž BETA a tím pádem nejde o klasické YA, ale pořádně drsnou knihu, která mě neskutečně mile překvapila. Pokud milujete umění, hlavně Duchampa, musíte si Hotovou zlodějku stoprocentně přečíst. Neskutečné překvapení, na které najdete moji recenzi tady.





Šestou dubnovou knihou, kterou jsem přečetla byl Skleněný trůn. Další série od mé oblíbené Sarah J. Maas. Tady šlo ale spíše o zklamání. Knize jsem dala čtyři hvězdičky, ale čím více o ní přemýšlím, tím více si nejsem jistá, jestli si kniha vůbec čtyři hvězdy zaslouží. Od Maasové jsem čekala mnohem víc a já si nejsem úplně jistá, zda budu v této sérii pokračovat, jednou asi ano, snad to u mě bude jako u většiny a od dalších dílů mi série bude připadat lepší... Recenze je tady.




Sedmá dubnová kniha byly Ohníčky všude kolem od Odeonu. Na tuhle knihu jsem úplně zapomněla napsat recenzi, ale nebojte se, bude! Kniha byla naprostá paráda. Jde o drama, možná bych ji jistým způsobem přirovnala k Sedmilhářkám. Kniha sleduje osudy několika rodin, které jsou velmi propletené a dramatické... Byla to opravdu paráda, těšte se na recenzi!






Osmá kniha byla Trhlina. Horor ze Slovenska, který slibuje množství strachu, získal ocenění a strašně lidí je z něj unesená... Pro mě to bylo asi letošní největší zklamání... Proč? To najdete v recenzi.








Devátá kniha a detektivka z doby Pýchy a předsudku, kde se setkáte i s postavami v Pýše a předsudku vystupujícími! Ano, to je přesně kniha Smrt přichází do Pemberley. Lehký nad průměr s nádhernou obálkou. Víc v recenzi.








Duben jsem nakonec zaokrouhlila na krásných deset knih. Poslední byl komiks Temnými hvozdy, na který zatím není recenze, ale už je napsaná a jen čeká, kdy se na ni dostane čas se zveřejněním. Máte se na co těšit! Nádherné ilustrace a děsivé příběhy!









Tak o byl můj knižní duben, deseti knihami jsem byla nakonec překvapena, čekala jsem jich mnohem míň. Což se mi asi splní v květnu, kdy jsem zatím na dvou knihách. :-D No uvidíme. Kolik knih jste v dubnu přečetli vy? A četli jste nějakou z těchto? Jak se Vám líbily? :-)

čtvrtek 17. května 2018

Pražský Casanova - Andrej Líbal

května 17, 2018 2 Comments



Co všechno se může stát, když na ulici oslovíte krásnou ženu? Může vás odmítnout nebo vám změnit život. Je to krok, na jehož rozmyšlení nemáte moc času. Bude to výhra nebo prohra? Jste-li někým, jako je David Braun, neváháte, protože ženy milujete stejně jako on.
Od autora knihy Pražský Casanova, Andreje Líbala jsem dostala nabídku, jestli bych si jeho knihu nechtěla přečíst a zrecenzovat. Rozhodla jsem, že knihu vyzkouším. Jde o erotický román - a přiznám se, že to nejsou knihy, které bych vyloženě vyhledávala, ale člověk si má rozšiřovat obzory. Když "Casanova" přišel, vrhla jsem se na něj. Jak se mi líbil si můžete přečíst dnes. 
Jak jsem již řekla, jde o erotický román. Hlavní hrdina je závislí na sexu, myslí na něj skoro neustále a neudrží se, když vidí prakticky jakoukoliv ženu. Je bohatý a díky tomu má čtenář možnost nahlédnout do zákulisí takového boháče. Jde o mladého muže, který zdědil podnik po svém otci a tak si může dovolit žít na vysoké noze. Může si dovolit zvát ženy do drahých restaurací a hotelů, kupovat byty ve světových metropolích... Prostě život bez problémů, ale nebojte. Oni se najdou.
Kniha nese název Pražský Casanova, ale díky Davidovým (ano, tak se náš hlavní hrdina jmenuje) financím se dostaneme různě po světe. Francie, Itálie, Nizozemsko... Po Praze se také podíváme, ale osobně bych byla asi nadšenější, kdyby jsme se podívali i kolem památek. Praha tam je, to ano, ale trošku méně než jsem očekávala.
Zpět k hlavnímu hrdinovi. Díky všemu, co jsem Vám o něm už prozradila, Vám musí být jasné, že mu ženy padají k nohám - a z toho on je nadšený. Nejde ovšem o muže s kterým by si žena měla začínat. Věrný jí nebude... I když se bude snažit, nepodaří se mu to. 
Autor píše velmi čtivě. Kniha má kolem 340 stran a měla jsem ji přečtenou za dva dny. Ke čtivosti přispívá i to, že se v knize neustále něco děje. Chvilkami je z Davida tak trochu Superman. Zvládá relativně bez problémů situace, ze kterých by se jiný vzpamatovával roky... Jemu se takových extrémních situací stane několik během jednoho týdne. Já bych to teda nezvládla. I díky tomu však děj rychle ubíhá. Na to, že jde o erotický román je kniha opravdu akční. To, že se celá kniha odehrává během jednoho týdne je na ní dalším zajímavým a i poměrně originálním prvkem.
Pokud máte rádi erotické romány a chtěli byste zkusit nějaký český, Pražský Casanova tu je pro Vás. Nenajdete v něm příliš silnou romantickou linku, takže pokud máte romantiky po krk, bude to kniha stvořená právě pro Vás. Bude se Vám dobře číst, nahlédnete do zajímavého prostředí a nebudete se nudit.Čtení jsem si užila, jde o příjemnou odpočinkovou četbu. Knihu bych ohodnotila 75%.
PS: Je zajímavé, že na FB Pražský Casanova jsem se dozvěděla, že loni kniha vyšla i v čínském překladu!
PSS: Moc děkuji za poskytnutí knihy k přečtení! :-)