@bettypavkova

čtvrtek 15. listopadu 2018

"Pětka" - Pět knih, které budu číst o Vánocích

listopadu 15, 2018 28 Comments

Vánoce se blíží obrovskou rychlostí. A já jsem takový vánoční skřet...:-D Já prostě Vánoce miluji, takže se není čemu divit, že se na Vánoce chystám i knižně! No a dnes bych Vám chtěla ukázat knihy, které na Vánoce čtu a nebo bych Vám na Vánoce ráda doporučila! :-)
Už se na Vánoce těšíte? A máte nějaké speciální předvánoční čtecí plány? :-)

5. Vánoční říše - Joe Hill

Vánoční říše je thriller, poměrně temný a depresivní a s Vánoci toho až tolik společného nemá. Vánoční říše je jen oblíbené místo hlavního záporáka! Já tuhle knihu četla koncem října/začátkem listopadu. Bez mučení se přiznávám, že to není čistě vánoční čtení, ale je to super čtení. Pokud se nechcete na Vánoce vyloženě ladit, chcete kvalitní, napínavý a čtivý thriller a špetičku Vánoc, koukněte se po Vánoční říši!

4. Můra noční předvánoční - Tim Burton

Tim Burton <3 Můj milovaný Tim Burton <3 A jeho úžasná báseň! A jeho dokonalé ilustrace! Můra noční předvánoční je kouzelná, vtipná a nááádherně ilustrovaná. Líbí se mně, mámě i babičce, takže je taková multigenerační. :-) Je to jednohubka. Máte ji přečtenou za pár minut. Za to ilustracemi se budete kochat klidně hodinami.
Můru noční předvánoční jsem si koupila loni. Četla ji den před Štědrým dnem a nakonec ještě na Štědrý den babičce. A letos mám v plánu si ji na Štědrý den přečíst znovu. Tady je Vánoční nálada zaručena.

3. Vánoční překvapení - Daisy Bellová

Já prostě miluju psy! A Vánoce! Takže když mi kamarádka ve škole ukázala tuhle knihu, neváhala jsem ani na chvíli a řekla si, že si ji před Vánoci koupím. Takže jsem ji ještě nečetla, ale berte to jako tip. Rozhodně ji mám v plánu si přečíst v týdnu před Štědrým dnem. V mezi čase při pečení voňavého cukroví. :-)
Kniha je o pejskovi, který se ztratí a najdou ho děti. No a děti chtějí dokázat rodičům, že tohle štěňátko je to nejlepší, co můžou mít! Kniha je spíše pro děti, ale kdy jindy si něco, co vypadá že bude neskutečně roztomilé přečíst, než právě před Vánoci?
Jako bonus má kniha nádhernou a roztomilou obálku. No jsem zvědavá, jak se mi bude líbit! :-)

2. Vánoční koleda - Charles Dickens

Vánoční koledu jsem si chtěla koupit už loni, ale v knihkupectví, kde jsem před Vánoci byla, ji neměli. No a halooo, letos ji seženete za pár korun v Levných knihách! Takže jasná koupě.
Vánoční koledu jsem také ještě nečetla, ale viděla jsem animovaný film a hrozně se mi líbil. Je to také taková jednohubka a pozor - ta z Levných knih má i moc hezké ilustrace! :-)
Další kniha, kterou si chci přečíst. Nejspíš hned začátkem týdne před Štědrým dnem, abych si pak ještě znovu pustila animovaný film...:-)

1. Svátky krásné hvězdy - František Kožík

Svátky krásné hvězdy byl předvánoční rituál mého taťky... A já ho zdědila. Opět je to tenčí kniha ale je naprosto úžasná. Popisuje Vánoce jedné rodiny - od těšení se na Vánoce až po samotný Štědrý den s rodinou u dědečka a babičky v Jizerských horách. Jsou zde popisovány různé tradice, ale i prožívání Vánoc dětskýma očima. Kniha je z roku 1988. Příběh je hrozně krásný. Jednoduchý a odpočinkový. Poukazuje na kouzlo prostých, nekomerčních Vánoc a na to, že nejdůležitější je rodina a vánoční atmosféra.
Tohle je moje nejoblíbenější vánoční kniha. :-)

úterý 13. listopadu 2018

Zákon smečky (Mrtvé město) - Erin Hunter

listopadu 13, 2018 2 Comments


Zvířecí sága o statečné a nezdolné smečce psů, z nichž každý pes je jiné rasy, jiné povahy, přesto jsou svázáni společným poutem přátelství. Všechno, co znali, se ocitlo v troskách po zemětřesení – Velkém Zavrčení. Ujme se jich retrívr Štístko, tulák a samotář, který utekl z rozvalin psího útulku – z Domu pasti. I když nerad, stane se jejich vůdcem. Jak však naučí domácí mazlíčky a vodítkové psy lovit a přežít v divočině?

Já prostě miluji zvířata. Hlavně teda psy a kočky. No a o těchto čtyřnohých potvorách si ráda přečtu jakoukoliv knihu, klidně i takovou, která je pro hooodně mladší čtenáře. No a Zákon smečky je jedna z nich. Jde o poměrně rozsáhlou sérii o psech. Přece jenom proto, že je pro děti a proto, že má tolik dílů se mi do knih nechtělo moc investovat. Na první díl - Mrtvé město - jsem narazila v antikvariátu za 90 Korun. A bylo to jasné. Musela jsem ho mít!

Příběh začíná v době, kdy se pejsci vzpamatovávají ze zemětřesení. Pardón - z Velkého Zavrčení! A tady jsme hned u první skvělé věci na této knize. Autorka vytvořila psí slovník. Psi nazývají věci svými slovy. Čtenář se však nemusí bát - jsou výstižné a tak snadno pochopí, co mají pejsci na mysli.
Právě po Velkém zemětřesení se pejsci snaží přežít. Jsou pejsci "divocí" a tedy i samostatní a pak psi "vodítkoví". Ti, co jsou odkázáni na lidi. Musejí se naučit žít pospolu, pomáhat si a prostě přežít.

Kniha je pro mladší čtenáře a i proto se velice dobře čte. Psi jsou různých ras i "neras". Mají své problémy a své spory. Všechno to vlastně jistým způsobem odráží i lidskou společnost. Jsou tu psi hrdinové i psi srabíci. Tohle se mi právě strašně moc líbilo. Celkově jsem si prostě a jednoduše všechny pejsky, se kterými se v knize setkáváme, moc oblíbila. Kniha i jednotliví psi jsou prostě roztomilý a u celé knihy jsem se jako milovník psů prostě musela culit nadšením.

Nejde o žádný literární zázrak. Jako přece jenom už trochu staršímu čtenáři mi v knize přece jenom něco chybělo. Celkový příběh - situace, charaktery - nejdou přespříliš do hloubky. Vše je poměrně povrchní. Pro cílovou kategorii je to asi jenom dobře. 

Přesto všechno si ale myslím, že kniha bude bavit i právě starší milovníky psů jako jsem já. Mám v plánu donutit knihu přečíst mámu a babičku. :-D Zároveň ji rozhodně budu doporučovat všem dětem v okolí... A sama budu zběsile hledat po antikvariátech další díly série.

Je to moc milé počtení. Hodnotím 75 % a doporučuji i Vám, starším a zkušenějším čtenářům. Je to lepší než kdejaká červená knihovna!

středa 7. listopadu 2018

Citový život zvířat - Peter Wohlleben

listopadu 07, 2018 9 Comments

Starostlivě pečující veverky, věrně milující krkavci, soucitné myšky a truchlící laně – také si tyto city spojujete jen s lidmi? Peter Wohlleben, lesník a autor bestsellerů, člověk s vášnivým zaujetím pro přírodu, čtenáře opět přivádí v úžas, tentokrát nad netušeně bohatým emočním světem zvířat.
V této knize nám Peter Wohlleben zprostředkovává nejnovější vědecké poznatky a prokládá je poutavými příběhy a vlastními prožitky. Dozvídáme se tak velice čtivou formou o dosud málo prozkoumaných, avšak nanejvýš rozmanitých citech a chování lesních i domácích zvířat. A tu si rázem uvědomíme, že zvířata jsou nám mnohem blíž, než jsme kdy tušili. Fascinující, poučné a místy až neuvěřitelné!

Knihy autora Petera Wohllebena objevila moje mamka. Ukázala mi je a hned jsme se shodly, že je prostě musíme mít. Uvažovaly jsme, kterou bude lepší začít. Knihou o zvířatech nebo o stromech? Nakonec to za nás vyřešil můj drahý bratránek a jeho "za dva týdny už manželka" (která vlastně v době, kdy tahle recenze vyjde, už jeho manželka možná bude...:-D Doufám teda...:-D). Knihu mi dali k narozeninám a já měla obrovskou radost.

Peter Wohlleben je lesník. Díky tomu má spoustu zkušeností se zvířaty. Různé historky i zajímavé situace ve své knize předává čtenářům. Daří se mu to čtivou a zábavnou formou v krátkých kapitolách. Každá z kapitol se věnuje něčemu jinému. Buď něčemu ze života zvířat, nebo třeba konkrétním druhem. V knize jsem se dozvěděla spousty nových informacích o různých zajímavých druzích zvířat, ale také se jen utvrdila v tom, že zvířata mají city i pocity a že jsou vlastně mnohem lepší než lidé. 

Vědci by samozřejmě mohli některé příhody zpochybňovat. Na druhou stranu, co je víc. Věda, nebo zkušenosti? Kdo má doma zvířátko, může potvrdit, že umí být smutné. Náš pes, když docházíme z domu - bez něj - je toho důkazem. Také je důkazem toho, že rozumí. Zvládá povely "Jdeme na cígo", "Půjdeme k babičce", "Hájí" a "Hop". Jednoznačně nám ukazuje, že rozumí. Ale pouze tomu, čemu chce. Nepoukazuje to na další věc? Že zvířata umí být pěkně vychytralá? To samé svými historkami potvrzuje právě i autor knihy. A já s ním prostě souhlasím.

Kniha se krásně četla, místy byla dojemná, místy humorná, místy jsem prostě jenom kroutila hlavou a říkala si, jak je tohle možné. Autor do ní vkládá spoustu chytrých myšlenek o tom, jak by se lidstvo ke zvířatům mělo chovat. S úctou a pochopením. Nemusíte se však bát, že jde o nějakou veganskou propagandu (což mě by nevadilo :-D). Autor sám maso jí. Jen touží potom, abychom ze ze zvířat nedělali zajatce, aby se do světa vrátilo víc rovnováhy...
Za přečtení stojí autorův doslov, který je geniálními myšlenkami přímo prošpikován, takže ten rozhodně nepřeskakujte.

Knihu by si měl přečíst každý. Nebojte se si ji koupit. Je skvělá a zároveň má nádhernou obálku na kterou se nemůžu stále vynadívat. Za mě je tohle úžasný kousek a určitě sáhnu po dalších dvou knihách, které u nás autoru vyšly. Jen se pak bojím, abych nepřešla na e-knihy. Bude mi pak líto stromů??
Kniha ode mě má 100%. Byla vážně naprosto perfektní!

pondělí 5. listopadu 2018

Deník Bridget Jonesové - Helen Fielding

listopadu 05, 2018 19 Comments


V roce 1995 se na stránkách britského Independentu objevil deník svobodné třicátnice Bridget Jonesové, které dělají starosti hlavně vlastní váha, příjem kalorií, kariérní postup a „citové vydírání“ ze strany mužského pohlaví. Nikdo tehdy netušil, kam to tento literární text dotáhne. Neuplynuly ani tři roky a z Deníku Bridget Jonesové se stala přímo kultovní kniha. Deník, jehož pisatelka bývá nazývána „Adrianem Molem v ženské podobě“, vedl po několik měsíců žebříček nejprodávanějších titulů na britském knižním trhu a v roce 1997 získal prestižní cenu British Books Award za nejlepší knihu roku. Deník Bridget Jonesové nečekaným způsobem změnil život svobodných žen kolem třicítky, kterých jen v Británii žije více než milion, a k jeho obdivovatelům se dnes hrdě hlásí i někteří poslanci Dolní sněmovny, jejichž literární vkus se v posledních letech radikálně změnil.

Je tady někdo, kdo by neznal filmy s Bridget Jonesovou? :-O Přiznám se, že pro mě bylo před pár let poměrně překvapení, že knihy vznikly na základě knih. Když jsem objevila první a druhý díl knih s Bridgite v antikvariátu, každý za 80 Kč, neváhala jsem a skočila jsem po nich. Perfektní oddychovka. To jsem očekávala. A co jsem nakonec dostala? To se dozvíte dnes.

Bridget je neskutečně vtipná ve filmech, ale i v knihách. To se musí nechat. U knihy jsem se taky místy chtěla smát na hlas (jen to radši moc nedělám na veřejném prostranství...:-D). Přesto u mě asi stále povedou filmy. Je to ale hlavně tím geniálním hereckým obsazením. Bridget, Darcy i Daniel pro mě i v knize zůstali jako Zellweger, Firth (<3 <3) a Grant (<3).

Jak už se můžete dozvědět v názvu, jde o deník. I knihy jsou psané právě deníkovou formou. A to je něco, co prostě já osobně dvakrát nemusím. V Deníku Bridget Jonesové to poměrně funguje. Přesto bych byla radši, kdyby šlo o klasický román. Bridget je ale upřímná osoba, takže se dozvíte v jejím deníku poměrně dost. Přesto podle mě autorka některé její záznamy pojala zkresleně a se snahou o lehkou neupřímnost. Častokrát jsem neupřímní sami k sobě. Klidně i v deníku takovéhoto ražení. Na jednu stranu to přispívá k humornosti knihy (bývá to zde často dost okaté) na druhou stranu by to mohlo čtenáře třeba lehce mást. Což u takto oddychové četby úplně neočekávám a nechci. Proto bych ocenila více klasicky románovou formu.

Deníkové zápisy na druhou stranu přispívají čtivosti. Jak jsem již výše zmiňovala, jde o skvělou oddychovku u které nemusíte přespříliš přemýšlet, rozptýlí Vás a rozesměje. Je to ideální dámská četba třeba na dovolenou. Myslím si, že jde i o skvělý dárek. Pokud máte v okolí nějakou kamarádku/příbuznou, která není moc velkou čtenářkou, ale víte, že Bridget má ráda, tohle bude dobrá volba. 

Knize dávám 75%. protože film je prostě film a protože přece jenom vyloženě nevyhledávám knihy psané formou deníků. Lehkost a vtip přesto dává knize skvělé kouzlo a jejím přečtením zklamáni nebudete.


čtvrtek 1. listopadu 2018

Cress - Marissa Meyerová

listopadu 01, 2018 20 Comments


Cress od dětství vyrůstala sama uvězněná v umělém satelitu. Jedinou společnost jí zde dělají počítačové obrazovky. Díky času strávenému s počítači se Cress vypracuje ve špičkovou hackerku. Naneštěstí je však přinucena pracovat pro královnu Levanu a právě dostala rozkazy vystopovat Cinder a jejího pohledného průvodce. Cinder a kapitán Thorne jsou na útěku. Společně se Scarlet a Vlkem plánují svrhnout královnu Levanu a zabránit její armádě v invazi na Zemi. Právě Cress může Cinder a jejím společníkům pomoct. Odvážný pokus zachránit ji se však nezdaří a celá skupina se rozdělí. Cress má konečně svou svobodu, ale musí za ni zaplatit vyšší cenu, než si dovedla představit. A královna Levana nehodlá připustit, aby se někdo postavil do cesty její svatbě s císařem Kaiem. I když se Cress, Scarlet ani Cinder necítí být povolány k záchraně světa, zdá se, že jsou jedinou nadějí, kterou svět má.

Samotnou mě překvapilo, jak moc jsem si oblíbila sérii Měsíční kroniky! Postupně se pročítám dál a dál a dávám si mezi jednotlivými díly poctivé pauzy. Už mám za sebou však nějakou chvíli třetí, předposlední díl. Jak se mi Cress líbila se dozvíte dnes.

Na první pohled vidíte i u třetího dílu Měsíčních kronik nádhernou obálku. Také se opět jedná o sympatický, měkký paperback, které já prostě můžu. U tlustších knih, ke kterým už se Cress přiřadit dá, to oceňuji ještě víc. Představa tolika stran a pevné vazby prostě děsí moje ručičky!

Na Cress jsem se z celé série těšila paradoxně nejméně. Zaprvé nemám tušení, jaký pohádka je "předlohou". (Jak jistě víte, hlavní hrdinky měsíčních kronik jsou Popelka, Červená Karkulka... Jde jistým způsobem o retellingy). U Cress mám  podezření na Zlatovlásku, ale pokud tomu tak je, moc společných prvků už se Zlatovláskou v knize nenajdete. Možná tak vzhled a to, že žije sama v satelitu ve vesmíru. Což je jedna z věcí, co mě prostě nelákala...

To osamocení nakonec v knize fungovalo ovšem dobře. Cress je trochu divná, byla prostě moc dlouho sama, jen jí občas navštěvovala Divotvůrkyně. Do party postav z předchozích dílů to přináší čerstvý vzduch. Cress bývá občas úmyslně, většinou však neúmyslně, poměrně vtipná. Také se mi líbí, že jde o "slabší" hrdinku, žádnou rváčku...Občas však umí překvapit.

K příběhu toho moc psát nechci. Nechci příliš zmiňovat předchozí díly a podobně. Řeknu tedy to, že byl příběh poměrně nabitý. Příliš hluchých míst se v něm neobjevovalo a opět poměrně gradoval. Akce na závěr knihy mi však nepřišla tak dobrá, jako v mém nejoblíbenějším dílu - Scarlet. 
Po přečtení třetího dílu také musím přiznat, že Marissa Meyerová psala Měsíční kroniky podle jednoho vzorce. Příběhy jsou rozličné, ale jejich stavba a styl, jakým postupně gradují je u všech obdobný. Ale ono to tak prostě u Měsíčních kronik funguje. U jejich Renegátů to na mě ovšem nefungovalo (o tom si můžete přečíst tady).

Stejně jako předchozí díly, je Cress neskutečně čtivá. Autorka už začíná do děje i více zapojovat vztahy. Bohužel jde u všech zatím víceméně o "platonickou lásku". To mě mrzí. Myslím, že v young-adult sci-fi nějaký ten konkretizovanější vztah vůbec ničemu nevadil, naopak by do toho prostě seděl. Takové to "naznačovaní" a nekonání už začíná být trochu nudné.

Stejně je ale Cress super a rozhodně, pokud se Vám líbily předchozí díly, nebudete zklamaní. Jen jde o sérii, kde je třeba opravdu číst postupně. Každopádně vám Cress rozhodně doporučuji. Hodnotím ji 80%.

Recenzi na CINDER si můžete přečíst tady a recenzi na SCARLET zase tady.

pondělí 29. října 2018

Medvědín - Fredrik Backman

října 29, 2018 10 Comments


Pro většinu lidí neznamená vítězství na juniorskémmistrovství v ledním hokeji nic moc, ale pro obyvatele Medvědína to znamená všechno. Vítězství jako tohle by totiž mohlo přitáhnout pozornost k upadajícímu městečku: přilákat státní dotace a talentované sportovce, kteří by dali Medvědínu přednost před velkými městy v okolí.

Vítězství jako tohle by rozhodně znamenalo všechno pro hubeného teenagera Amata, který je všude mimo led za vyvrhela; pro Kevina, hvězdného hráče, jenž stojí jen krůček od zářivé budoucnosti v NHL; i pro Petera, jejich obětavého generálního manažera, jehož vlastní profesionální hokejová kariéra skončila tragédií.



Tým by mohl mít šanci splnit sny celého města. Ale jedné noci během zapíjení klíčového vítězství se něco stane mezi Kevinem a Peterovou dcerou — a druhý den to vypadá, že se všechno změnilo.
Vznesená obvinění se šíří po celém Medvědíně jako vlny po rybníce, žádný dům nevynechají. V honbě za úspěchem týmu je složité rozpoznat hranice věrnosti a zrady. Nakonec musí jeden mladý muž najít odvahu říct nahlas pravdu, kterou, jak se zdá, nikdo nechce slyšet.


Medvědín způsobil boom nejen u nás, ale ve světe celkově. vyhrál dokonce nějaké ocenění na knihu roku od Goodreads. Mě osobně nejvíc zaujalo to, že se motá kolem hokeje, protože ten miluju. Jak se mi kniha nakonec líbila se dozvíte dnes.

První, co mě na knize zaujalo byla ale už její obálka a její grafické zpracování. Líbí se mi i její barvy - jsou takové podzimní, takže šup na to. Teď je ideální doba se do knihy začíst. Také jsem skákala radostí, když byla letos kniha vydaná i v broži - protože moje srdce prostě bije pro brož.

Hokej? Ano. V knize hraje hokej důležitou roli - ale vlastně nemusíte vůbec vnímat, že to hokej je. Nemusíte se bát, že byste museli znát hokejová pravidla, nebo hokej milovat. Stačí, když přijmete to, že někdo hokej milovat může opravdu hodně. A že ho tak moc milovat může i celé jedno městečko.

Medvědín je o lidech. Je to rodičích a dětech, o prvních láskách, o obětování, o nenávisti, o kolektivu... Je prostě o lidech. O lidech, kteří hokej vnímají jako poslední záchranu pro jejich městečko. 

Hned první věta z knihy nám prozradí to, k čemu příběh směřuje. Člověk pak po zbytek knihy přemýšlí o jaké postavy půjde a sleduje to, co k této situaci vedlo. Tento způsob vyprávění má kniha společný s Ohníčky všude kolem od Celeste Ng. Osobně se mi Ohníčky líbily o něco málo víc. Přesto není rozhodně Medvědín špatnou knihou. Setkáváme se s velkým množstvím postav a s tím, jak je ovlivní něco, co se stalo někomu jinému. Člověka kniha nutí přemýšlet o tom, jak dokáží být lidé krutí a jak dokáží odsoudit někoho na úkor někoho jiného.

Pokud máte rádi příběhy o lidech a hledáte literaturu, která neslouží pouze k odpočinku, měl by se Vám Medvědín líbit. Pokračování Medvědína - My proti Vám mám určitě v plánu si přečíst. Jsem zvědavá, jak se se situací postavy budou dále vyrovnávat.

Za zmínku stojí také úplný závěr knihy, který se mi opravdu líbil. Kniha se odehrává v poklidném tempu, nejsou zde žádné výchylky - ani "naprosto boží" části, ani "omg to je nuda" části. Čtení to nebylo vůbec špatné, ale díky nadšeným ohlasům jsem prostě čekala asi něco trochu "většího". Proto dávám 75%.

čtvrtek 25. října 2018

Hra o trůny - George R. R. Martin

října 25, 2018 9 Comments


Úvodní část epického fantasy eposu odehrávajícího se ve světě temného středověku, mezi statečnými rytíři, mocnými čaroději, draky, zlovlky a čarostromy...
Jako strážce severu lord Stark považuje za prokletí, když ho král Robert pověří úřadem pobočníka vladaře a vyšle ho na jih, odkud se zatím nikdo z jeho rodiny nevrátil. Bezejmenní staří bohové nemají na jihu žádnou moc, Starkova rodina je brzy rozdělena a pobočník sám je polapen do sítě nebezpečných intrik. Ba co hůř, v exilu ve Svobodných městech za mořem dospěl pomstou posedlý chlapec. Jako dědic šíleného Dračího krále, jehož rodina byla vyvražděna, si dělá nárok na trůn.

A na severu, tam za Zdí, kde člověk nemůže nikdy říct, co je živé a co ne, se mezitím houfují mrtvé armády Jiných, které vyčkávají na konec léta a nadvládu dlouhé zimy. Příběh zrady a ambicí, lásky, čar a kouzel může začít. Zima přichází!

Já to miluju!! Je to pravda. Přečetla jsem Hru o trůny... A je to jedna z nejlepších věcí, které jsem kdy četla...

Před pár lety byl obrovský boom kolem seriálu - a to je to, co mě dokáže dokonale odradit. Odmítala jsem seriál kdykoliv zkouknout a kniha mě nijak nelákala. Fantasy nebylo nic pro mě. Letos jsem však s fantasy udělala krok kupředu a tak jsem si řekla, že zkusím tu všemi milovanou Hru o trůny. Argo udělalo nová vydání, která mě učarovala svými obálkami (konkrétně brože. Já je upřednostňuju vždycky, ale tady je to byla extrémní láska, a taky ta váha - i od brože mi málem upadly ručičky... V hardbacku si to ani nechci představovat! :-D).

Kniha je to táááák obsáhlá a já bych chtěla, aby ještě mnoooohem delší. G. R. R. Martin je očividně pan spisovatel a skvělý vypravěč. Trochu jsem se knihy bála, přece jenom jde o "težší" fantasy. Říkala jsem si, že nebude moc čtivé, bude se to táhnout... No a ono ne. Hra o trůny se mi četla lépe a lehčeji, než polovina young-adult knihy, co jsem kdy přečetla - a to má k této kategorii opravdu hodně daleko!

Martin rozehrává hru obrovského množství postav (ano, můj oblíbený Stephen King se nikdy tolik nerozšoupl... A to že on to umí...), ale jejich charaktery jsou natolik různorodé, že se Vám v žádném případě plést nebudou. 
Podle reakcí čtenářů a sledovatelů seriálu jsem očekávala tak 50% úmrtí, ale zase tolik jich nebylo, v tomhle podle mě ten King zatím vede. :-D Každopádně nemůžu porovnávat se seriálem (jak moc se liší netuším) a s dalšími díly Písně ledu a ohně - ale na ty se teda vrhnu stoprocentně (ať už jsou Vánoce!!).

Líbí se mi, že žádná postava není hrdina, každá je v něčem zbabělá nebo zákeřná (Daenerys <3). Zároveň zbožňuju počet antihrdinů, který v knize je. (Tyrion <3 - a opovažte se mi k němu, nebo někomu jinému dávat spoilery!! :-D). 

Svět je naprosto geniální. Obrovský, promyšlený a v ničem si nezavdá s tím Tolkienovým. Přesto, že je kniha z velké části o politice daného světa, baví mě. Je to neobvyklé, protože takové knihy mě obvykle znudí k smrti (jako třeba závěrečný díl Hunger Games...), ale tady to prostě funguje a ta různorodost, která celou knihu provází je prostě úžasná.

Údajně jde o nejlepší fantasy od doby Tolkiena... No, já LOTRa zbožňuju, ale bojím se, abych nemusela říct (až přečtu celou sérii "GoT"), že Píseň ledu a ohně je lepší... Neberte to špatně, bojím se toho, protože LOTRa miluju už minimálně 12 let. Je to srdcová záležitost, ale tohle bylo prostě něco. 

Martin je pan spisovatel. V jistém smyslu bych o přirovnala právě ke Kingovi a možná i proto mě Hra o trůny tolik nadchla - oba dokáží psát i o "nudnějších" věcech tak, že je hltáte a nemůžete přestat. Myslím, že oba by dokázala poutavě popsat i cestu do samošky a domu - i kdyby se hlavnímu hrdinovi po cestě nestalo vůbec nic zajímavého...

Tohle bylo úžasný, tohle je láska. Prostě Hru o trůny miluju. To je prostě jasných 100 %!!!

pondělí 22. října 2018

Akademie vyvolených - K. C. Archer

října 22, 2018 6 Comments


Dvacetiletá Teddy Cannonová je vtipná, impulzivní a trochu sebestředná žena. Je vynalézavá. Myslí jí to. Dokáže lidi odhadnout se zarážející přesností. Není úplně typická dívka. Je jasnovidec. Když ji řada nemoudrých rozhodnutí přivede do svízelné situace, zasáhne tajemný muž, který ji pozve do jisté soukromé školy na ostrově v Sanfranciském zálivu, kde studenti procházejí téměř vojenským výcvikem. Panuje tu soutěživost a naprosté utajení; mezi vyučovací předměty patří detektivní práce a taktika speciálních jednotek, ale také například telepatie či telekineze. Kdo takový výcvik přežije, může postoupit do vyšších pozic, aby s pomocí svých schopností chránil svět.

Akademie vyvolených je další knihou, která se věnuje studentům akademie. Akademie, která se věnuje něčemu zvláštního. V Akademii vyvolených jde konkrétně o studium různých psychických schopností. Někdo umí předpovídat smrt, jiný ovládá telekinezi...

Beta-Dobrovský se poslední dobou začalo věnovat i "young adult" knihám. Nejsou to ale úplně typické young-adult. Možná by se spíše hodily do kategorie "new adult". Rozhodně totiž nejde o knihy s předvídatelným dějem a naivními patnáctiletými hrdiny. Akademie vyvolených není školou pro děti, ale dospělé. Ti, kteří si pokazili život, ale ovládají něco "navíc". Ti zde dostávají druhou šanci. Mezi nimi je právě i hlavní hrdinka Teddy.

Teddy je dvacetiletá dívka, která se dostává do problémů kvůli hazardu. Není rozhodně jednoduchou postavou. Má své mouchy - a to se mi na ní líbilo. Někdy Vám možná poleze na nervy. Někdy rozhodně poleze na nervy jejím spoluhrdinům. Tohle je ale právě to, co ji dělá realistickou. Má své problémy, neumí moc vycházet s lidmi, nemá moc kamarádů... Z počátku dělá zásadně to, co je nejlepší pro ni. Nenazvala bych ji přímo antihrdinkou, ale takové rysy v jejím charakteru rozhodně najdete. Také má úžasný smysl pro humor a autor ho dokázal využít. Není nutně vtipná v každé druhé větě, ale umí to. Její vtípky, případně sarkastické poznámky nepůsobí nuceně - a to umí málo autorů. Často se člověk setkává s naprosto nudnými hrdiny a nebo s hrdiny, kteří trousí rádoby vtipné hlášky v každé větě. Teddy taková není. Teddy je prostě Teddy. A já jsem si ji teda neskutečně oblíbila! 

Na knize se mi ale nelíbila pouze Teddy. Každá z vedlejších postav měla svoji specifickou vlastnost. Nejvíc z nich jsem si oblíbila Jillian, která umí mluvit se zvířaty. I ostatní postavy však měly svůj význam a nebyly v příběhu jen "do počtu". Samotný příběh je také skvělý. Byl naprosto nepředvídatelný a za to má kniha obrovské plus. Autor si se čtenáři skvěle hraje. Byla to jedna z těch knih, u kterých si chvíli myslím, že "tohle je ten záporák!" a po pár stranách "tak ne, bude to tenhle!"... No a ono to je nakonec úplně jinak. 
Příběh zároveň nespěje celou dobu k jednomu vyvrcholení, ale je tu několik částí, na které se studenti (a s nimi i čtenáři) postupně připravují. Závěr je ovšem strhující. Na druhou stranu byl trochu uspěchaný a mohl být klidně trochu roztahanější. Je ale pravdou, že autor nemá tendence příběh zbytečně natahovat po celou dobu. Což přispívá čtivosti. Kniha se čte neskutečně dobře a lehce. Celou dobu mi to vyhovovalo, jen ten velkolepý závěr by mohl být klidně o trochu delší, protože byl fakt super.

Dále oceňuji, že jde o další knihu, kde se autor lehce zaměřuje i na dopady stravování na planetu. Na akademii se stravují převážně vegansky. Postavy na to občas nadávají. Je zde však vysvětleno, proč tomu tak je. Je skvělé když se i klasická beletrie s poutavým příběhem zaměřuje na reálné problémy. Také se mi líbilo, že autor nedělá, že neexistují sociální sítě a mobily - i když skvěle vybruslil z toho, aby mu nenarušovaly příběh.

Kniha Akademie vyvolených je skvělá. Pokud hledáte originální příběh, který se ale bude lehce číst a odpočinete si u něj, musíte po Akademii vyvolených sáhnout. Pokud máte rádi Harryho Pottera - koncept studování něčeho "nadpřirozeného" a podobně - Akademie vyvolených Vás bude určitě bavit. Je to takový Harry Potter, ale dospělejší! 
Příběh je o vztazích, nadpřirozených schopnostech, je plný akce i napětí. Zároveň se neskutečně skvěle čte. Možná je primárně cílen na "mladé dospělé" čtenáře, ale ocení ho podle mě široké spektrum čtenářů. 
Knize dávám 95 %!

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Akademie vyvolených děkuji nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat přímo tady na stránkách nakladatelství.

pondělí 15. října 2018

Krycí jméno Verity - Elizabeth Wein

října 15, 2018 3 Comments



11. října 1943 se nedaleko Paříže, v okupované Francii, zřítilo britské špionážní letadlo. Jeho pilotka a pasažérka byly nejlepší přítelkyně. Jedna z dívek má naději, že přežije. Druhá hru o život prohrála dříve, než začala.
Když Verity chytne Gestapo, myslí si, že nemá žádnou šanci na přežití. Jako tajný agent chycený na nepřátelském území zažívá nejhorší noční můru jakéhokoliv špióna. Nacisté ji ale ihned nezabijí, dají jí na výběr: Buď jim odhalí svou misi, anebo ji strašlivým způsobem popraví.


A ona se rozhodne říct jim pravdu. Avšak ne takovou, jakou očekávají.
Na každém kousku papíru bojuje Verity o svůj život. Odhaluje svou minulost, vypráví, jak se skamarádila s pilotkou Maddie. Lituje svého selhání a ukazuje svou kuráž a zoufalou touhu dostat se domů. Ale budou její odhalení stačit SS? Pomohou jí její tajemství přežít?

Krycí jméno Verity vypráví trýznivý a zároveň nádherný příběh o silném přátelství, které je zkoušeno děsivým nepřítelem.

Příběhy, které se odehrávají během druhé světové války mám prostě ráda, už jste si toho možná všimly. Většina těch, které jsem zatím četla jsou většinou "románky", zamilované páry, které válka rozdělí a podobně. Krycí jméno Verity je ovšem jiná v mnoha ohledech.

První, co bych o knize zmínila je to, že poukazuje na sílu přátelství. Jde o přátelství dvou dívek, což je druhá věc. Ukazuje silné ženy (spíše dívky) během druhé světové války. Při čtení je třeba brát na zřetel, že nejde o učebnici dějepisu a jak sama autorka připouští, můžou se v ní objevit historické nepřesnosti. Pravda je však taková, že i žen měly během druhé světové války úlohu v armádě a je třeba ji připomínat. A určitě je skvělé připomínat ji formou young-adult literatury protože v ní jsou celkově příběhy z druhé světové války zatím bohužel dost opomíjeny.

Příběh je vyprávěním jedné dívky, která je zatčena gestapem ve Francii. Vypráví o přátelství i o své práci. Jde však o jeden úhel pohledu a čtenář je stejně jako členové gestapa maten vyprávěním této dívky. Zhruba před polovinou dojde k odhalení, které Vám propojí různé detaily z vyprávění a vy začnete celý příběh vnímat úplně jinak, což je podle mě hrozně super a pro YA literaturu dost neobvyklé. Něco přes prvních sto stran čtenář vlastně ani netuší, která z rolí v příběhu náleží právě vypravěčce. Zprvu mě to trochu štvalo, ale pak, po přečtení celé knihy mi došlo, že to vlastně bylo hrozně super.

Kniha se čte moc dobře. Nepopisuje naturalisticky mučení, které gestapo na svých vězních provádí. Je zmiňováno pouze okrajově, což ocení nejen čtenáři, pro které je YA kategorie vymezena, ale i ti starší, které na tyto popisy neužije. Příběh je přesto silný a drsný -zvracet se vám z něj ale chtít nebude. Řazení do kategorie YA by možná někdo přesto bral jako zvláštní, právě díky těžkému tématu. Jak jsem spala výše - dle mě je to dobře. Je třeba aby se i mladší čtenáři dostaly k těmto tématům takovou to "lákavější" a čtivou formou - může to u nich rozvést zájem o důležitá témata.

Kniha mě nezničila, ale mnoho čtenářů prý ano. Tím, že příběhů z této doby jsem už četla hodně, neměla na mě asi takový dopad, ale pokud příběhy z války příliš často nečtete, budete si myslet jedno velké wow. Potom Vám ovšem dojde že takové věci - i mnohem horší - se opravdu děly...

Krycí jméno Verity určitě doporučuji. Jde o příběh o kterém budete přemýšlet, postavy Vám budou sympatické i když nejsou dokonalé... Knihu si užijete. Ji krásně zpracovaná. Za mě prostě ano. Hodnotím 75%.

pátek 12. října 2018

Písečníci a bludný asteroid - Václav Dvořák

října 12, 2018 8 Comments


Když vyrůstáte v sirotčinci na zaostalé planetě Písečnice, nemáte zrovna super vyhlídky. A je úplně jedno, že se v dolech vykopaných mimozemskou rasou vyznáte jako nikdo jiný. Můžete akorát snít, že jednou pojedete do Hlavního Města. Ledaže… 
Ledaže by se k vaší planetě blížila mezihvězdná loď a vy jste dostali pozvánku na palubu. Potom si musíte vybrat: navždy odletět a studovat na vesmírné akademii pro tajemné pátrače, nebo zůstat a pokusit se odhalit tajemství své minulosti. 

Vesmírné dobrodružství pro děti, mládež a rodiče, s ilustracemi Jakuba Cenkla.

Pan Václav Dvořák mě oslovil, zda bych si nechtěla přečíst jeho knihu. Jde o dobrodružný příběh pro čtenáře od devíti let, odehrává se ve vesmíru a má nádherné ilustrace... No kdo by to odmítl. Na knihu jsem se těšila od léta, protože jsem poprosila, zda bych mohla počkat až kniha vyjde v papírové podobě. Dočkala jsem se. Kniha mi přišla a já zrovna měla rozečtenou (výbornou!) Hru o trůny... Když jsem však poprvé vzala Písečníky a bludný asteroid do ruky, nedalo se jinak. Z knihy Písečníci a bludný asteroid se stala kniha, díky které jsem odložila Hru o trůny!

Kniha mě prostě okouzlila na první pohled. Nejprve bych řekla něco k tomu, co člověk ocení hned na první pohled. Totiž ilustrace a celkové provedení knihy. 
Alespoň pro mě je důležité i to, jestli kniha vypadá alespoň trochu profesionálně. Písečníci tak nevypadají jenom trochu, ale hodně. Je vidět, že se na knize nešetřilo. Vazba vypadá, že by měla přežít i nenechavé prstíky malých čtenářů, je na ni použit kvalitní papír... Pro mě osobně k prožitku z četby přispívá prostě i tohle.
Ilustrace jsou nádherné. Úžasně doplňují vesmírné téma, zároveň jsou krásně barevné. Nejsou však přehnaně infantilní, jako tomu u knih pro mladší čtenáře často bývá. Jakub Cenkl geniálně vystihl atmosféru knihy.

Autor na příběhu pracoval pět let a je to poznat. Je vidět, že nejde o žádnou rychlokvašku, ale o propracovaný příběh. Musím souhlasit s názorem, že je to příběh tak trochu ve stylu Harryho Pottera. Hlavní hrdinové se zde dostávají do vesmírné školy, mají namyšlené nepřátele a profesora, který jim ze života dělá peklo, bodový systém a podobně. Podle mě tyto společné znaky ale nejsou vůbec na škodu. V příběhu to funguje naprosto perfektně.

Hlavní hrdinou knihy je jedenáctiletý Tomáš Nebula, který žije na planetě Písečnici, v sirotčinci. Setkává se se sedmiletou Luckou. Strašně se mi líbil vývoj jejich přátelství. Vzpomněla jsem si na ty doby, kdy to je ještě "kluci, kluci s klukama, holky, holky s holkama". Celkově jsou vztahy mezi postavami opravdu uvěřitelné.
Charaktery nejen Tomáše a Lucky, ale i Tomášových přátel jsou podle mě skvěle vyvedené. Každý je originální, někdy nemá úplně nejlepší náladu... Jsou opravdoví a pro malé čtenáře rozhodně nebude problém se s nimi ztotožnit. 

Autor si dal práci s vymyšlením nových planet, jejich obyvatelé jsou rozlišní právě podle toho, z jaké planety pocházejí. V knize je vyspělá technologie, zajímavý sport... Jde prostě o úplně jiný svět, který je krásný. Jako bonus se malý čtenáři dozví i různé informace, které se týkají vesmíru, ale třeba i to, co je hibernace. Zároveň se perfektně ztotožní s postavami a budou chtít prožít jejich dobrodružství.

Příběh snad nemá ani šanci čtenáře nudit. Každou chvíli se něco děje, každou chvíli se někdo s někým hádá a každou chvíli se postavy dozvídají něco nového. 
Další velké plus knihy je podle mě to, že nebude nudit ani rodiče, kteří ji budou předčítat svým dětem. Nedivila bych se, kdyby si ji četli sami dopředu, protože budou chtít vědět, co se bude dít dál. 
Písečníci a bludný asteroid jsou jednou z těch knih, která je určitě vhodná pro děti kolem deseti let, ale najde si svoje čtenáře i mezi staršími generacemi. Asi jde na první pohled spíše o klučičí, dobrodružný příběh, ale podle mě ho ocení i děvčátka. Alespoň já bych ve věku cílové skupiny knihu rozhodně hltala - stejně jako i teď.

Hlavní linie příběhu je uzavřená, ale autor si v něm zároveň nechal pár skulinek, kterými by mohl propojit i případná pokračování - a já doufám, že se jich dočkáme. Kniha má obrovský potenciál stát se hitem. Jediné, co bych snad vytkla je to, že se v ní až zbytečně málo objevovala právě malá Lucka, která by podle mě mohla být super číslo - tak třeba bude mít větší prostor někdy příště. :-)

Knihu hodnotím 95 %, opravdu se mi neskutečně líbila. Až mi trochu povyroste jeden malý příbuzný, dostane ji jako dárek. Pokud máte rádi příběhy pro mladší děti, Harryho Pottera a nebo máte v rodině malého milovníka knih a nebo  vesmíru, musíte tuhle knihu mít! Já opravdu nevím, co knize pořádně vytknout... Neskutečně se mi líbila a zatím je mezi deseti nejlepšími kousky tohoto roku. Byla kouzelná a strašně jsem si její čtení užívala.

Za poskytnutí knihy děkuji autorovi Václavu Dvořákovi. Na autorových stránkách (tady) zjistíte o knize veškeré informace a zároveň si tam můžete knihu přímo objednat - s podpisem autora a s odznakem akademie jako bonusy! :-) (Odznak můžete vidět na fotografii níže).


Od autora jsem dostala i tři ilustrace, které se v knize objevily, záložku a odznak. Odznak, který má každý student Akademie Singularity! Mám takové doplňky ke knihám hrozně moc ráda, takže ještě jednou děkuji!

neděle 7. října 2018

Horrorstör - Grady Hendrix

října 07, 2018 3 Comments



Podivné věci se dějí… ve velkoobchodě s nábytkem Orsk v Clevelandu. Každé ráno vedoucí přijede do obchodu a zjistí, že police Kjërring jsou rozbité, ze sklenic Glans zbyly jen střepy a kdosi rozmlátil i šatní skříně Liripip! Je nadmíru jasné, že něco tu nehraje. Aby záhadu rozluštila, dohodne se trojice zaměstnanců, že bude v obchodě dobrovolně pracovat přesčas. A tak v brzkých ranních hodinách na podlaží s vystaveným nábytkem zaslechnou zvláštní zvuky a ocitnou se tváří v tvář něčemu, co by si nepředstavili ani v nejděsivějších snech. 

Horrorstör se dá charakterizovat jako tradiční příběh o strašidelném domě, ovšem ve zcela současném pojetí, a to nejen neotřelým výtvarným a grafickým zpracováním.

Myslím si, že Horrorstör musel zaregistrovat každý, kdo se pohybuje kolem knih na sociálních sítích. Není tomu totiž dlouho, co se tato kniha objevila v Levných knihách a to tak, že pouze za 19Kč! Kromě této super ceny má kniha i super vzhled. Tváří se prostě jako katalog Ikea. Což je prostě působivé, co si budeme nalhávat. 
O této knize jsem uvažovala i za plnou cenu a když se objevila za takovou směšnou cenu, musela jsem po ni prostě sáhnout. Jde o horor. Horor za 19 Korun. Horor za 19 Korun co vypadá jako katalog Ikea. No prostě... Tohle muselo být moje!

Upřímně? Nevěděla jsem co od knihy čekat. Absolutně ne. Věděla jsem jen to, že má poměrně divnej formát, relativně málo stran... A opět - že vypadá jako katalog Ikea. Furt jsem nevěděla, jestli to bude myšleno jako nějaká hororová parodie, nebo jestli to bude myšleno vážně. A bylo to myšleno vážně! A bylo to sakra super!!

Knížka mi doma ležela už poměrně dlouho a když jsem se k ní konečně odhodlala, přečetla jsem ji za jeden den. Hlavní hrdinka byla protivná, jenže to ona měla být! Chvilkama byla i vtipná a vedlejší postavy byly takové neurazí - nenadchne, ale nic hrozného. Co mě překvapilo nebyly postavy, ale hlavní zápletka. Trochu jsem se bála, že její rozuzlení bude takové to špatně pochopitelné. U některých hororů mám pocit, že je chápe pouze samotný autor a tato kniha k něčemu podobnému tak trochu směrovala. Nakonec to autor uchopil skvěle, zápletku dobře vysvětlil a úplný konec? Ten byl skvělý...

Kniha se dobře četla. U hororů se nebojím. Opravdu málo kdy. U filmů i knih. Myslím si však, že Horrorstör je jedna z těch knih, která by čtenáře děsit mohla. Opuštěné budovy obrovského nákupního centra jsou děsivé už samy o sobě. Po této knize už na Ikeu a podobné prodejny budete nahlížet úplně jinak. *mrk mrk* :-P

Strašně příjemné překvapení, chvíli opravdu poměrně mrazivé, čtivé a napínavé... Za mě fakt jo, doporučuji. Knihu hodnotím 85% a rozhodně doporučuji za tu směšnou cenu pořídit. Tenhle kousek bude krásně vypadat i v knihovně. A krásný je nejen na povrchu. Grafické zpracování je moc hezké i uvnitř. :-)