@bettypavkova

úterý 22. září 2020

20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět - Gabriella Santini

září 22, 2020 3 Comments

Knížka 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět představuje osobnosti, které se nebály překonávat hranice známého světa – od bájných cestovatelů přes staré mořeplavce až po vědce, průzkumníky a průkopníky. Děti tak mohou sledovat úspěchy i dětství odvážných objevitelů jako Kryštof Kolumbus, Edmund Hilary, James Cook, Charles Darwin, Roald Amundsen, Nellie Bly nebo Neil Armstrong a nechybí ani tipy, jak na sobě pracovat, aby se taková osobnost jednou mohla stát i z nich.

Vím, že v knižní komunitě je běžné, že někteří z nás ujíždí na dětských knihách. A já nejsem výjimka. Prim pro mě v dětské tvorbě hrají ilustrace, aby to pro mě byla i pastva pro oko. Příběh pro mě většinou už nebývá u těchto knih tím nejdůležitějším. Když jde o knihu pro děti, která je populárně naučná a plná nádherných ilustrací, neočekávám, že bych se zde dozvěděla přespříliš nových informací. No, někdy se člověk prostě plete...


Kromě 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět, vyšly v této sérii další čtyři knihy. Konkrétně 20 výjimečných osobností, které změnily svět, 20 výjimečných fotbalistů, kteří vešli do dějin, 20 výjimečných dívek, které změnily svět a 20 výjimečných kluků, kteří změnili svět. Myšlenkou této série populárně naučných knih pro děti je to, že se děti dozví o dětech, které se staly slavnými. Ukazují, že i ti nejznámější a nejúspěšnější byli jednou dětmi a že i z malého čtenáře nebo čtenářky se může stát někdo takový.

Mně konkrétně, jak již víte, se do ruky dostala kniha 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět. Tato kniha je dělena do šesti částí. První se věnuje bájným cestovatelům (například Odysseus), druhá mořeplavcům a objevitelům (proslulý Kryštof Kolumbus), třetí vědcům a průzkumníkům (Charles Darwin), čtvrtá archeologům a paleontologům (Howard Carter), pátá průkopníkům (Neil Armstrong) a šestá slavným cestovatelům. Jména v závorce jsem tady uvedla jen pro představu. V knize jich samozřejmě najdete více. Jak název napovídá, 20. Co se mi na knize moc líbí je to, že objevitelé jsou zde vybráni v celém průřezu dějin. A k tomu odkazuje v závěru knihy i časová osa, na které jsou jednotlivé osobnosti zakresleny. Samozřejmě - pro dospělého čtenáře je to jen roztomilý bonus, protože se v čase poměrně dobře orientujeme. Malým čtenářům může časová osa ale pomoci zorientovat se a uvědomit si spojitosti a vývoj světa.

Všechny texty v knize jsou vyprávěny z pohledu postav. Vypráví svůj příběh, který začíná nějakou konkrétní situací, v které se postava nachází. Nechybí tedy ani dialogy a podobně. Což je úžasná věc. Ze vzdělání se okamžitě stává zábavné čtení příběhů. A děti se nejlépe učí, když si neuvědomují, že se učí. To mi věřte. 

Kniha je proloženo obrovským množstvím barevných, poutavých ilustrací, které jsou nádherné. Ilustrace jsou opravdu velmi barevné. Na první pohled můžou působit, že jsou opravdu cílené na děti. Když jsem se však podívala podruhé... ilustrace jsou prostě nádherné. Z toho, že ilustrují dětskou knihu zde zůstává pouze výrazná barevnost, která malé čtenáře uchvátí. Ilustrace jsou prostě krásné a upoutají nejen děti, ale i rodiče. O ilustrace se postaralo celkem 6 ilustrátorů. Na konci knihy najdete jejich krátké medailonky i soupis toho, kterou postavu ilustroval kdo. O texty se postarala Gabriella Santini. 

Příběhy jsou poměrně krátké. Většina z nich se nachází na dvou stránkách a je dokreslený dvěma velkými a několika menšími ilustracemi. Písmo je větší. Děti si knihu tedy mohou bez problémů číst sami. Dobrou variantou může být ale zvolit i knihu na čtení před spaním. Rozdělení do krátkých kapitol tomu rozhodně přispívá.

20 výjimečných objevitelů je úžasná publikace pro děti. Samozřejmě se zde dozvědí o nejznámějších jménech, některá z nich jsem vám prozradila v recenzi výše. Je zde ale i spousta objevitelů, o kterých jsem sama neměla tušení a moc ráda jsem se o nich dozvěděla. Rovnou upozorňuji, nechybí zde ani ženské objevitelky. Právě o nich jsem většinou skoro nic nevěděla. Z těch méně známých jmen vám prozradím právě jedno ženské jméno - Freya Stark. Ta mě velmi zaujala. Jako dospělý čtenář jsem pak samozřejmě využívala síly internetu a některé informace o ní jsem si dohledávala dál. Jak ale vidíte, i dospělý čtenář se v této knize může dozvědět leccos nového!

Tohle je velké doporučení. Já nemám co vytýkat. Kniha je krásná, barevná, poutavá i velmi edukativní. Vzdělává formou, která děti bude bavit a za mě je to prostě perfektní volba pro všechny rodiče. A taky pro všechny z vás, kdo máte rádi krásné dětské knihy. Za mě prostě jo, tohle chcete číst! Knize dávám 100 %, protože naprosto splnila má očekávání.

Za poskytnutí knihy 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět moc děkuji literární kampani Novinka měsíceTady na jejich webu najdete obrovské množství informací o knize a i spoustu ukázek. (Nejen z 20 výjimečných objevitelů, ale i z dalších knih ze série. :-)). 

sobota 19. září 2020

Asi to skončím - Iain Reid

září 19, 2020 6 Comments



 

Jede se představit rodičům svého přítele Jakea, jenže zimní návštěva odlehlé farmy asi není nejlepší nápad, zvlášť když se kolem vztahu těch dvou od začátku vrší pochybnosti. Jakeův domov se sice nachází jen dvě tři hodiny jízdy z města, ale stejně by pro ni asi bylo bývalo lepší nikam se nehrnout, protože nadaný vědec, s nímž se zná sotva sedm týdnů, je pořádný intelektuální svéráz. A ten vemlouvavý Hlas v mobilu, který jí denně naléhavě volá, si neumí k nikomu známému rozumně přiřadit…

Když pár dorazí na farmu, v mrazu se válí mrtvá zvířata a samo stavení uvnitř vypadá málem jako motel Normana Batese. Křečovitě usměvavá máti je chodící sbírkou neuróz a Jakeova prababička zešílela. Další hrůzy tam snad nečekají – avšak co ve sklepě…?
Debutová novela Kanaďana Iaina Reida výtečně vrství a převrací děsivé zákonitosti oblíbeného viktoriánského žánru ve zprávu o duši, z níž tuhne krev ještě víc, než je v nelítostné tundře nezbytné. Nejočekávanější horor sezony na filmové plátno pro kanál Netflix převedl další znalec pokroucených závitů dnešní lidské mysli: oscarový scenárista a režisér Charlie Kaufman.

Nepamatujete si někdo na knihu Sok od Iaina Reida? Přesně od stejného autora je i kniha Asi to skončím. Sok mě bavil. Moc. Byl zvláštní, člověk o něm musel přemýšlet a často nevěděl, co si myslet. Ale nakonec byl vlastně strašně fajn. Jen člověk nemohl pouze číst, ale musel i přemýšlet. Když jsem viděla krásnou obálku jeho nové knížky, která se jmenuje Asi to skončím, neváhala jsem. Chtěla jsem zkusit i tuhle. Bude taky tak zvláštně jiná?

Ano, je. Hned vám to řeknu. Není to jednoznačné čtení. Musíte se pořádně zamyslet. Kniha je prezentována jako horor a on to vlastně horor je, ale osobně mi přijde, že výraznějšími prvky v této knize jsou psychologický román. A výraznou roli tady také nesou filozofické úvahy. Co ale musím říct, chvílemi mě během čtení opravdu příjemně mrazilo. A to se moc často nestává. U knih se bojím málokdy. A tentokrát mě opravdu příjemně mrazilo.

Kniha vypráví příběh dvou mladých lidí. Páru. Znají se chvíli a vydávají se na návštěvu k jeho rodičům. Na opuštěnou farmu. Cesta je dlouhá a pár spolu probírá spoustu věcí. Hlavní hrdinka se také často utápí ve vlastních myšlenkách, zamýšlí se nad různými tématy. A velké množství se týká jejich vztahů, vztahů všeobecně. To jsou ty části, které přináší velké množství zajímavých myšlenek a zamyšlení, místy právě až filozofických. 

Asi to skončím je nesmírně čtivá záležitost. Když má člověk čas, je to skoro jednohubka. Je to ten typ knihy, ze které přečtete během hodiny skoro polovinu, protože se tak moc dobře čte. Musíte se ovšem připravit na to, že to není tradiční čtení s jednoznačným dějem. Musíte přemýšlet, přistoupit na autorovu hru a vkládat do čtení vlastní myšlenky, názory a předpoklady. Myslím si, že hlavní myšlenka knih od Iaina Reida je ta, že každý je pochopí jinak, pro každého budou odrážet to, co aktuálně prožívá. Příběh vám nenaservíruje na červeném podnosu, ale o to víc si čtení vlastně užíváte. Autorův styl psaní je velmi jednoduchý. Píše prostě, bez příkras. Jeho způsob psaní působí sám o sobě až chladně. O to děsivější kniha je.

Stará farma, na kterou hlavní hrdinové jedou, je opuštěná. A je to opravdu pěkně strašidelné místo. A pak je tady taky stará, velká, prázdná škola. A ta si s farmou nikterak nezavdá. Tematiku děsivých domů mám ráda. A ty v této knize asi vedou na plné čáře. Děsivé byly vážně pořádně. 

Na čtenáře může kniha působit zpočátku zvláštně. Dlouhá cesta autem může působit zbytečně. Opak je ale pravdou, myšlenky, které hlavní hrdinku během této cesty napadají jsou velmi zajímavé a člověk poznává její osobnost... a také zjišťuje, že něco nesedí a že něco možná bude jinak, než se zdá. Nemůžu ovšem popřít, že první polovina knihy mohla být o něco málo kratší. Pár stran, které by se mohly vypustit, by se určitě našlo. Celý příběh je prokládán stranami, které jsou psány kurzívou. Jde o dialogy, které nám o něčem vypráví. Nevíme o čem, ale postupně nám ledacos odhalují... Něco děsivého. Postupně si začnete spojovat dvě a dvě dohromady. K jakému závěru se ale doberete, to je částečně vlastně i na vás. Autorovi se nedá věřit. 

Kniha by mohla být odpočinkový a velmi čtivý horor. Kdyby ovšem byla jasně strukturovaná a příběh jednoduše načrtnut. Tady se vlastně mísí jednoduchý, prostý styl se zajímavými myšlenkovými pochody hlavních hrdinů, které podněcují i samotného čtenáře k tomu, aby přemýšlel. Asi to skončím rozhodně není čtením pro každého, ale pokud máte rádi zajímavé až zvláštní knihy, které "jen tak" nečtete, tohle vás bude bavit!

Je to skvělé. Až překvapivě skvělé. Sok byl velmi dobrým čtením, Asi to skončím mě bavilo ještě o něco více. Dokonalé to ještě není, ale pokud se dočkáme i autorových dalších knih, přečtu si je stejně ráda jako tyhle dvě. Protože budu očekávat, že budou zase o chlup lepší a lepší. Pro zajímavost, recenzi na Soka najdete tady.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Asi to skončím moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-)



úterý 1. září 2020

Lunapark - Stephen King

září 01, 2020 11 Comments


Píše se rok 1973 a jsme v zábavním parku na malém městě v Severní Karolíně. Devin Jones, vysokoškolák s literárními ambicemi a čerstvě zlomeným srdcem, se rozhodne pracovat přes léto u kolotočů. Najde si mezi světskými nové přátele, kteří ho nakonec přijmou mezi sebe, zachrání jednomu děvčeti život, spřátelí se s umírajícím chlapcem a zamiluje se do jeho krásné matky. První polovina příběhu je milá a nostalgická, ale už zde se jako spodní proud táhnou zlověstná znamení. Devin se dozví nejen to, jak se obsluhuje kolotoč, ale i to, že ve Strašidelném zámku byla před čtyřmi lety zavražděna dívka, jejíž vrah nebyl dopaden a dívčin duch se lunaparkem stále potuluje…

Letos už u Nakladatelství Beta vyšlo velké množství reedic mistrových starších knih. Fanoušci jásají, protože některé kousky už prostě nešly sehnat (a když, tak v řádech tisíců). Poslední reedicí, která vyšla, je Lunapark. Na Kinga poměrně útlá knížka, která láká hlavně svým prostředím. Mně osobně přišly poutě/lunaparky a podobně vždycky tak trochu děsivé. Hlučné, zmatečné... a americký lunapark v 70. letech 20. století? O to lákavější prostředí to pro mě ještě je.

Příběh, který se v Lunaparku skrývá, je zpočátku (zhruba polovina knihy) vlastně úplně obyčejný. Devinovi je jednadvacet. Studuje na vysoké škole, je bezhlavě zamilovaný do své přítelkyně, ale také potřebuje peníze na další studium, a tak si na léto hledá brigádu. S přítelkyní to přestává klapat, dělá rozhodnutí bez něj... Devin nakonec narazí na inzerát nabízející práci v Lunaparku. A tak se přihlásí a vyrazí na pohovor. Asi je všem jasné, že místo získá a v létě se začne nořit do tajů atmosferického lunaparku, který se i Lunapark jmenuje. Devin přinese Lunaparku mnoho dobrého a práce ho baví. Zjistí ale, že před několika lety byla v Lunaparku zavražděna mladá dívka. Totožnost vraha však nikdy neodhalili. Koluje také legenda, že dívka se dodnes zjevuje v místě, kde zemřela. A Devina tento případ začne zajímat.

Je to King. A mě nesmírně těší, že se zde objevuje jeho tradiční dlouhý úvod. V téhle knize je však ještě jasnější, jak moc je důležitý. Lunapark má něco kolem 250 stran. U takto krátkých knih, které se ještě k tomu tak dobře čtou, mám obvykle jeden problém. Nedokážu se příliš sžít s postavami. Nemám na to jednoduše čas a prostor, protože knihu prolétnu. Lunapark jsem také prolétla. A postavy si neskutečně zamilovala. Nejen Devina, ale i další postavy, které se v příběhu objevují.

Nebyl by to Stephen King, aby do knihy nezapojil nějaké to nadpřirozeno, takže i toho se zde samozřejmě dočkáme. Je zde málo, ale důležitou roli sehraje. To se nebojte. Kromě nadpřirozena je to příběh o lásce i zlomeném srdci, o dospívání a hledání sám sebe. O zodpovědnosti za sebe i za jiné, příběh o přátelství. A taky o detektivní zápletce.

Detektivní zápletka. Ano. Něco, co u Kinga nebývá úplně nejběžnější. Tady se jí dočkáváme. Ale nedočkáme se pátrání v pravém slova smyslu, jak tomu u detektivek nebo thrillerů bývá. King nám "problém" nastíní, nechá vedlejší postavu, aby zjistila potřebné informace (bez nás) a hlavní hrdina pak všechno spojí dohromady. Proto se mi Lunapark hrozně špatně žánrově škatulkuje. Upřímně si nemyslím, že by to u této knihy šlo jednoduše a rozhřešení vám ani nenabídnu. Tahle kniha je pro mě žánrově skoro nezařaditelná, protože toho přináší strašně mnoho.

Celá kniha je Devinem vyprávěna zpětně. Vypráví ji již jako starý muž a jako vypravěč občas zasahuje do příběhu. Komentuje ho, předbíhá - občas něco malého prozradí ještě, než k tomu ve vyprávění dojde. Díky tomu můžeme odhadovat závěr. 

Stephen King částečně využil reálný slang z "kolotočářského" prostředí, částečně si ho vymyslel a i to dělá knihu o mnoho zajímavější. Ale i my ušáci se tenhle slang rychle naučíme. :-)

Lunapark mě získal nesmírně svými postavami a hlavně přátelstvím, které se zde objevuje. Samozřejmě i prostředím, které se s ubývajícím létem stává postupně depresivnější a depresivnější. Bavilo mě to, jak byl příběh zpočátku milý, opravdový, obyčejný i to, kam se postupně zvrhl. Bavil mě moc. A jsem až překvapená. Lunapark je pro mě jedna z těch trochu méně nápadných Kingových knih. Vyšla v roce 2013, takže je to King novější, ale přesto z něj cítím trochu té klasiky Kinga ze 70./80. let. Do knihy jsem se pouštěla s tím, že moc nevím, co vlastně čekat a nakonec jsem byla moc mile překvapená. Tahle tak trochu zapomenutá Kingovka mě chytila za srdce a aniž bych to tušila a očekávala, vyšplhala se mezi ty nejlepší od mistra. Možná i právě proto, že Lunapark je vlastně strašně milé čtení. Na Kinga až nečekaně. A já se někdy nechám ráda překvapit i od něj.

Lunapark vám doporučuji z celého srdce. Klidně i jako první knihu. Je kratší, parádně se čte a bude se vám líbit. Pak můžete směle přitvrdit.

Lunaparku dávám 90 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Lunapark moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu.

neděle 30. srpna 2020

Louka: Vábení do tajuplného světa - Jan Haft

srpna 30, 2020 5 Comments


Lechtající trávy, zářivé květiny, bzučící hmyz: Jan Haft nás bere na objevitelskou cestu do skutečného ráje přírody, kde žijí stovky pestrobarevných rostlin a fascinujících živočichů v často překvapivých společenstvích. Nikde jinde není život rozmanitější. A zároveň je jen málokterý z biotopů tolik ohrožen:

Kvetoucí louky kdysi pokrývaly mnohem rozsáhlejší území. Dnes je to žalostných několik procent, a i ta jsou v nebezpečí.

Text doplňuje řada působivých fotografií.


Louka. To je další kniha z produkce Nakladatelství Kazda, která pravděpodobně nebude pro každého. Ve své podstatě to ale je kniha, která by pro každého být měla. Seznamuje nás totiž s něčím nádherným, něčím, co bývalo pro naše předky běžné a nezajímavé. Pro nás už to je ovšem skoro rarita, kterou ne každý má možnost kdykoliv navštívit. Louka. Všichni víme, co si pod tímto pojmem představit. Ale až díky této knize dovedeme ocenit, jak různorodá, zajímavá a důležitá součást přírody to je. Tato kniha je nejen edukativní, dalo by se říct až populárně naučná. Zároveň je ale nádherná a nesmírně poutavá.

Už samotné věnování v knize mluví za vše. Autor v něm kromě rodiny děkuje také vlastníkům půd, kteří je vlastní z důvodů podnikání, zároveň ale nechávají části z těchto půd pro louky. Nemusejí, ale dělají to. Protože pochopili jak moc důležité to je. Těm, kdo si to neuvědomují, nevědí, případně uvědomit nechtějí, těm může pomoci i tato kniha.

Celá kniha začíná jarem a její příběh končí epilogem, který se odehrává na podzim. Už od prvních řádků nám autor ukazuje, co vše louka umožňuje různým živočišným druhům. Louka není prospěšná pouze pro hmyz, který se nám vybaví jako první (a který jak víme je v poslední době velmi ohrožen), ale i pro savce a šelmy. Někteří se v ní mohou skrýt, někteří tento úkryt využit k lovu. Ke koloběhu života v přírodě. Zároveň se dozvíme i to, že je spoustu rostlin a živočišných druhů, pro které je louka doslova nezbytná a jinde nejsou schopni přežít. Louka je vlastně taková jedna velká symbióza.

Jak jsem již zmínila, kniha je naučná. Velmi. Na druhé straně je ale psána velmi procítěně. Je poznat, že Jan Haft louky a přírodu všeobecně opravdu miluje. Popisy jsou barvité a já se cítila, jako bych byla na louce s ním. Líčení je místy až mírně poetické, čte se krásně, jako příběh (ona kniha také menší příběhy obsahuje), ale zároveň se toho opravdu spoustu dozvíte. Například to, jak louky vznikly (a že v tom vlastně člověk sehrává obrovskou roli), co to vlastně louka je nebo jak se louky v poslední době proměnily. Autor velké množství fakt skládá do širokého kontextu, a tak se tady nedočítáme pouze o samotné louce, ale i živočišných druzích a květinách, které jsou s ní spjaty, ale například i o lesu.
Tohle pro mě bylo velmi zajímavé a překvapivé. Od populárně naučné knihy člověk očekává informace. Literární zážitek nikterak. V téhle knize ale dostanete oboje na vysoké úrovni.

Pravdou je, že se zde poměrně často objevují trochu odbornější termíny i témata, které mohou "běžné" čtení lehce komplikovat. Člověk zde musí jednoduše zapojit víc mozek, víc se soustředit, ale přinese mu to alespoň další a další poznání. Pokud po knize pokukujete, je ale dobré s tím počítat. Přesto, že je kniha napsaná velmi přívětivě i pro laiky, některé části složitější prostě budou. Ale může to přinést i další plus. Například já jsem si o některých tématech začala hledat víc a víc, protože mě opravdu zaujaly a do čtení této knihy jsem o nich neměla tušení, nebo jim nepřikládala tak daleký význam.

Velmi se mi líbila poslední kapitola před epilogem. Tato kapitola se věnuje záchraně luk. Nenapadlo mě, jak je vlastně složité v lidech vyvolat empatii k některým druhům zvířat a rostlin. Spadám právě do kategorie lidí, o které autor mluví, která k těmto věcem citlivě přistupuje prostě automaticky. Proto je pro mě složité vžít se do člověka, který to tak necítí, kterému více záleží na zisku nebo "upraveném" okolí. Autor tady například rozebírá to, jak složité je takové lidi zaujmout a přesvědčit. 

Celá kniha vyznívá jednoznačně. Je nutné chránit (nejen) louky. Je nutné chránit přírodu, protože náš život je s ní blízce spjat, byť si to v poslední době jako "páni tvorstva" nechceme připouštět. Je to však jeden velký koloběh a symbióza, bez které nemůžeme přežít. Takové knihy se musí psát a musí se číst. Upřímně? Nemyslím si, že zatvrzelé odpůrce ochránců přírody tato kniha v něčem změní. Ty, kteří mají přírodu rádi, ale do problematiky přímo nevidí, pro ty je tato kniha (a samozřejmě i pro ty, kteří ekologicky smýšlejí a chtějí si užít krásné čtení). Ty může posunout k tomu, aby na přírodu nahlížely i trochu jinýma očima. 

V knize najdete i několik krásných fotografií. Hub, zvířat i rostlin. Jsou krásné, moc krásné. Stejně jako tahle kniha. Dozvíte se tu o loukách v minulosti i současnosti. Jak se měnily, jak nás potřebují. Ale to vše se dá jednoduše převézt na přírodu všeobecně. A je to potřeba. Pokud vás příroda a její ochrana zajímají, tohle si přečtěte. Je to ideální vyvážení krásných, místy snad až romantických popisů a vědomostí.

Knihu Louka: Vábení do tajuplného světa od Jana Hafta určitě doporučuji. Dozvěděla jsem se tu opravdu spoustu informací a donutila mě na přírodu koukat zase trochu jinak. Nahlížet na to, že vliv člověka může být někdy pozitivní, ale dnes přecházíme spíše k vlivu negativnímu. Nahlížet na přírodu ještě mnohem víc komplexně. Krásné a poučné čtení!

Knize Louka dávám 80 %.

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Louka: Vábení do tajuplného světa na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. 


pátek 28. srpna 2020

Návod na vraždu pro hodné holky - Holly Jackson

srpna 28, 2020 5 Comments


Zmizela oblíbená středoškolačka, Andie Bellová. Tělo se sice nenašlo, ale policie ví, kdo je vrah. Všichni vědí, kdo je vrah! Sala Singha za vraždu přítelkyně odsoudili všichni, kromě soudu a poroty. Sal Singh totiž spáchal sebevraždu a nikdo neusiluje o očištění jeho jména. Až na Pipu Fitz-Amobiovou. Městečko rozežírá nenávist k rodině vraha, ale ona nevěří, že je vinen.

Pět let po zločinu začíná vyšetřovat pod záminkou závěrečného školního projektu. Je to ale úkol, který ji může zabít. Jestliže se Pipa nemýlí a vrah je stále na svobodě, nikdo neví, kam až bude ochotný zajít, aby své tajemství zachoval. Kdosi chce totiž minulost utajit za každou cenu. A kam až dokáže zajít Pipa, aniž by zaplatila životem?



Nakladatelství Cosmopolis se už před nějakou dobou ponořilo i do tvorby z kategorie young adult. A zrovna nedávno u nich právě jedna velmi lákavá young adult kniha vyšla. Jde konkrétně o thriller. YA thrillery už se objevovat začínají. Pořád jich je ale velmi málo. A mě baví. Asi úplně nejvíc ze všech žánrů, které se v young adult objevují. Nebyl to však jediný důvod, proč jsem si Návod na vraždu pro hodné holky chtěla přečíst. Kniha sesbírala již před vydáním spoustu kladných ohlasů, zaujala mě anotací, dokonce i grafickým zpracováním. Dnes si o ní tedy můžete přečíst víc.

Hlavní hrdinkou je Pipa, Filipa. Velmi chytrá dívka, tak trochu šprtka. Jako téma svého školního projektu si vybere poměrně kontroverzní téma - vraždu, respektive zmizení, které se v městečku, ve kterém bydlí, událo před pěti lety. Celé to odůvodní tak, že se zaměří na to, jaký vliv na vyšetřování má televize, sociální média... Realita je ovšem jiná. Zmizelá dívka Andie měla přítele Sala a všichni si myslí, že právě on byl jejím vrahem a následně kvůli pocitu viny spáchal sebevraždu. Pipa si však myslí, že Sal byl nevinný. Vrhne se do víru vyšetřování.

Návod na vraždu pro hodné holky je velmi poutavý thriller, který se čte skoro sám. Je to ten druh knihy, u které sedíte, odmítáte ji odložit a zároveň ji čtete neuvěřitelně rychle. Měla jsem ji přečtenou velmi rychle. Neměla jsem problém přečíst 100 stran na jeden zátah, protože jsem byla neustále napnutá, co se v knize odehraje dál. Stejně tak je to nesmírně moderní thriller. Takový, který pracuje se sociálními sítěmi a "módními teenagery".

Jak jsem již řekla, celý příběh je velmi napínavý a čtenáře si dokáže udržet. Autorka zde pracuje nejen s různými podezřelými, ale i různými motivy. Na pozadí hlavního případu se setkáváme s nejrůznějšími závažnými tématy, které současnou mládež (a nejen ji) mohou ovlivňovat, které ji mohou ublížit. 

Hlavní hrdinka je výborná. Je vtipná, správně "praštěná", velice chytrá. To, jak moc chytrým člověkem Pipa je přináší asi tak jedinou nevýhodu knihy, kterou ovšem mladší čtenáři, pro které je kniha primárně určena, pravděpodobně nebudou příliš řešit. Pipa občas na něco přijde náhodou, respektive díky jejímu chytrému mozku. Jak jsem zmínila výše, čtenáři, kteří nejsou ve čtení thrillerů ještě tolik zběhlí, si toho pravděpodobně ani nevšimnou. Zkušenější čtenář si všimne, ale já osobně nejsem typ čtenáře, kterému by to tolik vadilo. Zároveň je zde však spousta důkazů a nápadů, ke kterým Pipa přijde naprosto logickou a někdy i trnitou cestou. Ty to prostě krásně vyvažují.
Také oceňuji to, že autorka zvolila "taktiku", kdy se policie na původní případ prakticky vykašlala a proto má Pipa po čem pátrat. Rozhodně mám tuto variantu radši než "nezkušený student/novinář/spisovatel poučuje policii o tom, jak mají dělat svoji práci, protože je nenapadly naprosto jasné věci".

Líbí se mi forma, jakou je kniha zpracovaná. Najdeme zde mapku, Pipiny poznámky, přepis policejního výslechu, e-maily a také spoustu pracovních protokolů, které Pipa zpracovává právě kvůli svému školnímu projektu. Vlastně samotný školní projekt je výborný a originální námět, kterým autorka knihu nejenom odstartuje, ale také je jím zaštítěná po celou dobu vyšetřování - dává i tvrdohlavé hrdince počáteční motivaci vytrvat, což působí věrohodně.

Návod na vraždu pro hodné holky je popisován jako "stejně působivý jako Riverdale a návykový jako Jeden z nás lže". A já musím souhlasit. Riverdale je úžasný, napínavý seriál o teenagerech a Jeden z nás lže je skvělý YA thriller. Tato kniha mi opravdu připomínala oboje. Jeden z nás lže je velmi dobrý thriller s působivým závěrem. Návod na vraždu pro hodné holky mě ale bavil o něco víc. Získal si mě skvělými postavami, které jsem si velmi oblíbila, zvláště pak právě hlavní hrdinku.

Tuhle knihu jsem si užívala. I když nejsem věkově cílová skupina, nebyla jsem vůbec zklamaná. Naopak jsem byla hodně nadšená a jsem nesmírně ráda, že bude tento měkký paperback zdobit moji knihovničku. Ke knize se možná i někdy ráda vrátím, protože mě příběh opravdu bavil, podezřelých jsem v hlavě měla hned několik, ale nakonec bylo všechno jinak. Autorka nasadila svou prvotinou laťku opravdu vysoko a já doufám, že se dočkáme i dalších knih, které budou stejně dobré, nebo lepší. Tohle čtení si užijí jak mladí, tak dospělí čtenáři.

Knize Návod na vraždu pro hodné holky dávám 90 % a co se kategorie young adult týče, patří rozhodně mezi to nejlepší, možná úplně to nejlepší, co jsem kdy četla.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Návod na vraždu pro hodné holky děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.


sobota 22. srpna 2020

Mech - Z lesa do zahrady: průvodce skrytým světem mechu - Ulrica Nordström

srpna 22, 2020 4 Comments

Z lesa do zahrady: průvodce skrytým světem mechu

Mech je všude kolem nás. Nejčastěji ho vídáme na vlhkých a stinných místech, můžeme ho najít ale i na těch nejneočekávanějších a nejodlehlejších místech od pouští až po Antarktidu. Tato kniha je oslavou jeho tiché, neokázalé krásy.



Dnešní kniha, kterou vám představím, je trošičku něco jiného, než u mě většinou najdete. Tentokrát jde o knihu, která je opravdu populárně naučná. Konkrétně se věnuje mechu. Ano, pro spoustu z vás asi nebude téma mechu úplně tím nejpoutavějším. Pro mě však naopak. Příroda mě fascinuje, mech nevyjímaje. Proto jsem se i do této knihy ponořila.

Kniha je rozdělená do šesti částí. Na úplném konci najdeme ještě doporučenou literaturu a slovníček důležitých mechových pojmů. 
Já osobně bych pro recenzi knihu rozdělila primárně na části tři. Úplný začátek knihy se věnuje té "nejodbornější části". V této části jsme vlastně seznámeni s mechem jako takovým. Dozvíme se zde spoustu zajímavých informací. Forma této části je až "encyklopedická". V této první části najdeme nákresy mechů, k čemu byl mech historicky (i v současnosti) využíván, kde všude mech můžeme nalézt (a to je vážně zajímavé!). (Víte, že existuje kolem 20 000 druhů mechu?!). Po této prvotní části se dostáváme také k tomu, jak mechy rozlišovat, jaké vybavení k tomu potřebujeme, jak je správně sbírat. Hned poté zde nalezneme encyklopedické zpracování nejznámějších/nejběžnějších druhů mechů. U každého druhu nalezneme krásnou fotografii, popis daného druhu mechu, typická místa výskytu. Vše je podáno stručně a jasně. Jen je nutné brát v potaz, že v této knize nalezneme detailněji zpracováno zhruba deset druhů mechů, což je rozhodně pouze malý nástin ze všech druhů. Je to jednoduché. Cílem této knihy není fungovat jako klíč k určování mechů.

Dostáváme se ke druhé části, která byla naprosto úžasná. V této druhé části se totiž dozvídáme informace o lidech, kteří s v oblasti mechů pohybují. To ještě zajímavější jsou však informace o nejrůznějších světových mechových zahradách. Dozvíme se zde například o zahradách v Japonsku, Británii nebo USA. Tato část knihy je doprovázena snad těmi nejnádhernějšími "zelenými" fotografiemi. Už jenom jejich prohlížení člověka neuvěřitelně uklidní. Strašně ráda bych někdy nějakou takovouto zahradu navštívila, protože podle fotografií to musí být opravdu naprostá nádhera.






Třetí část knihy se věnuje tomu, co si s mechem můžeme počít právě my. V knize jsou projekty jak venkovní tak vnitřní. Nejprve se však dozvíme informace o tom, kam nejlépe mech usadit, jak ho přesadit, případně jak mech vysít. Následují již samotné projekty, které jsou doprovázeny fotografiemi, které vám s jejich výrobou poradí, dozvíte se i jaký druh mechu je na který projekt nejvhodnější. Opět, jsem naprosto nadšená, jak krásně mechové výzdoby mohou vypadat a jsem si jistá, že si nějakou vnitřní zkusím vyrobit (určitě se když tak podělím s výsledkem, ale vidím to, že první vyzkouším právě tu, co vidíte na obrázku, ta mě dostala úplně nejvíc!). Pro příklad zde najdete návody na vyrobení rohožky, nejrůznějších ozdobných krajinek, mís a květináčků - samozřejmostí jsou informace o tom, jak se o tyto ozdoby starat.

Mech je fascinující a tato kniha vám to potvrdí. O mechových zahradách jsem v životě neslyšela, takže seznámení s nimi pro mě bylo nesmírně zajímavé a poučné. Celkově se mi líbila i část, která nám říká základní informace o mechu. Místy to je už více odborná část, ale pokud ovládáte alespoň základy biologie, neměli byste mít problém s pochopením. No a závěr knihy? Nápady na mechové dekorace? Nádhera, všechno vypadá úžasně a já mám v plánu koupit si o víkendu nějakou pěknou skleněnou nádobu a vytvořit si mechové "akvárko". Snad to zvládnu i se svojí nešikovností. A taky mě láká to, že údržba mechových krajinek nebude nijak extrémně náročná, tak to snad zvládnu i já!
Nádherné fotografie, zajímavé téma, velmi dobře, přehledně a zajímavě zpracované. Ano, kniha Mech je paráda. Pokud vás příroda zajímá, rádi vyrábíte přírodní dekorace a podobně, tohle bude moc fajn varianta právě pro vás. Já jsem moc ráda, že jsem se ke knize dostala, protože jsem se opravdu dozvěděla spoustu zajímavých informací a nadchla se pro nové téma. Mech teď budu vnímat úplně jinak. Už se těším na procházku do lesa.
Knize Mech - Z lesa do zahrady: průvodce skrytým světem mechu dávám 80 % a rozhodně doporučuji všem "přírodním bláznům" jako jsem já.

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Mech - Z lesa do zahrady: průvodce skrytým světem mechu na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. 

čtvrtek 20. srpna 2020

Husí táta - Michael Quetting

srpna 20, 2020 5 Comments


Michael Quetting má v rámci výzkumu na předním evropském ornitologickém institutu naučit husy létat za svým ultralehkým letadlem. Nejprve je však třeba nechat je vylíhnout. Když se nakonec vyklube sedm housat, novopečenému husímu tátovi rychle dojde, že má co do činění s bandou dětí, v níž má každé house naprosto individuální vlastnosti.

Michael Quetting nás prostřednictvím láskyplného vyprávění nechává vstoupit do jejich společného dobrodružství. Vypráví, jak husy vyrůstají a jak společně objevují zemi, vodu i vzdušný prostor.
Ke konci projektu je však čeká loučení: Husy vylétnou na svobodu a Michael Quetting už není tím, kým byl na začátku. Knihu provázejí půvabné fotografie, které zážitek ještě umocňují.

Husí táta mě zaujal hned. Něco mi říkalo, že by kniha mohla být podobná jedné mé milované - 25 gramům štěstí (recenzi najdete tady). Rozdíl jsem tušila hlavně v tom, že tentokrát nepůjde o ježečky. Tady jde o husy. O další nedoceněná zvířata. Tentokrát ještě více nedoceněná zvířata než jsou ježci. Z nějakého důvodu spousta lidí vnímá ptáky jako málo inteligentní, neschopné vypěstovat si jakýkoliv emoční vztah a podobně. I to byl důvod, proč jsem si knihu tak moc chtěla přečíst. Je to další kniha, která lidem ukáže, že se mýlí. 

O čem vlastně Husí táta je? Kniha vypráví příběh Michaela, který pracuje v ornitologickém Institutu Maxe Plancka. Zde se v rámci výzkumu dostane k husám. Proč? Má za úkol zkoumat různé "prvky" letu hus, které do dnes zkoumány nebyly. K tomu je ale potřeba mnohé. Například letadlo. A vzhledem k tomu, že právě Michael je pilotem, je pro tento výzkum vybrán. Michael je samotným autorem knihy a vypráví nám příběh od úplného začátku. Pro housátka bylo nutné, aby s nimi čas trávil ještě před vylíhnutím. Bylo nezbytné, aby si zvykala na jeho hlas. Cíl byl jediný - "vtisknutí", díky kterému ho housátka považují za maminku, nebo v tomto případě spíše za tatínka.

Michael v knize velmi poutavě popisuje celou životní cestu s housaty. Od těch nejmenších krůčků, prvního koupání, učení létání v blízkosti letadla, až po problémy, které začaly nastávat v "husí pubertě". Michael s husami bydlí v karavanu na louce a je na dlouhou dobu takřka odtrhnut od civilizace. Je velice zajímavé sledovat to, jak se mění. Jak se vyvíjí jeho vztah k husám a zvířatům celkově. Samozřejmě měl ptactvo rád vždy, ale husí rodinka, jejíž hlavou se stane, mu naprosto změní život. Michael toho naučí spoustu husy, ale husy toho ještě více naučí Michaela.

Kniha rozhodně ukazuje to, jak jsou husy chytré, empatické a jak dokáží dávat najevo emoce. A také jsou neskutečné osobnosti. Michael jednotlivé husy pojmenoval a označil různobarevnými kousky. Často však dokázal poznat, o kterou husu jde pouze na základě jejího chování. 

Kniha se krásně čte, celý příběh prožíváte s Michaelem i husičkami (nebudu prozrazovat, zda jde o kluky nebo holky, to se dozvíte v knize :-)). Zároveň je text prokládán vtipnými poznámkami, občas se Michael snaží napsat, co si asi která husa mohla myslet. Chvílemi je čtení trochu odbornější. Jde o krátké chvíle, ve kterých Michael popisuje výzkum či principy létání. Přiznám se, že tyto principy jsem úplně nepochopila. Detaily toho šly trochu mimo mě. Nebylo to ale něco, co by mě od čtení odrazovalo. Šlo o krátké odstavce, které se v celé knize objevily pouze na pár místech.

Jak to celé s husami a Michaelem dopadne, to si budete muset přečíst. (A abyste si vše líp představili, uprostřed knihy najdete i několik barevných fotografií, kde husy i Michaela uvidíte. Prohlédnete si roztomilá maličká housátka i pubertální husy!). Já vám přečtení rozhodně doporučuji. Jde o roztomilé čtení, které si užijete. Na závěr bych porovnala Husího tátu právě s 25 gramy štěstí, které jsem zmiňovala na začátku recenze. Měla jsem pravdu. Obě knihy fungují na podobném principu, kdy nám autor vypráví svůj reálný příběh, který prožil se zvířaty. Čtení je to pro milovníky zvířat jako dělané. Roztomilé, místy dojemné. Také však velice poučné. Ve výsledku se mi asi o něco málo líbilo víc právě 25 gramů štěstí, ale nic to nemění na tom, že Husí táta je další skvělou "zvířecí" knihou, kterou doporučuji právě i těm, kdo už 25 gramů štěstí četli a líbilo se jim. Husímu tátovi dávám 85 % a určitě si ho přečtěte!

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Husí táta na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. 

pondělí 17. srpna 2020

Mengeleho děvče - Veronika Homolová Tóthová

srpna 17, 2020 4 Comments

 Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.


Mengeleho děvče bylo takovým mým čtecím restem. Možná už víte, že knihy s tematikou druhé světové války mě zajímají. Beletrie i populárně naučné či odborné. Prostě je to historická doba, která mě velmi zajímá. Jsem ale trochu srab, co se týče knižních hitů. A Mengeleho děvče bylo jedním z nich. Sociálními sítěmi před nějakou dobou proplulo jako po másle a všichni byli unešeni. Já si ale nakonec knihu přála k loňským Vánocům a teď na ni konečně přišel čas. Ovlivněno to bylo také tím, že jsem od autorky četla již jednu knihu. Máma milovala Gabčíka (recenzi najdete tady), která se mi moc líbila. A jak u mě pochodilo Mengeleho děvče?

Mengeleho děvče vypráví příběh Violy Sternové. Dospívání prožívala v době před druhou světovou válkou. Zamilovala se, byla šťastná mladá dívka. A pak přišla druhá světová válka. Měla i trochu štěstí. Byla židovskou obyvatelkou Maďarska, kde transporty začaly probíhat až později než například u nás. Přesto ale její osud nebyl vůbec jednoduchý. Prošla několika koncentračními tábory, byla svědkyní nepopsatelných a nepochopitelných hrůz.

Kniha vypráví reálný životní příběh paní Violy. Autorka s ní při psaní knihy spolupracovala a tak vznikl tento výborný a drsný román. Z krásného života mladé Violy, která mládí prožívala v kruhu milované a milující rodiny se stane dospělá žena, která si prošla pekle. Pro mě osobně byl román velmi přínosný i z toho důvodu, že vypráví osudy obyvatelky Maďarska/Slovenska. Z této oblasti jsem zatím asi nečetla žádnou knihu z druhé světové války a tak pro mě bylo několik informací nových. O některých praktikách, které na Maďarském území kolem roku 44 probíhaly jsem neměla ani potuchy. A byly to opravdu zvrhlé praktiky.

Mengeleho děvče pro mě bylo až překvapivě drsným čtením, což ale kvituji. Mám radost, že se paní Viola ani paní autorka nebály o těchto věcech psát. Nebály se napsat drsnou knihu, která nebude pro každého. Kniha popisuje to, jak dokázaly nacistické bestie ovlivnit a zničit životy nevinných lidí. I když peklo přežili, jejich následující život tím byl velmi ovlivněn.

Celé vyprávění je nejen drsné, ale i smutné a dojemné. Zároveň se ale velmi hezky čte a od knihy se vám nechce odcházet. Přesto, že se vám místy zvedá žaludek, potřebujete ve čtení pokračovat. Musíte vědět, co všechno si paní Viola bude muset ještě protrpět, než ji konečně potká lepší osud.

Co bych na knize Mengeleho děvče ráda velmi vyzdvihla? Na toto téma jsem četla spousty knih, ale Mengeleho děvče ve mně dokázalo vyvolat asi nejsilnější vcítění se do postav. Při čtení jsem opravdu cítila zoufalství, kterým prochází. Zase jsem se utvrdila v tom, jak si musím vážit doby, ve které žiji a netrápit se maličkostmi. To, jaké nechutnosti Mengele na lidech prováděl a oni byli přesto schopni přežít je neuvěřitelné. Nechápu, kde se v některých lidech bere takové zlo a v jiných taková touha a síla přežít. 

Mengeleho děvče určitě není čtením pro slabé povahy. U téhle knihy vám opravdu bude zle, proto určitě zvažte, jestli je to kniha vhodná pro vás. Pokud ale máte tužší kořínek a tato doba vás zajímá, zároveň však nechcete naučnou publikaci, je Mengeleho děvče perfektní pro vás. Oceňuji i to, že přesto, že jde o čtivou beletrii, přinese čtenáři spoustu nových poznatků. Za mě je tohle velké doporučení a knize dávám 93 %.

čtvrtek 6. srpna 2020

Divadlo světla - Anne Delaflotte Mehdevi

srpna 06, 2020 8 Comments

Barokní Praha, počátek 18. století. Slávek je jediným dítětem stavebního mistra, který pracuje pro význačné architekty. Slávkova rodina přežije mor a před ním samotným se otevírá nadějná budoucnost, pak ho však málem připraví o život střet s kočárem. Slávek má štěstí v neštěstí: nehodu přežije s ochrnutýma nohama, ale kočár patří vzdělanému, uměnímilovnému a bohatému šlechtici, hraběti Františku Antonínu Šporkovi. Ten se stane Slávkovým ochráncem, pomůže mu získat vzdělání a posléze i práci. Slávek je uchvácen velikou novinkou – do Čech dorazilo barokní divadlo v celé své kráse. Baroko je hra plná světla i stínů, a jelikož je Slávek velmi vnímavý a vynalézavý mladík, najde své uplatnění právě v této hře.
V poslední době se nějak změnil můj čtenářský vkus. Nebo alespoň knihy, které mě momentálně lákají. Na Instagramu jsem náhodou narazila na knihu Divadlo světla. Jediné, co jsem o ní věděla, že jde o knihu, kterou napsala zahraniční autorka, ale odehrává se v Praze. A taky že má nádhernou obálku. Odměna za státnice byla jasná a já se do ní prakticky hned pustila. 
Divadlo světla vypráví příběh Slávka. Celé vyprávění je vlastně jeho zpověď. Není to ale pouze příběh jeho života. Je to příběh Prahy. Příběh barokní Prahy osmnáctého století. Praha v té době prožívala mnohé změny a zvraty. Od monumentálních architektonických změn po různé rány, jako například morová epidemie. Se Slávkem a Prahou toto všechno prožíváme. I Slávkův život však ovlivní mnoho ran. Je poražen kočárem a ochrne. Má však štěstí v neštěstí. Kočár patří Františku Antonínu Šporkovi. Mecenáši umění a vlivnému muži, který se vypracoval ze střední třídy. Špork se stane Slávkovým ochráncem a jeho život otočí o sto osmdesát stupňů.
Přesto, že Slávkův život přináší mnoho zvratů a nepříjemných událostí, rozhodně od knihy nečekejte akční příběh. Kniha akcí neoplývá. Děj si pozvolně plyne. To, co pro mě osobně bylo na knize nejdůležitější, to byly dvě věci. První jsou popisy Prahy. Slávek Prahu miluje. Mimo jiné je Divadlo světla také románem o lásce k Praze. A autorka očividně Prahu miluje také. Slávkovýma očima procházíme barokní Prahou a je to opravdu, jako bychom se na procházku vydali my sami.
Druhá věc, která se mi na knize taktéž velice líbila? To byly reálné osoby, které se do děje zaplétaly, mnohdy pouze okrajově, zmíněné na pár stranách. Ale byly tam. Divadlo světla je kromě románu o Praze také románem o umění. Prim zde hraje divadlo, ale významnou roli zde sehrává také architektura a sochařství. V knize se tedy setkáváme například s Brokoffem, Braunem... no a samozřejmě i samotný Špork je postavou reálnou.

V knize je výborně popsaná barokní doba. Společenská národa, "problémy s jezuity" a mnohé další. Jazyk, jakým je kniha psána je zároveň velmi čtivý, svižný, místy lehce poetický a pro popisy se hodí výborně. Chválím rovněž grafické zpracování knihy. Nedá se nezmínit nádherná, lesklá obálka, která je laděná do bronzových odstínů.
Divadlo světla není skoro vidět. A je to škoda. Pravděpodobně v tom hraje roli, že to není kniha pro každého a rozhodně se vymyká tomu, co můžeme na sociálních sítích, které se knihám věnují, vidět nejčastěji. Není to nejlehčí čtení, byť také není přespříliš náročné. Kniha je však plná krásných myšlenek, naděje, lásky. Pokud jste milovník Prahy, nejlépe pak Prahy a historie, případně divadla nebo umění celkově, Divadlo světla je čtení pro vás. Jak jsem zmiňovala výše, nečekejte však příběh, z kterého akce přímo odkapává. Čekejte volně plující děj a procházku historickou Prahou.
Za mě je Divadlo světla rozhodně jednou z nejlepších knih, které jsem letos přečetla a hodnotím ho 95 %.

čtvrtek 2. července 2020

"Pětka" - Pět nejlepších knih prvního pololetí 2020

července 02, 2020 22 Comments

Pětka, která se věnuje nejlepším knihám, které jsem přečetla za určité časové období, je vždy velmi oblíbená. Proto se nemohlo stát, že bych vás o ni ochudila v prvním pololetí roku 2020. Bohužel se pro mě v této době staly velkým žroutem času státnice. Proto jsem knih přečetla méně a tak mám i méně knih, z kterých vybírat. Pár skvělých kousků se tam však našlo. Státnice dopadly skvěle, času na čtení je však stále dost málo. Takže to vypadá, že letos bude celkový počet mnou přečtených knih výrazně menší. Za první pololetí (tedy do konce června) jsem přečetla celkem 35 knih. A jakých pět bylo těch nej?




5. Byl jsem Mengeleho asistentem - Miklós Nyiszli


Byl jsem Mengeleho asistent je kniha, kterou by si měl přečíst každý, koho zajímá tematika druhé světové války, koncentračních táborů a podobně. Tahle útlá knížečka je nesmírně těžká a drsná. Zvěrstva, která byla na lidech v táborech páchány jsou zde popsány bez jakýchkoliv příkras. Autor popisuje svůj reálný život, nepotřebuje do něj zapojovat "romantickou linku" ani jiná pozlátka. Popisuje pouze drsný život. Přes to všechno se kniha čte velmi dobře. Jako román. Jsem moc ráda, že byla znovu vydána, protože byla mnoho let nesehnatelná a prodávala se v antikvariátech za tisíce. Dokonce vyšla i v rámci výborné edice. Pokud hledáte inspiraci na čtení z období druhé světové války, Byl jsem Mengeleho asistentem by vám rozhodně nemělo chybět v knihovně. 




4. Noční film - Marisha Pessl



Po nočním filmu jsem pokukovala už pár let. Byla to ale poměrně drahá kniha. Ona je totiž kvalitně zpracovaná a obsahuje i různé bonusové materiály, které jistě nebyly na tisk levné (stránky knihy, které jsou celé jako webové stránky, fotografie atd.). Štěstí se usmálo, Noční film se objevil v Levných knihách za 99 Korun a já si ho hned utíkala koupit - a nadělila si ho pod stromeček. Hned po Vánocích jsem se do něj také pustila. Je to tlustá, velká kniha, ale naprosto perfektní. Příběh vypráví o fiktivním režisérovi filmů, které dokáží diváky pořádně vyděsit. O režiséru koluje mnoho fám. A jednoho dne zemře jeho dcera. Vše je řešeno jako sebevražda, ale jednomu novináři se to zdá podivné. Začne vyšetřovat na vlastní pěst a dostává se do víru událostí, které jsou podivné, depresivní a neuvěřitelně atmosferické. Celou dobu, co jsem knihu četla, se mi nechtělo věřit, že Stanislas Cordova v reálném světě neexistuje. Temné, mrazivé, pochmurné. Jedno velké doporučení. Recenzi najdete tady.
3. Šikmý kostel – Karin Lednická
Šikmý kostel byl jednu dobu vidět všude. Upřímně, myslela jsem, že jeho místo na výsluní bude trošku dlouhodobější, třeba jako u Hany. Realita je taková, že po velkém úspěchu po vydání se mi zdá, že v současné době už přestává být vidět. Každopádně je to velká škoda. Jde o nesmírně poutavý román z let 1894-1921, který se odehrává na Karvinsku. Asi je všem jasné, že velký vliv na osudy postav v knize má právě hornictví. Kniha je úžasná, přesto, že se místy objevuje polština případně nářečí, čte se výborně, jednotlivé stránky si užíváte. Není to lehké čtení, osudy hlavních postav jsou velmi těžké a smutné. Čtení ovšem poutavé. Jde o ságu města a tak autorka plánuje ještě další dva díly. Moc se těším. Už aby byly na světě. Recenzi najdete tady

2. Nezlomná – Richard Askwith

Poměrně nečekaným jevem v mých „top“ knihách je Nezlomná. Jde o životopis Laty Brandisové, který mě naprosto uchvátil. Lata Brandisová je první a jediná žena, která kdy vyhrála Velkou Pardubickou. Kniha vypráví její životní osudy. Dá se říct, že Nezlomná je příběhem jedné nesmírně silné ženy, ale také Velké Pardubické a žen celkově. Lata Brandisová vyrůstala v letech, kdy ženská práva nebyla samozřejmostí a tak její život poměrně zajímavě reflektuje jejich vývoj. Máte zkušenosti s tím, že životopisy bývají často nudné, nečtivé? Tak tady se bát nemusíte. Nezlomná je ukázkou toho, jak by měl životopis vypadat. Úžasné čtení. A zase jedno čtení, které je trochu „zapadlé“. Rozhodně dejte této knize šanci: tady.

1. Jeden z nás - Příběh o Norsku – Åsne Seisrtand

Jako nejlepší knihu letošního roku hodnotím knihu, která je všechno jen ne lehké čtení. Jeden z nás vypráví o událostech, které asi všichni pamatujeme. Anders Breivik v roce 2011 spáchal v Norsku několik útoků a zavraždil během nich 77 lidí, většinou velmi mladých lidí až dětí. Tyto události byly velmi tragické a změnily přemýšlení celé Evropy. Kniha u těchto událostech vypráví. Mapuje Breivikovy přípravy, samotný útok, ale i dopady a životy některých z obětí. Kniha je reportážním románem a napsaná velmi citlivě, zároveň ale ne přehnaně emotivně. Knihu jsem hltala větu za větou. Oceňuji i to, že autorka, přestože je Norka, neváhá a kritizuje bezpečnostní složky, které se v tomto případu dopustily velkého množství chyb. Edice Prokletí reportéři od Absyntu je výborná a autorka mi opravdu učarovala. Už mám doma její druhou knihu z této edice, Dvě sestry, na kterou se netěším o nic méně. Recenzi najdete tady.