@bettypavkova

čtvrtek 19. září 2019

Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi - Jeremy Dronfield

září 19, 2019 1 Comments


Gustav Kleinmann, vídeňský židovský čalouník, je v roce 1939 zatčen nacisty a spolu se svým dospívajícím synem Fritzem odvlečen do německého Buchenwaldu. Tam se začíná jejich nepředstavitelný příběh plný násilí, hladu a nucených prací, v rámci nichž budovali koncentrační tábor, své vlastní vězení. Když Gustava zařadili do transportu do Osvětimi, což se tehdy rovnalo rozsudku smrti, odmítl ho Fritz opustit. V časech hrůz, jichž se stali svědky, i utrpení, jež prožili, je naživu držela jediná jistota: láska mezi otcem a synem.


Kniha vychází z Gustavova tajně vedeného deníku a je podložena důkladným archivním výzkumem. Poprvé vypráví jejich příběh – příběh o odvaze a přežití, v dějinách holokaustu bezprecedentní.



Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi je připomínkou jak té nejlepší, tak té nejhorší stránky lidství, síly rodinného pouta i nezdolnosti lidského ducha.

Když jsem zjistila, že Knihou měsíce pro září bude kniha od nakladatelství Jota, Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi, byla jsem tak moc nadšená. Asi víte, že tohle je téma, které mě zajímá a tak jsem se na knihu nesmírně těšila. Dnes zjistíte, zda bylo na co.

Kniha vypráví příběh jedné rodiny. Rodiny Kleinnmanových. Žijí v Rakousku a jsou Židé. Začínáme je sledovat v době pogromů. V době, kdy se začíná vysokou rychlostí šířit antisemitismus. Rodina je to velká. Otec Gustav, matka Tini, děti Fritz, Herta, Kurt a Edith. Každého z rodiny čeká jiný osud. Ten, který sledujeme nejčastěji je Gustavův a Fritzův. Společně prošli několika koncentračními tábory (Buchenwald, Osvětim, Mathausen...). Sledujeme však všechny členy této rodiny.

Kniha je naprosto výborná! Autor zvládl perfektně propojit beletrii a fakta. Některým autorům se to daří, ale v knize Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi je to opravdu geniálně propojeno. Autor píše tak, že je kniha hodně čtivá, dokáže skutečný příběh podat jako román, ale zároveň do děje vkládá neuvěřitelné množství fakt. Tím, jak jsou fakta propojená s příběhem, nenudí čtenáře, který hledá klasickou beletrii a zároveň se dozví obrovské množství informací. Co se množství faktů týče, může tato kniha konkurovat leckteré populárně naučné knize - ale mnohem záživnější formou.

Kniha vypráví skutečný příběh. Tento příběh se opravdu stal. Na rozdíl od různých románů z války zde autor provedl opravdu důkladnou přípravu a historické průzkumy. Na konci knihy totiž naleznete několik stran poznámek. Některé přináší pouze zdroje, jiné upozorňují například na rozdíly v různých svědectvích, jiné přináší ještě další informace. I díky tomu o této knize nejde absolutně pochybovat. Přesto však přináší příběh dvou mužů, otce a syna, kteří měli štěstí v neštěstí a při všech hrůzách si alespoň zbyli sobě navzájem.

Příběh je neuvěřitelně silný, místy brutální, jindy prostě dojemný. Dohromady ale podává realistický obraz o této kruté době. Snad u každé stránky jsem si říkala, jak neskutečné je, co dokáží někteří lidé přežít. Jaká síla je žene kupředu. Knih už jsem na toto téma přečetla mnoho, ale právě tato mě dostala tak nějak nejvíc z nich. Místy jsem opravdu myslela, že budu plakat. A to se mi u knih opravdu nestává. Přispívá tomu i to, že jde o téma rodiny. Rodiny, který byla kvůli nesmyslným krutostem rozdělena. Nejde o romantický příběh z doby války, tak jak tomu často bývá, ale o něco ještě silnějšího. 

Jde o jednu z nejlepších knih z období druhé světové války, kterou jsem kdy četla. Zároveň jde asi o nejlepší knihu s tématem koncentračních táborů. Některé romány ve čtenářích nechávají poměrně zkreslené představy. V této knize se dozvíte, jak to zde opravdu vypadalo a jak krutě se zde s lidmi zacházelo. Zároveň se dozvíte velké množství nových informací. Od toho, jak probíhala deportace z Rakouska až po to, jak probíhalo osvobození. Z knihy jsem se opravdu dozvěděla spoustu nových věcí. Například, proč se vůbec nemluví o Malém Trostinic? Absolutně jsem tento název neznala, netušila k jakému masakru zde došlo.
Knihu Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi bych doporučila všem, které toto téma zajímá. Ať už se o něj zajímají více do hloubky, nebo jim stačí útržkovité informace, které většinou získávají z beletrie. Tato kniha uspokojí obě dvě skupiny jak lovce faktů, tak fanoušky čtivé beletrie.

Je to nesmírně čtivé čtení, které vás pohltí a nebudete ho chtít odložit. Donutí vás přemýšlet, možná naleznete jisté spojitosti se současností. Dozvíte se opravdu velké množství informací nejen o samotných koncentračních táborech, ale i o celkové náladě ve společnosti této doby. Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi se rozhodně zařadí mezi nejlepší knihy letošního roku a jsem nesmírně ráda, že jsem se ke knize dostala. Nemám jí co vytknout. Dávám 100 %.

Kniha Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi vyšla v nakladatelství Jota. Kniha je propagována v rámci akce Novinka měsíce. Více o akci Novinka měsíce najdete tady na jejich webu nebo tady na facebookové stránce. Moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

neděle 15. září 2019

Mrtvá zóna - Stephen King

září 15, 2019 14 Comments


Hlavní hrdina, John Smith, se jako malé dítě při bruslení ošklivě praštil do hlavy. Na záblesk jasnovidectví, který se u něj v té chvíli projevil, sice zapomene, ale tato schopnost se znovu přihlásí o mnoho let později. Na pouti, kde je se svou dívkou Sárou, nejprve zázračně vyhrává v kole štěstí, ale vzápětí ho strašlivá autonehoda uvrhne na pět let do kómatu. Když se z něj probudí, probouzí se spolu s ním i jeho jasnovidecká schopnost. John nedokáže svůj dar nijak ovládat, netuší, kdy znovu z pouhého dotyku něčí ruky dokáže odhalit minulost i budoucnost. Pro okolí se ovšem stává monstrem, příšerou vhodnou tak pro bulvární plátky, od které je lepší se držet dál. Když si jednoho dne náhodou potřese rukou s vlivným politikem, spatří budoucnost celé Ameriky, která je temná, velmi temná…, a John je postaven před nelehké rozhodnutí, co má s touto svou znalostí udělat.

Neuvěřitelně mě těší každé nové vydání starších děl od Kinga, které teď Nakladatelství Beta vydává jako o život. Před nedávnem takhle vyšla právě i Mrtvá zóna. Jde o Kingovu ranou tvorbu. V originálu vyšla v roce 1979, tudíž pouze pět let po Carrie, která je jeho prvním vydaným románem. Kdybych toto nevěděla, paradoxně bych tipovala, že jde spíše o jeho novější dílo. Mrtvá zóna se pro mě nesla na vlně spíše toho "novějšího" Kinga. 

Příběh začíná prologem, ve kterém se seznámíme s několika postavami. Hned tady King šokuje velice drsnou scénou (uklidňuje mě pouze to, že podle toho, co o něm vím, není někdo, kdo by něco takového podporoval...). V prologu se seznamujeme s dvěma postavami, které v celé knize hrají velkou roli. Při čtení jsem si pořád říkala, jak sakra King propojí právě tyto dvě "cesty". No samozřejmě, že se mu to povedlo. A perfektně.

Hlavním hrdinou knihy Mrtvá zóna je Johny Smith. Už jako malý se silně praštil do hlavy. Později, když je z něj mladý muž a pracuje jako učitel, stane se účastníkem vážné autonehody a upadne na několik let do kómatu. Když se probere, objeví se u něj zvláštní schopnosti a nedokáže je utajit před veřejností. Vzhledem k tomu, že příběh je klasicky zasazen do reálného světa, setkáváme se i se střetem nadpřirozena a běžného světa. Reakce okolí je zde velmi zajímavě popsána. A také jde podle mě o něco hodně originálního. Hrdinové se zvláštními schopnosti svoje nadání před světem často tají.

King v Mrtvé zóně perfektně navozuje atmosféru tím, že zmiňuje různé události, které USA postihly během sedmdesátých let. Tentokrát se hodně opírá o politickou situaci. Zmiňovaná je však i kultura a podobně. Tohle mě v knihách neuvěřitelně baví a jsem ráda, že jsem se něčeho takového dočkala právě i u Kinga. Hodně mu k tomu napomohlo právě i kóma, do kterého upadl hlavní hrdina. Okrajově se setkáváme i s tím, s jakými pokroky se musí Johny vypořádat poté, co se z kómatu probere. Svět udělal obrovský krok kupředu. 


Nejde o brutální příběh, drsný horor, který byste od Kinga a hlavně jeho rané tvorby pravděpodobně čekali. Jde spíše o příběh, který by zapadal k jeho novějším dílům. Nese ale obrovské poselství a hlavní otázka, ke které příběh posupně směřuje, je nesmírně důležitá a hluboká. Právě závěr knihy je na Kinga trochu jiný. Je až dojemný. Není ale napsaný tak, že by z vás King chtěl ždímat slzy. Vy se dojmete tak nějak přirozeně, protože konec knihy je neuvěřitelně silný. Právě i díky tomu, že Johny Smith je sám silná a sympatická postava. Není ale jediný. Jeho rodina, ale hlavně i jeho přítelkyně Sára. Jejich romantický vztah, který není rozhodně jednoduchý, se proplétá celou knihou. Je až krutě reálný, není přikrášlovaný.

Nové vydání Mrtvé zóny upoutá i obálkou. Je laděna do odstínů růžové a fialové. Na Kinga je to opravdu netypická barevná kombinace, ale to mi právě přijde skvělé. Tu tmavou poličku s Kingovými knihami nádherně oživí. Vážně se mi to moc líbí.

Celý příběh Mrtvé zóny je uvěřitelný. I přes "nenormální" schopnosti, kterými je Johny obdařen (nebo snad proklet?) si u každé stránky říkáte, že se to mohlo stát. King tohle umí. Umí nadpřirozeno a různé příšery zasazovat do reálného prostředí tak, že máte pocit, že jsou vedle vás. V Mrtvé zóně se zaměřil opravdu hlavně na lidi. Na to, čeho jsou schopní. Jak toho dobrého, tak toho zlého. Jde asi o jeden z nejsilnějších příběhů, které jsem od Kinga zatím četla. Rozhodně na něj nezapomenu a přemýšlet o něm budu dlouho. Jak bych se zachovala v Johnyho roli právě já? 
Mrtvá zóna je zase něco jiného, King v ní brousí možná až lehce do vln filozofie, zároveň ale předvádí klasicky perfektní postavy, napínavý a čtivý příběh, s trochu jiným koncem, než je u něj zvykem. Opět něco, co jsem od něj ještě nečetla, ale jsem neuvěřitelně ráda, že napsal. Mrtvou zónu rozhodně doporučuji nejen fanouškům tohoto velikána, ale nebála bych se ji doporučit i jako "seznamovací knihu" s mistrem. Pokud jste od Kinga ještě nic nečetli, rozhodně se nebojte sáhnout právě po Mrtvé zóně!

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Mrtvá zóna moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

neděle 8. září 2019

Na svou první velrybu nikdy nezapomeneš - Ralf Kiefner

září 08, 2019 9 Comments


Nechte se okouzlit těmito fascinujícími mořskými velikány a přidejte se k Ralfu Kiefnerovi, jednomu z nejvýznamnějších znalců velryb, na jeho výpravách. Následujte jej do hlubin, kdy se pouze se šnorchlem a ploutvemi potápí v oceánu, aby mohl velrybí zpěv pocítit na celém těle, nebo na chvíli doprovázet velrybí matku s mládětem na jejich mořské pouti. V této knize ale zazní i prostá fakta. Informace o chování, potravě, rozmnožování a mnoha dalších zajímavých detailech ze života velryb.

Když jsem na webu Nakladatelství Kazda omrkla základní informace o této knize, bylo mi jasné, že ji potřebuji. Očekávala jsem od ní mix fotografií a zajímavého textu. Většinou vás při recenzi na konci prvního odstavce napínám něčím, jako "jak se mi kniha líbila, to se dozvíte dnes!", ale tentokrát udělám výjimku a hned vám řeknu, že TOHLE BYLA NÁDHERA!

Kniha Na svou první velrybu nikdy nezapomeneš vznikla z pera a fotoaparátu Ralfa Kiefnera. Tento pán se, společně se svojí ženou Andreou, již nějakou dobu živí tím, že natáčí dokumenty, fotografuje a pozoruje velryby a další podmořské "obry". V medailonku na závěru knihy říká, že chce čtenářům a divákům ukázat krásu a výjimečnost těchto zvířat a zároveň poukázat na potřebu jejich ochrany. Musím říct, že touto knihou se mu to povedlo perfektně. 



Velmi oceňuji, jak se mu v knize podařilo vyvážit fotografie a texty. Často se u knih, kde hrají důležitou roli fotografie, stává, že tato krásná vizuální stránka je zde na úkor přínosnosti textu (a někdy textu úplně). Někdy se zase naopak kniha tváří tak, že přinese spoustu krásných fotografií, ale ve výsledku převládá text a fotografií se v ní najde jen pár. V knize Na svou první velrybu nikdy nezapomeneš jsou tyto dvě položky opravdu velmi dobře rozloženy a žádná tady není na úkor té druhé.
Fotografie jsou opravdu nádherné. Na každou jsem koukala velmi dlouho a dokázaly mě pohltit. S každou fotografií jsem víc a víc toužila po tom, být na těchto místech s těmito zvířaty. Stejně tak mi každá z fotografií ukázala, jak fascinující tyto mořští giganti jsou.
Co se textu týče, neuvěřitelně se mi líbilo, jak z něj sálala autorova láska k velrybám, delfínům a podobně. Z textů bylo opravdu cítit, jak moc tato zvířata uctívá, miluje je, váží si jich. Perfektně vyvážil i obsahy textů. Částečně zde byly různé příběhy, které s velrybami zažil. Stejně tak zde své místo našly i informace, které čtenáři kniha předávala. Dozvíte se zde různé zajímavosti, co se stravy nebo rozmnožování týče, zároveň ale i základní informace jako je například velikost a váha jednotlivých druhů. Částečně v knize autor i zmiňuje, jak probíhá sledování/natáčení velryb. Tomuto tématu zde věnoval přesně tak akorát místa. Nebyly to nudné popisy techniky, lodí a příprav, ale trefné popsání toho, co někdy člověk, který se tímto živí, musí zvládat. Na první pohled se totiž natáčení velryb jeví jako ideální práce, ale většinou tomu tak vůbec není.
Kniha je psána pro širokou veřejnost a opravdu tento tak trochu "jiný" svět, přiblíží běžným smrtelníkům. Nejde o nudný, odborný text, ale čtivé a zajímavé čtení, u kterého se budete ledaskdy usmívat.

Nejde o knihu, kde by se hodnotil příběh nebo postavy, ale musím poznamenat, že právě vypravěč příběhů, tedy autor knihy, mi byl díky textům neuvěřitelně sympatický a je to člověk, kterého bych moc ráda poznala. 

Kniha je opravdu nádherná. Musí potěšit každého milovníka přírody nebo zvířat konkrétně. Samozřejmě, pokud jste mořský biolog, nebo studujete velryby, nedozvíte se zde pravděpodobně žádné převratné informace (ale věřím, že fotografie okouzlí i vás a leckteré příběhy s těmito živočichy taktéž), ale pokud jste běžný smrtelník, tak jako já, kniha vám předá velmi zajímavé informace, které, věřím, nevíte.  

Jde o neskutečný prožitek, jak po vizuální, tak textové stránce. Už teď můžu říct, že jsem knihu nečetla naposledy a určitě se k ní vrátím. Neuvěřitelně se mi líbila a přiblížila mi druhy zvířat, o kterých jsem přespříliš nevěděla. Rozhodně bych vám ji doporučila i jako dárek pro někoho, koho zvířata zajímají. Jde opravdu o nádherný kousek, který vám můžu jenom doporučit. Netuším, co bych jí měla vytýkat. Nic k vytýkání na ní prostě není. Nemůžu hodnotit jinak, než 100 % a doporučovat, kudy budu chodit. 

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Na svou první velrybu nikdy nezapomeneš na recenzi. Je asi poznat, jak moc nadšená z ní jsem. :-) Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. 

pondělí 2. září 2019

Čas čarodějnic - Deborah Harkness

září 02, 2019 7 Comments


Historička a čarodějnice Diana Bishopová celý svůj život odmítala své nadpřirozené nadání. Očarovaný alchymistický rukopis však do jejího života vnese nevítaný příval magie a najednou se o ni zajímají nejen čarodějnice, ale i démoni a upíři. Záhy se po Dianině boku objeví i záhadný Matthew Clairmont, vědec, válečník a upír. Přestože mezi bytostmi panuje staleté nepřátelství, Diana a Matthew se jen s obtížemi brání vzájemné mrazivé přitažlivosti.

Po Času čarodějnic jsem už pokukovala nějakou tu dobu. Nakonec mi štěstí přálo a spolužačky organizovaly knižní bazárek, na kterém se právě Čas čarodějnic objevil. K mé radosti šlo o to starší vydání. Sice miluji paperbacky, ale tenhle hardback má tak dokonalý holografický přebal...! Štěstí se na mě usmálo i ve chvíli, kdy jsem druhý díl této trilogie vyhrála. I proto jsem se brzy na první díl vrhla a doufala, že se mi bude líbit.

V Času čarodějnic se setkáváme s Dianou Bishopovou a Matthewem Clairmontem. Diana pochází z významného rodu čarodějnic. Celý život se však brání tomu, aby kouzla používala. Setkává se s charismatickým Matthewem, který je velmi vzdělaný a také upír. V našem světě se pohybují čarodějnice, upíři a démoni a běžně mezi sebou tyto bytosti vůbec nevychází. Mezi Dianou a Matthewem to však zajiskří. Mimo to se do příběhu zaplete také tajemný rukopis!
Kromě hlavních postav v příběhu najdeme i přiměřené množství postav, které na první pohled nejsou černobílé a jsou popsány tak, že si je oblíbíte a zapamatujete. Plést se vám rozhodně nebudou.

Asi jsem čekala více toho fantasy a méně romantiky, ale víte co? Mně tahle romantika spojená s fantasy prostě seděla. Je to neuvěřitelně podobné Stmívání. A já Stmívání miluju. Musím říct, že chvílemi mi přišlo, že se autorka Stmíváním opravdu inspirovala a některé momenty mi právě jako poupravený vztah Belly a Edwarda přišly. Jenže právě díky tomu, že Stmívání miluju, vůbec mi to nevadilo a já si tenhle příběh tak neuvěřitelně užívala...

Jde o pomalé čtení. Kniha má 540 stran. Běžně bych tuto knihu měla přečtenou přibližně za tři dny. Tady jsem více jak dvakrát tak dlouho. Nebylo to tím, že by se mi kniha špatně četla. Četla se velmi dobře, ale pomalu. V poslední době to byla druhá "pomalá" kniha a já zjišťuju, že mi takový styl knih začíná vážně vyhovovat. Příběh se pomalu sune vpřed. První strany ho pomalu rozvíjí. Přehršel akce v tomto díle nenajdete, ale mně to strašně sedělo. Jediné, co k tomuto pomalému stylu úplně nesedělo byla rychlost vývoje vztahu hlavních hrdinů. Vzhledem k okolnostem příběhu musel postupovat rychleji, než bych já osobně ocenila, ale prominu to. Protože celkově se mi tohle čtení fakt moc zamlouvalo.


Celý příběh se hodně točí kolem historie. Objevují se v něm v počátku témata knihoven a rukopisů a vzhledem k tomu, že jsem z tohoto tématu v minulém semestru skládala zkoušku, potěšilo mě, že jsou tady tyto informace opravdu hezky popisovány a využity, a že autorka šla trošku do hloubky. Věřím tomu, že člověk, který se o toto téma normálně nezajímá, se v knize dozví i nové informace. Právě popisy knihovny a celkově Londýna byly na začátku knihy krásné a prostředí příběhu všeobecně (několik různých míst s hrdiny navštívíme) se mi moc líbilo.

Jak jsme na začátku zmiňovala, mám starší vydání, tudíž nevím, jak tomu je u novějších paperbacků, ale bylo tu dost chyb. Například se jedna z postav představovala Matthewovi a co se nestane? Představí se jako Matthew! A tohle prohození jmen proběhlo několikrát. Stejně tak různé překlepy, špatný tvar slova, dvě předložky v jedné větě (s oběma by věta dávala smysl, ale ne s oběma dohromady :-D) a podobně. To mě mrzelo. Chyb v knih si všimnu málokdy, proto se obávám, že v této knize jich bude dohromady celkem hodně, když jsem si tolika všimla i já.

Pokud máte rádi romantiku ve fantasy prostředí a nepotřebujete na každé třetí straně velké zvraty a na každé čtvrté adrenalinový souboj, mohli byste si tento svět a postavy zamilovat tak jako já. Pokud jste fanouškem Stmívání, doporučuji vám tenhle příběh na sto procent! Osobně knihu Čas čarodějnic hodnotím 90 %.

středa 28. srpna 2019

Seznam mrtvých - Jennifer L. Armentrout

srpna 28, 2019 7 Comments


Ella se před pár měsíci rozešla se svým přítelem Gavinem. Na začátku nového školního roku se s kamarádkou Linds rozhodnou, že si poslední rok na střední škole užijí naplno. Ovšem cestou z večírku je Ella přepadena neznámým útočníkem a všechno se změní. Sedmnáctiletá studentka se ocitá v centru vyšetřování pokusu o vraždu, přesto se snaží vrátit do zaběhlých kolejí.


Ella nedokáže setřást pocit, že ji někdo sleduje. Když se začnou záhadně ztrácet její spolužačky a objevovat mrtvá těla, dívka začne podezírat i své nejbližší přátele, včetně pohledného trenéra sebeobrany Jensena. Navíc se zdá, že vraždy mají něco společného se starou nešťastnou událostí. V malém virginském městečku Ella náhle neví, komu může věřit.

Seznam mrtvých je napínavý thriller pro mládež protnutý romancí, něco jako filmový Vřískot namíchaný s autorčiným románem Neohlížej se.


Jednoho dne se v knihobudce u nás ve městě objevily super kousky.A mezi nimi byl právě i Seznam mrtvých. Knihu mi doporučovala kamarádka a nalákala mě i anotace. Filmový Vřískot totiž miluju, a tak jsem si chtěla přečíst něco, co by se mu podobalo (něco takového jsem hledala už dlouho). Ve výsledku vlastně nešlo o špatné čtení.

Hlavní hrdinka, Ella, se dostane do hledáčku pachatele. Zaútočí na ni po cestě z večírku, ale jí se podaří utéct. Následně kolem ní začínají mizet další lidé. Co tato zmizení spojuje? A kdo je tímto pachatelem? 

Jde o typický young adult thriller. Je v něm zamíchaná romantická linka, z které tenhle žánr doslova kape. Je kýčovitá, urychlená a až neuvěřitelná (stejně jako i jednání postav v některých chvílích), ale mně se to vlastně svým způsobem líbilo. Byl to takový ten návrat ke knihám a filmům, které jsem hltala v pubertě. I samotný příběh byl takový hezky americky teenagerovský. Kniha byla celkově taková filmová a umím si představit, že by podle ní film nebo seriál vznikl a klidně obstojný. YA thrillerů není mnoho, ale tenhle byl velmi dobrý. Seznam mrtvých mě bavil víc jak Jeden z nás lže, což byl před nedávnem YA thrillerový hit.

Věřím tomu, že mladší čtenáře tahle kniha dokáže docela slušně vyděsit. Ostřílené čtenáře thrillerů asi úplně ne, ale pravdou zůstává, že se zde nachází pár poměrně děsivých scén, jako vystřižených z filmových hororů. Jde o takovou tu knihu, která se vám před očima hezky odehrává, aniž byste se museli extrémně snažit.

Pokud znáte Vřískot a spojíte si jedna a jedna dohromady (to jedno jedna je z anotace :-D), pravděpodobně budete něco předpokládat. Jistá podobnost s filmem Vřískot se v knize opravdu nachází, ale na film nemá. Atmosféra v knize je velmi vydařená, ale ta ve filmu Vřískot je někde úplně jinde. Každopádně pro fanoušky tohoto filmu jde opravdu o příjemné čtení.

Kniha je neuvěřitelně čtivá (po dlouhé době jsem přečetla knihu během dne). Příběh je napínavý a autorka poměrně dobře vychytala okamžiky, kdy by se "mělo něco stát", aby příběh nezačal být nudný. Dialogy nejsou úžasné a výrazivo v knize se poměrně opakuje (těžko říct, zda za to může překlad nebo autorka). Oči se střetávaly celkem často, o barvě očí jsem se dočetli také velice často. Nejde o veledílo, nejde o knihu, kterou označíte za "to nejlepší, co jsem kdy četla", ale jde o velice příjemné, napínavé a zároveň odpočinkové čtení, které přináší několik zajímavých momentů. Postavy jsou tak trochu ninja (jo, ninja byl taky párkrát zmíněn), jejich rozmluvy nepůsobí dvakrát geniálně, rodiče napadané dívky jsou poměrně nad věcí a pár dní po útoku ji nechají spát u kamarádky nebo si odjedou na noc z domu, ale ve výsledku dobrý. Seznam mrtvých mě bavil. Dávám mu 75 % a určitě doporučuju ho přečíst. (Minulý týden jsem ho viděla v Dobrovském zlevněný, určitě stál do stovky, stejně tak ho mají ve slevě na Kosmasu. Tak můžete zkusit štěstí :-P).

neděle 25. srpna 2019

Tolkienovy bitvy - David Day

srpna 25, 2019 7 Comments


Tolkienovo dílo je protkáno strhujícími a velkolepými bitvami. Muži proti orkům, elfové proti Sauronovi, skřeti proti trpaslíkům. Středozem byla zas a znovu svědkem bojů mezi některými z nejvýznamnějších postav, a Tolkienovy bitvy je rozebírá všechny, od legendární bitvy o Helmův žleb po zničení Železného pasu, s detailními mapami, ukazujícími terén, místo a způsob útoku jednotlivých armád. Nezbytný průvodce pro každého příznivce Tolkienova díla, který se chce dozvědět víc o jeho bitvách.

Jsem fanoušek Tolkiena. Tedy. Bez mučení se přiznávám, že zatím moje znalosti dosahují Pána prstenů a Hobita. Co se Hobita týče, rozhodně hlasuji pro knihu. Film se mi nelíbí vůbec. U Pána prstenů zase musím přiznat, že mám o něco málo radši asi právě filmy, které jsou prostě dokonalé. Celkově mě ale Tolkien baví. Miluji, co všechno tento člověk dokázal vymyslet. Jak detailní (prostě až reálné) světy vymyslel. Proto mi udělalo velkou radost, že vyšly další knihy, které se Tolkienovu unversu věnuje. Vyšly právě Tolkienovy bitvy a také Tolkienovi hrdinové. Hrdiny jsem dostala k narozeninám od přítele a bitvy na recenzi od Knihy Dobrovský. Dneska bych vám právě chtěla dát vědět, jestli Tolkienovy bitvy stojí za pořízení.


Nejprve musím zmínit to, jak kniha vypadá. Ano. Málokdy to zmiňuji a ještě méně často hned na prvním místě, ale tady to nejde udělat jinak. Kniha vás donutí vzít ji do ruky totiž okamžitě. Desky jsou měkké, neskutečně ohebné. Nevyznám se v materiálech, ale působí gumově. :-D Zároveň ale z dálky vypadají na pohled trochu jako kůže a podobně jako takové ty staré, "pořádné" knihy a rukopisy. Obrázek a text je v deskách vyryt. Kniha je tedy jiná hned na první pohled. Po jejím otevření zjistíte, že je vytištěna na velmi pevném, kvalitním papíře a text na každé straně je zdobně orámován. Jednotlivé strany jsou také upraveny tak, že působí jako pergamen. Zároveň kniha obsahuje obrovské množství ilustrací, které jsou překrásné. Ilustrace pocházejí od velkého množství ilustrátorů a proto působí někdy různorodě. O to zajímavější je objevování jednotlivých obrázků. 
Shrneme-li to, kniha se celkově snaží působit jako staré rukopisy a daří se jí to. Je plná ilustrací a je to přesně ten typ knihy, který chcete mít ve své sbírce, protože prostě chcete, protože je prostě nádherná!



Kniha je rozdělena do šesti obsáhlých částí. Každá část se věnuje jedné době, kdy spolu jednotlivé bitvy ve Středozemi souvisely, případně šlo přímo o války. Kapitoly jsou  řazeny chronologicky od těch nejstarších. Předposlední část se věnuje válce trpaslíků, tedy přibližně tomu, co sledujeme v Hobitovi. Poslední část se věnuje válce o prsten, tedy Pánovi prstenů. Jednoznačně - tyto dvě části mě bavily nejvíce, protože je také nejvíce znám. 

Autor se v knize hodně věnuje tomu, čím byl Tolkien inspirován. Kterými mýty a pověstmi například svou tvorbu inspiroval. Ke každé bitvě je zároveň k dispozici mapa bitevního pole, kde je znázorněna oblast, kde se boj odehrál. Naleznete zde zaznamenaná nejdůležitější místa. Zároveň jsou zde rozloženy jednotlivá vojska. Samozřejmě je brát na zřetel, že tyto mapy mohou být částečně ovlivněny představami ilustrátora (a na to je čtenář také upozorněn).  Velmi oceňuji například přehlednou chronologii války o prsten. Také se mi velmi líbilo, že na začátku knihy byly chronologicky uvedeny nejvýznamnější události, které zastihly samotného Tolkiena během války.



Nebudu ale jen chválit. Autor se zaměřil hlavně právě na to, co bylo Tolkienovou inspirací. Čekala jsem více těch "jeho válek". Například jednotlivých stran, které se v bitvách utkaly. Něco o nich, o jejich vůdcích a podobně. Toho se příliš nedozvíme. 
Autor nám místy také "dovysvětluje" samotný příběh, jeho filozofickou hloubku. To se mi líbilo, ale opravdu mi chyběly informace o jednotlivých armádách, tak, jak vypadaly v Tolkienově světě. I přes nedostatky se v knize však dozvíte spoustu zajímavostí. Například asi nevíte, čím Tolkiena "naštval" Shakespeare a proč vytvořil pochod Entů. 


Přesto jde o krásnou knihu. Jak již bylo zmíněno, po grafické stránce je to nádhera a moc mě bavilo knihu pročítat a kochat se spoustou obrázků. Je samozřejmé, že pokud nejste fanoušek Tolkiena, kniha vás asi nezaujme (ale ty krásné ilustrace určitě zaujmou i někoho, kdo knihu jen náhodou otevře a přitom o Tolkienovi nikdy neslyšel. :-D). Zároveň je dobré si uvědomit, že Tolkienovým nejznámějším dílům - Hobitovi a Pánovi prstenů - se věnuje přibližně polovina knihy.
Pokud jste fanoušek Tolkiena, kniha se vám bude líbit. Dozvíte se zajímavosti, možná vám i přinese trochu jiný pohled na jeho díla. Zároveň budete okouzleni vizuálním zpracování knihy. Pokud vy fanouškem těchto fantasy nejste, ale některý váš blízký ano a vy sháníte dárek, rozhodně už víte, po čem sáhnout. Tento kousek bude jednoznačně krásným dárkem! :-)
Na úplný závěr bych řekla, že kniha je takovým neoficiálním průvodce Tolkienovým světem. Takových knih vyšlo hodně, některé dokonce vlastním, ale tato (a s ní i Tolkienovi hrdinové) mě zaujala nejvíc. Okouzlila mě právě díky velkému množství nádherných ilustrací.
Tolkienovy bitvy hodnotím 75 %.

Kniha Tolkienovy bitvy vyšla pod značkou Fobos. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Tolkienovy bitvy si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))


neděle 18. srpna 2019

Lisey a její příběh - Stephen King

srpna 18, 2019 4 Comments


Lisey Landonová je vdova po slavném spisovateli Scottu Landonovi, nositeli mnoha literárních cen. Když se Lisey konečně po dvou letech od manželovy smrti pustí do vyklízení Scottovy pracovny, uvědomí si, jak velký kus jeho minulosti (a vlastně i minulosti, kterou prožili spolu), vytěsnila z paměti. Proč tomu tak bylo? Co ji donutilo spustit mezi přítomností a časem minulým neprodyšnou purpurovou oponu?


Teprve když se na scéně objeví šílenec a násilník Dooley, musí se Lisey vydat po stopách vlastních vzpomínek a zjistit, co to před sebou ukrývala. Tu cestu, kterou pro ni nachystal zemřelý manžel, musí podniknout - jinak nepřežije.

Lisey a její příběh, na první pohled historie obyčejného manželství, je strhující román napěchovaný silou a něhou, krvavý a zároveň nádherný.

Lisey a její příběh se dočkalo druhého českého vydání a já se nemohla dočkat, až se do dalšího Kinga pustím. Jde docela o cihličku (ale na Kingovy poměry nic neobvyklého). Má 600 stran. Vyšla v paperbacku, což mně osobně dělá obrovskou radost. Když mám na výběr, volím paperback. Jsem tedy ráda, že se rozšířila paperbacková část mé Kingovské sbírky. Jak se mi tenhle kousek zalíbil, to se dnes dozvíte.

Kniha vypráví, jak je i v anotaci řečeno, příběh jednoho manželství. Díky tomu se setkáváme s poměrně malým množství postav. Hlavní hrdinka je Lisey, jejíž manžel, Scott, zemřel. Další výraznější postavou v knize je Dooley, který začne Lisey ohrožovat. Ještě jedna postava v knize sehrává významnější roli. Jedna z Liseyiných sester, konkrétně Amanda, která má psychické problémy. 

Zpočátku kniha působí lehce zmateně. Lisey začíná vzpomínat na střípky minulosti, které ze své paměti z jistých důvodů vytěsnila. Často se pohybuje na hranici reality a fantazie. Čtenář si taktéž musí zvyknout na to, že Lisey používá jisté výrazy, které až s postupujícím příběhem začnou dostávat pořádně smysl. Hodně jich Lisey pochytila od svého manžel. Scott byl velmi úspěšný spisovatel a jeho fantazie a výrazivo bylo opravdu bohaté. Právě on  hraje v knize důležitou roli a postupně se přes Liseyiny vzpomínky dozvídáme více o něm a i o jeho dětství. Právě to, že byl úspěšným spisovatelem, dostane Lisey do problémů a krutého Dooleyho do její blízkosti. 

Lisey a její příběh je zase trochu jiný King. Není to akčňák s mrtvolami na každé straně. Kniha plyne pomaleji, příběh se pomalu rozvíjí až dosáhne velkolepého finále. King má rád delší, pomalejší úvody a i ten je v této knize. Jak je ale zvykem, to, co jste se v tomto úvodu dozvěděli, to později pro příběh potřebujete. A také se díky tomuto úvodu velmi dobře seznámíte s postavami a to právě v této knize (alespoň pro mě) hrálo obrovskou roli. Pro mě byl příběh vystavěn právě na jednotlivých charakterech a na jejich vztazích. Právě vztah Scotta a Lisey byl nádherně vykreslen a hrál v příběhu důležitou roli. Na Kinga až překvapivé. Nejde o nějakou kýčovitou romantiku, ale opravdu o manželství, které je zde krásně vykresleno a láska, která tyto postavy spojuje ze stránek sálá. Postavy tady pro mě hrály prim a byly neuvěřitelně krásně vykresleny.

V knize se již tradičně setkáváme i s něčím, co nás, běžné smrtelníky v životě jen tak nepotká. Tato "nadpřirozená" část je v knize velmi dobře vysvětlena, člověk si tentokrát nemusí přespříliš domýšlet sám. Hraje zde velmi důležitou roli, ale já ji vnímala spíše okrajově. Tentokrát pro mě byl tím nejdůležitějším vztah ústředního páru. To mě velmi překvapilo. Ale opravdu. Tento King pro mě byl založený na něčem jiném, než bývá většina jeho knih. A mám z toho vážně radost, protože to bylo něco odlišného, než co bych tak úplně očekávala.

Šlo o další Kingovo dílo, u kterého jsem si přála, aby ještě nekončilo. Nechtěla jsem se loučit s Lisey ani Scottem. Bavilo mě sledovat vývoj jejich vztahu a následně i vývoj samotné Lisey. Jde o pomalejší čtení, zpočátku trochu složitější, ale jakmile se po pár stranách do příběhu dostanete, budete hltat stranu za stranou. King si zde neskutečně hraje s jazykem, vymýšlí, případně komolí slova nebo různá přísloví. Upřímně obdivuji překladatele, protože Lisey a její příběh musela být na překlad opravdu oříškem.
Celkově knihu hodnotím velmi dobře. Mám jiné "naprosté favority", co se knih od Kinga týče. Zároveň nejde o jeho typickou knihu. Asi bych ji nedoporučila jako to první, co si od Stephena Kinga přečíst, ale pokud už tohoto spisovatele trochu znáte, rozhodně ji zkuste. Pokud vám nevadí pomalejší čtení, které je trošku náročnější na přemýšlení a v kterém i najdete ledacos skryté, bude to kniha přesně pro vás. Lisey a její příběh hodnotím 85 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Lisey a její příběh děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. A můžete tam mrknout i na ukázku z knihy. :-)

pátek 16. srpna 2019

Zlodějka knih - Markus Zusak

srpna 16, 2019 2 Comments



Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.

Zlodějku knih řadí spousta lidí mezi nejlepší knihu, kterou kdy četli. Mezi svoje nejoblíbenější knihy, mezi geniální díla. Objevují se i názory, že by se kniha měla zařadit do maturitní četby. Vzhledem k tomu, že jde o knihu odehrávající se během druhé světové války, je poměrně s podivem, že jsem takhle vychvalovanou knihu přečetla až teď. Jak se mi líbila?

Kniha přináší příběh malé dívky, Liesel, která před začátkem války cestuje s maminkou do menšího města, kde se jí ujímá rodina pěstounů. Rodina je to zvláštní. Nová maminka nejde pro ránu a sprosté slovo daleko. Tatínek je tišší, ale velmi srdečný člověk. Čtenář sleduje to, jak se vyvíjí Lieselin vztah s novými rodiči, ale také jak se seznamuje s novými kamarády. Zároveň se však očima malé dívky seznamujeme s blížící se válkou a nacismem, který začíná Německo ovládat. Aby tomu nebylo málo, vypravěč knihy je velmi originální. Je jím totiž samotná smrt, která ve Zlodějce knih nevystupuje přímo jako negativní a děsivá postava, ale jako tichá pozorovatelka, která si dokáže k lidem vytvořit i vztah.

Během čtení Zlodějky knih jsem měla takové tři proměněné stavy. Nejprve jsem byla vážně nadšená. Kniha je originálně psaná. Obsahuje různé "podnadpisy" a vysvětlivky, shrnutí. Objevují se zde i kresby. Příběh, přestože ho vypravuje samotná smrt, je zachycen hlavně pohledem malé dívky, která se snaží pochopit situace, které nastávají a s kterými se musí vyrovnávat. Celá temná doba je protkána světlejšími okamžiky, které popisují hlavně dětství Liesel a objasňují, proč se kniha jmenuje právě Zlodějka knih.
Právě zde se dostáváme bohužel i k druhému stavu, který se u mě objevil zhruba v polovině knihy. Tak nějak mi došlo, že je kniha místy až zbytečně rozvleklá. Mohla by mít o 150 stran méně a vůbec nic by se nestalo.
Jenže pak přišel stav číslo tři. Závěr knihy, který byl perfektní, perfektní a perfektní a tím pádem ano, takhle kniha si těch pět hvězdiček zaslouží.

Zlodějka knih ukazuje válečnou dobu v Německu z trochu jiného úhlu. Přesto, že hlavní hrdinkou je malá dívka, není pohled na danou dobu nijak naivní, ale až děsivě realistický a prostý. V knize je spousta emocí, které ve čtenáři vyvolá, ale nijak násilně. Prostě tam jsou, tak jak byly v době, která knize sloužila jako předloha. Autor se nás nesnaží rozbrečet. On nám prostě jenom předává informace a pozorování a funguje to velmi dobře.


Asi to nejlepší, co pro mě kniha měla, byly postavy. Autor vytvořil neuvěřitelně krásné charaktery a vztahy. Postavy jsem si opravdu zamilovala. Hlavně tatínka. Celkově pro mě byly tím nejsilnějším na knize.

Jak jsem již řekla, místy byla kniha o něco pomalejší, než by podle mě být mohla a myslela jsem si, že nebudu patřit k těm, kdo jsou z knihy nadšení. Nakonec se mi však kniha velmi líbila a věřím, že jsem ji nečetla naposledy. Příběh je silný a pokud patříte mezi ty, kteří ho ještě nečetli, určitě po Zlodějce knih sáhněte. Tohle je jedna z knih odehrávajících se během druhé světové války, která bude bavit i čtenáře, kteří se na tuto dobu v knihách vyloženě nezaměřují. Knihu Zlodějka knih hodnotím 90 %.


PS: Doporučuji i film, ten se mi také moc líbil. Právě herecké obsazení bylo výborné.

sobota 10. srpna 2019

"Pětka" - Pět důvodů, proč miluji Stephena Kinga (a jako bonus pět knih, které od něj do konce roku v češtině vyjdou!)

srpna 10, 2019 16 Comments
Stephena Kinga M-I-L-U-J-U! Prostě je to můj nejoblíbenější autor, srdcová záležitost a každá jeho kniha mě dokáže neskutečně překvapit. Jeho knihy jsou prostě něco přesně pro mě. Dneska bych vám chtěla říct pět důvodů, proč jeho knihy tak miluji.

5. Kontroverze
King se nebojí ničeho. Asi nejlegendárnější kontroverzní scéna se nachází na konci To. Nebudu ji zde zmiňovat, nechci spoilerovat. Kdo četl, ten ví. Jednoznačně. Stačí říct "kontroverzní scéna v To" a všichni kdo četli, vědí. Protože je tak moc kontroverzní. V náznacích je zmiňovaná snad v každé recenzi. Spoustě lidí se z ní zvedá žaludek. Na druhou stranu i popisy vraždy na začátku Outsidera? Taky možná až lehce kontroverzní... No, on má takových scén spousty. A já ho miluju. King se toho prostě nebojí. Nebaví se psát o věcech, o kterých jiní ano. A i proto si mě tak moc získal.

4. Extra dlouhé knihy
To byla jedna z věcí, kvůli které jsem si Kinga zamilovala v počátcích. První jsem četla To, bylo mi třináct a byla to doba, kdy jsem četla skoro jenom knihy, které měly nad pět set stran. Proto mě zaujalo i To. Dnes už zvládám číst i knihy kratší, ale bichle pro mě zůstávají srdeční záležitostí. Já je prostě miluju. Ve chvíli, kdy autor dokáže využít rozsah knihy, kolem 700-800 stran, je to pro mě mnohem lepší, než knihy kratší. Autor to ale musí umět! A Kingovi tak nějak všeobecně jdou podle mě víc tyhle rozsáhlejší kousky. Ale! Také je mistr povídek a pro mě skoro jediný autor, od kterého mě povídky baví.



3. Styl psaní
Je jasné, že váš nejoblíbenější spisovatel vám musí sedět.A mně King prostě tím, jak píše, sedí moc. On umí takovou spoustu věcí vyjádřit písmenky! Od tísnivého pocitu (ten může vyvolat příšerou, ale klidně i normálními lidmi), přes úžasné prostředí a postavy (viz. další body). Umí psát rozvlekle, ale zároveň poutavě. Miluji jeho "dlouhé rozjezdy", kdy si člověk Kinga neznalý může myslet, co to sakra je, vždyť se ni neděje!"... Jenže tohle "nic se neděje" na úvodu já u Kinga miluju. Protože on umí do děje uvést tak, že si na první pohled možná budete říkat, co to sakra je, ale pak pochopíte, že to je umění. Něco, co neumí jiný autor. Kingovy delší rozjezdy jsou pro jeho knihy důležité, i když se to na první pohled zdát nemusí. Zároveň je autorem, který si píše to svoje. Čtenář, který jeho styl a jeho "hru" nepochopí, ten si ho nemůže oblíbit. Musíte přistoupit na jeho hru s fantazií, musíte ho vnímat. A pak ho budete jenom a jenom milovat.

2. Castle Rock
Není to jen Castle Rock, ale je to i on. Je to všeobecně prostředí, které se v knihách od Kinga objevuje. Castle Rock je fiktivní město, ve kterém se však odehrává tolik Kingových knih, že už je pro jeho čtenáře prakticky reálné. Díky němu se v některých jeho knihách objevují také narážky na jeho jiné knihy, když například postavy vzpomínají na postavy, kterým se stalo nějaké příkoří v Kingově jiné knize - a tyto postavy jsou vlastně "sousedy" nebo vzpomínkou na obyvatele v minulosti.
King to však umí i v jiných městech, lesích... Umí popsat prostředí tak, že si ho dokonale představíte. Vidíte každý detail. Možná i proto tolik filmů, které podle jeho knih vznikly, dopadlo tak, jak dopadlo.

1. Postavy
On prostě umí v každé knize využít obrovské množství postav, všechny napsat poutavě a originálně, takže se vám nepletou a zároveň si k nim vypěstujete vztah. To nejvíc nepochopitelné je to, že přes obrovské množství knih, které napsal, nejsou si postavy příliš podobné ani v různých knihách. Neuvěřitelné. King je čtenář a zároveň stvořitel lidských charakterů. Postavy jsou pro mě asi tím všeobecně nejzajímavější, co se v jeho knihách objevuje. Jejich jednání, charakter... Všechno to, jak je King napíše vytvoří postavy, které prostě můžete potkat. Kdekoliv. Často jsou to normální lidé, "malý hrdinové". Mohli by bydlet v domě přes ulici.

Slíbila jsem vám i ukázat pět knih, které v příštím půl roce od Kinga v češtině vyjdou v nakladatelství Beta. Ono jich vyjde mnohem víc! (Mrknout můžete TADY a na všechny tak kouknout na jejich webu). Já vám chci ale ukázat ty, na které se nejvíc těším já.

V září by měl vyjít Dlouhý pochod. Na ten se těším snad úplně nejvíc. Jde totiž o knihu, která se opírá o téma "smrtící reality show", což prostě já můžu. Byla beznadějně vyprodaná a já jsem neskutečně ráda, že opět vyjde. Víc jsem se těšila snad jen na Pod kupolí, které vyšlo loni v létě. :-)
Neméně se těším i na Puls, který jsem taky dlouho vyhlížela. Tady je téma zase "postapo", kdy svou roli hraje mobilní signál. Postapo já fakt můžu a od Kinga ho můžu ještě víc. Puls by měl vyjít v říjnu.
Mrtvá zóna je další mnou velice očekávaný kousek. Tentokrát jde o knihu o muži se "zvláštní schopností". Jde už o třetí vydání a vyjít by měla v srpnu! Na konec tady mám takovou "dvojknihu". Jde o knihy Beznaděj a Strážci zákona. King dal k těmto knihám podmínku, že všude, kde vyjdou, tak vyjdou v jeden den. Knihy na sebe volně navazují a já jsem na ně neuvěřitelně zvědavá.
Tento rok je vážně ve znamení Kinga. 

pondělí 5. srpna 2019

Máma milovala Gabčíka - Veronika Homolová Tóthová

srpna 05, 2019 4 Comments


Příběh Jozefa Gabčíka, Anny Malinové a její dcery Alenky se týká nás všech. I díky jejich odhodlání a odvaze mohlo opět povstat Československo z prachu a zkázy druhé světové války. O Jozefu Gabčíkovi se píše i v učebnicích pro speciální jednotky. O Anně Malinové se nepíše nikde. A přitom byla pro Jozefa životně důležitá. Zapomnělo se na ni neprávem… protože se nezachoval výslechový protokol gestapa. Veronika Homolová Tóthová se rozhodla připomenout Annin příběh i kvůli její dceři Aleně Voštové. Ta jako malá přišla o mámu a dlouho netušila, kdo byli její skuteční rodiče, kteří zaplatili cenu nejvyšší za svou účast v odboji. I když s nimi nemohla Alena strávit své dětství, necítí hněv: „Jsem na maminku hrdá, byla to ta nejstatečnější z žen.

Máma milovala Gabčíka byla mnou velmi očekávaná kniha. Přemýšlela jsem o ní dokonce i v originálu, slovenštině. Řekla jsem si, že počkám, zda nebude přeložena do češtiny, stejně jako autorčina předchozí kniha Mengeleho děvče. Dočkala jsem se a hned pár dní po vydání si ji našla v Dobrovském na Václaváku. Tak se na ni dneska mrkněme.

Příběhů o atentátu na Heydricha jsem četla několikero. Každý má své plusy a mínusy, mým favoritem byla kniha Dva proti Říši (a favoritem na toto téma zůstává i nadále). Máma milovala Gabčíka má však rozhodně mnoho plusů a určitě ji doporučuji!

Příběh (snad) znáte, alespoň částečně. Díky knize si ho připomenete a nebo získáte i nové informace. Rozhodně oceňuji, že autorka uvedla, co je její fantazie a kde vycházela z fakt. Je samozřejmé, že beletristický příběh nenahradí knihy faktické. V knize Máma milovala Gabčíka se ale rozhodně dozvíte právě i faktické informace. 

V současnosti "frčí" knihy s tématem druhé světové války, proto je skvělé, že se objevují i ty, které vychází z reálných příběhů. Jsem neskutečně ráda, že se osudy hrdinů druhé světové války dostávají mezi velké množství lidí. A právě v tom podle mě tkví největší kouzlo této knihy. Je určena po široké publikum, které jistě osloví. Není psaná složitě, má krátké kapitoly, velmi dobře se čte, velmi dobře nastíní danou dobu i brutality, které se v ní děly, ale zároveň je zde kladen důraz i na romantickou linku, která je založena sice hlavně na autorčině představivosti, ale nemění nic na tom, že i díky tomu bude kniha poutavější pro ty čtenáře, kteří se zaměřují hlavně na "romantiku z války". Vzhledem k tomu, že příběh Gabčíka a Kubiše je pro mě tak trochu srdeční záležitostí, opravdu mě těší, že se o nich dozví další spousta lidí.

To, že autorka ví, jak na to, ukázala už (pravděpodobně) na knize Mengeleho děvče. Pravděpodobně jsme uvedla, protože já ji ještě nečetla. Soudím tak ale z recenzí, které jsem na ni četla. Po Máma milovala Gabčíka si ji rozhodně přečtu.

Veronika Homolová Tóthová perfektně skloubila fakta a příběh. Některé kapitoly jsou založeny více na faktech, některé se více věnují příběhu. Dohromady to funguje překvapivě skvěle. Další poměrně překvapivou vsuvkou v beletristických knihách jsou fotografie, které knihu doplňují a není jich zde nijak málo. Stejně tak se zde nachází i několik dokumentů. 

Asi jediné, co mě tak trochu zklamalo, byla práce korektorů. Já nejsem pedant na chyby, jsme jen lidi. Některé jsou však tak neuvěřitelně okaté, že nechápu, jak mohou uniknout. Nejvíc mi vadí chyby ve jménech. To, že v textu uniklo z příjemní Fleischer s, to bych ještě zvládla. U popisku fotky Reinharda Heydricha v jeho křestním jméně chybí i. To prostě bije do očí. U popisku fotky je to neuvěřitelně výrazné. A je to škoda. Každopádně nejsem typ člověka, co by se kvůli tomu hroutil. Jen se u toho pozastavit prostě musím.

Máma milovala Gabčíka je rozhodně knihou, která má na trhu své místo a věřím, že upoutá velké množství lidí. Sama ji budu doporučovat v každé diskuzi, kde se objeví dotaz na knihy s tématem druhé světové války. Jde o obrovský příběh. Těch hrdinů, které snad znáte, ale i těch, o kterých jste možná neslyšeli. Kniha je vlastně poklonou. Poklonou těm, kteří se sice nezapsali do učebnic dějepisu, ale bez kterých by v nich ti ostatní být nemohli. Lidé, bez kterých by u nás parašutisté nepřežili, protože by neměli kde žít, co jíst. Kvůli tomu je tato kniha neuvěřitelně důležitá a já za ní děkuji.

Rozhodně vám ji doporučuji. Hodnotím ji 90 %.