@bettypavkova

čtvrtek 29. listopadu 2018

Vánoční říše - Joe Hill

listopadu 29, 2018 23 Comments


Victoria McQueenová měla odjakživa zvláštní schopnost: dokázala najít ztracené věci i odpovědi na otázky, jež nelze zodpovědět. Občas jezdívala na kole k polorozpadlému krytému mostu, který ji během chvíle odnesl, kamkoli si přála – na jiné místo v Massachusetts nebo v celé zemi. Jednoho dne ovšem Viky potkala Charlese Manxe, který má zvláštní slabost pro děti. Vlastní starý Rolls-Royce s poznávací značkou NOS4A2, v němž vás po tajných silnicích odveze na to nejúžasnější, ale také nejděsivější hřiště, jaké jste kdy viděli. Viky, jediné dítě, kterému se podařilo z Manxových spárů uniknout, je nyní dospělá a snaží se na prožité hrůzy zapomenout. Netuší ovšem, že Manx na ni nikdy nezapomněl – a co hůř, vybral si nového spolujezdce na cestu do pekla: Victoriina malého syna.

Jestli na můj blog sem tam zavítáte, asi víte, že naprosto zbožňuju Stephena Kinga. No a on má dva syny. Owena (s kterým sám Stephen napsal Růženky, které před nedávnem vyšly v českém překladu) a Joa. Joe je asi o něco plodnějším spisovatelem než Owen a už bylo na čase, abych od něj zkusila něco jiného než komiks Zámek a klíč. (Recenze na první díl tady). Někdy koncem léta jsem v Levných knihách narazila právě na Hillovi (Joe píše pod pseudonymem Hill) Vánoční říši. Stála mě pouhých 79 Korun (nechápu!) a říkala jsem si, že si ji nechám právě na dobu blíž k Vánocům. Čas uzrál a já se na ni vrhla. Jak se mi líbila zjistíte dneska! :-)
Hlavní hrdinka Viky se utkává s divným pánem... Hodně divným pánem. Ten pán krade děti. Jenže Viky to ví díky svým nadpřirozeným schopnostem a ten divný pán to dělá taky díky nadpřirozeným schopnostem. No a to je právě dost na nic, protože to nemůže nikomu říct, jinak ji zavřou do blázince...

Viky sledujeme od mala, přes pubertu i v dospělosti. Jako malá objevuje svoji dovednost,v pubertě poprvé potká úchyláka Manxe (s jeho úžasným, ale neméně úchylným autíčkem!) a v dospělosti se s ním setká znova, protože unese jejího syna.
Viky je hrozně sympatická postava. Má své mouchy, prošla si peklem nejen díky Manxovi. Vztahy v rodině jsou pošramocené. Viky je reálná i když umí něco, co my normální smrtelníci ne. Viky je hlavní postavou a je jí rozhodně věnováno nejvíce prostoru.
Samotný pan Manx je zvláštní postava. Je to rozhodně záporák, ale zároveň je vykreslen takovým způsobem, že Vás bude zajímat a klidně byste se o něm chtěli dozvědět víc, než jen to, co se v knize dozvíte.

Joe Hill miluje motorky (očividně) a řekla bych že i stará auta. Oboje v knize najdete, oboje hraje poměrně důležitou roli, ale technické stránky těchto strojů se bát nemůžete. Nehrajou v knize roli v tom smyslu, že by antitechnické typy nějak rušily. :-)

Co se názvu Vánoční říše týče, je výstižný, ale nečekejte četbu, kterou si užijete ve Vánoční atmosféře. Pan Manx totiž děti vozí právě do Vánoční říše. Říše, kde je každý den ten Štědrý. Na druhou stranu ve Vánoční říši v knize budete jen chvilku a vlastně se odehrává v létě, takže úplně Vánoční atmosféru neočekávejte. Originální název NOS4A2 ("Nosferatu") je podle mě výstižnější. Jde o značku Manxova auta. A hrozně se mi líbí, že si Hill právě i s tímhle pohrál.

Hodně mě překvapilo, jak čtivě Hill píše. Kniha se čte opravdu strašně dobře a lehce a přitom rozhodně nejde o "primitivní" čtení. Hill se rozhodně potatil. Myslím si však, že oproti Stephenu Kingovi má šanci zaujmout ještě víc lidí. Jak už kvůli tomu jak čtivě píše. (Ne že by Stephen King čtivě nepsal, ale je to jiný druh "čtivosti", nebo jak to popsat. :-D) a taky díky tomu, že jeho příběhy budou asi o něco jednodušší, jednoznačnější... Alespoň Vánoční říše taková je. Myslím si, že to co někteří kritizují na Kingovi (a já to rozhodně nekritizuji...) u Hilla nenajdou. Vánoční říše podle mého může zaujmout prostě a jednoduše masy. A je skvělá!

Vánoční říše mě nadchla. Ke konci jsem narazila na "slabší" místo, ale byla to otázka pár desítek stran a mohlo jít klidně o mé momentální rozložení. Konec byl ale zase naprosto geniální. Kniha je opravdu moc čtivá, má úžasný námět, skvělé postavy a je celkově výborně vystavěná. Jestli Vánoční říši někde potkáte, skočte po ní. Je perfektní! Dávám 95% a rozhodně se vrhnu na další Hillovi knihy!
Continue reading...
v 23 komentářů:
Štítky: , , , ,

středa 21. listopadu 2018

Čas vlků - Elisabet Nemertová

listopadu 21, 2018 24 Comments


Starodávná legenda praví, že v každém člověku žijí dva vlci a neustále bojují o tlukot srdce. Jeden z nich je strach a nenávist a ten druhý láska a důvěra. Který z vlků vyhraje? Ten, kterého živíme.


Švédsko na samém počátku 2. světové války. Hlavními hrdiny příběhu jsou sirotci Magdalena a Nils, jejichž jediný příbuzný - strýc, který se vrátil z Ameriky - jim odkázal veškeré své bohatství. Díky nečekanému dědictví začínají nový život i slibnou kariéru, ale hrůzy počínající války pronikající z kontinentu je vedou k pomoci potřebným. Do příběhu vstupuje Carl-Magnus Rytterholm, obdivovatel nového hrdiny - Adolfa Hitlera. 



Ale po boku zla jako vždy kráčí láska. Při hledání tří zmizelých finských válečných dětí se osudově setkají Magdalena a Carl-Magnus a jejich odvaha a obětavost změní život nejen jim, ale i mnoha dalším lidem.



Čas vlků je kniha o odvaze a lásce ve stínu války. O odvaze postavit se za to, v co v nitru věříme, za slabé a bezbranné, odvaze bránit právo na svobodu těla i ducha a neuposlechnout rozkazy. I nejčernější temnotou jasně prosvítá zářivé světlo lásky a naděje. A coby symbol boje dobra se zlem čtenáře celou knihou doprovázejí tři sněhobílí vlci.


Nakladatelství Cosmopolis,  vydalo v poslední době spoustu zajímavých knih. Pro mě se tou nejzajímavější hned na první pohled stal Čas vlků. Hned na první pohled to bylo kvůli obálce, kterou prostě zmínit musím. Možná víte, že obálku zmiňuji pouze, když mě opravdu upoutá - a tady tomu tak bylo okamžitě. Nádherná a s vlky. Jeden je dokonce i na hřebu knihy! Vlci samozřejmě hrají roli i v samotném příběhu, ale o tom později.

 Příběh vypráví o vztazích ve víru druhé světové války. Hlavními hrdiny jsou sourozenci Magdalena a Nils. K jejich životům se postupně nabalují další lidé a ti se postupně stávají také hrdiny příběhu. Například vlivná židovka nebo muž postupující vojenskou hierarchií.
Jejich osudy ovlivňuje válka, ale ne tak moc, jako lidi jiné. Děj se totiž odehrává ve Švédsku, které mělo to štěstí, že se ho válka přímo moc často nedotýkala...

 Právě prostředí ve kterém se příběh odehrává je podle mě skvělé. Za prvé mi přijde poměrně originální - nikdy jsem nečetla román, který by se odehrával za druhé světové války ve Švédsku. Zároveň mám s "literaturou ze severu" spojené jisté poetično, kterým se množství severských autorů vyznačuje. A v tomto směru mě Čas vlků rozhodně nezklamal. Autorka si hraje se slovy, popisuje přírodu, ale i města a celé situace krásným, bohatým jazykem, který zároveň přispívá k jisté jemnosti příběhu. Jemnost - nevím jestli je to to nejvýstižnější slovo, ale podobnější mě nenapadá. Příběh je popisován tak, že přesto z jaké je doby, je velmi jemný, citlivý a ve člověku vzbuzuje naději v lidské dobro. Zároveň je však velice čtivý a stránky ubíhají čtenáři před očima prakticky samy.

 Autorka vychází z reálných situací, které se ve Švédsku během druhé světové války děly. Využívá ve svém románě i několik reálných postav. To je skvělé, protože jak jsem naťukla výše - o průběhu druhé světové války ve Švédsku nevím prakticky nic a myslím si, že v našich končinách nejsem raritou. Proto jsem velice ráda, že jsem se v beletrii i dozvěděla něco o historii. Autorka dále skvěle zapracovala do děje nejdůležitější události druhé světové války z celého světa. O těchto "velkých událostech", jako Operace Barbarossa, napadení Pearl Harboru a podobné se dozvídáme společně s hrdiny. Například poslouchají rádio, když se daná věc začne šířit do světa. Autorka nenásilně vložila do svého románu historická fakta. Zároveň na mě vždy tyto části měly velký dopad, tak nějak mi díky tomu jak je prožívaly postavy docházelo, jak strašné a děsivé události to byly a jak vysilující to muselo být pro lidi, kteří v té době žili a jednou odpoledne se třeba právě z rádia dozvěděli, že Japonci zaútočili na Pearl Harbor...

 Samotné postavy byly také skvělé. Tou nejvýraznější byla Magdalena. Velmi vzdělaná, mladá dáma, která se nebojí říci svůj názor. Byla reálná. Ona se bála i nebála. Byla hrdinkou, ale zároveň se dokázala sesypat strachy. Byla silná a samostatná, ale zároveň se nebála zamilovat a připoutat k muži.

 Příběh mapuje osudy lidí po celou dobu války. Proto v některých úsecích není příliš podrobný. Během některých událostí prostě uteče kus vody a čtenář z něj nezná detaily. To je to, co bych knize asi jako jediné trochu vytkla. Mě by prostě zajímalo, co se dělo i v tom "mezidobí", kdy docházelo jen k "obyčejnějším" věcem. Na druhou stranu je ale skvělé, že v jednom románu máme zaznamenaný život postav během celé války. Takže je to vlastně taková výtka nevýtka.

 A teď konečně - vlci. Proč právě čas vlků? Autorka je v ději využívá jako symboly. Symboly boje mezi dobrem a zlem v jediné osobě/smečce. Tato část je inspirovaná starou legendou a potěší každého, kdo má rád zvířata. Kapitoly s vlky jsou kratší (což mě vlastně poměrně mrzí) a doplňuje hlavní příběh. Vlčí části jsou úžasné a pro mě vlastně reflektovaly samotnou válku.

 Románů z období války je poslední dobou hodně, hodně je čteme a já rozhodně nejsem výjimka. Přečetla jsem jich dost, mám je moc ráda a Čas vlků patří mezi ty nejlepší. Pokud se těchto témat obáváte, že by na Vás mohly být příliš silné, tady se bát nemusíte. Není to sice úplně jednoduché čtení, ale hrůzy druhé světové války nejsou popisovány přespříliš detailně, přesto Vás ale zasáhnout. Vztahy mezi postavami a jejich snaha pomáhat těm nejohroženějším mě dojímala. U knih nebrečím, ale tady jsem měla několikrát v očích slzy. Příběh mě dostal, postavy mě dostaly... Neskutečně nádherná kniha a doufám, že budu mít příležitost k přečtení dalších knih od Elisabet Nemertové. Píše opravdu skvěle! Knihu hodnotím 95 %.

 Čas vlků  je kniha, kterou si prostě musíte přečíst. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada, kde si můžete i prolistovat několik prvních stran knihy! :-)
Continue reading...
v 24 komentářů:
Štítky: , , , ,

čtvrtek 15. listopadu 2018

"Pětka" - Pět knih, které budu číst o Vánocích

listopadu 15, 2018 71 Comments

Vánoce se blíží obrovskou rychlostí. A já jsem takový vánoční skřet...:-D Já prostě Vánoce miluji, takže se není čemu divit, že se na Vánoce chystám i knižně! No a dnes bych Vám chtěla ukázat knihy, které na Vánoce čtu a nebo bych Vám na Vánoce ráda doporučila! :-)
Už se na Vánoce těšíte? A máte nějaké speciální předvánoční čtecí plány? :-)

5. Vánoční říše - Joe Hill

 Vánoční říše je thriller, poměrně temný a depresivní a s Vánoci toho až tolik společného nemá. Vánoční říše je jen oblíbené místo hlavního záporáka! Já tuhle knihu četla koncem října/začátkem listopadu. Bez mučení se přiznávám, že to není čistě vánoční čtení, ale je to super čtení. Pokud se nechcete na Vánoce vyloženě ladit, chcete kvalitní, napínavý a čtivý thriller a špetičku Vánoc, koukněte se po Vánoční říši!

4. Můra noční předvánoční - Tim Burton

 Tim Burton <3 Můj milovaný Tim Burton <3 A jeho úžasná báseň! A jeho dokonalé ilustrace! Můra noční předvánoční je kouzelná, vtipná a nááádherně ilustrovaná. Líbí se mně, mámě i babičce, takže je taková multigenerační. :-) Je to jednohubka. Máte ji přečtenou za pár minut. Za to ilustracemi se budete kochat klidně hodinami.
Můru noční předvánoční jsem si koupila loni. Četla ji den před Štědrým dnem a nakonec ještě na Štědrý den babičce. A letos mám v plánu si ji na Štědrý den přečíst znovu. Tady je Vánoční nálada zaručena.

 3. Vánoční překvapení - Daisy Bellová

 Já prostě miluju psy! A Vánoce! Takže když mi kamarádka ve škole ukázala tuhle knihu, neváhala jsem ani na chvíli a řekla si, že si ji před Vánoci koupím. Takže jsem ji ještě nečetla, ale berte to jako tip. Rozhodně ji mám v plánu si přečíst v týdnu před Štědrým dnem. V mezi čase při pečení voňavého cukroví. :-)
Kniha je o pejskovi, který se ztratí a najdou ho děti. No a děti chtějí dokázat rodičům, že tohle štěňátko je to nejlepší, co můžou mít! Kniha je spíše pro děti, ale kdy jindy si něco, co vypadá že bude neskutečně roztomilé přečíst, než právě před Vánoci?
Jako bonus má kniha nádhernou a roztomilou obálku. No jsem zvědavá, jak se mi bude líbit! :-)

 2. Vánoční koleda - Charles Dickens

 Vánoční koledu jsem si chtěla koupit už loni, ale v knihkupectví, kde jsem před Vánoci byla, ji neměli. No a halooo, letos ji seženete za pár korun v Levných knihách! Takže jasná koupě.
Vánoční koledu jsem také ještě nečetla, ale viděla jsem animovaný film a hrozně se mi líbil. Je to také taková jednohubka a pozor - ta z Levných knih má i moc hezké ilustrace! :-)
Další kniha, kterou si chci přečíst. Nejspíš hned začátkem týdne před Štědrým dnem, abych si pak ještě znovu pustila animovaný film...:-)

 1. Svátky krásné hvězdy - František Kožík

 Svátky krásné hvězdy byl předvánoční rituál mého taťky... A já ho zdědila. Opět je to tenčí kniha ale je naprosto úžasná. Popisuje Vánoce jedné rodiny - od těšení se na Vánoce až po samotný Štědrý den s rodinou u dědečka a babičky v Jizerských horách. Jsou zde popisovány různé tradice, ale i prožívání Vánoc dětskýma očima. Kniha je z roku 1988. Příběh je hrozně krásný. Jednoduchý a odpočinkový. Poukazuje na kouzlo prostých, nekomerčních Vánoc a na to, že nejdůležitější je rodina a vánoční atmosféra.
Tohle je moje nejoblíbenější vánoční kniha. :-)
Continue reading...
v 71 komentářů:
Štítky: , , ,

úterý 13. listopadu 2018

Zákon smečky (Mrtvé město) - Erin Hunter

listopadu 13, 2018 7 Comments


Zvířecí sága o statečné a nezdolné smečce psů, z nichž každý pes je jiné rasy, jiné povahy, přesto jsou svázáni společným poutem přátelství. Všechno, co znali, se ocitlo v troskách po zemětřesení – Velkém Zavrčení. Ujme se jich retrívr Štístko, tulák a samotář, který utekl z rozvalin psího útulku – z Domu pasti. I když nerad, stane se jejich vůdcem. Jak však naučí domácí mazlíčky a vodítkové psy lovit a přežít v divočině?

Já prostě miluji zvířata. Hlavně teda psy a kočky. No a o těchto čtyřnohých potvorách si ráda přečtu jakoukoliv knihu, klidně i takovou, která je pro hooodně mladší čtenáře. No a Zákon smečky je jedna z nich. Jde o poměrně rozsáhlou sérii o psech. Přece jenom proto, že je pro děti a proto, že má tolik dílů se mi do knih nechtělo moc investovat. Na první díl - Mrtvé město - jsem narazila v antikvariátu za 90 Korun. A bylo to jasné. Musela jsem ho mít!

Příběh začíná v době, kdy se pejsci vzpamatovávají ze zemětřesení. Pardón - z Velkého Zavrčení! A tady jsme hned u první skvělé věci na této knize. Autorka vytvořila psí slovník. Psi nazývají věci svými slovy. Čtenář se však nemusí bát - jsou výstižné a tak snadno pochopí, co mají pejsci na mysli.
Právě po Velkém zemětřesení se pejsci snaží přežít. Jsou pejsci "divocí" a tedy i samostatní a pak psi "vodítkoví". Ti, co jsou odkázáni na lidi. Musejí se naučit žít pospolu, pomáhat si a prostě přežít.

Kniha je pro mladší čtenáře a i proto se velice dobře čte. Psi jsou různých ras i "neras". Mají své problémy a své spory. Všechno to vlastně jistým způsobem odráží i lidskou společnost. Jsou tu psi hrdinové i psi srabíci. Tohle se mi právě strašně moc líbilo. Celkově jsem si prostě a jednoduše všechny pejsky, se kterými se v knize setkáváme, moc oblíbila. Kniha i jednotliví psi jsou prostě roztomilý a u celé knihy jsem se jako milovník psů prostě musela culit nadšením.

Nejde o žádný literární zázrak. Jako přece jenom už trochu staršímu čtenáři mi v knize přece jenom něco chybělo. Celkový příběh - situace, charaktery - nejdou přespříliš do hloubky. Vše je poměrně povrchní. Pro cílovou kategorii je to asi jenom dobře. 

Přesto všechno si ale myslím, že kniha bude bavit i právě starší milovníky psů jako jsem já. Mám v plánu donutit knihu přečíst mámu a babičku. :-D Zároveň ji rozhodně budu doporučovat všem dětem v okolí... A sama budu zběsile hledat po antikvariátech další díly série.

Je to moc milé počtení. Hodnotím 75 % a doporučuji i Vám, starším a zkušenějším čtenářům. Je to lepší než kdejaká červená knihovna!
Continue reading...
v 7 komentářů:
Štítky: , , , ,

středa 7. listopadu 2018

Citový život zvířat - Peter Wohlleben

listopadu 07, 2018 9 Comments

Starostlivě pečující veverky, věrně milující krkavci, soucitné myšky a truchlící laně – také si tyto city spojujete jen s lidmi? Peter Wohlleben, lesník a autor bestsellerů, člověk s vášnivým zaujetím pro přírodu, čtenáře opět přivádí v úžas, tentokrát nad netušeně bohatým emočním světem zvířat.
V této knize nám Peter Wohlleben zprostředkovává nejnovější vědecké poznatky a prokládá je poutavými příběhy a vlastními prožitky. Dozvídáme se tak velice čtivou formou o dosud málo prozkoumaných, avšak nanejvýš rozmanitých citech a chování lesních i domácích zvířat. A tu si rázem uvědomíme, že zvířata jsou nám mnohem blíž, než jsme kdy tušili. Fascinující, poučné a místy až neuvěřitelné!

Knihy autora Petera Wohllebena objevila moje mamka. Ukázala mi je a hned jsme se shodly, že je prostě musíme mít. Uvažovaly jsme, kterou bude lepší začít. Knihou o zvířatech nebo o stromech? Nakonec to za nás vyřešil můj drahý bratránek a jeho "za dva týdny už manželka" (která vlastně v době, kdy tahle recenze vyjde, už jeho manželka možná bude...:-D Doufám teda...:-D). Knihu mi dali k narozeninám a já měla obrovskou radost.

Peter Wohlleben je lesník. Díky tomu má spoustu zkušeností se zvířaty. Různé historky i zajímavé situace ve své knize předává čtenářům. Daří se mu to čtivou a zábavnou formou v krátkých kapitolách. Každá z kapitol se věnuje něčemu jinému. Buď něčemu ze života zvířat, nebo třeba konkrétním druhem. V knize jsem se dozvěděla spousty nových informacích o různých zajímavých druzích zvířat, ale také se jen utvrdila v tom, že zvířata mají city i pocity a že jsou vlastně mnohem lepší než lidé. 

Vědci by samozřejmě mohli některé příhody zpochybňovat. Na druhou stranu, co je víc. Věda, nebo zkušenosti? Kdo má doma zvířátko, může potvrdit, že umí být smutné. Náš pes, když docházíme z domu - bez něj - je toho důkazem. Také je důkazem toho, že rozumí. Zvládá povely "Jdeme na cígo", "Půjdeme k babičce", "Hájí" a "Hop". Jednoznačně nám ukazuje, že rozumí. Ale pouze tomu, čemu chce. Nepoukazuje to na další věc? Že zvířata umí být pěkně vychytralá? To samé svými historkami potvrzuje právě i autor knihy. A já s ním prostě souhlasím.

Kniha se krásně četla, místy byla dojemná, místy humorná, místy jsem prostě jenom kroutila hlavou a říkala si, jak je tohle možné. Autor do ní vkládá spoustu chytrých myšlenek o tom, jak by se lidstvo ke zvířatům mělo chovat. S úctou a pochopením. Nemusíte se však bát, že jde o nějakou veganskou propagandu (což mě by nevadilo :-D). Autor sám maso jí. Jen touží potom, abychom ze ze zvířat nedělali zajatce, aby se do světa vrátilo víc rovnováhy...
Za přečtení stojí autorův doslov, který je geniálními myšlenkami přímo prošpikován, takže ten rozhodně nepřeskakujte.

Knihu by si měl přečíst každý. Nebojte se si ji koupit. Je skvělá a zároveň má nádhernou obálku na kterou se nemůžu stále vynadívat. Za mě je tohle úžasný kousek a určitě sáhnu po dalších dvou knihách, které u nás autoru vyšly. Jen se pak bojím, abych nepřešla na e-knihy. Bude mi pak líto stromů??
Kniha ode mě má 100%. Byla vážně naprosto perfektní!
Continue reading...
v 9 komentářů:
Štítky: , ,

pondělí 5. listopadu 2018

Deník Bridget Jonesové - Helen Fielding

listopadu 05, 2018 19 Comments


V roce 1995 se na stránkách britského Independentu objevil deník svobodné třicátnice Bridget Jonesové, které dělají starosti hlavně vlastní váha, příjem kalorií, kariérní postup a „citové vydírání“ ze strany mužského pohlaví. Nikdo tehdy netušil, kam to tento literární text dotáhne. Neuplynuly ani tři roky a z Deníku Bridget Jonesové se stala přímo kultovní kniha. Deník, jehož pisatelka bývá nazývána „Adrianem Molem v ženské podobě“, vedl po několik měsíců žebříček nejprodávanějších titulů na britském knižním trhu a v roce 1997 získal prestižní cenu British Books Award za nejlepší knihu roku. Deník Bridget Jonesové nečekaným způsobem změnil život svobodných žen kolem třicítky, kterých jen v Británii žije více než milion, a k jeho obdivovatelům se dnes hrdě hlásí i někteří poslanci Dolní sněmovny, jejichž literární vkus se v posledních letech radikálně změnil.

Je tady někdo, kdo by neznal filmy s Bridget Jonesovou? :-O Přiznám se, že pro mě bylo před pár let poměrně překvapení, že knihy vznikly na základě knih. Když jsem objevila první a druhý díl knih s Bridgite v antikvariátu, každý za 80 Kč, neváhala jsem a skočila jsem po nich. Perfektní oddychovka. To jsem očekávala. A co jsem nakonec dostala? To se dozvíte dnes.

Bridget je neskutečně vtipná ve filmech, ale i v knihách. To se musí nechat. U knihy jsem se taky místy chtěla smát na hlas (jen to radši moc nedělám na veřejném prostranství...:-D). Přesto u mě asi stále povedou filmy. Je to ale hlavně tím geniálním hereckým obsazením. Bridget, Darcy i Daniel pro mě i v knize zůstali jako Zellweger, Firth (<3 <3) a Grant (<3).

Jak už se můžete dozvědět v názvu, jde o deník. I knihy jsou psané právě deníkovou formou. A to je něco, co prostě já osobně dvakrát nemusím. V Deníku Bridget Jonesové to poměrně funguje. Přesto bych byla radši, kdyby šlo o klasický román. Bridget je ale upřímná osoba, takže se dozvíte v jejím deníku poměrně dost. Přesto podle mě autorka některé její záznamy pojala zkresleně a se snahou o lehkou neupřímnost. Častokrát jsem neupřímní sami k sobě. Klidně i v deníku takovéhoto ražení. Na jednu stranu to přispívá k humornosti knihy (bývá to zde často dost okaté) na druhou stranu by to mohlo čtenáře třeba lehce mást. Což u takto oddychové četby úplně neočekávám a nechci. Proto bych ocenila více klasicky románovou formu.

Deníkové zápisy na druhou stranu přispívají čtivosti. Jak jsem již výše zmiňovala, jde o skvělou oddychovku u které nemusíte přespříliš přemýšlet, rozptýlí Vás a rozesměje. Je to ideální dámská četba třeba na dovolenou. Myslím si, že jde i o skvělý dárek. Pokud máte v okolí nějakou kamarádku/příbuznou, která není moc velkou čtenářkou, ale víte, že Bridget má ráda, tohle bude dobrá volba. 

Knize dávám 75%. protože film je prostě film a protože přece jenom vyloženě nevyhledávám knihy psané formou deníků. Lehkost a vtip přesto dává knize skvělé kouzlo a jejím přečtením zklamáni nebudete.
Continue reading...
v 19 komentářů:
Štítky: , , ,

čtvrtek 1. listopadu 2018

Cress - Marissa Meyerová

listopadu 01, 2018 20 Comments


Cress od dětství vyrůstala sama uvězněná v umělém satelitu. Jedinou společnost jí zde dělají počítačové obrazovky. Díky času strávenému s počítači se Cress vypracuje ve špičkovou hackerku. Naneštěstí je však přinucena pracovat pro královnu Levanu a právě dostala rozkazy vystopovat Cinder a jejího pohledného průvodce. Cinder a kapitán Thorne jsou na útěku. Společně se Scarlet a Vlkem plánují svrhnout královnu Levanu a zabránit její armádě v invazi na Zemi. Právě Cress může Cinder a jejím společníkům pomoct. Odvážný pokus zachránit ji se však nezdaří a celá skupina se rozdělí. Cress má konečně svou svobodu, ale musí za ni zaplatit vyšší cenu, než si dovedla představit. A královna Levana nehodlá připustit, aby se někdo postavil do cesty její svatbě s císařem Kaiem. I když se Cress, Scarlet ani Cinder necítí být povolány k záchraně světa, zdá se, že jsou jedinou nadějí, kterou svět má.

Samotnou mě překvapilo, jak moc jsem si oblíbila sérii Měsíční kroniky! Postupně se pročítám dál a dál a dávám si mezi jednotlivými díly poctivé pauzy. Už mám za sebou však nějakou chvíli třetí, předposlední díl. Jak se mi Cress líbila se dozvíte dnes.

Na první pohled vidíte i u třetího dílu Měsíčních kronik nádhernou obálku. Také se opět jedná o sympatický, měkký paperback, které já prostě můžu. U tlustších knih, ke kterým už se Cress přiřadit dá, to oceňuji ještě víc. Představa tolika stran a pevné vazby prostě děsí moje ručičky!

Na Cress jsem se z celé série těšila paradoxně nejméně. Zaprvé nemám tušení, jaký pohádka je "předlohou". (Jak jistě víte, hlavní hrdinky měsíčních kronik jsou Popelka, Červená Karkulka... Jde jistým způsobem o retellingy). U Cress mám  podezření na Zlatovlásku, ale pokud tomu tak je, moc společných prvků už se Zlatovláskou v knize nenajdete. Možná tak vzhled a to, že žije sama v satelitu ve vesmíru. Což je jedna z věcí, co mě prostě nelákala...

To osamocení nakonec v knize fungovalo ovšem dobře. Cress je trochu divná, byla prostě moc dlouho sama, jen jí občas navštěvovala Divotvůrkyně. Do party postav z předchozích dílů to přináší čerstvý vzduch. Cress bývá občas úmyslně, většinou však neúmyslně, poměrně vtipná. Také se mi líbí, že jde o "slabší" hrdinku, žádnou rváčku...Občas však umí překvapit.

K příběhu toho moc psát nechci. Nechci příliš zmiňovat předchozí díly a podobně. Řeknu tedy to, že byl příběh poměrně nabitý. Příliš hluchých míst se v něm neobjevovalo a opět poměrně gradoval. Akce na závěr knihy mi však nepřišla tak dobrá, jako v mém nejoblíbenějším dílu - Scarlet. 
Po přečtení třetího dílu také musím přiznat, že Marissa Meyerová psala Měsíční kroniky podle jednoho vzorce. Příběhy jsou rozličné, ale jejich stavba a styl, jakým postupně gradují je u všech obdobný. Ale ono to tak prostě u Měsíčních kronik funguje. U jejich Renegátů to na mě ovšem nefungovalo (o tom si můžete přečíst tady).

Stejně jako předchozí díly, je Cress neskutečně čtivá. Autorka už začíná do děje i více zapojovat vztahy. Bohužel jde u všech zatím víceméně o "platonickou lásku". To mě mrzí. Myslím, že v young-adult sci-fi nějaký ten konkretizovanější vztah vůbec ničemu nevadil, naopak by do toho prostě seděl. Takové to "naznačovaní" a nekonání už začíná být trochu nudné.

Stejně je ale Cress super a rozhodně, pokud se Vám líbily předchozí díly, nebudete zklamaní. Jen jde o sérii, kde je třeba opravdu číst postupně. Každopádně vám Cress rozhodně doporučuji. Hodnotím ji 80%.

Recenzi na CINDER si můžete přečíst tady a recenzi na SCARLET zase tady.
Continue reading...
v 20 komentářů:
Štítky: , , ,