@bettypavkova

pátek 20. prosince 2019

Psí hrdinové - Laura Greaves

prosince 20, 2019 6 Comments


Psi jsou známí svou loajalitou a ti, kteří byli zachráněni před týráním nebo adoptováni z útulků, jsou lidem, jež jim nabídli druhou šanci, obzvlášť oddaní. V této mimořádné sbírce skutečných příběhů se seznámíte se statečnými psy, kteří projevili neuvěřitelnou odvahu, a dokonce riskovali život, aby zachránili své lidi.


V knize najdete šestnáct okouzlujících příběhů plných nezapomenutelných okamžiků odvahy. Příběhů o skutečné obětavosti, lásce, oddanosti, hrdinství, laskavosti a soucitu. Poznáte šestnáct psů z různých zemí světa, kteří sice neprošli speciálním výcvikem po boku policistů či záchranářů, přesto dokázali zachránit lidské životy.

Je tu Leala, fena staforda, která doběhla pro pomoc, když dvouletý syn jejích majitelů spadl do přehrady. Buddy, labrador, který včas probudil svou paničku, a zachránil ji tak před požárem. Nebo Brian, pitbull, který statečně zahnal tři agresivní psy útočící na Debbie – ženu, která ho zachránila před utracením.

Tato knížka pohladí po duši každého milovníka zvířat i všechny, kteří mají rádi příběhy se šťastným koncem.

Jako správný milovník psů jsem nemohla vynechat tuto novinku od Cosmopolisu. Jakmile jsem viděla na obálce pejska, bylo mi jasné, že Psí hrdiny nutně potřebuju. Hned druhý den poté, co mi kniha dorazila, jsem se usadila se svým psím hrdinou na gauči a pustila se do čtení.

U této knihy nejde moc vyprávět o ději. Obsahuje šestnáct příběhů o psech, kteří nějakým způsobem zachránili svým páníčkům život. Přesto, že jde o takovéto nezávislé příběhy, celá kniha je velmi čtivá a příběh hltáte jeden za druhým a jste zvědaví, co všechno se odehraje.

Knihu Psí hrdinové spojuje to, že psi, o kterých se v ní píše, neměli lehký osud. Často jde o pejsky z útulků (jak se i v knize dozvíte, v Americe je množství útulků, kde je pes, pokud do deseti dnů nenajde nový domov, utracen), týrané, případně psy, kteří prošli mnoha rodinami, než zakotvili v tom "pravém domově". Jde tedy o "obyčejné" psy, často křížence, kteří jsou stále některými lidmi vnímáni jako méněcenní. Právě jedna z hlavních myšlenek a důvodů, proč kniha vznikla je ta, že autorka, která příběhy sepsala a vydala chce, aby se šířila osvěta ohledně adopce pejsků. A s tím nejde nesouhlasit. Věřte mi. Máme doma paní voříškovou, která se toulala po okolí. Nakonec se dostala k nám, do dočasné péče. Nu, z týdne se stalo už pár let a je to ten nejvděčnější a nejvěrnější tvor na světě. Její láska je bezmezná, stejně jako ta, která sálá z každého vyprávění v knize. Někteří psi výcvikem prošli. Například pro asistenčního psa nebo stopaře ve válce ve Vietnamu, ale to, o čem konkrétní příběh vypráví nesouvisí s tím, na co cvičeni byli. Jde o činy, kterými překvapili celé své okolí, protože to bylo něco nečekaného. 

V knize je spousta detailů, nad kterými by spousta lidí mávla rukou, ale mně se moc líbí. Tak například, každá kapitola je pojmenována po psím hrdinovi, o kterém kapitola vypráví. Pro někoho naprostý detail, pro mě něco velice milého. Taková čest pro pejska, který byl tak úžasný. Dále je zde vždy uvedeno jméno zachráněné osoby nebo osob. Některá jména byla změněna, některá ne, ale myslím si, že to je ve výsledku jedno. Hlavní je, že jména pejsků změněna nebyla.

Jde o další knihu, která by dle mého byla vhodná pro spoustu lidí. Pokud ještě sháníte dárek pro někoho, kdo má rád psy, rozhodně o pořízení Psích hrdinů zauvažujte. Jde o naprostou novinku, takže riziko, že dotyčný knihu četl je minimální. Zároveň kniha potěší menší čtenáře, maminku, tatínka, babičku i dědečka. Příběhy končí dobře. Nehrozí tedy, že by někomu způsobily trauma. Ano, je tu například zmíněno, v jakých otřesných podmínkách žili pejsci v množírně nebo to, jak jim v jejich "minulém" životě bylo ubližováno, ale výsledek je vždy milující rodina a neskutečný čin, kterým se pejsek prokázal a zachránil tak své milované.

Celá kniha se nese v duchu nesmírné lásky k těmto němým tvorům. A to je to, co se mi na ní tolik líbilo. Všichni, kdo v knize vystupují, si uvědomují, jak moc pro ně jejich čtyřnohý přítel udělal. Ať už jde o pejska, který pomohl páníčkovi, který býval závislí na drogách, nespadnou do nich zas nebo o pejska, který riskoval svůj život a nechal se kousnout jedovatým hadem, aby nenapadl dítě, případně psa, který se vrhnul pod motorku, aby zachránil dvě malé holčičky. Příběhů tu najdete spoustu a každý vás chytne za srdce, možná se občas objeví i slzy dojetí nad těmito krásnými příběhy. 

Kniha je nesmírně milá, krásná a velice lehce se čte. Jde o ten typ knihy, který můžete mít položený na stole a ve chvíli času si přečíst jeden příběh a tímto tempem knihu číst klidně několik měsíců. Proto si myslím, že jde o skvělý dárek i pro někoho, kdo třeba není úplně vášnivý čtenář, ale je vášnivý psí milovník. Jde o krásnou knížku i krásný dárek a já jsem si její čtení nesmírně užívala a určitě vám ji doporučuji. Nevím, co bych ji měla vytýkat. Kniha je krásná a její poslání přímo nádherné. Dávám jí 100 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Psí hrdinové děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.

středa 18. prosince 2019

25 gramů štěstí - Massimo Vacchetta, Antonella Tomaselli

prosince 18, 2019 3 Comments



„Tak proč to děláš? Co máš z ježků?”



„Mám z nich radost.”

„Mohl by ses o něj teď na ty dva dny postarat?”

Takhle nějak začalo přátelství veterináře Massima, specializujícího se na dobytek, s opuštěným ježečkem. Mláďátko staré sotva pár dní je celé červené a na hřbetu má proužek bílých, měkkých a trochu rozcuchaných bodlin. Váží pouhých 25 gramů a slabounce kňourá: má hlad, je mu zima anebo se možná cítí osaměle. Plakání je tak zoufalé, že pronikne i skrz Massimův obranný štít tvořený apatií a silou zvyku. A tak se stalo, že Ninna – rozcuchaný ježeček byla samička – obrátila kouzlem své osobnosti jeho život naruby. Je zvědavá a jakmile vycítí něco nového, vystrčí čumáček ze svého úkrytu; je velmi hravá a baví se tím, že čenichem převrací misku s vodou; je něžná a když Massima delší dobu nevidí, samou radostí ho pak olíže. Zároveň je to ale volně žijící zvíře, které potřebuje svobodu: klec je mu čím dál těsnější a štěstí nachází venku v lesích…

Massimo Vacchetta v této knize vypráví o neobvyklém setkání, které mu pomohlo překonat špatné období a vnuklo mu nový smysl: založit záchrannou stanici pro ježky, vinou naší nepozornosti ohrožený druh, a postarat se o ty, kteří pomoc potřebují. Tak jako Trilly, zapřísáhlý donchuán, nebo křehká Lisa, jež si všechny okolo získala svým pohledem, nebo Zoe, jemuž se podařilo odrazit všechny rány osudu. Zraněná, týraná, bezbranná zvířátka, která ovšem překypují touhou po životě.

Jako milovník všech zvířat si ráda přečtu jakoukoliv knihu o zvířatech. A ježečci jsou nádherní. Přiznám se, že mě zase jednou naprosto okouzlila obálka knihy. A po přečtení anotace, která ukazuje, jak moc kouzelné čtení to bude, jsem neváhala, a pak se také moc radovala, když mi knížka od nakladatelství Kazda dorazila. Jde o útlou knížku a já se do ní brzy pustila. A jak jsem čekala, přečtenou jsem ji měla za chviličku.

Příběh vypráví od Massimovi. Massimo je italský mladík, který se velmi zaobírá svým zevnějškem a pracuje jako veterinář. Jednou, když zaskakuje u kolegy, seznámí se malinkým ježečkem. Musí se o něj starat, aby přibíral. Nedaří se to a tak kontaktuje ženu, která se záchraně ježků věnuje mnoho let. Poradí mu a ježeček začne prospívat. Když zjistí, že se jedná o holčičku, pojmenuje ji Ninna. Ninna se stane jeho obrovskou láskou a změní mu život. Dovede ho až tak daleko, že vzhled přestane řešit a získá nový sen. Založit záchrannou stanici pro ježečky. 

Už z anotace je poznat, že kniha bude nesmírně krásně a citlivě psaná. Z každé věty je poznat, jak moc autorovi na zvířatech a přírodě záleží a jak moc se nad malými ježečky rozplývá. To, jak popisuje jejich chování je kouzelné a nedojímá se pouze pan autor, ale i s ním i čtenář. Hrozí zde ale riziko. Po přečtení usoudíte, že nutně potřebujete ježečka domů. A ideálně nějakého zachráněného.

Je neuvěřitelné, z jakých drobků (Ninna vážila 25 gramů (ano, přesně tak, podle toho je dovozen název knihy)) dokáže Massimo vypiplat velké ježky (jeden takhle zachráněný dokonce dosáhl váhy jedna a půl kilo a to už je pořádný kus ježka!). To, jak člověk společně s Massimem fandí těmto drobkům, nebo ježečkům, kteří jsou zranění, je nádherné. U této knihy rozhodně budete projevovat emoce. Stejně tak je celou knihu cítíte i z Massima. Je nádherné, jak moc mu na ježečcích záleží a jak moc je má rád. Kromě lásky k ježkům je z knihy cítit i velká láska k přírodě celkově. Pokud jste na tom stejně a pro zvířátka a přírodu byste se rozkrájeli, v Massimovi najdete takového knižního kamaráda na dálku. Pro mě osobně to je neuvěřitelně inspirativní člověk a nesmírně ráda bych se s ním setkala.

Kniha 25 gramů štěstí není návod, jak se starat o ježky, ale někomu, kdo o péči o ježčí mláďata nic neví (jako třeba já), přinese i pár zajímavých tipů, ke kterým by se mohl obrátit v případě toho, že na nějakého malého ježečka narazí a bude na nějakou dobu odkázán v jeho pomoci pouze sám na sebe. Toto chci zdůraznit ze dvou důvodů. Za prvé, péče o ježčí mládě je náročná a určitě by se do ní člověk neměl pouštět bez odborných rad (Massimo sám je veterinář, ale stejně potřebuje radu od zkušenějších chovatelů!). Za druhé, kniha rozhodně není nudná, není to kniha jen pro chovatele. Je to kniha pro každého, kdo si chce přečíst čtivé, roztomilé a krásné čtení.

Kniha vás ujistí, že svět ještě není v tak špatné situaci, jak to možná vypadá. Ne všichni jsou ještě lhostejní ke světu kolem sebe a snaží se pomáhat. Je úžasné, že má člověk příležitost si přečíst, co jeden mladý Ital všechno dělá proto, aby ježkům pomohl. Takovéhle krásné příběhy z reálného života jsou pohlazením po duši a stejně tak jsou nesmírně inspirativní.

25 gramů štěstí je krásná knížka, nejen obálkou ale i obsahem. Vánoce jsou za dveřmi a pokud sháníte na poslední chvíli dárek pro milovníka přírody, zvířat nebo dokonce ježků, skočte do nejbližšího knihkupectví a neváhejte mu ji zabalit pod stromeček. Úsměv na tváři vyvolá už jen krásná, roztomilá obálka a i samotný příběh jistě obdarovaného velmi potěší. A nebo si prostě udělejte radost sami. 25 gramů štěstí zaujalo hned i moji babičku a mamku a babička už ji dokonce taky zvládla přečíst a nadšená byla stejně jako já. Tahle knížka je pro všechny čtenáře napříč generacemi a já vám ji rozhodně doporučuji. Hodnotím ji 90 %.


Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy 25 gramů štěstí na recenzi. Je to nesmírně roztomilé čtení! Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. 

pondělí 16. prosince 2019

Beznaděj - Stephen King

prosince 16, 2019 6 Comments


Stephen King v Beznaději maluje svým rozmáchlým štětcem apokalyptický souboj mezi Bohem a zlem, mezi šílenstvím a zjevením. Naplno uplatňuje geniální nadání napínat čtenáře a jeho fantazie je děsivě živá, když jeho cestovatelé - a čtenáři, kteří se odváží sledovat jejich cestu - začínají objevovat pravý význam slova beznaděj...

Beznaděj vychází společně s románem Strážci zákona, oba příběhy na sebe volně navazují.

Beznaděj. Kniha, do které jsem šla bez jakýchkoliv bližších informací. A je to přesně to, co bych doporučila i Vám. Nečtěte ani anotaci, která vyšla ke staršímu českému vydání. I tady v recenzi k samotnému příběhu zmíním spíš obecnosti. Nechte se naprosto překvapit tím, o co tam konkréněji půjde a jak se příběh bude z počátku rozvíjet. Jde totiž o neskutečnou jízdu a já jsem si ji i díky tomu, že jsem neznala žádné detaily, neuvěřitelně užila.

Beznaděj je v mnoha směrech odlišná, než většina Kingových knih. V něčem je to na druhou stranu typický King. Ta nejvýraznější rozdílnost pro mě byla v prostředí, které právě i knize dodalo úžasnou atmosféru. Tentokrát se totiž nepodíváme do Maine, ale do Nevady, do pouště. Slyšeli jste někdy o nejopuštěnější silnici v Americe? Tak přesně na ní příběh začíná. Nedaleko ní také leží městečko Beznaděj. Jen si to představte. Všude samá poušť nejbližší město leží daleko před vámi (a jedno ležíš ještě dál za vámi), jste odkázáni prakticky sami na sebe (on i signál tady není dvakrát dobrý). Na mě osobně poušť působí děsivě a ta odlehlost Beznaděje i celé silnice na mě funguje prostě perfektně. 

Na začátku knihy se postupně seznámíme s několika postavami, které na sobě zpočátku nejsou nijak závislé a stekávají se později. Setkáme se s manželským párem, který nedávno přišel o nenarozené dítě, se čtyřčlenou rodinou, úspěšným spisovatelem, který cestuje Amerikou, aby načerpal inspiraci k nové knize a později i s jeho asistentem a dívkou, kterou po cestě potká. Opravdu vám nechci k samotnému příběhu říkat přespříliš, tak snad jen to, že všechny zastaví policista. A později se rozjíždí neuvěřitelný kolotoč událostí, které nejsou dvakrát příjemné.

Příběh se zpočátku tváří na Kinga až neobvykle. V průběhu knihy se však postupně objevuje Kingovo klasické tajemno a už jsme více tam, kde to známe. Taktéž jde o rozsahově typického Kinga. Knížka má necelých 500 stran a díky tomu máme prostor se s postavami pořádně sžít, vytvořit si k nim vztah a začít jim pořádně fandit. Mým osobním favoritem se stal rozhodně spisovatel Johnny Marinville, který je pěkný svéráz, je vtipný a i tak trochu problémový. V knize nakonec sehrává velmi důležitou roli, i když to tak z počátku vypadat nemusí. Celkově jsem si však oblíbila všechny. I další, na Kinga poměrně typickou postavu. Jednu z hlavních rolí zde totiž sehrává desetiletý David. Opět dětský hrdina a opět to funguje.

Druhá kniha, kterou jsem od Kinga četla, bylo Prokletí Salemu. Bude to už něco kolem deseti let. Stalo se mou bezkonkurenčně nejoblíbenější knihou (v závěsu za ní se ocitly třeba Christina, Holčička, která měla ráda Toma Gordona nebo povídková knih Mlha nebo třeba Pod kupolí). Beznaděj od samého začátku šlapala Prokletí Salemu na paty. Nakonec ho asi nepředčila (částečně proto, že nerada měním své oblíbence a částečně proto, že nepřekonatelnou knihou by se stala, kdyby ji King na sebe pojal trochu neobvykle a to tajemno tam nezapletl, ono zde ale hraje důležitou roli a hraje ji skvěle a nevadilo mi tam, jen jsem "něco" takového čekala, kdyby tam nebylo, byla bych vážně šokovaná a byl by to top všech topů). Beznaděj je neuvěřitelná. Nepustí vás. Já přímo trpěla, když jsem knihu musela odložit. Byla to vážně jízda a hrdě se řadí asi hned těsně za Prokletí Salemu.

Beznaděj musí pokaždé vyjít společně se Strážci zákona. King dal takové pravidlo. Knihy na sebe volně navazují, ale nikde není dáno, kterou třeba číst jako první. Je to jen na vás. Já Beznaděj zvolila naprosto náhodně a jsem zvědavá, co přesně bude knihy spojovat (přiznávám se, do Strážců jsem nahlédla a budou to určitě postavy, co víc, to vám ještě neřeknu, teprve se na ně chystám). Zároveň vyšly obě dvě knihy s obálkami, které na sebe navazují a já jsem strašně ráda, že vyšly s těmi původními. Působí na mě tak trochu osmdesátkově, béčkově a naprosto božsky. A perfektní je, jak vám jednotlivé výjevy z obálky najednou začnou zapadat na své místo.

King do knihy opět zapojil i zvířata a hrají tu důležitou roli. Jo, některá nekončí úplně dobře, ale je to King. A všichni víme, jak miluje svoji Molly aka the Thing of Evil. Což mě uklidňuje. Rozhodně není někdo, kdo by úmrtí zvířat nějakým způsobem podporval. Brutálně tu končí ovšem i lidé. A tentokrát opravdu hodně. Beznaděj je podle mě jedna z nejbrutálnějších knih od Kinga. A mrtvých tady je opravdu spousta. Objevuje se tu i Bůh. Hraje tu velkou roli. Je to boj dobra a zla. A je velkolepý a perfektní od prvního do posledního písmenka.

Beznaděj mě dostala. Strašně se těším i na Strážce zákona, ale také se trochu bojím. Vlastně už se bojím jakékoliv další knihy od Kinga, protože mám pocit, že nemohl vytvořit už nic lepšího, než byla Beznaděj. Byla to jízda, nemohla jsem se dotrhnout a určitě si ji přečtu znovu. Ale první čtení je první čtení. Úžasné postavy (i ty záporné!), dokonale děsivé prostředí, poutavé, brutální, velkolepé. Jo, jo, jo. Do Beznaděje jsem se beznadějně zamilovala a prostě jí dávám 100 %. I když jsem si z počátku vysnila něco trošku jiného, následně jsem byla vyvedena z omylu a musela uznat, že i "Kingova klasika" tady fungovala extrémně dobře a ve výsledku nemám co vytýkat. Prostě jo. Pokud Kingem plynule procházíte, určitě se na Beznaděj vrhněte. Protože to prostě stojí za to!

Za poskytnutí recenzního výtisku naprosto dokonalé knihy Beznaděj moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

sobota 7. prosince 2019

Puls - Stephen King

prosince 07, 2019 8 Comments


Civilizace sklouzla po krvavé stopě do dalšího období temna, což možná někoho nepřekvapí, ale stalo se to takovou rychlostí, jakou nepředvídali ani největší škarohlídi mezi futurology. Bylo 1. října, Bůh dlel na nebesích, burza prosperovala a většina letadel létala načas. Za čtrnáct dní však nebe opět patřilo ptákům a burza se stala vzpomínkou. Příčinou zkázy je jakýsi jev, kterému se začne říkat Puls, a ten se šíří mobilním telefonem. Několik zoufalců, kteří přežili, se najednou ocitne v černočerném civilizačním temnu, plném násilí a chaosu. Kdekdo má mobil. A kdo ho nemá?


Strhující román Stephena Kinga nejenže pokládá zásadní otázku: „A teď už mě slyšíte?" Rovněž na ni brutálně odpovídá.

Stephen King a postapo příběh? To je prostě něco, co mě láká jako nic. Je neuvěřitelné, jak geniální důvod pro počátek apokalypsy King dokáže vymyslet. Mobilní telefony. A berte prosím v potaz, že kniha vyšla v roce 2006. Dnes by to dopadlo ještě mnohem hůř!

Mobilní telefon má skoro každý z nás. Kolem roku 2004, kdy King tento příběh psal, ho už měla taky spousta lidí. A to, jakou mánii mobily vyvolaly, využil King jako hlavní důvod apokalypsy v knize Puls. Něco se nepovedlo. Nikdo neví co, ale všem to začne docházet poměrně rychle. Kdo telefonuje, zešílí. Napadne kohokoliv ve své blízkosti. A tato "nákaza" se samozřejmě šíří s rychlostí blesku. Totiž, začíná apokalypsa, děje se spousta divný věcí (nehody, napadení...) a lidé to chtějí sdělovat svým blízkým. A jak jinak,než formou telefonátu.

Hned na začátku knihy se seznamujeme s Clayem. Tento začínající úspěšný autor komiksů  je na ulici v Bostonu a jde si koupit zmrzlinu. Je však svědkem napadení, které po tom, co začne telefonovat, provede jedna z žen, která si kupuje zmrzlinu. Napadení je to brutální a Clay je v šoku. Následuje řada dalších událostí. Mimo jiné se seznámí s Tomem. Clayton mobilní telefon nemá, Tomovi ho rozbil kocour. Vydávají se na cestu. Nejprve se chtějí schovat v hotelu, kde byl Tom ubytovaný, ale následně chce Clay vyrazit na sever. Má tam syna a manželku.

Nejde přímo o zombieky, které znáte ze seriálů a filmů, ale o něco velice podobného. Lidé zešílí a nepřemýšlí. Postupně však s hlavními hrdiny odhalujeme více o samotném důvodu apokalypsy, "zombiecích" ale i hlavních hrdinech. "Zombieci" se začínají měnit a představa, co se s lidmi stane a jakou ztrátu lidskosti po "napadení" pulsem podstoupí? Děsivé!
Žádná z postavy, se kterými se v knize setkáváme, se nechová jako hrdina. Jsou to normální lidé, kteří se spojí, aby přežili. Mají obavy, snaží se řešit vzniklou situaci, ale zda se to povede, to neví, mají různé nápady a stanou se jeden pro druhého nepostradatelným.

To, že King umí psát, to víme všichni. Puls není žádnou výjimkou. Čte se skvěle a prostě vás nepustí. Celý děj je nesmírně poutavý a nutí vás pokračovat dál a dál. Dost lidí tvrdí, že King "neumí konce". Já s tím tedy všeobecně moc souhlasit nemůžu, ale Puls vytře zrak i těmto nevěřícím Tomášům. Závěr je totiž perfektní. Ten "úplný"závěr je poměrně otevřený, ale jedna část je ukončena. Upřímně by mi ale vůbec nevadilo, kdyby King napsal Pulsu pokračování. Zajímalo by mě, co se stalo po poslední větě. Na druhou stranu je v tom i kouzlo. Každý z nás si může následující události dovytvořit sám.

Kingovo oblíbené Maine hraje v knize opět roli. Hlavně jeho příroda na sklonku podzimu a zimy. Toulání tímto prostředím, kde je čím dál tím méně lidí? Je to samo o sobě poměrně děsivé. V kombinaci s šílenci pobíhajícími kolem a sympatickými hlavními hrdiny je to prostě paráda.

King zpracoval apokalyptické téma, které je spuštěno něčím, co využíváme každý den. O to děsivěji vše působí. Upřímně, co byste udělali, kdybyste byli svědky několika nehod a napadení? Pokud jste rozumní, volali byste policii a záchrannou službu. Pokud byste u těchto činů nebyli první, volali byste o nich svým blízkým. A rázem byste byli jedním z nich. Asi už nikdy nebudu úplně klidná, když mi zazvoní telefon. Člověk nikdy neví! 
Kromě apokalypsy King opět rozehrál hru s několika výbornými charaktery, o kterých se dozvídáme střípky z minulosti a sledujeme jejich chování a vývoj během krizové situace. A také je to King. Během čtení Pulsu si nemůžete být jistí, kdo přežije a kdo ne. A mrtvol potkáte spoustu.

Apokalypsy mě baví. A ty od Kinga jsou ještě lepší. To, jakým způsobem téma zpracoval bylo velkolepé. Poutavé, bravurně napsané. Konec je výborný. A je jasné, že Kinga k ukončení knihy ve chvíli, v jaké ji ukončil, vedly jasné důvody. Na druhou stranu chci ale vědět, co bylo dál! A chci pokračování. Celý námět by mohl být výborný na film. On také vznikl, ale podle hodnocení má být naprosto průměrný. Neviděla jsem ho, ale určitě to napravím. Děj je pro filmová plátna jako stvořený.
Pulsu dávám 95 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Puls moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

čtvrtek 5. prosince 2019

Jak Grinch ukradl Vánoce a Kocour v klobouku - Dr. Seuss

prosince 05, 2019 7 Comments

Dnes pro vás mám výjimečně hned dvourecenzi. Jde totiž o dvě útlounké knížečky od stejného autora, které mi přišly současně. Rozhodla jsem se tedy, že recenzi na ně spojím do jednoho článku! A rozhodně pokračujte ve čtení. Jedna z knih je vánoční!! :-)

Nadčasová vánoční klasika Dr. Seusse! Tento oblíbený příběh plný radosti, lásky a pochopení si můžete přečíst kdykoliv a kdekoliv.
Grinch je ta nejhorší potvora, jakou jste kdy viděli. Má srdce tvrdé jako kámen, nesnáší Vánoce a celý advent. Když ale vymyslí ohavný plán ukrást Vánoce, čeká ho velké překvapení!

Tento klasický vánoční příběh s vtipnými verši, nádhernými ilustracemi a tím pravým poselstvím Vánoc se nestal populárním jen tak pro nic za nic!


Kdo by neznal Grinche? No, hned si odpovím - já. Film, který je dnes již považován za klasiku, jsem ještě nikdy neviděla, i když se na něj chystám už snad třetí Vánoce v řadě. Když jsem viděla knížku, která je filmovou předlohou (po jejím přečtení konstatuji, že půjde spíše o inspiraci, protože je opravdu útlá), neváhala jsem a potřebovala jsem ji vyzkoušet. Protože Vánoce, ilustrace a dětská básnička (jiné básničky než dětské a Burtona nemám prostě ráda :-D). 

Jak jsem již řekla, jde o jednu báseň. Pojednává o tom, jak v městečku Kdovíkově všichni Kdovíci očekávají s nadšením Vánoce. Nedaleko ale bydlí Grinch. Příšerka, která Vánoce nesnáší. No a rozhodne se, že Vánoce Kdovíkům ukradne. Vzhledem k tomu, že jde o básničku pro děti, je jasné, že celý příběh v sobě skrývá i ponaučení.

Textu je trocha, ale je vtipný. Je psán větším písmem, takže jde opravdu pro ideální variantu pro malé čtenáře. Zároveň není nijak složitý, neskrývají se zde skryté významy a podobně. Jde pro čtení pro malé čtenáře, ale vzhledem k tématu rozhodně zaujme i dospělé. Přesto, že Grinche neznám, celá knížka se mi velice líbila. A to jsem už nějaký ten pátek dospělá! Kdy jindy si přečíst něco pro děti, než když se blíží Vánoce? :-)



Prim pro mě v celé knize hrály ilustrace, které se nacházejí na každé straně. Ilustrace nejsou přehnaně detailní, ale zároveň nejsou úplně jednoduché. Jsou rozhodně vtipné a příběh perfektně doprovázejí. Co se barevnosti týče, v Grinchovi si autor vystačila s černou, bílým podkladem a odstíny červené. Po přečtení v recenzi to může znít zvláštně, ale tato "málobarevnost" kupodivu opravdu perfektně funguje.

Cena knihy není nijak závratná, dítko se už těší na Vánoce, takže se do čtení rychle pustí, pobaví se, potrénuje čtení a prohlédne si krásné ilustrace. Určitě skvělá varianta, jak dětem zpříjemnit předvánoční čas, třeba jako dáreček do adventního kalendáře!



Je deštivý den a děti se nemohou zabavit… dokud se neobjeví Kocour a nezachrání tohle nudné odpoledne. Kniha Dr. Seusse je perfektní pro začátečníky. Obsahuje nadčasové postavy jako je Rybička, Jednička nebo Dvojka, kniha vás zabaví při předčítání, ale přitom je dostatečně lehká na to, aby ji děti četly o samotě.

Kromě Grinche mi od stejného autora, Dr. Seusse, dorazil také Kocour v klobouku. Od spolužačky jsem se dozvěděla, že je také zfilmován. Já osobně ho vůbec neznala, ani film, ani knihu, ale jednoduše mě zaujalo, že je v knize kocour. Kočky, to je moje. Takže jsem neodolala a do Kocoura v klobouku se rychle vrhla.

Příběh této knížečky začíná jednoho pochmurného dne, kdy se dva sourozenci nudí a koukají z okna. Najednou rozrazí dveře kocour v klobouku. Mluví a dělá neuvěřitelné skopičiny. Kromě kocoura je v knize taky prudérní rybička. Prudérní rybička ovšem ztvárňuje v knize výchovný prvek. Den se samozřejmě trochu zvrtne...



Text této básničky je opět poměrně jednoduchý, ale přijde mi, že si zde autor se slovy hraje přece jenom o něco víc. Proto bych Kocoura v klobouku doporučila možná o něco zkušenějším malým čtenářům. Stále jde však o ideální volbu pro jedno z prvních čtení.

Samotný příběh je snad ještě vtipnější. Kocour v klobouku je frajer, který se nenechá odradit a hodlá děti zabavit. Zároveň je ale zvláštní postavou. Nemůžu říct, že by mi byl vyloženě sympatický, i když v knize vystupuje jako kladná postava.
Kromě bílého podkladu, černých linií a odstínů červené barvy se v ilustracích objevuje i modrá barva. Celkově na mě ilustrace působily tak nějak plněji, veseleji a bláznivěji. Kocourovi výrazy byly úžasné.

Další nesmírně vtipné čtení pro malé (i dospělé) čtenáře, které je ohromně milé.

Na závěr bych shrnula obě dvě knihy. Doporučuji je obě dvě. Čekala jsem trošičku víc něco ve stylu Tima Burtona. Ten je rozhodně někde jinde. Zároveň jsou ale obě básničky nesmírně sympatické a moc mě bavily, i když nejsem cílová skupina. Rozhodně věřím, že malý čtenáři budou naprosto nadšení.
Nejde o typickou básničku, kterou byste se učili nazpaměť. Básně jsou volnější, opravdu fungují spíše jako příběh. I díky tomu, že jde o básničky, textu není příliš, pro dospělého jde o čtení na pár minut. Pro mě osobně byly důležitější ilustrace, které jsou krásné. Pokud máte malé děti, sourozence nebo jiné příbuzné, bude to krásný dárek. A jak jsem psala výše, Grinch by byl krásným dárečkem i do adventního kalendáře.

Na to, že na poezii nejsem (akceptuju jen Burtona :-D), Dr. Seuss byl vážně fajn. Baví mě. Jasně, Burton zůstane mým miláčkem, ale tohle bylo vážně moc fajn. Doporučuji, obě knížky hodnotím 70 %.

Knihy Jak Grinch ukradl Vánoce! a Kocour v klobouku vyšly pod značkou Drobek. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihy Jak Grinch ukradl Vánoce! a Kocour v klobouku si můžete objednat přímo tady a tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

neděle 1. prosince 2019

Sestřička - Christie Watsonová

prosince 01, 2019 10 Comments


Profese, která jí změnila život… a vám možná taky.


Vážíme si zdravotních sestřiček tak, jak by si zasloužily? V téhle knížce se ponoříme do pozoruhodného světa jejich profese, v němž se skrývá smích, ale i slzy, a dozvíme se, co všechno znamená být sestřičkou a jaké to je, když pomáháme bezmocným lidem, kteří jsou pro nás cizí jen několik prvních hodin.




Sestřička je novinkou od nakladatelství Leda. Většinou si knihy na recenzi velmi dobře vybírám. Beru si jen ty, u kterých jsem si jistá, že by se mi měly líbit. U knihy Sestřička jsem udělala výjimku. Nebyla jsem si tím jistá ani trochu. Nejde o typ knihy, který by mi byl blízky. Chtěla jsem se ale něco dozvědět o této profesi (nebo spíše poslání). A taky jsem byla jednou děsně povrchní. Ta obálka je prostě nádherná. Tak co, jak se mi Sestřička líbila?

Kniha je napsána samotnou zdravotní sestrou. Christie Watsonová pracovala celý život jako zdravotní sestra a nakonec se o tomto povolání rozhodla i napsat knihu. Není divu. Celý život v tomto postavení rozhodně skýtá velkou spoustu příhod a zkušeností, které mohou vydat na poutavou knihu. A já jsem vážně ráda, že ji autorka pojala tak, jak ji pojala.

Pracovat jako zdravotní sestra je nesmírně náročné. To musí být jasné každému. Bála jsem se ale, aby Christie Watsonová nezačala povolání pateticky popisovat a omlouvat chyby, kterých se i zdravotní sestry dopustit mohou. (Knihu jsem četla zrovna v době, kdy se objevila kauza s domovem seniorů, kde byli senioři sestrami mnoho let šikanování a nikdo to neřešil. Každý si určitě pamatujete kauzu chlapečka, který málem vykrvácel a nese si doživotní následky, protože ho ignorovali lékaři i sestry). Jsem  neuvěřitelně vděčná, že nic takového autorka nedělala. V knize se neobjevovaly žádné povzdechy o tom, jak mají sestry náročné povolání nebo jak se někdy každému z nás odehrává "den blbec". Autorka popisovala těžké situace, nepříjemné zážitky, ale nestěžovala si a ani se nesnažila donutit čtenáře, aby ji a další sestry litoval.

Christie Watsonová prošla jako zdravotní sestra různými odděleními a její cestu sledujeme v útržcích od samého začátku. V prvních kapitolách nás nejprve seznamuje s tím, jak netušila, v jaké práci se najít, a nakonec zakotvila právě v nemocnici na pozici zdravotní sestry. Následují části, kde byla sestra začátečník. Nebylo to lehké, ale postupně se z ní stala zkušená a hlavně výborná sestra. Prošla různými oddělenými, nejčastěji pracovala s dětmi, setkáváme se ale i na interně a dalších odděleních.

Autorka píše neuvěřitelně čtivě. Co si ale na stylu, jakým je kniha napsána, cením nejvíc, to je to, jak citlivě celou knihu napsala. Je jasné, že v nemocnici se setkává s neskutečným množstvím smutných událostí, které i v knize popisuje. Autorka však situace popisuje citlivě, ale ne kýčovitě. Možná si občas pobrečíte, ale nebudete k tomu nuceni. Vyplyne to přirozeně. Zároveň jsou tyto situace vyváženy i situacemi plnými naděje, které vás povzbudí.

Netušila jsem, jak rozdílně funguje zdravotnictví u nás a v zahraničí. Rozdíly jsou to ale obrovské. Zároveň, pokud by všechny sestry braly své povolání jako poslání, takovým způsobem jako Christie Watsonová, vše by vypadalo úplně jinak a mnohem lépe. Bohužel se musím přiznat, že s takovými zdravotními sestrami, jaké jsou v knize popisovány, nebo jaká je autorka samotná, jsem se nesetkala nikdy. Mám spíše opačné zkušenosti. Chápu, že je toto povolání velice náročné a nemohl by ho v žádném případě dělat každý, ale když už se pro něj rozhodnou, měly by ho vykonávat právě takhle. Dávat do něj srdce, empatii i emoce. 

Kniha mi jednoznačně ukázala, že povolání zdravotních sester je opravdu nesmírně náročné. Psychicky i fyzicky. Že za dobrou zdravotní sestrou stojí obrovský kus práce a neodpovídá tomu finanční ohodnocení ani postavení ve společnosti.
U knihy si místy pobrečíte, jindy se budete usmívat. Setkáte se s lidmi na sklonku života, ale i se zrozením nového života. U knihy jsem ale udělala něco, co ještě nikdy. Přeskočila jsem kapitolu. Jedna z posledních kapitol se věnuje rakovině. Tato nemoc mi vzala tolik blízkých, že o ní nechci ani číst. Nějak se na to stále necítím, stále to ve mně není uzavřené, takže této jedné jsem se radši vyhnula. :-) Ostatní části knihy jsem si však nesmírně užila a mnoho mi daly.
Kniha je vhodná pro každého, kdo rád čte příběhy ze života. Blíží se svátky, a tak si myslím, že jde i o krásný dárek pod stromeček. Obálka je nádherná, nesmírně se mi líbí použitá kombinace barev. Zároveň je to kniha "většího formátu", žádné kapesní čtení, takže bude po stromečkem vypadat dobře i v tomto směru. A pokud máte doma zdravotní sestru, klidně i budoucí zdravotní sestru, myslím, že půjde o velmi trefný dárek. Kniha se čte sama a dá vám vážně moc. Určitě vám ji doporučuji, jsem ráda, že se mi tak moc líbila, i když jsem netušila, co od ní očekávat. Hodnotím ji 90 % a určitě jsem ji nečetla naposledy. Jen té kapitole o rakovině se asi vyhýbat budu i nadále. :-)

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Sestřička moc děkuji nakladatelství LEDA. Knihu si můžete pořídit přímo tady na jejich e-shopu, kde si můžete přečíst i ukázku a v případě registrace si knihu můžete pořídit se slevou 20 %! :-)