@bettypavkova

neděle 30. srpna 2020

Louka: Vábení do tajuplného světa - Jan Haft

srpna 30, 2020 5 Comments


Lechtající trávy, zářivé květiny, bzučící hmyz: Jan Haft nás bere na objevitelskou cestu do skutečného ráje přírody, kde žijí stovky pestrobarevných rostlin a fascinujících živočichů v často překvapivých společenstvích. Nikde jinde není život rozmanitější. A zároveň je jen málokterý z biotopů tolik ohrožen:

Kvetoucí louky kdysi pokrývaly mnohem rozsáhlejší území. Dnes je to žalostných několik procent, a i ta jsou v nebezpečí.

Text doplňuje řada působivých fotografií.


Louka. To je další kniha z produkce Nakladatelství Kazda, která pravděpodobně nebude pro každého. Ve své podstatě to ale je kniha, která by pro každého být měla. Seznamuje nás totiž s něčím nádherným, něčím, co bývalo pro naše předky běžné a nezajímavé. Pro nás už to je ovšem skoro rarita, kterou ne každý má možnost kdykoliv navštívit. Louka. Všichni víme, co si pod tímto pojmem představit. Ale až díky této knize dovedeme ocenit, jak různorodá, zajímavá a důležitá součást přírody to je. Tato kniha je nejen edukativní, dalo by se říct až populárně naučná. Zároveň je ale nádherná a nesmírně poutavá.

Už samotné věnování v knize mluví za vše. Autor v něm kromě rodiny děkuje také vlastníkům půd, kteří je vlastní z důvodů podnikání, zároveň ale nechávají části z těchto půd pro louky. Nemusejí, ale dělají to. Protože pochopili jak moc důležité to je. Těm, kdo si to neuvědomují, nevědí, případně uvědomit nechtějí, těm může pomoci i tato kniha.

Celá kniha začíná jarem a její příběh končí epilogem, který se odehrává na podzim. Už od prvních řádků nám autor ukazuje, co vše louka umožňuje různým živočišným druhům. Louka není prospěšná pouze pro hmyz, který se nám vybaví jako první (a který jak víme je v poslední době velmi ohrožen), ale i pro savce a šelmy. Někteří se v ní mohou skrýt, někteří tento úkryt využit k lovu. Ke koloběhu života v přírodě. Zároveň se dozvíme i to, že je spoustu rostlin a živočišných druhů, pro které je louka doslova nezbytná a jinde nejsou schopni přežít. Louka je vlastně taková jedna velká symbióza.

Jak jsem již zmínila, kniha je naučná. Velmi. Na druhé straně je ale psána velmi procítěně. Je poznat, že Jan Haft louky a přírodu všeobecně opravdu miluje. Popisy jsou barvité a já se cítila, jako bych byla na louce s ním. Líčení je místy až mírně poetické, čte se krásně, jako příběh (ona kniha také menší příběhy obsahuje), ale zároveň se toho opravdu spoustu dozvíte. Například to, jak louky vznikly (a že v tom vlastně člověk sehrává obrovskou roli), co to vlastně louka je nebo jak se louky v poslední době proměnily. Autor velké množství fakt skládá do širokého kontextu, a tak se tady nedočítáme pouze o samotné louce, ale i živočišných druzích a květinách, které jsou s ní spjaty, ale například i o lesu.
Tohle pro mě bylo velmi zajímavé a překvapivé. Od populárně naučné knihy člověk očekává informace. Literární zážitek nikterak. V téhle knize ale dostanete oboje na vysoké úrovni.

Pravdou je, že se zde poměrně často objevují trochu odbornější termíny i témata, které mohou "běžné" čtení lehce komplikovat. Člověk zde musí jednoduše zapojit víc mozek, víc se soustředit, ale přinese mu to alespoň další a další poznání. Pokud po knize pokukujete, je ale dobré s tím počítat. Přesto, že je kniha napsaná velmi přívětivě i pro laiky, některé části složitější prostě budou. Ale může to přinést i další plus. Například já jsem si o některých tématech začala hledat víc a víc, protože mě opravdu zaujaly a do čtení této knihy jsem o nich neměla tušení, nebo jim nepřikládala tak daleký význam.

Velmi se mi líbila poslední kapitola před epilogem. Tato kapitola se věnuje záchraně luk. Nenapadlo mě, jak je vlastně složité v lidech vyvolat empatii k některým druhům zvířat a rostlin. Spadám právě do kategorie lidí, o které autor mluví, která k těmto věcem citlivě přistupuje prostě automaticky. Proto je pro mě složité vžít se do člověka, který to tak necítí, kterému více záleží na zisku nebo "upraveném" okolí. Autor tady například rozebírá to, jak složité je takové lidi zaujmout a přesvědčit. 

Celá kniha vyznívá jednoznačně. Je nutné chránit (nejen) louky. Je nutné chránit přírodu, protože náš život je s ní blízce spjat, byť si to v poslední době jako "páni tvorstva" nechceme připouštět. Je to však jeden velký koloběh a symbióza, bez které nemůžeme přežít. Takové knihy se musí psát a musí se číst. Upřímně? Nemyslím si, že zatvrzelé odpůrce ochránců přírody tato kniha v něčem změní. Ty, kteří mají přírodu rádi, ale do problematiky přímo nevidí, pro ty je tato kniha (a samozřejmě i pro ty, kteří ekologicky smýšlejí a chtějí si užít krásné čtení). Ty může posunout k tomu, aby na přírodu nahlížely i trochu jinýma očima. 

V knize najdete i několik krásných fotografií. Hub, zvířat i rostlin. Jsou krásné, moc krásné. Stejně jako tahle kniha. Dozvíte se tu o loukách v minulosti i současnosti. Jak se měnily, jak nás potřebují. Ale to vše se dá jednoduše převézt na přírodu všeobecně. A je to potřeba. Pokud vás příroda a její ochrana zajímají, tohle si přečtěte. Je to ideální vyvážení krásných, místy snad až romantických popisů a vědomostí.

Knihu Louka: Vábení do tajuplného světa od Jana Hafta určitě doporučuji. Dozvěděla jsem se tu opravdu spoustu informací a donutila mě na přírodu koukat zase trochu jinak. Nahlížet na to, že vliv člověka může být někdy pozitivní, ale dnes přecházíme spíše k vlivu negativnímu. Nahlížet na přírodu ještě mnohem víc komplexně. Krásné a poučné čtení!

Knize Louka dávám 80 %.

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Louka: Vábení do tajuplného světa na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. 


pátek 28. srpna 2020

Návod na vraždu pro hodné holky - Holly Jackson

srpna 28, 2020 5 Comments


Zmizela oblíbená středoškolačka, Andie Bellová. Tělo se sice nenašlo, ale policie ví, kdo je vrah. Všichni vědí, kdo je vrah! Sala Singha za vraždu přítelkyně odsoudili všichni, kromě soudu a poroty. Sal Singh totiž spáchal sebevraždu a nikdo neusiluje o očištění jeho jména. Až na Pipu Fitz-Amobiovou. Městečko rozežírá nenávist k rodině vraha, ale ona nevěří, že je vinen.

Pět let po zločinu začíná vyšetřovat pod záminkou závěrečného školního projektu. Je to ale úkol, který ji může zabít. Jestliže se Pipa nemýlí a vrah je stále na svobodě, nikdo neví, kam až bude ochotný zajít, aby své tajemství zachoval. Kdosi chce totiž minulost utajit za každou cenu. A kam až dokáže zajít Pipa, aniž by zaplatila životem?



Nakladatelství Cosmopolis se už před nějakou dobou ponořilo i do tvorby z kategorie young adult. A zrovna nedávno u nich právě jedna velmi lákavá young adult kniha vyšla. Jde konkrétně o thriller. YA thrillery už se objevovat začínají. Pořád jich je ale velmi málo. A mě baví. Asi úplně nejvíc ze všech žánrů, které se v young adult objevují. Nebyl to však jediný důvod, proč jsem si Návod na vraždu pro hodné holky chtěla přečíst. Kniha sesbírala již před vydáním spoustu kladných ohlasů, zaujala mě anotací, dokonce i grafickým zpracováním. Dnes si o ní tedy můžete přečíst víc.

Hlavní hrdinkou je Pipa, Filipa. Velmi chytrá dívka, tak trochu šprtka. Jako téma svého školního projektu si vybere poměrně kontroverzní téma - vraždu, respektive zmizení, které se v městečku, ve kterém bydlí, událo před pěti lety. Celé to odůvodní tak, že se zaměří na to, jaký vliv na vyšetřování má televize, sociální média... Realita je ovšem jiná. Zmizelá dívka Andie měla přítele Sala a všichni si myslí, že právě on byl jejím vrahem a následně kvůli pocitu viny spáchal sebevraždu. Pipa si však myslí, že Sal byl nevinný. Vrhne se do víru vyšetřování.

Návod na vraždu pro hodné holky je velmi poutavý thriller, který se čte skoro sám. Je to ten druh knihy, u které sedíte, odmítáte ji odložit a zároveň ji čtete neuvěřitelně rychle. Měla jsem ji přečtenou velmi rychle. Neměla jsem problém přečíst 100 stran na jeden zátah, protože jsem byla neustále napnutá, co se v knize odehraje dál. Stejně tak je to nesmírně moderní thriller. Takový, který pracuje se sociálními sítěmi a "módními teenagery".

Jak jsem již řekla, celý příběh je velmi napínavý a čtenáře si dokáže udržet. Autorka zde pracuje nejen s různými podezřelými, ale i různými motivy. Na pozadí hlavního případu se setkáváme s nejrůznějšími závažnými tématy, které současnou mládež (a nejen ji) mohou ovlivňovat, které ji mohou ublížit. 

Hlavní hrdinka je výborná. Je vtipná, správně "praštěná", velice chytrá. To, jak moc chytrým člověkem Pipa je přináší asi tak jedinou nevýhodu knihy, kterou ovšem mladší čtenáři, pro které je kniha primárně určena, pravděpodobně nebudou příliš řešit. Pipa občas na něco přijde náhodou, respektive díky jejímu chytrému mozku. Jak jsem zmínila výše, čtenáři, kteří nejsou ve čtení thrillerů ještě tolik zběhlí, si toho pravděpodobně ani nevšimnou. Zkušenější čtenář si všimne, ale já osobně nejsem typ čtenáře, kterému by to tolik vadilo. Zároveň je zde však spousta důkazů a nápadů, ke kterým Pipa přijde naprosto logickou a někdy i trnitou cestou. Ty to prostě krásně vyvažují.
Také oceňuji to, že autorka zvolila "taktiku", kdy se policie na původní případ prakticky vykašlala a proto má Pipa po čem pátrat. Rozhodně mám tuto variantu radši než "nezkušený student/novinář/spisovatel poučuje policii o tom, jak mají dělat svoji práci, protože je nenapadly naprosto jasné věci".

Líbí se mi forma, jakou je kniha zpracovaná. Najdeme zde mapku, Pipiny poznámky, přepis policejního výslechu, e-maily a také spoustu pracovních protokolů, které Pipa zpracovává právě kvůli svému školnímu projektu. Vlastně samotný školní projekt je výborný a originální námět, kterým autorka knihu nejenom odstartuje, ale také je jím zaštítěná po celou dobu vyšetřování - dává i tvrdohlavé hrdince počáteční motivaci vytrvat, což působí věrohodně.

Návod na vraždu pro hodné holky je popisován jako "stejně působivý jako Riverdale a návykový jako Jeden z nás lže". A já musím souhlasit. Riverdale je úžasný, napínavý seriál o teenagerech a Jeden z nás lže je skvělý YA thriller. Tato kniha mi opravdu připomínala oboje. Jeden z nás lže je velmi dobrý thriller s působivým závěrem. Návod na vraždu pro hodné holky mě ale bavil o něco víc. Získal si mě skvělými postavami, které jsem si velmi oblíbila, zvláště pak právě hlavní hrdinku.

Tuhle knihu jsem si užívala. I když nejsem věkově cílová skupina, nebyla jsem vůbec zklamaná. Naopak jsem byla hodně nadšená a jsem nesmírně ráda, že bude tento měkký paperback zdobit moji knihovničku. Ke knize se možná i někdy ráda vrátím, protože mě příběh opravdu bavil, podezřelých jsem v hlavě měla hned několik, ale nakonec bylo všechno jinak. Autorka nasadila svou prvotinou laťku opravdu vysoko a já doufám, že se dočkáme i dalších knih, které budou stejně dobré, nebo lepší. Tohle čtení si užijí jak mladí, tak dospělí čtenáři.

Knize Návod na vraždu pro hodné holky dávám 90 % a co se kategorie young adult týče, patří rozhodně mezi to nejlepší, možná úplně to nejlepší, co jsem kdy četla.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Návod na vraždu pro hodné holky děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.


sobota 22. srpna 2020

Mech - Z lesa do zahrady: průvodce skrytým světem mechu - Ulrica Nordström

srpna 22, 2020 4 Comments

Z lesa do zahrady: průvodce skrytým světem mechu

Mech je všude kolem nás. Nejčastěji ho vídáme na vlhkých a stinných místech, můžeme ho najít ale i na těch nejneočekávanějších a nejodlehlejších místech od pouští až po Antarktidu. Tato kniha je oslavou jeho tiché, neokázalé krásy.



Dnešní kniha, kterou vám představím, je trošičku něco jiného, než u mě většinou najdete. Tentokrát jde o knihu, která je opravdu populárně naučná. Konkrétně se věnuje mechu. Ano, pro spoustu z vás asi nebude téma mechu úplně tím nejpoutavějším. Pro mě však naopak. Příroda mě fascinuje, mech nevyjímaje. Proto jsem se i do této knihy ponořila.

Kniha je rozdělená do šesti částí. Na úplném konci najdeme ještě doporučenou literaturu a slovníček důležitých mechových pojmů. 
Já osobně bych pro recenzi knihu rozdělila primárně na části tři. Úplný začátek knihy se věnuje té "nejodbornější části". V této části jsme vlastně seznámeni s mechem jako takovým. Dozvíme se zde spoustu zajímavých informací. Forma této části je až "encyklopedická". V této první části najdeme nákresy mechů, k čemu byl mech historicky (i v současnosti) využíván, kde všude mech můžeme nalézt (a to je vážně zajímavé!). (Víte, že existuje kolem 20 000 druhů mechu?!). Po této prvotní části se dostáváme také k tomu, jak mechy rozlišovat, jaké vybavení k tomu potřebujeme, jak je správně sbírat. Hned poté zde nalezneme encyklopedické zpracování nejznámějších/nejběžnějších druhů mechů. U každého druhu nalezneme krásnou fotografii, popis daného druhu mechu, typická místa výskytu. Vše je podáno stručně a jasně. Jen je nutné brát v potaz, že v této knize nalezneme detailněji zpracováno zhruba deset druhů mechů, což je rozhodně pouze malý nástin ze všech druhů. Je to jednoduché. Cílem této knihy není fungovat jako klíč k určování mechů.

Dostáváme se ke druhé části, která byla naprosto úžasná. V této druhé části se totiž dozvídáme informace o lidech, kteří s v oblasti mechů pohybují. To ještě zajímavější jsou však informace o nejrůznějších světových mechových zahradách. Dozvíme se zde například o zahradách v Japonsku, Británii nebo USA. Tato část knihy je doprovázena snad těmi nejnádhernějšími "zelenými" fotografiemi. Už jenom jejich prohlížení člověka neuvěřitelně uklidní. Strašně ráda bych někdy nějakou takovouto zahradu navštívila, protože podle fotografií to musí být opravdu naprostá nádhera.






Třetí část knihy se věnuje tomu, co si s mechem můžeme počít právě my. V knize jsou projekty jak venkovní tak vnitřní. Nejprve se však dozvíme informace o tom, kam nejlépe mech usadit, jak ho přesadit, případně jak mech vysít. Následují již samotné projekty, které jsou doprovázeny fotografiemi, které vám s jejich výrobou poradí, dozvíte se i jaký druh mechu je na který projekt nejvhodnější. Opět, jsem naprosto nadšená, jak krásně mechové výzdoby mohou vypadat a jsem si jistá, že si nějakou vnitřní zkusím vyrobit (určitě se když tak podělím s výsledkem, ale vidím to, že první vyzkouším právě tu, co vidíte na obrázku, ta mě dostala úplně nejvíc!). Pro příklad zde najdete návody na vyrobení rohožky, nejrůznějších ozdobných krajinek, mís a květináčků - samozřejmostí jsou informace o tom, jak se o tyto ozdoby starat.

Mech je fascinující a tato kniha vám to potvrdí. O mechových zahradách jsem v životě neslyšela, takže seznámení s nimi pro mě bylo nesmírně zajímavé a poučné. Celkově se mi líbila i část, která nám říká základní informace o mechu. Místy to je už více odborná část, ale pokud ovládáte alespoň základy biologie, neměli byste mít problém s pochopením. No a závěr knihy? Nápady na mechové dekorace? Nádhera, všechno vypadá úžasně a já mám v plánu koupit si o víkendu nějakou pěknou skleněnou nádobu a vytvořit si mechové "akvárko". Snad to zvládnu i se svojí nešikovností. A taky mě láká to, že údržba mechových krajinek nebude nijak extrémně náročná, tak to snad zvládnu i já!
Nádherné fotografie, zajímavé téma, velmi dobře, přehledně a zajímavě zpracované. Ano, kniha Mech je paráda. Pokud vás příroda zajímá, rádi vyrábíte přírodní dekorace a podobně, tohle bude moc fajn varianta právě pro vás. Já jsem moc ráda, že jsem se ke knize dostala, protože jsem se opravdu dozvěděla spoustu zajímavých informací a nadchla se pro nové téma. Mech teď budu vnímat úplně jinak. Už se těším na procházku do lesa.
Knize Mech - Z lesa do zahrady: průvodce skrytým světem mechu dávám 80 % a rozhodně doporučuji všem "přírodním bláznům" jako jsem já.

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Mech - Z lesa do zahrady: průvodce skrytým světem mechu na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. 

čtvrtek 20. srpna 2020

Husí táta - Michael Quetting

srpna 20, 2020 5 Comments


Michael Quetting má v rámci výzkumu na předním evropském ornitologickém institutu naučit husy létat za svým ultralehkým letadlem. Nejprve je však třeba nechat je vylíhnout. Když se nakonec vyklube sedm housat, novopečenému husímu tátovi rychle dojde, že má co do činění s bandou dětí, v níž má každé house naprosto individuální vlastnosti.

Michael Quetting nás prostřednictvím láskyplného vyprávění nechává vstoupit do jejich společného dobrodružství. Vypráví, jak husy vyrůstají a jak společně objevují zemi, vodu i vzdušný prostor.
Ke konci projektu je však čeká loučení: Husy vylétnou na svobodu a Michael Quetting už není tím, kým byl na začátku. Knihu provázejí půvabné fotografie, které zážitek ještě umocňují.

Husí táta mě zaujal hned. Něco mi říkalo, že by kniha mohla být podobná jedné mé milované - 25 gramům štěstí (recenzi najdete tady). Rozdíl jsem tušila hlavně v tom, že tentokrát nepůjde o ježečky. Tady jde o husy. O další nedoceněná zvířata. Tentokrát ještě více nedoceněná zvířata než jsou ježci. Z nějakého důvodu spousta lidí vnímá ptáky jako málo inteligentní, neschopné vypěstovat si jakýkoliv emoční vztah a podobně. I to byl důvod, proč jsem si knihu tak moc chtěla přečíst. Je to další kniha, která lidem ukáže, že se mýlí. 

O čem vlastně Husí táta je? Kniha vypráví příběh Michaela, který pracuje v ornitologickém Institutu Maxe Plancka. Zde se v rámci výzkumu dostane k husám. Proč? Má za úkol zkoumat různé "prvky" letu hus, které do dnes zkoumány nebyly. K tomu je ale potřeba mnohé. Například letadlo. A vzhledem k tomu, že právě Michael je pilotem, je pro tento výzkum vybrán. Michael je samotným autorem knihy a vypráví nám příběh od úplného začátku. Pro housátka bylo nutné, aby s nimi čas trávil ještě před vylíhnutím. Bylo nezbytné, aby si zvykala na jeho hlas. Cíl byl jediný - "vtisknutí", díky kterému ho housátka považují za maminku, nebo v tomto případě spíše za tatínka.

Michael v knize velmi poutavě popisuje celou životní cestu s housaty. Od těch nejmenších krůčků, prvního koupání, učení létání v blízkosti letadla, až po problémy, které začaly nastávat v "husí pubertě". Michael s husami bydlí v karavanu na louce a je na dlouhou dobu takřka odtrhnut od civilizace. Je velice zajímavé sledovat to, jak se mění. Jak se vyvíjí jeho vztah k husám a zvířatům celkově. Samozřejmě měl ptactvo rád vždy, ale husí rodinka, jejíž hlavou se stane, mu naprosto změní život. Michael toho naučí spoustu husy, ale husy toho ještě více naučí Michaela.

Kniha rozhodně ukazuje to, jak jsou husy chytré, empatické a jak dokáží dávat najevo emoce. A také jsou neskutečné osobnosti. Michael jednotlivé husy pojmenoval a označil různobarevnými kousky. Často však dokázal poznat, o kterou husu jde pouze na základě jejího chování. 

Kniha se krásně čte, celý příběh prožíváte s Michaelem i husičkami (nebudu prozrazovat, zda jde o kluky nebo holky, to se dozvíte v knize :-)). Zároveň je text prokládán vtipnými poznámkami, občas se Michael snaží napsat, co si asi která husa mohla myslet. Chvílemi je čtení trochu odbornější. Jde o krátké chvíle, ve kterých Michael popisuje výzkum či principy létání. Přiznám se, že tyto principy jsem úplně nepochopila. Detaily toho šly trochu mimo mě. Nebylo to ale něco, co by mě od čtení odrazovalo. Šlo o krátké odstavce, které se v celé knize objevily pouze na pár místech.

Jak to celé s husami a Michaelem dopadne, to si budete muset přečíst. (A abyste si vše líp představili, uprostřed knihy najdete i několik barevných fotografií, kde husy i Michaela uvidíte. Prohlédnete si roztomilá maličká housátka i pubertální husy!). Já vám přečtení rozhodně doporučuji. Jde o roztomilé čtení, které si užijete. Na závěr bych porovnala Husího tátu právě s 25 gramy štěstí, které jsem zmiňovala na začátku recenze. Měla jsem pravdu. Obě knihy fungují na podobném principu, kdy nám autor vypráví svůj reálný příběh, který prožil se zvířaty. Čtení je to pro milovníky zvířat jako dělané. Roztomilé, místy dojemné. Také však velice poučné. Ve výsledku se mi asi o něco málo líbilo víc právě 25 gramů štěstí, ale nic to nemění na tom, že Husí táta je další skvělou "zvířecí" knihou, kterou doporučuji právě i těm, kdo už 25 gramů štěstí četli a líbilo se jim. Husímu tátovi dávám 85 % a určitě si ho přečtěte!

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Husí táta na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. 

pondělí 17. srpna 2020

Mengeleho děvče - Veronika Homolová Tóthová

srpna 17, 2020 4 Comments

 Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.


Mengeleho děvče bylo takovým mým čtecím restem. Možná už víte, že knihy s tematikou druhé světové války mě zajímají. Beletrie i populárně naučné či odborné. Prostě je to historická doba, která mě velmi zajímá. Jsem ale trochu srab, co se týče knižních hitů. A Mengeleho děvče bylo jedním z nich. Sociálními sítěmi před nějakou dobou proplulo jako po másle a všichni byli unešeni. Já si ale nakonec knihu přála k loňským Vánocům a teď na ni konečně přišel čas. Ovlivněno to bylo také tím, že jsem od autorky četla již jednu knihu. Máma milovala Gabčíka (recenzi najdete tady), která se mi moc líbila. A jak u mě pochodilo Mengeleho děvče?

Mengeleho děvče vypráví příběh Violy Sternové. Dospívání prožívala v době před druhou světovou válkou. Zamilovala se, byla šťastná mladá dívka. A pak přišla druhá světová válka. Měla i trochu štěstí. Byla židovskou obyvatelkou Maďarska, kde transporty začaly probíhat až později než například u nás. Přesto ale její osud nebyl vůbec jednoduchý. Prošla několika koncentračními tábory, byla svědkyní nepopsatelných a nepochopitelných hrůz.

Kniha vypráví reálný životní příběh paní Violy. Autorka s ní při psaní knihy spolupracovala a tak vznikl tento výborný a drsný román. Z krásného života mladé Violy, která mládí prožívala v kruhu milované a milující rodiny se stane dospělá žena, která si prošla pekle. Pro mě osobně byl román velmi přínosný i z toho důvodu, že vypráví osudy obyvatelky Maďarska/Slovenska. Z této oblasti jsem zatím asi nečetla žádnou knihu z druhé světové války a tak pro mě bylo několik informací nových. O některých praktikách, které na Maďarském území kolem roku 44 probíhaly jsem neměla ani potuchy. A byly to opravdu zvrhlé praktiky.

Mengeleho děvče pro mě bylo až překvapivě drsným čtením, což ale kvituji. Mám radost, že se paní Viola ani paní autorka nebály o těchto věcech psát. Nebály se napsat drsnou knihu, která nebude pro každého. Kniha popisuje to, jak dokázaly nacistické bestie ovlivnit a zničit životy nevinných lidí. I když peklo přežili, jejich následující život tím byl velmi ovlivněn.

Celé vyprávění je nejen drsné, ale i smutné a dojemné. Zároveň se ale velmi hezky čte a od knihy se vám nechce odcházet. Přesto, že se vám místy zvedá žaludek, potřebujete ve čtení pokračovat. Musíte vědět, co všechno si paní Viola bude muset ještě protrpět, než ji konečně potká lepší osud.

Co bych na knize Mengeleho děvče ráda velmi vyzdvihla? Na toto téma jsem četla spousty knih, ale Mengeleho děvče ve mně dokázalo vyvolat asi nejsilnější vcítění se do postav. Při čtení jsem opravdu cítila zoufalství, kterým prochází. Zase jsem se utvrdila v tom, jak si musím vážit doby, ve které žiji a netrápit se maličkostmi. To, jaké nechutnosti Mengele na lidech prováděl a oni byli přesto schopni přežít je neuvěřitelné. Nechápu, kde se v některých lidech bere takové zlo a v jiných taková touha a síla přežít. 

Mengeleho děvče určitě není čtením pro slabé povahy. U téhle knihy vám opravdu bude zle, proto určitě zvažte, jestli je to kniha vhodná pro vás. Pokud ale máte tužší kořínek a tato doba vás zajímá, zároveň však nechcete naučnou publikaci, je Mengeleho děvče perfektní pro vás. Oceňuji i to, že přesto, že jde o čtivou beletrii, přinese čtenáři spoustu nových poznatků. Za mě je tohle velké doporučení a knize dávám 93 %.

čtvrtek 6. srpna 2020

Divadlo světla - Anne Delaflotte Mehdevi

srpna 06, 2020 8 Comments

Barokní Praha, počátek 18. století. Slávek je jediným dítětem stavebního mistra, který pracuje pro význačné architekty. Slávkova rodina přežije mor a před ním samotným se otevírá nadějná budoucnost, pak ho však málem připraví o život střet s kočárem. Slávek má štěstí v neštěstí: nehodu přežije s ochrnutýma nohama, ale kočár patří vzdělanému, uměnímilovnému a bohatému šlechtici, hraběti Františku Antonínu Šporkovi. Ten se stane Slávkovým ochráncem, pomůže mu získat vzdělání a posléze i práci. Slávek je uchvácen velikou novinkou – do Čech dorazilo barokní divadlo v celé své kráse. Baroko je hra plná světla i stínů, a jelikož je Slávek velmi vnímavý a vynalézavý mladík, najde své uplatnění právě v této hře.
V poslední době se nějak změnil můj čtenářský vkus. Nebo alespoň knihy, které mě momentálně lákají. Na Instagramu jsem náhodou narazila na knihu Divadlo světla. Jediné, co jsem o ní věděla, že jde o knihu, kterou napsala zahraniční autorka, ale odehrává se v Praze. A taky že má nádhernou obálku. Odměna za státnice byla jasná a já se do ní prakticky hned pustila. 
Divadlo světla vypráví příběh Slávka. Celé vyprávění je vlastně jeho zpověď. Není to ale pouze příběh jeho života. Je to příběh Prahy. Příběh barokní Prahy osmnáctého století. Praha v té době prožívala mnohé změny a zvraty. Od monumentálních architektonických změn po různé rány, jako například morová epidemie. Se Slávkem a Prahou toto všechno prožíváme. I Slávkův život však ovlivní mnoho ran. Je poražen kočárem a ochrne. Má však štěstí v neštěstí. Kočár patří Františku Antonínu Šporkovi. Mecenáši umění a vlivnému muži, který se vypracoval ze střední třídy. Špork se stane Slávkovým ochráncem a jeho život otočí o sto osmdesát stupňů.
Přesto, že Slávkův život přináší mnoho zvratů a nepříjemných událostí, rozhodně od knihy nečekejte akční příběh. Kniha akcí neoplývá. Děj si pozvolně plyne. To, co pro mě osobně bylo na knize nejdůležitější, to byly dvě věci. První jsou popisy Prahy. Slávek Prahu miluje. Mimo jiné je Divadlo světla také románem o lásce k Praze. A autorka očividně Prahu miluje také. Slávkovýma očima procházíme barokní Prahou a je to opravdu, jako bychom se na procházku vydali my sami.
Druhá věc, která se mi na knize taktéž velice líbila? To byly reálné osoby, které se do děje zaplétaly, mnohdy pouze okrajově, zmíněné na pár stranách. Ale byly tam. Divadlo světla je kromě románu o Praze také románem o umění. Prim zde hraje divadlo, ale významnou roli zde sehrává také architektura a sochařství. V knize se tedy setkáváme například s Brokoffem, Braunem... no a samozřejmě i samotný Špork je postavou reálnou.

V knize je výborně popsaná barokní doba. Společenská národa, "problémy s jezuity" a mnohé další. Jazyk, jakým je kniha psána je zároveň velmi čtivý, svižný, místy lehce poetický a pro popisy se hodí výborně. Chválím rovněž grafické zpracování knihy. Nedá se nezmínit nádherná, lesklá obálka, která je laděná do bronzových odstínů.
Divadlo světla není skoro vidět. A je to škoda. Pravděpodobně v tom hraje roli, že to není kniha pro každého a rozhodně se vymyká tomu, co můžeme na sociálních sítích, které se knihám věnují, vidět nejčastěji. Není to nejlehčí čtení, byť také není přespříliš náročné. Kniha je však plná krásných myšlenek, naděje, lásky. Pokud jste milovník Prahy, nejlépe pak Prahy a historie, případně divadla nebo umění celkově, Divadlo světla je čtení pro vás. Jak jsem zmiňovala výše, nečekejte však příběh, z kterého akce přímo odkapává. Čekejte volně plující děj a procházku historickou Prahou.
Za mě je Divadlo světla rozhodně jednou z nejlepších knih, které jsem letos přečetla a hodnotím ho 95 %.