@bettypavkova

středa 27. března 2019

Booktag: Máš babu (nepopulární názory)

března 27, 2019 17 Comments
Mé drahé Květinkové dny mě otagovaly. Všichni to milujeme, že jo. :-D Né, teď vážně. Tenhle tag má překvapivě zajímavé otázky. Takže víte co? Jdeme na to!


1. Populární knížka nebo série, která se vám nelíbila

Páni, tady to nebude jednoduché. Mám hned několik favoritů, které sem vybrat. Zvolím nakonec Selekci. Zvládla jsem jen jeden díl. Ta kniha byla úplně stupidní. VŠECHNO na ní bylo stupidní. Postavy, děj, prostředí, jazyk.Vlastně ne, všechno ne. Obálka je krásná. Každopádně po ní sáhnout jako po první YA knize nebylo dobré. Vůbec to nebylo dobré. YA jsem se pak vyhýbala velkým obloukem asi dva roky. Funny recenzi na Selekci najdete tady. Dali by se sem ale zapojit i Renegáti nebo třeba Ostrov lhářů, Trhlina... No můžete mrknout rovnou na článek o pěti knihách, které všichni milují a já ne. K přečtení je tady.

2. Knížka nebo série, kterou všichni nesnáší a vám se líbila


Původně jsem chtěla psát o Stmívání, ale to ve své podstatě dost lidí zbožňuje, tak jako já. Rozhodla jsem se tedy pro mnohem větší kalibr. PADESÁT ODSTÍNŮ ŠEDI! To valíte bulvy, co? No? Prostě a jednoduše je podle mě Padesát odstínů lidmi kritizováno už jen z principu. Ve své podstatě je úroveň jazyka i příběhu hodně blízká spoustě romantických knih, nebo klidně YA knih. Žádná hitparáda, ale taková hrůza? To zase ne. Zrovna třeba oblíbená Selekce? Ta je podle mě pod Odstínama hooodně hluboko. :-D (Nepočítám sem sérii z pohledu Christiana, to už je trochu někde jinde na žebříčku zbytečností.To je fakt.)

3. Milostný trojúhelník, kde hlavní hrdina skončil s tím, kým jste nechtěli nebo vztah, který se vám nelíbí.

Nikdo takový mě nenapadá. Nějak zrovna vztahy v knihách vyloženě neřeším a přijímám je tak, jak je autor  vymyslí, protože ani v reálu tyhle věci nejsou tak, jak byste si představovali a kolikrát kamarád/kamarádka skončí s někým, před kým byste ho nejradši každý den varovali.


4. Populární žánr, který skoro nečtete.

Romantika, sci-fi a erotické romány. Co se erotických románů týče, pár jsem jich přečetla, ale kromě výše zmiňovaných Padesáti odstínů to není něco, co bych potřebovala číst. Sci-fi jsem četla akorát Spící obry, povídky k Aktům X (počítá se to tam?) a příběh pro děti Písečníci a bludný asteroid (a ty byly bomba!). Nemám moc ráda různé čupr vynálezy a to je prostě ve sci-fi nezbytnost. S romantikou mám zvláštní čas. Nečtu ji často (nepočítám sem, když je to příběh z druhé  světové války, kde je i romantická linka). Na takovou tu nefalšovanou romantiku mám chuť tak dvakrát, třikrát do roka a z toho většinou jednou sáhnu po Stmívání.

5. Populární postava, kterou nemůžete vystát.

No, moje nejmíň oblíbená postava je určitě Lízinka Tachecí z Katyně, ale nevím kolik z vás ji zná. Ta holka každopádně byla vážně tupá. Asi bych teda řekla Americu ze selekce. Te nebyla vyloženě hloupá, ale prostě mi byla extrémně nesympatická.

6. Populární autor, který vás nebere.

John Green. Mně jeho příběhy přijdou jako násilné tahání slz ze čtenářů. Celkově mě nijak nebaví jak píše, ani to, co píše. Ale v akci jsem si koupila Příliš mnoho Kateřin, tak se třeba můžete těšit na hejtovací recenzi. A nebo budu překvapená. :-O

7. Populární klišé, které vás už nebaví (např. ztracená princezna, korumpovaný vládce, milostný trojúhelník).

Chudá prostá dívka (chlapec) a zamiluje se do ní (něj) princ (princezna) nebo někdo jiný z úplně jiné sociální vrstvy. Je to fajn. Jednou, dvakrát... Třeba Pretty Woman je super. Ale v každé třetí YA už to je prostě nuda.

8. Populární série, kterou ani nechcete začít číst.

Tý jo, taková vyloženě asi není. Zkusit se má všechno.



9. Říká se, že knížka je lepší než film, ale který film nebo seriál se vám líbil víc než knížka.

Tak to jsou například Pretty Little Liars. A docela i Sedmilhářky mi přišly lepší v seriálové podobě, ale tam byla super i knížka. :-)


A co vy? Schodujeme se v některých odpovědích? :-)

čtvrtek 21. března 2019

Sok - Iain Reid

března 21, 2019 5 Comments


ŽIJÍ TU VE DVOU UŽ SPOUSTU LET. Nikdo k nim NEJEZDÍ.

Junior a Hen by si na odlehlé kanadské farmě dál idylicky žili v dokonalém odloučení od hektické civilizace. Jednoho večera však manžele vyruší nezvaný host. Mladík z vlivné firmy jim přináší zprávu, že Junior vyhrál losování o účast na vesmírné misi – jenže on se do žádné loterie nepřihlásil! Nad dvojicí se tak začne vznášet atmosféra mučivé nejistoty a permanentního napětí.


Nekoupili si LOS, ale POSLALI JIM VÝHRU. Dokážou UNÉST SVŮJ OSUD?
Podezřelý posel se v domě usadí a eviduje vše, co Junior dělá, každou vteřinu jeho života – prý proto, že na dobu pobytu v kosmu agentura vytvoří jeho umělého dvojníka, který bude s Hen žít a starat se o farmu. Junior se postupně proměňuje v soubor elektronických dat a spolu se ženou cítí, že za událostmi se skrývá strašlivá hrozba, jejíž důvod a smysl nechápou…

Chce ŽÍT ZA MĚ! Musel jsem TO UDĚLAT. NEMĚL JSEM NA VYBRANOU...


Kniha Sok od nakladatelství Leda mě zaujala hned na první pohled. Je prezentována jako hororový thriller, což je mix mých snad nejoblíbenějších žánrů. Zároveň mě zaujalo, že mix těchto žánrů vydává zrovna Leda, kterou mám spojenou spíše s "klasikou", nebo společenskými romány. Očekávání byla tudíž veliká a já se do čtení nadšeně pustila.

Příběh nás zavádí na odlehlou farmičku, kde žijí Hen a Junior. Jsou několik let manželé a žijí poklidným životem. Jednoho dne se však objeví muž, sdělí jim, že Junior byl vybrán do užšího výběru jistého programu na pobyt na jiné planetě. Postupně se dostaneme až k tomu, že na dobu, kdy bude Junior pryč, vytvoří jeho dvojníka, aby Hen tuto situaci zvládala. Začnou sbírat jeho údaje podle jeho přesného chování. Je samozřejmé, že toto vše vypadá podivně, a i hlavní hrdina to začne cítit... něco je špatně.

Vyzrazovat z děje více by rozhodně nebylo dobré. Čtenář se sám postupně chytá různých vláken a snaží se přijít, co je vlastně to divné a děsivé. Na první pohled jsou některé věci samozřejmé. Obavy před ztrátou identity, možné varování před zneužitím vyvíjejících se technologií. V knize je však ukryto mnohem víc děsivých podnětů, nad kterými se můžete zamyslet.
Myslím, že si je v knize každý schopný najít ten "svůj" strach, svou obavu a o to děsivější kniha bude.

Jde o jednu z těch knih, o jejímž příběhu je dobré příliš nevědět. I během čtení vlastně svým způsobem tápete a snažíte se společně s hlavním hrdinou přijít na to, kde je ten háček. To něco, o co v knize jde. Ve chvíli, kdy se do této části dostanete vás čeká hned několik věcí. Za prvé budete šokovaní, je to přesně takový ten typ zvratu, u kterého budete koukat s otevřenou pusou a říkat si "Panebože!!". Za druhé Vám mozek začne jet na plné obrátky a začne si uvědomovat, proč některé situace do této doby probíhaly tak jak probíhaly a podobně. Za třetí si knihu budete chtít přečíst okamžitě znovu, protože si budete chtít s hlavní zápletkou propojit i detaily, které Vám nejprve mohly uniknout. 

Postavy byly trochu zvláštní, z počátku jsem si myslela, že si k nim nedokážu vybudovat vztah. Právě po hlavním rozuzlení jsem si však uvědomila, že to nebyla pravda a že jsem si hlavně k jedné z nich vztah vybudovala překvapivě silný. Kniha je psána poměrně odosobněně, což jistým způsobem přispívá k děsivosti. Postavy své emoce vyjadřují, ale na čtenáře to působí, jako by to autorovi bylo jedno, jako by postavy byly pouze loutky, což s tématem knihy, ztrátou identity a podobně, perfektně koresponduje. Jen mě některé chování postav zprvu velice překvapovalo. Vzhledem k vývoji příběhu Vám nemohu prozradit více detailů a proč mi později jejich chování smysl dávat začalo, ale to je podle mě jedna z těch nejlepších věcí na knize. Autor si se čtenářem pohrál a po dočtení knihy ho nutil přemýšlet o jednotlivých detailech, které najednou začaly dávat smysl. Zároveň však není kniha vyloženě složitá na pochopení a čtenář ji pochopit dokáže bez problémů, jen po "krátké spolupráci" s autorem.

K jisté odosobněnosti příběhu si však zároveň autor zároveň hraje s jazykem. Je to zvláštní mix, ale ve výsledku to v knize funguje skvěle. Kniha je velice čtivá. Má i krátké kapitoly, což k čivosti přispívá. 

Osobně bych chtěla zmínit i vzhled knihy Sok. Zaujala mě jak přebalem, tak pod ním. Líbí se mi použité barvy, brouk, způsob napsání názvu na přebalu. Prostě graficky je tato kniha neskutečně povedená!

Sok mě velice překvapil. Absolutně jsem netušila, co od knihy očekávat, a nakonec jsem byla příběhem až fascinována. Líbil se mi ten moment, kdy všechno začalo zapadat do sebe, líbilo se mi, jak dobře se mi kniha četla. Jde o knihu, která vás překvapí, možná až šokuje, donutí přemýšlet a zároveň vás její čtení bude bavit, nebude nepřiměřeně složité. Samotné rozuzlení je poměrně jednoznačné, nebudete muset tápat, co že to vlastně mělo být. Naprosto chápu, že se kniha dostala do finále hlasování o nejlepší horor na Goodreads. Nejde o žádný krvák, něco, u čeho se Vám bude chtít zvracet z krvavých scén a vnitřností válejících se po okolí. Budete se bát v podstatě té velké myšlenky, která v knize je obsáhlá. Myslím, že Sok velmi zaujme milovníky psychologických thrillerů. Osobně Soka hodnotím 85 % a doporučuji!

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Sok moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-)

pátek 15. března 2019

Obchodník s hudbou - Rachel Joyce

března 15, 2019 5 Comments

Frank si pronajme krámek v zapadlé anglické uličce a začne v něm prodávat to, co je mu nejbližší – desky s hudbou. Nahrávky všech žánrů, délek i kvality zaplní prázdný obchod. Pro každého, kdo vejde dovnitř, vybere Frank tu pravou desku. Nezáleží na vkusu, náladě nebo věku, každému vybere to, co právě potřebuje. Žádná magie. Stačí jen naslouchat.


Život poklidně plyne na vlně hudby a každodenního života spolu s ostatními obyvateli této uličky. Ale ačkoliv má Frank dar empatie a citu pro to, co potřebují ostatní, on sám zůstává starým mládencem.

Jednoho dne omdlí před obchodem dívka. Frank a jeho přátelé se jí ujmou, ale jakmile se jí udělá lépe, zmizí. Všichni se ptají: "Kdo je ta dívka:" "Proč má zelený plášť?" "Je to doktorka?" "A co ten její německý přízvuk?" Ale Frank neslyší... zamiloval se. Dívka se vrací a pomalu mezi nimi vzniká...láska? Má šanci na úspěch?

Obchodník s hudbou je novinkou od nakladatelství Cosmopolis. Na první pohled mě tato kniha zaujala. Nedokážu přesně říct proč. Romantické knihy běžně nečtu, ale, bude to znít hrozně zvláštně, Obchodník s hudbou na mě tak nějak promluvil a nešlo mu odolat. Nemohla jsem se dočkat až se do něj začtu. Začetla jsem se a zamilovala...

Frank je neskutečný. Je úžasný, empatický, tak trochu podivín a starý mládenec, ale s obrovským srdcem. Prodává gramodesky a dokáže poznat, jakou píseň, kdo zrovna potřebuje. I díky tomu mnoha lidem pomohl a spousta z nich zůstala jeho přáteli. Jeho malý obchod s gramofonovými deskami (a vážně jen s nimi, kazetám a cédéčkům se zatvrzele brání) se nachází na Unity street. Je to ulice, které díky modernizaci hrozí zánik. Ne úplný, ale zánik toho, co ji dělá, takovou jaká je. Skupina podnikatelů, kteří se snaží svých obchůdků nevzdat, to jsou Frankovi nejbližší přátelé. Na první pohled drsná tatérka Maud, bývalý farář a obchodník s náboženskými předměty otec Anthony, Frankův pomocník Kit a několik dalších tvoří společně s Frankem jádro této komunity. Jednoho dne se objeví neznámá žena v zeleném kabátě a omdlí před Frankovým krámkem... a Frankovi učaruje.

Víc vám o příběhu prozrazovat nebudu. Nedělá to ani anotace a podle mě to této knize prospívá. Před čtením jsem o samotném příběhu příliš nevěděla a myslím, že i díky tomu jsem si čtení tolik užívala. Neprozradím vám ani jméno neznámé dívky, i když vám asi všem musí být jasné, že Frank a ona neznámá v knize sehrají stěžejní roli. V knize se totiž několik desítek stran "pátrá" i po jejím jméně a mě právě i toto neskutečně bavilo a nechci vás o to ochudit.

Jak jsem již naznačila, Frank je tak trochu podivín, ale takový ten sympatický podivín. Jeho podivínství a staromládenectví souvisí s jeho dětstvím a dospíváním. I o něm se v knize dozvídáme. Jde o krátké kapitoly z minulosti, které jsou vždy psané kurzívou, takže se okamžitě zorientujete. Tyto kapitoly protkávají celý příběh, který je rozdělen do pěti částí. Strana A (leden 1988), strana B (únor 1988), strana C (jaro 1988), strana D (2009) a Skrytá stopa. Jak už názvy těchto částí naznačují, celá kniha je naplněna hudbou. I samotné názvy kapitol jsou více či méně s hudební tématikou propojeny. Jde o hudbu různorodou, protože Frank miluje hudbu jako takovou. V knize se setkáte s Mozartem, Vivaldim i Beach Boys.

Kniha se velmi dobře čte, zároveň si však autorka Rachel Joyceová s jazykem pohrává a v knize se najdou i krásné popisy či přirovnání. Tyto prvky příběh nijak nenarušují, perfektně ho naopak doplňují a dělají ho jistým způsobem velice poetickým a milým. Myslím, že slovo milý je pro knihu Obchodník s hudbou opravdu výstižné. Tohle není žádný kýč nebo prvoplánová romantika. Přesto, že je to kniha romantická, najdete zde i mnohem víc, než pouhý romantický vztah mezi hlavními hrdiny. Můžete zde sledovat vztahy mezi rodiči a dětmi, vztahy přátelské a obětování pro ně. Zároveň v knize (i díky poměrně velkému časovému skoku) dojde k zajímavému vývoji postav. 

Na samotném přebalu knihy se objevuje věta: "Nezapomenutelný příběh o lásce, naději a hudbě". Tato věta knihu podle mě perfektně vystihuje. Místy na mě působila neskutečně smutně a plná beznaděje. Jindy byla přesným opakem. Byla nesmírně milá, nadějeplná a protkaná lehkým humorem, který mi byl velice sympatický. Obzvlášť se mi líbily scény, kdy probíhalo seznamování mezi "neznámou" a Frankem a ostatní z jeho partičky z Unity Street byli vždy nenápadnými (a tím nenápadnými myslím přesný opak) svědky. Tyto scény mě donutily se opravdu usmívat.

O něco víc se mi líbila část příběhu z roku 1988. Ta z roku 2009 se pro mě vyvíjela opravdu neočekávaně (což je vlastně dobře, protože knihy o vztazích jsou velice často až moc předvídatelné). Autorce se však perfektně povedlo zpracovat vývoj postav v kontextu s obrovským vývojem, který v tomto mezidobí prodělal samotný svět. Skrytá stopa však příběh uzavřela podle mě perfektně. Co se mi také velice líbilo byl věk hlavních hrdinů. Frank je v částech z roku 1988 ve věku kolem čtyřiceti let a to se v knihách neobjevuje často.

Obchodníka s hudbou doporučuji. Není to žádná přeslazená červená knihovna. Je to milý příběh z malého koutku jednoho města. Je o lásce, ale i přátelství, cílech, příležitostech a naději. Je o všem o čem je život. Postavy jsou opravdu strašně moc sympatické, vžijete se do jejich světa a budete si neskutečně moc přát, aby byl jejich osud dobrý. Obchodník s hudbou se mi moc líbil. Na jeho příběh nezapomenu. Po dlouhé době se mi stalo, že mi po dočtení knihy chybí její postavy a to je podle mě známka opravdu dobré knihy. Obchodníkovi s hudbou dávám 95 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Obchodník s hudbou děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada, kde si můžete i prolistovat několik prvních stran knihy! :-)

sobota 9. března 2019

Woodwalker: Caragova proměna - Katja Brandis

března 09, 2019 18 Comments


Hlavní hrdina Carag není jen tak obyčejný chlapec. Narodil se jako puma v severoamerických lesích státu Wyoming a prvních jedenáct let strávil se svou rodinou. Už od mala má ale on i celá jeho rodina velice zvláštní schopnost - dokáže se proměňovat v člověka. Carag se ale rozhodne opustit svůj domov a žít mezi lidmi jako Jay, záhadný chlapec, který ztratil paměť. Snaží se přizpůsobit lidskému životu, dokud ovšem nenarazí na střední školu Lízy Clearwaterové pro speciální děti. Tam se konečně může naučit žít v obou podobách a dozvědět se více. Spolu se svými novými přáteli ho čekají podivuhodná dobrodružství.
Carag je puma. Není ale pouze puma. Je i člověk. Patří mezi tak zvané Woodwalkery. Mezi ty, co umí střídat svou podobu s tou zvířecí. Žije s maminkou, tatínkem a sestrou ve zvířecí podobě v Yellowstonu. Jednoho dne svou matku přesvědčí, aby je vzala v lidské podobě mezi lidi. Nejen čokoládová zmrzlina, kterou zde ochutná, je to, co Carage na lidské říši fascinuje a o několik let později se rozhodně, že chce žít právě s mezi lidmi. Dostane se do pěstounské péče, ale v čistě lidské podobě se necítí úplně dobře. Jednoho dne mu však svitne naděje, když zjistí, že Woodwalkerů existuje více, dokonce mají i svoji školu a to nejlepší, mohou žít tak, že budou využívat střídavě obě své podoby. Netrvá to dlouho a on nastoupí na střední školu Lízy Clearwaterové.

Kniha Woodwalker vyšla pod značkou Bookmedia a je březnovou novinkou literárního projektu
 Novinka měsíce. V tomto projektu je vždy představována jedna kniha. Může jít o detektivku, knihu  dětskou... Doporučuji tento projekt sledovat třeba na jejich facebookové stránce. Původně jsem byla oslovena na spolupráci ohledně jiné knihy. Zrovna v den, kdy jsem si vyzvednout balíček jsem koukala na novou Novinku měsíce a byl to právě Woodwalker. Říkala jsem si že je škoda, že jsme se nedomluvili právě na něj, protože mě podle anotace zaujal ještě o něco víc než Novinka měsíce předchozího - Všechny krásné lži. A voilá! Z balíčku na mě vykoukl právě Woodwalker a já byla nadšená. Dnes se tedy dozvíte mé hodnocení březnové Novinky měsíce.

Woodwalker je knihou pro mladší čtenáře. Podle mě ideálně zhruba kolem deseti let. Tudíž nejsem cílová skupina. Jenže takovým mým "guilty pleasure" je právě dětská literatura (až na tak guilty bych ji nenazývala. Já se za to nestydím :-D). Příběh chlapce-pumy mě zaujal nejen anotací, ale i svou obálkou (ty zářící oči jsou úžasné!) a já se s nadšením vrhla do čtení. V knize najdete dokonce i krásné ilustrace!

Woodwalker je další knihou, která by se v jistých aspektech dala přirovnávat k Harrymu Potterovi. Škola pro "výjimečné", nové předměty pro nás smrtelníky nepochopitelné, nepřátelé v řadách studentů, a dokonce i profesor s nímž Carage pojí značné antipatie. Já tuto "podobnost" všeobecně nikdy nehodnotím negativně. Harry nebyl první "výjimečný" ve "výjimečné" škola s "výjimečnými" předměty. Taková literatura i filmy tady byly už před Harrym a jen díky jeho popularitě jsou často takováto díla považována za "příliš inspirovaná". Za mě to tak prostě není a já mám tyto studenty s nadpřirozenými schopnostmi prostě všeobecně ráda a dokonce to bývá často právě takováto literatura, po které sahám nejraději, když mám chuť na knihu pro mladší.

Carag je úžasný hlavní hrdina. Strašně mě bavilo jeho komentování některých nepříjemných situací, které komentoval trochu zvířecím způsobem (například "Do ’různých zvířecích’ bobků" a podobně). Líbilo se mi, že autorka Katja Brandis upravila jeho slovník troše té zvířecí minulosti. Podle mě je to opravdu milý detail.
Ve škole Lízy Clearwaterové samozřejmě nejsou pouze Woodwalkeři měnící se v pumy, ale také například dívka-veverka, dívka-wapity, dívka-pavouk, chlapec-bizon, chlapec-tchoř, chlapec-vlk... každý se učí zdokonalování svého proměňování z podoby lidské do zvířecí a naopak. Stejně tak se učí o světě lidí, obranu a o tom, jak správně se chovat, co jíst a podobně, když jste zrovna wapity nebo tchoř. To je další věc, která mě na knize bavila. Každý student byl jiný, jeho vzhledové i povahové rysy často odráželo zvíře, kterým byli. Byli rozdílní a spojovaly je jak kamarádské, tak třeba nepřátelské vztahy.

Kniha je cílená na mladší čtenáře, a i od toho se odvíjí to, že je velice jednoduše psaná. I díky tomu se čte opravdu velice hezky. Příběh také není ničím složitým. Mladší čtenáři budou podle mě však nadšení. Já jako čtenář starší jsem dostala to, co jsem chtěla. Moc milý příběh a skvělý relax. Autorka možná mohla v některých věcech postoupit trochu více do hloubky, trošku více se v nich "porýpat", ale cílová skupina to takto vnímat nebude. Jako finále jsem čekala něco trošku "velkolepějšího", ale opět. Takové to očekávání mám jako čtenář necílové skupiny. A taky jsem přece jenom byla asi trochu ovlivněná tím Harrym. Čekala jsem trošku víc "Potterovské" finále. :-D

První díl série Woodwalker je čtením, které uchvátí cílovou skupinu.  Nás starší vyloženě "neodrovná", ale pokud budeme očekávat to, co nám kniha logicky poskytnout má - milý příběh, odpočinkové čtení a téma zvířátek (to já ocením kdykoliv), zklamání určitě nebudeme. Woodwalker je opravdu tím příběhem, který na mě působí roztomile a moc mile a jeho čtení jsem si moc úžívala. Určitě bych ho doporučila všem rodičům, kteří čtou před spaním dětem. Děti budou unešeny a Vás bude čtení bavit také. :-) Od Woodwalkera jsem dostala přesně to, co jsem očekávala a hodnotím ho 78 %.

Kniha Woodwalker vyšla pod značkou Bookmedia. Kniha Woodwalker je propagována v rámci akce Novinka měsíce. Více o knize i samotné akce Novinka měsíce najdete tady na jejich webu nebo tady na facebookové stránce. Moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Tady se můžete podívat na nádherný video trailer na knihu!!


úterý 5. března 2019

Poslední číslo - Hayley Barker

března 05, 2019 9 Comments

Anglie, blízká budoucnost. Společnost je rozdělena na Čistou britskou rasu a Dreky, spodinu odsunutou do ghett, nucenou pracovat jen za nepoživatelnou stravu, a žijící v neustálém strachu, že jim ukradnou děti přímo z ulice a odvezou je do putovního cirkusu, aby tam vystupovaly v představeních, ve kterých jim noc co noc půjde o život. Hošiko je jedním z těch dětí, talentovaná dívenka, která se pohybuje po visutém laně jako kočka, jak se jí taky přezdívá. Ben se narodil na opačné straně, je Čistý a syn ambiciózní političky, zapřisáhlé nepřítelkyně Dreků. Jejich osudy se spojí v okamžiku, kdy Ben se svou rodinou navštíví cirkus a propadne kouzlu uhrančivé Kočky. Ani pro jednoho z nich už pak život nikdy nebude stejný, jako dřív.

Kniha Poslední číslo mě zaujala už ve chvíli, kdy jsem zjistila, že má pod značkou King Cool vycházet. Nevím ani čím mě zaujala nejvíce. Možná krásnou obálkou, tím, že příběh samotný je inspirován rasovou nesnášenlivostí, nebo prostředím cirkusu?

Poslední číslo je prezentováno jako young adult fantasy. Já bych ho možná nazvala spíše jako young adult antiutopií. Kniha se odehrává ve světe, který je skoro totožný s tím naším. Jediným rozdílem je to, že se zde objevují dvě skupiny lidí. Čistí a Drekové. Mezi těmito skupinami panuje obrovská nenávist. Čistí se nad Dreky povyšují. Uvrhli je do ghett, odebrali jim právo na vzdělání... vybraní Drekové vystupují v cirkuse. Vystoupení jsou náročná a Drekům často přináší smrt. A Čistí? Když během vystoupení k úmrtí nedojde, jsou pěkně zklamání...

Nástin příběhu vám možná připomněl reálnou historii. Dobu Třetí říše. Podle mě se autorka touto dobou nenávisti inspirovala a oceňuji to. Autorka sama potvrzuje, že příběh ji napadl v době rasových nepokojů v Anglii. Dá se tedy říct, že příběh nese některé prvky světové historie, na které bychom neměli být moc pyšní. Doufejme jen, že autorka nemá takový odhad jako měl třeba Orwell, protože příběh Posledního čísla by mohl být vlastně i dost reálnou budoucností...

Hlavní hrdiny jsou dívka Hošiko a chlapec Ben. Hošiko, která patří k Drekům a vystupuje v cirkusu. Dokonce je jedním z jeho hlavních lákadel. Je slavnou provazochodkyní známou pod přezdívkou Kočka. Ben patří k velice vlivné rodině Čistých. Setkají se a asi nám všem je jasné, že se mezi nimi začne budovat jistý vztah. To pro mě bylo asi jediné malé mínus knihy. Jejich vztah se vyvíjel rychlostí blesku. Samozřejmě extrémní podmínky mohou rychlost budování vztahu pozměnit, ale tady mi to přišlo až moc uspěchané. Ona se totiž celá kniha odehrává během pár dní.
Samotné postavy jsou však nesmírně sympatické. V knize se střídají kapitoly vždy z pohledu jednoho hlavního hrdiny a tím pádem můžeme oba dva lépe chápat, vybudovat si k oběma blízký vztah. Zároveň některé události vnímáme z obou pohledů, což dodává na zajímavosti a přináší čtenáři více detailů.

Co pro mě bylo obrovským překvapením je to, jak byla kniha drsná. Mám ráda krváky i brutální knihy. Čtu Kinga, detektivky i spoustu thrillerů. Proto mě v knihách jen tak něco nepřekvapí. V Posledním čísle byla hlavně jedna scéna, ke konci knihy, u které jsem si opravdu říkala, že to je "teda něco" a byla jsem v šoku. Nejen tato scéna v knize byla ale šokující. Hayley Barker se nebojí postavy zabíjet a nebojí se je zabíjet brutálním způsobem. Absolutně jsem od knihy něco takového neočekávala a i proto jsem byla tolik překvapená a nadšená. Já prostě temné knihy můžu!

Hayley Barker napsala neskutečně čtivou knihu. K její čtivosti přispívá samozřejmě styl, jakým autorka píše, ale také krátké kapitoly a velice akční příběh. Kniha je nabitá dějem a vy budete zvědaví, co se bude dít dál a dál. Dlouho se mi nestalo, že bych kvůli knize odložila o pár hodin spánek. Poslední číslo ale odložit nešlo a já ho musela dočíst i v pozdních nočních hodinách.

Poslední číslo není nic pro křehké povahy. Pokud vás však láká temný a drsný svět, zajímavé prostředí cirkusu, ale také sympatické postavy, akční děj a to vše spojené s extrémní čtivostí, je Poslední číslo kniha, kterou si musíte přečíst. Doufám, že se Poslední číslo dostane k hodně čtenářům, protože nebudou zklamaní. Stejně tak může kniha zvednou mínění o kategorii young adult lidem, kteří ho o ní valné stále nemají. Poslední číslo je pro mě jednou z nejlepších young adult knih, které jsem kdy četla. Jsem z ní nadšená a nemůžu se dočkat pokračování. Poslednímu číslu dávám 90 % a vy si ho prostě musíte přečíst!

Kniha Poslední číslo vyšla pod značkou King Cool. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihy Dobrovský. Na jejich e-shopu si můžete Poslední číslo zakoupit.