@bettypavkova

čtvrtek 26. dubna 2018

Trhlina - Jozef Karika

dubna 26, 2018 5 Comments



Tahle kniha vznikla zvláštním způsobem. Po vydání mysteriózního thrilleru Strach se autorovi ozval člověk, který mu povyprávěl opravdu děsivý příběh. Jozef Karika jeho vyprávění zaznamenal, mnohá tvrzení ověřil, doplnil o vlastní zjištění a zpracoval v knize, kterou máte před sebou. Na jejích stránkách rozmotává velice tajemný, tragický a hrůzostrašný případ. Zároveň poodhaluje jednu z největších záhad Slovenska – nevysvětlitelné mizení lidí v pohoří Tríbeč.

Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Tuhle otázku si klade i autor. Předkládá strhující hororový příběh a nechává na čtenáři, aby našel odpověď. 
Román Jozefa Kariky byl jako jediný žánrový titul v historii nominován na nejvýznamnější slovenskou literární cenu Anasoft litera.

Trhlina v poslední době ovládla všechny čtenářské facebookové skupiny a všichni ji milují. A já miluji horory. Když jsem šla do knihkupectví, jedna z knih, kterou jsem nutně potřebovala byla právě Trhlina. No a teď lituju utracených peněz...

Ano. Je to tak. Budu jedna z mála, kterou kniha neskutečně nebavila. Kniha je sepsáním údajného vypravování Igora. Autor tvrdí, že mu jistý muž příběh vypravoval a on ho pouze sepsal. Já neříkám, že to nemůže být pravda, ale co si budeme... Tvůrci Blair Witch také v zájmu propagace tvrdili, že videa jsou reálná a někdo je pouze našel...

Autor rozdělil vyprávění do tří částí. První má něco kolem 150 stran a je neskutečně nudná. Jde o seznámení čtenáře s příběhem a o to, jak se k němu dostal sám Igor. To vše by se dalo shrnout tak do padesáti stran a bohatě by to stačilo. Jediná chvíle, kdy mě v této části čtení bavilo, bylo, když jsem se dostala k článku, který si můžete přečíst zde. V knize je převyprávěn. 

Druhá část byla jediná, která mě bavila. Konečně se dostaneme do Tribeče a dozvídáme se tam různé zajímavosti. Tahle část byla jediná, která nějakým způsobem ubíhala a já se chvílemi těšila na to, co se bude dít... Bohužel má tato část jenom padesát stran...

Třetí část, která má přibližně 120 stran má být vyvrcholením knihy, ale nepůsobilo to na mě tak. Chápu části, které měly být děsivé. Chápu, co na celém finále mělo být děsivé, ale mně to tak nepřipadalo. To, že mě kniha neděsila však nezpůsobilo její nízké hodnocení. Knihy mě málo kdy vyděsí. 

Začala bych tím, jak je kniha napsaná. Vzhledem k tomu, že kniha získala "nejvýznamnější slovenskou literární cenu", očekávala jsem literární zážitek. Očekávala jsem nejen kvalitní příběh, ale i autorův styl. Od knihy, která získá takové ohodnocení bych očekávala i nějakou literární hodnotu. Kniha je prostě zapsané jakési vyprávění bez jakýchkoliv úprav. Chápu záměr, ale to je asi tak vše. To, jak kniha byla napsaná mi vadilo neskutečně. Nemůžu si pomoc, ale působilo to na mě jako školní sloh. Vyprávění se mi nečetlo vůbec dobře. Pokud jde tedy o údajný přepis vyprávění Igora, za mě by bylo lepší, kdyby do toho autor zasáhl a využil své literární zkušenosti... Možná by pak čtení bylo příjemnější a ta jakási "neprofesionalita" by nepůsobila tolik rušivě.

Další, co jsem nemohla vystát byl Igor. Ale chápu, pokud jde o reálného člověka... No každopádně... Několikrát zmiňoval, že nechce budoucí čtenáře jeho příběhu "otravovat" popisem jeho vztahu s přítelkyní. Na prvních sto padesáti stranách to ale dělal zbytečně často. Neřekl nám o ní však nic podstatného. Neřekl nám čím se živí, nic o tom, jakým způsobem jedná... Ale řekl nám, že se bojí že ji ztratí, že jí chce něco koupit a že jí koupil želvu... Dobré vědět... 

Nebudu nikomu nutit, aby příběhu věřil nebo nevěřil. Já věřím všemu možnému, mám ráda mystično, ale příběhu jsem neuvěřila. Věří v to, že se tam ztratilo podezřele mnoho lidí, ale nevěřím tomuhle. Už jenom proto, že údajným vypravěčem je feťák. Zajímalo by mě však, jestli vy jste uvěřili a nebo ne.

Přemýšlím, co napsat do shrnutí. Pokud máte rádi Blair Witch, jisté aspekty knihy (lesy a jisté mysteriózní prvky) byste si mohli celkem užít. Pokud od knihy nebudete očekávat žádný pořádný literární prožitek (což byla asi moje chyba, budiž), nebudete tak nepříjemně překvapeni jako já. Rozhodně bylo na knize sympatické to, že v poznámkách pod čarou autor přidával odkazy na různé zmiňované články a například na video, které sám nahrál na youtube a čtenář si díky němu může prohlédnout jednu ze zmiňovaných částí.
Trhlina asi bude fajn pro někoho, kdo chce s horory začít, ale pokud čtete Kinga, nemyslím si, že budete nějak více nadšeni. Rozhodně nemůžete očekávat takový pisatelský um, jakým se vyznačuje právě mistr hororů, ale upozorňuji, že to jsem já nečekala - těmto přirovnáním se vždy jen zasměju. Na Kinga prostě v hororovo/thrillerové branži nemá nikdo.

Zajímal by mě Váš názor na knihu! Věřili jste příběhu nebo ne? Líbilo se Vám čtení nebo ne? Jak jste asi pochopili, mně ne a jde o jednu z knih, která ode mě bohužel dostane opravdu malé hodnocení. Na Goodreads to jsou dvě hvězdičky, protože by to bylo vážně nespravedlivé vůči knihám, které dostaly tři, kdyby je dostala i ona. V procentech bych řekla asi 38. Tahle kniha mi opravdu nesedla. A je mi to líto, vážně jsem se na ni těšila... Nerada píšu takhle negativní recenzi, ale jinak to občas nejde...

pondělí 23. dubna 2018

Dotek Anthropoidu - Jiří Padevět

dubna 23, 2018 2 Comments




Neobvykle koncipovaná kniha sestavená ze zpráv dobového tisku, policejních vyhlášek, výslechových protokolů gestapa a krátkých prozaických útvarů se touto kombinací snaží čtenáři přiblížit atmosféru protektorátu Čechy a Morava. Pro bližší vhled do atmosféry Prahy v těžkém roce 1942 je kniha doplněna bohatým obrazovým materiálem.

Nevím jestli jste si stačili všimnout, ale jsem (je divné v tomto kontextu použít tohle slovo) milovník druhé světové války. Toho milovníka myslím tak, že mě ta doba fascinuje. Fascinuje mě, co dokáže zavinit řečník, co dokáží zfanatizovaní lidé, ale také to, jakou odvahu jiní prokazovali. Mezi ně patří právě i Josef Gabčík a Jan Kubiš, kteří 27.5. 1942 spáchali atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tato část války je pro mě asi tou nejzajímavější. Člověk by řekl, že to vše co se nepovedlo a jak blízko již bylo záchraně, musel snad vymyslet šikovný scénárista... Jenže tak tomu nebylo a tyhle všechny hrůzy byly pravda. Knih na toto téma mám doma už poměrně slušnou kupičku a jedním z nejnovějších úlovků je právě Dotek Athropoidu (společně s knihou, která je celá věnovaná Janu Kubišovi a na tu se těším neskutečně, jen její formát není zrovna praktický, takže tu budu číst delší dobu). 

Dotek Anthropoidu je kniha, na které je nejvíc zajímavý její formát. Nejde o beletrii, ale převážně o soubor různých novinových "výtržků", policejních zpráv a podobně. Nechybí ani nejrůznější fotografie. U toho bych se ráda pozdržela. Celá kniha je neskutečně nádherně graficky zpracovaná, jen úplně nevím, proč se autoři rozhodli některé novinové články či vyhlášky dát do knihy pouze z části. Rozumějte tomu tak, že některé tyto dokumenty jsou zvětšené, graficky to vypadá zajímavě a hezky, ale přečíst se jich díky tomu dá jen kousek, to mě trochu mrzelo, nemění to ovšem nic na tom, že kniha je na pohled opravdu nádherně udělaná.

Kniha obsahuje i krátké texty, které popisují, co se v jednu chvíli mohlo dít u různých důležitých lidí, zapojených do atentátu nebo celkově do odborové činnosti. Tyto krátké texty jsou poutavé, ale je samozřejmě třeba brát je s nadhledem a jako "možné", rozhodně se mi ale líbily. Pokud ovšem nemáte o tomto tématu přehled, hodně postav vám nebude nic říkat, nebudete vědět, kam zařadit rodinu Khodlovi, Hajského a nebo Moravcovi. Nebude to bránit užít si jednotlivé články (zajímavé byly například recepty, které v té době v dobovém tisku vycházely, aby dámy měly inspiraci na levné recepty).

Pokud se o téma atentátu zajímáte, rozhodně se na knihu podívejte, jde o rozhodně zajímavý kousek, který bude ve sbírce nádherný. Pokud však o tématu víte pouze ze školy, rozhodně nebudete znít ani část jmen, které se kolem parašutistů pohybovaly a neužijete si tolik výše zmiňované části knihy, proto bych předtím doporučila více konkrétní knihy o Atentátu a pak až bych se zaměřila na Dotek Anthropoidu. Pokud se o téma zajímáte, po knize sáhněte určitě.
Hodnotila bych na 75%.

středa 18. dubna 2018

Skleněný trůn - Sarah J. Maas

dubna 18, 2018 13 Comments



V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaena je od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ale udělala chybu. Nechala se chytit. Korunní princ jí nabídne poslední šanci: Svobodu výměnou za velkou oběť. Musí ho reprezentovat v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, těch nejlepších vrahů a zlodějů z celé země. Bude to boj na život a na smrt. Pokud zvítězí, bude volná. Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaena teď o svůj život bojuje nejen s nimi, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.
Díky Saře J. Maasové jsem si začala oblibovat fantasy. Její série "Dvorů" byla perfektní a já si ji opravdu zamilovala a tak netrvalo dlouho a dala jsem šanci i její druhý sérii, která nese název Skleněný trůn. Jak se mi první díl této série líbil?
Vzala bych to prvně úplně z vrchu. Důvod, proč jsme si jako první sérii od Maasové vybrala k přečtení právě Dvory, nebyla ani tak anotace, jako obálky. Mně se prostě obálky "Trůnů" nelíbí. Nesedí mi, působí na mě lacině. Vychází z těch původních, ale prostě se mi nelíbí. Proto jsem si vybrala Dvory, které podle mě mají naopak obálky nádherné.
Ke stylu autorčina psaní je snad zbytečné se vyjadřovat. Kniha je čtivá, možná mi přišla o něco čtivější než samotné Dvory. Je dělená do krátkých kapitolek a to čtivosti prostě přidává. Na druhou stranu mi přišlo, že Skleněný trůn je psaný mnohem jednodušeji než Dvory. Ono by to nebylo nic divného. Skleněný trůn vznikl o několik let dříve. Každopádně četl se opravdu dobře.
Další věc, kterou Maasová umí, je vytváření postav. Ona prostě umí vytvořit postavy, kterým čtenář bude neskutečně fandit a zamiluje si je. Rhysand ze Dvorů je v tomto směru už pomalu legendární. V této knize jsem si osobně oblíbila Chaola, ale Bůh ví, co s ním Maasová v dalších dílech provede. Ráda mění sympaťáky v záporáky a naopak. Samotná hlavní hrdinka mi byla také sympatická. Celaena je od mala vychovávaná v nájemnou vražedkyni a je to poznat. Je samostatná, tvrdohlavá a má ostrý jazyk. Líbilo se mi však, že přesto bylo v knize poukázáno na to, že má city a že je to dívka. Autorky, které tvoří nezávislé a silné ženy často sklouznou k tomu, že jejich hrdinky nepůsobí jako lidé a stanou se neuvěřitelnými. Celaena působila poměrně dost realisticky a to se mi líbilo a možná mě to i trochu překvapilo.
Děj byl zajímavý, jen jsem možná čekala trochu víc té "reality show" zabijáků. Sehrála tam velkou část, ale dočkáme se ve velké míře o boje proti tajemnému zlu. 
Svět, který autorka ve Trůnu vytvořila byl možná až moc překombinovaný. Nejde o úplně
útlou knihu. Má něco kolem 380 stran, ale na takový svět je to prostě málo. Pokud by šlo o stand alone knihu, byl by to průser. Tím, že jde o tak obsáhlou sérii si myslím, že v dalších dílech se se světem postupně seznámím. Ono v této první knize se o něm čtenář dozvídá jenom ze vzpomínek a doslechu, ale s hlavní hrdinkou jím vůbec neprochází, myslím si, že i to přispívá tomu, že čtenář má z tolika nových pojmů v hlavě tak trochu guláš. O světě se nedozvíme příliš. Z toho, co o něm vím na mě nepůsobí tak úchvatně jako ten ve Dvorech, ale může se to samozřejmě změnit.
Skleněný trůn je určitě super čtením, které Vám přinese mnoho knih, které si budete chtít přečíst. Jsem zvědavá, co se bude dít dál a určitě po dalších dílech sáhnu. Nejsem si však jistá, jestli bych měla tak velkou chuť do dalších dílů, kdybych Skleněný trůn četla jako první. Neuchvátil mě tolik příběh ani autorka, jako ve Dvorech, které pro mě zatím zůstávají jasnými favority. Rozhodně jde však o něco, co by čtenáři mající rádi YA fantasy, měli vyzkoušet. Jsem zvědavá, co mi přinesou další díly a jestli se vůbec prokoušu všemi. Prvnímu dílu této série bych dala 70%.

pondělí 16. dubna 2018

Pád andělů - Susan Ee

dubna 16, 2018 2 Comments



Je to šest týdnů, co andělé apokalypsy sestoupili na zem a zcela ovládli dosavadní poklidný chod moderního světa. Ve dne jsou lidé v San Francisku, kde žije i Penryn a její rodina, zastrašováni pouličními gangy, v noci tu panují strach a podezření. Penryn se snaží v chaotickém městě přežít a ochránit svoji rodinu, ovšem do té doby, než je její sestra Page unesena anděly. Penryn je ochotná pro záchranu sestry udělat cokoli...

Naprostou náhodou jsem narazila na knihu Pád andělů. Kniha mě zaujala, protože mi tematicky připomněla seriál Lovci duchů a tak jsem se rozhodla, že si ji objednám. Postapokalyptický svět mě opravdu lákal…

Kniha se moc dobře četla, autorka nepíše nijak složitě a čtení opravdu ubíhá. Tomu přispívá i to, že je kniha členěna do hodně krátkých kapitol. Díky kombinaci těchto faktorů jsem měla přečteno asi za jeden den.

Jak jsem se již zmínila, děj mi připomíná seriál Lovci duchů. I tam se totiž jednotlivé příběhy inspirují těmi z Bible a i zde takovýto „podklad“ můžete vidět. Padlí andělé, jejich samotná jména a podobně. Nemusíte se však bát, že by šlo o nějaký Biblický text, to určitě ne, jen je zde tato inspirace a to mě osobně moc baví.

Kniha je řazená mezi young-adult a to mě na ní poměrně překvapilo. Děj je temný a místy poměrně brutální, dá tudíž čtenáři běžných YA knih něco, na co není úplně zvyklý. Některé scény byly opravdu na úrovni „nechutných hororových scének“, ale upřímně? Sakra já chci film! Ano, příběh je opravdu neskutečně poutavý a dá se říct, že jistým způsobem filmový. Na akčních scénách, kterých zde nebylo málo, by se filmaři moli vyřádit.

Postavy se mi líbily, musím se přiznat, že jsem se s nimi dost sžila, což se poslední dobou nestává příliš často. Hlavní hrdina, fešák a rozený kavalír a tak trochu anděl. Hlavní hrdinka samostatná, ale milující svou sestru. Jediné, co se mi moc nepozdávalo byl Penrynin vztah k její psychomatce. Chápu, že její matka byla opravdu hodně „psycho“, ale přece jenom, během apokalypsy, kdy Zemi obsadili andělé… No myslím, že i s psychomatkou by se dcera v tu chvíli sblížila o něco víc.

Celkově jde však o skvělou knihu. Narazila jsem na ni úplnou náhodou a jsem za to opravdu ráda. Kniha mě bavila, skvěle se četla… Jde o výbornou oddychovou četbu. Jako bonus (což já jsem ovšem nevěděla) ji na různých eshopech seženete kolem 50 Korun, což je cena směšná, protože kniha je opravdu dobrá. Její pokračování seženete za cenu stejně nízkou a já ho mám v plánu rozhodně koupit a jsem na něj upřímně zvědavá.

Pokud máte rádi nejen zmiňované Lovce duchů, ale i různé postapokalyptické knihy se sympatickými, mladými hrdiny a hezkými anděli… No v tu chvíli po knize určitě sáhněte. Nebyla to pro mě úplně top kniha, ale rozhodně patřila k těm lepším. Jde o příjemnou oddychovku s poutavým příběhem. Pokud hledáte něco čtivého, odpočinkového a ve stylu současných oblíbených seriálů, rozhodně po knize sáhněte. Dávám jí 75%.

pátek 13. dubna 2018

Manželé od vedle - Shari Lapena

dubna 13, 2018 6 Comments







Vaše sousedka nechce, abyste vzali své šestiměsíční dítě na slavnostní večeři. Nic osobního, ale rušilo by pláčem. Váš manžel prohlásí, že to nevadí. Bydlíme přece hned vedle. Zapneme dětskou chůvičku a každou půl hodinu ho přijdeme zkontrolovat. 
Vaše dcerka spala, když jste ji viděli naposledy. Teď stoupáte po schodech do svého mrtvolně tichého domu a vaše nejhorší noční můry se naplnily. Je pryč.

Nikdy předtím u vás nebyla policie. Teď prohlížejí celý váš dům a kdoví, co tam všechno najdou

Současné thrillery, které patří mezi bestsellery se vyznačují tím, že jsou neuvěřitelně čtivé a to jsem tak nějak očekávala i od Manželů od vedle. Chtěla jsem si užít jednoduchou četbu, která bude plynout prakticky sama a to jsem od knihy i dostala.

Jak se již z anotace dozvíte, kniha nás seznamuje s tématem, které musí být děsivé pro každou matku malého miminka. Jeho ztráta. Nikdo však neví, co a hlavně jak se stalo. Líbily se mi postavy - hlavně Anne, matka, které se dítě ztratí. Líbilo se mi, jak bylo v knize ukázáno, jakými stavy prochází. Jak netuší, co se s dítětem stalo a věří, poté jak si je jistá tím, že miminko už určitě nežije a podobně... Za to bych já osobně autorku pochválila.

Stejně tak bych ji pochválila právě za to, jakým stylem píše. Hodně lidí to kritizuje, že je jazyk až příliš jednoduchý, ale já s tím nemůžu souhlasit. Ano. Jazyk je velmi jednoduchý, ale já si to tak představovala a dostala jsem tedy to, co jsem chtěla. Kniha se čte prostě neskutečně dobře. Není ani příliš obsáhlá, má něco kolem 270 stran a já ji díky stylu, jakým je psána přečetla za jediný den. Samozřejmě nemůžete očekávat něco ve stylu Nobelovky za literaturu, že jo...

Pokud máte rádi takové ty současné, čtivé thrillery, budete spokojeni i s Manželi od vedle. Přirovnala bych je například k Dívce ve vlaku.

Děj mně osobně nepřišel extrémně předvídatelný, ale od jisté chvíle člověk tak nějak věděl okruh pachatelů, které podezříval. Na konec mě ale rozuzlení překvapilo. Co bych knize vytkla? No děj mi chvilkami přišel možná až moc překombinovaný, spousta zvratů, ale tak nějak až přehnaných, ne moc uvěřitelných. Na útlou knihu jich bylo možná až moc. Co mě ovšem dostalo byl naprostý závěr knihy, ten se autorce rozhodně povedl a já si říkala jen "Co to sakra je? A to je jako všechno? Víc mi neřekneš? CO bylo pak?!"...


Pokud očekáváte lehkou četbu s poutavým příběhem, směle do toho, dávám 85% a jsem zvědavá na další autorčiny knihy!

středa 11. dubna 2018

Hotová zlodějka - Augustus Rose

dubna 11, 2018 1 Comments




Zločinecká skupina Société Anonyme se inspiruje dílem slavného umělce Marcela Duchampa a jejími oběťmi se stávají mladí lidé z celého světa. Hlavní hrdinka románu, která se do jejich spárů rovněž dostává, se prostřednictvím studia Duchampových děl a výprav do opuštěných industriálních objektů snaží přijít věcem na kloub. Mysteriózní román s neobvyklým námětem tak provádí čtenáře prostředími, do nichž se v běžných dobrodružných knihách jen tak nedostane a v nichž většinou nejde o nic menšího než o život.

Na instagramu @knihybeta se jednoho dne objevil konkurz na recenzní výtisk knihy Hotová zlodějka. Když jsem zjistila, že se příběh opírá o umění a ještě ke všemu o mého oblíbeného Duchampa, musela jsem se konkurzu zúčastnit a ono se povedlo. Kniha mi přišla opravdu rychle a já se na ni hned vrhla. Jak si mě získala se dnes dozvíte.

Příběh je drsný. To je vystihující slovo. Setkáme se v něm s krádežemi, drogami, vězením, útěkem z vězení, bezdomovectvím, squattingem... A to všechno mezi mladistvými. Autor je navíc geniální vypravěč. Dokáže všechny tyto situace a občas nechutná místa úžasně vykreslit. Během četby jsem měla pocit, že se těmito místy proplétám s hlavní hrdinkou. Tato, dalo by se říci syrovost, mě ke knize neskutečně poutala a fascinovala. Nečekala jsem od ní až takovou "drsnost" a mile mě to překvapilo. Já mám takovéhle "temné" knihy ráda a Hotová zlodějka mi temnoty naservírovala opravdu hodně.

Tohle samozřejmě není všechno. Jak jsem již zmínila, kniha se opírá o díla Marcela Duchampa. Pokud tohoto pána neznáte, jde o umělce, tvořícího na pomezí surrealismu, dadaismu, impresionismu a kubismu, který inspiroval spoustu dalších umělců. Jeho motto bylo to, že vše, co autor nazve uměním je umění. Možná Vám něco připomene pisoár. Ano, je to on. Ten muž, který vystavoval pisoáry. V knize je zmiňovaná velká spousta jeho děl. A dvě sehrají prakticky hlavní roli. Miluji umění, miluji Duchampa a tohle mě na knize prostě bavilo. Umění však není jediný obor, který se v knize objevuje. Postavy jsou chytré a člověk se dozví třeba i něco z fyziky - Einsteinovi teorie. Asi nikdy jsem nečetla knihu, která se snaží vysvětlit tolik velkých myšlenek.

Kniha je akční. Hlavní hrdinka - Lee - je po celou dobu na útěku. Před zákonem, před tajným společenstvím Société Anonyme... A i to posouvá děj neustále někam dál. V knize nebylo snad nic stereotypního. Pořád se dělo něco nového.

Již zmíněná Lee mi byla neskutečně sympatická. Byla opravdová, věřila jsem jí její příběh. Rozhodně nešlo o kladnou postavu. Chronická zlodějka, squatterka... Ale to na ní bylo právě skvělé. Není od věci přečíst si občas něco, kde je hlavní hrdinka společností zavržena. Lee tak nějak hledala samu sebe. Zda se najde zjistíte, pokud si knihu přečtete, ale budete jí to přát. Je svoje a s nikým se nepáře, ale zároveň má city a je zranitelná.

Příběh není jednoduchou četbou. Musím se přiznat, že ze začátku jsem byla chvílemi zmatená, ale po chvíli jsem se zorientovala a knihu jsem nemohla odložit. Autor píše opravdu skvěle. Děj byl nabitý událostmi, ani chvíli nestál na místě a zároveň čtenáře seznamuje s nejrůznějšími "velkými myšlenkami". Nazvala bych ho asi jako "chytrý". Je to zvláštní pojmenování příběhu, ale na mě tak prostě působil. Ukazuje život takový jaký může být a tím způsobem je vlastně i dojemný. Čtenáře neustále udržuje v napětí. O zvraty v něm není nouze.

Rozhodně musím také říci to, že autor v knize zmiňuje Českou republiku. Jedna z postav má v České republice kořeny. Zmiňují se zde Jižní Čechy a v originále byla dokonce jedna z vět v češtině. To mi přijde jako věc, kterou musí v "americké" knize ocenit každý Čech. 

Pokud máte zájem přečíst si originální knihu, která Vás pohltí, která je plná napětí a umění a u které budete soucítit s hlavní hrdinkou a přát jí to nejlepší, přečtěte si Hotovou zlodějku co nejdřív. Rozhodně za to stojí. Na děj se budete muset soustředit, ale za to Vám přinese opravdu skvělý zážitek. Jsem strašně ráda, že jsem si ji mohla přečíst a opravdu mě bavila a doufám, že se od autora dočkáme dalších titulů. 

Moc děkuji nakladatelství Beta za poskytnutí recenzního výtisku. Tady si můžete knihu objednat přímo u nakladatele. Najdete tam i ukázku z knihy ve které je vidět nákres Duchampova díla, které v knize sehraje důležitou roli a samozřejmě i přečíst část z knihy, abyste věděli, co očekávat od autorova stylu. Určitě se mrkněte! :-)

pondělí 9. dubna 2018

Wrap Up - Březen 2018

dubna 09, 2018 11 Comments
Zdravím Vás u dalšího měsíčního Wrap Upu. Tentokrát za měsíc březen. Po přečtení Dvoru mlhy a hněvu mě pronásledovala čtecí krize. Přesto jsem nakonec přečetla za březen devět knih, což jsem opravdu nečekala. Je to méně než minulé měsíce, ale furt víc, než jsem si celkově myslela, že budu měsíčně číst. :-) Jaké to byly knihy se dozvíte v článku. A co vy? Kolik knih jste za březen přečetli? A četli jste nějakou z knih, které jsem já v březnu přečetla? :-)


První knihou, kterou jsem v březnu přečetla byl erotický román "Ztracený", který napsala moje kamarádka. Bylo to pro mě opravdu milé a neskutečně čtivé překvápko. Recenze tady.










Druhá kniha byla tahle nádherná bichlička, Dvůr mlhy a hněvu. A bylo to neskutečné. Teď už za sebou mám i třetí díl a můžu tedy říct, že tento druhý pro mě byl nejlepším. Milujeme Rhysanda a pokud byste se rádi dozvěděli víc z mého názoru na tuhle modrou nádheru, můžete si tady přečíst recenzi. (A mimochodem moc Vám děkuji, je to moje nejčtenější recenze, má přes 1000 přečtení! Wow!)





Třetí v březnu přečtenou kráskou se stala tahle hororová klasika, která byla čtivá, zjistila jsem, že tenhle známý příběh vlastně vůbec neznám. Na druhou stranu ale nepůjde o jednu z top knih, kterou jsem kdy četla. Víc se dozvíte tady.








Následující přečtenou knihou byli Lovci duchů, kteří mě poměrně vytáhli z menší čtecí krize. Tahle kniha se mi strašně líbila, byla čtivá a upoutala mě. Určitě bych si od autora chtěla přečíst další knihu. Recenze tady.








Half Bad byl kauf. Ve slevě v Dobrovském za 29 Korun, zpočátku jsem byla zmatená, to nepopírám, ale nakonec se kniha poměrně hezky rozjela a já si počkám, jestli se nezlevní i její pokračování, že bych si dala i je. :-D Recenzi najdete tu.








Ďábel nosí Pradu je skoro všemi dámami milovaný film ze světa módy a módních dračic a já k Vánocům dostala knižní předlohu. A víte co? Musím si koupit pokračování, protože to bylo moc fajn! Recenze zatím není, ale bude, nebojte se! :-D















Další knihou, na kterou můžete očekávat recenzi a kterou jsem v březnu přečetla byl Pád andělů. YA fantasy, které bylo překvapivě brutální a nápadité mě nadchlo, tvářilo se poměrně originálně a já si připomněla například Walking Dead, postapo svět, který v knize byl mi ho opravdu připomínal. Nejde tady však o zombie, ale padlé anděli!













Pes. To byla láska. Tahle poetická kniha, plná nádherných popisů přírody mě uchvátila. Zamilovala jsem si nejen psa, ale i autorčin styl vyprávění a prostě všechno. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Recenzi najdete tady.








Poslední brožurkou, kterou jsem v březnu přelouskala byla tato e-kniha. Týkala se hokejových statistik a nese název Řeč čísel z hokejových MS. Pro fanoušky českého národního týmu je to super, přehledný kousek. V recenzi - tady - zjistíte, jak knihu můžete získat!

neděle 8. dubna 2018

Dopisy, které nikdo nečetl - Iona Grey

dubna 08, 2018 4 Comments


Píše se rok 1943 a v nálety zničeném Londýně se setkávají dva mladí lidé: nešťastně vdaná Stella a pilot amerického letectva Dan. Ve dnech, kdy si nikdo není jistý tím, co bude zítra, se do sebe bezhlavě zamilují. Chvíle, kdy spolu mohou být šťastní, však trvají jen krátce. Dan odchází bojovat, ale slibuje, že se pro Stellu po válce vrátí. O sedmdesát let později vhazuje Dan do schránky poslední dopis. Jeden z mnoha, který Stelle poslal na adresu místa, kde spolu měli po válce začít žít, a na které mu nikdy neodpověděla. Otevírá ho však Jess, mladá dívka, která v opuštěném domě hledá úkryt před svým násilnickým přítelem. Když si přečte Danovy nádherné dopisy, rozhodne se, že se ho pokusí vyhledat a pomůže mu jeho ztracenou lásku najít…

O dopisech, které nikdo nečetl jsem toho mnoho slyšela. Oblíbené jsou hlavně v nejrůznějších knižních facebookových skupinách. Před několika měsíci tam byl opravdu takový "dopisový boom", kdy je každý četl a každý miloval, byly vyprodány a následoval jejich rychlý dotisk. Docela dlouho jsem se jim vyhýbala, ale nakonec jsem neodolala ani já. Příběh lásky odehrávající se na pozadí druhé světové války je pro někoho, kdo se o druhou světovou zajímá prakticky povinnost. K narozeninám jsem tedy Dopisy, které nikdo nečetl dostala a vy si můžete přečíst, jak se mi líbily.

Musím říct, že jsem četla jednu knihu, kterou mi "Dopisy" hrozně moc připomínaly - Všem statečným se odpouští (recenze tady). Obě knihy pojednávají o lásce, která se odehrává v Anglii během druhé světové války. Válka tak nějak naznačuje, že vztahy to nebudou mít úplně nejjednodušší. 

Dopisy, které nikdo nečetl se prolínají dvě dějové linky a v obou hraje hlavní roli láska. Jeden je právě ze zmíněné druhé světové a druhý ze současnosti. Obě linie jsou propojeny. V současnosti se mladá dívka dostane k dopisům, které si během druhé světové války posílali Stella s Danem (tato dívka, Jess, se tedy dostane pouze k Danovým dopisům). Nemusíte se ovšem bát, že by tento "starý" příběh byl předváděn pouze formou dopisů, není to tak. Dopisy zde jsou, ale příběh Stelly a Dana je čtenáři doručen pomocí klasické prózy.

Co se postav týče, Dan byl úžasný (Všichni milujeme Dana! Takovej Rhysand v jiné knize. :-D). Co se Stelly týče, ta mě chvílemi docela štvala. Na jednu stranu chápu, že jít si za svým snem nebylo v té době pro dívku jednoduché, hlavně v situaci v jaké byla, ale na druhou stranu v jistých chvílích šla za svým štěstím prakticky přes mrtvoly a v té nejdůležitější části se na všechno vykašlala. A její "nejlepší kamarádka"? No to byla kapitola sama pro sebe. 

Pokud máte rádi romantiku, Dopisy Vás nadchnou. Dost možná si i popláčete. Nemohla jsem se nezamyslet nad tím, jak je třeba vážit si toho, co máme a jak lehké je zničit si život a podobně. Vzhledem k tomu, že jsem o knize četla opravdu samou chválu, asi jsem čekala něco trochu "většího", tudíž bych jí dala tak 4,5 hvězdičky. V procentech zhruba 80. Jde o příjemnou, čtivou knihu se zajímavým příběhem. Pokud jste ji četli a líbila se Vám, rozhodně bych doporučila podívat se i na výše zmíněnou knihu Všem statečným se odpouští, která na rozdíl od Dopisů přináší pohled i do samotných bojů. To mi v Dopisech možná trochu chybělo a ve Všem statečným se odpouštím jsem se dočkala i tohoto. Rozhodně Vám však knihu doporučuji!

úterý 3. dubna 2018

Dvůr křídel a zmaru - Sarah. J. Maas

dubna 03, 2018 10 Comments




Feyre se vrátila na Jarní dvůr, odhodlaná získat informace o Tamlinových manévrech a jeho spolupráci s Hybernem. Aby to udělala musí hrát smrtící hru podvodů- jeden skluz může znamenat zkázu nejen ji, ale i jejímu světu. Feyre se musí rozhodnout komu z oslnivých a smrtících Vladařům věřit- a hledat spojence na neočekávaných místech.

Je to tady. Asi každý, kdo se pohybuje na jakékoliv sociální síti zaznamenal, že koncem března vyšel třetí díl "Dvoru trnů a růží" s názvem Dvůr křídel a zmaru. Já jako poměrně nový milovník této série jsem si nemohla nechat tento díl ujít. Čekání to bylo neskutečné...

Pokud máte zájem o recenze na první dva díly, můžete je nají tady: Dvůr trnů a růžíDvůr mlhy a hněvu.

Třetí díl série začíná hned po závěrečných událostech dílu druhého. Feyre hraje důležitou roli, která ji není nijak extra milá, ale zároveň je důležitá nejen pro ni, ale i pro celý Prythian. Samozřejmě není nic jednoduché a vše se komplikuje kde může. V knize se setkáváme snad se všemi postavami z předchozích dílů a velké části z nich je zde věnován větší prostor, což je rozhodně super. Na rozdíl od druhého dílu šli podle mě lehce do pozadí Cassien a Azriel. Důležité role v díle samozřejmě sehráli, ale nic moc nového jsme se o nich nedozvěděli a to je podle mě poměrně škoda, protože tyto dva hrdinové si mě rozhodně získali. 
Druhý díl spoiler - Feyřiny sestry začnou v tomto díle objevovat svoje nové schopnosti a sehrávají zde také podstatnou roli a to oceňuji, na druhou stranu jejich zásahy do děje působily občas dost křečovitě... Druhý díl spoiler konec.

Kniha je pěkná bichle, má skoro 720 stran. Myslím si však, že první polovina knihy mohla být klidně o něco kratší, přišla mi dost rozvleklá, události, které se zde odehrály byly opodstatněné, ale podle mě zbytečně natahované. Na druhou stranu závěrečná část knihy mohla být klidně delší. Přece jenom je to vyvrcholení celého příběhu, ke kterému směřujeme už sakra dlouho a vzhledem k objemu knih, by si tato část zasloužila klidně trochu více rozvést. To velké finále se nakonec odehrálo na poměrně málo stránkách a byla to škoda, mělo neuvěřitelný spád. Pomalejší první část knihy mi ale ve finále nijak zvlášť nevadila, svět i postavy miluji, tudíž bych s nimi ráda trávila klidně mnohem více stran. :-D

Autorka se opravdu snažila zapojit velkolepě do děje snad každou z postav, což je na jednu stranu skvělé, ale na druhou stranu to občas působí neuvěřitelně a hrozně strojeně. Každý musí sehrát velkou roli. S tím vším souvisí i to, že dost věcí se dařilo pouhou náhodou a pouhým štěstím, což se někdy samozřejmě děje i v životě, ale čeho je moc, toho je příliš.

Vyjadřovat se k tomu, jak autorka píše je u třetího dílu snad i zbytečné, ale jen tak v kostce. Kniha je opět neskutečně čtivá a dle mého není psána takovým tím typickým "young-adult" jazykem. Slyšela jsem už názory, že Maasová píše hrozně primitivním způsobem, ale já s tím nemůžu s ohledem na jiné YA knihy souhlasit. Samozřejmě, že literární hodnotu jejích knih nelze porovnávat s knihami nominovanými na Nobelovu cenu za literaturu, ale v kategorii do kterých jsou její knihy řazeny je podle mě její spisovatelský um poměrně nadstandardní. 

Pokud jste si v předchozích dílech libovali v erotických scénkách, dočkáte se jich, ale oproti předchozímu dílu v nich autorka poměrně ubrala, což mě dost překvapilo, ale knize to ve finále možná spíš přidalo, než ubralo.

Dvůr křídel a zmaru neurazí žádného milovníka této série. Je to rozhodně perfektní (pravděpodobně) závěr tohoto hlavního příběhu. Dočkáte se zde všech svých oblíbených postav (ano prosím, Rhysanda si užijete požehnaně! *slint*). Děj je napínavý, akční, plný tohoto oblíbeného světa  a jeho zákonitostí. Pokud bych měla porovnat jednotlivé díly, Dvůr křídel a zmaru bych umístila na ruhou příčku. Mým osobním favoritem je díl druhý, který měl podle mě o něco větší spád po celou dobu knihy, přesto však je Dvůr křídel a zmaru úžasná, místy dojemná kniha a já doufám, že se brzy dočkáme překladu dalších knih z tohoto světa a také v to, že autorka brzy další díly napíše. Slibuje, že by měly být napsány, řekněme "dodatky", které se budou věnovat vždy jedné z vedlejších postav. A další velkou novinkou je chystané filmové zpracování prvního dílu!
Třetí díl bych ohodnotila 95% a rozhodně neváhejte a utíkejte si ho přečíst. :-)