@bettypavkova

pondělí 29. října 2018

Medvědín - Fredrik Backman

října 29, 2018 10 Comments


Pro většinu lidí neznamená vítězství na juniorskémmistrovství v ledním hokeji nic moc, ale pro obyvatele Medvědína to znamená všechno. Vítězství jako tohle by totiž mohlo přitáhnout pozornost k upadajícímu městečku: přilákat státní dotace a talentované sportovce, kteří by dali Medvědínu přednost před velkými městy v okolí.

Vítězství jako tohle by rozhodně znamenalo všechno pro hubeného teenagera Amata, který je všude mimo led za vyvrhela; pro Kevina, hvězdného hráče, jenž stojí jen krůček od zářivé budoucnosti v NHL; i pro Petera, jejich obětavého generálního manažera, jehož vlastní profesionální hokejová kariéra skončila tragédií.



Tým by mohl mít šanci splnit sny celého města. Ale jedné noci během zapíjení klíčového vítězství se něco stane mezi Kevinem a Peterovou dcerou — a druhý den to vypadá, že se všechno změnilo.
Vznesená obvinění se šíří po celém Medvědíně jako vlny po rybníce, žádný dům nevynechají. V honbě za úspěchem týmu je složité rozpoznat hranice věrnosti a zrady. Nakonec musí jeden mladý muž najít odvahu říct nahlas pravdu, kterou, jak se zdá, nikdo nechce slyšet.


Medvědín způsobil boom nejen u nás, ale ve světe celkově. vyhrál dokonce nějaké ocenění na knihu roku od Goodreads. Mě osobně nejvíc zaujalo to, že se motá kolem hokeje, protože ten miluju. Jak se mi kniha nakonec líbila se dozvíte dnes.

První, co mě na knize zaujalo byla ale už její obálka a její grafické zpracování. Líbí se mi i její barvy - jsou takové podzimní, takže šup na to. Teď je ideální doba se do knihy začíst. Také jsem skákala radostí, když byla letos kniha vydaná i v broži - protože moje srdce prostě bije pro brož.

Hokej? Ano. V knize hraje hokej důležitou roli - ale vlastně nemusíte vůbec vnímat, že to hokej je. Nemusíte se bát, že byste museli znát hokejová pravidla, nebo hokej milovat. Stačí, když přijmete to, že někdo hokej milovat může opravdu hodně. A že ho tak moc milovat může i celé jedno městečko.

Medvědín je o lidech. Je to rodičích a dětech, o prvních láskách, o obětování, o nenávisti, o kolektivu... Je prostě o lidech. O lidech, kteří hokej vnímají jako poslední záchranu pro jejich městečko. 

Hned první věta z knihy nám prozradí to, k čemu příběh směřuje. Člověk pak po zbytek knihy přemýšlí o jaké postavy půjde a sleduje to, co k této situaci vedlo. Tento způsob vyprávění má kniha společný s Ohníčky všude kolem od Celeste Ng. Osobně se mi Ohníčky líbily o něco málo víc. Přesto není rozhodně Medvědín špatnou knihou. Setkáváme se s velkým množstvím postav a s tím, jak je ovlivní něco, co se stalo někomu jinému. Člověka kniha nutí přemýšlet o tom, jak dokáží být lidé krutí a jak dokáží odsoudit někoho na úkor někoho jiného.

Pokud máte rádi příběhy o lidech a hledáte literaturu, která neslouží pouze k odpočinku, měl by se Vám Medvědín líbit. Pokračování Medvědína - My proti Vám mám určitě v plánu si přečíst. Jsem zvědavá, jak se se situací postavy budou dále vyrovnávat.

Za zmínku stojí také úplný závěr knihy, který se mi opravdu líbil. Kniha se odehrává v poklidném tempu, nejsou zde žádné výchylky - ani "naprosto boží" části, ani "omg to je nuda" části. Čtení to nebylo vůbec špatné, ale díky nadšeným ohlasům jsem prostě čekala asi něco trochu "většího". Proto dávám 75%.

čtvrtek 25. října 2018

Hra o trůny - George R. R. Martin

října 25, 2018 9 Comments


Úvodní část epického fantasy eposu odehrávajícího se ve světě temného středověku, mezi statečnými rytíři, mocnými čaroději, draky, zlovlky a čarostromy...
Jako strážce severu lord Stark považuje za prokletí, když ho král Robert pověří úřadem pobočníka vladaře a vyšle ho na jih, odkud se zatím nikdo z jeho rodiny nevrátil. Bezejmenní staří bohové nemají na jihu žádnou moc, Starkova rodina je brzy rozdělena a pobočník sám je polapen do sítě nebezpečných intrik. Ba co hůř, v exilu ve Svobodných městech za mořem dospěl pomstou posedlý chlapec. Jako dědic šíleného Dračího krále, jehož rodina byla vyvražděna, si dělá nárok na trůn.

A na severu, tam za Zdí, kde člověk nemůže nikdy říct, co je živé a co ne, se mezitím houfují mrtvé armády Jiných, které vyčkávají na konec léta a nadvládu dlouhé zimy. Příběh zrady a ambicí, lásky, čar a kouzel může začít. Zima přichází!

Já to miluju!! Je to pravda. Přečetla jsem Hru o trůny... A je to jedna z nejlepších věcí, které jsem kdy četla...

Před pár lety byl obrovský boom kolem seriálu - a to je to, co mě dokáže dokonale odradit. Odmítala jsem seriál kdykoliv zkouknout a kniha mě nijak nelákala. Fantasy nebylo nic pro mě. Letos jsem však s fantasy udělala krok kupředu a tak jsem si řekla, že zkusím tu všemi milovanou Hru o trůny. Argo udělalo nová vydání, která mě učarovala svými obálkami (konkrétně brože. Já je upřednostňuju vždycky, ale tady je to byla extrémní láska, a taky ta váha - i od brože mi málem upadly ručičky... V hardbacku si to ani nechci představovat! :-D).

Kniha je to táááák obsáhlá a já bych chtěla, aby ještě mnoooohem delší. G. R. R. Martin je očividně pan spisovatel a skvělý vypravěč. Trochu jsem se knihy bála, přece jenom jde o "težší" fantasy. Říkala jsem si, že nebude moc čtivé, bude se to táhnout... No a ono ne. Hra o trůny se mi četla lépe a lehčeji, než polovina young-adult knihy, co jsem kdy přečetla - a to má k této kategorii opravdu hodně daleko!

Martin rozehrává hru obrovského množství postav (ano, můj oblíbený Stephen King se nikdy tolik nerozšoupl... A to že on to umí...), ale jejich charaktery jsou natolik různorodé, že se Vám v žádném případě plést nebudou. 
Podle reakcí čtenářů a sledovatelů seriálu jsem očekávala tak 50% úmrtí, ale zase tolik jich nebylo, v tomhle podle mě ten King zatím vede. :-D Každopádně nemůžu porovnávat se seriálem (jak moc se liší netuším) a s dalšími díly Písně ledu a ohně - ale na ty se teda vrhnu stoprocentně (ať už jsou Vánoce!!).

Líbí se mi, že žádná postava není hrdina, každá je v něčem zbabělá nebo zákeřná (Daenerys <3). Zároveň zbožňuju počet antihrdinů, který v knize je. (Tyrion <3 - a opovažte se mi k němu, nebo někomu jinému dávat spoilery!! :-D). 

Svět je naprosto geniální. Obrovský, promyšlený a v ničem si nezavdá s tím Tolkienovým. Přesto, že je kniha z velké části o politice daného světa, baví mě. Je to neobvyklé, protože takové knihy mě obvykle znudí k smrti (jako třeba závěrečný díl Hunger Games...), ale tady to prostě funguje a ta různorodost, která celou knihu provází je prostě úžasná.

Údajně jde o nejlepší fantasy od doby Tolkiena... No, já LOTRa zbožňuju, ale bojím se, abych nemusela říct (až přečtu celou sérii "GoT"), že Píseň ledu a ohně je lepší... Neberte to špatně, bojím se toho, protože LOTRa miluju už minimálně 12 let. Je to srdcová záležitost, ale tohle bylo prostě něco. 

Martin je pan spisovatel. V jistém smyslu bych o přirovnala právě ke Kingovi a možná i proto mě Hra o trůny tolik nadchla - oba dokáží psát i o "nudnějších" věcech tak, že je hltáte a nemůžete přestat. Myslím, že oba by dokázala poutavě popsat i cestu do samošky a domu - i kdyby se hlavnímu hrdinovi po cestě nestalo vůbec nic zajímavého...

Tohle bylo úžasný, tohle je láska. Prostě Hru o trůny miluju. To je prostě jasných 100 %!!!

pondělí 22. října 2018

Akademie vyvolených - K. C. Archer

října 22, 2018 5 Comments


Dvacetiletá Teddy Cannonová je vtipná, impulzivní a trochu sebestředná žena. Je vynalézavá. Myslí jí to. Dokáže lidi odhadnout se zarážející přesností. Není úplně typická dívka. Je jasnovidec. Když ji řada nemoudrých rozhodnutí přivede do svízelné situace, zasáhne tajemný muž, který ji pozve do jisté soukromé školy na ostrově v Sanfranciském zálivu, kde studenti procházejí téměř vojenským výcvikem. Panuje tu soutěživost a naprosté utajení; mezi vyučovací předměty patří detektivní práce a taktika speciálních jednotek, ale také například telepatie či telekineze. Kdo takový výcvik přežije, může postoupit do vyšších pozic, aby s pomocí svých schopností chránil svět.

Akademie vyvolených je další knihou, která se věnuje studentům akademie. Akademie, která se věnuje něčemu zvláštního. V Akademii vyvolených jde konkrétně o studium různých psychických schopností. Někdo umí předpovídat smrt, jiný ovládá telekinezi...

Beta-Dobrovský se poslední dobou začalo věnovat i "young adult" knihám. Nejsou to ale úplně typické young-adult. Možná by se spíše hodily do kategorie "new adult". Rozhodně totiž nejde o knihy s předvídatelným dějem a naivními patnáctiletými hrdiny. Akademie vyvolených není školou pro děti, ale dospělé. Ti, kteří si pokazili život, ale ovládají něco "navíc". Ti zde dostávají druhou šanci. Mezi nimi je právě i hlavní hrdinka Teddy.

Teddy je dvacetiletá dívka, která se dostává do problémů kvůli hazardu. Není rozhodně jednoduchou postavou. Má své mouchy - a to se mi na ní líbilo. Někdy Vám možná poleze na nervy. Někdy rozhodně poleze na nervy jejím spoluhrdinům. Tohle je ale právě to, co ji dělá realistickou. Má své problémy, neumí moc vycházet s lidmi, nemá moc kamarádů... Z počátku dělá zásadně to, co je nejlepší pro ni. Nenazvala bych ji přímo antihrdinkou, ale takové rysy v jejím charakteru rozhodně najdete. Také má úžasný smysl pro humor a autor ho dokázal využít. Není nutně vtipná v každé druhé větě, ale umí to. Její vtípky, případně sarkastické poznámky nepůsobí nuceně - a to umí málo autorů. Často se člověk setkává s naprosto nudnými hrdiny a nebo s hrdiny, kteří trousí rádoby vtipné hlášky v každé větě. Teddy taková není. Teddy je prostě Teddy. A já jsem si ji teda neskutečně oblíbila! 

Na knize se mi ale nelíbila pouze Teddy. Každá z vedlejších postav měla svoji specifickou vlastnost. Nejvíc z nich jsem si oblíbila Jillian, která umí mluvit se zvířaty. I ostatní postavy však měly svůj význam a nebyly v příběhu jen "do počtu". Samotný příběh je také skvělý. Byl naprosto nepředvídatelný a za to má kniha obrovské plus. Autor si se čtenáři skvěle hraje. Byla to jedna z těch knih, u kterých si chvíli myslím, že "tohle je ten záporák!" a po pár stranách "tak ne, bude to tenhle!"... No a ono to je nakonec úplně jinak. 
Příběh zároveň nespěje celou dobu k jednomu vyvrcholení, ale je tu několik částí, na které se studenti (a s nimi i čtenáři) postupně připravují. Závěr je ovšem strhující. Na druhou stranu byl trochu uspěchaný a mohl být klidně trochu roztahanější. Je ale pravdou, že autor nemá tendence příběh zbytečně natahovat po celou dobu. Což přispívá čtivosti. Kniha se čte neskutečně dobře a lehce. Celou dobu mi to vyhovovalo, jen ten velkolepý závěr by mohl být klidně o trochu delší, protože byl fakt super.

Dále oceňuji, že jde o další knihu, kde se autor lehce zaměřuje i na dopady stravování na planetu. Na akademii se stravují převážně vegansky. Postavy na to občas nadávají. Je zde však vysvětleno, proč tomu tak je. Je skvělé když se i klasická beletrie s poutavým příběhem zaměřuje na reálné problémy. Také se mi líbilo, že autor nedělá, že neexistují sociální sítě a mobily - i když skvěle vybruslil z toho, aby mu nenarušovaly příběh.

Kniha Akademie vyvolených je skvělá. Pokud hledáte originální příběh, který se ale bude lehce číst a odpočinete si u něj, musíte po Akademii vyvolených sáhnout. Pokud máte rádi Harryho Pottera - koncept studování něčeho "nadpřirozeného" a podobně - Akademie vyvolených Vás bude určitě bavit. Je to takový Harry Potter, ale dospělejší! 
Příběh je o vztazích, nadpřirozených schopnostech, je plný akce i napětí. Zároveň se neskutečně skvěle čte. Možná je primárně cílen na "mladé dospělé" čtenáře, ale ocení ho podle mě široké spektrum čtenářů. 
Knize dávám 95 %!

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Akademie vyvolených děkuji nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat přímo tady na stránkách nakladatelství.

pondělí 15. října 2018

Krycí jméno Verity - Elizabeth Wein

října 15, 2018 3 Comments



11. října 1943 se nedaleko Paříže, v okupované Francii, zřítilo britské špionážní letadlo. Jeho pilotka a pasažérka byly nejlepší přítelkyně. Jedna z dívek má naději, že přežije. Druhá hru o život prohrála dříve, než začala.
Když Verity chytne Gestapo, myslí si, že nemá žádnou šanci na přežití. Jako tajný agent chycený na nepřátelském území zažívá nejhorší noční můru jakéhokoliv špióna. Nacisté ji ale ihned nezabijí, dají jí na výběr: Buď jim odhalí svou misi, anebo ji strašlivým způsobem popraví.


A ona se rozhodne říct jim pravdu. Avšak ne takovou, jakou očekávají.
Na každém kousku papíru bojuje Verity o svůj život. Odhaluje svou minulost, vypráví, jak se skamarádila s pilotkou Maddie. Lituje svého selhání a ukazuje svou kuráž a zoufalou touhu dostat se domů. Ale budou její odhalení stačit SS? Pomohou jí její tajemství přežít?

Krycí jméno Verity vypráví trýznivý a zároveň nádherný příběh o silném přátelství, které je zkoušeno děsivým nepřítelem.

Příběhy, které se odehrávají během druhé světové války mám prostě ráda, už jste si toho možná všimly. Většina těch, které jsem zatím četla jsou většinou "románky", zamilované páry, které válka rozdělí a podobně. Krycí jméno Verity je ovšem jiná v mnoha ohledech.

První, co bych o knize zmínila je to, že poukazuje na sílu přátelství. Jde o přátelství dvou dívek, což je druhá věc. Ukazuje silné ženy (spíše dívky) během druhé světové války. Při čtení je třeba brát na zřetel, že nejde o učebnici dějepisu a jak sama autorka připouští, můžou se v ní objevit historické nepřesnosti. Pravda je však taková, že i žen měly během druhé světové války úlohu v armádě a je třeba ji připomínat. A určitě je skvělé připomínat ji formou young-adult literatury protože v ní jsou celkově příběhy z druhé světové války zatím bohužel dost opomíjeny.

Příběh je vyprávěním jedné dívky, která je zatčena gestapem ve Francii. Vypráví o přátelství i o své práci. Jde však o jeden úhel pohledu a čtenář je stejně jako členové gestapa maten vyprávěním této dívky. Zhruba před polovinou dojde k odhalení, které Vám propojí různé detaily z vyprávění a vy začnete celý příběh vnímat úplně jinak, což je podle mě hrozně super a pro YA literaturu dost neobvyklé. Něco přes prvních sto stran čtenář vlastně ani netuší, která z rolí v příběhu náleží právě vypravěčce. Zprvu mě to trochu štvalo, ale pak, po přečtení celé knihy mi došlo, že to vlastně bylo hrozně super.

Kniha se čte moc dobře. Nepopisuje naturalisticky mučení, které gestapo na svých vězních provádí. Je zmiňováno pouze okrajově, což ocení nejen čtenáři, pro které je YA kategorie vymezena, ale i ti starší, které na tyto popisy neužije. Příběh je přesto silný a drsný -zvracet se vám z něj ale chtít nebude. Řazení do kategorie YA by možná někdo přesto bral jako zvláštní, právě díky těžkému tématu. Jak jsem spala výše - dle mě je to dobře. Je třeba aby se i mladší čtenáři dostaly k těmto tématům takovou to "lákavější" a čtivou formou - může to u nich rozvést zájem o důležitá témata.

Kniha mě nezničila, ale mnoho čtenářů prý ano. Tím, že příběhů z této doby jsem už četla hodně, neměla na mě asi takový dopad, ale pokud příběhy z války příliš často nečtete, budete si myslet jedno velké wow. Potom Vám ovšem dojde že takové věci - i mnohem horší - se opravdu děly...

Krycí jméno Verity určitě doporučuji. Jde o příběh o kterém budete přemýšlet, postavy Vám budou sympatické i když nejsou dokonalé... Knihu si užijete. Ji krásně zpracovaná. Za mě prostě ano. Hodnotím 75%.

pátek 12. října 2018

Písečníci a bludný asteroid - Václav Dvořák

října 12, 2018 8 Comments


Když vyrůstáte v sirotčinci na zaostalé planetě Písečnice, nemáte zrovna super vyhlídky. A je úplně jedno, že se v dolech vykopaných mimozemskou rasou vyznáte jako nikdo jiný. Můžete akorát snít, že jednou pojedete do Hlavního Města. Ledaže… 
Ledaže by se k vaší planetě blížila mezihvězdná loď a vy jste dostali pozvánku na palubu. Potom si musíte vybrat: navždy odletět a studovat na vesmírné akademii pro tajemné pátrače, nebo zůstat a pokusit se odhalit tajemství své minulosti. 

Vesmírné dobrodružství pro děti, mládež a rodiče, s ilustracemi Jakuba Cenkla.

Pan Václav Dvořák mě oslovil, zda bych si nechtěla přečíst jeho knihu. Jde o dobrodružný příběh pro čtenáře od devíti let, odehrává se ve vesmíru a má nádherné ilustrace... No kdo by to odmítl. Na knihu jsem se těšila od léta, protože jsem poprosila, zda bych mohla počkat až kniha vyjde v papírové podobě. Dočkala jsem se. Kniha mi přišla a já zrovna měla rozečtenou (výbornou!) Hru o trůny... Když jsem však poprvé vzala Písečníky a bludný asteroid do ruky, nedalo se jinak. Z knihy Písečníci a bludný asteroid se stala kniha, díky které jsem odložila Hru o trůny!

Kniha mě prostě okouzlila na první pohled. Nejprve bych řekla něco k tomu, co člověk ocení hned na první pohled. Totiž ilustrace a celkové provedení knihy. 
Alespoň pro mě je důležité i to, jestli kniha vypadá alespoň trochu profesionálně. Písečníci tak nevypadají jenom trochu, ale hodně. Je vidět, že se na knize nešetřilo. Vazba vypadá, že by měla přežít i nenechavé prstíky malých čtenářů, je na ni použit kvalitní papír... Pro mě osobně k prožitku z četby přispívá prostě i tohle.
Ilustrace jsou nádherné. Úžasně doplňují vesmírné téma, zároveň jsou krásně barevné. Nejsou však přehnaně infantilní, jako tomu u knih pro mladší čtenáře často bývá. Jakub Cenkl geniálně vystihl atmosféru knihy.

Autor na příběhu pracoval pět let a je to poznat. Je vidět, že nejde o žádnou rychlokvašku, ale o propracovaný příběh. Musím souhlasit s názorem, že je to příběh tak trochu ve stylu Harryho Pottera. Hlavní hrdinové se zde dostávají do vesmírné školy, mají namyšlené nepřátele a profesora, který jim ze života dělá peklo, bodový systém a podobně. Podle mě tyto společné znaky ale nejsou vůbec na škodu. V příběhu to funguje naprosto perfektně.

Hlavní hrdinou knihy je jedenáctiletý Tomáš Nebula, který žije na planetě Písečnici, v sirotčinci. Setkává se se sedmiletou Luckou. Strašně se mi líbil vývoj jejich přátelství. Vzpomněla jsem si na ty doby, kdy to je ještě "kluci, kluci s klukama, holky, holky s holkama". Celkově jsou vztahy mezi postavami opravdu uvěřitelné.
Charaktery nejen Tomáše a Lucky, ale i Tomášových přátel jsou podle mě skvěle vyvedené. Každý je originální, někdy nemá úplně nejlepší náladu... Jsou opravdoví a pro malé čtenáře rozhodně nebude problém se s nimi ztotožnit. 

Autor si dal práci s vymyšlením nových planet, jejich obyvatelé jsou rozlišní právě podle toho, z jaké planety pocházejí. V knize je vyspělá technologie, zajímavý sport... Jde prostě o úplně jiný svět, který je krásný. Jako bonus se malý čtenáři dozví i různé informace, které se týkají vesmíru, ale třeba i to, co je hibernace. Zároveň se perfektně ztotožní s postavami a budou chtít prožít jejich dobrodružství.

Příběh snad nemá ani šanci čtenáře nudit. Každou chvíli se něco děje, každou chvíli se někdo s někým hádá a každou chvíli se postavy dozvídají něco nového. 
Další velké plus knihy je podle mě to, že nebude nudit ani rodiče, kteří ji budou předčítat svým dětem. Nedivila bych se, kdyby si ji četli sami dopředu, protože budou chtít vědět, co se bude dít dál. 
Písečníci a bludný asteroid jsou jednou z těch knih, která je určitě vhodná pro děti kolem deseti let, ale najde si svoje čtenáře i mezi staršími generacemi. Asi jde na první pohled spíše o klučičí, dobrodružný příběh, ale podle mě ho ocení i děvčátka. Alespoň já bych ve věku cílové skupiny knihu rozhodně hltala - stejně jako i teď.

Hlavní linie příběhu je uzavřená, ale autor si v něm zároveň nechal pár skulinek, kterými by mohl propojit i případná pokračování - a já doufám, že se jich dočkáme. Kniha má obrovský potenciál stát se hitem. Jediné, co bych snad vytkla je to, že se v ní až zbytečně málo objevovala právě malá Lucka, která by podle mě mohla být super číslo - tak třeba bude mít větší prostor někdy příště. :-)

Knihu hodnotím 95 %, opravdu se mi neskutečně líbila. Až mi trochu povyroste jeden malý příbuzný, dostane ji jako dárek. Pokud máte rádi příběhy pro mladší děti, Harryho Pottera a nebo máte v rodině malého milovníka knih a nebo  vesmíru, musíte tuhle knihu mít! Já opravdu nevím, co knize pořádně vytknout... Neskutečně se mi líbila a zatím je mezi deseti nejlepšími kousky tohoto roku. Byla kouzelná a strašně jsem si její čtení užívala.

Za poskytnutí knihy děkuji autorovi Václavu Dvořákovi. Na autorových stránkách (tady) zjistíte o knize veškeré informace a zároveň si tam můžete knihu přímo objednat - s podpisem autora a s odznakem akademie jako bonusy! :-) (Odznak můžete vidět na fotografii níže).


Od autora jsem dostala i tři ilustrace, které se v knize objevily, záložku a odznak. Odznak, který má každý student Akademie Singularity! Mám takové doplňky ke knihám hrozně moc ráda, takže ještě jednou děkuji!

neděle 7. října 2018

Horrorstör - Grady Hendrix

října 07, 2018 3 Comments



Podivné věci se dějí… ve velkoobchodě s nábytkem Orsk v Clevelandu. Každé ráno vedoucí přijede do obchodu a zjistí, že police Kjërring jsou rozbité, ze sklenic Glans zbyly jen střepy a kdosi rozmlátil i šatní skříně Liripip! Je nadmíru jasné, že něco tu nehraje. Aby záhadu rozluštila, dohodne se trojice zaměstnanců, že bude v obchodě dobrovolně pracovat přesčas. A tak v brzkých ranních hodinách na podlaží s vystaveným nábytkem zaslechnou zvláštní zvuky a ocitnou se tváří v tvář něčemu, co by si nepředstavili ani v nejděsivějších snech. 

Horrorstör se dá charakterizovat jako tradiční příběh o strašidelném domě, ovšem ve zcela současném pojetí, a to nejen neotřelým výtvarným a grafickým zpracováním.

Myslím si, že Horrorstör musel zaregistrovat každý, kdo se pohybuje kolem knih na sociálních sítích. Není tomu totiž dlouho, co se tato kniha objevila v Levných knihách a to tak, že pouze za 19Kč! Kromě této super ceny má kniha i super vzhled. Tváří se prostě jako katalog Ikea. Což je prostě působivé, co si budeme nalhávat. 
O této knize jsem uvažovala i za plnou cenu a když se objevila za takovou směšnou cenu, musela jsem po ni prostě sáhnout. Jde o horor. Horor za 19 Korun. Horor za 19 Korun co vypadá jako katalog Ikea. No prostě... Tohle muselo být moje!

Upřímně? Nevěděla jsem co od knihy čekat. Absolutně ne. Věděla jsem jen to, že má poměrně divnej formát, relativně málo stran... A opět - že vypadá jako katalog Ikea. Furt jsem nevěděla, jestli to bude myšleno jako nějaká hororová parodie, nebo jestli to bude myšleno vážně. A bylo to myšleno vážně! A bylo to sakra super!!

Knížka mi doma ležela už poměrně dlouho a když jsem se k ní konečně odhodlala, přečetla jsem ji za jeden den. Hlavní hrdinka byla protivná, jenže to ona měla být! Chvilkama byla i vtipná a vedlejší postavy byly takové neurazí - nenadchne, ale nic hrozného. Co mě překvapilo nebyly postavy, ale hlavní zápletka. Trochu jsem se bála, že její rozuzlení bude takové to špatně pochopitelné. U některých hororů mám pocit, že je chápe pouze samotný autor a tato kniha k něčemu podobnému tak trochu směrovala. Nakonec to autor uchopil skvěle, zápletku dobře vysvětlil a úplný konec? Ten byl skvělý...

Kniha se dobře četla. U hororů se nebojím. Opravdu málo kdy. U filmů i knih. Myslím si však, že Horrorstör je jedna z těch knih, která by čtenáře děsit mohla. Opuštěné budovy obrovského nákupního centra jsou děsivé už samy o sobě. Po této knize už na Ikeu a podobné prodejny budete nahlížet úplně jinak. *mrk mrk* :-P

Strašně příjemné překvapení, chvíli opravdu poměrně mrazivé, čtivé a napínavé... Za mě fakt jo, doporučuji. Knihu hodnotím 85% a rozhodně doporučuji za tu směšnou cenu pořídit. Tenhle kousek bude krásně vypadat i v knihovně. A krásný je nejen na povrchu. Grafické zpracování je moc hezké i uvnitř. :-)

úterý 2. října 2018

Drž mě, když padám - Miroslava Varáčková

října 02, 2018 3 Comments


Správná rozhodnutí vyžadují nejvíc odvahy. Kačka, Zuzka a Ondra mají už jen otce, ale toho v loterii nevyhráli. Ani jako cenu útěchy. Pro pijana, gamblera a lháře jsou děti na posledním místě. Ondra s Katkou se snaží, aby malé Zuzce zabezpečili alespoň nejnutnější základ pro přežití, navíc musí před učiteli a sociálkou mlžit o tom, co se doma děje. Otcův teror se zhorší, když na scénu přichází Katčin nový objev. Zdá se, že z problémů je dokáže dostat jen pravda. Krutá, bolestivá… ale pravda. K tomu však ani jeden ze sourozenců nenachází odvahu. Nebo ano? Dívat se na svět skrz růžové brýle a zavírat oči před mnohdy nepříjemnou skutečností je velmi lehké. To ale rozhodně neplatí o novém románu Miroslavy Varáčkové. Miroslava Varáčková má doma tři chlapy a psa. Když je ráno vypraví do práce a do školy, odpluje ke klávesnici počítače a do světa fantazie. Každá její nová kniha je totiž cestou, na kterou se se svými hrdinkami vypraví. Jejich cíl není nikdy jasný, ten objevují společně a jejich zážitky formují nejen Mirku, ale i její hrdinky.
To, že je kniha slovenské autorky přeložena do češtiny (nebo naopak) už podle mě značí něco o kvalitě. Ve chvíli, kdy jde o autorku, které vyšla spousta knih a z toho jich i hodně bylo přeložených, je skoro jasné, že jde o velkou rybu v tom našem poměrně malém, středoevropském rybníčku. Možná jste něco slyšeli o knize Grafitové děvče... Ano, přesně tak. Drž mě, když padám je od stejné autorky. Tuto knihu jsem vyhrála u Recenzária, za což jim tímto ještě jednou děkuji. Na knihu jsem se vrhla hned den potom, co mi přišla. Něčím mě upoutala. Obálkou, anotací... Nevěřím to být muselo, protože nejde o knihu s tématem, které normálně vyhledávám.
Kniha se četla jedním dechem! Za jeden den jsem ji měla přečtenou. Autorka vytvořila všechny postavy neskutečně sympatické a i styl, jakým píše je neskutečně čtivý. To všechno přispívá k tomu, že stránky hltáte jednu za druhou. Chcete totiž tušit, jak to s hlavními hrdiny dopadne. A chcete to vědět hned. 
Jak je z anotace jasné, hlavní hrdinové nežijí v pohádce, ale poměrně drsný život. Hlavní hrdinka Katka víceméně hraje roli maminky pro svou mladší sestru. Tendenci starat se má i vůči svému staršímu bratru, který se však chce starat o ni, ale trochu jiným způsobem...
Příběh je vlastně neskutečně drsný a hrozný, obzvlášť ve chvíli, kdy si uvědomíte, že takové rodiny opravdu existují. Občas si říkáte, proč se hrdinové chovají tak jak se chovají, ale pak vám dojde, že pokud jste tohle nikdy (díkybohu) nezažili, nemůžete to pochopit...
Jak jsem spala výše, podobné příběhy nevyhledávám, ani nevím proč.prostě nejsou mým čtenářským terčem, ale tenhle mě dostal. O knize musím stále přemýšlet a to už jsem ji dočetla před slušnou dobou. Příběh mě pohltil, neskutečně jsem hlavním hrdinům přála, aby se jim podařilo vymotat se z té situace, ve které se ocitli, aniž by za to mohli... Kniha se mi vlastně hrozně špatně hodnotí a popisuje, protože pro mě byla opravdu děsivá, děsivě opravdická, ale myslím, že to byl právě autorčin záměr. Poukázat na to, co se může dít klidně u vašich sousedů...
Kniha se skvěle čte, zasáhne Vás, oblíbíte si postavy... Pokud máte možnost po téhle knize sáhnout, určitě to udělejte. Stojí za to. Já mám v plánu omrknout i další autorčinu tvorbu, protože mě opravdu zaujala. Knihu hodnotím 80%.