@bettypavkova

neděle 24. května 2020

Hornické vdovy - Kamila Hladká

května 24, 2020 4 Comments

Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku… Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden.

Kniha Hornické vdovy přináší autentické autorizované příběhy hornických vdov od nejstarších až po nejmladší na pozadí historických proměn Československa a České republiky, kdy bylo hornictví vnímáno jednou jako výkladní skříň socialismu, jindy jako jev zatracovaný a zesměšňovaný. Kniha se tak snaží poodkrýt fenomén hornictví v jiném světle a relativizovat mnohaletá klišé, jež se k němu vážou.

Publikace vychází s předmluvou Martina Jemelky, historika českého dělnictva, a množstvím doprovodných dobových materiálů.

Hornické vdovy mě zaujaly už před nějakou dobou. Náhodou jsem na ně narazila, myslím, že na ČBDB a říkala jsem si, že by mohlo jít o zajímavé čtení. Bylo to chvíli potom, co na ČT 1 běžel seriál o neštěstí na Dukle a moje čtení této knihy se spojilo s dobou, kdy je spousta lidí nadšená ze Šikmého kostela. Tak nějak je to hornictví teď kolem nás. Každopádně jsem si knihu přála k narozeninám a dostala ji. A také jsem se do ní poměrně brzy pustila.

Knížečka je poměrně útlá. Má něco kolem 200 stran a část z nich jsou také fotografie. Na první pohled knížka zaujme i svým grafickým zpracováním. Růžová barva s tématem působí možná trochu zvláštně, ale je originální. Nemám doma jinou knihu v takovémto "baby" odstínu růžové. Růžová se promítá i přímo v knize, jména žen, které vypráví své příběhy jsou právě tímto odstínem psány. Právě jména žen jsou i pojmenováním jednotlivých kapitol, což mi přijde hezké, jako pěkná pocta těmto ženám s nelehkým osudem.

Být horníkem bývalo velice prestižní povolání (v knize najdete i konkrétní porovnání platu horníka s jiným zaměstnáním). Kromě výborného finančního zabezpečení se tato dřina spojovala i s jistou prestiží. Celkově šlo často o poměrně propojenou společnost, kdy spolu jednotlivé rodiny měly blízké vztahy, jezdily na rekreace, děti na tábory... Pravdou je, že dnes už tomu tak není. Ani prestiží, ani finančními ohodnoceními...

Příběhy, které jsou v knize vypráví jednotlivé vdovy. Naleznete tady ženy, které o manžele přišly již v 60. letech 20. století, ale i ženu, která o manžela přišla v roce 2013. Jde o takový průřez od druhé poloviny 20. století prakticky do současnosti a neštětí se odehrála v různých dolech. Dukla, Darkov... Z jednotlivých vyprávění cítím vysokou míru autentičnosti. Vyprávění díky tomu mohou někdy působit trochu zmateně, ale já oceňuji spíše to, že je cítit naprosto minimální zásah od autorky knihy. O to více emotivní čtení to je. Zajímavá je i další věc. Díky tomu, že kniha příběhy mapuje širokou dobu, lze sledovat i rozdíly ve fungování vztahů v rozmezí této doby. Další zajímavou věcí je to, že autorka se rozhodla do knihy zařadit i příběhy žen, které v době, kdy došlo k tragédii, řešily rozvodová řízení. Tady si stále nejsem jistá, jestli by nebylo lepší dát do knihy čistě příběhy funkčních párů. Na druhou stranu jde ovšem o zajímavý prvek, který poukazuje na to, jak neštěstí zasáhlo blízké celkově, nejen partnery obětí.

Hornické vdovy rozhodně nejsou lehkým čtením. Jsou emočně poměrně náročné, na druhou stranu i často pozitivní. Pozitivní v tom smyslu, že snad až na jednu výjimku se ženy dokázaly s tragickým osudem vyrovnat, pokračovat v životě a být šťastné. Většina z nich však dodnes vzpomíná na své manžele, na dávné lásky. Paradoxem je, že se často jejich novými partnery stali přátelé jejich manželů, nebo alespoň známí. Lidé, jež jejich smrt také zasáhla a následně svým partnerkám nebránily ve vzpomínání a přetrvávající bolesti. 

Fotografií v knize je velké množství. Emoce ve čtenáři vyvolávají ještě silněji. Umožňují konkretizovat si jednotlivé páry a jednotlivé osudy. Často obsahují i různé zajímavé dokumenty, novinové články z dané doby a podobně. Je skvělé, že došlo k takovémuto propojení textu a fotografického materiálu.

Kniha je silná, ale zároveň napínavá. Osobním způsobem přibližuje téma, o kterém se ještě nedávno skoro nemluvilo, dnes díky seriálovým i knižním adaptacím je přiblíženo více, avšak stále jde o oblast, která není plně otevřena. Pokud vás zajímají lidské osudy, reálné příběhy i silné, ženské osobnosti, určitě by vás Hornické vdovy minout neměly. Hodnotím je 90 %. 


úterý 19. května 2020

Sběratel sněhu - Jan Štifter

května 19, 2020 7 Comments

Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele, majitelky starého deníku i všech, kteří kdysi obývali budějovický lágr. Tři časové linie, tři generace a tři různé osudy se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená.

Možná si vybavíte edici Tvář od nakladatelství Vyšehrad. Jsou to takové ty krásně zpracované knížečky menšího formátu, poměrně minimalistické obálky. Jooo, líbí se mi vzhledově. Co se obsahu týče, zaujal mě nejvíc právě Sběratel sněhu a pak ještě román Pět ročních dob. Sběratel sněhu má naprosto úžasná hodnocení. Očekávání tedy byla veliká.

Příběh se odehrává ve třech časových rovinách, které se postupně posouvají kupředu. První linie příběhů se střídá v letech 1930, 1956 a 2017. Kromě současnosti je tady tedy období druhé světové války, doba tvrdého socialismu padesátých let a současnost. Všechny tři časové roviny propojuje místo. České Budějovice a jedna konkrétní oblast. 

Příběh kolem roku 1930 nám vypráví o dvou sourozencích. Františkovi a Jenovefě, kteří se o sebe musí postarat. Příběh od roku 1956 nám přináší příběh tří přátel. Vlastně dvou. Jsou tři, ale všichni si myslí, že jsou dva. Současnost nám přináší příběh Dominika. Narodil se v roce 1995, tatínek je Rom, maminka byla Češka. Dominik i díky tomu neví, kam se zařadit, kam patří. 

Víc o příběhu říkat nebudu. Protože mám pocit, že kdybych řekla, řekla bych totiž 99 % příběhu. Všichni jsou z knihy nadšení. Pro mě to byl ale prostě průměr. Příběhy tří generací, které se něčím propojí nejsou zas tak originální a četla jsem jich spoustu, které byly mnohem lépe propracovány. Nemůžu upřít, že závěr příběhu a spojení těchto tří generací bylo zajímavé. Bylo. Ovšem to bylo tak všechno a ty strany, které k rozuzlení vedly, byly sice podstatné, aby k němu mohlo dojít, ale ničím jiným. Byly pro mě takovým dlouhým úvodem. Jednotlivé příběhy mi nepřišly nijak dobře provedené, prokreslené. Postavy mi nepřirostly k srdci. Žádná. Jejich osudy mi byly vlastně fuk. Některé mi byly až extrémně nesympatické. Třeba František na mě působil tak, že pojal silnou inspiraci v postavě Dannyho Smiřického, ale nebyl příliš dobře zvládnut. Mně to prostě nesedělo.

Upřít se nedá knize to, že jsou zde velmi pěkně jazykově rozlišeny jednotlivé doby. Každá si žádá svůj jazyk a to je to, na co spousta autorů zapomíná. Tady se to nestalo. Jednotlivé příběhy, které se odehrávají v různých dobách jsou jazykově perfektně rozlišeny. Postavy mluví tak, jak se k dané době (předpokládám) opravdu hodí. Stejně tak autor hezky pracuje se společenskými problémy, které se v konkrétních dobách objevovaly. Celkově pro mě má kniha zpětně velmi silný potenciál, který ale nebyl využit.

Pravděpodobně bych si knihu užívala o něco víc, kdybych byla z Českých Budějovic. A ještě víc pravděpodobně, kdybych byla kdybych pamatovala Budějovice z roku 1956, konkrétní oblast, o které příběh vypráví. 

Ve své podstatě musím říct, že to, kam autor směřoval bylo super, ale to, jakým způsobem k tomu směřoval mi přišlo, já nevím. O ničem? Sběratel sněhu pro mě byl díky vysokým očekáváním opravdu zklamáním. Na druhou stranu nešlo vyloženě o propadák, ale o knihu, která neurazí, ale rozhodně ani nenadchne. Celá kniha je jako bonus prošpikována různými sexuálními narážkami a náměty, které ale pro příběh nemají význam, nikam ho neposouvají. To mě prostě dokáže naštvat. Sběratel sněhu se hezky čte, Budějovičáci by mohli být vážně spokojení a znát prostředí, možná i více historii konkrétní oblasti. Pro mě, byť Budějovice jsou moje srdeční záležitost, to není kniha, ke které bych se vracela a kterou bych nějak extrémně doporučovala. Bohužel.

Sběrateli sněhu dávám 48 %.

sobota 2. května 2020

Stranger Things: Temnota na okraji města - Adam Christopher

května 02, 2020 3 Comments


Vánoce, Hawkins, 1984. Policejní náčelník Jim Hopper touží po jediném – chce strávit klidné první Vánoce s Eleven, ale jeho adoptivní dcera má jiné plány. Navzdory Hopperovým protestům ze sklepa vytáhne krabici s nápisem „New York“ a vzápětí přijdou těžké otázky. Proč Hopper před všemi těmi lety odjel z Hawkinsu? Co to znamená „Vietnam“? A proč nikdy nezmínil New York?
Přestože by raději čelil hromadě nepřátel z jiného světa, než aby mluvil o své minulosti, Hopper ví, že pravdu už nelze dál popírat. A tak začíná příběh o jisté události v New Yorku – posledním velkém případu před tím, než se všechno změnilo…

Léto, New York City, 1977. Hopper se vrací z Vietnamu a začíná znovu. Malá dcerka, pečující manželka a zbrusu nová práce detektiva NYPD mu návrat do civilního života značně usnadňují. Když se však znenadání objeví záhadní federální agenti a zmocní se složek o brutálních, nevyřešených vraždách, Hopper vezme věci do vlastních rukou, přičemž riskuje všechno, aby odhalil pravdu.


Je to tady, moji milí. Vychází další prequel k seriálu Stranger Thing. O prvním dílu, který nesl název Temný experiment, se můžete dočíst tady. První díl byl skvělý, takový příjemně mysteriózní, tajemný a představil nám příběh matky Eleven. Druhý díl nám představuje minulost Jima Hoppera. Ano, toho úžasného klaďase, policisty.

Nejprve bych vám chtěla vysvětlit, jak to s touhle sérií vlastně je. Každý díl této série prequelů píše jiný autor a představuje nám příběh jedné z postav v době před dějem seriálu Stranger Things. Jednotlivé díly na sebe tudíž vůbec nenavazují. Co se týče nutnosti toho, abyste viděli seriál, není to nezbytné. Knihy fungují i jako samostatné thrillery skvěle. Ovšem samozřejmě, pokud jste maniak do seriálu, mají pro vás potom ještě takovou výraznější přidanou hodnotu.

Jim Hopper je policista a byl jím i v minulosti. Z maloměstkého Hawkinsu přesídlil s dcerou a manželkou do New Yorku. New York sedmdesátých let nebyl žádná hitparáda. Vysoká kriminalita, málo peněz... řešilo se to snižováním stavů u policie a zároveň nabíráním i nezkušených osob. Prostě blázinec. Hopper se poměrně rychle vypracoval na detektiva na vraždách. Napomohly mu k tomu i zkušenosti z války ve Vietnamu. Příběh začíná řešením případu sériových vražd (a bacha, pojem sériových vrah se začal právě v sedmdesátých letech používat, takže v roce 77, kdy se věnujeme Hopperově minulosti, je tento pojem ještě doslova děťátko!), které vypadají tak trochu okultně. No vše se nakonec otočí o 180 stupňů a vy se budete pěkně divit.

V knize potkáme i Eleven. Občas se zde totiž objevují kapitoly "z přítomnosti", roku 1984, kdy Hopper Eleven právě o své minulosti vypráví. Přiznám se, že jsem čekala, že součástí vyprávění bude také to, co se stalo s manželkou a dcerou Jima. Rovnou vás upozorňuji, není tomu tak. Řeší se tady pouze tento případ. Celkově je tento díl mnohem méně mysteriózní, než byste mohli jako fanoušci ST očekávat. Tohle je vážně takový čistý detektivní thriller. A právě proto se mi líbil ještě možná o ždibíček víc než díl první, ale spíše je to nakonec hodně vyrovnané. Několik desítek stran přibližně za polovinou knihy mi totiž přišlo trochu pomalejších, o něco by se prostě kniha dala zkrátit, ale není to nic dramatického a tím, že miluju Jima, miluju detektivky a thrillery, a ještě k tomu jsem právě na thriller měla zrovna náladu, sedla mi Temnota na okraji města naprosto perfektně. 

Stejně jako v prvním dílu se i v Temnotě na okraji města objevuje perfektní dokreslování doby, ve které se příběh odehrává, za pomoci nejrůznějších detailů. Policie zde aktuálně s Hopperovým případem řeší také Samova syna (reálný sériový vrah, který v sedmdesátých letech řádil v New Yorku), objevuje se zde však opravdu jen jako zmínka. Je zde zmiňovaná dobová hudba, móda (jo a v jednu chvíli taky King :-D). Tohle mě strašně baví. A teda nevím, co za náhodu to je, že v prvním díle této volné série je okrajově zmiňován Charles Manson a v tomto druhém právě Samův syn. Tyhle detaily jsou podle mě prostě super a atmosféru dokreslují naprosto perfektně.

Stranger Things Temnota na okraji města, je super kniha nejen pro fanoušky Stranger Things. Tím, že jde opravdu o takový samostatný thrillerový případ, je podle mě velmi dobře přístupná i komukoliv jinému, koho zaujme anotace a případ, který se v knize řeší. Mě bavila moc a nakonec jsem se rozhodla, že ji budu hodnotit stejně, jako díl první a dám ji 95 %. Oba díly jsou opravdu povedené a já se těším na další (na Goodreads jsem dohledala, že už vyšel v originále i třetí díl, tentokrát o Max. Což není zrovna moje oblíbená postava, ale zvědavá jsem i tak. Zároveň chci ještě poznamenat, že jsem strašně ráda za zachování původních obálek, které jsem skvělé - ale doufám, že pokud vyjde třetí díl, tam ji pozmění, protože zrovna ta vypadá úplně jinak, než obálky těchto dvou předchozích dílů. A nechápu, proč to tak v originále mají, vždyť ty knihy k sobě pak vůbec neladí!).

Kniha by měla vycházet 5.5. 2020, ale doporučuji sledovat knihu na stránkách nakladatelství tady, protože víme, že v současné době se může ledacos pozměnit. Každopádně pokud nechcete být limitování hlídáním data vydání, můžete si jednoduše knížku předobjednat tady na e-shopu Knihy Dobrovský, kterému tímto moc děkuji za poskytnutí reading copy k recenzi! :-)