@bettypavkova

pondělí 14. srpna 2017

Poslední - Alexandra Oliva



Chtěla zažít dobrodružství. Nikdy by ji nenapadlo, jak daleko všechno zajde…Začalo to jako televizní reality show, nazvaná příznačně Ve tmě. Dvanáct účastníků vysadili v hlubokých lesích a vystavili podmínkám, které měly prověřit jejich sílu, odolnost, vytrvalost. Izolovaní od vnějšího světa netuší, že v něm došlo k něčemu strašlivému. Jakékoli projevy zkázy chápou coby součást hry, zinscenovanou zkoušku. Všude je přece sledují kamery, odposlouchávají mikrofony. Alespoň tak tomu všichni věří, včetně mladé ženy přezdívané Zoo, jedné z favoritek soutěže. Zoo chce obstát, tvrdošíjně jde za svým cílem. Ale realita se děsivě a nenávratně změnila. Tady už nejde o vítězství, ale o přežití… a nejen její.

Na knihu Poslední jsem se těšila. Reality show „Kdo přežije“ mám ráda, Hunger Games se mi moc líbily a Walking Dead miluji. Podle anotace jsem si představila něco, co bude tak trochu propojovat tyto mé tři oblíbence. Bála jsem se, aby se kniha nezvrhla do „vykrádačky“ těchto trháků, ale to se nestalo. Bohudík. No, i když možná bohužel...

V různých recenzích jsem četla, že lidem nejvíce vadí velké množství postav a střídání jmen a přezdívek. V knize se prý poté špatně orientují. S tímto já souhlasit nemůžu. Přezdívky byly výstižné a po chvilce k nim člověk dokázal přiřadit i jména. Co mi ovšem na knize vadilo bylo to, že se v ní nic neděje. Také nechápete, jak je to možné? Jde přeci o postapokalyptickou knihu, jak se tam může nic nedít? Vážně neděje. Tedy děje - přesně jednou. Jedna jediná scéna na třista stranách má potenciál pro to, být zajímavou, Díky stylu autorčina psaní, kdy od samého začátku tušíte, jaký nastane konec, tomu tak nakonec stejně není. Od samého začátku kapitoly, která má být „akční a napínavá“ víte, že něco takového nastane.

V knize se střídají dva časy. Současnost, kdy hlavní hrdinka Zoo putuje a putuje, u toho vzpomíná na manžela, prozrazuje nám důvod, proč se do reality show přihlásila a minulost, která se věnuje zahájení soutěže.
Musím říct, že Zooino bloudění mě strašně nebavilo. Za celé putování se stalo opravdu málo zajímavých věcí. Popisování samotné reality show bylo lepší, chvilkami jsem si říkala, že díky němu nebude kniha takový propadák, ale stále to bylo vlažné, neslané – nemastné, nezajímavé.

A přitom má podle mě kniha takový potenciál! Nápad je skvělý, spojuje zajímavá témata, ale žádné z nich není propracované. Vše je zde zmíněno pouze okrajově. Když jsem zjistila, že kniha má pouhých třista stran, čekala jsem, že každá strana bude nabitá akcí a zajímavými myšlenkovými pochody (mně by vlastně bylo fuk, že postava několik stran řeší to, že nemá ráda arašídové máslo, ale bylo by mi to jedno jenom, kdyby tam bylo něco méně povrchového a takovéto pošetilosti tam byly pouze jako doplněk hlubších myšlenek). Říkala jsem si, jak by bylo skvělé, kdyby autorka z tohoto díla udělala například trilogii. Mohla by nám představit ostatní soutěžící, detailněji nás provést samotnou soutěží, popsat „nový svět“. Nic takového se v knize samozřejmě nestane, je to změť nesmyslných myšlenek hlavní hrdiny a prostoduchý konec, který mohl být minimálně trochu překvapivý, když už nic jiného.

Co ke knize dodat na závěr? Netuším. Kniha mě obrovsky zklamala. Nechápu jak může být světovým bestsellerem, nechápu, co na ni tolik lidí tolik baví, ale každý má vkus jiní, neříkám ať knihu nečtete. Zkuste to, jsem totiž zvědavá, jestli se na mém hodnocení shodneme.
Pro mě jde bohužel o jednu z nejnudnějších knih, kterou jsem kdy četla.
Za nápad, „průběh“ reality show a styl autorčina psaní (nebyl tak krkolomný, jak bych po přečtení této recenze očekávala, nebojte) dávám knize 45%. Jsem prostě hodná, no...




6 komentářů:

  1. Kdo je tady borec přes knihy?! ��Běťouš!

    OdpovědětVymazat
  2. Tady na tu knížku koukám už poměrně dlouho, ale zatím na ni čtu jen takové nemilé recenze :D Takže se nemůžu rozhodnout jestli si ji přečíst. Každopádně, jestli už se ke čtení dostanu tak si knihu nebudu kupovat, ale spíš si ji půjčím v knihovně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi bych to radši udělala...:D Třeba se ti bude líbit, ale mně neoslovila... Bohužel, vážně jsem se na ní těšila...:/

      Vymazat
  3. Lidi jsou různí. Tuhle jsem nečetla (a recenze mě ani nemotivují si ji přečíst), ale četla jsem takhle Zabijáky od Olsena, kterého mnozí považují za skvělého spisovatele a jeho knihy za vynikající krimi. Ale upřímně, podle mě to s krimi nemá nic společného, je to podobný případ jako tato kniha - na 300 stranách se celou dobu nic neděje, žádná akce, žádné napětí, všechno se vyřeší na posledních asi 10 stranách - a přesto má ta kniha na Databázi samé kladné komentáře. Lidi jsou různí. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Musím říct, že mě hodně lákal ten námět, ten je podle mě hodně zajímavý.

    Mohla bych za sebe doporučit 15 Mínus od Tomáše Zářeckého.

    A jako zástupce postapokalyptických příběhu za mě jednoznačně Vteřinu poté, to je naprosta pecka a dokonce je teď i pokračování, které už mám doma a čeká na přečtení. Pak bych ráda na obě knihy udělala recenzi.

    OdpovědětVymazat