Hadrový panák - Daniel Cole

Před čtyřmi roky vzal detektiv William „Wolf“ Fawkes spravedlnost do svých rukou – nedokázal ustát, že soud osvobodil podle něj jednoznačného pachatele. Wolfa postavili mimo službu a poslali do psychiatrické léčebny. Teď se vrací do práce a touží po velkém případu. A zdá se, že se ho dočkal: na místě činu, kam ho přivolala kolegyně Emily Baxterová, se najde mrtvola – sešitá z částí šesti těl jako hadrový panák. Stejně tak pojmenují děsivý případ média a Fawkes je pověřen identifikací obětí. Vzápětí Wolfova bývalá žena, která pracuje jako reportérka, obdrží od anonyma fotky z dějiště zločinu a taky seznam šesti lidí a dat, kdy budou zabiti. Poslední jméno na seznamu je: Fawkes. A vrah už si chystá šicí potřeby…

V knižní sféře asi není jediný člověk, který by nezaznamenal knihu hadrový panák. Samotná kniha nás na obalu láká nápisem, že jde o nejočekávanější krimithriller roku 2017. A už podle anotace to vypadá na poměrně brutální jízdu. Jak si tento knižní trhák vedl u mě?

Hadrového panáka jsem si odnesla z knihkupectví, když mi odjel autobus těsně před nosem a já neměla hodinu co dělat. Bylo těžké něco vybrat, tak jako pokaždé a nakonec zvítězil právě Hadrový panák a já se do něj prakticky okamžitě začetla. Což je to, co se rozhodně autorovi (a překladateli) nedá upřít. Kniha patří mezi ty, kde přečtete sto stran během doby, kdy většinou přečtete stran padesát. Čtivost panáka je opravdu neskutečná. Pro mě osobně tomu dost přispívá i vydání. Knihu vydává Knižní klub, stejně jako případy ze série o Kim Stoneové a kniha vypadá na první pohled prakticky totožně - a to je poklona. Dle mého jde o jedny nejlépe provedená vydání knih v současné době. Osobně si stojím za tím, že grafická úprava knihy k její čtivosti přispívá velkým dílem a tady se to daří.

Autor si se čtenáři poměrně pohrává. Nedává nám sice žádné postupné náznaky toho, kdo by mohl být pachatel, jako jsem tomu zvyklí třeba u Deavera, ale ve chvíli, kdy se blížíme závěru je nám předložen potenciální pachatel naprosto jasně. Na druhou stranu se mi ale nezdálo, že by čtenář měl možnost vyšetřovat případ spolu s detektivy. Vyšetřování probíhalo spíše na pozadí a člověk nemohl odhadovat, jak by to vlastně mohlo být. Ve finále to na první pohled působí, jakoby vyšetřování probíhalo dosti náhodně. Přesto, že tomu tak není, absence vodítek pro čtenáře, prakticky během celého děje, pro mě bylo zklamáním.

Z počátku na mě kniha působila pozitivně hlavně v jedné situaci - působilo to dojmem, že nikdo z hlavních vyšetřovatelů nebude alkoholik. Bohužel tam autor musel přidat i takovou věc, stejně jako psychicky zničené hrdiny. To je něco, co mě už prostě nebaví. Když si totiž projdu detektivky, které jsem v poslední době četla, bylo tomu tak snad v každé a autoři by si měli uvědomit, že už to vážně začíná být nuda. Celkově byly postavy poměrně příjemné, ale říkám poměrně. Přišlo mi, že autor nám je nedokázal dostatečně prodat. Nedokázala jsem si s nimi vytvořit nějaký "hlubší" vztah. 

Přesto, že mám ke knize poměrně dost výhrad, bylo to ve výsledku velice příjemné čtení. Jak jsem již zmínila, kniha je opravdu hodně čtivá a myslím si, že bude bavit ty, kteří mají detektivky (dobře, tady je to nazváno i thrillerem, ale od tohoto žánru mám já osobně krapet jiná očekávání). Na druhou stranu si ale myslím, že nadšenější z ní budou lidé, kteří tento žánr zatím spíše obcházejí. Ti by mohli být vyloženě nadšení. Děj je zajímavý a případ s mrtvolou sešitou ze tří obětí je opravdu originální a zajímavý, ale na druhou stranu jsem díky této mrtvole očekávala od knihy trochu větší brutalitu (něco ve stylu Cartera?), ale to se vlastně příliš nekonalo. Nebudu se řadit tedy k těm lidem, kteří knihu prohlašují jako jednu z nejlepších za loňský rok a podobně. Osobně dávám asi přednost případům Kim Stoneové a nebo rozhodně Lincolnu Rhymeovi. Ale neznamená to, že bych nebyla zvědavá na slibovaný druhý díl. Ze závěru tohoto prvního mám totiž poměrně smíšené pocity. V procentech bych knize dala asi 70%.