Dvůr trnů a růží - Sarah J. Maas

Úžasný a mrazivý příběh na motivy příběhu Krásky a Zvířete. Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že únosce není zvíře, ale Tamlin – jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku a Feyre musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce.

Sarah J. Maas je všude, stejně jako její dvě nejznámější série Dvůr trnů a růží a Skleněný trůn. Perfektně na mě zde zapůsobila reklama za pomoci booktuberů a bookbloggerů - prostě jsem nemohla odolat a musela se s autorkou seznámit. Přesto, že jsem nikdy fantasy moc nečetla (jsem na něj neskutečně vybíravá), retellingy mi toho taky nikdy moc neříkaly... Ale prostě jsem sáhla zrovna po Dvoru trnů a růží. Rozhodnutí mezi těmito dvě sériemi bylo naprosto povrchní. Obálky od série Dvůr trnů a růží mi přijdou nádherné. Za to ty od Skleněného trůnu se mi vůbec nelíbí. A jak se mi líbil samotný příběh?

Příběh je převyprávěním pohádky Kráska a zvíře a zde se musím přiznat, tuto pohádku neznám, znám pouze základ. Kráska + zvíře = ♥

Jak jsem již výše zmínila, nejsem žádný znalec fantasy, ale myslím si, že Dvůr trnů a růži zaujme opravdu velkou skupinu lidí. Jazyk Sarah J. Maas totiž rozhodně není typickým YA jazykem. Celkově mi přijde, že je tato kniha do YA kategorie řazená tak trochu neprávem. V knize totiž narazíte na několik erotických i brutálních scén. Feyre - hlavní hrdinka - rozhodně není typickou YA hrdinkou. Teď ale zpět k jazyku. Očekávala jsem jednoduché věty. Doslova knihu postrádající jediné rozvité souvětí, ale opak byl pravdou. Kniha je rozvitých souvětí plná. Autorka se vyžívá v přirovnáních a popisech fantastické přírody i postav. Svět, který Maasová vymyslela je propracovaný a opravdu kouzelný. Doslova je plný magie.

Feyre je opravdu výbornou hrdinkou. Je chytrá, nebo hlavně lstivá. Je tvrdohlavá, ale není namyšlená. Je uvěřitelná a to se poslední dobou stává často. Není dokonalá, rozhoduje se srdcem i na úkor druhých (a snaží si to ospravedlnit) - je to typická dívka.

Tamlin měl na můj vkus v knize možná až málo prostoru. Ale oblíbila jsem si ho, stejně jako další dvě, vedlejší mužské postavy.

Kniha má ovšem jedno obrovské mínus. Má přibližně 433 stran a z toho zhruba 200 stran se prakticky nic neděje. Nebo tedy... Těchto 200 stran nás jistým způsobem seznamuje se světem, ve kterém se příběh odehrává, dozvídáme se různé střípky z historie říší a podobně, ovšem není to proklané žádnou akcí nebo jinými výraznějšími scénami. Dá se říci, že kdyby byla kniha o 150 stran kratší, vůbec nic by se nestalo. Nejpřekvapivější na tom je ovšem nevyváženost knihy. Začátek je poměrně ucházející, prostřední (zmiňovaná dlouhá část) je nezáživná (přesto ale čtivá) a konec, přibližně 150 - 200 stran je neskutečně výborných. Z toho úplně posledních 50 stran je neskutečná pecka. S tímto jsem ale tak nějak počítala z recenzí, které jsem si na knihu přečetla a doufám, že pravdivé budou i ty na druhý díl. Ten má být celý mnohem lepší.

Přes tyto výtky mě kniha neskutečně bavila, nemůžu však za slabší část ztrhnout několik procent v mém hodnocení. Rozhodně oceňuji to, jaký svět autorka zvládla vytvořit. Svět, dělící se na Říši lidí a Říši víl, která se ještě dělí na několik dalších částí. Historie tohoto světa je promyšlená, jednotlivé nadpřirozené bytosti taktéž. Kniha je čtivá, ale zároveň zajímavě psaná... Za mě ano. Na Goodreads jsem knihu hodnotila čtyřmi hvězdami. V procentech by to bylo asi 75%, protože kniha si mě něčím získala a neskutečně se těším na její pokračování.