Beznaděj - Stephen King

Stephen King v Beznaději maluje svým rozmáchlým štětcem apokalyptický souboj mezi Bohem a zlem, mezi šílenstvím a zjevením. Naplno uplatňuje geniální nadání napínat čtenáře a jeho fantazie je děsivě živá, když jeho cestovatelé - a čtenáři, kteří se odváží sledovat jejich cestu - začínají objevovat pravý význam slova beznaděj...

Beznaděj vychází společně s románem Strážci zákona, oba příběhy na sebe volně navazují.

Beznaděj. Kniha, do které jsem šla bez jakýchkoliv bližších informací. A je to přesně to, co bych doporučila i Vám. Nečtěte ani anotaci, která vyšla ke staršímu českému vydání. I tady v recenzi k samotnému příběhu zmíním spíš obecnosti. Nechte se naprosto překvapit tím, o co tam konkréněji půjde a jak se příběh bude z počátku rozvíjet. Jde totiž o neskutečnou jízdu a já jsem si ji i díky tomu, že jsem neznala žádné detaily, neuvěřitelně užila.

Beznaděj je v mnoha směrech odlišná, než většina Kingových knih. V něčem je to na druhou stranu typický King. Ta nejvýraznější rozdílnost pro mě byla v prostředí, které právě i knize dodalo úžasnou atmosféru. Tentokrát se totiž nepodíváme do Maine, ale do Nevady, do pouště. Slyšeli jste někdy o nejopuštěnější silnici v Americe? Tak přesně na ní příběh začíná. Nedaleko ní také leží městečko Beznaděj. Jen si to představte. Všude samá poušť nejbližší město leží daleko před vámi (a jedno ležíš ještě dál za vámi), jste odkázáni prakticky sami na sebe (on i signál tady není dvakrát dobrý). Na mě osobně poušť působí děsivě a ta odlehlost Beznaděje i celé silnice na mě funguje prostě perfektně. 

Na začátku knihy se postupně seznámíme s několika postavami, které na sobě zpočátku nejsou nijak závislé a stekávají se později. Setkáme se s manželským párem, který nedávno přišel o nenarozené dítě, se čtyřčlenou rodinou, úspěšným spisovatelem, který cestuje Amerikou, aby načerpal inspiraci k nové knize a později i s jeho asistentem a dívkou, kterou po cestě potká. Opravdu vám nechci k samotnému příběhu říkat přespříliš, tak snad jen to, že všechny zastaví policista. A později se rozjíždí neuvěřitelný kolotoč událostí, které nejsou dvakrát příjemné.

Příběh se zpočátku tváří na Kinga až neobvykle. V průběhu knihy se však postupně objevuje Kingovo klasické tajemno a už jsme více tam, kde to známe. Taktéž jde o rozsahově typického Kinga. Knížka má necelých 500 stran a díky tomu máme prostor se s postavami pořádně sžít, vytvořit si k nim vztah a začít jim pořádně fandit. Mým osobním favoritem se stal rozhodně spisovatel Johnny Marinville, který je pěkný svéráz, je vtipný a i tak trochu problémový. V knize nakonec sehrává velmi důležitou roli, i když to tak z počátku vypadat nemusí. Celkově jsem si však oblíbila všechny. I další, na Kinga poměrně typickou postavu. Jednu z hlavních rolí zde totiž sehrává desetiletý David. Opět dětský hrdina a opět to funguje.

Druhá kniha, kterou jsem od Kinga četla, bylo Prokletí Salemu. Bude to už něco kolem deseti let. Stalo se mou bezkonkurenčně nejoblíbenější knihou (v závěsu za ní se ocitly třeba Christina, Holčička, která měla ráda Toma Gordona nebo povídková knih Mlha nebo třeba Pod kupolí). Beznaděj od samého začátku šlapala Prokletí Salemu na paty. Nakonec ho asi nepředčila (částečně proto, že nerada měním své oblíbence a částečně proto, že nepřekonatelnou knihou by se stala, kdyby ji King na sebe pojal trochu neobvykle a to tajemno tam nezapletl, ono zde ale hraje důležitou roli a hraje ji skvěle a nevadilo mi tam, jen jsem "něco" takového čekala, kdyby tam nebylo, byla bych vážně šokovaná a byl by to top všech topů). Beznaděj je neuvěřitelná. Nepustí vás. Já přímo trpěla, když jsem knihu musela odložit. Byla to vážně jízda a hrdě se řadí asi hned těsně za Prokletí Salemu.

Beznaděj musí pokaždé vyjít společně se Strážci zákona. King dal takové pravidlo. Knihy na sebe volně navazují, ale nikde není dáno, kterou třeba číst jako první. Je to jen na vás. Já Beznaděj zvolila naprosto náhodně a jsem zvědavá, co přesně bude knihy spojovat (přiznávám se, do Strážců jsem nahlédla a budou to určitě postavy, co víc, to vám ještě neřeknu, teprve se na ně chystám). Zároveň vyšly obě dvě knihy s obálkami, které na sebe navazují a já jsem strašně ráda, že vyšly s těmi původními. Působí na mě tak trochu osmdesátkově, béčkově a naprosto božsky. A perfektní je, jak vám jednotlivé výjevy z obálky najednou začnou zapadat na své místo.

King do knihy opět zapojil i zvířata a hrají tu důležitou roli. Jo, některá nekončí úplně dobře, ale je to King. A všichni víme, jak miluje svoji Molly aka the Thing of Evil. Což mě uklidňuje. Rozhodně není někdo, kdo by úmrtí zvířat nějakým způsobem podporval. Brutálně tu končí ovšem i lidé. A tentokrát opravdu hodně. Beznaděj je podle mě jedna z nejbrutálnějších knih od Kinga. A mrtvých tady je opravdu spousta. Objevuje se tu i Bůh. Hraje tu velkou roli. Je to boj dobra a zla. A je velkolepý a perfektní od prvního do posledního písmenka.

Beznaděj mě dostala. Strašně se těším i na Strážce zákona, ale také se trochu bojím. Vlastně už se bojím jakékoliv další knihy od Kinga, protože mám pocit, že nemohl vytvořit už nic lepšího, než byla Beznaděj. Byla to jízda, nemohla jsem se dotrhnout a určitě si ji přečtu znovu. Ale první čtení je první čtení. Úžasné postavy (i ty záporné!), dokonale děsivé prostředí, poutavé, brutální, velkolepé. Jo, jo, jo. Do Beznaděje jsem se beznadějně zamilovala a prostě jí dávám 100 %. I když jsem si z počátku vysnila něco trošku jiného, následně jsem byla vyvedena z omylu a musela uznat, že i "Kingova klasika" tady fungovala extrémně dobře a ve výsledku nemám co vytýkat. Prostě jo. Pokud Kingem plynule procházíte, určitě se na Beznaděj vrhněte. Protože to prostě stojí za to!

Za poskytnutí recenzního výtisku naprosto dokonalé knihy Beznaděj moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu.