Angela Marsonsová - Ďábelské hry

Čím větší zlo, tím ďábelštější hra…

Inspektorku Kim Stoneovou a její vyšetřovací tým povolají k nálezu zmrzačeného, ubodaného těla – oběť je však zároveň i zločincem, pachatelem brutálního znásilnění. Že by vzal někdo spravedlnost do svých rukou? Kim současně pátrá po skupině pedofilů, brzy však začne být jasné, že se stala sama terčem nebezpečné osoby. Ta zná každou její slabinu. A rozhodla se vyzkoušet na Kim vlastní zvrácený experiment. Kim ví, že každý další krok může být smrtící. A tentokrát – je to osobní.

Ďábelské hry jsou druhým dílem detektivní série od Angely Marsonsové s detektivem inspektorkou Kim Stoneovou v hlavní roli. První díl – Němý křik mě oslovil. Bavil mě, byl opravdu čtivý a líbil se mi i nápad. Na Goodreads jsem mu dala čtyři hvězdičky z pěti a tak bylo jasné, že si přečtu i druhý díl. Celá série je na Goodreads velice dobře hodnocená a já se k těmto vysokým hodnocením musím přidat.

Ďábelské hry se mi totiž líbily ještě o něco víc něž Němý křik. Na knize oceňuji, že se paralelně věnuje dvěma příběhům. Jeden je detektivní a věnuje se zneužívání dětí, což je téma ze kterého se mi dělá poměrně špatně, ale v knize funguje a není popisované nechutně. Člověk se však zamyslí nad tím, čeho jsou policisté někdy svědky a jaké důkazní materiály musí zhlédnout... Druhý příběh je naopak spíše thrillerový a věnuje se právě „Ďábelským hrám“. Kim Stoneová proti sobě má opravdu silnou soupeřku, která si na mušku vezme právě i Kim.

Postava Kim je zajímavá svou minulostí a psychologií už od prvního dílu. V tomto pokračování se mi však ohromě líbilo zpracování psychologie její soupeřky, které je detailní, vysvětlené a uvěřitelné a člověka přiměje přemýšlet o tom, s jakými individui se může denně potkávat na ulici.

Kniha je opět extrémně čtivá (k čemu může z části přispívat kvalitní překlad), vydání je povedené – právě i díky němu se kniha čte prakticky sama a opravdu si neuvědomujete, kolik stránek vám během hodinky prošlo rukama. Postavy uvěřitelné, jednají logicky a autorka se zde zabývá psychologií a psychickými problémy ještě o něco víc, než v předchozím díle, stále jde však pouze o doplnění celého příběhu, případně podstaty hlavní hrdinky.
Děj perfektně graduje, není jediná kapitola, která by byla v knize bezvýznamná a čtenáře nudila. Závěr detektivního vyšetřování na mě působil lehce „Devaerovským“ dojmem, ale nebyl tolik extrémní a v ději neučinil až tak výrazný zvrat, což je určitě jenom dobře, protože ne každý by s takovým extrémem uměl uvěřitelně pracovat – tak jako Deaver.

Jediné, co bych knize vytkla je vysoké množství postav, pro děj nebyli úplně zbytečné, ale díky poměrně malému počtu stran (asi tři sta padesát) jsem si k nim nestihla vybudovat takový vztah a hlavně jsem se v nich občas ztrácela a chvilku mi trvalo spojit si události s daným jménem

Angela Marsonsová odvedla v Ďábelských hrách opět skvělou práci, myslím si, že o ní ještě uslyšíme a stane se postupně poměrně výraznou osobností v detektivní literatuře. Knize dávám 90%. Pokud máte rádi detektivky, rozhodně dejte této knižní sérii šanci. Myslím, že vás nezklame.