Hostitel - Stephenie Meyerová

Melanie Stryder se odmítá vzdát. Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva. Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících „divokých“ lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. „Poutnice“ – její vetřelecká „duše“ – která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změť pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří. Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopak zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže – Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují. Stephenie Meyerová patří k nejzajímavějším autorům současnosti. Ve svém Hostiteli nám předkládá strhující a nezapomenutelné dílo o vytrvalosti lásky a o samotné podstatě toho, co člověka dělá člověkem.

Jaký knižní nadšenec by neznal jméno Stephenie Meyrová? Myslím si, že ho zaznamenala skoro každá dívka. Jde totiž o autorku bestsellerové série Stmívání. Musím se přiznat, že Stmívání je moje srdcová záležitost. Podlehla jsem mu asi jako třináctiletá a dodnes si sérii ráda přečtu. Je to pro mě ideální kniha pro dny, kdy jsem nemocná a nebo se prostě cítím pod psa - je to, jako vracet se mezi staré známé. Proto se divím, že jsem se k Hostiteli dostala až teď, ale možná je to vlastně lepší. Hostitel je podle mě totiž tím pravým nejen pro YA kategorii, ale i pro starší čtenáře.

Hostitel mi po dlouhé době přinesl ten stav, kdy čtete knihu a nedokážete ji odložit. Když už ji ale odložíte, nemůžete se myšlenkami vrátit do reálného světa a jste pořád v tom knižním... Ano. Z knihy jsem byla nadšená. Kniha mě opravdu neskutečně pohltila.

Je pravda, že prvních 70-100 stran se příběh teprve rozjíždí. Nevím, zda jsem měla zrovna špatnou čtecí náladu a nebo mě tyto první strany opravdu nepohltily tolik, ale hned co jsem se přes ně dostala, kniha začala být strhující. Tyto první strany jsou pro čtenáře chvílemi matoucí. Meyerová nás totiž hodí rovnou, bez nějakých vytáček do "postapokalyptického" světa plného mimozemšťanů a jejich ideologie a člověk se prostě musí rozkoukat. Pokud ale vezmeme v potaz, že jde o knihu, která má úctyhodných 550 stran, nejde o extrémně dlouhý, rozjezdový úvod. Obvzlášť když k tomu připočítáme následujících 450 stran, které nás nepustí.

Autorka zde opět zachovává svou nejsilnější stránku - jednoduchý a opravdu neskutečně čtivý styl vyprávění. (Mám pocit, že sága Stmívání je asi to nejčtivější, co jsem kdy četla - k čemuž samozřejmě přispívá i překlad). Oproti Stmívání jsou věty o něco pestřejší a košatější, přesto stále čtivé. Čímž se dostávám i k překladu. Knihu jsem četla ve vydání od Tatranu a překlad byl kvalitní, ovšem co se v knize objevovalo byl zpřeházený slovosled. Nebylo to na každé stránce, všimla jsem si toho v knize možná desetkrát? (Nepočítala jsem to, to je opravdu prachsprostý odhad). Ale je to něco, čeho si já osobně všimnu spíš, než překlepu a nebo pravopisné chyby. Dokonce jsem narazila na větu, kterou jsem si nebyla přesně jistá, co chtěl autor (nebo spíš překladatel) říci. Chyběly v ní alespoň dvě slova a to je škoda... Nebylo to však v takovém rozsahu, aby mi to dokázalo zkazit požitek z knihy.

Postavy jsou zde dle mého propracovanější než ve Stmívání (ano, neubráním se zde srovnáváním s tímto fenoménem). Vlastně všechny postavy byly sympatické. Některé byly možná až dokonalými hrdiny, ale to mi nijak nevadilo. To samé mohu říct o ději. Opět mnohem propracovanější, než ve Stmívání, autorka nám zde opět přináší prakticky novou linii světa. Přesto, že (bohužel!!!!) věnovala Hostiteli pouze jednu knihu (a to dokonce původní informace zněly, že jde o první díl ze série), svět byl mnohem bohatší. No a na konci knihy mé srdce zaplesalo.

Asi jste pochopili, že zde půjde opět o vysoké hodnocení. Kniha mě opravdu neskutečně bavila a strašně bych si přála další díly, ale těch se asi už nedočkáme. Přece jenom je to už pár let od vydání. Každopádně je zde vidět neskutečné zlepšení autorky. Děj je bohatý, čtivý a získal si moje srdce. Jsem si téměř jistá, že knihu si přečtu znovu a nejen jednou a možná to ani nebude tak dlouho čekat. Dávám 100%.