Pamatuji si vás všechny - Yrsa Sigurðardóttir

U ledového islandského fjordu leží vesnice duchů... královna islandské krimi přichází s mrazivým thrillerem, poprvé bez právničky Tóry, ale i tak naberete dech až na konci.

Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co probuzeno.

Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne...?

V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna?

Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí. Příšerná pravda musí být odhalena. Mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli... 

YRSA je v poslední době velice oblíbená islandská autorka. Proslavily ji hlavně detektivní příběhy právničky Tóry, které však bývají "švihnuté" troškou toho strašidelna. Kniha Pamatuji si Vás všechny je čistou duchařinou a nepatří do žádné série a tak to byla první kniha, po které jsem od ní sáhla. A udělala jsem dobře.

Pokud máte rádi děsivou atmosféru a chcete se bát, je tahle kniha rozhodně pro Vás! Jak možná víte, já horory miluji. Převážně pak Stephena Kinga a musím říct, že Pamatuji si vás všechny bylo chvilkami asi tou nejstrašidelnější knihou, kterou jsem kdy četla. Příběh, přestože jde o duchy, je až neskutečně uvěřitelný.

V knize naleznete dva příběhy, s kterými jste se mohli seznámit výše v anotaci. Oba příběhy se nakonec propojí a to tak, že velmi blízce. Ovšem hlavně v první polovině knihy mě rozhodně mnohem více bavila dějová linie věnující se třem lidem, kteří se ocitnou v oblasti naprosto izolované od civilizace. Toto prostředí příběhu totiž dodávalo neskutečně děsivou atmosféru, ale mě naprosto okouzlilo. Nejradši bych si koupila domek v nějaké hodně odlehlé části Islandu. :-D

Kapitoly jsou kratší (což oceňuji a kniha má i díky tomu "spád"). A jednotlivé příběhy vyprávěly na přeskáčku. Autorka také umí jednu skvělou věc. Každou kapitolu ukončila ve chvíli, kdy to bylo naprosto nejnapínavější. Docílila tím dvou věcí. Ta první je asi jasná, člověk byl neskutečně zvědavý, jak se příběh bude odehrávat dále. Ta druhá? Neskutečná naštvanost, že vás mezi tím, než se dozvíte tohle napínavé pokračování čeká zase příběh druhý. Přesto ale tento způsob vyprávění přináší opravdu skvělý zážitek.

Zhruba prvních padesát stran jsem se do knihy nemohla příliš začíst. Myslím si, že jsem si musela zvyknout na autorčin osobitý styl, ale asi po padesáti stranách mě kniha začala opravdu bavit a stala se neskutečně čtivou. Autorka píše "květnatěji", než je u současných autorů "populární" literatury běžné a je to rozhodně něco, co knize dává další plusové body. Působí to dojmem, že kniha přináší jistým způsobem celkový literární prožitek.

Co se postav týče, v příběhu jich bylo poměrně dost (když vezmeme v potaz, že jde o zhruba třistastránkovou knihu). Zpočátku jsem si také musela zvykat na "islandská" jména, ale to je věc, na kterou si člověk během četby také zvykne. Díky útlosti knihy a počtu postav neměl člověk příliš šancí, vytvořit si nějaké hlubší vazby na jednotlivé postavy, ale knize to neubíralo. Z jejich historie se přesto čtenář dozví velké množství (důležitých) informací. (Ale přiznám se, že jednu zápletku jsem odhalila hned v první kapitole. :-D).

Kniha je skvělá, rozhodně si ji nejvíc užijete, když budete v noci sami doma. Ale i za denního světa přináší chvílemi opravdu děsivý zážitek. Knihu určitě doporučuji a dávám jí 90%.