Skleněný trůn - Sarah J. Maas

V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaena je od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ale udělala chybu. Nechala se chytit. Korunní princ jí nabídne poslední šanci: Svobodu výměnou za velkou oběť. Musí ho reprezentovat v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, těch nejlepších vrahů a zlodějů z celé země. Bude to boj na život a na smrt. Pokud zvítězí, bude volná. Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaena teď o svůj život bojuje nejen s nimi, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.

Díky Saře J. Maasové jsem si začala oblibovat fantasy. Její série "Dvorů" byla perfektní a já si ji opravdu zamilovala a tak netrvalo dlouho a dala jsem šanci i její druhý sérii, která nese název Skleněný trůn. Jak se mi první díl této série líbil?

Vzala bych to prvně úplně z vrchu. Důvod, proč jsme si jako první sérii od Maasové vybrala k přečtení právě Dvory, nebyla ani tak anotace, jako obálky. Mně se prostě obálky "Trůnů" nelíbí. Nesedí mi, působí na mě lacině. Vychází z těch původních, ale prostě se mi nelíbí. Proto jsem si vybrala Dvory, které podle mě mají naopak obálky nádherné.

Ke stylu autorčina psaní je snad zbytečné se vyjadřovat. Kniha je čtivá, možná mi přišla o něco čtivější než samotné Dvory. Je dělená do krátkých kapitolek a to čtivosti prostě přidává. Na druhou stranu mi přišlo, že Skleněný trůn je psaný mnohem jednodušeji než Dvory. Ono by to nebylo nic divného. Skleněný trůn vznikl o několik let dříve. Každopádně četl se opravdu dobře.

Další věc, kterou Maasová umí, je vytváření postav. Ona prostě umí vytvořit postavy, kterým čtenář bude neskutečně fandit a zamiluje si je. Rhysand ze Dvorů je v tomto směru už pomalu legendární. V této knize jsem si osobně oblíbila Chaola, ale Bůh ví, co s ním Maasová v dalších dílech provede. Ráda mění sympaťáky v záporáky a naopak. Samotná hlavní hrdinka mi byla také sympatická. Celaena je od mala vychovávaná v nájemnou vražedkyni a je to poznat. Je samostatná, tvrdohlavá a má ostrý jazyk. Líbilo se mi však, že přesto bylo v knize poukázáno na to, že má city a že je to dívka. Autorky, které tvoří nezávislé a silné ženy často sklouznou k tomu, že jejich hrdinky nepůsobí jako lidé a stanou se neuvěřitelnými. Celaena působila poměrně dost realisticky a to se mi líbilo a možná mě to i trochu překvapilo.

Děj byl zajímavý, jen jsem možná čekala trochu víc té "reality show" zabijáků. Sehrála tam velkou část, ale dočkáme se ve velké míře o boje proti tajemnému zlu. 

Svět, který autorka ve Trůnu vytvořila byl možná až moc překombinovaný. Nejde o úplně

útlou knihu. Má něco kolem 380 stran, ale na takový svět je to prostě málo. Pokud by šlo o stand alone knihu, byl by to průser. Tím, že jde o tak obsáhlou sérii si myslím, že v dalších dílech se se světem postupně seznámím. Ono v této první knize se o něm čtenář dozvídá jenom ze vzpomínek a doslechu, ale s hlavní hrdinkou jím vůbec neprochází, myslím si, že i to přispívá tomu, že čtenář má z tolika nových pojmů v hlavě tak trochu guláš. O světě se nedozvíme příliš. Z toho, co o něm vím na mě nepůsobí tak úchvatně jako ten ve Dvorech, ale může se to samozřejmě změnit.

Skleněný trůn je určitě super čtením, které Vám přinese mnoho knih, které si budete chtít přečíst. Jsem zvědavá, co se bude dít dál a určitě po dalších dílech sáhnu. Nejsem si však jistá, jestli bych měla tak velkou chuť do dalších dílů, kdybych Skleněný trůn četla jako první. Neuchvátil mě tolik příběh ani autorka, jako ve Dvorech, které pro mě zatím zůstávají jasnými favority. Rozhodně jde však o něco, co by čtenáři mající rádi YA fantasy, měli vyzkoušet. Jsem zvědavá, co mi přinesou další díly a jestli se vůbec prokoušu všemi. Prvnímu dílu této série bych dala 70%.