Lesní lišky a další znepokojivé příběhy

Lesní lišky a další znepokojivé příběhy jsou malou antologií finské fantastické literatury, která zažívá v poslední době období hojnosti a úspěšně proniká i za hranice země svého vzniku. Bývá často označována termínem suomikumma či Finnish Weird – „finské podivno“, jejž poprvé použila nejvýznamnější představitelka tohoto literárního proudu Johanna Sinisalo.

Mnohoznačnost spojená s takovým pojmenováním není náhodná: pro „finské podivno“ je typické míšení různých žánrů a název se opírá i o národní literární tradici. Množství magických prvků najdeme už v Kalevale a stále živé jsou inspirace finskou či baltsko-severskou lidovou slovesností, zaklínadly i příběhy o přírodních živlech, dravých šelmách, mystikou opředených bažinách a „křížencích“ lidí a zvířat.

Druhým inspiračním zdrojem finské fantastiky je pak magický realismus a surreálné vnímání světa. Všechny tyto ingredience dodávají „finskému podivnu“ specifický charakter a obdařují je mocí proměňovat příběhy vycházející ze zdánlivě známé a všední reality v příběhy značně znepokojivé.

V antologii jsou zastoupeni následující autoři: Pasi Ilmari Jääskeläinen, Leena Krohn, Anne Leinonen, Tiina Raevaara, Johanna Sinisalo, Jyrki Vainonen, Maarit Verronen.

Ještě před několika měsíci by mě tato kniha absolutně nebavila. V posledních měsících mě však začalo neskutečně bavit YA fantasy, takové to jemné, spíše náznaky fantasy a tak jsem se rozhodla, že dám šanci i něčemu hlubšímu, co se v tomto žánru dá najít. Lesní lišky mě na první pohled zaujaly obálkou, která je naprosto nádherná. (Letos mám všeobecně štěstí na krásné obálky knih).

Lesní lišky jsou souborem sedmi povídek ze severu, konkrétně z Finska. Na obalu knihy najdete nápis "znepokojivé příběhy" a je to rozhodně vystihující! 

Většina povídek je opravdu znepokojivých a podivných. Snad nejzajímavější na nich je to, že jsou všechny napsané ve stylu, kdy si čtenář musí hodně domyslet. U některých méně (právě třeba povídka Lesní lišky, podle kterých se povídková kniha jmenuje) nebo více (například motýl). Ve své podstatě je znepokojivé i to, že čtenář se asi nikdy nedozví, jak přesně povídku autor myslel a zda ji on pochopil "správně". I když "správně" tady asi neexistuje. Spíše by chtělo říci - stejně jako autor.

Přiznám se, že jsem čekala zmatení a rozporuplné pocity. Ve finále tomu však bylo naprosto naopak! Kniha mě neskutečně bavila až na jednu výjimku. 

Nejslabší mi přišla povídka - Čarodějná kolébka. Tato povídka na mě působila ze začátku až moc nepochopitelně, zmateně. Závěr sice všechno vyjasní, ale přesto bych tuto povídku hodnotila zhruba na 45%. Povídka se zabývá úvahami o smrti a posmrtném životě a následuje "magický", "nadpřirozený" prožitek. 

Vybrat nejlepší povídky bude složité. Opravdu se mi ostatní moc líbily. Nejvíc však asi líbila povídka "Kéž bychom tu byli taky", která vypráví o vyspělé technice, která umožňuje přestěhování se do "dokonalého světa", který je však virtuální realitou. Tato povídka by ode mě dostala 90%.

Lesní lišky byly další skvělou povídkou, kterou bych hodnotila 90%. Finská legenda a podivínství. Sleduje dlouhou fázi života tří přátel. Je méně matoucí než ostatní povídky v knize.

Další 90% povídkou je hned první povídka Transit, která je složená z výpovědí podezřelých. Ke konci je jistá hodně kontroverzní fáze. Tato povídka mě do této sbírky opravdu ponořila a patří mezi ty tři nejlepší.

Ani zbylé povídky nebyly vůbec špatné a všechny dosahovaly na pěti hvězdičkové hodnocení, což je i pro mě nečekané. Je až k nevíře, jak čtivé všechny povídky byly (což jsem nečekala) a jak nenápadně donutí člověka zamyslet se nad nejrůznějšími myšlenkami, životními fázemi a tím, co je důležité a co naopak není.

Celkově jsem na Goodreads knihu hodnotila pěti hvězdičkami. V procentech bych jí dala 88%. Bylo to opravdu milé překvapení, které potěší milovníky fantastiky. Benefit je samozřejmě i nádherné zpracování. Tahle knížka bude jedna z těch, které si v knihovně vyloženě vystavím. Tyto povídky rozhodně doporučuji. Je to krátká knížečka, ale nenechte se strhnout a nepřečtěte všechny povídky najednou. Dejte si mezi nimi chvilku prostoru na zamyšlení. Stojí to za to!