Renegáti - Marissa Meyerová

Renegáti jsou syndikát lidí s neobyčejnými schopnostmi. Vynořili se z trosek zničené společnosti a zavedli znovu řád tam, kde dosud vládl chaos. Jako obhájci práva a spravedlnosti jsou pro všechny symbolem odvahy a naděje. Výjimkou jsou zločinci, které kdysi svrhli. Nova má důvod Renegáty nenávidět a touží po pomstě. Jenže na cestě za svým cílem potká Adriana, který je Renegát. Dosáhne Nova nakonec své pomsty?

Marissa Meyerová je (asi nejen u nás) známá hlavně díky sérii Měsíčních kronik. Nepíše však jen ty. Letos u nás vyšel první díl série Renegáti (původně šlo o dualogii, ale co čert nechtěl - už je v plánu třetí díl). Autorka zde podchytila jeden ze současných hitů - superhrdiny. Skupina "padouchů" a "dobordinců" zde bojuje o vládu nad světem... Nic však není černobíle a nikdo, kdo se na první pohled tváří jako padouch jím není a naopak.

Bez okolků se přiznávám, že nejsem velký fanda akčních hrdinů. Říkala jsem si však, že v knize by to nemuseli být samí typičtí Supermani, ale něco trochu originálnější a díky tomu by mě kniha bavit mohla. Přesto, že superschopnosti jsou v knize originální, příběh si mě prostě nezískal.

V knize se setkáváme s Novou (Anarchistkou - padouchem) a Adrianem (Renegátem). Ani s jednou z postav jsem si z počátku nemohla vytvořit žádný vztah. Ke konci knihy si mě trochu získala Nova, ale nějaké vřelé sympatie? O nich se nedalo mluvit. Co se Adriana týče, jeho postava mi přišla absolutně plochá, bez jakýchkoliv zajímavých a originálních odchylek. Víme něco z jeho minulosti, současnosti, ale proč je takový jaký je nemáme šanci zjistit.
Kromě těchto dvou hlavních postav tady máme obrovské množství vedlejších postav. Žádná však není příliš originální a ničím extrémně nevyniká. Proto mi dělalo problémy se v nich orientovat. Jediné, díky čemu jsem se v nich alespoň trochu orientovala byly jejich super schopnosti a ty bych na knize vyzvedla. Byly zajímavé, originálně vymyšlené - nedostávaly však tolik prostoru a tak, když se zrovna neřešily, postavy se mi rozeznávaly mnohem hůř.

Kniha na mě působila, jako jeden velký začátek. Ale opravdu velký. První 300 stran z 500 se prakticky nic, co by bylo pro příběh podstatné neděje. Musím se smutně přiznat, že prvních tři sta stran jsem skoro protrpěla jak moc mě nebavily a jak zdlouhavě příběh uváděly. Posledních 200 stran bylo lepších a zvrátily hodně negativní hodnocení knihy a nahlodaly mě k tomu, že možná dám šanci i pokračováním.

Kniha, jak už víte, pojednává o superhrdinech. Člověk by čekal neskutečně akční čtení, ale to se právě nekonalo. Něco akčnějšího se dělo asi tak dvakrát nebo třikrát, což není na pět set stran zrovna moc. Konec, jak jsem již nastínila, byl poměrně fajn, ale po tolika "úvodních" stranách jsem čekala něco opravdu bombastického. Četla jsem, četla jsem a nakonec byl konec a... No dobře, bylo to lepší, ale ne tak velkolepé jak bych od této knihy očekávala. 

Marissa Meyerová píše čtivě, což všichni víme a čtivě píše stále. To pro mě knihu zachraňovalo. Kniha se četla opravdu velmi dobře. Kdyby tomu tak nebylo, vzhledem k příběhu bych ji nedočetla. 

Příběh je všude prezentován jako "boj dobra proti zlu, kde není jasné kdo je dobrý a kdo zlý". Na mě tak kniha vůbec nepůsobila. Od začátku je jasně řečeno, že to co se dělo za anarchistů není jejich chybou. Spíše bych to přirovnala například k "souboji" dvou politických stran, kdy je jedna odsuzována za něco, za co nemohla...

Kniha mě vlastně dost zklamala. Čekala jsem od ní úplně něco jiného, akčnějšího, napínavějšího... Vím, že většina lidí bylo z knihy nadšených. Mě spíše zklamala. Hodnotila bych ji asi 55% a to není moc. Druhý díl nebudu nadšeně očekávat, nevím jestli po něm sáhnu... Doufám ale, že v něm autorka potenciál knihy vyzdvihne a nezazdí tak jako v prvním díle.