Podle skutečné události! A jste si jistí?

Krásný den,

tentokrát vás zdravím u nového článku a rovnou i u nové rubriky. Zamyslete se se mnou občas přinese nějakou úvahu, zamyšlení. Někdy nad aktuálními knižními tématy, jindy (jako dnes) tématy, které mně vrtají hlavou. Ráda bych těmito články rozvířila debatu, slyšela vaše názory. Rozhodně nehodlám nikoho urážet, hejtovat ani vytvářet hon na čarodějnici. Jedině vás možná donutit se nad některými tématy zamyslet. :-P

A teď už k samotnému dnešnímu tématu!

Z názvu článku jste možná odhadli, o co půjde. Knih, které se věnují skutečným událostem je spousta. obzvlášť v dnešní době, kdy se oblíbeným tématem v knihách stala druhá světová válka. Na začátek bych chtěla říct, že tomuto tématu se věnuji už dlouho. Tátu historie moc zajímala a mámu zajímá, a tak mě k ní vždy vedli. Ke druhé světové válce mě přivedli zhruba když mi bylo mezi deseti a dvanácti lety. (A proto, že jsem už stará bréca, je to už dvanáct/třináct let). Navštěvovali jsme spoustu míst s ní spjatou a tak mi velmi brzy došlo, jaké hrůznosti se děly. Nic mi nebylo zkrášlováno ani idealizováno. Tohle téma je tedy taková moje srdeční záležitost. Vůbec mi nevadí, jaký "boom" kolem něj nastal, že  se natáčejí filmy a vzniká spousta knih. Oceňuji, že se téma mezi veřejnost dostává a že se z něj lidé (snad) budou schopni poučit. Měly by zde ale existovat jisté hranice...

Chápu, že kvůli kvalitní literatuře je někdy nutné některá fakta upravit. Dosadit je do někdy možná i "akčnějšího" a "zajímavějšího" kontextu, aby bylo přilákáno širší publikum. Ale stejně tak by podle mě kniha měla podávat nezkreslený pohled na širší historický kontext, období, sociální situaci, problémy... Pokud něco takového kniha nemá, nebo to popisuje velmi zkresleně, rozhodně by neměla být prezentována jako "podle skutečné události".

Chci upozornit, že knihu, kterou zde beru jako příklad nechci nijak "hejtit", shazovat a rozhodně se nechci posmívat těm, kterým se líbila. Mně se kniha po dočtení svým způsobem také líbila, ale čím déle na ni myslím (už je to rok, co jsem ji četla), tím více mi dochází, že by se o ní mělo hovořit jinak, než se hovoří. Konkrétně jde o knihu Tatér z Osvětimi. 

        Proč jsem si vybrala pro tento článek právě knihu Tatér z Osvětimi? 

1. Je velmi čtivá a oblíbená, myslím, že je to v současné době nejčtenější kniha, která se tématu druhé světové války věnuje.
2. Přímo na obálce najdete informaci "Román, podle skutečného příběhu".
3. Od skutečnosti se odvrací opravdu hodně a zmiňované to bývá málokdy, ale vyjádřilo se k této konkrétní knize už i Státní muzeum Auschwitz-Birkenau. (Zmíněno je to například zde, v článku na Aktuálně.cz)

Nejsem historik, nejsem odborník, ale v Tatérovi z Osvětimi je opravdu velké množství nejasností, úprav, řekněme až cenzurování. Jak je vidět v odkazu výše, všimli si toho již i odborníci (ale ti se primárně zaměřili na knihu (a film) Chlapec v pruhovaném pyžamu).

Abych knihu pouze nekritizovala. Ano, Tatér z Osvětimi nese prvky, které mají v současné době populární knihy. Je napsaný jednoduše a extrémně čtivě. Tímto by tedy mohl spadat mezi odpočinkovou literaturu. Nevím, proč je jeho děj tak upravený od skutečnosti, ale napadá mě několik variant. Jedna právě tak trochu souhlasí i se stylem, jakým je napsán. 

Autorka věděla, na koho cílí. Cílí na široké publikum, primárně ty, kdo oceňují romantickou linku, a kteří úplně běžně tematiku druhé světové války nesledují a nečtou, protože na ně často může být až příliš silná.

První varianta, která mě napadá, je ta, že autorka, která tvrdí, že příběh jí byl vyprávěn mužem, který ho zažil, jí byl opravdu vyprávěn, tak jak ho napsala. Tento muž se mohl celý život snažit vytěsnit hrůzy, které se mu děly a mohlo se mu to povést, ale tuhle variantu nevidím úplně reálně. 

Druhá varianta je ta, že tento příběh jí byl vyprávěn pouze okrajově a prostě se jím pouze volně inspirovala. Nebo ho prostě upravila tak, aby nepůsobil tak těžce. 

Ani jedna z variant není špatná. Z marketingového hlediska je dobré vědět, co a komu nabízím. Pro úspěch je nutné, ujasnit si, kdo je můj zákazník. I příběh, který člověk zaslechne jedním uchem může být skvělým startem do silného příběhu. Ale prosím, ať něco takového není prezentováno jako "Román podle skutečné události". A takhle na mě právě tato kniha působí. 
Rozhodně neshazuji to, co prožil muž, který byl "předlohou" pro tuto knihu, to v žádném případě! Jak jsem psala výše, tohle téma se mě velmi dotýká a naopak mi přijde, že to, jakým stylem je kniha zpracovaná, naopak jeho těžký osud nedokáže předat dostatečně.

Člověk, který píše jakoukoliv historickou knihu (romanci nebo cokoliv jiného, to je úplně jedno), by se měl extrémně dobře seznámit s fakty a měl by je dodržovat. Obzvlášť si myslím, že by to tak mělo být v knize, která se věnuje době a konkrétnímu místu, které způsobilo tolik bolesti a utrpení. Právě už kvůli těmto lidem by tomu tak mělo být. 

Kniha Tatér  z Osvětimi není špatná kniha (tohle celé je pouze můj osobní názor, jako celý tento článek!), ale neměla by být propagována stylem, že je podle skutečného příběhu. Mělo by být naopak zdůrazněno, že je volně inspirována skutečnými událostmi. Někomu to možná bude připadat jako zbytečné slovíčkaření, ale podle mě je v tom obrovský rozdíl. V tomto případě totiž hrozí, že kniha předá čtenáři zkreslený pohled na dobu druhé světové války a utrpení, kterým lidé věznění a týraní v Osvětimi prošli. Jde o román, řekla bych dokonce, že o ženský román. Ale ne o knihu, která vám předá historická fakta. Takovým knihám by totiž neměly chybět poznámky pod čarou, odkazy na zdroje, z kterých autor čerpal a ověřoval fakta. Na druhé straně jsou zde ale i perfektní smyšlené romány, které se během války odehrávají, částečně vám ji přiblíží, ale není o nich říkáno, že popisují reálnou událost.

Už se blížíme ke konci. Nebojte se. :-) Co chtěl tímhle článek básník říci? Jediné - myslete kriticky. Pokud se vám dostane do rukou kniha, která tvrdí, že vypráví skutečný příběh, nebuďte líní, ověřte si fakta, přečtěte další literaturu a pak až tomuhle slovnímu spojení věřte. Nemusí to být vždycky pravda. 

Na úplný závěr bych vám chtěla přinést pár tipů na knihy, které se tématu druhé světové války týkají. Jak těch,z barikády románů, které se vám budou líbit, pokud se vám líbil Tatér z Osvětimi (ale nejsou "podle skutečné události" :-) mrk mrk) a nebo naopak ty, které se vám mohou líbit, pokud byste si raději přečetli knihu, která vám předá fakta, ale přesto čtivou, románovou formou. :-)

Romány:
Dopisy, které nikdo nečetl 
Krycí jméno Verity
Všem statečným se odpouští


Fakta:
Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi
Byl jsem Mengeleho asistentem (jsou zde i mylné informace, které na rovinu uvádí v poznámce redaktor)
Je-li toto člověk
Dva proti Říši (velmi čtivý román o Atentátu na Heydricha)