Někdo cizí v domě - Shari Lapena

V téhle útulné čtvrti spokojených domovů zůstávají nebezpečné lži uzavřeny za dveřmi… Shari Lapena, autorka thrilleru roku 2017 Manželé odvedle, přichází s dalším rodinným dramatem plným tajemství a nečekaných zvratů, které nikdy nepřestanou překvapovat.

Karen a Tom Kruppovi jsou šťastní – vzali se teprve nedávno a vlastní nádherný dům poblíž New Yorku. Jednoho dne se Tom vrátí domů a zjistí, že Karen zmizela – její auto je pryč a zdá se, že odjela ve spěchu. Nevzala si dokonce ani kabelku, telefon, doklady. Krátce nato se Tom dozví, že Karen měla nehodu a leží v nemocnici s otřesem mozku a ztrátou paměti. Po čase se Karen, odhodlaná vyléčit se a zapomenout, vrací s Tomem domů. Ale zdá se, že se tam něco změnilo. Něco není v pořádku. Někdo tam byl. Někdo cizí.

Jenže v tomhle domě je každý cizí. Každý má něco, co by podle něj mělo zůstat skryto. Něco, kvůli čemu by raději vraždil, jen aby si to mohl nechat pro sebe...

Před Vánoci se kniha Někdo cizí v domě od Shari Lapena objevila v akci 1+4 v Luxoru. Výsledek? Napsala jsem o akci Ježíškovi a knížku k Vánocům dostala. Od autorky už jsem četla Manželé od vedle a tak jsem tušila, do čeho jdu. Včera jsem tedy knihu přečetla. Potřebovala jsem totiž v téhle nepěkné době něco odpočinkového.

Hlavní hrdinka Karen má autonehodu a nepamatuje si, co se stalo, proč vlastně do auta nasedla. Nehoda je až nápadně blízko místu, kde se ve stejnou dobu stane vražda. Má s ní Karen něco společného? Co se vlastně stalo? A kdo v době jejím a jejího manžela hýbe věcmi, když nejsou doma?

Shari Lapena píše takové ty moderní, asi spíš ženské thrillery, které se vyznačují poměrně nízkým počtem stran a extrémní čtivostí. Díky tomu všemu se z jejich knih stávají tak trochu jednodenky. Prostě knihy, které přečtete během pár hodin, maximálně během jednoho dne. A to i když nemáte čas. Čtou se totiž tak dobře, že jim chcete vyšetřit každou minutu volného času a zároveň během té minuty přečtete nečekaně vysoký počet stran. V tomhle jí konkurují jen knihy od Angely Marsons. :-) Tohle jde samozřejmě často ruku v ruce s tím, že knihy jsou psány jednoduše. A to tady je. Ono totiž píšeme thriller, nemáme ambice, dostat za to Nobelovku...

Paní spisovatelka má velice dobré nápady. Náměty jejích knih člověka zaujmou. Většinou i díky samotné anotaci. Tak nějak si říkáte, že je to originální (což samozřejmě odsaď podsaď... Ale v dnešní záplavě knih napsat něco děsivě originálního není nic jednoduchého) a že vás to, jak autorka téma zpracuje prostě zajímá. Tohle všechno má i kniha Někdo cizí v domě. Tak bude tady něco k vytýkání?

Autorka má tendence přehánět (což jsem vytkla už Manželům od vedle tady, každopádně jazyk mi tehdy jednoduchý nepřišel... no dobře :-D). Její zápletky na mě působí jako extrémní snaha šokovat. Což se nezdaří každému. Mistry v tom jsou například Jeffrey Deaver nebo James Patterson. To jsou páni, u jejichž detektivek při rozuzlení velmi často koukáte s otevřenou pusou. Shari Lapena se snaží o něco podobného, ale prostě jí to (zatím) nejde. Netušíte třeba detaily, ale spoustu toho odhadnete už během četby. Ve chvíli, kdy závěry jsou opravdu lehce překombinované a vy zároveň odhadnete, "kdo co provedl", dostáváte se do situace, kdy si říkáte, jestli to celé vlastně měla autorka zapotřebí a jestli by knize tak moc ubralo, kdyby ji napsala trochu přímočařeji.

V podstatě jsem však od knihy Někdo cizí v domě dostala to, co jsem chtěla. Dostala jsem velmi čtivý thriller, u kterého jsem si odpočinula (protože kdo to v dnešní těžké době nepotřebuje) a přitom jsem se vyhnula své nepříliš oblíbené červené knihovně, kterou všichni za odpočinkovou četbu pokládají. Pokud chcete něco, u čeho nemusíte moc přemýšlet a co vám bude písmenka do hlavy rvát prakticky samo, je Někdo cizí v domě vážně fajn variantou. Knihu hodnotím 70 %.