Možnosti milostného románu - Jan Němec

Je pravda života a pravda literatury. Jedinečná zkušenost a touha najít její smysl. A přestože o lásce bylo řečeno nejspíš vše, každá generace ji prožívá trochu jinak.

Nový román Jana Němce je románem o lásce. Na první pohled příběh velkého milostného vzplanutí a peripetií šestiletého partnerského vztahu. To skutečné drama se však odehrává jinde. V umanuté a trýznivé potřebě pochopit, proč to skončilo. A protože spisovatel má jediný nástroj, jsme svědky toho, jak na rozvalinách milostného vztahu vzniká milostný román. Jak je každý zážitek a konflikt nasvěcován z různých stran, jak se na něj přikládá šifrovací mřížka jiných textů, od Božské komedie po efemérní zprávy bulváru… a jak se skutečnost vzpírá a to podstatné stále znovu uniká mezi prsty. A sledujeme i to, jak se autor mění v románovou postavu a v poctivém zápase překračuje hranice tělesné i myšlenkové intimity. Je-li poznání jedinou morálkou románu, jak tvrdí Milan Kundera, není jiná možnost.

Možnosti milostného románu se prohnaly českou literární scénou jako uragán. Okouzlily hlavně Instagram. Není se čemu divit. Kniha Vás upoutá hned na první pohled. Já odolávala poměrně dlouho. Bylo to nejdříve povrchní. Přiznávám se. Knihu jsem toužila vlastnit kvůli jejímu vzhledu. Obsah mě ovšem nelákal. Jednou jsem do ní nahlédla v knihovně a učaroval mi jazyk. Tak jsem se rozhodla. Vzhled a jazyk knihy rozhodl. 

Vezmeme to tedy hezky povrchně od začátku. Barvy, které se opakují na deskách, hřbetu i ořízce. V současnosti oblíbený minimalismus. Jo, to je paráda. Když k tomu přičteme i vtip s podtrhanými písmeny v názvu knihy, dají nám dohromady TO oslovení. Nino.

Autor se v knize vypisuje ze vztahu s dívkou Ninou, kterou nesmírně miloval. Jde částečně o autobiografii. Sám rád uvažuje nad tím, jak moc velká autobiografie je autobiografie. To my nezjistíme, můžeme jenom hádat. Upřímně možná můžeme doufat, že ne moc velká. Nina nijak extrémně sympaticky nevystupuje. Možná autorova pomsta? Možná neúmyslná snaha se od ní odpoutat? Možná krutá realita? Těžko říct. Ono celá láska v knize mi připadá taková... nedospělá? Nina je ze začátku vztahu mladá, dvacetiletá, dalo by se to pochopit, ale postupem let by měla dospět a tak to v příběhu nepůsobí. On i autorův pohled na NI, mi připadá značně nedospělí, pubertální, jednoznačně si JI staví na piedestal. Což není dobře a do dospělého vztahu to podle mě rozhodně nepatří. Ale to už jsme někde jinde. Člověk těmto postavám přesto začne časem jistým způsobem fandit. I přes to, že mi k srdci nepřirostli, v jednom okamžiku jsem jejich osud nakonec řešit přece jenom začala...

Koncept knihy je výborný. Najdete zde články z internetu, nejrůznější vsuvky, komentáře, rozhovor autora s autorem o jeho knize, kterou právě čtete. To mě bavilo. Některé kapitoly jsou na půl strany, jiné třeba na tři. A ty byly fajn. Pak se ale objeví kapitola na pětadvacet stran a s ní pro mě nevýslovná nuda. Takže ve výsledku, kdyby byla čtyřistastránková kniha tak poloviční, dobře, možná i třísetstránková, bylo by to ve výsledku mnohem lepší.

Autor si ovšem nádherně hraje s jazykem. Syntax je očividně autorův kamarád. Slovní obraty, skladba vět. To je nádhera a díky tomu jsem moc ráda, že jsem se do knihy pustila. Co se jazyka týče, od současného autora jsem ještě nečetla nic nádhernějšího. To nemůžu popřít. A  právě kvůli tomu si myslím, že byste si knihu určitě měli přečíst, protože z tohoto pohledu jsou Možnosti milostného románu skvostem.

Ve výsledku jsem z knihy poměrně rozčarovaná. Grafická stránka věci je na pět hvězdiček z pěti, jazyk taktéž. Stejně tak nadšeně bych hodnotila koncept. Co se příběhu týče, ten by byl tak na dvě hvězdičky z pěti, a to s přivřenýma očima. Dohromady to pořád dává hvězdičky 4, ale úplné nadšení to prostě není. Asi bych příběh chápala, kdyby ho napsal někdo patnáctiletý, koho zničila velkolepá láska. U někoho, komu je skoro čtyřicet, mi to přijde až trochu nezdravé a z mého pohledu nepochopitelné. Asi nejsem dostatečný romantik a jsem moc velký pragmatik, ale samotné utápění se v rozchodu až takhle extrémním způsobem mi přijde trochu moc.

Ve výsledku tedy knize dávám 75 % a vlastně vám ji nesmírně doporučuji, jen nad příběhem protáčím oči. Ale na české poměry je to originální i zajímavé a hlavně - zajímal by mě Váš názor na tuhle knihu!