Šikmý kostel - Karin Lednická

Románová kronika ztraceného města. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny.

Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat.

Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne.

Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.

Většinou mě všemi opěvované knihy nelákají. Když už mě přece jenom zlákají, většinou to chvíli trvá. U Šikmého kostelu tomu tak ani nebylo. Ten jsem si prostě potřebovala přečíst. Historické romány mám nesmírně ráda a tak jsem neváhala a knihu si k narozeninám přála. A taky se na ni relativně brzy vrhla. Jak se mi líbila?

Šikmý kostel nás zavádí do oblasti Karwiné. Název obce vám pravděpodobně připomíná Karvinou, ale rozlišnosti jsou zde výrazné. Město je ale reálné. A jednoho dne zaniklo. K tomu se ale dopracujeme až ve třetím díle této plánové trilogie. Přesto již podnázev knihy nám toto napovídá. Zní totiž: Románová kronika zaniklého města, léta 1894 - 1921. A přesně tím tato kniha je. Opírá se ale samozřejmě o několik stěžejních postav. Skrze jejich příběhy se dozvídáme příběh i této oblasti na pomezí dnešního Slezska a Polska. V letech, o kterých kniha vypráví (a i v těch dalších), bylo pro tuto oblast stěžejní hornictví, a tak se s  ním výrazně setkáváme i v této knize.

Hlavními hrdiny knihy jsou Barbora, Ludwik, Julka a Barka. Každá z postav má naprosto odlišný charakter, který se vyvíjí. Díky tomu, že kniha popisuje poměrně široký záběr let, máme možnost sledovat opravdu zajímavé životní zvraty, které postavy ovlivňují a každá z nich nám ukazuje trochu jinou stranu života, jiné možnosti i jiné vypořádávání se s nemilými událostmi, které je postihují. Kromě hlavních hrdinů se samozřejmě potkáváme i s dalšími postavami, které jejich životy ovlivňují. Některé postavy jsou velmi kladné, jiné jsou zase čistí záporáci. Trochu tomu chybí černobílost, ale mě to tady ve výsledku vůbec nevadilo.

V knize se často setkáváme s nářečím, které je pro oblast typické, sem tam do knihy zavítá samozřejmě i polské výrazy, protože některé z postav mají polské předky. Na první pohled to může znít trochu rušivě. Bydlím nedaleko Prahy, s takovýmito nářečími nemám zkušenosti. Jedině vám tak budu povídat o "vokně" nebo "vopici"... Opak byl ale pravdou a občasné polské výrazy nebo trochu častější nářečí mne nijak nerušilo, nevadily mi. Naopak to v mých očích udělalo knihu zajímavější. (Ale "Sedí muška na stěně" jsem si stejně přečetla počesku, i když v knize je polsky. A z hlavy tuhle písničku teď nemůžu vůbec dostat! :-D). Celkově je kniha napsána krásně. Nejde o úplně jednoduché věty, jazyk je květnatější, ale stále velice čtivý.

Osudy hrdinů v knize nejsou lehké. Není to přímo pozitivní čtení. I přes těžké osudy, které postavy prožívají, je však kniha plná i optimismu, touhy po životě, štěstí a zdraví. Kniha nám ukazuje dobu, která není té naší až tolik vzdálená, zároveň je ale úplně jiná a většina z nás si život v tehdejší době, na vesnici či menším městě, rozhodně nedokáže představit. Naši předci mají můj velký obdiv. V tomto smyslu mě kniha donutila i přemýšlet nad svým životem. Nad tím, jakého pohodlí si užívám a jak jednoduché v dnešní době vlastně všechno je. Autorka osudy svých fiktivních románů spojuje s reálnými historickým událostmi, jak těmi lokálními, tak klidně i celosvětovými. Kombinuje je však naprosto bravurně.

Šikmý kostel je prvním dílem plánované trilogie, kdy druhý díl by měl končit po závěru druhé světové války (přesně tady mé srdce plesá, protože to je doba, která mě nesmírně zajímá!) a třetí v 60. letech. Jsem vážně nadšená, že se můžu těšit na další dva díly, protože tohle čtení bylo úžasné. Ani chvilku jsem se nenudila, každá stránka přinášela nejrůznější události. Kromě pohledu do historie oblasti naší (a polské) země, o které toho moc nevím jsem dostala i pár klasičtějších románových zvratů, které mě překvapily. Byla jsem napnutá, co všechno bude postavy čekat a jak se s tím vyrovnají. Šikmý kostel rozhodně stojí za přečtení a já si jen říkám, jaká by to byla paráda, kdyby každá prvotina českého autora vypadala tak, jako Šikmý kostel od Karin Lednické! Kniha je často přirovnávána k tvorbě Aleny Mordštajnové. Já od ní stále nic nečetla, stále si říkám, jak to jednou napravím. Teď asi budu muset, protože potřebuju více takovýchto knih. Ale běda, jestli budu zklamaná!

Knize dávám 90 %, nechávám si nějakou menší rezervičku na další díly. Nedělám to často, ale tady ano. Od dalších dílů mám totiž už teď obrovská očekávání.