@bettypavkova

sobota 10. srpna 2019

"Pětka" - Pět důvodů, proč miluji Stephena Kinga (a jako bonus pět knih, které od něj do konce roku v češtině vyjdou!)

Stephena Kinga M-I-L-U-J-U! Prostě je to můj nejoblíbenější autor, srdcová záležitost a každá jeho kniha mě dokáže neskutečně překvapit. Jeho knihy jsou prostě něco přesně pro mě. Dneska bych vám chtěla říct pět důvodů, proč jeho knihy tak miluji.

5. Kontroverze
King se nebojí ničeho. Asi nejlegendárnější kontroverzní scéna se nachází na konci To. Nebudu ji zde zmiňovat, nechci spoilerovat. Kdo četl, ten ví. Jednoznačně. Stačí říct "kontroverzní scéna v To" a všichni kdo četli, vědí. Protože je tak moc kontroverzní. V náznacích je zmiňovaná snad v každé recenzi. Spoustě lidí se z ní zvedá žaludek. Na druhou stranu i popisy vraždy na začátku Outsidera? Taky možná až lehce kontroverzní... No, on má takových scén spousty. A já ho miluju. King se toho prostě nebojí. Nebaví se psát o věcech, o kterých jiní ano. A i proto si mě tak moc získal.

4. Extra dlouhé knihy
To byla jedna z věcí, kvůli které jsem si Kinga zamilovala v počátcích. První jsem četla To, bylo mi třináct a byla to doba, kdy jsem četla skoro jenom knihy, které měly nad pět set stran. Proto mě zaujalo i To. Dnes už zvládám číst i knihy kratší, ale bichle pro mě zůstávají srdeční záležitostí. Já je prostě miluju. Ve chvíli, kdy autor dokáže využít rozsah knihy, kolem 700-800 stran, je to pro mě mnohem lepší, než knihy kratší. Autor to ale musí umět! A Kingovi tak nějak všeobecně jdou podle mě víc tyhle rozsáhlejší kousky. Ale! Také je mistr povídek a pro mě skoro jediný autor, od kterého mě povídky baví.



3. Styl psaní
Je jasné, že váš nejoblíbenější spisovatel vám musí sedět.A mně King prostě tím, jak píše, sedí moc. On umí takovou spoustu věcí vyjádřit písmenky! Od tísnivého pocitu (ten může vyvolat příšerou, ale klidně i normálními lidmi), přes úžasné prostředí a postavy (viz. další body). Umí psát rozvlekle, ale zároveň poutavě. Miluji jeho "dlouhé rozjezdy", kdy si člověk Kinga neznalý může myslet, co to sakra je, vždyť se ni neděje!"... Jenže tohle "nic se neděje" na úvodu já u Kinga miluju. Protože on umí do děje uvést tak, že si na první pohled možná budete říkat, co to sakra je, ale pak pochopíte, že to je umění. Něco, co neumí jiný autor. Kingovy delší rozjezdy jsou pro jeho knihy důležité, i když se to na první pohled zdát nemusí. Zároveň je autorem, který si píše to svoje. Čtenář, který jeho styl a jeho "hru" nepochopí, ten si ho nemůže oblíbit. Musíte přistoupit na jeho hru s fantazií, musíte ho vnímat. A pak ho budete jenom a jenom milovat.

2. Castle Rock
Není to jen Castle Rock, ale je to i on. Je to všeobecně prostředí, které se v knihách od Kinga objevuje. Castle Rock je fiktivní město, ve kterém se však odehrává tolik Kingových knih, že už je pro jeho čtenáře prakticky reálné. Díky němu se v některých jeho knihách objevují také narážky na jeho jiné knihy, když například postavy vzpomínají na postavy, kterým se stalo nějaké příkoří v Kingově jiné knize - a tyto postavy jsou vlastně "sousedy" nebo vzpomínkou na obyvatele v minulosti.
King to však umí i v jiných městech, lesích... Umí popsat prostředí tak, že si ho dokonale představíte. Vidíte každý detail. Možná i proto tolik filmů, které podle jeho knih vznikly, dopadlo tak, jak dopadlo.

1. Postavy
On prostě umí v každé knize využít obrovské množství postav, všechny napsat poutavě a originálně, takže se vám nepletou a zároveň si k nim vypěstujete vztah. To nejvíc nepochopitelné je to, že přes obrovské množství knih, které napsal, nejsou si postavy příliš podobné ani v různých knihách. Neuvěřitelné. King je čtenář a zároveň stvořitel lidských charakterů. Postavy jsou pro mě asi tím všeobecně nejzajímavější, co se v jeho knihách objevuje. Jejich jednání, charakter... Všechno to, jak je King napíše vytvoří postavy, které prostě můžete potkat. Kdekoliv. Často jsou to normální lidé, "malý hrdinové". Mohli by bydlet v domě přes ulici.

Slíbila jsem vám i ukázat pět knih, které v příštím půl roce od Kinga v češtině vyjdou v nakladatelství Beta. Ono jich vyjde mnohem víc! (Mrknout můžete TADY a na všechny tak kouknout na jejich webu). Já vám chci ale ukázat ty, na které se nejvíc těším já.

V září by měl vyjít Dlouhý pochod. Na ten se těším snad úplně nejvíc. Jde totiž o knihu, která se opírá o téma "smrtící reality show", což prostě já můžu. Byla beznadějně vyprodaná a já jsem neskutečně ráda, že opět vyjde. Víc jsem se těšila snad jen na Pod kupolí, které vyšlo loni v létě. :-)
Neméně se těším i na Puls, který jsem taky dlouho vyhlížela. Tady je téma zase "postapo", kdy svou roli hraje mobilní signál. Postapo já fakt můžu a od Kinga ho můžu ještě víc. Puls by měl vyjít v říjnu.
Mrtvá zóna je další mnou velice očekávaný kousek. Tentokrát jde o knihu o muži se "zvláštní schopností". Jde už o třetí vydání a vyjít by měla v srpnu! Na konec tady mám takovou "dvojknihu". Jde o knihy Beznaděj a Strážci zákona. King dal k těmto knihám podmínku, že všude, kde vyjdou, tak vyjdou v jeden den. Knihy na sebe volně navazují a já jsem na ně neuvěřitelně zvědavá.
Tento rok je vážně ve znamení Kinga. 

15 komentářů:

  1. Krásně popsáno, proč Kinga tak miluješ. :)) Z těchle pěti bodů je to naprosto jasné a pochopitelné.
    Já ale bohužel nepatřím mezi jeho obdivovatele a ani tenhle výčet kladů mě nepřesvědčil.. :) Možná jednou...

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem od Kinga ještě nic nečetla, takže bohužel nemůžu potvrdit, jestli se s některým z tvých pěti bodů ztotožňuji. Nicméně určitě mám v plánu někdy něco od něj vyzkoušet, jen mi to možná bude pár let trvat. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Hezký článek. Já od Kinga nikdy nic nečetla, ale mám v plánu to změnit. Moje mamka ho miluje:)

    OdpovědětVymazat
  4. Ach, ja sa ku Kingovi stále nemôžem dostať a hnevá ma to, lebo horory mám rada...ale ja to napravím, určite! Skvelý článok♥ Som naozaj zvedavá, ako ma tento autor jedného dňa zaujme - maj sa krásne!

    OdpovědětVymazat
  5. King pro mě znamená letní prázdniny. Měla jsem navíc štěstí, že jsem si vždy zvládla vybrat knihy ve vhodné období. Už je to šílených 14 let, vůbec se mi tomu nechce věřit, to bylo první léto, kdy jsem mu propadla. Řbitov zviřátek, To... Další léto mi třeba stále evokuje Cujo, tam to bylo podtržené i popisovaným horkem. Nejvíc praštěná do jeho knih jsem byla na střední. Tam jsem tuhle svou posedlost ráda ventilovala, když bylo za úkol vypracovat nějakou prezentaci nebo nějaké ten slovní výstup v češtině na libovolné téma. Tolik jedniček mi ten chlap zařídil, ani o tom neví. :D
    Akorát moje osobní sbírka není úplně nijak bohatá. Dřív jsem jeho knihy měla z knihovny a jen u málokterých se mi líbí teď dostupná vydání. No, zkrátka jsem se k pořízení nijak pak už nedostala a kupuju spíš ty, co mám v plánu teprve přečíst, ale některé z těch, co už jsem kdysi četla, jsem dostala jako dárky, tak aspoň něco. Jenže já knihy opakovaně většinou nečtu, na to jich je strašně moc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já také nečtu moc knih opakovaně, ale takový Řbitov a Prokletí Salemu... <3
      Já Kingovi propadla v šesté nebo sedmé třídě na základce, takže už to taky je pořádně dlouho. :-D A také ho mám spojeného s různými dobami a dokonce jsme o něm taky měla pár referátů! :-D

      Vymazat
    2. U mě to také byla základka. Vtipné je, že jsem přešla ze čtení Lenky Lanczové rovnou na Kinga. :D Bylo to asi v páté třídě, kdy jsme s kamarádkou půjčovaly Lanczovou v místní knihovně ve velkém. Jednou jsem vrátila půjčené knihy a požádala o nějaký horor. Knihovnice mě poprvé vzala do oddělení pro dospělé a já si přišla hrozně důležitá, že najednou vybírám z regálů, ve kterých vybíraj dospěláci. Nebyla to úplně hned láska na první přečtení. Bylo mi dvanáct a dostala jsem do ruky Osvícení. Tehdy pro mě takový těžší oříšek, ale zanechalo to ve mně takové hlodání, že potřebuju něco dalšího. Řbitov byl po pár měsících další, právě nějak těsně před prázdninami a na celé prázdniny jsem pak měla To. Tyhle dvě knihy jsem četla pak znovu později, To mám i v novějším vydání, Řbitov se mi podařilo sehnat od Laseru. Prokletí Salemu mě třeba vůbec neoslovilo, mými dalšími top knihami jsou už zmíněný Cujo nebo Holčička, která měla ráda Toma Gordona, Temná půle... Cestu k jeho povídkám jsem si ale hledala dost dlouho, měla jsem raději romány. Ale teď docela oceňuji i ty, Černočerná tma se mi dost líbila a ráda zmiňuji i Hodinu děsu, i když tam byly některé slabší. Třeba Prám a Zkratka paní Toddové jsou ale podle mě opravdu zajímavé jednohubky.
      A Bachmanovky mají u mě taky speciální místo, Dlouhý pochod a Blaze, skvělé!

      Vymazat
  6. U těch postav je to tak trochu složitější. Když jsem četla Pytel kostí, dost mě popis postav odradil. Po několika desítkách stránek jsem knihu zavrhla...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně fakt sedí. :-) I když některé mi nejsou třeba přímo sympatické, ale je to tím způsobem, že mi nesedí tak, jako třeba někteří lidé. Není to proto, že by je pro mě špatně napsal. On je prostě moje krevní skupina. :-D

      Vymazat
  7. Kinga jsem si oblíbila. Můj první pokus s ním byl Cujo a nedokázala jsem se od knihy vůbec odtrhnout. To samé jsem měla s Holčičkou, která měla ráda Toma Gordona. Jen jsem se začetla, potřebovala jsem vědět, jak to skončí. :D Teď mám hlavně zálusk na To. Doufám, že se k němu brzy dostanu. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Kinga uznávám jako současného klasika hororové literatury, je to fakt machr, ale bohužel, náš spisovatelsko-čtenářský vztah je takový hodně zvláštní :D

    OdpovědětVymazat

Každý komentář mi udělá velkou radost a moc za něj děkuji. :-)