@bettypavkova

pondělí 27. ledna 2020

Podle skutečné události! A jste si jistí?

ledna 27, 2020 9 Comments


Krásný den,
tentokrát vás zdravím u nového článku a rovnou i u nové rubriky. Zamyslete se se mnou občas přinese nějakou úvahu, zamyšlení. Někdy nad aktuálními knižními tématy, jindy (jako dnes) tématy, které mně vrtají hlavou. Ráda bych těmito články rozvířila debatu, slyšela vaše názory. Rozhodně nehodlám nikoho urážet, hejtovat ani vytvářet hon na čarodějnici. Jedině vás možná donutit se nad některými tématy zamyslet. :-P
A teď už k samotnému dnešnímu tématu!

Z názvu článku jste možná odhadli, o co půjde. Knih, které se věnují skutečným událostem je spousta. obzvlášť v dnešní době, kdy se oblíbeným tématem v knihách stala druhá světová válka. Na začátek bych chtěla říct, že tomuto tématu se věnuji už dlouho. Tátu historie moc zajímala a mámu zajímá, a tak mě k ní vždy vedli. Ke druhé světové válce mě přivedli zhruba když mi bylo mezi deseti a dvanácti lety. (A proto, že jsem už stará bréca, je to už dvanáct/třináct let). Navštěvovali jsme spoustu míst s ní spjatou a tak mi velmi brzy došlo, jaké hrůznosti se děly. Nic mi nebylo zkrášlováno ani idealizováno. Tohle téma je tedy taková moje srdeční záležitost. Vůbec mi nevadí, jaký "boom" kolem něj nastal, že  se natáčejí filmy a vzniká spousta knih. Oceňuji, že se téma mezi veřejnost dostává a že se z něj lidé (snad) budou schopni poučit. Měly by zde ale existovat jisté hranice...

Chápu, že kvůli kvalitní literatuře je někdy nutné některá fakta upravit. Dosadit je do někdy možná i "akčnějšího" a "zajímavějšího" kontextu, aby bylo přilákáno širší publikum. Ale stejně tak by podle mě kniha měla podávat nezkreslený pohled na širší historický kontext, období, sociální situaci, problémy... Pokud něco takového kniha nemá, nebo to popisuje velmi zkresleně, rozhodně by neměla být prezentována jako "podle skutečné události".

Chci upozornit, že knihu, kterou zde beru jako příklad nechci nijak "hejtit", shazovat a rozhodně se nechci posmívat těm, kterým se líbila. Mně se kniha po dočtení svým způsobem také líbila, ale čím déle na ni myslím (už je to rok, co jsem ji četla), tím více mi dochází, že by se o ní mělo hovořit jinak, než se hovoří. Konkrétně jde o knihu Tatér z Osvětimi. 

        Proč jsem si vybrala pro tento článek právě knihu Tatér z Osvětimi? 

  1. Je velmi čtivá a oblíbená, myslím, že je to v současné době nejčtenější kniha, která se tématu druhé světové války věnuje.
  2. Přímo na obálce najdete informaci "Román, podle skutečného příběhu".
  3. Od skutečnosti se odvrací opravdu hodně a zmiňované to bývá málokdy, ale vyjádřilo se k této konkrétní knize už i Státní muzeum Auschwitz-Birkenau. (Zmíněno je to například zde, v článku na Aktuálně.cz)
Nejsem historik, nejsem odborník, ale v Tatérovi z Osvětimi je opravdu velké množství nejasností, úprav, řekněme až cenzurování. Jak je vidět v odkazu výše, všimli si toho již i odborníci (ale ti se primárně zaměřili na knihu (a film) Chlapec v pruhovaném pyžamu).

Abych knihu pouze nekritizovala. Ano, Tatér z Osvětimi nese prvky, které mají v současné době populární knihy. Je napsaný jednoduše a extrémně čtivě. Tímto by tedy mohl spadat mezi odpočinkovou literaturu. Nevím, proč je jeho děj tak upravený od skutečnosti, ale napadá mě několik variant. Jedna právě tak trochu souhlasí i se stylem, jakým je napsán. 
Autorka věděla, na koho cílí. Cílí na široké publikum, primárně ty, kdo oceňují romantickou linku, a kteří úplně běžně tematiku druhé světové války nesledují a nečtou, protože na ně často může být až příliš silná.
První varianta, která mě napadá, je ta, že autorka, která tvrdí, že příběh jí byl vyprávěn mužem, který ho zažil, jí byl opravdu vyprávěn, tak jak ho napsala. Tento muž se mohl celý život snažit vytěsnit hrůzy, které se mu děly a mohlo se mu to povést, ale tuhle variantu nevidím úplně reálně. 
Druhá varianta je ta, že tento příběh jí byl vyprávěn pouze okrajově a prostě se jím pouze volně inspirovala. Nebo ho prostě upravila tak, aby nepůsobil tak těžce. 
Ani jedna z variant není špatná. Z marketingového hlediska je dobré vědět, co a komu nabízím. Pro úspěch je nutné, ujasnit si, kdo je můj zákazník. I příběh, který člověk zaslechne jedním uchem může být skvělým startem do silného příběhu. Ale prosím, ať něco takového není prezentováno jako "Román podle skutečné události". A takhle na mě právě tato kniha působí. 
Rozhodně neshazuji to, co prožil muž, který byl "předlohou" pro tuto knihu, to v žádném případě! Jak jsem psala výše, tohle téma se mě velmi dotýká a naopak mi přijde, že to, jakým stylem je kniha zpracovaná, naopak jeho těžký osud nedokáže předat dostatečně.

Člověk, který píše jakoukoliv historickou knihu (romanci nebo cokoliv jiného, to je úplně jedno), by se měl extrémně dobře seznámit s fakty a měl by je dodržovat. Obzvlášť si myslím, že by to tak mělo být v knize, která se věnuje době a konkrétnímu místu, které způsobilo tolik bolesti a utrpení. Právě už kvůli těmto lidem by tomu tak mělo být. 

Kniha Tatér  z Osvětimi není špatná kniha (tohle celé je pouze můj osobní názor, jako celý tento článek!), ale neměla by být propagována stylem, že je podle skutečného příběhu. Mělo by být naopak zdůrazněno, že je volně inspirována skutečnými událostmi. Někomu to možná bude připadat jako zbytečné slovíčkaření, ale podle mě je v tom obrovský rozdíl. V tomto případě totiž hrozí, že kniha předá čtenáři zkreslený pohled na dobu druhé světové války a utrpení, kterým lidé věznění a týraní v Osvětimi prošli. Jde o román, řekla bych dokonce, že o ženský román. Ale ne o knihu, která vám předá historická fakta. Takovým knihám by totiž neměly chybět poznámky pod čarou, odkazy na zdroje, z kterých autor čerpal a ověřoval fakta. Na druhé straně jsou zde ale i perfektní smyšlené romány, které se během války odehrávají, částečně vám ji přiblíží, ale není o nich říkáno, že popisují reálnou událost.

Už se blížíme ke konci. Nebojte se. :-) Co chtěl tímhle článek básník říci? Jediné - myslete kriticky. Pokud se vám dostane do rukou kniha, která tvrdí, že vypráví skutečný příběh, nebuďte líní, ověřte si fakta, přečtěte další literaturu a pak až tomuhle slovnímu spojení věřte. Nemusí to být vždycky pravda. 

Na úplný závěr bych vám chtěla přinést pár tipů na knihy, které se tématu druhé světové války týkají. Jak těch,z barikády románů, které se vám budou líbit, pokud se vám líbil Tatér z Osvětimi (ale nejsou "podle skutečné události" :-) mrk mrk) a nebo naopak ty, které se vám mohou líbit, pokud byste si raději přečetli knihu, která vám předá fakta, ale přesto čtivou, románovou formou. :-)

Romány:
Dopisy, které nikdo nečetl 
Krycí jméno Verity
Všem statečným se odpouští


Fakta:
Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi
Byl jsem Mengeleho asistentem (jsou zde i mylné informace, které na rovinu uvádí v poznámce redaktor)
Je-li toto člověk
Dva proti Říši (velmi čtivý román o Atentátu na Heydricha)



středa 22. ledna 2020

Noční film - Marisha Pessl

ledna 22, 2020 2 Comments



Jedné deštivé říjnové noci je v opuštěném skladišti na Manhattanu nalezeno mrtvé tělo krásné a mladé Ashley Cordovové. Přestože policie označí její smrt za sebevraždu, dlouholetý investigativní žurnalista Scott McGrath má jiné podezření. Vyšetřování podivných okolností obklopujících Ashleyin život a smrt dovede McGrathe tváří v tvář odkazu jejího otce: legendárního režiséra kultovních hororů Stanislase Cordovy – muže v ústraní, kterého na veřejnosti nikdo neviděl již déle než třicet let. Poháněn touhou po pomstě, zvědavostí a potřebou odhalit pravdu nechá se McGrath i se svými dvěma novými pomocníky vtahovat hlouběji a hlouběji do Cordovova tajemného, hypnotického světa. Když se k odhalení režisérových tajemství přiblížil naposledy, stálo ho to manželství i kariéru. Tentokrát by mohl přijít o mnohem víc.

Po Nočním filmu už jsem koukala před nějakými roky. Je to ale poměrně bichle a ještě k tomu krásně graficky zpracovaná, a tak stála kolem pěti set korun. Na podzim jsem ji objevila za 99 Korun v Levných knihách a tak mi byla nadělena k Vánocům. A vrhla jsem se na ni poměrně brzo. Těšila jsem se na ni totiž moc.

Nočním filmem nás provází Scott McGrath. Investigativní novinář, který měl v minulosti velké problémy kvůli Stanislasovi Cordovovi. Tajemnému režisérovi hororů, kterého nařkl, že "ubližuje" dětem. Stálo ho to spoustu peněz i kariéru. Po nějaké době svět obletí zprávy, že dcera Stanislase Cordovi, Ashley, byla nalezena mrtvá, a její smrt je prohlášena že sebevraždu. Scott tomu však nevěří a rozhodne se pátrat po tom, co se vlastně stalo. 

Celý Noční film je nesmírně atmosferický. První polovina knihy je taková sychravá, až taková londýnská, přesto, že se kniha odehrává v New Yorku. K děsivé atmosféře přispívá i tajemná postava Stanislase Cordovi, o kterém společnost neví skoro nic. Rojí se kolem něj spousta legend. Cordova točil horory. Nesmírně děsivé horory, kvůli kterým část populace pořádala protesty a odmítala jejich vysílání v mainstreamových kinech. Jejich shlédnutí je považováno za extrémní zážitek, který je nesmírně děsivý a spoustu lidí opravdu vykolejí. Zároveň kolem svého života sám intenzivně rozprostírá mlhu. Neexistují jeho oficiální fotografie, na kterých by byl vidět jeho obličej, usadí se na odlehlém sídle, nevystupuje na veřejnosti. I díky tomu kolem něj existuje kult tzv. kordovitů, kteří na utajených webových stránkách vytváří nejrůznější konspirační teorie o filmech i samotném Cordovovi. Tato tajemná Cordovova aura prostupuje celou knihou a dodává ji úžasný až nepříjemně mrazivý nádech.

Jakožto fanda hororů jsem nesmírně ocenila, že Cordova je režisér hororů a strašně jsem si jejich okolí užívala. Celá kniha je zároveň koncipovaná jako realita. Ano, googlila jsem si Cordovu, už jsem si prostě nebyla jistá, jestli náhodou opravdu neexistuje/existoval. Celý příběh je vlastně velmi uvěřitelný. Kniha je zároveň doplněna o spoustu krásně graficky zpracovaných listů. Od různých webových stránek, novinových výstřižků, zpráv nebo fotografií. Všechny tyto "bonusy" knihu krásně doplňují, příběh posunují kupředu a mě ještě k tomu velice baví.

Kniha je obsáhlá. Má přes 550 stran a je to větší formát, takže ji nepřečtete za dva dny. I kvůli tomu, že je pomalejší. Ale pomalejší v tom dobrém slova smyslu. Není nudná, ale vy si ji užíváte. Zároveň je kniha napsána, na thriller až neobvykle, propracovaným jazykem, ve kterém se koupete, převalujete se a moc si ho užíváte a tak nějak ani nemáte tendenci spěchat kupředu. Stejně tak kniha obsahuje spousty hlubokých myšlenek, které mě nutily k zamyšlení. S rozsahem se pojí jedna věc. Ano. On by Noční film mohl být o pár stran kratší. Určitě by se našly místa, která by šla ubrat nebo zkrátit, ale ve výsledku mi to nijak nevadilo. Protože mě Noční film bavil. Bavil mě moc. Svoji hlubokou atmosférou, která se do mě vsákla, svými postavami i grafickou stránkou. Za mě jo, jo, jo. Noční film hodnotím 90 % a rozhodně vám tenhle kousek, za těch pár korun v Levných knihách, doporučuji pořídit! :-)

úterý 14. ledna 2020

Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou - Peter Wohlleben

ledna 14, 2020 4 Comments


Peter Wohlleben čtenářům opět s využitím nejnovějších vědeckých poznatků a v kontextu svých vlastních zkušeností otevírá oči pro podivuhodné jevy přírody a ukazuje, jak blízcí si my lidé s přírodou jsme a nakolik s ní zůstáváme propojení.



Peter Wohlleben, lesník a ochránce přírody, odkrývá udivující podobnosti mezi člověkem a přírodou – toto prastaré pouto zůstává dodnes neporušené.
Mají lidé něco jako sedmý smysl, kterým dokážou vytušit nebezpečí?
Dá se říct, že náš čich předčí citlivý čich psa? Proč náš imunitní systém reaguje na barvy a vůně lesa?

A z druhé strany:
Je možné, že stromy dýchají?
Že u nich lze dokonce změřit něco jako srdeční tep?
A měli bychom na rostliny pohlížet jako na inteligentní bytosti?

Konečně jsme se dočkali! Všichni fanoušci Petera Wohllebena mohou jásat. Již před Vánoci vyšla v překladu další jeho kniha, tentokrát nesoucí název Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou. A ano, říkám fanoušci Petera Wohllebena. Podle mého (a myslím si, že nejen mého) názoru, patří mezi spisovatelskou smetánku zaměřující se na přírodu. Pojďme se podívat na tuto jeho novinku.

Peter Wohlleben je opravdu velké jméno. V češtině jste si od něj mohli již přečíst knihy jako Citový život zvířat (tu jsem dostala k narozeninám od bratrance a jeho ženy a recenzi si na ni můžete přečíst tady), Tajný život stromů, Moudrost lesa, Tajná síť přírody, ale i mnoho dalších. Zaměřil se i na dětské čtenáře, to zase například v knihách Slyšíš, jak mluví stromy nebo Víš, kde jsou děti stromů? Autor je to opravdu plodný a nejen to, i kvalitní. V knize Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou jsem se dokonce dozvěděla, že v Německu má i vlastní, dá se říct, reality show, kdy s ním slavné osobnosti tráví v lese noc pod širákem. Něco takového bych moc ráda viděla i u nás! Stejně tak je zvaný do různých dalších televizních pořadů. To dokazuje, že je nejenom odborníkem na přírodu. Dokazuje to i to, že informace o ní umí dobře a s lehkostí předat dál. A to dokazuje i v nejnovější knize.

Právě to je jedna z věcí, kterou na něm obdivuji. Z jeho knih (teď mluvím všeobecně) se dozvíte neuvěřitelné množství nových informací, často jde i o nejrůznější zajímavosti, o kterých se jen tak někde nedočtete ani o nich neuslyšíte, ale zároveň je vše podáno lehkých, snadno pochopitelným stylem pro širokou veřejnost. Peter Wohlleben je lesník a velký ochránce a milovník přírody. Zároveň ale není fanatik a své myšlenky šíří s klidem a občas lehkým varováním. Měly bychom se chovat k přírodě lépe a více si jí vážit. Odvděčí se nám za to mnohonásobně. A právě (nejen) to se v jeho knihách dozvíte.

Konkrétně Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou poukazuje na, jak již název naznačuje, spojitosti mezi námi a přírodou samotnou. Tím pádem si zde počtete jak o zvířatech tak rostlinách. Například hned první kapitoly se věnují smyslům člověka a jejich přenesení do zvířecí/rostlinné říše. Autor poukazuje jak na společné znaky, tak na rozdíly. Věnuje se zde částečně i aktuálním palčivým otázkám ohledně změn klimatu. Pro mě osobně celou knihou prostupovala silně myšlenka toho, jaký význam pro člověka samotná příroda měla v minulosti a má v současnosti a jak se můžeme vzájemně ovlivňovat a pomáhat si.

Autor píše velice čtivě a kapitoly jsou krátké, proto se kniha, přesto, že nejde o beletrii, ale řekněme o populárně naučnou knihu o přírodě, čte velice dobře a čtení si užíváte. Autor využívá k tvorbě svých textů nejen své zkušenosti a myšlenky, ale rozebírá i různé výzkumy, na které náležitě odkazuje, čímž má čtenář možnost, v případě, že ho některý výzkum více zaujme, zjistit si o něm veškeré informace. Určitě je dobré zdůraznit, co jsem psala již výše. Jde o knihu pro širokou veřejnost, autor popisuje věci jednoduše, aby byly dobře pochopitelné. Pokud patříte mezi odborníky na životní prostředí nebo přírodu obecně, pravděpodobně kniha neukojí vaši potřebu po znalostech, ale věřím, že i vás překvapí některé zajímavosti a myšlenky, které jsou v knize předestřeny.

Knihy od Petera Wohllebena jsou nesmírně důležité a měly by se číst. Mohou fungovat jako úžasná berlička k prohlubování vztahu mezi člověkem a přírodou a nenásilnou formou čtenáře vedou k úctě k přírodě a jejímu hlubšímu vnímání a zamýšlení se nad ní. Co se týče knih, které napsal pro děti, s nimi zkušenost nemám, ale pokud někdy děti mít budu, rozhodně nebudou v knihovničce chybět. Pokud jsou psány se stejnou láskou jako Wohllebenovy knihy pro dospělé, musí to být pro děti nejen krásné, ale i velmi přínosné čtení. Upřímně by mě zajímalo, zda některá škola tyto knihy nezapojila i v rámci výuky, protože to by podle mě mohlo být to pravé.

Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou se orientuje více i na nás, na lidi. Ukazuje nás jako součást přírody a nutí nás si to uvědomit. Jsme její součástí. Nejsme lepší ani horší, ale musíme si uvědomit, že příroda bez nás přežívat dokáže. My bez ní ne. Je načase si přiznat, že náš vztah k ní musíme změnit. Protože je úžasná. A i to nám tato kniha laskavou formou ukáže.

Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou je krásné a přínosné čtení pro všechny, které baví příroda. Peter Wohlleben je ověřený autor a já za něj dám ruku do ohně. Jeho knihy vás bavit budou a dozvíte se spoustu zajímavého, o čem budete nadšeně vyprávět svým blízkým. Knihu hodnotím 90 %. Dostala jsem od ní to, co jsem očekávala, jako tradičn od Peterových knih.

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda

sobota 4. ledna 2020

"Pětka" - Pět nejlepších knih druhého pololetí roku 2019

ledna 04, 2020 10 Comments

Krásný nový rok přeji vám všem! Uteklo to, co? Ale díky tomu je tady již poměrně tradiční článek o pěti nejlepších knihách. A vzhledem k tomu, že takové články píši za rok dva (jeden za první pololetí a druhý za druhé), dá se říct, že jde o pokračování článku z června, který najdete TADY.
Každopádně už se na to vrhneme a představím vám pět nejlepších knih, které jsem přečetla za druhé pololetí roku 2019!

5. Čas čarodějnic


Konečně jsem se letos vrhla na tohle poměrně obsáhlé fantasy. Zatím jsem přečetla jen první díl, ale neznamená to, že by se mi kniha nelíbila. Naopak, byla jsem nadšená a zamilovala si hlavní postavy! Jde o takové pomalejší, romantické fantasy v úžasném, trošku zamlženém britském prostředí vysokoškolského kampusu a knihovny. Hraje zde velkou roli jedna kniha i celá knihovna a je tady spousta nadpřirozených postav. Už mám doma oba dva další díly a určitě se do nich letos pustím.
Jo a miluju obálky ke starému vydání, jsou fakt nádherné! Ale druhý a třetí díl má v těch nových paperbacích (což je ovšem taky fajn, protože mám ráda paperbacky všeobecně a tohle jsou ty měkkoučké a já ráda i filmové obálky!).
Recenzi na Čas čarodějnic najdete tady.



4. Na svou první velrybu nikdy nezapomeneš
Tahle knížka je opravdu útlá, ale neméně nádherná. Jde o krátké vyprávění člověka, jehož povolání je sledování, focení a natáčení podmořských živočichů, zvláště pak velryb. Z celého textu je cítit nesmírná láska k těmto tvorům. Autor je úžasný, je poznat, že povolání je pro něj opravdu posláním. Nádherné texty, ve kterých se dozvíte i ledacos nového, doplňují úžasné fotografie. Je to takový ten kousek, co vám zdobí knihovna a rádi se k němu vracíte, třeba i pouhým prolistováním a pokocháním se nádhernými fotkami. Krása!
Recenzi najdete tady.





3. Matčina hra

Samozřejmě jsem přečetla i pár thrillerů. Já je prostě můžu. A jeden skvělý psychothriller, který jsem četla, byla Matčina hra. Je to opravdu podmanivý a čtivý thriller, který vás nenechá oddechnout a budete číst a číst dál a dál. Zvraty jsou tu obrovské a prostě nevíte, jak všechno dopadne. Záporné postavy? Jsou tu. A je pravda, že právě "matku"  jsem během čtení vážně nemohla vystát a měla jsem z ní strašlivý pocit. Celou knihu provází takový opravdu silně mrazivý pocit a to mě baví, když kniha vyvolá emoce. Pokud jste tento bestseller ještě nečetli, určitě to rychle napravte. Budete nadšení.
Recenzi najdete tady




2. Beznaděj

Nebylo jednoduché, rozhodnout se mezi prvními dvěma místy. Nakonec je překvapivě na místě prvním někdo jiný než Stephen King. Ten je se svým románem Beznaděj na místě druhém. A Beznaděj je perfektní. Odehrává se v odlehlém městečku uprostřed ničeho, po kterém se plíží zlo velkého formátu. Je tu hodně mrtvých. A taky je to pěkně brutální. Kniha je perfektně propracovaná, je poměrně rozsáhlá a to přináší Kingovi možnost vymazlit postavy i různé detaily. Zároveň se nesmírně dobře čte. Beznaděj je perfektní a patří právoplatně mezi moje nejoblíbenější kousky mezi Kinga. Jo a ty obálky miluju. Vedle Strážců zákona tvoří perfektní kousky na kochání se! :-)
Recenzi najdete tady.

1. Takoví normální #přátelé

Tramtarará! Tohle je úžasný, svižný a moderní thriller, který si chcete přečíst, pokud vás zajímavý sociální sítě a moderní životy. Je to pecka!! Knížka se úžasně čte, je to takový ten moderní, lehký,odpočinkový thriller. Po dočtení budete koukat s otevřenou pusou, protože konec je obrovským šokem. Já se do tohohle thrilleru vážně nesmírně zamilovala a moc mě mrzí, že je o něm tak málo slyšet. Je to podle mě takový letní thriller (vlastně ani nevím proč, ale atmosféra tady je trochu jiná,než ta u těch mrazivých, zimních thrillerů :-D), který musí být perfektní číst někde na pláži. Já ho sice četla na gauči, o dovolené, ale skvělý byl i tak a určitě na něj nezapomenu a přečtu si ho znovu. Jedno mínus ale má, nemyslete si. Je to ten typ knihy, kde je konec tak šokující, že ho nezapomenete a tím pádem si už další čtení neužijete tak moc, jako to první. Šok prostě už nepřijde, protože to budete vědět. :-D Ne, vážně, je to skvělý, skvělý a skvělý.
Recenzi najdete tady.

Jaké byly vaše top knihy za poslední půlrok? A četli jste některou z těch, které jsem zmínila já? Jak se líbily vám? Jsem jedno velké ucho! :-)

středa 1. ledna 2020

Strážci zákona - Richard Bachman

ledna 01, 2020 5 Comments


Ve všech zemích, kde byly připravovány k vydání dva romány: Beznaděj a Strážci zákona, bylo podmínkou autora - Stephena Kinga - aby vyšly společně ve stejný den. Tato podmínka musela být splněna i u nás. Oba příběhy na sebe volně navazují a napsal je jeden autor - mistr hororu Stephen King.


Ve Wentworthu v Ohiu panuje horké letní odpoledne a v Topolové ulici je všechno jak má být. Poslíček s novinami objíždí na kole předplatitele; děti se škorpí na rohu ulice před obchodem; na trávníku před domem Reedových si mládež hází plastovým talířkem; Gary Soderson zapaluje zahradní gril. Jediná věc, která zcela nezapadá do obrazu, je červená dodávka, která vyčkává s běžícím motorem na kopci. Brzy se rozjede a začne masakr.

Než na Topolovou ulici padne večer, ocitnou se lidé, kteří přežili, v jiném světě, kde je všechno možné, bez ohledu na to, jak je to děsivé... a kam přijíždějí samozvaní strážci zákona. Jaká síla je přivolala, jak daleko zajdou a jak je možné je zastavit - takové otázky vyvolávají beznaděj...


Strážci zákona a Beznaděj. Dvě knihy, které jsou něčím spojené. Spojují je postavy, ale ne tak úplně. Všechno je složitější, než se na první pohled zdá. To nejjednodušší jsou nádherné obálky, které na sebe navazují. Nejde se tak úplně ubránit porovnávání mezi těmito dvěma knihami. Jak si možná pamatujete, Beznaděj si mě neuvěřitelně získala. Dokonce se stala jednou z mých nejoblíbenějších Kingových knih. A jak se mi líbily Strážci zákona?



Na Beznaděj a Strážce zákona lze nahlížet buď jako na dvě knihy, které spolu nemají vůbec nic společného a předstírat, že druhá kniha, co se postav týče, neexistuje. Druhá, a asi ta lepší varianta, je nahlížet na tyto dvě knihy jako na dva paralelní světy.Postavy jsou zde stejné, mají i něco společného z minulosti. Mnohdy se ale chovají úplně jinak a jejich role je taktéž úplně jiná. Ale i záporáci jsou zde jiní. A stejně tak je úplně jiné prostředí. I když i městečko Beznaděj zde sehrává jistou roli. Strážci zákona se odehrávají v bezchybné čtvrti městečka. Nejsou zde žádné spory, lidé žijí poklidně a bezesporů, přátelí se. Objeví se zde ale zlo. Zlo, které se sem dostane právě z Beznaděje. Zlo, které za pomoci dětské fantazie přetvoří milované animované superhrdiny v realitu. Zlou realitu. Upřímně se mi ale nejvíc líbí možnost vnímat knihy jako osud. To, že i když postavy v minulosti udělaly jiná rozhodnutí, dovedly je ke stejnému osudu. Tito lidé a toto zlo si byli souzeni, ať už se rozhodovali jakkoliv, měli se setkat.

Začátek knihy je opět velkolepý. Koná se obrovský masakr a čtenář společně s postavami postupně přichází na kloub tomu, co se děje. Hlavní hrdinové se postupně snaží přijít na to, jak se z této bezvýchodné situace dostat. Dětská fantazie je však velká a komplikuje hlavním hrdinům jejich snahy. Vytvoří totiž záporáky z animovaných superhrdinů, kteří tyranizují obyvatele předměstí.

Opravdu špatně se brání porovnávání Beznaděje a Strážců zákona. Celkově se mi více líbila Beznaděj. To prostě musím říct. Je velkolepá, bezchybná a detailní. Strážci zákona jsou útlejší a mají podle mě i o něco menší spád, přestože se odehrávají ve velice krátkém časovém úseku. Co se mi na nich ovšem líbilo nejvíc bylo to, že na konci každé kapitoly byly nějaké ty "speciální dokumenty". Ať už scénáře nebo deníkové zápisky. Mám tyhle věci moc ráda (líbilo se mi to třeba i na Carrie) a tady to bylo super. Rozsahově rozhodně nebyly jen doplňkem knihy. Byly podstatnou částí celého příběhu a mnohé čtenáři vysvětlily.

Strážci zákona jsou opět skvělé čtení. Líbily se mi. Moc. Ale z Beznaděje jsem byla naprosto nadšená a atakovala ty nejlepší Kingovy knihy. Strážci zákona jsou průměrnější. Přesto jsou ale velmi čtivou knihu a čtenáře u sebe připoutají. Je pro mě nesmírně zajímavým zážitkem přečíst knihy, které mají zároveň tak moc a tak málo společného a tenhle Kingův nápad je perfektní a nesmírně originální. Za mě jo, určitě jo. Pro fanoušky Kinga to je samozřejmě nutnost. Pokud s Kingem začínáte, dejte si prvně Beznaděj. Ale! Na druhou stranu, pokud bych z této dvojce jako první přečetla Strážce zákona a Beznaděj až jako druhou, byla bych z nich pravděpodobně nadšenější.
Strážce zákona hodnotím 85 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Strážci zákona moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu.