@bettypavkova

pátek 28. června 2019

"Pětka" - 5 nejlepších knih prvního pololetí 2019

června 28, 2019 15 Comments
První pololetí roku 2019 je skoro za námi. Do konce června asi už žádnou knihu dočíst nestihnu. Proto jsem se rozhodla vám dát vědět, jakých pět knih se mi za tenhle půl rok líbilo nejvíc. Vybrat je nebylo vůbec lehké a tak jejich pořadí berte trochu s rezervou. :-) 


5. Outsider


Outsider. Na první pohled tak trochu jiný King, který se až v druhé půlce knihy stává "klasickým" Kingem. Spousta podobností s trilogií Pan Mercedes - a tu já miluju. Spojuje se s ní ale jedna menší nevýhoda. Outsider vám právě sérii Pan Mercedes vyspoileruje. Je tedy dobré zvážit,zda si nejprve nechcete přečíst právě zmiňovanou trilogii. Celkově jde však o perfektní, brutální a neuvěřitelně čtivý příběh. (A už jsem na něj nalákala i člověka, co zatím četl od Kinga pouze Řbitov zvířátek a je nadšený!). Recenzi najdete tady.

4. Furyborn


Furyborn pro mě bylo asi nejočekávanějším fantasy letošního roku. Natěšená jsem na něj byla již od doby, kdy jsem zjistila, že vycházet bude. Proto jsem měla obrovskou radost, že se ke mně dostala kniha v reading copy.
Jít do knihy s takovými očekáváními může být poměrně problematické a může způsobit poměrně jednoduše zklamání. Přesto, že jsou recenze na Furyborn poměrně různé, já byla naprosto nadšená. Příběhy rozdělené do více časových linek jsem si v poslední době velmi oblíbila a tady fungovaly perfektně. Netrpělivě očekávám pokračování, nutně ho potřebuju. Prolog mě na něj totiž velmi navnadil! Recenzi na Furyborn najdete tady.

3. Růženky


Můj milovaný King. Tentokrát v kombinaci s jedním ze synů, Owenem. Nejprve bych chtěla říct, že moje zkušenosti s druhým Kingovým synem, píšícím pod pseudonymem Joe Hill, jsou jen ty nejlepší. Tudíž jsem i velmi nadšeně očekávala, jak se ukáže druhý z Kingových synů. Musím konstatovat, že kombinace s tatíkem zafungovala skvěle. V Růženkách se spojují klasické prvky "starého dobrého" Kinga s novějšími, osvěžujícími kousky.Těžko říct, jestli s nimi přišel právě Owen, ale docela bych i řekla, že ano. Prostě to funguje perfektně. Recenzi najdete tady.

2. Zlatý dům


Rodinné ságy mě vždy bavily, ale Zlatý dům ve mně vyvolal přímo mánii v hledání nových. Zároveň se ale bojím, že se mi nebude žádná líbit tolik, jako Zlatý dům. Příběh bohaté židovské rodiny zasazený do doby před první světovou válkou a během ní. Autorka naprosto nádherně popisuje prostředí, ale i lidské chování. Hlavní hrdinku, Greta, mi naprosto učarovala. Na svou dobu svérázná dívka, která je vtipná a pohotová. Kniha mi poměrně rozšířila obzory o samotné době, ve které se odehrává. Recenze tady.

1. Jasno, lepo, podstín, zhyna


Do této knihy jsem se zamilovala. Naprosto. Dodnes, když na ni vzpomínám, to bolí. Kniha je ve své podstatě strašně smutná. Zároveň je ale neuvěřitelně krásná. Autorka je malířka a je to vidět. Její popisy a hra s barvami za pomoci slov jsou neuvěřitelné. Aby toho nebylo málo, jedním z hrdinů je pes Jednooko. Druhým hrdinou je jeho páníček. Podivín, ale zároveň naprosto úžasný člověk. Tahle kniha u mě aspiruje na pozici jedné z top knih. Upřímně, nedivila bych se, kdybych si ji letos přečetla ještě jednou. Opravdu mě uchvátila a je to jedno obrovské doporučení. Recenze je k přečtení tady.

A jaké byly vaše "top" knihy za první pololetí roku 2019? Určitě mi dejte vědět do komentáře! Případně mi dejte vědět, jestli jste četli z některých mých topek a jak se vám líbila. :-)


úterý 25. června 2019

Washingtonovo náměstí - Henry James

června 25, 2019 5 Comments


Drama lidského osudu zachycené s mimořádnou citlivostí je autorovým nejčtivějším románem.
Třiadvacetiletá Catherine Sloperová, dcera vyhledávaného newyorského lékaře, je podle morálky vrcholného „zlatého věku“ zralá na vdávání. Je ale na soužití v páru skutečně připravená? Když na večírku pozná sympatického Morrise Townsenda, propadne bezhlavě jeho kouzlu. Otec jejich vztahu nepřeje, poněvadž se právem domnívá, že švihákovi povzbuzovanému dívčinou tetou jde čistě o peníze. Dceři pohrozí, že ji vydědí, pokud by si nápadníka tajně vzala. Neprůbojná, zároveň však neústupná Catherine svádí niterný boj mezi oddaností a probuzenou láskou, tápe a dusí v sobě city ve víře, že se rozpor vyřeší.



Baladu o zmařených námluvách povýšil Henry James v beletristický klenot elegantní stejně jako manhattanské náměstí, do jehož parků a salonů děj zasadil. Čtveřice aktérů nazíraná pomocí techniky proudu vědomí ukazuje, na čem staví autorovo mistrovství. Pronikavé vidění autora – zakladatele psychologického románu – s výjimečnou vnímavostí demaskuje mělkost jejich motivací i iluze živené sebeklamem, proti nimž lze postavit pouze namáhavou snahu o dosažení životní rovnováhy. Jamesova jemná próza přináší působivou zprávu o stavu duše, jakou na americké straně Atlantiku nesepsal nikdo předtím.

Kniha Washingtonovo náměstí mě zaujala nejprve svou obálkou. Je totiž zvolená perfektně a hned ve mně evokovala příběhy, které mám ráda. 19. století (ale klidně se podívám i do 18.), romantika, ale ta hezká, ne současná... Anotace naznačovala, že by opravdu mohlo jít o příběh v takovémto stylu. Neváhala jsem tudíž a po knize Washingtonovo náměstí sáhla.

Příběh knihy je ve své podstatě jednoduchý. Hlavní hrdinkou je Catrine. Je dcerou známého newyorského lékaře. Je jí přes dvacet a je neprovdána. V 19. století přece jenom dvacetileté dívky bývaly už většinou minimálně zasnoubeny. Catrine není prvoplánová krasavice. Otcem je dokonce i popisována tak, že vyznívá jako lehce hloupá. Peněz však bude mít po mamince, která zemřela když byla dívka malá, mnoho. Něco získá samozřejmě i po úspěšném otci. Když se objeví nápadník Townsend, který je šarmantní a velmi hezký, otci se nepozdává, že je jeho zájem o dceru upřímný a myslí si, že v něm velkou roli hrají právě finance, kterými dívka bude disponovat. Uvědomme si, že je 19. století. Dívčin otec může do těchto věcí zásadně zasahovat.

Na knize jsou podle mě tím nejsilnějším právě postavy a jejich vztahy. Catrine je, jak jsem již zmínila, dívka, která neoplývá extrémní inteligencí. Není však ani hloupá. Já bych ji popsala jako naivní, důvěřivou a až moc čestnou. Svého otce miluje a váží si ho, nechce ho zklamat. V knize sledujeme její vnitřní spor mezi štěstím, které od Townsenda očekává a mezi vnitřním pocitem, že se musí zavděčit svému otci, ke kterému chová vysokou úctu. Velice zajímavé je pozorovat i jejich vztah, který nastalá situace mění. Oba dva mají jednu společnou vlastnost - jsou tvrdohlaví a je otázkou, kdo z nich nakonec ustoupí. Do děje také zasahuje teta Pennimanová. Paní Pennimanová je sestra Caterinina otce. Ovdověla a nastěhovala se k němu a pomáhala s výchovou Catrine. Je romantička a na rozdíl od otce vztahu mladých lidí přeje a snaží se napomáhat. Zda to bude k dobru nebo spíše na škodu, toť otázka.

Vzhledem k názvu knihy jsem možná čekala i trochu více popisů samotného New Yorku. Že významná část příběhu bude sehrávat právě prostředí, ve kterém se odehrává. Tak to v knize ovšem podle mě nebylo. Což je škoda, protože zrovna New York mi přijde jako skvělé prostředí, ve kterém se příběhy mohou odehrávat a do doby Washingtonova náměstí jsem do New Yorku nezavítala v příbězích asi nikdy. Většinou šlo spíše o venkov.

Miluji Jane Austenovou (na rozdíl od romantik ze současnosti), a tak nějak jsem s velkými nadějemi očekávala, že by Washingtonovo náměstí a tím pádem i autor, Henry James, mohly být něčím v tomto stylu. Kniha Washingtonovo náměstí je opravdu tím pravým pro fanoušky Jane Austenové. Příběh je o něco temnější, než bývají právě ty od Austenové, ale zase ne tak, jako třeba Thomas Hardy. Henry James napsal příběh, který je zhruba někde uprostřed těchto dvou, mnou milovaných autorů a proto se mi tolik líbil. Mám strašnou radost, že jsem objevila nového spisovatele, jehož knihy budu postupně pořizovat. Opravdu jde o moc krásné a čtivé čtení, které se bude líbit nejen romantickým duším. (Já jsem důkaz!). Takovéto knihy a příběhy prostě miluji a moc mě čtení bavilo. Washingtonovo náměstí rozhodně doporučuji, hodnotím ho 80 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Washingtonovo náměstí od Henryho Jamese moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-) 

čtvrtek 20. června 2019

Furyborn - Claire Legrand

června 20, 2019 13 Comments


Furyborn je první díl bestsellerové trilogie Empirium. Neuvěřitelně originální fantasy, které by vám rozhodně nemělo uniknout, vypráví příběh dvou nezávislých mladých žen, které od sebe dělí celá století a které mají moc zachránit svůj svět. A nebo ho zničit. 


Když útočníci přepadnou jejího nejlepšího přítele, Rielle Dardenne riskuje všechno, aby ho zachránila. Aby prokázala, že je jednou z prorokovaných královen - královny světla a královny krve - musí jako královna Slunce podstoupit sedm magických, elementárních zkoušek. O tisíc let později je královna Rielle pro Elianu Ferracoru jen pohádkou. Do momentu než se sama zaplete do kosmické války a než se jejich příběhy navzájem propletou.


Furyborn pro mě bylo snad nejočekávanějším fantasy tohoto roku. Anotace mě zaujala ihned. K fantasy si nacházím cestu teprve zhruba poslední rok, ale u téhle knihy jsem podle anotace usoudila, že by mohlo jít o to pravé pro mě. Očekávání byla tedy obrovská. Jestli je kniha naplnila se dozvíte dneska.

Ve Furyborn se pravidelně střídají dvě dějové linky, které od sebe dělí přes 1000 let. Hlavní hrdinkou té starší doby je Rielle. Kamarádka budoucího krále, která skrývá velké tajemství - ovládá všech sedm elementů. Těchto schopností v dějinách nikdy nikdo nedosáhl. Vzhledem k tomu, že tyto dovednosti mohou znamenat velké nebezpečí, musí podstoupit sedm nebezpečných zkoušek. O tisíc let později je hlavní hrdinkou Eliana. Je vražedkyně, známá jako Děs Orlinu. V jejím okolí se začínají tajemně ztrácet ženy a Eliana chce přijít této záležitosti na kloub. Vše se však zkomplikuje.

Dějová linka Rielle byla příběhově asi o něco zajímavější. Zkoušky, které musela podstoupit dávaly knize nádech jako má například první díl Skleněného trůnu a nebo zase čtvrtý díl Harryho Pottera - Ohnivý pohár. Tato část příběhu mě velmi bavila, na druhou stranu ale nebyla tolik originální, jako linka Eliany. Na začátku knihy se dozvídáme informace z konce Riellina příběhu a přiznám se, že se těším na další díl, kde se k této části, doufejme, dostaneme. Jsem hodně navnaděná na to, co přijde.
Elianin příběh se netočí pouze kolem zmizelých žen a dívek, ale tyto události nás pomalu dovedou ke zlomovým okamžikům příběhu. Také se zde objevuje spousta postav a co se těch mužských týče, oblíbila jsem si je mnohem víc. :-)

Zpočátku knihy se mohou zdát některé situace lehce zamotané. Autorka však na závěr většinu věcí dobře vysvětlí a propojí. Z celého příběhu zbývají nedovysvětlené zhruba dvě věci (samozřejmě kromě zbytku příběhu, který pokračuje v dalším díle). U jedné jsem si skoro úplně jistá, že bude vysvětlena. U druhé si tím nejsem tolik jistá, ale doufám, že tomu tak bude. Jinak by to mohlo svádět k tomu, že některé věci nejsou úplně domyšlené, ale já věřím tomu, že to tak nebude.

Kniha se velmi dobře čte, stránky ubíhají samy. Ani chvíli jsem se během čtení nenudila a příběh jsem si moc užívala. Líbily se mi postavy, oblíbila jsem si je a fandila jim. Hodně často se v recenzích objevuje, že hlavně Eliana byla "na facku". Její postava byla komplikovaná a nebyl vždycky úplně příjemná k ostatním hrdinům. Nebyla pro mě však nesympatickou postavou, která by byla prostě špatně napsaná. Byla pro mě postavou nesympatickou, protože taková je. Eliana se prostě někdy nechovala perfektně, ale dělalo ji to pro mě reálnější.

Furyborn je podle mě ideální knížka pro fanoušky Maasové. Její styl mi hodně připomínala. Zároveň si ale myslím, že je dobré mít přečteno pár fantasy, než se na Furyborn vrhnete. Pokud s tímto žánrem nemáte moc zkušeností, mohli byste se v příběhu asi ztrácet. Není to úplně nejjednodušší čtení. Každopádně nejsem ve fantasy nějak zvlášť sečtělá (čtu ho asi rok) a v  příběhu jsem se neztrácela.
Kolem Furybornu se objevily také diskuze (v současnosti oblíbené), zda je vhodné knihu řadit mezi young-adult. Já si myslím, že ano. Hrdinky věkem YA kritérium splňují, zároveň jsou výjimečné a řeší i problémy, které se k jejich věku vážou (vztahy apod.). Příběh je místy docela drsný, což je podle mě super (a upřímně, kolik čtenářů YA nevidělo třeba žádný díl Hry o trůny, aby je pár hlaviček na zemi v této knize rozhodilo?). Další často diskutovaný bod jsou sexuální scény. V knize jich nebylo moc. Více si uvědomuji pouze jednu, která byla sice trochu detailněji popsaná, ale opět, nemyslím si že jde o něco, co dospívající v mnohem explicitnější verzi nevidí ve spoustě filmů. Takže podle mě ano. Podle mě jde o výborné young-adult fantasy a já se nemůžu dočkat dalšího dílu.
Furyborn hodnotím 90 %.

Kniha Furyborn vyšla pod značkou King Cool. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Furyborn si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

neděle 16. června 2019

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli - Michaela Učňová

června 16, 2019 9 Comments

Věčně živým tématem moderní doby jsou nejrůznější diety, výživné ingredience, zaručeně zdravé polotovary a moderní postupy úpravy potravin. Přitom stačí tak málo - znovuobjevit životadárnou sílu přírodních produktů, tradic a umu našich předků a umět využívat bohatství nabízeného přírodou.

Novinkou měsíce je pro červen kniha Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli. Když jsem se o tom, že to v červnu bude právě tato kniha z Edice ČT, měla jsem strašnou radost. V neděli v podvečer totiž ještě před nedávnem bylo možné sledovat stejnojmenný seriál, který jsme s mamkou moc rády sledovaly hned z několika důvodů. Člověk si přece jenom všechno nezapamatuje, takže jsem byla moc ráda, že budu mít doma hezky všechno "černé na bílém". :-)

Už nějakou dobu tak nějak razím heslo, že všichni žijeme zbytečně složitě. Naši předci žili střídměji a mnohem víc v souladu s přírodou a jak hezky se jim žilo, aniž by své peněženky i přírodu přehnaně zatěžovali. Nebojte se. Seriál ani kniha 
Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli vás nebude nabádat k odhození veškeré techniky v dál a k vrácení na stromy. Jen se vám bude snažit předat tipy, které by vám mohli zpříjemnit a i obohatit váš život. Tipy, které bývaly zcela běžné a na které se dnes už zapomíná.

Ráda bych vám teď zmínila některé kapitoly, které v knize najdete. Jsou zde kapitoly, které se jednotlivě věnují jednotlivým druhům zvířat (slepice, husy, králíci a další...), brambory, pereme a čistíme, ovoce, stromy a dřevo a mnoho dalšího. Osobně mě velice potěšila například kapitola, která se věnuje pivu. Jak kvůli tomu, že pivo je prostě tekutý chléb tak kvůli tomu, že fotografie z pivovaru, které jsou zde použité jsou z pivovaru v našem městě.

Největší částí knihy jsou recepty. Jak recepty ve smyslu "čistících prostředků" (co použít na jaké skvrny a podobně), ale také samozřejmě recepty na různé tradiční a i finančně nikterak náročné recepty. Velká část receptů je zde z masa. Přesto, že já maso nejím, našla jsem zde spoustu zajímavých bezmasých receptů, na které mám zálusk. Recepty z masa nevnímám nijak negativně, přesto, že já je nevyužiji. Nejsem extrémista a chápu, že ne pro každého je to, že by si měl maso odříkat. Nikoho neodsuzuji a naopak na této knize oceňuji, že lidi nabádá k návratu k přírodě a k tomu, aby zvířata měli svá vlastní a zajistili jim tak hezký a spokojený život.

Na samotném začátku knihy je i vysvětlena myšlenka tohoto seriálu a jeho knižního zpracování. K návratům do "minulosti" se vyjadřují na začátku knihy i jednotlivý autoři a rozhodně doporučuji nepřeskočit i tuto část.

Už se moc těším, až vyzkouším Valašské podlesníky, Jarní svitky nebo třeba pampeliškový džem. Stejně tak zkusím přírodní čističe místo těch chemických, které rozhodně nic dobrého do domácnosti nepřinesou. A masové recepty? I ty u nás najdou uplatnění. Je skvělé, že nejsou nikterak složité... otestuji je na svém příteli.

Já věděla, že z knihy 
Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli budu nadšená. Seriál je úžasný. S myšlenkami, které jsou zde prezentovány se naprosto ztotožňuji... no  z knihy jsem nadšená stejně tak. Je nádherně zpracovaná, plná fotografií, přehledně členěná a má i nádhernou obálku. Tohle je nádherný kousek pro každého, kdo si váží přírody a nejen civilizace. Vzhledem k tomu, jak moc hezká kniha je, bude podle mě i nádherným dárkem.

Za poskytnutí knihy 
Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli k recenzi děkuji literární kampani Novinka měsíce. Na jejich webu (tady) se o knize dozvíte mnoho informací a můžete si prolistovat i několik stran. :-)

čtvrtek 13. června 2019

Poslední pes na Zemi - Adrian J. Walker

června 13, 2019 9 Comments


Píše se rok 2021. 

Londýn dnes padl.

Pro Linekera, bezstarostného vořecha z londýnského Peckhamu, je ideálním dnem ten, kdy nastal konec světa. Konečně se mu naskytne příležitost dokázat svému pánovi, jak věrný dokáže být. 
Reg, elektrikář a spisovatel, posedlý fotbalem devadesátých let a trpící agorafobií, má v plánu blížící se zkázu přečkat ve svém bytě v druhém patře, kde se schovává před nepokoji zuřícími venku.
Ale když se na schodech jejich domu objeví opuštěný sirotek, musí Reg a Lineker čelit nástrahám vnějšího světa, aby dítě zachránili. A nejen ono dítě, ale také sami sebe...


Poslední pes na Zemi mě zaujal ještě před jeho vydáním. Když jsem si přečetla o čem kniha bude, moc jsem se na ni těšila. Kombinace postapokalyptického románu a psa? To je prostě perfektní kombinace pro mě. Líbila se mi kniha?

Poslední pes na Zemi je vyprávěn z pohledů dvou vypravěčů. Jedním je pes Lineker a druhý je jeho páníček Reg, který příběh vypráví pomocí deníkových záznamů. Vyprávění postapokalyptického příběhu z pohledu psa je rozhodně originálním a skvělým způsobem jak knihu oživit.

Hlavní hrdinové spolu žijí v bytě v Londýně několik let poté, co vypukly nepokoje, které Londýn dočista změnily. Oba jsou relativně spokojení, postupně se dozvídáme o jejich minulosti. Vše se změní ve chvíli, kdy se v jejich životech objeví malá opuštěná dívenka. Lineker se do ní okamžitě zamiluje. Nakonec se hrdinové rozhodnou dívce pomoci a my se s těmito třemi postavami vydáváme na cestu.

K samotnému Linekerovi bych řekla několik věcí. Za prvé je to pes "svéráz". Pro sprosté slovo nejde daleko. Opravdu je sprostý poměrně dost, ale na druhou stranu, sama si někdy říkám, co by mi naše drahá fenka pověděla, kdyby měla tu možnost. Myslím, že občas by si zanadávala s chutí. Lineker zároveň jednotlivé situace komentuje velmi vtipně. Autorovi se pro mě povedla jedna skvělá věc. Když člověk přijde z práce domů, pes se chová "zrychleně". Pobíhá všude, vrtí celým psem... prostě vítá o sto šest. Z vyprávění z pohledu Linekera jsem měla přesně takový pocit. Nadšení, energie, rychlost. A tak nějak jsem tyto části i měla tendenci rychleji číst.
Reg je samotář, dozvídáme se postupně informace z jeho minulosti, které odůvodňují jeho chování. Životem si nese například strach z lidského dotyku, vody. Rozhodně není jednoduchou postavou. Několik let, od doby kdy vypukla apokalypsa do doby, než se začne odvíjet příběh, žil jenom s Linekerem a s nikým jiným nekomunikoval. Vlastně mu to tak vyhovovalo.


Je pět ráno, venku ještě tma, ale zvedám hlavu, vrtím ocasem, koukám na dveře, za kterými se dělá káva, a čekám, čekám, čekám...
Potom se dveře konečně otevřou a v nich stojí on, do prdele,
 v celé své neuvěřitelné kráse. To je ale tělo. To je ale mozek. Kus chlapa. Je to kurva bůh.“ - Poslední pes na Zemi str. 9

Od knihy neočekávejte perfektně vykreslený svět "poté". Dlouhou dobu čtenář zjišťuje pouze malé náznaky toho, co se vlastně stalo. Později nastalá situace s příběhem zamíchá, ale nejde až tolik o prokreslenost postapokalyptického světa jako o postavy a jejich promluvy, myšlenky. Reg i Lineker mají co říct. Na obou je ukázáno co s člověkem dokáže udělat okolí a se psem vlastně také.

Kniha se velmi dobře čte. Je to už relativně rozsahově větší kousek (skoro 500 stran), ale čte se opravdu velmi dobře, jedna z těch knih, kde přečtete sto stran, ani nevíte jak. Musím podotknout, že takováto čtivost už se u knih vycházejících pod značkami spadajícími pod Knihy Dobrovský stává standardem. Autor nepíše nijak složitě. Osobně bych posledního psa zařadila mezi příjemnou, odpočinkovou četbu. Třeba pro čtenáře, kteří za odpočinkovou literaturu nepovažují pouze červenou knihovnu, by mohli být z knihy Poslední pes na zemi nadšení jako z dovolenkové četby.

Pokud byste si rádi přečetli zajímavý příběh s originálním vypravěčem, máte rádi psi a rádi byste si přečetli něco z jiného, než současného prostředí, Poslední pes na Zemi bude to pravé pro vás. Pokud jste vyloženě čtenář postapa a zajímají vás prokreslené světy, které nastaly "po něčem", pravděpodobně nebude kniha tím pravým pro vás. Autor příběh stavěl spíše na charakterech jednotlivých postav, na jejich psychologii a jednání.

Kniha pro mě byla přesně tím pravým po náročném zkouškovém a já si její čtení opravdu moc užívala. Hodnotím ji 75 %.



Kniha Poslední pes na Zemi vyšla pod značkou Edice Knihy Omega. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Poslední pes na Zemi si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

středa 5. června 2019

Mirákl - Josef Škvorecký

června 05, 2019 6 Comments


Skvělý humoristický román a zároveň detektivka s politickým pozadím. Příběh vyprávěný se suverénní lehkostí má vážnou rovinu, jež se dotýká jednak bolestných momentů v novodobých českých dějinách, jednak hranic lidského poznání – obecně platných i dobově podmíněných: "Nejstrašnější bylo, že nic se nebylo možné dozvědět s jistotou."

Josefa Škvoreckého asi není třeba dlouze představovat. Jde o jednoho z autorů, o kterém vás ve škole rozhodně učili. Dost možná vás ale nepřesvědčili, abyste si od něj něco přečetli. Pro mě osobně byla kniha Mirákl, díky jejímu novému vydání od nakladatelství Leda, prvním setkáním s knihou tohoto autora. Ráda bych vám dneska řekla, jestli jsem byla s tímto setkáním spokojená, nebo ne.

Mirákl nepatří k nejslavnějším dílům od Škvoreckého. Osobně si ze školy pamatuji spíše Tankový prapor, nebo třeba Prima sezónu. Kdo je známý ovšem velmi, to je Danny Smiřický. Hlavní hrdina několika Škvoreckého knih a Mirákl právě není výjimkou. Danny Smiřický provází několika knihami od pana Škvoreckého. Mirákl je šestou knihou, ve které se s Dannym můžete setkat. To, že jste předchozí nečetli ale nevadí. Danny je spíše takovým "volným" spojením těchto děl.

Pro představení Miráklu je třeba říct několik dalších, na první pohled možná do recenze nezapadajících, věcí. Jde o první knihu, který Škvorecký napsat poté, co emigroval. I proto je možné, že se skrze hlavního hrdinu autor k soudobé politické situaci staví a vyjadřuje tak, jak tomu v této knize je. Autor v knize reaguje na situace odehrávající se zhruba od konce 40. do začátku 70. let.

Kniha je svým způsobem částečně detektivním příběhem. Tím nejvýraznějším tématem pro mě v knize je Číhošťský zázrak. V reálné historii šlo o případ faráře Toufara, při jehož kázání se najednou pohnul kříž. StB se do celé záležitosti zapojila a farář na následky týrání při výsleších zemřel. Josef Škvorecký v Miráklu odstartoval amatérské vyšetřování tohoto zázraku, jen faráře Toufara přejmenoval (celkem výstižně) na Doufala. Celkově si ale myslím, že "hlavní téma" si v knize může dost dobře najít každý jiné. To nejvýraznější je podle mě ale opravdu toto vyšetřování.

Mirákl je velmi náročným čtením. Jde pravděpodobně o nejsložitější knihu, kterou jsem kdy četla. Tím vás ale rozhodně nechci odradit. Mirákl a celkově Škoverckého styl psaní se mi neskutečně líbil a chci ve čtení jeho tvorby pokračovat, jen si ji budu dávkovat. Mně se ke knize podařilo dostat během začátku zkouškového, které je letos extrémně náročné a můžu rozhodně říct, že Mirákl není tím pravým na vyčištění hlavy mezi jednotlivými zkouškami. :-)

V knize se střídá několik časových rovin, které nejsou nijak značené (jak to u některých knih bývá... označeno roky, nebo alespoň jako "minulost", "přítomnost"). Proto je třeba stoprocentní pozornost a věnování se textu, nikdy mi však nedělalo problém se rychle zorientovat, kde v časové ose se zrovna nacházím. Tyto roviny se více či méně doplňovaly a pro mě to byla jedna z nejlepších věcí na knize. To, jak byl autor schopný napsat tak rozsáhlou knihu s tolika časovými rovinami, které se různě střídají, míjí a zároveň doplňují je pro mě záhada. Vzniklo z toho neskutečné dílo. Kromě pozornosti, která je od čtenáře vyžadována právě kvůli několika časovým rovinám, jsou zde vhodné i jisté znalosti historie 20. století. Škvorecký do postav, které se v knize objevují jako aktivisté strany, skryl reálné postavy své doby. Možná se mi některé odhalit podařilo, obávám se, že většina mi jich ale skryta zůstala. Stejně jako spousta narážek a vtipných chvil, které nedokáži úplně docenit a to si troufám říct, že v dějinách se všeobecně poměrně pohybuji.

Dannyho Smiřického si nejde nezamilovat. Tedy alespoň mě si získal. Na to, že většinou postavy, které partnery/partnerky střídají jako ponožky úplně nemusím, Danny byl úžasný a rozhodně sáhnu právě po dalších knihách, kde bude on hlavním protagonistou.

Mirákl je geniální. Vlastně mi spíš než samotný příběh učaroval samotný pan Škvorecký. To jak píše je neskutečné. Ohromně vtipné až satirické čtení, které je neuvěřitelně chytré a geniálně propracované. Zároveň mě však překvapilo, jak dobře se samotný text četl. Nejde o náročné čtení kvůli tomu, jak autor píše, ale kvůli tomu, jaký příběh vytvořil.

Místy jsem byla zmatená a četla odstavce několikrát, snažila se v nich zachytit soudobé narážky. Jindy jsem se smála nahlas, prožívala s Dannym jeho milostné trampoty (v jedné z časových rovin je učitelem na dívčí škole...), ale i jeho názory na dobu, náhledy do kulturního a politického světa... Mirákl je geniální. Je to náročné čtení, které bych nedoporučovala třeba jako maturitní četbu, protože je podle mě strašně lehké se do příběhu zamotat, zároveň bych však chtěla doporučit Mirákl k přečtení. Je to kniha na kterou si musíte udělat čas, u které musíte přemýšlet, ale zážitek, který si z této četby odnesete a bude úžasný. Pokud hledáte opravdu kvalitní literaturu, která vám dá něco na víc a zároveň i pocit, že jste přečetli něco opravdu hodnotného, je Mirákl tím pravým pro vás.
Mirákl hodnotím 80 %.



Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Mirákl od Josefa Škoverckého moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-) 

neděle 2. června 2019

Cestující - Ulrich Alexander Boschwitz

června 02, 2019 3 Comments


Židovský obchodník Otto Silbermann, vážený člen komunity, je během listopadových
pogromů vyhnán ze svého domova. S kufříkem peněz, který se mu tam podaří zachránit před nacistickými perzekutory, pak bezcílně cestuje. Setkává se s uprchlíky, nacisty, dobrými i zlými lidmi. Nikdy předtím nebylo možno vcítit se tak přímým způsobem do atmosféry tohoto období v Německu. V rozhovorech, které Silbermann vede a poslouchá, se totiž působivě odráží děsivá realita života, která panovala v této době.

Knihy odehrávající se během druhé světové války mám ráda. O tuto dobu se zajímám, a proto knihy s touto tematikou vyhledávám. Když jsem objevila, že Knihy Dobrovský budou pod značkou Kontrast vydávat právě knihu z této doby, byla jsem nadšená. Jak se mi Cestující líbil, to se dozvíte dnes.

Cestující pro mě byl v mnoha ohledech velice originálním pohledem na tuto dobu. Fikce, které o tomto tématu vznikají jsou si často v mnoha ohledech podobné, ale Cestující takový není. Dost možná za tím stojí i fakt, že autor, Ulrich Alexander Boschwitz, knihu psal v době, kdy utíkal před antisemitismem bujícím v Německu. Vzhledem k tomu, že i zemřel mladý, neměl příležitost román přepracovat. Nevěděl, zda bude antisemitismus vůbec někdy v lidech vyvolávat negativní reakce a zda se německé cíle nevydaří. Kniha se tím pádem v žádném případě nesnaží hrát na city. Emoce vyvolává, ale nikterak násilně, nuceně. Jednotlivé informace čtenáři předává prostě tak, jak jsou.

Příběh nás zavádí k úspěšnému židovskému obchodníkovi Ottu Silbermannovi v době těsně po pogromech, které v Německu proti Židům začaly. Hlavní hrdina je nucen opustit manželku (árijku), aby ji nevystavil ještě většímu nebezpečí. Tím začíná jeho cesta na útěku. Útěku někam a zároveň nikam.
Příběh knihy Cestující stojí z velké části na rozhovorech, které Otto vede s různými lidmi, které náhodně potkává, případně na rozhovorech, které někde slyší. Ottův vzhled nenese typické židovské rysy a tak se Otto setká zblízka i se členy nacistické strany. Díky tomu se hlavní hrdina a s ním i čtenář setkávají s různými myšlenkami, různými názory. Setkává se s dalšími utečenci, lidmi, kteří i když zjistí, že je Žid, nemají problém s ním komunikovat, ale stejně tak s lidmi hrdými na své stranictví. Otta je velmi silný člověk. Před nástupem antisemitistických myšlenek byl velmi úspěšným a bohatým mužem. Ve chvíli, kdy se doba zhoršuje odchází, aby chránil své blízké, zároveň se ale nevzdává, bojuje.

Kniha pro mě byla neskutečně silná. To, že se z úspěšného muže stává utečenec jen kvůli jeho původ, to je pro mě neskutečné. To, že se stále dějí obdobné věci a to, že takovýchto příběhů za druhé světové války existovalo v různých obdobách mnoho, to všechno je pro mě nepředstavitelné a děsivé. Kniha na mě působila, jako psaná tak trochu bez emocí, s odstupem a o to silnější pro mě byla. Cestující je taková nenápadná kniha, moc o ní zatím nebylo slyšet, ale pro mě překonala hity, které se tématu druhé světové války věnují.

Cestující je kniha plná promluv. Děj není akční nebo strhující. Není to ten druh knihy, v současné době tak rozšířené, kde nacházíte na první pohled drsné a brutální prostředí plné násilí, ve kterém vykvete vášnivá a strhující láska. O to horší čtení to vlastně je. Cestující je neskutečně uvěřitelný, realistický a o to víc pro mě byl mrazivý.

Knihu bych doporučila všem, které zajímá druhá světová válka, ale nevyžadují od knih nával romantiky. Pokud se rádi zamyslíte nad rozhovory a dáte si dohromady reálnou historii s tím, co hlavní hrdina v knize slyší, dá vám kniha mnoho. Místy působí velmi zoufale, jinde až nadějeplně... Jako bonus se velmi dobře čte a osobně musím zmínit i její obálku, která je podle mě absolutně nádherná.

Cestující se mi moc líbil a určitě, pokud je to vaše oblíbené literární téma, vám ho doporučuji a hodnotím ho 80 %.

Kniha Cestující vyšla pod značkou Kontrast. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Cestující si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))