Hlava v knihách

Kniha Washingtonovo náměstí mě zaujala nejprve svou obálkou. Je totiž zvolená perfektně a hned ve mně evokovala příběhy, které mám ráda. 19. století (ale klidně se podívám i do 18.), romantika, ale ta hezká, ne současná... Anotace naznačovala, že by opravdu mohlo jít o příběh v takovémto stylu. Neváhala jsem tudíž a po knize Washingtonovo náměstí sáhla.

Příběh knihy je ve své podstatě jednoduchý. Hlavní hrdinkou je Catrine. Je dcerou známého newyorského lékaře. Je jí přes dvacet a je neprovdána. V 19. století přece jenom dvacetileté dívky bývaly už většinou minimálně zasnoubeny. Catrine není prvoplánová krasavice. Otcem je dokonce i popisována tak, že vyznívá jako lehce hloupá. Peněz však bude mít po mamince, která zemřela když byla dívka malá, mnoho. Něco získá samozřejmě i po úspěšném otci. Když se objeví nápadník Townsend, který je šarmantní a velmi hezký, otci se nepozdává, že je jeho zájem o dceru upřímný a myslí si, že v něm velkou roli hrají právě finance, kterými dívka bude disponovat. Uvědomme si, že je 19. století. Dívčin otec může do těchto věcí zásadně zasahovat.

Na knize jsou podle mě tím nejsilnějším právě postavy a jejich vztahy. Catrine je, jak jsem již zmínila, dívka, která neoplývá extrémní inteligencí. Není však ani hloupá. Já bych ji popsala jako naivní, důvěřivou a až moc čestnou. Svého otce miluje a váží si ho, nechce ho zklamat. V knize sledujeme její vnitřní spor mezi štěstím, které od Townsenda očekává a mezi vnitřním pocitem, že se musí zavděčit svému otci, ke kterému chová vysokou úctu. Velice zajímavé je pozorovat i jejich vztah, který nastalá situace mění. Oba dva mají jednu společnou vlastnost - jsou tvrdohlaví a je otázkou, kdo z nich nakonec ustoupí. Do děje také zasahuje teta Pennimanová. Paní Pennimanová je sestra Caterinina otce. Ovdověla a nastěhovala se k němu a pomáhala s výchovou Catrine. Je romantička a na rozdíl od otce vztahu mladých lidí přeje a snaží se napomáhat. Zda to bude k dobru nebo spíše na škodu, toť otázka.

Vzhledem k názvu knihy jsem možná čekala i trochu více popisů samotného New Yorku. Že významná část příběhu bude sehrávat právě prostředí, ve kterém se odehrává. Tak to v knize ovšem podle mě nebylo. Což je škoda, protože zrovna New York mi přijde jako skvělé prostředí, ve kterém se příběhy mohou odehrávat a do doby Washingtonova náměstí jsem do New Yorku nezavítala v příbězích asi nikdy. Většinou šlo spíše o venkov.

Miluji Jane Austenovou (na rozdíl od romantik ze současnosti), a tak nějak jsem s velkými nadějemi očekávala, že by Washingtonovo náměstí a tím pádem i autor, Henry James, mohly být něčím v tomto stylu. Kniha Washingtonovo náměstí je opravdu tím pravým pro fanoušky Jane Austenové. Příběh je o něco temnější, než bývají právě ty od Austenové, ale zase ne tak, jako třeba Thomas Hardy. Henry James napsal příběh, který je zhruba někde uprostřed těchto dvou, mnou milovaných autorů a proto se mi tolik líbil. Mám strašnou radost, že jsem objevila nového spisovatele, jehož knihy budu postupně pořizovat. Opravdu jde o moc krásné a čtivé čtení, které se bude líbit nejen romantickým duším. (Já jsem důkaz!). Takovéto knihy a příběhy prostě miluji a moc mě čtení bavilo. Washingtonovo náměstí rozhodně doporučuji, hodnotím ho 80 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Washingtonovo náměstí od Henryho Jamese moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-)