@bettypavkova

úterý 22. září 2020

20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět - Gabriella Santini

září 22, 2020 12 Comments

Knížka 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět představuje osobnosti, které se nebály překonávat hranice známého světa – od bájných cestovatelů přes staré mořeplavce až po vědce, průzkumníky a průkopníky. Děti tak mohou sledovat úspěchy i dětství odvážných objevitelů jako Kryštof Kolumbus, Edmund Hilary, James Cook, Charles Darwin, Roald Amundsen, Nellie Bly nebo Neil Armstrong a nechybí ani tipy, jak na sobě pracovat, aby se taková osobnost jednou mohla stát i z nich.

Vím, že v knižní komunitě je běžné, že někteří z nás ujíždí na dětských knihách. A já nejsem výjimka. Prim pro mě v dětské tvorbě hrají ilustrace, aby to pro mě byla i pastva pro oko. Příběh pro mě většinou už nebývá u těchto knih tím nejdůležitějším. Když jde o knihu pro děti, která je populárně naučná a plná nádherných ilustrací, neočekávám, že bych se zde dozvěděla přespříliš nových informací. No, někdy se člověk prostě plete...


Kromě 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět, vyšly v této sérii další čtyři knihy. Konkrétně 20 výjimečných osobností, které změnily svět, 20 výjimečných fotbalistů, kteří vešli do dějin, 20 výjimečných dívek, které změnily svět a 20 výjimečných kluků, kteří změnili svět. Myšlenkou této série populárně naučných knih pro děti je to, že se děti dozví o dětech, které se staly slavnými. Ukazují, že i ti nejznámější a nejúspěšnější byli jednou dětmi a že i z malého čtenáře nebo čtenářky se může stát někdo takový.

Mně konkrétně, jak již víte, se do ruky dostala kniha 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět. Tato kniha je dělena do šesti částí. První se věnuje bájným cestovatelům (například Odysseus), druhá mořeplavcům a objevitelům (proslulý Kryštof Kolumbus), třetí vědcům a průzkumníkům (Charles Darwin), čtvrtá archeologům a paleontologům (Howard Carter), pátá průkopníkům (Neil Armstrong) a šestá slavným cestovatelům. Jména v závorce jsem tady uvedla jen pro představu. V knize jich samozřejmě najdete více. Jak název napovídá, 20. Co se mi na knize moc líbí je to, že objevitelé jsou zde vybráni v celém průřezu dějin. A k tomu odkazuje v závěru knihy i časová osa, na které jsou jednotlivé osobnosti zakresleny. Samozřejmě - pro dospělého čtenáře je to jen roztomilý bonus, protože se v čase poměrně dobře orientujeme. Malým čtenářům může časová osa ale pomoci zorientovat se a uvědomit si spojitosti a vývoj světa.

Všechny texty v knize jsou vyprávěny z pohledu postav. Vypráví svůj příběh, který začíná nějakou konkrétní situací, v které se postava nachází. Nechybí tedy ani dialogy a podobně. Což je úžasná věc. Ze vzdělání se okamžitě stává zábavné čtení příběhů. A děti se nejlépe učí, když si neuvědomují, že se učí. To mi věřte. 

Kniha je proloženo obrovským množstvím barevných, poutavých ilustrací, které jsou nádherné. Ilustrace jsou opravdu velmi barevné. Na první pohled můžou působit, že jsou opravdu cílené na děti. Když jsem se však podívala podruhé... ilustrace jsou prostě nádherné. Z toho, že ilustrují dětskou knihu zde zůstává pouze výrazná barevnost, která malé čtenáře uchvátí. Ilustrace jsou prostě krásné a upoutají nejen děti, ale i rodiče. O ilustrace se postaralo celkem 6 ilustrátorů. Na konci knihy najdete jejich krátké medailonky i soupis toho, kterou postavu ilustroval kdo. O texty se postarala Gabriella Santini. 

Příběhy jsou poměrně krátké. Většina z nich se nachází na dvou stránkách a je dokreslený dvěma velkými a několika menšími ilustracemi. Písmo je větší. Děti si knihu tedy mohou bez problémů číst sami. Dobrou variantou může být ale zvolit i knihu na čtení před spaním. Rozdělení do krátkých kapitol tomu rozhodně přispívá.

20 výjimečných objevitelů je úžasná publikace pro děti. Samozřejmě se zde dozvědí o nejznámějších jménech, některá z nich jsem vám prozradila v recenzi výše. Je zde ale i spousta objevitelů, o kterých jsem sama neměla tušení a moc ráda jsem se o nich dozvěděla. Rovnou upozorňuji, nechybí zde ani ženské objevitelky. Právě o nich jsem většinou skoro nic nevěděla. Z těch méně známých jmen vám prozradím právě jedno ženské jméno - Freya Stark. Ta mě velmi zaujala. Jako dospělý čtenář jsem pak samozřejmě využívala síly internetu a některé informace o ní jsem si dohledávala dál. Jak ale vidíte, i dospělý čtenář se v této knize může dozvědět leccos nového!

Tohle je velké doporučení. Já nemám co vytýkat. Kniha je krásná, barevná, poutavá i velmi edukativní. Vzdělává formou, která děti bude bavit a za mě je to prostě perfektní volba pro všechny rodiče. A taky pro všechny z vás, kdo máte rádi krásné dětské knihy. Za mě prostě jo, tohle chcete číst! Knize dávám 100 %, protože naprosto splnila má očekávání.

Za poskytnutí knihy 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět moc děkuji literární kampani Novinka měsíceTady na jejich webu najdete obrovské množství informací o knize a i spoustu ukázek. (Nejen z 20 výjimečných objevitelů, ale i z dalších knih ze série. :-)). 

sobota 19. září 2020

Asi to skončím - Iain Reid

září 19, 2020 7 Comments



 

Jede se představit rodičům svého přítele Jakea, jenže zimní návštěva odlehlé farmy asi není nejlepší nápad, zvlášť když se kolem vztahu těch dvou od začátku vrší pochybnosti. Jakeův domov se sice nachází jen dvě tři hodiny jízdy z města, ale stejně by pro ni asi bylo bývalo lepší nikam se nehrnout, protože nadaný vědec, s nímž se zná sotva sedm týdnů, je pořádný intelektuální svéráz. A ten vemlouvavý Hlas v mobilu, který jí denně naléhavě volá, si neumí k nikomu známému rozumně přiřadit…

Když pár dorazí na farmu, v mrazu se válí mrtvá zvířata a samo stavení uvnitř vypadá málem jako motel Normana Batese. Křečovitě usměvavá máti je chodící sbírkou neuróz a Jakeova prababička zešílela. Další hrůzy tam snad nečekají – avšak co ve sklepě…?
Debutová novela Kanaďana Iaina Reida výtečně vrství a převrací děsivé zákonitosti oblíbeného viktoriánského žánru ve zprávu o duši, z níž tuhne krev ještě víc, než je v nelítostné tundře nezbytné. Nejočekávanější horor sezony na filmové plátno pro kanál Netflix převedl další znalec pokroucených závitů dnešní lidské mysli: oscarový scenárista a režisér Charlie Kaufman.

Nepamatujete si někdo na knihu Sok od Iaina Reida? Přesně od stejného autora je i kniha Asi to skončím. Sok mě bavil. Moc. Byl zvláštní, člověk o něm musel přemýšlet a často nevěděl, co si myslet. Ale nakonec byl vlastně strašně fajn. Jen člověk nemohl pouze číst, ale musel i přemýšlet. Když jsem viděla krásnou obálku jeho nové knížky, která se jmenuje Asi to skončím, neváhala jsem. Chtěla jsem zkusit i tuhle. Bude taky tak zvláštně jiná?

Ano, je. Hned vám to řeknu. Není to jednoznačné čtení. Musíte se pořádně zamyslet. Kniha je prezentována jako horor a on to vlastně horor je, ale osobně mi přijde, že výraznějšími prvky v této knize jsou psychologický román. A výraznou roli tady také nesou filozofické úvahy. Co ale musím říct, chvílemi mě během čtení opravdu příjemně mrazilo. A to se moc často nestává. U knih se bojím málokdy. A tentokrát mě opravdu příjemně mrazilo.

Kniha vypráví příběh dvou mladých lidí. Páru. Znají se chvíli a vydávají se na návštěvu k jeho rodičům. Na opuštěnou farmu. Cesta je dlouhá a pár spolu probírá spoustu věcí. Hlavní hrdinka se také často utápí ve vlastních myšlenkách, zamýšlí se nad různými tématy. A velké množství se týká jejich vztahů, vztahů všeobecně. To jsou ty části, které přináší velké množství zajímavých myšlenek a zamyšlení, místy právě až filozofických. 

Asi to skončím je nesmírně čtivá záležitost. Když má člověk čas, je to skoro jednohubka. Je to ten typ knihy, ze které přečtete během hodiny skoro polovinu, protože se tak moc dobře čte. Musíte se ovšem připravit na to, že to není tradiční čtení s jednoznačným dějem. Musíte přemýšlet, přistoupit na autorovu hru a vkládat do čtení vlastní myšlenky, názory a předpoklady. Myslím si, že hlavní myšlenka knih od Iaina Reida je ta, že každý je pochopí jinak, pro každého budou odrážet to, co aktuálně prožívá. Příběh vám nenaservíruje na červeném podnosu, ale o to víc si čtení vlastně užíváte. Autorův styl psaní je velmi jednoduchý. Píše prostě, bez příkras. Jeho způsob psaní působí sám o sobě až chladně. O to děsivější kniha je.

Stará farma, na kterou hlavní hrdinové jedou, je opuštěná. A je to opravdu pěkně strašidelné místo. A pak je tady taky stará, velká, prázdná škola. A ta si s farmou nikterak nezavdá. Tematiku děsivých domů mám ráda. A ty v této knize asi vedou na plné čáře. Děsivé byly vážně pořádně. 

Na čtenáře může kniha působit zpočátku zvláštně. Dlouhá cesta autem může působit zbytečně. Opak je ale pravdou, myšlenky, které hlavní hrdinku během této cesty napadají jsou velmi zajímavé a člověk poznává její osobnost... a také zjišťuje, že něco nesedí a že něco možná bude jinak, než se zdá. Nemůžu ovšem popřít, že první polovina knihy mohla být o něco málo kratší. Pár stran, které by se mohly vypustit, by se určitě našlo. Celý příběh je prokládán stranami, které jsou psány kurzívou. Jde o dialogy, které nám o něčem vypráví. Nevíme o čem, ale postupně nám ledacos odhalují... Něco děsivého. Postupně si začnete spojovat dvě a dvě dohromady. K jakému závěru se ale doberete, to je částečně vlastně i na vás. Autorovi se nedá věřit. 

Kniha by mohla být odpočinkový a velmi čtivý horor. Kdyby ovšem byla jasně strukturovaná a příběh jednoduše načrtnut. Tady se vlastně mísí jednoduchý, prostý styl se zajímavými myšlenkovými pochody hlavních hrdinů, které podněcují i samotného čtenáře k tomu, aby přemýšlel. Asi to skončím rozhodně není čtením pro každého, ale pokud máte rádi zajímavé až zvláštní knihy, které "jen tak" nečtete, tohle vás bude bavit!

Je to skvělé. Až překvapivě skvělé. Sok byl velmi dobrým čtením, Asi to skončím mě bavilo ještě o něco více. Dokonalé to ještě není, ale pokud se dočkáme i autorových dalších knih, přečtu si je stejně ráda jako tyhle dvě. Protože budu očekávat, že budou zase o chlup lepší a lepší. Pro zajímavost, recenzi na Soka najdete tady.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Asi to skončím moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-)



úterý 1. září 2020

Lunapark - Stephen King

září 01, 2020 11 Comments


Píše se rok 1973 a jsme v zábavním parku na malém městě v Severní Karolíně. Devin Jones, vysokoškolák s literárními ambicemi a čerstvě zlomeným srdcem, se rozhodne pracovat přes léto u kolotočů. Najde si mezi světskými nové přátele, kteří ho nakonec přijmou mezi sebe, zachrání jednomu děvčeti život, spřátelí se s umírajícím chlapcem a zamiluje se do jeho krásné matky. První polovina příběhu je milá a nostalgická, ale už zde se jako spodní proud táhnou zlověstná znamení. Devin se dozví nejen to, jak se obsluhuje kolotoč, ale i to, že ve Strašidelném zámku byla před čtyřmi lety zavražděna dívka, jejíž vrah nebyl dopaden a dívčin duch se lunaparkem stále potuluje…

Letos už u Nakladatelství Beta vyšlo velké množství reedic mistrových starších knih. Fanoušci jásají, protože některé kousky už prostě nešly sehnat (a když, tak v řádech tisíců). Poslední reedicí, která vyšla, je Lunapark. Na Kinga poměrně útlá knížka, která láká hlavně svým prostředím. Mně osobně přišly poutě/lunaparky a podobně vždycky tak trochu děsivé. Hlučné, zmatečné... a americký lunapark v 70. letech 20. století? O to lákavější prostředí to pro mě ještě je.

Příběh, který se v Lunaparku skrývá, je zpočátku (zhruba polovina knihy) vlastně úplně obyčejný. Devinovi je jednadvacet. Studuje na vysoké škole, je bezhlavě zamilovaný do své přítelkyně, ale také potřebuje peníze na další studium, a tak si na léto hledá brigádu. S přítelkyní to přestává klapat, dělá rozhodnutí bez něj... Devin nakonec narazí na inzerát nabízející práci v Lunaparku. A tak se přihlásí a vyrazí na pohovor. Asi je všem jasné, že místo získá a v létě se začne nořit do tajů atmosferického lunaparku, který se i Lunapark jmenuje. Devin přinese Lunaparku mnoho dobrého a práce ho baví. Zjistí ale, že před několika lety byla v Lunaparku zavražděna mladá dívka. Totožnost vraha však nikdy neodhalili. Koluje také legenda, že dívka se dodnes zjevuje v místě, kde zemřela. A Devina tento případ začne zajímat.

Je to King. A mě nesmírně těší, že se zde objevuje jeho tradiční dlouhý úvod. V téhle knize je však ještě jasnější, jak moc je důležitý. Lunapark má něco kolem 250 stran. U takto krátkých knih, které se ještě k tomu tak dobře čtou, mám obvykle jeden problém. Nedokážu se příliš sžít s postavami. Nemám na to jednoduše čas a prostor, protože knihu prolétnu. Lunapark jsem také prolétla. A postavy si neskutečně zamilovala. Nejen Devina, ale i další postavy, které se v příběhu objevují.

Nebyl by to Stephen King, aby do knihy nezapojil nějaké to nadpřirozeno, takže i toho se zde samozřejmě dočkáme. Je zde málo, ale důležitou roli sehraje. To se nebojte. Kromě nadpřirozena je to příběh o lásce i zlomeném srdci, o dospívání a hledání sám sebe. O zodpovědnosti za sebe i za jiné, příběh o přátelství. A taky o detektivní zápletce.

Detektivní zápletka. Ano. Něco, co u Kinga nebývá úplně nejběžnější. Tady se jí dočkáváme. Ale nedočkáme se pátrání v pravém slova smyslu, jak tomu u detektivek nebo thrillerů bývá. King nám "problém" nastíní, nechá vedlejší postavu, aby zjistila potřebné informace (bez nás) a hlavní hrdina pak všechno spojí dohromady. Proto se mi Lunapark hrozně špatně žánrově škatulkuje. Upřímně si nemyslím, že by to u této knihy šlo jednoduše a rozhřešení vám ani nenabídnu. Tahle kniha je pro mě žánrově skoro nezařaditelná, protože toho přináší strašně mnoho.

Celá kniha je Devinem vyprávěna zpětně. Vypráví ji již jako starý muž a jako vypravěč občas zasahuje do příběhu. Komentuje ho, předbíhá - občas něco malého prozradí ještě, než k tomu ve vyprávění dojde. Díky tomu můžeme odhadovat závěr. 

Stephen King částečně využil reálný slang z "kolotočářského" prostředí, částečně si ho vymyslel a i to dělá knihu o mnoho zajímavější. Ale i my ušáci se tenhle slang rychle naučíme. :-)

Lunapark mě získal nesmírně svými postavami a hlavně přátelstvím, které se zde objevuje. Samozřejmě i prostředím, které se s ubývajícím létem stává postupně depresivnější a depresivnější. Bavilo mě to, jak byl příběh zpočátku milý, opravdový, obyčejný i to, kam se postupně zvrhl. Bavil mě moc. A jsem až překvapená. Lunapark je pro mě jedna z těch trochu méně nápadných Kingových knih. Vyšla v roce 2013, takže je to King novější, ale přesto z něj cítím trochu té klasiky Kinga ze 70./80. let. Do knihy jsem se pouštěla s tím, že moc nevím, co vlastně čekat a nakonec jsem byla moc mile překvapená. Tahle tak trochu zapomenutá Kingovka mě chytila za srdce a aniž bych to tušila a očekávala, vyšplhala se mezi ty nejlepší od mistra. Možná i právě proto, že Lunapark je vlastně strašně milé čtení. Na Kinga až nečekaně. A já se někdy nechám ráda překvapit i od něj.

Lunapark vám doporučuji z celého srdce. Klidně i jako první knihu. Je kratší, parádně se čte a bude se vám líbit. Pak můžete směle přitvrdit.

Lunaparku dávám 90 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Lunapark moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu.