@bettypavkova

pondělí 21. ledna 2019

Skrytá píseň - Valentina Nazarova

ledna 21, 2019 3 Comments

Fanoušky Dívky ve vlaku pohltí tento záhadami naplněný thriller v rytmu kytar. Atmosféra rostoucího neklidu, ponuré prostředí nudného předměstí v Anglii rozhýbe zápletka plná zvratů. Ponořte se do zákulisí rock-n-rollu a prozkoumejte pokrevní pouta, talent, fanatické fandovství a zradu. 


Jednadvacetiletá Nika Lukina studuje v Londýně. Je krásná, temperamentní a má vše, co chce, nebo to alespoň dokonale předstírá. Nika má tajemství. Když jí bylo třináct, její milovaná starší sestra Jenya zmizela v malém městečku ve střední Anglii. Jediná věc, která Nika má, je sbírka ikonických rockových alb. Podle nich utvořila svou osobnost: vnímání krásy, lásky, života a svého vlastního já. 

Snaží se nemyslet na to, co se stalo. Až jednoho dne, těsně před Velikonocemi, ji minulost dostihne strašným způsobem, takže jí nezbývá než zjistit, co se vlastně tehdy stalo. Nika zveřejní sestřinu starou fotku na Facebooku v naději, že by ji někdo mohl poznat. Téměř okamžitě obdrží odpověď od ženy, která tvrdí, že byla nejlepší kamarádkou Jeniy, a Nika se vydává vlakem do Notownu, města, kde její sestra žila... 

Skrytá píseň je kniha, po které jsem pokukovala už dlouho, snad od té doby, co u nás v překladu vyšla. Nakonec však vždy dostala přednost kniha jiná a tak jsem neváhala, když se na Instagramu objevila o tuto knihu soutěž na které spolupracovala sama autorka knihy. A já měla to štěstí a byla samotnou autorkou vybrána - protože mám stejný hudební vkus jako hlavní hrdinka. Vyhrála jsem podepsaný kousek, čehož si nesmírně cením! Hned jak kniha dorazila, nedočkavě jsem se na ni vrhla.

Kniha je plná hudby. Hudba je hlavním motivem celého příběhu. A já mám hudbu moc ráda a přesně takovou, jaká se v knize zmiňuje. Mám ráda starý rock a i ten "né tak starý", který má ráda hlavní hrdinka Nika - i když její sestra nad ním ohrnuje nos. Každá část knihy je uvozená právě jednou písní, kterou při jejím psaní hlavní hrdinka poslouchá. Kniha je totiž psána formou zpráv na Facebooku. Kromě všeho pro mě byla kniha i zdrojem inspirace, co se hudby týče.

K těm zprávám. Nebojte se. Nejde o klasické chatování. Nic takového. Nika píše zprávy své nezvěstné sestře, jde tedy o jednostranné povídání a Nika své zprávy píše tak, že nebudete o nic ochuzeni a bude to pro Vás stejné, jako číst klasický román s normálním vypravěčem, beze zpráv. To mě velice potěšilo.

Samotný příběh mě nezklamal, ale ani jsem z něj nebyla nijak odvařená. Měla jsem asi moc velká očekávání, co se knihy týče. Příběh je chvílemi možná až překombinovaný a autorka často sází na náhodu. Nika prostě vždy narazí na tu správnou osobu, vždy se jí ozve ten pravý člověk a tak. Na druhou stranu autorka dokáže člověka dobře zviklat. Tipů na pachatele? Těch bylo, jéje... Správné rozuzlení mě však nenapadlo...

Kniha je velice čtivá. Čte se opravdu dobře a neuvědomuji si, že by v ní byly nějaké brutální scény. Skrytou píseň tedy řadím do takových těch "odpočinkových" thrillerů. Zaujme Vás, budete zvědaví, co přesně a jak se událo, ale vyloženě bát se nebudete. Postavy, se kterými se v knize setkáte by se Vám ovšem mohly líbit hodně. Nikdo není dokonalý, každý je svým způsobem reálný. Postavy jsou zároveň dobře rozlišitelné a "dávkovány" do děje postupně, tudíž byste neměli mít problém se v nich orientovat.

Nejde o vůbec špatnou knihu, nějaké mušky by se na ní našly, ale jsem upřímně zvědavá s čím dalším autorka přijde. Doufám, že přijde. Postupem času by se mohla vypracovat v opravdu velice kvalitní spisovatelku.

Knihu doporučuji, jde o originální příběh, který Vás lehce zasvětí do světa showbyznysu a hudby. I samotná zápletka byla originální - alespoň já ještě na podobný příběh nenarazila. Líbilo se mi i prostředí malého anglického města. Určitě po knize sáhněte. Dávám jí 75 %. 

čtvrtek 17. ledna 2019

Tatér z Osvětimi - Heather Morris

ledna 17, 2019 7 Comments



Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí.


O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají.

Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu. 

Kniha Tatér z Osvětimi proletěla sociálními sítěmi. Byla úplně všude. Nějak extrémně jsem si ji zpočátku přečíst netoužila, ale nakonec se to změnilo a já si ji přála k Vánocům. Od mamky jsem ji dostala a nakonec jsem se na ni vrhla hned jako na třetí knihu z vánoční nadílky...

Musím se přiznat, že prvních padesát stran jsem myslela, že Tatéra odložím. Prvních padesát stran se nic nedělo, Lale se netvářil nijak šokovaně z toho, kam se dostal a celkově na mě prvních padesát stran působilo jako cenzurovaných. Jakoby se někdo snažil zastírat hrůzy, které se v Osvětimi a nejen tam děly. Díky Bohu po padesáti stranách přišel zlom. V knize se začalo něco dít a i se už trochu více ukazovalo co všechno se zde dělo.

Lale měl neskutečné štěstí. A to mu samozřejmě přeji. Jde o reálnou výpověď muže, který Osvětimí prošel a je opravdu úžasné, jaké měl štěstí. Opravdu jako tatér patřil k tomu "lepšímu" a měl mnoho výhod. A díky těm výhodám také známosti, které mu třeba i zachránily život. I díky tomu si dnes můžeme přečíst příběh o velké lásce. Určitě je ale třeba u čtení Tatéra myslet i na vězně, kteří takové  štěstí jako on neměli a prošli si mnohem horšími věcmi.

Tatér z Osvětimi je z velké části hlavně výpovědí o jedné velké lásce. Tím, že jde o reálné události, nejde příběh příliš posuzovat. Možná jen tak, že Lale a Gita prožili opravdu neskutečnou lásku, která je po psychické stránce dost možná často zachraňovala a nutila dále žít...

Po prvních padesáti stranách se mi kniha začala i velice dobře číst a zbývajících dvě stě stran jsem nakonec přečetla za jedno odpoledne (a ještě mi zbyl čas na sto stran z knihy jiné...:-D). Myslím, že kniha se bude líbit určitě všem, kteří rádi čtou romantické příběhy a zároveň jim nevadí občasné popisování kruté reality.

Osobně už jsem přečetla poměrně dost knih, které se během druhé světové války odehrávají a musím říct, že jsem četla určitě lepší. Takové, které ukazovaly válku z pro mě zajímavějšího pohledu, nebo třeba lépe popisovaly samotné prostředí ve kterém se odehrávaly. (Pravda (a také velké plus) je, že na konci knihy najdete mapku Osvětimi). 
Je dost možné, že jsem díky tomu, jak byl Tatér všemi opěvován, čekala něco  víc, něco opravdu perfektního. Další věc je ta, že vyloženě romantiku nevyhledávám a v Tatérovi z Osvětimi je opravdu tím hlavním. Přesto knihu nakonec hodnotím 75 % a doporučuji.

neděle 13. ledna 2019

Hate List - Jennifer Brown

ledna 13, 2019 8 Comments


Před pěti měsíci střílel Valeriin přítel Nick na spolužáky v kantýně. Valerie se ho pokusila zastavit a jeden život tak zachránila, ale kvůli seznamu, který pomáhala sepsat, je podezřelá ze spoluúčasti. Byla na něm jména lidí a věcí, které oba nenáviděli. Pro ni to byla jen slova na papíře, pro něj však cíle k odstranění. Po létě stráveném v ústraní se teď Val vrací do školy. Pohledy spolužáků i vlastní rodina jí neustále připomínají, čeho byla součástí. Musí se vypořádat nejen s Nickovou smrtí, ale především s důsledky toho, co udělal. Vina padá i na ni, ale jakou roli vlastně při tragédii sehrála? Dokáže odčinit to, co pomohla stvořit, ale nikdy nechtěla přivést k životu?

Hate list je další knihou, kterou jsem dostala k Vánocům a stala se druhou knihou, kterou jsem po Vánocích rozečetla a taky rychle dočetla.

Hate list mě neskutečně zaujal svým tématem. Příběh dívky jejíž přítel začal střílet ve škole a několik spolužáků zabil, několik zranil. Jako jeho přítelkyně je s tímto činem spojovaná, přestože i ona byla postřelena. K podezření přispívá i hate list. Seznam na který spolu zapisovali jména lidí, které nenáviděli.

Více než o samotném útoku je kniha o vyrovnávání se s následky. Hlavní hrdinka a tím pádem postava kterou nejvíce sledujeme je  Valerie. Díky ní se dozvídáme útržky toho, jak se se situací vyrovnává zbytek školy. 
Samotná Valerie mi  prvních několik kapitol strašně vadila. Byla hrozně ufňukaná, nebyla schopná se postavit čelem tomu, co se stalo. 
Zpočátku sledujeme v knize dvě linie. Před a během útoku a po útoku, kdy se Valerie vrací do školy. Ufňukaná a protivná byla v kapitolách z minulosti a v několika prvních ze současnosti. Později u ní došlo k určitému vývoji a to pro mě byla na knize  jedna z nejlepších věcí. Ono je to vlastně to, o čem celá kniha je. O tom, jak Valerie prochází různými fázemi, jak se vyrovnává s okolím, kdy si už konečně nechá pomoci, hledá sama sebe...
Na to, jak jsem Valerii z počátku nemohla vystát jsem si ji postupně hrozně moc oblíbila a strašně jsem jí přála, aby s ní dopadlo všechno dobře.

Kniha se velice dobře čte, což se od young adult thrilleru asi tak nějak očekává. Toto očekávání tady bude určitě splněno. Knihu jsem  měla přečtenou opravdu dost rychle. Přesto bych neřekla, že jde o vyloženě oddychové čtení. Vzhledem k tématu jde opravdu o něco složitějšího. Hlavní hrdinka se musí vyrovnat tím, že její přítel byl vrah a ona o něj přišla - přes to všechno ho stále miluje. Dále je podezřívaná, nenáviděná, probírána v tisku, horší se jí vztah s rodiči...

Nejsem cílovka. Věkově jsem už prostě trochu jinde a dost možná proto mi některé Valeriino chování  přišlo naprosto nepochopitelné a měla jsem chuť ji proplesknout. Ona se ale asi chovala na svůj věk adekvátně. Myslím si, že jde pro knihu, která bude skvělá pro čtenáře od 13 do 16 let. Ti si z ní budou moci i opravdu něco převzít. Téma šikany je zde také jedno z  těch podstatných a proto pro čtenáře, kteří jsou ve věku, kdy je nejvíc ohrožuje, bude kniha ideální.

Knihu bych ale doporučila i starším čtenářům, kteří si chtějí přečíst něco se zajímavým tématem a co se zároveň orientuje na psychologii a vývoj postav. Kniha nebyla opravdu vůbec špatná a hodnotila jsem ji 75 %.

pátek 4. ledna 2019

Nyxia - Scott Reintgen

ledna 04, 2019 8 Comments

Nejmocnější zbraň. Nejvyšší cena. Vítěz bere vše. 
Nyxia – nejcennější látka ve vesmíru dokáže proměnit váš bídný život v lesk a slávu. Ale při pokusu o její získání můžete ztratit víc než jen čas. Troufnete si kvůli ní i zemřít?

Život Emmetta Atwatera rozhodně není procházka růžovou zahradou. Jeho matka bojuje s rakovinou, otec neustále pracuje, aby uživil rodinu. Jednoho dne se naskytne příležitost, jak rodinu navždy zabezpečit. Příležitost, která ho možná bude stát život. Přesto Emmet neváhá a přihlásí se do projektu Genesis 11, kde s dalšími chlapci a děvčaty z celého světa trénuje pro vesmírnou misi.
Pouze osm z nich bude vybráno pro cestu na planetu Eden, kde se nachází vzácná látka Nyxia, a získá bohatství a slávu. Jenomže cesta za vítězstvím je může stát život. Emmett se bude muset postavit tváří v tvář konečnému rozhodnutí: vyhrát za každou cenu, nebo najít způsob, jak bojovat a zůstat dobrým člověkem.
Nyxia v sobě kombinuje vše, co můžete chtít od správného sci-fi:
- statečného hlavního hrdinu
- vesmírné lodě
- mimozemské civilizace
- tajemnou hmotu
- boj na život a na smrt

První díl vesmírné trilogie Nyxia vás vtáhne do svého nepředvídatelného příběhu s akčními scénami a rozmanitými postavami, které si zamilujete. Rozhodně by neměla uniknout pozornosti fanouškům knih jako Hunger Games, Labyrint: Útěk či Enderova hra.
Když mi byl Knihami Dobrovský nabídnut tajemný vánoční dáreček, byla jsem neskutečně zvědavá co se v něm bude ukrývat a samozřejmě jsem souhlasila, že bych si "tajemnou knihu" ráda přečetla. Věděla jsem, že se v balíčku bude ukrývat kniha, která teprve bude vycházet pod značkou King Cool. Tato nová značka se zaměřuje na Young Adult knihy. Bylo mi tedy jasné, že mi s největší pravděpodobností přijde čtivá pecka. A taky reading copy! Moje první reading copy. Panebože, jakou já měla (a stále mám radost!).
Balíček mi dorazil neskutečně rychle a já ho ještě rychleji začala otevírat (řidič PPL si musel myslet, že dovezl balíček naprostému cvoku :-D). Z balíčku na mě vykoukla reading copy knihy Nyxia od amerického spisovatele Scotta Reintgena. Hned jsem si zjistila, že jde o Young Adult sci-fi a že to má být naprostá pecka (čemuž napovídá i hodnocení knihy na Goodreads). Má jít o nejočekávanější sci-fi roku 2019 a o knihu, která je přirovnávaná například k Hunger Games. Kromě knihy na mě vykoukla samotná Nyxia (v anotaci výše nebo v recenzi níže zjistíte, co vlastně Nyxia je), záložka a letáček lákající na přečtení Nyxie.
Včera jsem se do Nyxie konečně pustila (chtěla jsem ji číst v klidu a ten přes Vánoce moc nebyl) a dnes jsem ji dočetla. Ano. Tak dobře se čte. Nejde o žádného prcka. Kniha má 380 stran, ale čte se prostě naprosto perfektně.
Do ruky jsem ji však brala s rozvahou. Přirovnávání k Hunger Games jsem prostě brala s respektem. První díl Hunger Games je totiž opravdu skvělý a říkala jsem si, že vyrovnat se mu prostě jednoduché nebude. Moje obavy však po přečtení knihy vzaly za své. Já jsem z Nyxie prostě nadšená! 
Setkáváme se zde s poměrně velkým množstvím postav, jejíchž cílem je být nejlepšími ve výcvikovém program probíhajícím ve vesmírné lodi Genesis 11. Tento program je má připravit na práci na objevené, mimozemsky obydlené planetě Eden. Jejich cílem bude těžba Nyxie. Látky, která dokáže skoro vše a díky tomu je tím nejdražším, co může člověk vlastnit. Ti, kteří výcvik zvládnou získají obrovskou (nejen) finanční odměnu, která jim změní život.
Hlavním hrdinou je Emmett. Je to hodný kluk. Během děje s ním ovšem procházíme situace, díky kterým začne bojovat i sám se sebou. Líbil se mi jeho vývoj i vývoj jeho vztahu s ostatními "učni". Na Genesis 11 se setkáváme hned s deseti mladými lidmi, kteří se snaží být nejlepšími. Autor jim nevěnuje přespříliš prostoru. Věnuje jim však prostor dostatečný na to, aby měl čtenář čas oblíbit si je a mohl i sledovat to, jak se vyrovnávají s jednotlivými situacemi a kým vlastně jsou. 
Hlavní náplní knihy je právě výcvik pro misi, která osmičku nejlepších čeká. To se mi hrozně moc líbilo. Tyhle části mě v knihách celkově baví hrozně moc (Právě výcvik v Hunger Games, vyučovací hodiny v Harrym Potterovi. Prostě to, kde se postavy (a my s nimi) dozvídají něco nového o světě/poslání/úkolu). Výcvik je náročný a taky velice akční. Celkově na Vás ve knize čeká i poměrně dost zvratů, které Vás budou motivovat k dalšímu čtení.
Kromě samotné akce se kniha věnuje i vztahům mezi jednotlivými postavami. Je protkaná přátelstvími i nenávistí, strachem a odpouštěním. Líbilo se mi, že autor popsal vztahy skupiny dospívajících opravdu hodně věrohodně i když jde o teenagery na vesmírné lodi. :-)
Kniha pro mě měla vyvrcholení několik. Určitě minimálně dvě. To úplně poslední mohlo být klidně roztaženo na víc stran. Vůbec by mi to nevadilo. Zhruba uprostřed knihy dojde k překvapivému zvratu. Opravdu jsem nečekala, že v knize dojde k něčemu takovému a to oceňuji!
Opravdu se máte na co těšit! Tohle si prostě musíte přečíst. Knihu Nyxia Vám rozhodně doporučuji a hodnotím ji 95 %.
Jsem strašně ráda, že jsem nový rok mohla zahájit knihou, která teprve vyjde, je skvělá a já vám tak můžu tenhle super kousek doporučit, ještě než vyjde. Strašně si toho vážím a mám neskutečnou radost, že jsem se na Misi Nyxia mohla vydat v předstihu. Nyxia bude vycházet 11. února a vy si ji můžete předobjednat na e-shopu Knihy Dobrovský, konkrétně tady.
Moc děkuji Knihám Dobrovský a Kateřině Valterové za tenhle úžasný dáreček k Vánocům. Opravdu si toho moc vážím!

úterý 1. ledna 2019

10 nejlepších knih, které jsem přečetla v roce 2018

ledna 01, 2019 25 Comments

V roce 2018 jsem přečetla spoustu knih. Opravdu spoustu. V dnešním článku bych Vám chtěla říct o deseti, které byly nejlepší. 

10. Hostitel - Stephenie Meyer

Hostitel byl dárek k Vánocům roku 2017. Měla jsem ho na wish-listu dlouho, protože od Stephenie Meyer miluju Stmívání. To je moje srdcovka (o tom si můžete přečíst tady). Byla jsem zvědavá i na Hostitele a nakonec jsem byla prostě nadšená.
Je to poměrně bichlička, ale pamatuju si, že přečtená byla za pár dnů. :-)
Meyerová i zde udržuje svoji laťku co se čtivosti týče, kniha se četla opravdu sama. Líbily se mi postavy i samotný příběh. Po přečtení Hostitele jsem samozřejmě shlédla i film a ten se mi taky moc líbil. Takže doporučuju oboje.
Recenze je k přečtení tady.

9. Jsem zpět - Brenda Novak

Jedním z recenzáčků, které se ke mně letos dostaly byla kniha Jsem zpět, která vyšla v edici Omega.
Jde o thriller, který mě naprosto uchvátil. Vážně se mi na něm líbilo snad úplně všechno. A to bych ještě nebyla já, obrovská šikulka, aby se něco úplně nepovedlo. Nevěděla jsem, že je to druhý díl! No ale ničemu to nevadilo, jen jsem si ten první "vyspoilerovala". Kniha se mi ale tak líbila, že i když vím, co se v prvním díle stane, chci si ho přečíst.
Mrazivý thriller se vším všude - skvělé prostředí a postavy, super zápletka, velice čtivé... A nemůžu se dočkat pokračování!
Recenzi na knihu Jsem zpět najdete na blogu. Konkrétně tady.

8. Čas vlků - Elisabet Nemertová

Spolupráce s nakladatelstvím Cosmopolis mi udělala obrovskou radost. Už nějakou dobu jsem měla totiž v merku knihu Čas vlků, která mě neskutečně okouzlila už na první pohled - obálkou.
Příběh se navíc odehrává za druhé světové války, což je prostě něco pro mě.
Kniha byla neskutečně nádherná, krásně se četla, zároveň nepatřila mezi ty hodně brutální knihy, takže vhodná i pro ty, co se těchto témat trochu bojí. Zároveň to není ani červená knihovna - vztahy řeší velice příjemně a rozhodně ne kýčovitě.
Jo, jo, jo! Tohle si prostě musíte přečíst a mít ve své knihovně!
Recenze na knihu Čas vlků je na blogu tady.

7. Dům mlhy a hněvu

Tohle je prostě láska. A shoduji se s většinovým názorem. Dvůr mlhy a hněvu je prostě lepší než Dvůr trnů a růží. O hrozně moc.
Miluju to. Miluju ten svět, miluju akce a zápletky, které děj provází, ale hlavně miluju postavy. To je pro mě největší kouzlo téhle série. Rhysand je prostě "dream boy" a všechny ho chceme že jo! (Snad si to nepřečte ten můj "Rhysand" :-D :-D).
Jsem strašně ráda, že autorka chystá pokračování téhle série. I kdyby měly být o padesát procent horší, pořád je budu neskutečně zbožňovat právě kvůli postavám.

Recenzi najdete tady.

6. Devět dní

Devět dní pro mě bylo neskutečným překvapením. Vlastně to bylo moje první postapo, které je lehce líznuté fantasy. Ono pozor. Pro mě to byla celkově jedna z prvních knih odehrávající se ve světě, který není ten náš, kterou jsem si zamilovala a díky které jsem i to fantasy letos začala mnohem víc číst. Kdybych si nepřečetla Devět dní, nesáhla bych pravděpodobně ani po Dvorech nebo po Hře o trůny!
Já si tenhle příběh prostě zamilovala. Prostředí, postavy, všechno. Byla to i jedna z prvních současných knih od české autorky, která se mi tak moc líbila. (Co jedna z prvních. On to byl snad úplně první, český současný počin, který jsem si tak zamilovala!). Devět ní je pro mě srdcovka a nemůžu se dočkat pokračování - Devět nocí - které má vyjít letos v únoru! :-)
Recenzi najdete tady.

5. Písečníci a bludný asteroid - Václav Dvořák

Jsem neskutečně ráda, že mi samotný autor, pan Václav Dvořák, poslal svoji prvotinu Písečníci a bludný asteroid k recenzi. Přesto, že je kniha pro mladší čtenáře, děti kolem 11 let, Písečníci mě naprosto okouzlili.
Příběh je krásný, kouzelný, milý. Při jeho čtení jsem měla takový krásný pocit, že je všechno jak má být. I ve chvílích, kdy se na stránkách knihy zrovna odehrávala dramata. :-)
Kniha má neskutečně nádherné ilustrace a celá je prostě výborná.
Je to takový Harry Potter ve vesmíru a stejně jako Harryho si příběh Písečníků oblíbí jak malí čtenáři, tak ti dospělí. Mně zbývá jenom doufat, že jednou  bude i pokračování! 
Recenzi najdete tady.
4. Vánoční říše - Joe Hill

Čtyři nejlepší místa letošního roku jsou neskutečně vyrovnané. Prostě tu trpím a ty knihy tak nějak házím nad sebe a pod sebe... 
Vánoční říše není o nic moc horší než ty, které ji předběhly.
Joe Hill má fantazii po svém taťkovi Stephenovi a ve Vánoční říši to je krásně poznat. 
Příběh, který vymyslel je úžasný a originální. Zároveň píše neuvěřitelně čtivě. Taťkovi opravdu šlape na paty. Myslím si, že možná dokonce sedne širšímu okruhu čtenářů než samotný Stephen.
Tohle bylo skvěle vymyšlené i napsané.
Recenzi najdete tady.


3. Pes - Kerstin Ekman

Pes je naprosto kouzelným, poetickým vyprávěním o štěňátku vyrůstajícím v severské divočině. 
Autorka píše nádherně, umí skvěle popisovat přírodu (to prostě ty "seveřani" umí!). Zároveň je hlavním hrdinou prostě štěně a mně se tahle knížka neskutečně líbila a je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Na třetím místě letošních knih je z toho důvodu, že jde o útlé čtení, které je neskutečně specifické. V seznamu "nejoblíbenějších knih všech dob" by získala paradoxně vyšší místo než ty, které ji tady předběhly, protože jsem si ji prostě zamilovala.
Knížku si musíte přečíst!
Recenzi na ni najdete tady.

2. Hra o trůny - Geroge R. R. Martin

Co tady psát víc? Prostě Hra o trůny. Jak já jí  nevěřila! Jak mně lezla krkem, že je všude její seriálová podoba (které stále odolávám a myslím, že v tom budu i úspěšně pokračovat). 
Kniha je geniální. Obrovské množství skvělých a vtipných postav. Brutalita, perfektní svět a kupodivu i jeho politická situace mě neskutečně bavila!
Hra o trůny je často porovnávána s Pánem prstenů a ano. Dokonce musím říct, že se mi četla lépe než právě LOTR, ale ten je taková moje srdcovka. :-)
No prostě si Hru o trůny můžete přečíst...
Recenze je k přečtení tady.

1. Pod kupolí - Stephen King

Jako to nejlepší letošního roku jsem nakonec zvolila Pod kupolí od Stephena Kinga. Ano, od Stephena Kinga, kterého tak zbožňuji. Takže lehce neobjektivně i proto je zrovna Pod kupolí na prvním místě. Jak jsem psala už výše, poslední čtveřice je neskutečně  vyrovnaná - nějak  jsem si však seřadit musela. :-D
Stephen King v Pod kupolí rozehrává hru s neskutečným počtem postav. Každá má takové vlastnosti, že si je nemáte šanci plést. 
Pod kupolí se dostalo mezi moje nejoblíbenější kingovky a to už je co říct. Rozhodně si ji přečtěte!

Recenzi na tuhle objemnou krásku si přečtěte tady.

Jaké byly vaše loňské nejlepší knihy? :-)