@bettypavkova

pondělí 24. září 2018

QUEEN: Rapsodie - Fielder Hugh

září 24, 2018 0 Comments


Kniha QUEEN: Rapsodie provádí čtenáře pozoruhodným a strhujícím příběhem britské hudební legendy. S hudebním fenoménem seznamuje čtenáře prostřednictvím svižného a zajímavého textu, citátů od členů kapely a dalších slavných hudebních hvězd a desítek atraktivních černobílých a barevných fotografií.
Když Queen vtrhli v polovině 70. let na hudební scénu, změnili tvář rockové hudby – a to doslova. Připomněli všem, že v rocku šlo vždy hlavně, a především o zábavu. S tímhle receptem uspěli víc, než si představovali ve svých nejdivočejších snech. Navíc měli Queen něco, co postrádaly všechny ostatní kapely na světě – zpěváka Freddieho Mercuryho. Freddie byl pravděpodobně největší rokenrolový showman dvacátého století.
Kniha QUEEN: Rapsodie popisuje kariéru čtveřice britských hudebníků, kteří ve své tvorbě experimentovali s glam rockem, prog rockem, hardrockem i heavy metalem. Nakonec našli svou vlastní, svébytnou hudební řeč, která z nich učinila jednu z nejslavnějších rockových kapel na světě. Jak tomu u většiny velkých hvězd světového rocku bývá, spočítat kolik Queen vlastně prodali desek je poměrně komplikované. Kapela sama potvrdila prodeje kolem 104 milionů desek, ale většina odborníků odhaduje jejich skutečnou výšku na dvojnásobek. Osmnáct jejich alb a osmnáct jejich singlů obsadilo první příčky světových hitparád.
I více než čtvrt století po smrti nezapomenutelného frontmana Freddieho Mercuryho mají Queen po celém světě miliony fanoušků. Hugh Fielder, autor knihy QUEEN: Rapsodie, mapuje cestu skupiny k celosvětové slávě a upozorňuje na významné okamžiky její strhující kariéry.
Skupina Queen patří jednoznačně mezi nejlegendárnější kapely. Hudební dějiny přepsali hned několikrát. Freddie Mercury byl snad nejlepším zpěvákem, kterého hudební svět kdy poznal.
Není divu, že kombinace 4 geniálních umělců vyvolala celosvětové nadšení. Jako obdivovatelka této kapely jsem zajásala, když jsem v edičním plánu Omegy objevila knihu, která se této skupině věnuje.
Kniha je nádherně zpracovaná. Je v ní mnoho barevných fotografií z různých dob. V knize tedy objevíte fotografie ze začátků skupiny až prakticky po současnost. Samozřejmě v knize nenaleznete pouze fotografie, ale jsou v knize tím nejvýraznějším. Autor nás však seznamuje i s historií kapely. Dozvíme se zde, jak se vlastně členové postupně sešli, dozvídáme se zde o tom, jak si vedly jejich první hity v hitparádách jednotlivých světadílů a které je vyšvihly na úplný vrchol. Dostaneme se zde i o posledních chvílích, které kapela strávila v původní čtveřici - s Freddiem. Dozvídáme se zde tedy o všech důležitých událostech, které skupiny ovlivnily.
Kniha je také doplněna spoustou citátů. Jak od členů skupiny tak ale i od jiných hudebníků, kteří oceňují dílo a show, kterou tato skupina dokázala vytvořit.
Skalní fanoušci hudby všeobecně by rozhodně neměli opomíjet skupinu Queen a k zjištění základních informací tato kniha slouží skvěle. Lidé, kteří Queen zbožňují si tuto knihu pořídit musí. Je opravdu nádherně zpracovaná. Hrozně mě bavilo listovat v ní a prohlížet si fotky, které text doplňují. Jde o ten tip knihy, ke které se budete vracet často, protože její čtení i prohlížení si budete užívat pořád do kola. Zároveň do u krásný kousek, který bude zdobit knihovnu, protože kniha je opravdu krásná. 

Je pravdou, že se v knize dozvídáme opravdu pouze ty důležité momenty a základní informace. Nejde o knihu, u které byste strávili několik dní, protože by v ní bylo tolik textu. Na jednu stranu je to trochu škoda, ale grafické provedení a nádherné snímky knihu zachraňují a dělají z ní krásný kousek.

Kniha mě rozhodně nezklamala. Její čtení a prohlížení jsem si neskutečně užila a jsem opravdu moc ráda, že ji mohu mít v knihovně. Doporučuji ji všem, kdo se o tuhle legendární skupinu zajímají. A vlastně i těm, kdo ne a chtějí si rozšířit hudbení obzory a znalosti. 
Knize dávám 90%.

Za recenzní výtisk knihy  QUEEN: Rapsodie děkuji nakladatelství Omega. Veškeré informace o knize naleznete tady a nebo si ji můžete rovnou objednat zde na eshopu Knihy Dobrovský.

středa 19. září 2018

Jsem zpět - Brenda Novak

září 19, 2018 3 Comments


Psychiatrička Evelyn Talbot se vrací do nápravného zařízení pro nejděsivější psychopaty z celé Ameriky. Evelyn neustále myslí na svou ponurou minulost. Její bývalý přítel Jasper Moore ji unesl, mučil a málem zabil. Evelyn zmizela beze stopy. O dvacet dva let později má Evelyn stále pocit, jako by na ni ve stínu někdo číhal. A dál se věnuje svému poslání: v Hanover House se snaží pomáhat a studovat ty nejkrutější psychopatické mozky. Když je přijat nový pacient Lyman Bishop, Evelyn si uvědomí, že by mohl být ideálním kandidátem pro výzkum. Je inteligentní a důvěryhodný, velmi jí připomíná Jaspera. Sotva kdo by tipoval, že tento muž byl odsouzen za únosy a vraždy několika žen. Ale jestli Evelyn ze svých děsivých zkušeností něco pochopila, pak je to fakt, že takoví lidé bývají nejnebezpečnější...

Znáte ten pocit, když čtete knihu a několikrát během četby si řeknete "PANEBOŽE!!"? Nestává se mi to úplně často. Pro něco takového mě kniha musí naprosto pohltit, musím přestat vnímat okolí a ocitnout se prakticky v ději. U knihy Jsem zpět se mi to stalo hned několikrát. Tenhle thriller je naprosto perfektní!

Stalo se mi to, co se mi nestává příliš často. Nevěděla jsem, že jde o druhý díl série. První jsem nečetla. Když jsem to zjistila, trochu jsem se zalekla, ale kniha mě anotací tak nalákala, že jsem neváhala a stejně se do ní rychle pustila. S potěšením můžu říct, že pokud Vás anotace naláká tak jako mě, klidně po knize sáhněte bez znalosti prvního dílu. Ničemu to nevadilo, nebyla jsem zmatená ani nic podobného. Minulost postav je představena i v tomto díle, tudíž víte o kom čtete a jakou si o něm máte udělat představu. Jediné co se stane je to, že zjistíte, co se odehrálo v díle prvním. U mě to však jenom prohloubilo chuť přečíst si zpětně i díl první. Přesto, že vím, co se v něm zhruba odehraje a jak skončí - stále mě láká. To jednoznačně poukazuje na to, jak skvělá kniha byla.

Hlavní hrdinka je psychiatrička Evelyn, která se stala jako šestnáctiletá obětí útoku svého přítele. Zázrakem se jí podařilo přežít. Podobný zázrak čekal i jejího expřítele, psychopata Jaspera, který unikl a i po 21 letech se mu daří skrývat před policií. Evelyn zážitek s Jasperem poznamenal nejen fyzicky, ale i psychicky. Psychické problémy jí stále brání v plnohodnotném životě. I to, její "boj s vnitřními démony" je součástí tohoto skvělého thrilleru. Postavy jsou velmi dobře poopsané. Mají zajímavou minulost. Bavila mě i romantická linka, která se v knize objevuje - není však tím nejvýraznějším v knize a i s ní dostává čtenář neskutečně mrazivý thriller.

Thriller je to opravdu mrazivý (nejen prostředím - odehrává se na Aljašce, ale i to mrazivou atmosféru skvěle dokresluje). Evelyn se totiž věnuje práci s psychopaty. Komunikace s jedním z nich - Lymanem Bishopem - mi připomínala snad nejlegendárnější scény z filmu Mlčení jehňátek. Samotné postavy na film několikrát naráží a já s tím musím jenom souhlasit. Pokud milujete Mlčení jehňátek, musíte tuhle knihu vyzkoušet. Rozhovory s psychopaty jsou prostě děsivé, ale zároveň i zajímavé. Pravděpodobně se neubráníte myšlenkám na to, kolik podobných osobností jste klidně mohli potkat na ulici... A to prostě děsivé je.

Kniha je skvěle napsaná. Samotný autorčin styl psaní je skvělý. Kniha je čtivá, stránky opravdu ubíhají neskutečně rychle a děj vás zároveň nutí neustále ve čtení pokračovat. Prostě knihu nemůžete odložit, protože se pokaždé stane něco, o čem chcete vědět víc. Zároveň děj úžasně graduje. Posledních sto stran prostě nebudete chtít odložit. A ten konec? Poslední věta knihy je děsivá a zároveň přislibuje pokračování. Pokračování, které nutně potřebuju. A pokud možno, co nejrychleji. Protože to bude další děsivá jízda. A možná ještě děsivější, než bych si dokázala překvapit.

Kniha byla perfektní. Dlouho mě žádný příběh tolik nepohltil. Zároveň jsem si dlouho neoblíbila žádnou postavu tolik jako Evelyn a jejího přítele, policistou Amaroka. Opravdu mě chvílemi příjemně mrazilo a zároveň jsem pokaždé, když jsem nemohla číst, nad příběhem přemýšlela a neskutečně se těšila, až se ke knize budu moci vrátit. 
Tohle je zatím rozhodně nejlepší thriller, který jsem letos četla. Zrovna jich tady mám na přečtení hromadu, ale upřímně se mi do nich teď nechce, protože mám obavy, že po knize Jsem zpět mě bude hrozně jednoduché zklamat... Tohle je prostě na 100% - jedna z nejlepších knih, co jsem letos přečetla.

Za recenzní výtisk knihy Jsem zpět děkuji nakladatelství Omega. Veškeré informace o knize naleznete tady a nebo si ji můžete rovnou objednat zde na eshopu Knihy Dobrovský.

pondělí 17. září 2018

Historie SS - Hitlerovy neslavné legie smrti - Nigel Cawthorne

září 17, 2018 4 Comments


„Nejlepší politickou zbraní je teror. Krutost budí respekt. Lidé nás mohou nenávidět. Ale nevyžadujeme po nich lásku – pouze strach.“ (Heinrich Himmler)

Schutzstaffel (SS), brutální elitu nacistické strany, založil Hitler v roce 1925 jako svou osobní stráž. Od roku 1929 stál v čele SS Heinrich Himmler, pod jehož vedením vzrostl počet členů těchto oddílů z původních 300 na více než milion. Nelítostní fanatici v černých uniformách, bezvýhradně oddaní Hitlerovi, umučili a zotročili miliony lidí. Toto je příběh vzestupu a pádu jedné z nejďábelštějších organizací na světě. Kniha je bohatě ilustrovaná dobovými fotografiemi.


Knihy o druhé světové válce mě opravdu zajímají. Jak beletrie tak odborná literatura. A právě po jedné vzdělávací knize jsem před nedávnem sáhla. Historie SS - Hitlerovy neslavné legie smrti pojednává, jak již název napovídá, o historii tohoto "ochranného oddílu". Samotnou mě nenapadlo, jak obsáhlé téma to může být.

Základní pojmy, které jsou spojeny s nacistickým Německem zná asi každý. Asi každý i tuší, co zkratka SS vlastně znamená. Myslím si však, že málokdo ví, jak komplikovaná historie za těmito oddíly stojí, s čím vším byly spjaty a do kolika "podskupin" se vlastně dělily. Díky této knize se však dozvíte opravdu velké množství těchto informací.

Kniha je skvěle zpracovaná. Odborný text, který obsahuje velké množství informací je psaný poutavě, což je obrovská výhoda této knihy. Při pročítání klasických učebnic, či různých odborných knih jsem vždy měla problém, že informace byly podávané tak, že jsem si z nich nezapamatovala skoro nic. Autorovi této knihy se však podařilo zkombinovat informace a čtivý písemný projev, což je naprosto skvělé. Opravdu si z knihy pamatuji spoustu informací, které jsem do teď vůbec neznala a také jsem si upřesnila nejrůznější známější pojmy.

Kniha je rozdělená do deseti kapitol. Schutzstaffel, Heinrich Himmler, Noc dlouhých nožů, Válka, Waffen-SS, SS-Allgemeine, Holokaust, SS na ústupu, Norimberk a ODESSA. Samotné názvy kapitol jasně poukazují na to, že kniha opravdu obsahuje dějiny SS od samotných začátků až po jejich konec. Dozvídáme se zde i to, jak byli členové SS souzeni v Norimberku a nebo například to, kdo všechno pravděpodobně stál za tím, že se několika příslušníkům podařilo po válce uprchnout.

Rozhodně nejde o knihu do kabelky. Jde o velkoformátovou knihu, ale má to své opodstatnění. Skoro na každé dvojstraně naleznete nejrůznější fotografie. Dále se zde nachází "zajímavosti" v rámečcích. Největší radost mi udělal ten, který "převáděl" německé hodnosti do českých překladů. Myslím, že tuto tabulku ocení i lidé, kteří čtou s tématem druhé světové války primárně beletrii. Často se v ní německé hodnosti vyskytují a díky této tabulce konečně budu vědět, jakou hodnost má která z postav.
Další skvělá ve je, že autor se snaží dobu o které píše zasadit do celkového kontextu dějin a právě za pomoci výše zmiňovaných rámečků čtenáři přináší i něco málo o první světové válce a podobných, na první pohled nesouvisejících momentech dějin či jiné zajímavosti. 

Kniha je opravdu skvělá. Je plná podstatných informací a zároveň psána formou, která zaujme i laiky. Informace podává přehlednou formou, kterou doplňují černobílé fotografie. Pokud se zajímáte o téma druhé světové války a zajímá vás právě i to, proč vlastně vznikala nenávist, kterou nacisté šířili, je tato kniha rozhodně tím pravým pro Vás. Hodnotím ji na 95 %.

Za recenzní výtisk knihy Historie SS - Hitlerovy neslavné legie smrti děkuji nakladatelství Omega. Veškeré informace o knize naleznete tady a nebo si ji můžete rovnou objednat zde na eshopu Knihy Dobrovský.

úterý 11. září 2018

"Pětka" - Pět knih, které všichni milují a já nesnáším

září 11, 2018 10 Comments


1. Selekce

Selekce si u mě na blogu vysloužila dokonce i samostatný článek, kde jsem tak nějak shrnula, proč ji nemám ráda. V kostce Vám to tady shrnu. Kniha je plná klišé. Dívka ze střední třídy zamilovaná do chlapce, který je z nižší kasty - a to je trestné. Chce o něj bojovat! Jenže... Pak o ní projeví zájem princ. Samozřejmě by se k princi neměla šanci nikdy dostat, proto zde existuje reality-show ve stylu Farmář hledá ženu. Hlavní hrdinka mi byla extrémně nesympatická. Tváří se jako největší drsňačka, ale je to jen ufňukaná mrcha. A taky to její jméno - America. Jak těžce originální! (A hrozně super patriotické).
Jasně jasně. Reality-show je od této knihy očekávaná. Jenže ani ta nebyla povedená. Dívky nemusely nic. Čekala jsem alespoň hezky popisované plesy, život v luxusu, šaty... Tak trochu jako plesy v knihách od Austenové... Jenže ono v té knize nebylo ani to. K dobru ji můžu přičíst akorát to, že jazyk je až tak moc primitivní, že ji přečtete během chvilky a moc času Vám nesebere. A obálku. Jo, ta se povedla. To se musí nechat.

2. Millénium

Druhé místo obsadí hned trilogie (ve finále pentalogie, pokud se nepletu, ale sebrání série mrtvému autorovi jako plnohodnotné pokračování prostě neberu). Všichni milují tuto detektivní sérii. V hlavní roli se zde představuje "rebelka" s piercingy a tetováními - hackerka. Silná, nezávislá a odlišná žena. Takové hodně originální. Což o to, to by vadit nemuselo. Průser je samotný příběh a to, jak ho autor napsal. Bez mučení se přiznávám. Nedočetla jsem ani první knihu. Zkoušela jsem ji několikrát. Dávala ji šanci v průběhu let a životních fází, ale ne, ne, ne, ne, ne. Ty strany, které jsem kdy překonala byly neskutečně nudné. Absolutně nic se na nich nedělo a to, jakým stylem je autor psal tomu nijak nepomáhalo. Za mě jedna véééliká nuda. Fakt to nešlo.

3. Trhlina

"Slovenská bomba!", "Slovenský King!", "Nejděsivější horor světa!". Tohle všechno jsem o Trhlině četla. Jako milovník hororů jsem ji nemohla nechat bez povšimnutí a neskutečně natěšená si ji koupila a hned se do ní pustila. A pak přišlo obrovské zklamání. Nevím čím začít. Tak zaprvé - nevěřím autorovi, že jde o reálnou "zpověď" (jde o údajnou zpověď, údajně ho někdo kontaktoval... No u Záhady Blair Witch taky tvrdili, že jsou to opravdové záznamy...). Ten důvod, proč mu to to nevěřím je hlavně ten, že by snad nikdo nemohl být tak hloupý a protivný jako právě vypravěč. Dále nevěřím tomu, že by dospělí lidé mohli jednat tak, jak jednají ti v knize. Kniha byla všechno jen ne děsivá. Od knihy, která získala slovenskou cenu za literaturu jsem očekávala něco. I kdyby mi nesedl příběh, čekala bych "bum", co se kvality textu bude týkat, ale ani to tam nebylo. Nebylo tam skoro nic. Kromě videí a článků, na které v knize autor odkazuje. Ty jsou opravdu dohledatelné a člověka rozptýlí od knihy. Je mi to vážně líto, ale tohle je zatím největší letošní zklamání. (Celou recenzi najdete tady).

4. Hunger Games - Síla vzdoru

Nepochopím, jak může autor dovolit, aby tak skvělou sérii potopil tak hrozným, závěrečným dílem. Hunger Games jsem četla už před pár lety. První díl jsem hltala (několikrát). Druhý díl jsem také hltala (i když tam už to bylo trošičku slabší). Třetí díl? Panebože, jak já se na něj těšila. A pak přišlo tohle. Já byla tak neskutečně zklamaná... To nejlepší, co na této sérii je, jsou Hladové hry. To, kolem čeho se vše motá v prvním a druhém dílu. To, co je asi nejděsivější na celém světě. A pak přijde závěrečný díl, kdy postavy jednají najednou naprosto nelogicky, Katniss se nominuje na jednu z nejprotivnějších knižních postav a kniha je najednou celá, celičká o politice. Tenhle díl není nic jiného, než politický boj, který je ale nudný. Nechápu, proč autorka i v závěrečném dílu nezachovala předchozí rámec hladových her. Proč nemohlo k "převratům" docházet za pomoci jich. Třetí díl by najednou nevypadal jako něco úplně jiného, než předchozí dva. A možná by tam nechyběla pořádná akce. Ta, která v Síle vzdoru pro mě byla pouze naprosto nucená. Ke všemu se tady projevil Rowlingovský komplex - neschopnost zabití hlavní postavy kompenzuje masakr v podobě zabití spousty nepodstatných a nějaké té vedlejší postavy... Ne, ne. Tohle prostě zničilo celou sérii.

5. Knihy Jo Nesba

Tady to bude trochu jinak. Od Nesba jsem jako prvního přečetla Sněhuláka. Hned jsem ho všem musela doporučovat a přečetli si ho snad všichni moji blízcí. Ta kniha byla dokonalá! Sněhulák je jednoznačně jedna z nejlepších detektivních knih, které jsem kdy četla! Co tu teda dělá, říkáte si. Dělá tady ostatní díly s Harrym Holem. Zkusila jsem jich po Sněhulákovi několik. Nemesis, Policie... Myslím, že jich bylo ještě pár. Nic. To bylo prostě nic. Další knihy byly neskutečně rozvleklé, bez nějaké zajímavé akce či zápletky. A pak jsem zase přečetla Lovce hlav. Samostatnou knihu bez Harryho Hola... A ta byla zase perfektní. Co to sakra je? Jasně. Tady nejde o nenávist k Nesbovým knihám. Spíš nepochopení. Nechápu, jak může psát někdo tolik knih tak nekonzistentní kvality.


neděle 9. září 2018

Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji - Martin Štefko

září 09, 2018 2 Comments


Ještě než Kovboj potkal Em, ještě než došel na konec svojí cesty a posadil se vedle Stephena Kinga, dorazil na místo, které na první pohled vypadalo jako dokonalý ráj na zemi. Může existovat ráj, když mrtví kráčí po zemi?

Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji je prequelem pro autorův vůbec první román - Mrtví kráčí po zemi. Autor doporučuje číst tento díl jako druhý, právě po jeho prvním románu. První román jsem nečetla, ale při četbě prequelu se to jako problém nejevilo. 
Zombie apokalypsa - to je moje oblíbené knižní i filmové téma, tudíž jsem byla ráda, když se mi autor knihy, Martin Štefko ozval, jestli bych neměla zájem  si jeho knihu přečíst. Jak se mi líbila? To se dozvíte dnes.

Nejdříve bych zmínila obálku, která se mi líbí neskutečně. Je super, že se autor rozhodl pro spolupráci s grafičkou. (Hodně český autorů má pocit, že když si obálku vytvoří sami, bude to bomba. No, nebývá tomu tak...). Zaprvé obálka vystihuje přesně jednu ze scén, které v knize naleznete. Za druhé, styl, kterým je udělaná mi krásně pasuje k tématu a trochu mi připomíná obal jednoho vydání Kingova Desperation. Což tak možná i může být. Autor i hlavní hrdina knihy jsou milovníky Stephena Kinga...

Příběh byl super. Vážně mě překvapil. Líbilo se mi prostředí, ve kterém se prakticky celý odehrával. Bylo promyšlené a přišlo mi poměrně originální. Kniha se skvěle četla. Autor rozhodně psát umí. Píše čtivě, umí ukončovat kapitoly tak, aby čtenář nechtěl odkládat knihu a pokračoval v další kapitole. Jediné, co bych možná trošičku vytkla, spíše však technické stránce knihy, je velikost fontu. Přišel mi hodně malý, ale to je nepatrný detail a čistě můj osobní vkus. Lépe se mi čtou větší písmenka, zpočátku jsem se bála, že to pro mě možná bude dost velký problém a kniha se mi nebude tak dobře číst, ale nakonec to požitku z četby neubralo.

Líbily se mi i charaktery postav. Hlavní hrdina je vtipný drsňák a jeho vtipné hlásky jsou vesměs trefné a čtenáře opravdu pobaví. V rozumné míře baví i štvou ostatní postavy, jejichž reakce na ně mi přijdou jako plus. Často v knihách, kde je vypravěčem hlavní postava, chybí reakce ostatních na jejich průpovídky. Tady ne. A dokonce působily realisticky. Takže paráda.

Autor na začátku knihy upozorňuje, že je kniha vhodná pro čtenáře od osmnácti let. S tímto jeho názorem se ztotožňuji. Kniha je plná poměrně naturalisticky popsaných brutálních scén (což mě osobně vůbec nevadí a v knihách to mám ráda), erotických scén, které jsou poměrně detailně popisovány (což nijak nevyhledávám, ale není to něco, kvůli čemu bych knihu odložila). Kvůli čemu jsem ale měla chuť knihu odložit byla scéna, která se odehrála zhruba třicet stran od konce. Podle mě by měly být v knize určité hranice, tak jako ve všem.Všeho moc škodí a tato scéna, respektive odhalení, které hlavní hrdina - Kovboj - učinil, ta byla podle mě přes čáru a s mým názorem se shodlo 5 z 5 známých, kterým jsem o tom vyprávěla. Myslím, že tahle část by mohla slabší povahy opravdu znechutit, protože se to stalo i mě a to opravdu nejsem žádná knižní citlivka. 

V první polovině knihy se hlavní hrdina i čtenář setkává s poměrně málo zombieky, to se však mění v polovině knihy, kde se dočkáváme skvělé akční scény, tak trochu ve stylu Walking Dead. I dále v knize si čtenář zombieky užije plnými doušky. Nejde tedy o plané sliby se zombie apokalypsou a následné řešení vztahů a psychologie postav. Ani nápad. Zde se člověk dočká vyvážené dávky všeho a to je super.

Sečteno podtrženo, kniha se mi vážně líbila a hodně mile mě překvapila. Jedna scéna mi názor na ni trochu pozměnila, ale rozhodně to neznamená, že bych knihu nedoporučila. Naopak. Pokud máte rádi drsné příběhy plné krve, mozků a vnitřností celkově a nezaleknete se jen tak něčeho, bude tohle kniha přímo pro Vás. Pokud už dlouho hledáte něco, co znechutí i Vás, otrlého čtenáře, rozhodně tohle zkuste. Knize dávám 80% a vážně je skvělá, jen škoda (pro mě) té jedné scény. Vlastně chápu, co tím chtěl autor říci. Chápu snahu o poukázání na všechny zvrhlosti, ale asi bych zvolila zvrhlost jinou. Přesto byla kniha opravdu velice dobrá a pravděpodobně si pořídím její "pokračování" a celkově asi omrknu další tvorbu Martina Štefka.

Ještě jednou děkuji za zaslání výtisku. :-)

pátek 7. září 2018

"Pětka" - Pět tipů na čtení v angličtině!

září 07, 2018 2 Comments

Zdravím Vás u dnešní Pětky.
V knižních skupinách na Facebooku se poslední dobou dost řeší, jakou knihu v angličtině začít číst jako první? Jak na to? Já bych Vám dnes chtěla v pěti bonech popsat, jak jsem do toho (poměrně úspěšně) skočila já. :-)

1. Nečtěte zrcadlové knihy!

Asi víte, co se pod "zrcadlovými knihami" myslí. Jsou to knihy, které přinášejí na jedné straně text v angličtině (nebo němčině, nebo ruštině, nebo jakémkoliv jiném jazyku) a na druhé je přeložený v češtině. Tento krok není podle mě dobrý, protože budete automaticky sklouzávat na stranu s českým textem. Budete to dělat víceméně automaticky a nakonec budete knihu číst v češtině.
V zrcadlovém textu jsou většinou "klasiky", které jsou zjednodušené a zkrácené. Jako lepší varianta mi přijde Penguin Readers. Jejich výběr najdete zde. Tyto knihy jsou řazené do různých "levelů" angličtiny. Na jejich stránkách (odkaz výše) naleznete testy, které si uděláte a zjistíte, která úroveň jste právě vy a v ní si najdete knihu o kterou byste měli zájem. Knihy jsou samozřejmě také upravené, ale jejich nabídka je obrovská - od klasik přes Lásku nebeskou až po Stephena Kinga. A jako plus nebudete skákat neustále na český text, protože ten tady nenajdete.

2. Správná kniha

Ono nejsou potřeba ani ti Penguin Readers. Já do toho skočila hned po hlavě - tedy po Harrym Potterovi. A doporučila bych to i Vám. Pokud máte nějakou (nejlépe) young adult oblíbenou knihu, kterou v češtině dobře znáte, zkuste právě ji. Pokud ji čtete častěji, nebude Vás nudit, protože jste zvyklí si ji opakovat a zároveň Vám nebude příběh proplouvat mezi prsty. Pokud máte blízký vztah k Harrymu Potterovi, doporučuji Vám ale právě jeho. Proč? Tak jako se v něm vyvíjí postavy, vyvíjí se i angličtina. První dva díly jsou opravdu lehké, třetí lehce přitvrzuje, ale není to ještě nic hrozného. Na čtvrtém už je vidět výraznější jazykový pokrok. Vaše anglické čtení postupuje úměrně právě sožitosti jazyka v knihách a to mi přijde prostě super.
Takže nejdůležitější pravidlo je jasné. Dobře zvolená, jednoduchá četba je prostě základ.

3. Zahoď slovník

Dobře, ne tak doslova. Občas můžete narazit na větu, která Vám nebude chtít dávat smysl i kdybyste se na hlavu stavěli, protože zrovna v ní budou čtyři Vám neznámá slovíčka. Nepomůže kontext? Prostě vezmete slovník. ALE všeho s mírou! I když nebudete znát polovinu slovíček, pořád to neznamená, že jejich význam neodhadnete díky kontextu! Pokud si budete překládat slovo od slova, smysl Vám dá věta stejně zhruba stejný, jako kdybyste ji naťukali do Google překladače (takže žádný) a hlavně Vás to bude neskutečně otravovat. Nikoho nebaví přečíst větu a zní přeložit čtyři slovíčka a takhle dál a dál. Samozřejmě - slovník v mobilu je skvělý kamarád, ale pokud ho budete nadužívat, brzy knihu v cizím jazyce odložíte nadobro.

4. Čtěte tak, jak jste zvyklí v češtině

Pokud jste zvyklí číst vždy pouze jednu knihu, tak jako já, vyvarujte se mojí chybě. Usoudila jsem totiž, zhruba před rokem, že knihu v angličtině si prostě tolik neužiji a tak ji budu prokládat jinou a hezky v češtině. Chyba! Nejsem tak zvyklá číst a neumím to. Proto cca před dvěma roky letěli Paper Towns brzy do kouta a já se k nim stále nevrátila. Pokud jste zvyklí číst více knih na jednou, máte možná vyhráno. Na druhou stranu, začátky jsou krušné a nevím, zda Vás nebudou "ostatní" rozečtené knihy od té anglické tahat. Ale na to nedbejte a prostě anglickou knihu čtěte tak, jako by byla česká. Udržujte svoje čtecí návyky stejné.

5. Hlavně se z toho nepo... kakat!

Ne vždy se to prostě povede. Můžete zvolit knihu, která na Vás prostě bude moc složitá, nebude Vás bavit, nebo to bude prostě "v blbou dobu a na blbém místě". Knihu odložte, zahoďte, zahrabte někam do kouta a dejte si pauzu. A hlavně se nebojte. Prostě sáhněte po knize jiné. Tématem či složitostí. Zkuste klidně něco pro děti, je to úplně jedno. Hlavně se nebojte nebo už nikdy po žádné knize v angličtině nesáhnete. Ať už bude ta první cizojazyčná kniha jakákoliv, potom, co ji dočtete budete nadšení! Budete na sebe pyšní a budete mít chuť číst další a další knihy v cizím jazyce. No a nakonec zjistíte, že třeba v té angličtině ubíhají stránky mnohem rychleji jak v češtině!

Jakou knihu jste jako první úspěšně zdolali v angličtině? U mě to byl právě Harry. :-) Knih, které se dají dobře doporučit jako první knihy v cizím jazyce, je určitě spousta. Určitě by nebylo špatné třeba Stmívání. Hodně lidí si pochvaluje Agathu Christie. Já bych určitě nedoporučovala starší knihy. Už taková Austenová v sobě skrývá poměrně dost "zastaralých" výrazů se kterými se asi většina z nás v cizím jazyce opravdu nesetkala. Každopádně šup do toho, čtení knih třeba v originále je prostě lahůdka! :-)

středa 5. září 2018

Nejtemnější část lesa - Holly Black

září 05, 2018 7 Comments



V lese leží na zemi skleněná rakev a v ní spí chlapec, který má na hlavě rohy a jehož uši jsou špičaté jako nůž...


Hazel žije se svým bratrem Benem ve městě Fairford, kde vedle sebe žijí lidé a kouzelná stvoření přezdívaná Lesní lid. Sjíždějí se sem turisté, aby na vlastní oči spatřili divy pohádkové říše, zejména pak rohatého chlapce. Jenže návštěvníci nevidí nebezpečí, které se zde skrývá.
Hazel a Ben si od pradávna vyprávějí smyšlené příběhy o chlapci ve skleněné rakvi. V jejich vyprávěních je on princem a oni chrabrými rytíři. Namlouvají si, že princ je jiný než ostatní Lesní lidé, kteří uzavírají s lidmi kruté dohody a číhají na turisty ve stínech stromů. Hazel ví, že není možné, že by se rohatý chlapec probudil.
Jenže přesně to se jednoho dne stane….
Celý svět se obrací vzhůru nohama a Hazel musí přijmout roli rytíře, na kterého si kdysi hrála. Je vtažena do víru nové lásky, musí se vyrovnat se zradou a rozhodnout se, na čí straně stojí. Dokáže v této roli obstát?

V podobě románu Nejtemnější část lesa se Holly Black, autorka mnoha bestsellerů, vrací k okouzlujícím pohádkovým příběhům, díky kterým se na počátku své kariéry proslavila.

Holly Black je poměrně známou spisovatelkou zaměřující se na young-adult fantasy. Konkrétně Nejtemnější část lesa můžete v současnosti sehnat za 29 Korun. I proto jsem se ke knize vlastně dostala. Jde o poměrně tenkou knihu, cca kolem 200 stran, což je na fantasy poměrně neobvyklé, no ne? Jak se mi kniha líbila se dozvíte v dnešní recenzi.

Příběh se může stát poměrně obsáhlý, což by mohlo potenciální čtenáře odradit, pokud si ho představí pouze na 200 stranách, ale určitě to tak není. Naopak byl příběh skvěle rozvržen a počet stran mu hrál jenom do karet.

Hrozně se mi líbí zasazení městečka, kde se objevují víly, do reálného světa. Popis toho, jak se díky své magičnosti stává městečko cílem spousty turistů na mě působilo realisticky. Kdyby to byla realita a nějaké takové městečko existovalo, bylo by o přesně takhle. Možná ještě ve větší míře. Upřímně nechtěli byste někam, kde jsou víly a nadpřirozené bytosti, kdybyste takovou možnost měli? Takové městečko by mělo rozhodně obrovskou popularitu.

200 stran dává možná menší prostor na propracování postav. V hlavní roli se představuje Hazel u které bych řekla, že se ji podařilo celkem pěkně a dostatečně vykreslit. Což bylo k její jisté úloze v příběhu ovšem nezbytné. Ostatní postavy (její bratr, princ apod.) takový prostor nedostávají. Víme o nich relativně dost informací, které v kostce určují jejich podstatu a jednání, ale detaily příliš neočekávejte. 200 stran knihy k tomu prostě nedává příliš prostoru. 

Co rozhodně oceňuji je jednodílná fantasy. V žánru fantasy se nám rozmohl takový nešvar. Sedm dílů je prostě málo. Přiznám se, že mě tyhle rozsáhle série spíše odrazují. Mám pocit,že utrácet za první díl je zbytečné, protože buď se mi to nebude líbit a bude mi k ničemu, nebo budu muset koupit dalších x dílů, abych se dopátrala konce. Bylo super přečíst si útlou knížku, která začínala i uzavírala fantasy děj. A byl super.

Kniha je čtivá, líbí se mi vykreslení světa víl a záhad a tajemství, které jsou s nimi spjaté. Líbilo se mi, že autorka vychází z legend a mýtů, které se ohledně víl tradovaly - například ve Skotsku.
Kniha se mi opravdu celkově moc líbila. A doporučila bych ji třeba i lidem, kteří zatím nemají příliš zkušeností s fantasy, young-adult nebo přímo young-adult fantasy. :-)
Najdete zde lásku, napětí, příšery... Tak nějak to "všechno". A za tu cenu, za kterou knihu momentálně seženete? Prostě must-have! :-)
Knize dávám 75%.

pátek 31. srpna 2018

Zámek a klíč - Joe Hill a Gabriel Rodriguez

srpna 31, 2018 4 Comments


Vítejte na Klíčově, tajemné usedlosti v Nové Anglii, s mnoha dveřmi, které změní každého, kdo se do nich odváží vstoupit. A kde přebývá bytost plná nenávisti a zloby, která nebude mít pokoj, dokud se jí nepodaří otevřít ty nejstrašlivější dveře ze všech.

Seznamte se s rodinou Zámkových, jimž je osudem předurčeno stát se strážci tajuplných zázračných klíčů. Nina, Tyler, Kinsey, Bóďa a Duncan se musejí každý zvlášť postavit svým strachům, zastavit šíleného vraha i plíživé zlo, skryté ve studni. 

Děj

Děje se ujal hororový spisovatel, syn hororového krále Stephena Kinga, Joe Hill. A věřte, že příjmení není to jediné, co po svém otci zdědil. 
Příběh svou atmosférou připomíná díla H. P. Lovecrafta. Odtud pak zřejmě i název oblasti, kam se hlavní hrdinové stěhují. V knize se prolínají dvě časové pásma, přítomnost a minulost. Každá kapitola je vyprávěna jiným hrdinou, kdy každý má jiný náhled na svět. Důraz je zde kladen na psychologickou rovinu. Hill se trefil přesně do vytyčeného věku i zájmů postav, takže postavy nepůsobí křečovitě. Nikdo není dokonalý a to platí i v této knize, protože ani jedna z postav není bez chyby.

Kresba

S Hillem na této knize spolupracoval chilský krešlíř Gabriel Rodriguez. Vzhled hrdinů odpovídá jejich charakterům a emoce jsou zvládnuté brilantně. Z obličejů postav poznáme, v jakém jsou rozpoložení. Brutalitu si zde užijete plnými doušky. Krvavé scény nebudete postrádat snad ani v jedné kapitole. Celý Klíčov připomíná hrad z děl Edgara Allana Poea. Kniha je vykreslena v temných barvách. Vzpomínky na minulost skoro žádnou barvu nemají. Jsou vyvedeny v šedých odstínech (stejně jako to bývá ve filmech).

S tím, jak začínám postupně propadat světu komiksu Vám doporučuji stále další kousky stylem "tenhle si vážně musíte přečíst". Mám asi vážně šťastnou roku, protože dnes tomu nebude jinak. Ale mám pocit, že přečtením prvního dílu Zámku a klíče se to zlomí, protože Zámek a klíč je přesně "to moje". Naprosto vším!

Sáhla jsem opět po komiksu, který má hororovou tématiku. Nevím, zda je to tím, že autor příběhu - Joe Hill - je synem mého oblíbeného Stephena Kinga, ale nálada tohoto komiksu byla přesně tím pravým pro mě. Jde o horor s fantasy prvky (nebo fantasy s hororovými prvky? Na každého může asi toto dílo působit trochu jinak). Hill je opravdu skvělým vypravěčem. Bylo to moje první seznámení s ním a můžu se shodnout s většinovým názorem - potatil se. Asi by se dalo říct, že jsou zde vidět právě i Kingovské prvky. Nevím, jak dalece by toto prohlášení potěšilo samotného Joa, ale mně přijde naprosto pochopitelné. Jaký autor by nevyužil možnost učit se přímo od svého otce, který toto umění ovládá dokonale?

Pokud máte rádi Kingovu tvorbu například i z toho důvodu, že umí perfektně propracovávat psychologie postav a poukazuje na to, že "příšery a duchové jsou živé, žijí uvnitř nás a občas zvítězí", bude se Vám zámek a klíč rozhodně líbit. 

Nejsem odborník na kresbu, natož na tu komiksovou, ale ta od Gabriela Rodrigueze je podle mě naprosto kouzelná. Což může znít u komiksu s temným dějem, jakým Zámek a klíč rozhodně je, poměrně nepatřičně, ale opak je pravdou. Kresba poukazuje na paradox temnoty, která obstupuje dětské hlavní hrdiny. Je hodně barevná a dalo by se říct, že působí až vesel, hodně přitažlivě. Takže pozor na děti - pokud se jim Zámek a klíč dostane do ruky, barvy je nadchnou, děj bych jim až tak úplně nedoporučovala. :-D

Ukázku ilustrací i příběhu naleznete přímo tady na webu nakladatelství Comics Centrum.

Zámek a klíč je šestidílná komiksová série, která mě nadchla a uchvátila a musím Vám ji rozhodně doporučit, protože mě prostě a jednoduše nadchla. Nemůžu se dočkat dalších dílů, které si chci v nejbližší době přečíst. Dokonce se údajně chystá i seriál podle této komiksové předlohy, což by mohla být opravdu skvělá podívaná. Dávám 100%. Jinak to nejde. Tenhle komiks opravdu stojí za to a nejradši bych z hodnocení těch předchozích pár procent ubrala, protože tohle byla naprostá pecka...

úterý 28. srpna 2018

Svět poté - Susan Ee

srpna 28, 2018 1 Comments


V prvním dílu světového bestselleru Pád andělů jsme sledovali osud dívky Penryn a její rodiny poté, co na zem sestoupili andělé apokalypsy a uvrhli celý svět do chaosu. Pro všechny lidské bytosti nastal Svět poté. Nikomu se nedá věřit, každý musí spoléhat jen sám na sebe. To se týká jak Penryn, která pro ostatní jakoby vstala z mrtvých, tak i Paige, připomínající nyní oživlé monstrum. Po masakru přeživších lidí Paige zmizí a Penryn se vydává sestru hledat. Projíždí ulicemi San Franciska a nestačí se divit – kde všichni jsou? Pátrání ji zavede až do doupěte andělů, kde pronikne do jejich hrozivých plánů. Mezitím Raffe usilovně hledá svá křídla. Setkává se s Penryn a náhle stojí před otázkou – má zachránit svá křídla, nebo pomoci Penryn přežít?

Na první díly série Penry a Konec dní jste si u mě už mohli přečíst recenzi tady. Kniha se mi moc líbila a tak jsem neváhala a pořídila si i druhý díl. (Aby taky ne, dá se sehnat cca za 89Kč... A to už i ten první, asi týden poté, co jsem si ho koupila byl zlevněn :-D).

Co se děje týče, přišel mi druhý díl o něco rozvleklejší. Na rozdíl od prvního dílu v něm nebyl takový ten jasný cíl, kterého by se postavy držely. Nesměřovaly k ničemu konkrétnímu, ale začaly ve světe "poté" více přežívat. Přesto se děj samozřejmě jistým způsobem komplikuje a oni cíle mají, není tam ale takový ten hlavní a já jako čtenář díky tomu moc nevěděla, co čekat. Dějově byl první díl určitě lepší a asi by se o tomto druhé dalo říct, že je to takový ten klasický vycpákový, druhý díl. Nebyl však úplně nudný, takže velké zklamání se nekonalo. Zápletka na konci knihy je opravdu zajímavá.

Postavy jsou stále sympatické a vtipné. Bohužel zde měl méně prosto Raffe, který je sarkastický a vtipný a krásný (haha) a je moji nejoblíbenější postavou této série. V knize se vyrojí i více nových "monster", což jistým způsobem opět o něco rozšiřuje postapokalyptický svět a knize to prospívá.

Kniha se opět skládá s krátkých kapitol a je psaná jednoduchým, ale o to čtivějším jazykem. Funguje tedy jako výborná oddychovka u které se můžete bát, zasmát se a rozplývat se nad romantickou linkou. Kdo romantiku nevyhledává přesto nebude zklamán. V této knize nebyla rozhodně tolik výrazná a celkově v sérii nehraje tak pdostatnou roli jako v jiných obdobných knihách. Předpokládám však, že k jejímu vyústění dojde v závěrečném díle ve kterém bude mít díky tomu větší prostor. Zde se dostáváme k problému, že třetí díl v překladu nevyšel a s největší pravděpodobností ani nevyjde a podle mě je to opravdu škoda. Tato série mi přijde značně nedoceněná. Člověk o ni nikdy nikde neslyší. Já na ni narazila naprostou náhodou. Přitom je to opravdu moc příjemná četba, která se podle mě bude čtenářům YA opravdu líbit. Mám v plánu si závěrečný díl pořídit v angličtině.

Kniha je místy brutálnější než většina YA, ale myslím si, že to není problém. Osobně miluju detektivky, horory a thrillery, tudíž jsem na tyto věci v knihách zvyklá - a rozhodně to v této sérii není nic hrozivého. :-)

Tahle série by si prostě zasloužila mnohem větší prostor a měla by se dostat více do podvědomí čtenářek a čtenářů. Skvěle se čte, je to příjemná oddychovka. Druhý díl byl o něco slabší než první, ale přesto hodně dobrý. Proto hodnotím 70%.


pátek 24. srpna 2018

"Pětka" - Pět důvodů, proč miluju ságu Stmívání

srpna 24, 2018 11 Comments

Sága Stmívání je poměrně kontroverzní knižní ságou, která je spoustou lidí naprosto zatracována. A já to vlastně i chápu. U mě je to však jinak. Já tuhle ságu zbožňuju a dneska bych Vám v "Tak trochu jiné recenzi" chtěla objasnit proč.

1. Vzpomínky na dospívání

Sága Stmívání je pro mě prostě spjatá s dospívání a to tak že s tou první, příjemnou částí, kdy člověk ještě neřeší žádné vážné věci, ale zároveň už něco řeší. Mohlo mi být tak 12 - 13 let, když byl první díl, Stmívání,zfilmován a byl všude. S kamarádkou jsme nesnášely všechno mainstreamové - od Stmívání po Miley Cyrus, ale jednoho prázdninového večera jsem se rozhodla na film podívat a neskutečně se mi líbil. Hned další den jsme ho pustila i kamarádce a byla také nadšená. Naši měli v té době knihkupectví a my hned další den, co jsem film viděla (byla to neděli), museli zajet do obchodu, protože ta kniha tam bývala! Viděla jsem ji! Ale už tam nebyla. :( Musela jsem čekat, až ji mamce přiveze dodavatel. Zhltla jsem celou sérii a byla jsem stejně nadšená! Knihy jsem četla nesčetněkrát a filmy viděla snad stejně tolikrát. Dodnes si každý rok přečtu minimálně první a poslední díl a zkouknu všechny filmy. Pokaždé to pro mě je jako vracet se domů. Někam, kde to prostě skvěle znám.

2. Cullenovi

Kdo by nechtěl "vyvdat" takovouhle skvělou rodinu? Nádherní, bohatí, chytří, neskutečně hodní a obětaví! To jsou Cullenovi. (A co si budeme, ale ve filmové variantě bych osobně bojovala spíše o Carlisla než Edwarda. Peter Facinelli je fakt kus!). Rodina, která kvůli jednomu lidskýmu červíčku riskuje všechno - a několikrát a stejně ji mají upřímně rádi. Překonala bych i protivnou Rosalii. A taková Alice? Kdo by ji nechtěl za sestru?

3. Obětavý partner

Jasně, tohle je možná trochu přehnané a neberte to úplně vážně, ale všimli jste si někdy, že Edward udělá všechno, co Bella chce? Ona ho občas popisuje jako tvrdohlavého a tak, ale ve finále má prakticky ve všem hlavní slovo ona. On ji zachraňuje život a bere na hezké paloučky v lese a ona na něm nenechá na konci prvního dílu ani záchranu svého života. Jojo. Ústřední vztah je občas na zaťukání si na čelo, ale já tu naivitu jejich vztahu prostě zboňuju!

4. Popisy toho, co Bella jí

Haha, hodně lidí to popisuje jako to nejstupidnější na knize, ale mě to hrozně baví. To jak autorka rád a popisuje, co si Bella bere k snídani a co připravuje k večeři... Jojo, mně to prostě baví. A baví mě to v knihách vždycky. Nevím čím to je, ale tyhle části knihy prostě zbožňuju. Jo a k těm popisům - v Novém měsíci Alice ukradne žluté Porshe... Zbytečný popis, ale já ho od té doby prostě chci.

5. Odpočinková četba

Stephenie Meyerová prostě píše jednoduše. Není to na nominaci na Nobelovu cenu za literaturu, ale mě to prostě baví. Miluju ten příběh, miluju postavy a miluju to, jak skvěle se to čte. Je to jednoduché, plyne to skoro samo, ale panebože... U žádné knihy jsem si nikdy neodpočinula tak, jako u téhle ságy!!! I díky tomu po ní často sahám ve chvílích, kdy mi není dobře. Ať psychicky nebo fyzicky, Stmívání mi prostě pomáhá zapomenout.

Já prostě Stmívání miluju - a nestydím se za to! Mám ráda knihy i filmy (jen u filmů totálně podělali český dabing a dost mě štve i to, že v každém díle mají všechny postavy úplně jiný styl všeho...). Jak píšu výše. Já vím, že to není žádná vysoká literatura, ale upřímně, kdo z nás ji nějak často čte? Upřímně si nemyslím, že by Stmívání mělo být o tolik horší než jsou třeba Měsíční kroniky a Renegáti (Meyerová a Meyerová, hehe, ale vážně, jejich psací styl mi přijde hodně podobný...). Stmívání je prostě moje srdcovka a nevymluví mi to nikdo. Ani sebenegativnější recenze!

Co vy a Stmívání? Nebo jiné knihy, které jsou všemi nenáviděné a vy je milujete?

pátek 17. srpna 2018

Slib - Audrey Magee

srpna 17, 2018 2 Comments


Aby se dostal aspoň na několik dní z východní fronty, voják wehrmachtu Peter Faber se na dálku ožení s dívkou, již nikdy neviděl a jež se za něj vdá kvůli důchodu válečné vdovy, který by v případě jeho smrti dostávala. Při krátkých líbánkách v Berlíně mezi nimi vznikne silný citový vztah, který jim dává naději a v následujících letech je drží nad vodou, ale v závěrečných měsících války se jim oběma sen o společném životě zhroutí.


Příběh zaujme čtenáře nejenom neobvyklou perspektivou (autorka ho vypráví z pohledu těch, kdo druhou světovou válku rozpoutali), ale i líčením chování německých a ruských vojáků na dobytých územích a toho, co je člověk ochoten udělat, aby přežil.

Knihy s válečnou tématikou mám ráda, jak ty populárně naučné, tak takovéto klasické beletrie. Neodolala jsem ani hitu Dopisy, které nikdo nečetl a kniha Slib mi ho podle anotace připomínala. Narazila jsem na ni náhodou na jednom eshopu asi za 80 Korun, takže jsem dlouho neváhala a knihu si pořídila.

Slib ovšem není žádná prvoplánová romantika. Jak už je vidět z anotace, milostný vztah hlavních postav je zvláštní. Z počátku mi přišel neuvěřitelný, ovšem když jsem nad tím chvíli přemýšlela, nad dobou v které se odehrává... Uvěřila jsem. Asi to bylo možné. Hodně zajímavé na této knize je to, že hlavními hrdiny tentokrát nejsou například Britové, ale Němci. Většina takovýchto knih se odehrává spíše na té "dobré straně".

Hlavní hrdinka je Němka, která se má dobře, protože tatínek je "vlezdoprdelka". Její manžel je sice z normální rodiny, ale představuje si, jak se po válce uchytí - díky tchánovi - na některé z vysokých pozic a bude pracovat pro dobro Říše. Hlavní hrdinka byla naivní, snadno ovlivnitelná. Nedá se říct, že by mi postavy byly extra sympatické, ale to bude hlavně dobou a národností...

Člověk díky této knize však o něco lépe vidí to, jak i běžným, řadovým Němcům ničila nacistická ideologie životy. Jak se z něčeho, čemu věřili stalo něco, co nenáviděli. V knize je to dobře vidět i v částech, které se odehrávají v Rusku, kde je hlavní hrdina jako řadový voják právě u Stalingradu. Tyto části jsou neskutečně tvrdé, surové. Čím a jak se živili? Co všechno viděli? Kniha Vás donutí přemýšlet o válce ne jako o "dobří proti zlým", ale jako o lidech. Nešťastných lidech, kteří si prošli peklem ať stáli na kterékoliv straně. To, že jsou hlavními hrdiny Němci je originální, ale na druhou stranu mě osobně díky tomu dělalo z počátku problém s hlavními hrdiny soucítit. Ve chvíli, kdy však pro hlavní hrdiny přestal být důležitý popelník ve tvaru hákového kříže, začali to pro mě už opravdu být pouze lidé. Opravdu zajímavé - a přemýšlet Vás tato kniha rozhodně donutí.

Důležitou součástí knihy jsou dialogy. I díky nim děj rychle plyne. Poměrně útlá kniha pobírá dlouhou dobu, což přispívá k tomu, že jsou v knize pouze "důležité" okamžiky a i díky tomu je děj nabitější. Časové skoky jsou někdy opravdu velké, ale zmatená kniha rozhodně není.Čte se skvěle, je čtivá, ale zároveň Vás nutí zpomalit a přemýšlet...

Kniha je místy opravdu silná, místy si ťukáte na hlavu a říkáte si,jak by mohl někdo být tak hloupý, jako hlavní hrdinka. Nejděsivější je, že tyto knihy vycházejí z reality, která existovala, nejde o konkrétní příběh, ale o střípky toho, co se opravdu dělo... Pokud se Vám líbily Dopisy, které nikdo nečetl, mohla by se Vám kniha líbit (ano, roli zde hrají i dopisy), ale je realističtější, není tolik "pohádková", válku rozhodně neromantizuje ale ukazuje jí takovou jaká byla. Myslím si však, že jde opravdu o dobrou knihu a je škoda, že jsem o ní vlastně nikdy neslyšela a narazila na ni naprostou náhodou. Hodnotím ji 85%.