@bettypavkova

sobota 24. října 2020

Děti lesa - Giuseppe Festa

října 24, 2020 3 Comments

 

Ulisse s Achillem jsou dva mladí vlci. Opuštěné je našli v lese, poté byli svěřeni do péče Elise a dobrovolníkům ve stanici Monte Adone – zařízení v Apeninách u italské Boloni, v němž se o nalezená zraněná divoká zvířata starají. Vlčata by tak měla zůstat v zajetí až do konce svého života, protože pokud vlci vyrůstají v blízkosti člověka, neosvojí si jazyk a zákony smečky a bez jejich znalosti by v přírodě nepřežili. Elisa s kolegy ze záchranné stanice se o to ovšem chtějí pokusit. Možná trochu bláhově se snaží vrátit lesu jeho děti a umožnit tak vlkům žít volně ve svém přirozeném prostředí. Jejich odvážné úsilí vrátit vlky na svobodu Giuseppe Festa sleduje krok za krokem. Patnáct měsíců s nimi stráví v takřka nedotčených Apeninách, sdílí jejich nadšení a hluboce prožívá zklamání. Ulisseovo a Achillovo dobrodružství citlivě zachycuje až k nečekanému závěru. Dokumentární příběh Děti lesa se čte stejně poutavě jako román. Giuseppe Festa detailně přibližuje chování vlků, divokých a často mytizovaných zvířat, a opěvuje kouzlo přírody, kterou ovšem nepopisuje nijak romanticky, dokáže ukázat i její drsnou tvář, a to bez mýtů a jakýchkoliv předsudků. Autor zachycuje touhu vlků po svobodě a čtenáře si umí získat svou láskou, obavami a pochybnostmi stejně jako velkým porozuměním a respektem, který si tato fascinující zvířata zaslouží.

To, že miluju zvířata, to asi už víte. To, že o nich nesmírně ráda čtu knihy, to asi taky víte. Však už jste u mě na blogu četli spoustu recenzí na "zvířecí" knihy. No a dneska tomu nebude jinak. Děti lesa mě zaujaly samotnou obálkou. To byla láska na první pohled. Obálka je minimalistická, lehce abstraktní. No v knihovně bude nádherná. To bylo první, co mě napadlo. Neméně mě pak zaujala i anotace. Hned mě napadlo, že by kniha mohla být v podobném stylu jako moje milovaná 25 gramů štěstí (recenzi najdete tady). Akorát mi bylo jasné, že hlavní hrdinové budou vlci a ne ježečci!

Moje předpoklady se naplnily. Pokud se Vám líbilo to, jakým stylem byla kniha 25 gramů štěstí vytvořena, Děti lesa se Vám budou líbit také. Kniha vypráví příběh záchranné stanice v Monte Adone (Itálie, jo, i stát je v obou knihách stejný!). Vypráví nám, jak se do ní dostal první vlk, jaká cesta vedla k tomu, aby zde vlci mohli být, příběhy jednotlivých vlků a také to, jak je problematické opětovné vypuštění vlka do přírody. Absolutně mě nenapadlo, že je to tak strašně složitý a byrokratický proces!

Hlavní představitelkou záchranné stanice a i knihy je Lisa. Lisa? No Lisa je blázen. Pro zvířata obětuje cokoliv. A pro jejich záchranu by se roztrhala. Její přístup ke zvířatům je neuvěřitelně empatický. Zároveň je ale i velmi střízlivý a zodpovědný. Přesto, jak moc zvířata miluje, snaží se k nim přistupovat jako k divokým tvorům a zvažovat pro a proti u všech variant. Nerozhoduje se pouze srdcem. Významnou roli u ní hraje rozhodování na základě poznatků, znalostí a informací. Což jsem asi vnímala jako nejvýraznější rozdíl mezi Dětmi lesa a 25 gramy štěstí. Zachránce ježečků se podle mě rozhoduje mnohem víc na základě citů a emocí. Lisa oproti tomu zapojuje více chladnou logiku. Naprosto mě dostal popis toho, jak obětavě Lisa zachraňovala prvního vlka, který se do stanice dostal. Na tu scénu se v knize rozhodně těšte. Je úžasná.

Kniha není vždy veselá. Dost možná Vás několikrát rozpláče. Asi je všem jasné, že vlci se do "zajetí" nedostávají jen tak. Mnohokrát za tím stojí špatné zážitky a události. Ty nejsou veselé. Je tu ale ovšem druhá strana mince. To, jak pečlivě se o své svěřence v záchranné stanici chovají. Skoro by za ně dýchaly. Přesto, že ne vše se vždy daří tak, jak si přejeme, kniha ve finále vyznívá velice pozitivně a optimisticky. Proto si myslím, že není čeho se bát a můžete se do ní pustit. Ano, jsou tu smutné okamžiky, ale ty dobré nad nimi rozhodně převažují. Kniha je prostě taková jako sám život. Ne vždy dobrá a pozitivní...

Kniha je také plná krásných myšlenek, které si člověk chce zapamatovat. Pro příklad Vám zde jednu přikládám:

 „Možná, že vlk zná člověka lépe, než člověk zná jeho. Vlci nás sledovali a přizpůsobili se podmínkám, které jsme jim nastolili. A i když se ocitli na pokraji vyhynutí, přežili, protože se uchylovali k nápaditým řešením, utíkali, schovávali se a využívali zdrojů, které jsme jim zanechali. A nakonec si znovu podmanili oblasti, z nichž jsme je vypudili.“ - Děti lesa, strana 52

Kniha je poměrně útlá. Má 200 stran. K tomu všemu se ještě krásně a lehce čte. To všechno z ní dělá prakticky jednohubku. Stačí opravdu málo času, a knihu máte přečtenou. Upřímně? Bylo mi to až líto. Knihu jsem přečetla prakticky na jeden zátah. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byla kniha alespoň dvakrát taková a já si společnost hlavních lidských i zvířecích hrdinů mohla užívat o pár hodin déle. Tak moc se mi líbila.

Děti lesa jsou citlivé čtení plné emocí, které se dle mého pro spoustu lidí stane knihou, kterou si zamilují. Čtení je bude chvilkami bolet, ale pak je naplní neskonalým optimismem, vírou v lidstvo i zvířectvo. Myslím si, že je to vlastně ideální kniha do současné nepohody, která kolem nás panuje. Kniha Vás odnese jinam. Do krásné přírody, která stále zůstává divokou a nespoutanou přírodou. Při jejím čtení zapomenete na aktuální starosti a dojde Vám, že je toho na řešení mnohem víc. A že spousta věcí si řešit zaslouží, i když nás až tolik netrápí. Protože ty nám vrátí naši péči a lásku mnohonásobně. 

Děti lesa jsou nesmírně čtivým pokladem v mé knihovně. Pokud máte rádi zvířata, zajímají Vás jejich osudy, ochrana a bezpečí, není lepší varianta než tato kniha. Blíží se Vánoce. Proto si myslím, že jde o ideální dárek pod stromeček pro někoho, kdo zvířata a přírodu miluje a chrání. Nějak nevím, co bych knize měla vytýkat. Proto jí dávám 90 % a rozhodně Vám ji doporučuji.

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Děti lesa na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. Také si tam můžete přečíst ukázku z téhle nádherné knihy. :-)

středa 21. října 2020

"Pětka" - Co číst na podzim

října 21, 2020 2 Comments

Podzim je v plném proudu. Lisí se začíná zbarvovat, teplota vzduchu klesá a klesá. Podzim je oblíbeným ročním obdobím knihomolů. Už nemusíme hledat výmluvy, proč neřádíme někde venku. Jsme doma zalezlí s čajem nebo kávou, dekou a svíčkami. A čteme o sto šest. Jaké knihy bych Vám doporučila na podzim a proč? To se dozvíte v dnešním článku!


5. Medvědín - Frederik Backman

Frederik Backman je oblíbeným autorem útlých knih i románů. Medvědín byl mým prvním seznámením s autorem. Že bych si z knihy přímo sedla na zadek, to ne, ale na podzim se hodí skvěle. Je tu téma hokeje, ale pokud nejste hokejový fanoušek, nijak to nevadí. Je to hlavně drama. Drama malého městečka, drama několika rodin. Jako bonus se zrovna objevuje i seriál na motivy této knihy. Jsem na něj zvědavá. Třeba mě bude bavit i o něco víc než kniha. Na recenzi můžete kouknout tady.





4. Les sebevrahů - Jeremy Bates

Dlouhé podzimní procházky lesem jsou nádherné. Pokud se chcete bát, můžete na podzim zkusit jeden horor. Jde o Les sebevrahů od Jeremyho Batese. Kniha se odehrává na reálném místě. V reálném japonském lese Aokighara, který se stal neslavně proslulí tím, že tam lidé ve velkém páchají sebevraždy. Skupina lidí se do něj vydá, aby ho prozkoumala. A začne se dít něco děsivého a zvláštního. V první části knihy působí popisy lesa a obětí, na které v lese narážejí, opravdu děsivě. A myslím, že na podzim to může být opravdu to pravé. Pochmurné, sychravé a děsivé!




3. Harry Potter - J.K. Rowlingová

Hmmm. Myslím, že Harryho má s podzimem spojeného spousta lidí. Pro mě je ideální na Vánoce a právě podzim. Vlastně ani nevím proč. I když... Čarodějové jsou prostě spojení s Halloweenem, magií a mně k nim tak nějak sedí i vyřezávané dýně, spadané listí, sychravo a pochmurno. Upřímně mám nejradši asi právě první díl, Kámen mudrců. V něm je popsán předvečer Všech svatých a následně i Vánoce. A  upřímně, já se na Vánoce na podzim už prostě moc těším. Harry je klasika. Člověk s ním nesáhne vedle v žádném ročním období, ale na podzim je ta atmosféra prostě ještě o něco hezčí a kouzelnější.




2. Mizející dívky - Lisa Regan

Stejně tak jako Harryho, mnoho lidí má na podzim rádo thrillery. A já patřím mezi ně. No a jaký thriller Vám doporučit na letošní podzim? Hmmm, co třeba ten, co vyšel opravdu nedávno? Mizející dívky jsou úžasným thrillerem. Nejen, že se skvěle čte, zápletka je ovšem také pěkně zamotaná a jen tak jí na kloub nepřijdete. Mizející dívky jsou skvělým tipem pro fanoušky Bryndzy, Marsons nebo třeba Lapeny.

Mrazivý thriller, který je na podzim rozhodně tím pravým. A co si budeme. U Mizejících dívek je i ta obálka taková hezky podzimně pochmurná. Takže tohle je opravdu skvělá varianta. Rozhodně doporučuji.

Recenzi na knihu najdete tady.


1. Hotýlek na Islandu - Julie Caplinová

Poslední recenze na blogu byla právě na tuhle krásku. Vychvalovala jsem si tam podzimní atmosféru. No a taky že jo. Hotýlek na Islandu v tomhle výběru prostě nemůže chybět. 
Hotýlek na Islandu je něco pro fanoušky chytré romantiky. Příběh se krásně čte, úžasně si u něj odpočinete... a ta atmosféra.

Čaje, deky, polštářky, knihy, Island... tak trochu hygge. I když se v knize setkáte spíš se sněhem a polární září, já z ní ten podzim prostě cítila neuvěřitelně.

Pokud si chcete odpočinout, užít krásnou knihu s úžasnou atmosférou a prostě si ten podzim udělat příjemnější, Hotýlek na Islandu je geniální volbou. Recenzi na něj najdete tady.



úterý 20. října 2020

Hotýlek na Islandu - Julie Caplinová

října 20, 2020 8 Comments

 


Lucy nic nechybí, má dobrou práci v hotelu a přítele. Jenže stačí jedna jediná nehoda a vše se změní – dostane padáka a kopačky. Její život je náhle v troskách, nedaří se jí najít novou práci, úspory docházejí a už brzy nezbude nic jiného než se přestěhovat zpátky k rodičům, a to za žádnou cenu nechce. Takže když jí personální agentura nabídne místo manažerky hotýlku Polární záře na Islandu, okamžitě přijme i přes to, že nesnáší zimu. Po příjezdu se nemůže zbavit dojmu, že udělala chybu. Jako šéfová se navíc uvede naprostým trapasem, takže pochybuje, jestli ji podřízení přijmou. Jenže pak jako by jí osud dal znamení, že má zůstat. V noci se na nebi roztančí polární záře a Lucy se při sledování toho fascinující podívané rozhodne vytěžit z téhle životní příležitosti co nejvíc. Využije všech svých znalostí a zkušeností a postará se, aby se z Polární záře stal nejúžasnější romantický hotel na celém Islandu! Hotel má špatné hodnocení a je poloprázdný, takže ji čeká pořádně tvrdá práce. Lucy dělá, co může, ale má pocit, že se jí někdo snaží škodit. Jsou k ní všichni kolegové upřímní? Může jim důvěřovat? Navíc ji začíná zneklidňovat barman Alex… Mezi ním a Lucy to sice jiskří, ale záhy se ukáže, že Alex skrývá nějaké tajemství…

Snad každý, kdo se zajímá o knihy, musí znát volnou sérii Romantické útěky od Julie Caplin. Hotýlek na Islandu od nakladatelství Cosmopolis je pátou knihou v téhle volné sérii. Knihy lze číst jakkoliv, není nutné udržovat žádné pořadí. Každá má jiné postavy i prostředí. Spojuje je to, že v nich najdete zajímavá světová místa, špetku romantiky a často taky něco dobrého na zub...

Knihy z této série mě lákaly už nějakou dobu. Nejsem ale velký čtenář romantiky, a tak jsem zatím odolávala. Dokud jsem se ovšem nedozvěděla, že bude vycházet právě Hotýlek na Islandu. Island. To je místo, které mě moc láká. A říkala jsem si, že takové studené prostředí by mohlo být ideálním podzimním čtením. Sešlo se to tak dokonale, že jsem zrovna potřebovala nějakou odpočinkovou knihu. A tak jsem neváhala a do Hotýlku se pustila. On mě totiž lákal už na první pohled. Všechny knihy z této série mají krásně ilustrované obálky. Ale tahle s polární září a konvičkou čaje, která je laděná do podzimních barev? Ta mě opravdu okouzlila. Kromě obálky mě okouzlil i samotný "měkký" paperback, v kterém kniha ke čtenářům putuje. Miluju paperbacky a tenhle je super a krásně se v něm kniha čte!

Hlavní hrdinkou knihy je Lucy Smartová. Dostala kopačky a padáka z hotelu, ve kterém působila jako manažerka. Během čtení se postupně dozvídáme, proč k tomu vlastně došlo. Lucy už je zoufalá. Práci ne a ne sehnat. A tak přijme nabídku. Stane se ředitelkou malého hotelu na Islandu, který není vůbec úspěšný. Pokusí se ho vzkřísit. Objeví se však spousta problémů a nehod. Proč k nim dochází? A proč je ten barman tak přitažlivý?

Kniha je plná úsměvných situací. Najdete tady ale i vážnější témata. Například vyrovnávání se se ztrátou prakticky všeho, na čem vám do té doby záleželo. Vyrovnávání se sama se sebou a se svými nejistotami, s nedůvěrou v ostatní lidi... No a samozřejmě nechybí ani špetka romantiky. A kupodivu, i ta mě v knize nesmírně bavila! Ona totiž není vůbec kýčovitá. Není to žádná červená knihovna. Romantická linka v knize má sice pár míst, kdy si říkáte, jak dalece je reálná, ale její velká část uvěřitelná je. A taky se vyvíjí postupně! Spousta romantiky pro dospělé čtenáře mi vadí z jednoho důvodu - postavy se nechovají na svůj věk. Do vztahů (často do doslova sebedestruktivních vztahů) se vrhají bez rozmyšlení, vše je uspěchané... Tady ne. Vztah hlavní hrdinky se pozvolně vyvíjí a rozvíjí.

Co se mi na knize líbilo úplně nejvíc? Atmosféra. Myslím, že naplánovat vydání takovéto knihy na podzim je trefou do černého. Z knihy ten podzim a hrnek čaje prostě sálá. Celý Island je kouzelný a v knize je nádherně popisován. Popis polární záře je naprosto dokonalý. V knize se také setkáváme v současnosti s oblíbeným tématem - hygge. To znamená, že je tady spousta horkého čaje, polštářků, dek, svíček a krbů. A já bych to takhle strašně chtěla mít doma. Špatně se to popisuje, ale z knihy na mě dýchala nesmírně milá, kouzelná a příjemná atmosféra, která mi úžasně zpříjemňovala dny, které jsem s knihou trávila. Popisy prostředí a malého hotelu mi před očima vyvstávaly v krásných podzimních, tlumených barvách. Nedá se to dost dobře popsat, ale tak jsem se při čtení cítila. A já si to tak strašně moc užívala...

Postavy jsou sympatické. Snad od prvních stran jsem si k nim vybudovala vztah. Lucy jsem přála jen to nejlepší a doufala, že takový příběh jí i kniha přinese. Kolegové a přátelé, které v hotýlku získá, jsem si oblíbila neméně. To je další důležitý bod u takovéto knihy. Musíte postavám fandit, abyste si čas, který s nimi trávíte, užívali. A to přesně se mi tady dělo.

Od knihy jsem očekávala milé, příjemné a odpočinkové čtení, které mi pomůže vypnout mozek a zapomenout na všechny povinnosti, které se na mě valí. Kniha mi dala přesně to. Přes počáteční obavy z toho, aby to nebyla kýčovitá romantika, jsem se dostala hodně rychle. nic takového se nekonalo. Samozřejmě. Není to nepředvídatelná kniha. Tak nějak trochu tušíte, co by mohlo přijít. A když to přijde, jste vlastně strašně rádi. Protože to jste přesně chtěli. 

Já vlastně nemám, co knize vyčítat. Vyšla (pro mě) v ideální dobu. Sálá z ní krásná atmosféra, kterou si užíváte. Odpočinete si u ní a užijete si jí. Samozřejmě je k ní třeba přistupovat tak, že jde o odpočinkovou knihu. Pak dostanete přesně to, co chcete. Pro mě to bylo první seznámení s touhle sérií. A to pro mě přináší trošku jeden problém. Hotýlek mě nalákal ze všech anotací nejvíc. To by bylo v pořádku. Ale líbil se mi tak moc, že se trochu bojím, že ostatní knihy mě prostě budou muset zklamat. Pustím se do nich. Tak moc se mi tahle kniha líbila. A budu doufat, že i ty ostatní budou tak skvělé. A věřím tomu, že budou.

Za mě se Hotýlek na Islandu rozhodně řadí mezi nejlepší odpočinkové knihy se špetkou romantiky, které jsem kdy četla. Čtení jsem si nesmírně užívala a rozhodně vám ho můžu s čistým svědomím doporučit. Já vlastně nemám nějak moc, co bych knize vytkla. Dávám jí 90 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Hotýlek na Islandu děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.

neděle 11. října 2020

Mizející dívky - Lisa Regan

října 11, 2020 9 Comments


 Každý v malém, ospalém americkém městečku Denton hledá sedmnáctiletou Isabelle Colemanovou.


Všechno, co zatím našli, je její mobilní telefon. A pak také další dívka, o které ani nevěděli, že ji mají hledat. Tato nebohá, zatím bezejmenná a tajemná dívka je zcela otřesená a naprosto vůbec nereaguje na dění a svět kolem sebe. Všechno, co v tuto chvíli detektiv Josie Quinnová může použít jako vodítko, je jméno: Ramona.

Josie, která je právě v té době suspendována, bere pátrání do svých rukou. Jméno Ramona vede k dalším důkazům, které tyto dvě dívky spojují. Ví, že začíná zoufalý závod s časem, jehož cílem je najít Isabelle živou, a obává se, že mohou existovat také další dívky…

Stopy opravdu Josie Quinnovou vedou k další dívce. Její případ však úřady označily za smyšlený a odložily ho. Josie se přesto domnívá, že by ona dívka mohla být také obětí. Ale koho vlastně? A proč se zdá, že nikdo kromě ní o vyřešení případu nestojí?

Aby Josie chytila monstrum, které unáší mladá děvčata, musí se postavit nejen lhostejnosti okolí, ale i svým vlastním nočním můrám a následovat svůj instinkt na ta nejtemnější místa. Dokáže to včas, navíc v situaci, kdy není radno důvěřovat vlastně nikomu?

Upřímně? Kdo z vás čte nejradši thrillery právě na podzim? Já teda rozhodně jo. Dobrý thriller a podzimní pochmurné počasí? To jde perfektně dohromady. Mizející dívky, novinka z nakladatelského domu Grada, které konkrétně vyšly pod značkou Cosmopolis, podzim volají už samotnou obálkou. Obálka byla i tím prvním, co mě na nich zaujalo na první pohled. Je prostě pochmurná, lehce depresivní... Hodnocení ze zahraničí vykřikovaly něco o perfektním thrilleru. Přiznám se, očekávání byla veliká. A víte co? Mizející dívky je ještě překonaly! Hodí se také upozornit, že jde o první díl thrillerové série.

Čekala jsem čtivý thriller. Takový ten moderní současný thriller, který přinese pár zajímavých zvratů, občas si řeknete "Co to sakra...?" a prostě to bude fajn čtení. Mizející dívky tohle všechno však překonaly. Zápletka je totiž brilantní, není vůbec jednoduchá. Troufám si říct, že Mizející dívky potěší i náročnější čtenáře thrillerů!

Hlavní hrdinkou je Josie. Suspendovaná policistka v malém americkém městě Delton. Postupně se dozvídáme i důvod její suspendace. Ve stejné době se ztratí sedmnáctiletá dívka a Josie nesmírně vysiluje, že se pátrání nesmí účastnit. Shodou okolností je také svědkyní záhadné nehody u benzinové pumpy. Josie začne využívat své kontakty a pátrat na vlastní pěst. Začne se obávat toho, že se děje něco opravdu špatného. A že zmizelých dívek může být mnohem víc.

Můžeme si odškrtnout to, že Mizející dívky jsou velmi čtivou knihou. Kapitoly jsou poměrně krátké, což čtenáře u čtení podvědomě drží ještě víc. Je to ten typ knihy, u které nemáte problém s přečtením 100 stran na jeden zátah. Celý příběh je poutavý a přináší hned několik zajímavých zvratů a otázek, na které autorka čtenáři postupně odpovídá. Jak jsem již zmínila. Je tu hodně zvratů, několik zápletek a vše se postupně propojuje. Což je skvělé. Není to jednoduchý příběh s prostou zápletkou. Zápletka je skvěle promyšlená, originální a čtenáře nutí přemýšlet a drží jeho pozornost u knihy. To mě baví. Moc baví.

Co mě hodně bavilo, to byly také postavy. Hlavní hrdinka je Josie. Má nějaké ty strašáky ve skříni (a to doslova. To pochopíte, když přečtete :-D), ale jde o jiný způsob, než jsme u detektivů v knihách zvyklí. Není alkoholička (i když se napije ráda, to zase jo. Není to však její hlavní životní problém). Dozvídáme se zde také informace o jejích milostných vztazích v minulosti a současnosti. Není to však červená knihovna, tato linka se objevuje velmi střízlivou formou a knihu příjemně oživuje. Jsem zvědavá, kam se posune v dalších dílech.

Mizející dívky jsou skvělý thriller. Není to náročné čtení, ale zároveň nejsou tím nejjednodušším, prostým thrillerem, který zhltnete a opětovně zapomenete. Myslím si, že je to skvělá volba pro čtenáře Shari Lapena nebo Roberta Bryndzy. Mizející dívky mi přišly ještě o něco lepší. Srovnatelné mi přišly s knihami od Angely Marsons. Takže pokud jste fanoušci těchto thrillerů, máte tady další čtenářský tip - a bude to také série! Ano. Můžu si připsat další oblíbenou thrillerovou sérii ze současnosti, kterou budu ráda číst a nedočkavě očekávat další díl. 

Samozřejmě neočekáváme uměleckou literaturu. Jde o prózu, která nás má zabavit, překvapit. V tomhle případě nás i nutí zamyslet se. Za mě určitě ano. Pokud hledáte skvělý thriller na dlouhé podzimní večery, jsou Mizející dívky perfektní volbou, která v pozitivním slova smyslu rozproudila vody současných oblíbených thrillerů. Já nějak nemám co vytýkat. Tato kniha překonala moje očekávání, zároveň mě pohltila... Jo, jo a ještě jednou jo. Ať jste thrillerový fanda, nebo čtete thrillery jen občas, třeba právě na podzim, Mizející dívky budou správnou volbou! A pozor, pokud jste fanda audiokniha, kniha by měla kolem 16.10. vyjít také v téhle formě!

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Mizející dívky děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.


pondělí 5. října 2020

Ústav - Stephen King

října 05, 2020 10 Comments


 Uprostřed noci, v domě na klidné ulici v příměstské Minneapolis, vetřelci tiše zavraždí rodiče Luka Ellise a naloží ho do černého SUV. Operace netrvá ani dvě minuty. Luke se probudí v Ústavu, v místnosti, která vypadá stejně jako jeho pokoj – kromě okna…


Psychicky děsivý stejně jako Žhářka a s úžasnou dětskou imaginací kultovního To je Ústav dramatickým příběhem o dobru a zlu ve světě, kde hodní kluci vždy nevyhrají.

Máme tu další novinku od Stephena Kinga. A tentokrát to je opravdu novinka. Žádná reedice. Ústav vychází v češtině poprvé. I v originále vyšla totiž teprve v loňském roce. Jak jinak, očekávání byla opět obrovská. Mrkněme se na to, jak si ústav vedl.

Příběh začíná mužem, který přišel o práci u policie a vydává se na "cestu". Poté se dostáváme k hlavnímu hrdinovi Lukovi Ellisovi. Geniální chlapec, který řeší, na kterou vysokou školu půjde, i když normální děti v jeho věku navštěvují zhruba 6-7 třídu. Jednou v noci se vzbudí a u postele stojí neznámá žena. Probudí se v Ústavu. Jen kvůli tomu, že uměl pohnout odpadkovým košem, aniž by se ho dotkl. Bez rodičů, bez kohokoliv známého...

Jak jste asi pochopili, King v knize Ústav pracuje s tématem, které umí zpracovat velmi dobře. Dětský hrdina je Kingovi dobře znám, pracovat s ním umí perfektně. V Ústavu dokonce vyspělé chování odůvodňuje i vysokou inteligencí hrdiny, což ho dělá ještě o něco uvěřitelnější. Dalším silným a Kingovi známým tématem je přátelství. Opět se zde tedy setkáme hned s několika výjimečnými dětmi, které se do děsivé situace dostávají kvůli svým telekinetickým či telepatickým schopnostem. Dá se tedy říct, že King v této knize sáhl na jistotu. Která není nijak nudná. Ale...

Mám tady po dlouhé době u Kinga jedno ale. King má dlouhatánské úvody. A já je miluju. Jsou pomalé, ale seznamujete se v nich s postavami. Díky tomu si k nim vypěstujete extrémně silný vztah. V Ústavu se mi to v první polovině knihy pořádně nedařilo. Musím určitě zdůraznit, že jsem byla v takovém nedobrém rozpoložení. Na druhou stranu to u mě požitek z četby neovlivňuje příliš nebo příliš často. Tady jsem měla trochu pocit, že nejvíc informací o postavách jsem se dozvěděla právě až ve druhé polovině knihy, která byla perfektní. Nemůžu říct, že by mě první polovina nebavila, že by byla špatná. Ale chybělo mi tam to něco, co na Kingovi zbožňuju. Napsat takhle knihu jiný autor, neřeknu ani ň. U Kinga mám laťku tak extrémně vysoko, že jednou nějaké to ale přijít muselo. 

Možná byl háček i v něčem jiném. První polovina mi totiž extrémně připomínala Stranger Thing. Stranger Things já mám ráda. Ale Kinga radši. A proto mi to moje osobní připodobnění trochu vadilo. Druhá polovina už ale byla úplně jiná. Ale když už jsme u té podoby se Stranger Things, je to to, co podle mě může Kinga přiblížit mladší generaci, která Stranger Things hltá a chtěla by zkusit něco v podobném stylu. King tady pracuje s dětmi, kterým je kvůli jejich nadpřirozených schopnostem ubližováno. Tak trochu Jedenáctka.

Přátelství. To u Kinga hraje roli tak často, až by to mohlo být ohrané. Ale tady prostě opět skvěle funguje a čtenáře i dojme. A tady teda na konci dojalo fakt hodně. Pokud Kinga čtete, víte, že on se nebojí. Nebojí se šokovat a dojmout čtenáře. U Ústavu na konci slzička ukápla. Přátelství je v knize nádherně popsáno. A to co díky němu děti zvládají, to je nepopsatelné. Takže rozhodně jedno malé upozornění. Ústav není čtením pro většinu matek a dalších lidí, kteří špatně snášejí, když je ubližováno dětem. V téhle knize se to děje. Scény nejsou nijak explicitně popisovány. Ale jsou tady. Protože Ústav se z dětí snaží dostat to nejlepší. A proč vlastně? No to si budete knihu muset přečíst. A závěr a celé rozuzlení stojí vážně za to. Spousta lidí říká, že King své geniální nápady občas ukončí trochu slabším závěrem. Tak tady se to rozhodně neděje. Závěr a rozuzlení? Jsou skvělé. Byť bych byla radši, kdyby kniha skončila jinak...

Líbí se mi, jak King do Ústavu zapojil i jisté odkazy na druhou světovou válku. V některých aspektech nacistického Německa zde shledávám inspiraci. O to zajímavější je, že to knihu dělá uvěřitelnější. Celkově je to za mě jedna z nejuvěřitelnějších Kingových knih. Samozřejmě se zde vyskytují schopnosti, které racionální člověk bere jako neexistující. Jejich okolnosti King však vystavil tak geniálně, že mám pocit, jako kdyby nějaký ten Ústav opravdu existovat mohl. Fuj. Děsivé, že zrovna takové ošklivé téma působí tak uvěřitelně. Ale plus pro Kinga. Víme, že on prostě umí.

Přesto, že je pro mě u Kinga ve většině případů tahounem knihy velmi slibný začátek, díky kterému si vybuduji hluboký vztah s postavami, a tady jsem to přímo tak necítila, kniha byla nakonec výborná. Ano, za slabší začátek musím něco málo strhnout z hodnocení. Druhá polovina (odstartovaná návratem muže z první kapitoly) byla však perfektní a naopak zase jedna z nejsilnějších. Paradoxně pro mě osobně je úvod asi důležitější. I tak se ale z Ústavu nakonec vyklubala velmi dobrá kniha. Její potenciál určitě tkví v podobnosti se Stranger Things, která může přilákat nové, mladé čtenáře (byť pro mě osobně to třeba bylo trochu mínus, ale ve finále to byl skvěle vybudovaný a vymyšlený příběh). Parta dětí, síla přátelství, Kingova kvalitní klasika, s kterou on tak trochu už prostě musí sázet na jistotu. 

Ve finále mě Ústav velmi bavil. O závěru knihy budu přemýšlet... protože byl silný a emotivní. Chtěla bych, aby kniha skončila jinak. Strašně moc jsem si to přála. Ale neskončila. protože to je King. Ústavu dávám 85 % a určitě doporučuji nejen stálým Kingovým čtenářům, ale i těm novým.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Ústav moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu.

úterý 22. září 2020

20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět - Gabriella Santini

září 22, 2020 8 Comments

Knížka 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět představuje osobnosti, které se nebály překonávat hranice známého světa – od bájných cestovatelů přes staré mořeplavce až po vědce, průzkumníky a průkopníky. Děti tak mohou sledovat úspěchy i dětství odvážných objevitelů jako Kryštof Kolumbus, Edmund Hilary, James Cook, Charles Darwin, Roald Amundsen, Nellie Bly nebo Neil Armstrong a nechybí ani tipy, jak na sobě pracovat, aby se taková osobnost jednou mohla stát i z nich.

Vím, že v knižní komunitě je běžné, že někteří z nás ujíždí na dětských knihách. A já nejsem výjimka. Prim pro mě v dětské tvorbě hrají ilustrace, aby to pro mě byla i pastva pro oko. Příběh pro mě většinou už nebývá u těchto knih tím nejdůležitějším. Když jde o knihu pro děti, která je populárně naučná a plná nádherných ilustrací, neočekávám, že bych se zde dozvěděla přespříliš nových informací. No, někdy se člověk prostě plete...


Kromě 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět, vyšly v této sérii další čtyři knihy. Konkrétně 20 výjimečných osobností, které změnily svět, 20 výjimečných fotbalistů, kteří vešli do dějin, 20 výjimečných dívek, které změnily svět a 20 výjimečných kluků, kteří změnili svět. Myšlenkou této série populárně naučných knih pro děti je to, že se děti dozví o dětech, které se staly slavnými. Ukazují, že i ti nejznámější a nejúspěšnější byli jednou dětmi a že i z malého čtenáře nebo čtenářky se může stát někdo takový.

Mně konkrétně, jak již víte, se do ruky dostala kniha 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět. Tato kniha je dělena do šesti částí. První se věnuje bájným cestovatelům (například Odysseus), druhá mořeplavcům a objevitelům (proslulý Kryštof Kolumbus), třetí vědcům a průzkumníkům (Charles Darwin), čtvrtá archeologům a paleontologům (Howard Carter), pátá průkopníkům (Neil Armstrong) a šestá slavným cestovatelům. Jména v závorce jsem tady uvedla jen pro představu. V knize jich samozřejmě najdete více. Jak název napovídá, 20. Co se mi na knize moc líbí je to, že objevitelé jsou zde vybráni v celém průřezu dějin. A k tomu odkazuje v závěru knihy i časová osa, na které jsou jednotlivé osobnosti zakresleny. Samozřejmě - pro dospělého čtenáře je to jen roztomilý bonus, protože se v čase poměrně dobře orientujeme. Malým čtenářům může časová osa ale pomoci zorientovat se a uvědomit si spojitosti a vývoj světa.

Všechny texty v knize jsou vyprávěny z pohledu postav. Vypráví svůj příběh, který začíná nějakou konkrétní situací, v které se postava nachází. Nechybí tedy ani dialogy a podobně. Což je úžasná věc. Ze vzdělání se okamžitě stává zábavné čtení příběhů. A děti se nejlépe učí, když si neuvědomují, že se učí. To mi věřte. 

Kniha je proloženo obrovským množstvím barevných, poutavých ilustrací, které jsou nádherné. Ilustrace jsou opravdu velmi barevné. Na první pohled můžou působit, že jsou opravdu cílené na děti. Když jsem se však podívala podruhé... ilustrace jsou prostě nádherné. Z toho, že ilustrují dětskou knihu zde zůstává pouze výrazná barevnost, která malé čtenáře uchvátí. Ilustrace jsou prostě krásné a upoutají nejen děti, ale i rodiče. O ilustrace se postaralo celkem 6 ilustrátorů. Na konci knihy najdete jejich krátké medailonky i soupis toho, kterou postavu ilustroval kdo. O texty se postarala Gabriella Santini. 

Příběhy jsou poměrně krátké. Většina z nich se nachází na dvou stránkách a je dokreslený dvěma velkými a několika menšími ilustracemi. Písmo je větší. Děti si knihu tedy mohou bez problémů číst sami. Dobrou variantou může být ale zvolit i knihu na čtení před spaním. Rozdělení do krátkých kapitol tomu rozhodně přispívá.

20 výjimečných objevitelů je úžasná publikace pro děti. Samozřejmě se zde dozvědí o nejznámějších jménech, některá z nich jsem vám prozradila v recenzi výše. Je zde ale i spousta objevitelů, o kterých jsem sama neměla tušení a moc ráda jsem se o nich dozvěděla. Rovnou upozorňuji, nechybí zde ani ženské objevitelky. Právě o nich jsem většinou skoro nic nevěděla. Z těch méně známých jmen vám prozradím právě jedno ženské jméno - Freya Stark. Ta mě velmi zaujala. Jako dospělý čtenář jsem pak samozřejmě využívala síly internetu a některé informace o ní jsem si dohledávala dál. Jak ale vidíte, i dospělý čtenář se v této knize může dozvědět leccos nového!

Tohle je velké doporučení. Já nemám co vytýkat. Kniha je krásná, barevná, poutavá i velmi edukativní. Vzdělává formou, která děti bude bavit a za mě je to prostě perfektní volba pro všechny rodiče. A taky pro všechny z vás, kdo máte rádi krásné dětské knihy. Za mě prostě jo, tohle chcete číst! Knize dávám 100 %, protože naprosto splnila má očekávání.

Za poskytnutí knihy 20 výjimečných objevitelů, kteří změnili svět moc děkuji literární kampani Novinka měsíceTady na jejich webu najdete obrovské množství informací o knize a i spoustu ukázek. (Nejen z 20 výjimečných objevitelů, ale i z dalších knih ze série. :-)). 

sobota 19. září 2020

Asi to skončím - Iain Reid

září 19, 2020 7 Comments



 

Jede se představit rodičům svého přítele Jakea, jenže zimní návštěva odlehlé farmy asi není nejlepší nápad, zvlášť když se kolem vztahu těch dvou od začátku vrší pochybnosti. Jakeův domov se sice nachází jen dvě tři hodiny jízdy z města, ale stejně by pro ni asi bylo bývalo lepší nikam se nehrnout, protože nadaný vědec, s nímž se zná sotva sedm týdnů, je pořádný intelektuální svéráz. A ten vemlouvavý Hlas v mobilu, který jí denně naléhavě volá, si neumí k nikomu známému rozumně přiřadit…

Když pár dorazí na farmu, v mrazu se válí mrtvá zvířata a samo stavení uvnitř vypadá málem jako motel Normana Batese. Křečovitě usměvavá máti je chodící sbírkou neuróz a Jakeova prababička zešílela. Další hrůzy tam snad nečekají – avšak co ve sklepě…?
Debutová novela Kanaďana Iaina Reida výtečně vrství a převrací děsivé zákonitosti oblíbeného viktoriánského žánru ve zprávu o duši, z níž tuhne krev ještě víc, než je v nelítostné tundře nezbytné. Nejočekávanější horor sezony na filmové plátno pro kanál Netflix převedl další znalec pokroucených závitů dnešní lidské mysli: oscarový scenárista a režisér Charlie Kaufman.

Nepamatujete si někdo na knihu Sok od Iaina Reida? Přesně od stejného autora je i kniha Asi to skončím. Sok mě bavil. Moc. Byl zvláštní, člověk o něm musel přemýšlet a často nevěděl, co si myslet. Ale nakonec byl vlastně strašně fajn. Jen člověk nemohl pouze číst, ale musel i přemýšlet. Když jsem viděla krásnou obálku jeho nové knížky, která se jmenuje Asi to skončím, neváhala jsem. Chtěla jsem zkusit i tuhle. Bude taky tak zvláštně jiná?

Ano, je. Hned vám to řeknu. Není to jednoznačné čtení. Musíte se pořádně zamyslet. Kniha je prezentována jako horor a on to vlastně horor je, ale osobně mi přijde, že výraznějšími prvky v této knize jsou psychologický román. A výraznou roli tady také nesou filozofické úvahy. Co ale musím říct, chvílemi mě během čtení opravdu příjemně mrazilo. A to se moc často nestává. U knih se bojím málokdy. A tentokrát mě opravdu příjemně mrazilo.

Kniha vypráví příběh dvou mladých lidí. Páru. Znají se chvíli a vydávají se na návštěvu k jeho rodičům. Na opuštěnou farmu. Cesta je dlouhá a pár spolu probírá spoustu věcí. Hlavní hrdinka se také často utápí ve vlastních myšlenkách, zamýšlí se nad různými tématy. A velké množství se týká jejich vztahů, vztahů všeobecně. To jsou ty části, které přináší velké množství zajímavých myšlenek a zamyšlení, místy právě až filozofických. 

Asi to skončím je nesmírně čtivá záležitost. Když má člověk čas, je to skoro jednohubka. Je to ten typ knihy, ze které přečtete během hodiny skoro polovinu, protože se tak moc dobře čte. Musíte se ovšem připravit na to, že to není tradiční čtení s jednoznačným dějem. Musíte přemýšlet, přistoupit na autorovu hru a vkládat do čtení vlastní myšlenky, názory a předpoklady. Myslím si, že hlavní myšlenka knih od Iaina Reida je ta, že každý je pochopí jinak, pro každého budou odrážet to, co aktuálně prožívá. Příběh vám nenaservíruje na červeném podnosu, ale o to víc si čtení vlastně užíváte. Autorův styl psaní je velmi jednoduchý. Píše prostě, bez příkras. Jeho způsob psaní působí sám o sobě až chladně. O to děsivější kniha je.

Stará farma, na kterou hlavní hrdinové jedou, je opuštěná. A je to opravdu pěkně strašidelné místo. A pak je tady taky stará, velká, prázdná škola. A ta si s farmou nikterak nezavdá. Tematiku děsivých domů mám ráda. A ty v této knize asi vedou na plné čáře. Děsivé byly vážně pořádně. 

Na čtenáře může kniha působit zpočátku zvláštně. Dlouhá cesta autem může působit zbytečně. Opak je ale pravdou, myšlenky, které hlavní hrdinku během této cesty napadají jsou velmi zajímavé a člověk poznává její osobnost... a také zjišťuje, že něco nesedí a že něco možná bude jinak, než se zdá. Nemůžu ovšem popřít, že první polovina knihy mohla být o něco málo kratší. Pár stran, které by se mohly vypustit, by se určitě našlo. Celý příběh je prokládán stranami, které jsou psány kurzívou. Jde o dialogy, které nám o něčem vypráví. Nevíme o čem, ale postupně nám ledacos odhalují... Něco děsivého. Postupně si začnete spojovat dvě a dvě dohromady. K jakému závěru se ale doberete, to je částečně vlastně i na vás. Autorovi se nedá věřit. 

Kniha by mohla být odpočinkový a velmi čtivý horor. Kdyby ovšem byla jasně strukturovaná a příběh jednoduše načrtnut. Tady se vlastně mísí jednoduchý, prostý styl se zajímavými myšlenkovými pochody hlavních hrdinů, které podněcují i samotného čtenáře k tomu, aby přemýšlel. Asi to skončím rozhodně není čtením pro každého, ale pokud máte rádi zajímavé až zvláštní knihy, které "jen tak" nečtete, tohle vás bude bavit!

Je to skvělé. Až překvapivě skvělé. Sok byl velmi dobrým čtením, Asi to skončím mě bavilo ještě o něco více. Dokonalé to ještě není, ale pokud se dočkáme i autorových dalších knih, přečtu si je stejně ráda jako tyhle dvě. Protože budu očekávat, že budou zase o chlup lepší a lepší. Pro zajímavost, recenzi na Soka najdete tady.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Asi to skončím moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-)



úterý 1. září 2020

Lunapark - Stephen King

září 01, 2020 11 Comments


Píše se rok 1973 a jsme v zábavním parku na malém městě v Severní Karolíně. Devin Jones, vysokoškolák s literárními ambicemi a čerstvě zlomeným srdcem, se rozhodne pracovat přes léto u kolotočů. Najde si mezi světskými nové přátele, kteří ho nakonec přijmou mezi sebe, zachrání jednomu děvčeti život, spřátelí se s umírajícím chlapcem a zamiluje se do jeho krásné matky. První polovina příběhu je milá a nostalgická, ale už zde se jako spodní proud táhnou zlověstná znamení. Devin se dozví nejen to, jak se obsluhuje kolotoč, ale i to, že ve Strašidelném zámku byla před čtyřmi lety zavražděna dívka, jejíž vrah nebyl dopaden a dívčin duch se lunaparkem stále potuluje…

Letos už u Nakladatelství Beta vyšlo velké množství reedic mistrových starších knih. Fanoušci jásají, protože některé kousky už prostě nešly sehnat (a když, tak v řádech tisíců). Poslední reedicí, která vyšla, je Lunapark. Na Kinga poměrně útlá knížka, která láká hlavně svým prostředím. Mně osobně přišly poutě/lunaparky a podobně vždycky tak trochu děsivé. Hlučné, zmatečné... a americký lunapark v 70. letech 20. století? O to lákavější prostředí to pro mě ještě je.

Příběh, který se v Lunaparku skrývá, je zpočátku (zhruba polovina knihy) vlastně úplně obyčejný. Devinovi je jednadvacet. Studuje na vysoké škole, je bezhlavě zamilovaný do své přítelkyně, ale také potřebuje peníze na další studium, a tak si na léto hledá brigádu. S přítelkyní to přestává klapat, dělá rozhodnutí bez něj... Devin nakonec narazí na inzerát nabízející práci v Lunaparku. A tak se přihlásí a vyrazí na pohovor. Asi je všem jasné, že místo získá a v létě se začne nořit do tajů atmosferického lunaparku, který se i Lunapark jmenuje. Devin přinese Lunaparku mnoho dobrého a práce ho baví. Zjistí ale, že před několika lety byla v Lunaparku zavražděna mladá dívka. Totožnost vraha však nikdy neodhalili. Koluje také legenda, že dívka se dodnes zjevuje v místě, kde zemřela. A Devina tento případ začne zajímat.

Je to King. A mě nesmírně těší, že se zde objevuje jeho tradiční dlouhý úvod. V téhle knize je však ještě jasnější, jak moc je důležitý. Lunapark má něco kolem 250 stran. U takto krátkých knih, které se ještě k tomu tak dobře čtou, mám obvykle jeden problém. Nedokážu se příliš sžít s postavami. Nemám na to jednoduše čas a prostor, protože knihu prolétnu. Lunapark jsem také prolétla. A postavy si neskutečně zamilovala. Nejen Devina, ale i další postavy, které se v příběhu objevují.

Nebyl by to Stephen King, aby do knihy nezapojil nějaké to nadpřirozeno, takže i toho se zde samozřejmě dočkáme. Je zde málo, ale důležitou roli sehraje. To se nebojte. Kromě nadpřirozena je to příběh o lásce i zlomeném srdci, o dospívání a hledání sám sebe. O zodpovědnosti za sebe i za jiné, příběh o přátelství. A taky o detektivní zápletce.

Detektivní zápletka. Ano. Něco, co u Kinga nebývá úplně nejběžnější. Tady se jí dočkáváme. Ale nedočkáme se pátrání v pravém slova smyslu, jak tomu u detektivek nebo thrillerů bývá. King nám "problém" nastíní, nechá vedlejší postavu, aby zjistila potřebné informace (bez nás) a hlavní hrdina pak všechno spojí dohromady. Proto se mi Lunapark hrozně špatně žánrově škatulkuje. Upřímně si nemyslím, že by to u této knihy šlo jednoduše a rozhřešení vám ani nenabídnu. Tahle kniha je pro mě žánrově skoro nezařaditelná, protože toho přináší strašně mnoho.

Celá kniha je Devinem vyprávěna zpětně. Vypráví ji již jako starý muž a jako vypravěč občas zasahuje do příběhu. Komentuje ho, předbíhá - občas něco malého prozradí ještě, než k tomu ve vyprávění dojde. Díky tomu můžeme odhadovat závěr. 

Stephen King částečně využil reálný slang z "kolotočářského" prostředí, částečně si ho vymyslel a i to dělá knihu o mnoho zajímavější. Ale i my ušáci se tenhle slang rychle naučíme. :-)

Lunapark mě získal nesmírně svými postavami a hlavně přátelstvím, které se zde objevuje. Samozřejmě i prostředím, které se s ubývajícím létem stává postupně depresivnější a depresivnější. Bavilo mě to, jak byl příběh zpočátku milý, opravdový, obyčejný i to, kam se postupně zvrhl. Bavil mě moc. A jsem až překvapená. Lunapark je pro mě jedna z těch trochu méně nápadných Kingových knih. Vyšla v roce 2013, takže je to King novější, ale přesto z něj cítím trochu té klasiky Kinga ze 70./80. let. Do knihy jsem se pouštěla s tím, že moc nevím, co vlastně čekat a nakonec jsem byla moc mile překvapená. Tahle tak trochu zapomenutá Kingovka mě chytila za srdce a aniž bych to tušila a očekávala, vyšplhala se mezi ty nejlepší od mistra. Možná i právě proto, že Lunapark je vlastně strašně milé čtení. Na Kinga až nečekaně. A já se někdy nechám ráda překvapit i od něj.

Lunapark vám doporučuji z celého srdce. Klidně i jako první knihu. Je kratší, parádně se čte a bude se vám líbit. Pak můžete směle přitvrdit.

Lunaparku dávám 90 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Lunapark moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu.

neděle 30. srpna 2020

Louka: Vábení do tajuplného světa - Jan Haft

srpna 30, 2020 5 Comments


Lechtající trávy, zářivé květiny, bzučící hmyz: Jan Haft nás bere na objevitelskou cestu do skutečného ráje přírody, kde žijí stovky pestrobarevných rostlin a fascinujících živočichů v často překvapivých společenstvích. Nikde jinde není život rozmanitější. A zároveň je jen málokterý z biotopů tolik ohrožen:

Kvetoucí louky kdysi pokrývaly mnohem rozsáhlejší území. Dnes je to žalostných několik procent, a i ta jsou v nebezpečí.

Text doplňuje řada působivých fotografií.


Louka. To je další kniha z produkce Nakladatelství Kazda, která pravděpodobně nebude pro každého. Ve své podstatě to ale je kniha, která by pro každého být měla. Seznamuje nás totiž s něčím nádherným, něčím, co bývalo pro naše předky běžné a nezajímavé. Pro nás už to je ovšem skoro rarita, kterou ne každý má možnost kdykoliv navštívit. Louka. Všichni víme, co si pod tímto pojmem představit. Ale až díky této knize dovedeme ocenit, jak různorodá, zajímavá a důležitá součást přírody to je. Tato kniha je nejen edukativní, dalo by se říct až populárně naučná. Zároveň je ale nádherná a nesmírně poutavá.

Už samotné věnování v knize mluví za vše. Autor v něm kromě rodiny děkuje také vlastníkům půd, kteří je vlastní z důvodů podnikání, zároveň ale nechávají části z těchto půd pro louky. Nemusejí, ale dělají to. Protože pochopili jak moc důležité to je. Těm, kdo si to neuvědomují, nevědí, případně uvědomit nechtějí, těm může pomoci i tato kniha.

Celá kniha začíná jarem a její příběh končí epilogem, který se odehrává na podzim. Už od prvních řádků nám autor ukazuje, co vše louka umožňuje různým živočišným druhům. Louka není prospěšná pouze pro hmyz, který se nám vybaví jako první (a který jak víme je v poslední době velmi ohrožen), ale i pro savce a šelmy. Někteří se v ní mohou skrýt, někteří tento úkryt využit k lovu. Ke koloběhu života v přírodě. Zároveň se dozvíme i to, že je spoustu rostlin a živočišných druhů, pro které je louka doslova nezbytná a jinde nejsou schopni přežít. Louka je vlastně taková jedna velká symbióza.

Jak jsem již zmínila, kniha je naučná. Velmi. Na druhé straně je ale psána velmi procítěně. Je poznat, že Jan Haft louky a přírodu všeobecně opravdu miluje. Popisy jsou barvité a já se cítila, jako bych byla na louce s ním. Líčení je místy až mírně poetické, čte se krásně, jako příběh (ona kniha také menší příběhy obsahuje), ale zároveň se toho opravdu spoustu dozvíte. Například to, jak louky vznikly (a že v tom vlastně člověk sehrává obrovskou roli), co to vlastně louka je nebo jak se louky v poslední době proměnily. Autor velké množství fakt skládá do širokého kontextu, a tak se tady nedočítáme pouze o samotné louce, ale i živočišných druzích a květinách, které jsou s ní spjaty, ale například i o lesu.
Tohle pro mě bylo velmi zajímavé a překvapivé. Od populárně naučné knihy člověk očekává informace. Literární zážitek nikterak. V téhle knize ale dostanete oboje na vysoké úrovni.

Pravdou je, že se zde poměrně často objevují trochu odbornější termíny i témata, které mohou "běžné" čtení lehce komplikovat. Člověk zde musí jednoduše zapojit víc mozek, víc se soustředit, ale přinese mu to alespoň další a další poznání. Pokud po knize pokukujete, je ale dobré s tím počítat. Přesto, že je kniha napsaná velmi přívětivě i pro laiky, některé části složitější prostě budou. Ale může to přinést i další plus. Například já jsem si o některých tématech začala hledat víc a víc, protože mě opravdu zaujaly a do čtení této knihy jsem o nich neměla tušení, nebo jim nepřikládala tak daleký význam.

Velmi se mi líbila poslední kapitola před epilogem. Tato kapitola se věnuje záchraně luk. Nenapadlo mě, jak je vlastně složité v lidech vyvolat empatii k některým druhům zvířat a rostlin. Spadám právě do kategorie lidí, o které autor mluví, která k těmto věcem citlivě přistupuje prostě automaticky. Proto je pro mě složité vžít se do člověka, který to tak necítí, kterému více záleží na zisku nebo "upraveném" okolí. Autor tady například rozebírá to, jak složité je takové lidi zaujmout a přesvědčit. 

Celá kniha vyznívá jednoznačně. Je nutné chránit (nejen) louky. Je nutné chránit přírodu, protože náš život je s ní blízce spjat, byť si to v poslední době jako "páni tvorstva" nechceme připouštět. Je to však jeden velký koloběh a symbióza, bez které nemůžeme přežít. Takové knihy se musí psát a musí se číst. Upřímně? Nemyslím si, že zatvrzelé odpůrce ochránců přírody tato kniha v něčem změní. Ty, kteří mají přírodu rádi, ale do problematiky přímo nevidí, pro ty je tato kniha (a samozřejmě i pro ty, kteří ekologicky smýšlejí a chtějí si užít krásné čtení). Ty může posunout k tomu, aby na přírodu nahlížely i trochu jinýma očima. 

V knize najdete i několik krásných fotografií. Hub, zvířat i rostlin. Jsou krásné, moc krásné. Stejně jako tahle kniha. Dozvíte se tu o loukách v minulosti i současnosti. Jak se měnily, jak nás potřebují. Ale to vše se dá jednoduše převézt na přírodu všeobecně. A je to potřeba. Pokud vás příroda a její ochrana zajímají, tohle si přečtěte. Je to ideální vyvážení krásných, místy snad až romantických popisů a vědomostí.

Knihu Louka: Vábení do tajuplného světa od Jana Hafta určitě doporučuji. Dozvěděla jsem se tu opravdu spoustu informací a donutila mě na přírodu koukat zase trochu jinak. Nahlížet na to, že vliv člověka může být někdy pozitivní, ale dnes přecházíme spíše k vlivu negativnímu. Nahlížet na přírodu ještě mnohem víc komplexně. Krásné a poučné čtení!

Knize Louka dávám 80 %.

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Louka: Vábení do tajuplného světa na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. 


pátek 28. srpna 2020

Návod na vraždu pro hodné holky - Holly Jackson

srpna 28, 2020 6 Comments


Zmizela oblíbená středoškolačka, Andie Bellová. Tělo se sice nenašlo, ale policie ví, kdo je vrah. Všichni vědí, kdo je vrah! Sala Singha za vraždu přítelkyně odsoudili všichni, kromě soudu a poroty. Sal Singh totiž spáchal sebevraždu a nikdo neusiluje o očištění jeho jména. Až na Pipu Fitz-Amobiovou. Městečko rozežírá nenávist k rodině vraha, ale ona nevěří, že je vinen.

Pět let po zločinu začíná vyšetřovat pod záminkou závěrečného školního projektu. Je to ale úkol, který ji může zabít. Jestliže se Pipa nemýlí a vrah je stále na svobodě, nikdo neví, kam až bude ochotný zajít, aby své tajemství zachoval. Kdosi chce totiž minulost utajit za každou cenu. A kam až dokáže zajít Pipa, aniž by zaplatila životem?



Nakladatelství Cosmopolis se už před nějakou dobou ponořilo i do tvorby z kategorie young adult. A zrovna nedávno u nich právě jedna velmi lákavá young adult kniha vyšla. Jde konkrétně o thriller. YA thrillery už se objevovat začínají. Pořád jich je ale velmi málo. A mě baví. Asi úplně nejvíc ze všech žánrů, které se v young adult objevují. Nebyl to však jediný důvod, proč jsem si Návod na vraždu pro hodné holky chtěla přečíst. Kniha sesbírala již před vydáním spoustu kladných ohlasů, zaujala mě anotací, dokonce i grafickým zpracováním. Dnes si o ní tedy můžete přečíst víc.

Hlavní hrdinkou je Pipa, Filipa. Velmi chytrá dívka, tak trochu šprtka. Jako téma svého školního projektu si vybere poměrně kontroverzní téma - vraždu, respektive zmizení, které se v městečku, ve kterém bydlí, událo před pěti lety. Celé to odůvodní tak, že se zaměří na to, jaký vliv na vyšetřování má televize, sociální média... Realita je ovšem jiná. Zmizelá dívka Andie měla přítele Sala a všichni si myslí, že právě on byl jejím vrahem a následně kvůli pocitu viny spáchal sebevraždu. Pipa si však myslí, že Sal byl nevinný. Vrhne se do víru vyšetřování.

Návod na vraždu pro hodné holky je velmi poutavý thriller, který se čte skoro sám. Je to ten druh knihy, u které sedíte, odmítáte ji odložit a zároveň ji čtete neuvěřitelně rychle. Měla jsem ji přečtenou velmi rychle. Neměla jsem problém přečíst 100 stran na jeden zátah, protože jsem byla neustále napnutá, co se v knize odehraje dál. Stejně tak je to nesmírně moderní thriller. Takový, který pracuje se sociálními sítěmi a "módními teenagery".

Jak jsem již řekla, celý příběh je velmi napínavý a čtenáře si dokáže udržet. Autorka zde pracuje nejen s různými podezřelými, ale i různými motivy. Na pozadí hlavního případu se setkáváme s nejrůznějšími závažnými tématy, které současnou mládež (a nejen ji) mohou ovlivňovat, které ji mohou ublížit. 

Hlavní hrdinka je výborná. Je vtipná, správně "praštěná", velice chytrá. To, jak moc chytrým člověkem Pipa je přináší asi tak jedinou nevýhodu knihy, kterou ovšem mladší čtenáři, pro které je kniha primárně určena, pravděpodobně nebudou příliš řešit. Pipa občas na něco přijde náhodou, respektive díky jejímu chytrému mozku. Jak jsem zmínila výše, čtenáři, kteří nejsou ve čtení thrillerů ještě tolik zběhlí, si toho pravděpodobně ani nevšimnou. Zkušenější čtenář si všimne, ale já osobně nejsem typ čtenáře, kterému by to tolik vadilo. Zároveň je zde však spousta důkazů a nápadů, ke kterým Pipa přijde naprosto logickou a někdy i trnitou cestou. Ty to prostě krásně vyvažují.
Také oceňuji to, že autorka zvolila "taktiku", kdy se policie na původní případ prakticky vykašlala a proto má Pipa po čem pátrat. Rozhodně mám tuto variantu radši než "nezkušený student/novinář/spisovatel poučuje policii o tom, jak mají dělat svoji práci, protože je nenapadly naprosto jasné věci".

Líbí se mi forma, jakou je kniha zpracovaná. Najdeme zde mapku, Pipiny poznámky, přepis policejního výslechu, e-maily a také spoustu pracovních protokolů, které Pipa zpracovává právě kvůli svému školnímu projektu. Vlastně samotný školní projekt je výborný a originální námět, kterým autorka knihu nejenom odstartuje, ale také je jím zaštítěná po celou dobu vyšetřování - dává i tvrdohlavé hrdince počáteční motivaci vytrvat, což působí věrohodně.

Návod na vraždu pro hodné holky je popisován jako "stejně působivý jako Riverdale a návykový jako Jeden z nás lže". A já musím souhlasit. Riverdale je úžasný, napínavý seriál o teenagerech a Jeden z nás lže je skvělý YA thriller. Tato kniha mi opravdu připomínala oboje. Jeden z nás lže je velmi dobrý thriller s působivým závěrem. Návod na vraždu pro hodné holky mě ale bavil o něco víc. Získal si mě skvělými postavami, které jsem si velmi oblíbila, zvláště pak právě hlavní hrdinku.

Tuhle knihu jsem si užívala. I když nejsem věkově cílová skupina, nebyla jsem vůbec zklamaná. Naopak jsem byla hodně nadšená a jsem nesmírně ráda, že bude tento měkký paperback zdobit moji knihovničku. Ke knize se možná i někdy ráda vrátím, protože mě příběh opravdu bavil, podezřelých jsem v hlavě měla hned několik, ale nakonec bylo všechno jinak. Autorka nasadila svou prvotinou laťku opravdu vysoko a já doufám, že se dočkáme i dalších knih, které budou stejně dobré, nebo lepší. Tohle čtení si užijí jak mladí, tak dospělí čtenáři.

Knize Návod na vraždu pro hodné holky dávám 90 % a co se kategorie young adult týče, patří rozhodně mezi to nejlepší, možná úplně to nejlepší, co jsem kdy četla.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Návod na vraždu pro hodné holky děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.