@bettypavkova

čtvrtek 14. listopadu 2019

"Pětka" - Pět seriálů podle knižní předlohy, které stojí za to!

listopadu 14, 2019 8 Comments
Knihy bývají často předlohami úspěšných seriálů nebo filmů. Často se stává, že spousta lidí ani o knižní předloze neví. Vybrala jsem vám pět seriálů podle knižní předlohy, které mám moc ráda.
Co vy, jaký seriál podle knihy je váš nejoblíbenější? Je nějaký lepší než samotná kniha? Nebo naopak, který se podle vás moc nepovedl?



5. Dexter

Je libo užít si seriál, kde je v hlavní roli sériový vrah, který je vlastně hodný? Ano, přesně to je Dexter. Před pár lety byl dost populární. Já se k němu dostala až letos a vážně jsem se bavila. Kamarád byl zklamaný z posledních sérií, mě ale bavily všechny.
Dexter pracuje jako odborník přes krev u policie a díky tomu se dostává k lidem, kteří jsou vinni, ale nepodaří se to polici dokázat. Takže to vyřeší po svém a své choutky využívá k trestání těch, kteří si to zaslouží. V celém seriálu je spousta zvratů, občas je to trochu přitažené za vlasy, ale celkově to je vážně skvělý, a tak trochu jiný detektivní seriál.
Přiznávám se, knihu jsem nečetla, ale seriál si určitě pusťte!

gif, kiss, and a discovery of witches image

4. Čas čarodějnic

Čas čarodějnic je fantasy zasazené do reálného světa. Čarodějnice se zamiluje do upíra, což je ale vlastně zakázané... Trochu "klasika", ale velmi dobře provedená. Jak knižně, tak seriálově. Oba formáty mají neuvěřitelně skvělou atmosféru, která v seriálu vyniká snad ještě o trošičku víc. Anglie, tak trochu pochmurno, univerzitní budovy, sexy upír, všichni jsou chytrý, ale zároveň se děsně milujou, mají velké nepřátele... Jo, jo, jo. Tohle já prostě můžu a překvapilo mě, jak moc se mi seriál líbil. Zatím mám přečtený první díl, podle kterého je také první série. Série se chystají další a já se i chystám na další díly. U Času čarodějnic vám rozhodně můžu doporučit oboje.

tv show, big little lies, and quote image

3. Sedmilhářky

Sedmilhářky byly tak před dvěma, třemi lety hitem jak seriálovým, tak knižním. Mám za sebou oboje. První jsem viděla seriál a je naprosto perfektní. Je úžasně a také výborně obsazen. Jsou to velká jména, která hlavní hrdinky ztvárnila, a ztvárnila je perfektně.
Jde o drama, které se trochu mísí s detektivkou. Víme, že někdo zemřel. Nevíme ale kdo, proč a kdo ho zabil. Prostředí je výborné a lákavé. Jde o zbohatlíky ve středních letech. Řeší osobní problémy a problémy s dětmi. Seriál je výborný a co kniha? Přiznávám se, že se mi líbila o něco málo míň, než seriál, ale pořád je skvělá. Možná, kdybych nejprve četla knihu a až pa viděla seriál, mohla bych být z knihy nadšenější. Celkově ale opět doporučuji oboje.

black and white, series, and ezria image

2. Roztomilé malé lhářky

Tohle je moje seriálová srdcovka. Naprosto. Zkouknuté mám všechny série (konec mě teda trochu zklamal), ale celkově to bylo super. Je to takové teen drama, detektivka, místy horor. První série jsou rozhodně lepší než ty další, ale celkově je to super seriál. Kromě dramatu se tu řeší také vztahy a musím říct, že jsem tu měla několik velmi oblíbených párů. Srdcovkou pro mě zůstávají Arya a Ezra. Seriál si rozhodně někdy pustím zase. Co se knihy týče, četla jsem první díl. A tak nějak mi stačil. Seriál se jím pouze inspiroval, je v něm dost rozdílů a upřímně? Je to jeden z těch případů, kdy seriál je vážně lepší než kniha! No, a teď mám chuť se na PLL zase podívat! :-D

bitch, sex and the city, and quotes image

1. Sex ve městě

Sex ve městě je další srdcovkou. Znám ho skoro zpaměti. Neuvěřitelně mě ten mix vztahů a sexu a New Yorku baví. Když nevím co by, pustím si prostě náhodný díl Sexu ve městě. Sice jich většinu znám skoro dokonale, ale stejně si ho ráda pustím znova. Carrie, Charlotte, Miranda i Amanda jsou prostě super holky a za kamarádky bychom je chtěli všichni.
Z knihou mám problém. Strašně jsem se na ni těšila. Nedala se dlouho sehnat, pak se najednou objevila v Levných knihách. Skočila jsem po ní, hned se do ní pustila a... Bylo to fakt špatné. Jedna z nejhorších knih, co jsem kdy četla. Seriál se knihou opravdu jen volně inspiroval - a díky Bohu. Knihu vážně nedoporučuji, ale seriál je prostě boží!

neděle 10. listopadu 2019

U Hitlerova stolu - Rosella Postorino

listopadu 10, 2019 10 Comments


Teprve ve svých devadesáti letech přiznala poslední z Hitlerových ochutnávaček, Margot Woelková, co během války dělala. Jejím příběhem se Rosella Postorino inspirovala při napsání strhujícího románu, který v Itálii obdržel řadu cen a byl přeložen do mnoha jazyků. Německo, rok 1943. Mladá Rosa odjede po smrti rodičů z rozbombardovaného Berlína na venkov, k rodičům manžela Gregora, který bojuje na ruské frontě. Tam ji spolu s dalšími devíti ženami najmou na práci ochutnávačky pro Adolfa Hitlera. Dvakrát denně musejí dívky hrát smrtící ruletu a ochutnávat pokrmy, které míří na vůdcův stůl. V neustálém strachu ze smrti vznikají mezi ženami pevná, i když ne vždy harmonická pouta. Nejednoznačný je i Rosin vztah k nadporučíku Zieglerovi, který v mladé dívce začne vzbuzovat kromě strachu i touhu. Rosella Postorino odvážně proniká do nejednoznačnosti lidských vztahů a potřeb a klade si otázku, co znamená být a zůstat člověkem. Vypráví neuvěřitelný osud ženy v pasti, bezbranné vůči násilí v okolním světě, a přesto plné mládí, vášně a touhy po přežití.
Zase jednou druhá světová válka. Asi už není úplně nutné zmiňovat, že taková literatura mě baví. U Hitlerova stolu mě podle anotace velmi zaujalo. Ještě jsem nečetla knihu o Hitlerově ochutnávačce, a tak jsem se na tuhle velmi těšila.

Kniha vypráví příběh Rosy. Rosa je Berlíňačka, ale po smrti rodičů se stěhuje na venkov k rodičům svého muže. Gregora vášnivě miluje, ale v manželství spolu strávili jenom rok. Pak odešel do války, na ruskou, snad tu nejhorší, frontu. O práci ochutnávačky pro Hitlera nestála. Ale odmítnout by bylo nebezpečné. V jídelně se seznamuje s dalšími ženami, které ochutnávají. Strach je všudy přítomný. Bojí se otravy, bojí se války, bojí se o své manžele, některé o ně už přišly, bojí se o své děti...

Od knihy jsem čekala trošku víc "ochutnávání" a méně osobního příběhu hlavní hrdinky. Jde však o další klasický válečný román ze současnosti, který přináší romantický příběh hlavní hrdinky, ale je zpestřen tím, že jde o Hitlerovu ochutnavačku. V začátku knihy byl na scény z jídelny, kde ženy svůj čas trávily, vyhrazen větší prostor. Rosa se spřátelí s kuchařem a vede s ním zajímavé rozhovory. Dlouhé odcizení od manžela v ní také začne probouzet jisté city k nadporučíku Zieglerovi, z kterého mají všechny ženy hrůzu. 

Nejvíc se mi na knize líbilo váhání. Rosa je na pomezí. Nikdo z rodiny nebyl nacista. Otec byl výrazně proti nim. Ona nacistka také není. Zároveň se ale cítí být Němkou. A váhá. Ze všech stran se valí informace, jak dělá Hitler to nejlepší pro Německo. Vzhledem k tomu, že pravděpodobně víte okolnosti Hitlerových počátečních úspěchů, je jasné, že takto se muselo cítit velké množství Němců. Odsuzovali válku, ale zároveň chtěli být "dobrými Němci". Toto Rosino rozpolcení je podle mě velmi realistické. Zároveň se sama střetává s odpůrci, ale i obdivovateli Hitlera. Tohle se mi na knize líbilo nejvíce. Neukazovala hrdinku, která by proti Hitlerovi bojovala, ale ani jeho fanatickou fanynku. Šlo o zmatenou, mladou ženu, která byla kvůli válce oddělená od manžela, přišla o rodiče a získala nebezpečné povolání.

Kromě hlavního Rosina příběhu se dozvídáme i několik menších. Hlavně ty, které se týkají ostatních ochutnávaček. Jsou to drobné, ale často srdcervoucí příběhy, který celou knihu oživují a dělají zajímavější.

Kniha je velmi čtivě napsaná a má krátké kapitoly. V kombinaci s válečným příběhem se stává přesně tím, po čem je na současném knižním trhu největší poptávka. Má méně než 300 stran, a tak jsem ji měla přečtenou během dvou dnů a čtení jsem si užívala. Přesto, že jsem od ní očekávala trošičku víc tématu "ochutnávačství", než životních příběhů, bavila mě.

Kniha je určitě vhodná i pro ty z vás, kteří nemají rádi brutální scény. Ty v knize nenajdete žádné. Proto si myslím, že například milovníci Tatéra z Osvětimi, kteří by si rádi přečetli nějakou další knihu z války, ale tentokrát ne přímo z koncentračního tábora, budou z U Hitlerova stolu nadšení. 

U Hitlerova stolu je velmi zajímavým čtením, které přináší trochu jiný úhel pohledu a příběh z pohledu Němců během druhé světové války. Příběh o lásce, která není kýčovitá, víře, strachu, ale i hledání sama sebe v tak těžkém období. Čtivé a poutavé. Ano, už jsem četla lepší knihy, které se během druhé světové války odehrávají. Je to však první kniha, kterou jsem četla od italské autorky a špatná rozhodně není. Hodnotím ji 70 %.

Za kniha U Hitlerova stolu děkuji akci Kniha měsíce. Více informací o akci najdete tady na jejich webu nebo tady na facebookové stránce. Knihu U Hitlerova stolu vydalo Nakladatelství Mladá fronta.

úterý 5. listopadu 2019

Naprosto pozoruhodná věc - Hank Green

listopadu 05, 2019 6 Comments


Jsou tři hodiny ráno a třiadvacetiletá April se vrací domů z práce. Po cestě si všímá obří sochy. Vypadá jako tři metry vysoký Transformer, oblečený v samurajském brnění. S kamarádem Andym ho natočí na video, které posléze umístí na YouTube. Tím se jejich dosavadní životy naprosto změní. Video se totiž stane virálním a obletí téměř celý svět. April se rázem ocitá v centru intenzivní mediální pozornosti.

Ke knize Naprosto pozoruhodná věc jsem se dostala dosti náhodou. Dorazila mi jako dáreček od Knihy Dobrovský. Bylo to překvápko, ale po detailnějším přečtení anotace jsem si říkala, že jsem vlastně asi ten pravý, kdo by si knihu měl přečíst.
Byla jsem varována, že je třeba knihu číst s otevřenou myslí. Že je něčím novým a že je třeba brát na to zřetel. Že se v ní kombinuje mnoho námětů. Menší obavy tam byly, nebudeme si nic nalhávat. Jak to nakonec dopadlo?

Autorem knihy je Hank Green. Ano. Green. Asi znáte Johna Greena. Autora bestsellerů jako jsou Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky nebo třeba Papírová města. No. Ehm. Díky Bohu. Kniha Hanka Greena nemá s těmi jeho bratra nic společného. Ano. Díky Bohu. Patřím mezi menšinu, která se nerada nechává násilně rozbrečet a tvorba Johna mi nějak nesedí. Ale ta Hankova? Ta už vypadá o poznání lépe!

Mladá dívka, April, objeví zajímavou sochu. Alespoň si myslí, že je to socha. S kamarádem natočí video se sochou, hodí ho na YouTube... a než se April probudí, jsou z nich osobnosti v internetovém světě. Video sdílí skoro každý!

Hlavní hrdinka je právě April. A je vážně něco. V knize popisuje události, které zažívá, nesmírně vtipně. Bestsellerový autor Lev Gorssman napsal, že April budete chtít okamžitě za svoji nejlepší kamarádku. Upřímně? Ani náhodou. April rozhodně není člověk, se kterým byste chtěli trávit moc času. Má problémy, o kterých ví, ale k lidem se díky tomu nechová dvakrát hezky. Obzvlášť k těm, kterým na ní záleží. I přesto mi však byla nesmírně sympatická. Ale pouze jako dobře vytvořený charakter. Lidský. Má klady i zápory. Ale za kamarádku bych ji vážně nechtěla. Je vtipná a hlavně skvěle sarkastická. A to já ráda.

Přiznávám se, že přesně nevím, co vám o příběhu říct - aby toho nebylo moc, nebo zase málo. Ale řeknu vám tohle. Je zde spojeno hodně žánrů. Je tu tak trocha sci-fi. (Žádné hard sci-fi, prosím. Takové příjemné sci-fi). Zároveň je tu i jistý společenský přesah. A ten mě bavil nesmírně. Tímto tématem je sláva. Sláva v dnešní době. Jak jednoduché může být, aby se z vás stala hvězda sociálních sítí - a také to, jak vás to může pohltit, když na to nejste připraveni. Kniha částečně ukazuje pozadí slávy na internetu a mně se to strašně líbilo. Právě to, jak současná a moderní kniha je. Jsou tam sociální sítě, jsou tam aktuální písničky a právě i aktuální problémy. 

Na příběh se dá nahlížet hlavně ze dvou úhlů. Buď jako na sci-fi, nebo jako obraz dnešní společnosti. Já jsem si vybrala tu druhou možnost a sci-fi část brala jako doplněk. Hanku Greenovi se podařilo něco, co je na první pohled skoro nezvládnutelné. Propojil velice vtipné, až sarkastické popisy a vnímání světa hlavní hrdinky s velmi vážným a aktuálním tématem, které je ve své podstatě velmi děsivé a smutné. V knize ukazuje obraz soudobé společnosti. A když se nad příběhem zamyslíte, je až děsivě realistický. Naše chování, naše povrchnost... vše tu je. Ve své podstatě jde o nesmírně vtipné čtení. A zároveň i velice vážné. Nezvyklá kombinace, ale funguje výborně. 


V knize nechybí přátelství i trocha lásky, napínavý děj, vývoj hlavní postavy. Hank Green použil spoustu věcí, kterou má rád. Hlavní hrdinové se poznali na umělecké škole a tak se tu objevuje i umění. April a její kamarádi se dostanou i k plnění různých úkolů, některé z nich jsou logické až matematické (Hank se nám v pár odstavcích pokouší vysvětlit šestnáctkovou soustavu, tu znám, takže jsem nebyla zmatená, ale klid, jde opravdu jen o pár odstavců a když ji nepochopíte, nic se nestane :-D). Jsou tu počítače. Je toho opravdu moc, ale překvapivě, kniha jako celek nepůsobí přeplácaně. 
Sama jsem překvapená, jak moc se mi Naprosto pozoruhodná věc líbila. Nejsem si jistá, jestli vám recenze na tuhle knihu budou dělat o knize jasný obrázek. Je totiž opravdu pozoruhodná a názor si na ni na základě recenzí asi budete tvořit dost špatně. Já vám ve finále můžu jen říct, že mě tohle vážně moc bavilo a pokud chcete zkusit přečíst něco jiného, vtipného i vážného a zároveň prudce originálního, Opravdu pozoruhodná věc by si k vám rozhodně měla najít cestu!
Knize dávám 95 %.

Kniha Naprosto pozoruhodná věc vyšla pod značkou Fobos. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Naprosto pozoruhodná věc si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

sobota 2. listopadu 2019

Dlouhý pochod - Richard Bachman (Stephen King)

listopadu 02, 2019 4 Comments


Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...

Dlouhý pochod? No páni. O něm já snila tak dlouho. Anotace mě zaujala už před několika lety, kdy byl Dlouhý pochod beznadějně vyprodán. Čekání se vyplatilo. Vyšel znovu. A dokonce i v paperbacku, za co jsem já osobně (já vím opakuji se) neskutečně ráda. Tak se pojďme podívat na zoubek Dlouhému pochodu, nejočekávanější knize letošní podzimu pro mou osobu!

Anotace je poměrně jasná. Reality show, mladí chlapci (hned sto mladých chlapců) a jednoduchá pravidla. Jít. Pořád. Nesmí se zastavit nebo zpomalit pod danou rychlost. Jinak. No konec. A nejen v soutěži. Možná to zní jako současné oblíbené young-adult dystopie, ale věřte, že tohle s nimi nemá vůbec nic společného. Tohle je prosím geniální, velkolepé, jednoduché a zároveň neuvěřitelně složité a propracované dílo.

K té jednoduchosti. Ona začíná a končí námětem. Pochod. Skupina chlapců, kteří jdou. Jdou doslova o život a sem tam je kolem cesty běsnící, fanatický dav, který je podporuje. Neuvěřitelný nápad, ale také neuvěřitelně náročný na zpracování pro autora. No buďme rádi, že napadl právě Kinga. Nevěřím, že by kdokoliv jiný dokázal popsat míli za mílí takovým způsobem, jakým to zvládl právě mistr King. Stěžejní námět je právě pochod. Jak chcete napsat tři sta stran o pochodu? No, King očividně zvládne vše. V knize je spousta drobných odboček, ale opravdu jen drobných. Jde o vzpomínky na blízké chlapců, kteří se rozhodli kvůli vidině jakýchkoliv splněných přání tuto strastiplnou cestu absolvovat. Pár chlapců sledujeme více (včetně hlavního hrdiny Raye Garratyho) a právě oni si o blízkých vyprávějí, ale nejen o nich. Vypráví si i různé jiné příběhy. S přibývajícími mílemi a únavou se jejich vyprávění mění. Často bývá zmatené. Stejně tak se mění jejich chování.

Hlavního hrdinu většinou zmiňuji obšírně. U Dlouhého pochodu ne. S Rayem a jeho myšlenky trávíme nejvíce času a k srdci vám přiroste. Jenže je zde tolik dalších postav, kterým výhru přejete... King dokázal popsat utrpení těchto mladých mužů tak realisticky. Absolutně jsem neměla problém si představit, že společnost se takovýmto směrem vydala a takováto soutěž se opravdu koná. Pocity to nebyly příjemné. Mladých mužů mi bylo tak neuvěřitelně líto a tak moc jsem s nimi soucítila. Míle ubíhají, dochází k nejrůznějším zvratům a výkyvům v chování, tak jak pomalu přibývá únava a vy ji prostě cítíte společně s účastníky a jinak to nejde. Před očima vám probíhají životy chlapců. Zrychleně. Celé jejich životy....
Nechápu a nikdy chápat nebudu, jak někdo dokáže napsat něco takhle skvěle.

V knize se nachází spousta nenápadných odkazů a moc velkou radost jsem měla z toho,že spousta jich byla na literaturu. Kesey (autor mojí snad vůbec nejoblíbenější knihy), Poe i další velikáni.

Další Kingovka, pardon, tentokrát Bachmanovka. Dlouhý pochod Stephen King vydal pod pseudonymem Richard Bachman. A o něm nám i v předmluvě povídá. Richard Bachman díky Kingovi doslova ožil, ale odhalen byl velice brzy. Upřímně? Nedivím se. Nebudu si hrát na odborníka, který rozezná Bachmana od Kinga. Nerozeznám. Ale také jsem v pozici, kdy vím, kdo knihu napsal. Zda by mě King napadl, i kdybych knihu četla bez této vědomosti, těžko říct. Dlouhý pochod pro mě osobně byl ale typickým Kingem. I když sám mistr tvrdí, že tomu tak být úplně nemá.

Dlouhý pochod je ve své podstatě sonda do lidské duše, která se dobrovolně uvrhla do neštěstí. Trpí. Fyzicky i psychicky. Člověku postupně dochází, že případná výhra štěstí nikomu nepřinese. Příběh se postupně mění. Stává se brutálnější a děsivější. Nejsou tu příšery, ale lidé. Společnost věnující se drastické zábavě (chlapci odsuzují hlavně jednoho aktéra této show, ale za jejich utrpení nemůže pouze on). Kniha vyšla v originále již v roce 1979, ale čtení je to neustále aktuálnější a aktuálnější. Je to varování pro společnost ale i pro jednotlivce. Je to silné, napínavé (je to King, do konce nemůžete tušit, kdo bude vítěz), nesmírně smutné. Ale úžasné. Dlouhý pochod je knihou, která nezaujme jenom čtenáře Kinga. Podle mého zaujme i jako první seznámení s tímto panem Spisovatelem. King si velké S zaslouží. On je mistr. A na Dlouhém pochodu jsem se v tom jenom utvrdila. Jedna z nejlepších a nejsilnějších knih, kterou napsal. Dlouhému pochodu dávám 100 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku úžasné knihy Dlouhý pochod moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

úterý 29. října 2019

Nyxia nespoutaná - Scott Reintgen

října 29, 2019 4 Comments


Zpočátku si Emmett Atwater říkal, že to bude snadná výhra. Posbírat body. Shrábnout prachy. Vrátit se domů. Ale netrvalo dlouho a zjistil, že Babylon nehraje čistě. Jejich plané sliby vystřídaly temné vyhlídky.


Teď si spolu s dalšími členy posádky Genesis musí poradit v neznámém a nebezpečném světě. I tato mise měla být jasně daná: těžit nyxii, nejcennější surovinu vesmíru, a dobře vycházet s původními obyvateli Adamity.

Ale Emmett a ostatní si záhy uvědomí, že se ocitli uprostřed bitvy mezi silami Babylonu a Adamitů, jejichž zájmy jsou podstatně odlišné. Podaří se Genesis uniknout z planety včas, nebo už je pozdě?

Na druhý díl Nyxie jsem se moc těšila. Ale také jsem se bála. První díl mě totiž moc bavil. A to je to sci-fi, které mně většinou nešmakuje. Trochu jsem se obávala, že to, co mě na knize bavilo nejvíc, byla výuka, kterou účastníci Mise Nyxia absolvovali. Baví mě totiž knihy, ve kterých probíhá výuka něčeho neobvyklého. Ve druhém dílu však žádná výuka nebude. Účastníci mise totiž budou vysazeni na planetě Eden a začnou ji objevovat. Co myslíte, bavil mě i druhý díl Nyxie?

Nyxia nespoutaná je mnohem akčnější, než byl první díl! Jak jsem již zmínila, úspěšní účastníci výcviku byli za poměrně komplikovaných okolností "vypuštěni" na planetu Eden, kde mají těžit nyxii. Nyxia je látka, ze které se dá vytvořit prakticky cokoliv, dá se s ní dělat prakticky cokoliv... A je velmi drahá. Kromě těžby také poznávají novou planetu. Je zde velké množství nebezpečných tvorů, které autor velice dobře vymyslel a popisuje. Klidně by jich tam mohlo být víc! Na planetě Eden žijí Adamité. I s nimi se výsadek Genesis učí vycházet. Neví o nich prakticky nic. Informace, které účastníkům poskytl Babylon, jsou totiž značně útržkovité.

Když už jsme zmínili Babylon. Dá se říct, že vládne Zemi a i vesmíru. A nebudeme si nic nalhávat, politikaření je jejich denním chlebem. Nebojí se skoro ničeho. Genesis je však začíná postupně odhalovat a přestává jim důvěřovat. Stejně jako začínají mít obavy, že pocta, která se jim možností účastnit se výcviku naskytla, nemusí být tak úplně pocta. Jsou však na neznámé planetě, kde jim hrozí nebezpečí. A zda mohou důvěřovat Adamitům? To netuší. 

Scott Reintgen, autor série Nyxia, se rozhodně ničeho nebojí. Kromě akčních scén se tedy dočkáváme i spousty smrtí. Je to jedna z těch knih, u kterých si nemůžete být jistí, zda se vaše oblíbená postava nedočká úhony, dokonce smrti. Úmrtí je v knize spoustu, což není v YA literatuře úplně běžné. A vzhledem k tomu, že já mám ráda horory, thrillery a jen tak něco mě nerozhází, jsem za to vážně ráda. Knihu to zvedá nad běžná dobrodružná YA díla.

Postav je zde velké množství. Většinu známe i z předchozího dílu. Z počátku se člověk musí trošičku zorientovat, zavzpomínat na to, která postava se v prvním díle jak chovala, ale vzpomenete si poměrně rychle. Postavy jsou zajímavé, nesplývají mi a baví mě. Hlavní hrdina Emmett je skvělý. Umí být vtipný, někdy trochu rýpavý, je odvážný a pro své přátele je schopný se obětovat. Zároveň se v tomto díle objevuje i špetka romantiky, ale není nijak vlezlá, přehnaná. Nemusíte se bát. Z Nyxie se rozhodně nestala červená knihovna.

Politikaření v knize hraje důležitou roli. Touha po moci je obrovská a to, co je kvůli ní Babylon schopný obětovat jakbysmet. Díky tomu si hlavní hrdinové, ani čtenáři, nemůžou být jistí prakticky ničím. Postupně se však nitky začínají rozplétat a my jsme schopni odhalovat některé babylonské záměry. Nemění to však nic na tom, že tajemství je zde spousta a já se nemůžu dočkat, až se v dalším díle rozpletou úplně. Co se dalšího dílu týče, už aby sakra vyšel! :-D Autor má ten dar, že umí čtenáře perfektně naštvat. Knihu ukončí tak, že prostě není možné, netoužit okamžitě po pokračování. Tak doufám, že česky vyjde už brzo. Přiznávám se, že jsem dokonce uvažovala, že bych si třetí díl přečetla v angličtině. Je tu však dost výrazů, autorem vymyšlených, a nevím, zda bych je v angličtině zvládla. Takže si počkám, ale snad nebudu čekat dlouho.

Silná přátelství, odvaha, sebeobětování, dobrodružství, rozvinuté technologie, cizí planeta i skoro neznámá civilizace, napětí a extrémní čtivost. To vše vám Nyxia nespoutaná dá. Pokud jste se doteď setkávali s druhými "vycpávkovými" díly, nemusíte se bát. U série Nyxia tohle rozhodně neplatí. Přesto, že druhý díl nenesl můj velmi oblíbený prvek výuky, bavil mě ještě o mnoho víc, než díl první. Pokud autor tuto stoupavou tendenci udržel a třetí díl bude ještě lepší, zblázním se radostí. Nyxia je takové lehčí sci-fi, které (a já jsem důkaz!) může bavit i ty, kteří sci-fi dvakrát neholdují. Osobně rozhodně cením, že zde nenajdete kýčovitou romantiku jako ve většině YA. Přesto, že má kniha 400 stran, přečtete ji jako nic. Nyxia vás nepustí, budete chtít vědět, co se děje dál. A nakonec budete proklínat autora, že příběh utnul zrovna tam, kde ho utnul. Jde o perfektní odpočinkové čtení, které je nabité akcí a já vám ho můžu jen a jen doporučit. Nevycpávkovým druhým dílům zdar! Nyxii nespoutanou hodnotím 90 %.

Kniha Nyxia nespoutaná vyšla pod značkou King Cool. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Nyxia nespoutaná si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

neděle 27. října 2019

Woodwalker 2 - Nebezpečné přátelství - Katja Brandis

října 27, 2019 5 Comments



Ve škole pro woodwalkery začíná další školní rok a s ním i další dobrodružství. Carag spolu se svými spolužáky absolvuje speciální expedice, na kterých si vyzkouší praktické znalosti z prvního ročníku. Má ale zvláštní pocit, že jej někdo sleduje. Z Andrewa Millinga si totiž udělal velmi mocného nepřítele, který mu nyní dost ošklivě kříží cestu. Něco důležitého ale Carag také získá, a to velice překvapivého spojence a přítele - Tikaani, převtělenkyni bílé vlčice. Může ale přátelství mezi pumou a vlkem vůbec existovat?

Druhý díl ze série Woodwalker je tady. Těšila jsem se jak malá. První díl jsem četla v březnu letošní roku a recenzi na něj najdete tady. Dneska se mrkneme na jeho druhý díl. A nebojte se. V recenzi nenajdete ani žádné spoilery k prvnímu dílu. :-)

Abych vás zasvětila do děje trochu všeobecněji (nebojte, tohle není spoiler), hlavním hrdinou této série je Carag. Je puma. Ale ne jen tak ledajaká. Je i člověk. Patří mezi takzvané woodwalkery. Umí svou podobu měnit. Nastoupí do školy pro woodwalkery a zde zažívá různá dobrodružství. Některá jsou ale poměrně temná. Na konci prvního dílu si totiž našel velkého nepřítele.

Ve druhém dílu Caraga čekají různé expedice. Učitelé vytvoří skupinu žáků a ta má plnit úkol. Často jsou náročné a cílí na nedostatky studentů. Tak se stane, že bizon, který nemá dobrý pocit z aut a dokonce jich i několik zničil, má za úkol popásat se u dálnice. Carag dostává velmi zajímavé úkoly, ovšem není to to nejdůležitější. Jeho nepřítel mu začne ze života dělat peklo. Díky společnému úkolu se však blíže seznámí s Tikaani. Bílou vlčicí, která patří do smečky Caragových vlčích nepřátel. Vznikne mezi nimi přátelství?

Série cílí na mladší čtenáře. Řekla bych, že děti od deseti let z ní budou nadšené (ale doba jde dopředu a v dětech se nevyznám, tak možná i děti mladší :-D). Ovšem nadšená jsem z ní já. Kniha je nesmírně milá. Jak hlavní příběh, tak různé menší, které se v ní odehrávají, jsou krásné. Během čtení se prostě usmívám a tetelím blahem. Woodwalker ve mně  vyvolává krásné, příjemné pocity a já si jeho čtení tak moc užívám. Samozřejmě, místy je to příběh naivní, ale pořád je jednoduše krásný.

Postavy jsou úžasné. Je to takové to typické rozložení. Klaďsové proti záporákům. Dělají si naschvály, špičkují se. Záporáky nesnášíte, klaďase zbožňujete. Je tu hodná, chytrá a odvážná ředitelka, skvělý učitel, se kterým si hlavní hrdina vybuduje silný vztah a na druhé straně i učitel, který ho rád vůbec nemá.
Ve druhém díle jsem si vypěstovala ještě silnější vztah k hlavním hrdinům. Carag je skvělý, vtipný, odvážný, obětavý, no a přitom se mu občas ne všechno povede. A abych nezapomněla, také se nám zakoukal do spolužačky - a jeho chování je nesmírně roztomilé.
Vtipné jsou všechny postavy. Moc se mi líbí, že autorka zachovala to, co se mi moc líbilo už v prvním dílu. Hlavní hrdinové nadávají (ne však sprostě!) a mají k tomu svá přirovnání, která jsou spojená se zvířecí říší. Od zvířecí říše se odvíjí všechno. I to, že někteří žáci se moc nemusí už kvůli tomu, že je tomu tak u zvířat, která jsou jejich druhou podobou. Jiná se zase jiných tak trochu bojí, protože v říši zvířat by byly pochoutkou pro některé své spolužáky. Díky zvířatům hraje v knize důležitou roli i příroda, která se mi krásně rýsuje před očima.

Příběh je neuvěřitelně vtipný. Je tu velké množství scének, které jsou mile vtipné. Opět, jde o scény cíleně mířené na malé čtenáře, ale pobaví i nás, dospělé. Co musímtaktéž ocenit jsou nádherné ilustrace. Je trochu škoda, že se opakují pořád do kolečka (pumy, pacičky,ocásky...), stejné byly už v prvním dílu, ale v tomto k nim přibyla i bílá vlčice. Ilustrace jsou však tak nádherné, že i toto jejich "opakování" jim prostě odpustím.

Woodwalker je prostě úžasná série. Druhý díl se mi dokonce líbil o něco víc,než ten první. Je totiž mnohem akčnější. Je to krásné, roztomilé čtení, místy vtipné, místy dojemné. Ukazuje zvířata, sílu přátelství a také divokou přírodu. Nejen malý čtenáři z něj budou nadšení. Pokud čtete svému dítěti nebo malému příbuznému, je Woodwalker skvělou variantou. Nebude bavit pouze malého čtenáře/posluchače, ale i vás. Kdyby tahle série vyšla v době, kdy mi maminka četla knížky, rozhodně bychom ji milovaly obě dvě!
Woodwalkera rozhodně doporučuji a dávám mu 85 %!

Kniha Woodwalker - Nebezpečné přátelství vyšla pod značkou Bookmedia. Kniha Woodwalker - Nebezpečné přátelství mi dorazila díky akci  Kniha měsíce. Najdete tady na jejich webu nebo tady na facebookové stránce. Moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat třeba tady na e-shopu Knihcentra a najdete tam i ukázku! :-)

středa 23. října 2019

Bird Box - Josh Malerman

října 23, 2019 2 Comments


Malorie sleduje silnici před sebou. Snaží se dojet do bezpečí. Nesmí se rozhlédnout. Jediný pohled by ji mohl stát život. Tam venku totiž žijí prazvláštní tvorové. Kdokoli je zahlédne, zešílí. Ublíží svým blízkým. Ublíží sám sobě.
Malorie vzhlíží od volantu, vidí domy s okny zakrytými dekami nebo dřevem. Ruku si klade na břicho, ve kterém roste nový život. Je sama. Její sestra je mrtvá. Její rodiče jsou mrtví. Nemá nikoho.

Existuje vůbec to místo, to útočiště, které hledá?

Napravo se něco pohne, a ona to zahlédne koutkem oka. Nedívá se na to. Zavírá pravé oko. Pták přeletí příliš nízko, málem narazí do čelního skla. Malorie zakřičí, zavře obě oči a otevře je. Když to udělá, zahlédne ulici, kterou hledá. 273 Shillingham.
Zavírá oči a dupe na brzdy. Vystupuje, opatrně jde tam, kde si myslí, že jsou vchodové dveře.
Má pravdu. Pouští kufr na verandu, osahává cihly, nachází zvonek. Zvoní.
Nejdřív žádná odpověď. Začíná si zoufat. Možná to je konec. Jela tak daleko - odvážila se do světa - pro nic? Znovu zvoní na zvonek. A pak znovu. Znovu. Žádná odpověď. Zoufale buší do dveří…
Dost možná jste poměrně nedávno v kinech zaregistrovali film Bird Box. Do kin se dostal v minulém roce. A ano. Tato kniha je jeho předlohou. Jde o postapokalyptický horor. Jak horory, tak postapo jsou mými oblíbenými žánry. Bird Box mi tedy nesměl chybět v mé knižní sbírce.


Hlavní hrdinkou knihy je Melorie. Provádí nás hned dvěma časovými rovinami. Jedna, ta starší, popisuje začátek apokalypsy. Lidé "něco" vidí. Ale nikdo neví co. Ten, kdo to něco uvidí, zešílí. Zabije sebe a lidi kolem sebe. Melorie si přečte inzerát, ve kterém muž zve lidi k sobě domů, kde má být bezpečno, a vydává se tam. V časové rovině ze současnosti Melorie z domu odchází. Má sebou dvě malé děti a plují po řece. Plují však se zavázanými očima. Jinak by mohli zešílet.

Říkala jsem si, jak se autor popasuje s tímto originálním tématem. To, že se nesmíme dívat, jinak nám hrozí smrt, je samo o sobě velice děsivé. Bála jsem se toho, jak se autor popasuje s příběhem vyprávěným osobou, která nemůže koukat kolem sebe. Zvládl to ale bravurně. Melorie vede monology sama se sebou. A jsou velice zajímavé a příběh oživují. A také z nich sálá její hrůza. Chvílemi vzpomíná na postavy, se kterými se seznamujeme v kapitolách z minulosti, jindy zase o své situaci, která není nijak růžová. Má obavy, není žádná nezdolná a sebejistá hrdinka, zároveň se ale rozhodne jednat. Proč? Protože prostě musí. 

Jde o horor, který se nehemží brutálními popisy (pár brutálnějších scén zde najdete, ale nejde přímo o detailní popisy, ze kterých by se vám dělalo špatně) a děs se jím pozvolna plíží. Kniha se strachem pracuje jinak. Prostě nevíme, co je tím zlem. Neví to ani postavy a snaží se na to přijít. Celé čtení je díky tomu takové mrazivé až lehce depresivní. Ono představa toho, že člověk nesmí koukat, jinak mu hrozí smrt, je prostě děsivá. Představa, že se musím pohybovat místy, které neznám, bez možnosti vidět, je děsivá. Neumím si představit, jak náročné by něco takového mohlo být. Bez pořádných příprav, které v knize postavy podnikají, by se člověk pravděpodobně okamžitě ztratil...

Kniha je poměrně útlá. Má přibližně 300 stran. Je velice čtivě napsaná a má i krátké kapitoly. Díky tomu se čte velmi dobře. Souvisí s tím ale i trochu to, že na mě děj působil maličko uspěchaně. Ono u jiné knihy by mi to nevadilo, ale tady se mi příběh líbil tolik, že by mi nevadilo, kdyby do něj autor přidal další zápletky a klidně i rozvedl příběhy vedlejších postav, které se v knize objevují. Minimálně ho jedné mužské postavě, Tomovi, bych se toho ráda dozvěděla ještě o něco víc.

Poměrně nedávno, konkrétně v dubu, jsem recenzovala knihu Remade (recenzi najdete tady). Pokud jste Remade četli a rádi byste si přečetli něco podobného, zkuste Bird Box a naopak. Obě knihy spojuje téma postapokalyptického románu, neznámé "zhouby" a vysoká čtivost. Důvody umírání lidí jsou však jiné a stejně tak cílení na publikum. Remade cílí spíše na teenagery, kdežto Bird Box na dospěláky. Myslím si ale, že pokud se vám jedna z těchto knih líbila, určitě byste měli zkusit právě i tu druhou.

V březnu 2020 by měl vyjít k Bird Boxu v originále další díl. Měl by se jmenovat po hlavní hrdince, Malorie. Doufám, že se i této knihy dočkáme v překladu co nejdříve. Rozhodně se s tímhle postapokalyptickým světem ještě nechci rozloučit. Pokud máte rádi čtivé knihy a chcete se bát, případně i přemýšlet nad tím, čím procházejí hlavní hrdinové, potom je pro vás Bird Box ideální volbou. Strachy z okna skákat nebudete, ale mrazit vás bude. Bird Boxu dávám 90 % a rozhodně doporučuji jako další z mých oblíbených "oddechových" hororů!


Kniha Bird Box vyšla pod značkou Fobos. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Bird Box si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))



neděle 20. října 2019

Dost dobrá matka - Bev Thomas

října 20, 2019 9 Comments



Ruth Hartlandová je zkušená psychoterapeutka, ale její profesní praxe ji neuchrání před osobním utrpením. Je totiž matkou dospělých dvojčat a jedno z nich – složitý a křehký Tom, který „nikdy nikam nezapadal“ – před časem náhle zmizel.
RUTH SE NEVZDÁVÁ NADĚJE, ŽE SYNA NAJDE, ČEKÁ VŠAK NA JEHO NÁVRAT TAK ÚPĚNLIVĚ, ŽE ŽIJE POUZE NAPŮL.

V tragickém rozpoložení začíná pracovat s labilním a traumatizovaným pacientem. Je tady ale háček: Dan Griffin se nesmírně podobá jejímu pohřešovanému Tomovi. Ruth nasazuje všechny síly, aby novému pacientovi pomohla, jenže osobní těžkosti a výčitky svědomí zeslabily její profesionální úsudek.

I PROTO SE SITUACE VYMKNE KONTROLE – A NÁSLEDUJÍCÍ DĚSIVÉ UDÁLOSTI PŘEKONAJÍ I TY NEJTRAGIČTĚJŠÍ PŘEDSTAVY…
Dost dobrá matka nás zavede do utajeného světa mezi psychoterapeutem a jeho pacientem, v jehož centru tiká časovaná bomba. Držíme v rukou dramatický příběh o nekončícím závazku matky a o tom, že…

U knihy Dost dobrá matka jsem částečně dala i na obálku. Ta mě totiž ihned upoutala. Rozhodla jsem se tedy, proč ji nevyzkoušet. Má to být přece psychothriller a ty já čtu moc ráda. Pojďte si přečíst, jak se mi tento thriller líbil.

Dost dobrá matka vypráví příběh Ruth Harlandové. Má více jak dvacetiletou praxi na pozici psychoterapeutky. Dokonce vede i oddělení. Několik let má však vůči kolegům tajemství, protože nechce, aby byla její pracovní náplň ovlivňovaná. Ztratil se jí sedmnáctiletý syn, Tom. Byl z dvojčat. Jeho sestra byla vždy jiná. Průbojná, oblíbená a úspěšná, společenská. On byl tichý, citlivý, nedokázal si najít přátele. Díky tomu se na něj Ruth jistým způsobem fixovala, snažila se mu neustále pomáhat a i to, vedlo k problémům v rodině. Poté, co Tom zmizí, Ruth se zhroutí svět. Hlavní příběh knihy začíná, když se do její ordinace dostaví nový pacient, Dan Griffin. Je skoro jako kopie zmizelého Toma. Ruth se mu snaží pomoci. Díky podobě s Tomem však překračuje profesionální hranice a dopouští se malých chyb, které vedou k tragédii.

Dost dobrá matka není úplně klasický psychotrhriller. Napětí zde funguje trochu jinak. Zpočátku není příběh dramatický, akční, neděje se nic "velkého". Přesto však na čtenáře příběh silně působí. Osobně bych řekla, že až lehce depresivně. Ruth neví, kde její milovaný Tom je, zda vůbec žije. Potlouká se pro webech o pohřešovaných lidech... Její zoufalství nepůsobí na první pohled nijak dramaticky, ale postupně díky střípkům, které se dozvídáme, zjišťujeme, jak hluboký zármutek hlavní hrdinka pociťuje.

Příběh není vyprávěn chronologicky. Ruth během současného příběhu (setkání s pacientem, který se podobá Tomovi a jeho léčba) vzpomíná na Toma, na celou svou rodinu a na situace, které se udály. Zároveň však v některých větách naznačuje, že i "současné" dění už je otázkou minulosti a že celý příběh bude mít velmi výrazné dramatické vyústění. Ruth si občas povzdechne ve stylu "Kdybych tehdy věděla, jak vše dopadne!" a podobně. Díky tomu, že se v příběhu poměrně poskakuje z různých vrstev minulosti do přítomnosti a podobně, je třeba ději věnovat trochu víc pozornosti, aby čtenář věděl, kde se zrovna časově pohybuje.

Autorka knihy, Bev Thomas, má sama praxi v oboru psychologické terapie. To jsem si přečetla až po dočtení knihy, ale tak nějak mi to bylo jasné už během čtení. Je to poznat a to je super. Nejde o povrchní popisy schůzek psychologa a pacienta, jak tomu ve spoustě thrillerů bývá. V knize Dost dobrá matka je samotným sezením věnován velký prostor. Ruth stejně tak ve své mysli sezení s pacienty probírá a tím čtenáře obeznamuje s důvody různého chování. Kromě sezení s Danem totiž sledujeme i další pacienty. Některé, kteří jsou přímo pacienty Ruth, některé, o kterých jí vypráví kolegové. Dozvídáme se o velkém množství tragických osudů. A nejděsivější na tom je, že všechny jsou tak reálné, že rozhodně i v reálném světě tyto tragédie spoustu lidí postihly. 

Nejde o takový ten v současné době běžný psychothriller, který je plný šokujících zvratů a překvapení. Jde o čtení, které působí mnohem více realisticky a částečně čtenáře seznamuje s prací psychologa. Uvědomila jsem si, že přesto, že mě tato práce dříve zajímala a uvažovala jsem o studiu v tomto oboru, udělala jsem dobře, že jsem se do toho nepouštěla. Určitě bych měla problémy, které se například objevily u jedné Ruthini kolegyně, která s prací začínala. Nedokázala si udržet odstup. A ta spousta depresivních příběhů, se kterými se musí psychologové potýkat několikrát za den? Díky knize jsem si uvědomila, jak moc náročné to je. Právě díky tomu nejde o jednoduché čtení, pokud si zrovna sami procházíte náročným obdobím, s knihou bych počkala, až na "lepší časy".

Dos dobrá matka na mě opravdu zapůsobila, doznívají ve mně takové depresivnější pocity. Samotný příběh je však velice působivý a velmi mě bavil. Kniha se velmi dobře čte, stránky ubíhají samy. Pokud vás baví psychologické romány všeobecně a zároveň byste chtěli zkusit i beletrii, která jde více do hloubky, a ne jen po povrchu, rozhodně Dost dobrou matku zkuste. Knize dávám 75 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku prvního českého ilustrovaného vydání knihy Dost dobrá matka moc děkuji nakladatelství LEDA. Knihu si můžete pořídit přímo tady na jejich e-shopu, kde si můžete přečíst i ukázku a v případě registrace si knihu můžete pořídit se slevou 20 %! :-)

čtvrtek 17. října 2019

Pařížská švadlena - Natasha Lester

října 17, 2019 1 Comments


Kolik toho musí obětovat mladá francouzská švadlena na cestě za naplněním svých snů? Román o mladé ženě a její snaze získat uznání a dobýt svět dosud vyhrazený jen mužům – módní průmysl New Yorku v polovině 20. století.


1940. Pařížská švadlena Estella Bissettová je ve svých dvaadvaceti letech nucena uprchnout z Francie před postupující německou armádou. Dostane se až do New Yorku a na Manhattanu se ocitne jen s pár franky, šicím strojem, vlastním originálním modelem zlatých hedvábných šatů a snem založit vlastní módní ateliér.


2015. Australská kurátorka Fabienne Bissettová přijíždí na výroční galapřehlídku v Metropolitním muzeu, která je pojata jako pocta celoživotnímu dílu její milované babičky – jedné z nejvýznamnějších módních návrhářek konfekce té doby. Jak se ale Fabienne dozvídá víc o babiččině minulosti, odhaluje příběh tragédie, zlomeného srdce, tajemství a bolestných obětí ve jménu úspěchu.

Román Pařížská švadlena překračuje generace, společenské rozdíly i divoký kvas mezinárodního dění. Je to okouzlující příběh, který nebudete chtít odložit – o výjimečném vztahu mezi babičkou a vnučkou a jejich snaze zhojit zlomená srdce z minulosti.

Románů z období druhé světové války se v poslední době objevuje hodně. A já mám radost. Tohle téma už mě zajímá přes deset let. Když jsem uviděla knihu Pařížská švadlena od nakladatelství Metafora, zaujala mě nejen svojí obálkou, ale i anotací. Slibuje totiž originální příběh, právě z období druhé světové války, okořeněný prostředím módního průmyslu.

V knize se střídají dvě časové roviny. Ta starší začíná roku 1940 v Paříži. Mladá dívka, Estella, je vzhledem k okolnostem, ke kterým se připlete, nucena Paříž opustit. Žije jenom s matkou, nemají moc peněz. Přivydělává si tím, že obkresluje modely věhlasných módních návrhářů a ty pak prodává levnější konkurenci. Není to něco, co by ji naplňovalo. Od mala ráda šije a chtěla by sama modely navrhovat. V roce 1940 neopouští nejen maminku, ale i přátele a samotnou Paříž a Francii. V napjaté době je i to těžké. Opouští stát a město, které miluje a bojí se i o něj.
Druhá časová linka je ze současnosti. Je rok 2015 a setkáváme se s Fabienne. Je vnučkou Estelly. Móda ji velmi zajímá, ale z jistých důvodů nešla v babiččiných šlépějích tak úplně. Je kurátorkou muzea a plánuje módní výstavu, jejíž součástí budou i modely, které navrhla její babička. 
V obou dějových linkách se objevují muži a samozřejmě i láska. Jak dopadne, to vám nepovím, ale věřte mi, že to chcete zjistit. Sama velmi oceňuji propojení těchto linek právě poutem babička - vnučka. Díky tomu máme úžasnou příležitost. Paralelně sledujeme Estellu jako mladou, nadějeplnou dívku a v kapitolách z roku 2015 již jako starou dámu na sklonku života. Díky tomu pro mě byla kniha mnohem více emotivní.

Prostředí módního průmyslu bylo originální a velmi mě bavilo o něm číst. Právě díky tomu, že se jedna část příběhu odehrává od roku 1940 a druhá od roku 2015, vidíme tento svět, který je v reálném životě povětšinou skrytý, z dvou různých perspektiv. Zároveň mě moc bavily samotné návrhy, které Estella tvořila. Celou knihu tyto drobné detaily krásně oživovaly.

V knize se objevuje poměrně velké množství postav a jejich vztahy jsou různě proplétány. Místy množství jmen a jejich vztahů působí trošku zmateně. Nejde o knihu, kterou "prostě čtete". Musíte dávat pozor, abyste se v těchto vztahových zvratech orientovali. Rozhodně to ale není čtení, do kterého se zamotáte a už nevymotáte. Stačí dávat alespoň trošku pozor. Pro vedlejší postavy autorka využila i reálné postavy. Mrzí mě, že jsem je neznala před čtením knihy. Pravděpodobně bych si jejich zapojení do příběhu mnohem více vychutnala. Rozhodně ale bylo zajímavé, vyhledat si o nich po přečtení další informace a porovnat realitu s autorčinou fikcí.
Ženské hrdinky jsou v knize všechny nesmírně silné. Překonávají jednu ránu osudu za druhou. Jak ty vnější, způsobené dobou, ve které žijí, tak ty osobní. Vždy ale dokáží znovu vstát a bojovat o svůj úspěch. Ve výsledku na mě kniha působila také jako oslava síly žen napříč generacemi a stoletími. Jednotlivé postavy jsou rozhodně inspirativní.

Kromě silných žen se v knize objevují i silní muži. Někteří jsou silní a odvážní na první pohled, jiní v osobním životě. Možná se divíte, proč tolik zmiňuji postavy, které v knize vystupují. Dělám to z toho důvodu, že jsou podle mě v knize tím nejlepším. Estella byla moji jasnou favoritkou, byla úžasná, moc jsem si ji oblíbila a fandila jsem jí (ale to nejen jí). Moc mě bavilo o ní číst a do jejího příběhu se mi velice dobře vžívalo. Právě Estella a její příběh mě bavily o ždibíček víc, než příběh ze současnosti. Nebylo to ale tak, že by mezi jednotlivými linkami byl nějaký markantní rozdíl. Jde čistě o moji osobní preferenci. :-)

Pařížská švadlena ukazuje válku z jiné strany. Hlavní hrdinka, která příběh během války prožívá, není událostmi ovlivněná přímo. Je, co se války týče, v bezpečí. Ovlivňuje ji vzdáleně, ale přesto velice osobně. Čtenář se seznámí s originálním prostředím módního průmyslu a sleduje snahu o úspěch. Nechybí jeden neodolatelný špion, láska, bolest, ztráta a síla. Síla opět vstát, ať jsme ničeni sebe víc. S přídavkem rodinného tajemství se kniha stává neodložitelnou a velmi poutavou, zároveň se velmi dobře čte. Koukala jsem na další knihy, které autorka napsala a doufám, že se v českém překladu dočkáme i jich. Vypadají totiž velmi zajímavě.
Pařížskou švadlenu vám mohu jenom doporučit. Hodnotím ji 80 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Pařížská švadlena děkuji nakladatelství MetaforaTady si můžete přečíst celou první kapitolu z knihy! Pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelského domu Grada.