@bettypavkova

neděle 7. února 2021

"Pětka" - 5 nejlepších knih za druhé pololetí roku 2020

února 07, 2021 8 Comments

Krásný den,

pojďme se společně podívat na ty nejlepší knihy, které jsem ve druhé polovině roku 2020 přečetla!


5. Mizející dívky - Lisa Regan

Thrillery já ráda. Obzvlášť na podzim a ještě k tomu s takhle nádhernou podzimní obálkou. Vzhledem k tomu, že Mizející dívky na podzim vyšly a měly takovou hezky ponurou atmosféru, sedly mi neuvěřitelně. Jde o čtivý thriller se spoustou zvratů, který není vůbec hloupý. Naopak. 
Hodně mě bavily postavy, které jsem si oblíbila! Hlavní hrdinka měla "něco" v minulosti, co během čtení odhalujete, ale není to nic ve stylu alkoholismu atd., na co jsme u thrillerů v současné době často zvyklí.

Je to jednoduše napsaný thriller, který se dobře čte, ale pokud takové máte rádi, určitě nebudete zklamaní. Myslím si, že je to skvělé čtení pro fanoušky Angely Marsons!

Recenzi najdete tady.

4. Devět nocí - Zuzana Strachotová

Devět dní je úžasné české sci-fi, které je geniálně promyšlené. Nenajdete tady žádné mimozemšťany, ale vyspělé technologie, léky... Druhý díl série, který se jmenuje Devět nocí je výborný.

Na téhle sérii jsem si oblíbila postavy. A to tak, že opravdu hodně. Lee Parker je podle mě víc sexy než Rhysand! Ano. Čtete správně! Nejen pro to, by Vám tato duologie neměla ujít! Podle mě jde opravdu o jedno z nejlepších českých čtení v současnosti, které je plné akce, úžasných postav a scén, u kterých se Vám chce brečet, smát se nebo jen prostě nemůžete dýchat napětím. První díl jsem četla už dvakrát. Dvojku zatím jednou. Určitě si každopádně oba díly přečtu ještě několikrát. Vážně tuhle sérii zbožňuju. A tak nějak doufám, že se k jejímu psaní někdy v budoucnosti třeba autorka ještě alespoň na chviličku vrátí. Prosíííím! :-D

3. Návod na vraždu pro hodné holky - Holly Jackson

Nikdy jsem nepatřila mezi čtenáře, kteří čtou primárně YA literaturu. Naopak v poslední době ji čtu už opravdu pouze skoro výjimečně, když si chci odpočinout. Výjimkou byl Návod na vraždu pro hodné holky. Thrillery miluju a ty z kategorie YA mě baví zkoumat. A z Návodu jsem byla naprosto nadšená. Hlavní hrdinka je tak trochu šprtka a od rány. Kniha se skvěle čte (tak to u YA jinak ani být nemůže), zároveň je ale opravdu tajemná a je v ní hodně zvratů. 
Myslím si, že tato kniha neurazí ani čtenáře, kteří se "specializují" na dospělácké thrillery a opravdu si ji užijí.
Za mě obrovský palec nahoru, veliké doporučení a také veliké překvapení. Kniha je i nádherně graficky zpracovaná a já opravdu nečekala, že si její čtení tak moc užiju!
Recenzi najdete tady.

2. Hotýlek na Islandu - Julie Caplinová

Romantika rozhodně není můj žánr. Ale volná série "Romantické útěky" je tak oblíbená, že jsem ji chtěla vyzkoušet. A pak vyšel Hotýlek na Islandu. Zamilovala jsem se do obálky, Island mě lákal... a tak jsem se rozhodla, že je pravá chvíle dát této autorce šanci. A jak vidíte, byla jsem nadšená. Což mě vážně překvapilo.
Mám jedno velké doporučení. Hotýlek na Islandu čtěte na podzim... protože on k němu neuvěřitelně sedí! I proto jsem si čtení tak moc užívala! Nejsilnější jsou pro mě na knize opět postavy (jak vidíte, to je pro mě extrémně důležitý prvek v knihách), ale také atmosféra. Ta je tady DOKONALÁ!
Samozřejmě jsem Hotýlek musela hned půjčit i babičce. A ta se do něj také zamilovala. Takže jí k Vánocům Ježíšek musel hned donést i zbylé knihy ze série. A líbily se jí všechny moc! Já je ještě nečetla, ale určitě si je od ní půjčím, až budu potřebovat odpočinkové čtení, které není vůbec hloupé!
PS: Ke čtení si uvařte kýbl čaje, kakaa nebo kávy!
Recenzi najdete tady.

1. Pravda o případu Harryho Queberta - Joël Dicker 

Pravda o případu Harryho Queberta není jen nejlepší knihou druhé poloviny roku. Je to nejlepší kniha celého roku. A je to také jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Do téhle knihy jsem se naprosto zamilovala. Tak strašně moc, že to nejde popsat. Kniha je popisovaný jako detektivní román, ale to ji zdaleka nevystihuje. Je to kniha plná emocí, různých druhů lásky i strachu. Je to kniha o ztrátě spousty věcí. A je to kniha nesmírně poutavá a dokonalé napsaná. Kniha, která není jen současný thriller, na který brzy zapomenete. Zamilovala jsem se do postav, příběhu s lehce lolitovským nádechem, ale i do jazyku, jakým autor píše.

Zbožňuju to. Hned jsem si pořídila i další autorovu knihu. Kniha o Baltimorských. Ta se mi líbila o něco méně. Čeká mě ještě bichle - Zmizení Stephenie Mailerové. Tu si šetřím, až bude trochu víc volna. Očekávání jsou od ní obrovská!

A jaké byly vaše nejlepší knihy loňského roku?

neděle 17. ledna 2021

"Pětka" - 5 nejhorších knih, které jsem přečetla v roce 2020

ledna 17, 2021 7 Comments

 Rok 2020 byl... no však vy víte. Fakt divnej. No a ono i v tom mém čtení se našlo pár kousků, které za to čtení nakonec nějak moc nestály. Pojďme se na ně podívat.

5. Hora mrtvých - Jeremy Bates

Je mi vážně líto, že tady tahle kniha musí být. Knihy od Jeremyho Batese jsem vždycky milovala. Les sebevrahů a Katakomby Paříž za mě byly skvělé, čtivé a "odpočinkové" horory. Byla jsem nadšená, když se zničehonic objevil překlad další knihy od Batese. Předchozí knihy byly tak trochu šablonovité. Když člověk přečetl jednu. Tak trochu odhadl, jak bude probíhat ta další. U Hory mrtvých se autor od téhle šablony odklonil. Člověk by čekal, že to bude jen a jen dobře. Bohužel tomu tak tady pro mě nebylo. Hora mrtvých mě bavila v jedné části. Tam mě tak hezky mrazilo. Ale zbytek byl prostě zvláštní. A potom, jak se mi líbily předchozí knihy mě to prostě dost zklamalo. Tak snad další Batesovi knihy budou lepší!

Recenzi najdete: tady.

4. Stačí jen chtít - Joelle Charbonneau

Stačí jen chtít jsem si chtěla přečíst už dlouho. YA thriller s výborným námětem - sociální síť, která lidem dává vše, co chtějí. Ale zároveň po nich chce jistou službičku, která na první pohled nemusí působit nijak strašně. Její následky jsou často nedozírné. Námět skvělý. Tak trochu mi připomíná Nezbytné věci od Kinga. S nimi to ale samozřejmě nejde srovnávat. Stačí jen chtít pro mě bylo ve výsledku slabším průměrem. Možná, kdybych byla mladší, tak by se mi líbilo víc. Je fakt, že nejsem cílovka. Pravdou ale zůstává, že postavy by mi nebyly sympatické asi ani dřív. Byly divný. Strašně divný. I kvůli tomu mě prostě nějak extra nebavilo vracení se ke knize.

3. Nebuď dlouho vzhůru - R. L. Stine

Horory pro mládež jsou boží. No a když se za pár kaček objeví v Levných knihách, neváhám. Bohužel Nebuď dlouho vzhůru mě nijak nezaujalo. Respektive nemám ráda témata jako jsou noční můry a tak. Prostě mi nesedí ani Noční můra z Elm Street, no. :-D Každopádně tady to bylo jistě námětem, protože předchozí kniha od Stine (Ostrov strachu) mě bavila překvapivě dost - i když nejsem cílovka. Ve finále je Nebuď dlouho vzhůru jedna z těch knih, o které si skoro nic nepamatuju. Nenechala ve mně prostě absolutně, ale absolutně nic.

2. Sběratel sněhu - Jan Štifter

Zase půjdu proti proudu. Sběratel sněhu získával spousty kladných recenzí na internetu. Jde o současnou českou prózu. Vyšla v rámci Edice Tvář od Vyšehradu. Tato edice mě moc zaujala. Přiznávám se, i vzhledově. Nejvíc mě právě zaujal Sběratel. Takže jsem se do něj pustila. No ve finále mě ale opravdu zaujala pouze grafická stránka věci. Obsah prakticky vůbec. Kniha slibuje prolínání tří generací a jejich příběhů, které spojuje místo, oblast... Meh. Postavy ploché, byly mi jedno. Příběh se snaží být "hluboký", ale nějak mu to nefunguje, v knize se skoro nic neděje. Závěr byl zajímavý. Ale strany, které mu předcházely? Ty pro mě byly pouze strašně dlouhým úvodem... Recenze tady.


1. Balada o ptácích a hadech - Suzanne Collins

Doufám, že do konce roku nestihnu přečíst už nic horšího. Protože tohle byl fakt jeden obrovský propadák. Nechápu chválu a označení Humbook tip. Vůbec ne. Kniha má 500 stran a NIC SE TAM NEDĚJE!! Ale jakože prostě vůbec nic. Hunger Games 1 a 2 byly dost dobré. Těšila jsem se na mládí prezidenta Snowa. Ale prostě ne. Postavy mi bylo jedno. Opakovalo se tady neustále to samé do kolečka, vleklo se to. Nedostala jsem skoro nic z toho, co jsem očekávala. O historii Hladových her se člověk dozví pramálo. O Snowovi se dozví, že je chudý. Dozvídáme se to tak na třech stranách v každé kapitole. Nuda! Už to víme. Nemáte tam něco zajímavějšího? Téhle knížce by bohatě stačilo 200 stran. Ale upřímně. Nějak ani nevím, co by se na těch 200 stranách mělo dít. :-D Recenze tady.

Jaké knihy zklamaly letos Vás? A co můj výběr? Četli jste nějakou a líbila se Vám? :-)

neděle 13. prosince 2020

Balada o ptácích a hadech - Suzanne Collins

prosince 13, 2020 6 Comments


 

Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V Aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus začne se svou splátkyní soucítit a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?

Fenomén Hunger Games. Kdo by ho neznal? Ať už knižní předlohu nebo neméně úspěšné filmy, které podle ní vznikly? Já osobně jsem fanda. Ale mám tam ale. Miluju první díl. Podle mě je celý námět Hladových her naprosto geniální. První díl je perfektní. Druhý byl hodně dobrý. No a třetí je za mě propadák. Příběhově, což se odráží i v mé neoblibě jeho filmové verze. Balada o ptácích a hadech je takovým prequelem k původním Hladovým hrám. V Hladových hrách se koná 74. ročních Hladových her. V Baladě o ptácích a hadech se dostáváme skoro k jejich počátku. Jde o hry desáté. A pamatujete si na toho extrémně nepříjemného prezidenta Snowa? Tak přesně ten je hlavním hrdinou Balady o ptácích hadech, ve které není už postarším bělovlasým pánem, ale dospívajícím mladíkem.

Mladý Snow je nesmírně ambiciózní. Pochází z dobré rodiny. Válka však jeho rodinu zničila. Přišel o otce i peníze. Poslední, co mu zbývá, je jeho sestřenice, babička a dobré jméno. To se snaží udržet tím, že nechce, aby jeho okolí vědělo o finančních problémech jeho rodiny. Když se mu naskytne nabídka, jako dalším studentům Akademie, aby trénoval splátce v desátých Hladových hrách, neváhá. Je to možná cesta k penězům i slávě. 

Od knihy jsem čekala, že se dozvíme spoustu informací i historii Hladových her i Panemu. Proč došlo k válce, proč přesně byly hry založeny. Něco se dozvídáme, něco ne. Čekala jsem trochu víc informací. Trochu detailnější. Dozvěděli jsme se ovšem, kdy a jak se do her dostali trenéři, sázky i podpora splátců od bohatých lidí. To bylo fajn. Další pozitivní věc na knize je to, že autorka nepsala Snowa se syndromem Severuse Snapea. Snow je extrémně nesympatický, ambiciózní a celou dobu mi lezl na nervy. Ale za to jsem ráda! Protože on je záporná postava! Takže to je plus.

Je tady ovšem spousta mínusů. Tak zaprvé, četl tu knihu nějaký redaktor? Autorka některým děkuje v poděkování. Ale mně přijde, že to nemohl kromě ní číst před vydáním nikdo jiný. Tolik zbytečných pasáží nesmí projít žádnému autorovi. Knize to ubírá tak strašně moc! Balada o ptácích a hadech má pět set stran. Ale příběh by bohatě postačil na knihu o dvě stě padesáti stranách. Možná i na dvou set stránkovou novelu. Víc ne. Já snad ještě nečetla žádnou knížku, která by v sobě ukrývala tolik zbytečných slov. Jo, Martin je grafoman jak vyšitý. On ale aspoň každou kapitolu prokládá akcí, napětím a scénami, které jsou pro příběh i svět důležité. Collinsová místo toho napsala spoustu neuvěřitelně zbytečných vět, dokonce celých kapitol. Desítky stran věnuje popisům toho, jak je Snow chudý, ale nepopisuje to na okraji při jiných, důležitých scénách. Je to hlavní informace několika kapitol. Všechno se ale točí do kolečka a chudobu rodiny Snowových nám nepopisuje ani originálně, ale pořád stejně a stejně.

Další výtka (ale ta je čistě osobní) souvisí se jmény. Autorka se vyžívá v originálních jménech (Coriolanus, to jsem se naučila číst asi někde za půlkou knihy). To bych ale brala. Jenže pak se mezi všemi objeví hlavní ženská hrdinka a to je Lucy. Jakože coo? To je pro mě prostě stejné, jako kdyby v nějaké knize vystupovali samotní Georgové, Johnové, Cindy... a pak se mezi nimi objevila Anežka. To jméno tam vůbec nesedí. Pochopila bych ještě, kdyby zde bylo vysvětleno, že má jít o nějaké staré jméno z dob, kdy ještě existovala Severní Amerika a ne Panem. Nic takového v knize však není - opět.

A ještě jedna výtka, která u mě souvisí i s jednou částí kritiky třetího dílu. Nemám ráda, když se ze série v jednom díle stane něco úplně jiného, než byla v předchozích dílech. Jsou to Hladové hry. První díl je celý o nich. Měly by podle mě hrát prim ve všech dílech. Tady bych i pochopila, kdyby nebyly "jen" Hladové hry. Přece jen - hlavní hrdina není splátce. Jenže tady se snad dvě stě stran chystáte na to, až vypuknou Hladové hry a Snow bude konečně pořádným trenérem. No a pak Hladové hry proběhnou během pár stran. Jo, bylo zajímavé sledovat, jak se HH teprve vyvíjely, jak se teprve objevovali různí mutanti a technické vymoženosti, bylo méně kamer atd., atd.. Ve výsledku to pro mě ale nebylo v celé knize dostačující.

Sečteno podtrženo? Balada o ptácích a hadech je pro mě snad největším zklamáním roku. Na hvězdičkách bych knize dala tak dvě a půl. Protože to bylo tak nesmyslně natahované! Paradoxně snad to jediné, co se mi na knize líbilo, bylo to, že Snow byl, je a bude vždycky parchant. (A taky se to dobře četlo, to jo.) Celou dobu jsem se ale těšila, až už knížku konečně dočtu a upřímně její extrémně pozitivní recenze nechápu. Stejně jako nechápu to, že je kniha označena jako Humbook tip. Za mě ne. Pro mě je to další hřebíček do rakve původní série. Nebo spíše prvního a druhého dílu. První díl si zase někdy přečtu. A ráda. Ale skončí to pro něj nejspíš jím. Ten ještě za přečtení stál. V Baladě bylo fajn, že jsme se na delší dobu vrátili i do Dvanáctého kraje. Ale upřímně, asi v něm raději strávím mnohem méně času v té původní sérii.

Balada o ptácích a hadech ode mě dostává 38 %, protože mě spoustou věcí vytáčela.

čtvrtek 3. prosince 2020

Strom splněných přání - Jenny Gladwell

prosince 03, 2020 2 Comments


Jane se podařilo prorazit jako investigativní novinářka. Její přítel Simon se ale nedokázal smířit s tím, že je úspěšná a práci se věnuje víc než jemu. Blížící se Vánoce jí jen připomínají, že zůstala úplně sama. Její šéfce je jasné, že by potřebovala změnit prostředí, a tak ji vyšle do Norska na cestu organizovanou pro zástupce tisku a blogery. Má napsat článek o tradici, která se váže k úniku norského krále před nacisty. Za to, že mu Anglie poskytla azyl, posílá Norsko každý rok vánoční strom do Londýna. Na Jane čekají fjordy, norská zima, luxusní hotely a skvělé jídlo. A také pár zajímavých mužů, jeden starý příběh a rada: Když vás potká láska, chytněte ji a pevně držte!

Vánoce se kvapem blíží. Myslím si, že nejsem jediná, kdo v takové chvíli rád sáhne po nějakém tom vánočně laděném čtení. No a když jsem viděla, že u nakladatelství Cosmopolis vychází Strom splněných přání, dlouho jsem neváhala. Kniha mě upoutala hned několika věcmi. Na první pohled se mi moc líbila obálka. Přijde mi strašně pohodová a roztomilá. Za druhé mě zaujala anotace. Podle ní kniha vypadá velmi moderně a zároveň z ní sálá hygge. Hotýlek na Islandu byla kniha, která se ve stylu hygge nesla a já se do ní naprosto zamilovala. Proto jsem neváhala už vůbec. Strom splněných přání mi totiž Hotýlek na Islandu evokoval. Dostala se mi do rukou stejně výborná kniha?

Začněme krátkým seznámením s příběhem. Jane má všechno. Je nesmírně úspěšná v práci, která ji baví, je až po uši zamilovaná... A pak dostane kopačky. A ještě k tomu přes e-mail a v den, kdy slaví svůj největší pracovní úspěch. Přítel to prostě neunesl. Jane se v tom plácá a její šéfka, která může působit jako mrcha, ji pošle na pracovní výlet do Norska. Aby se vzpamatovala. A taky tak trochu jako odměnu za veleúspěšný článek. Jane jede do Norska na luxusní výlet, který má fungovat jako propagace Norska a jedné staré tradice, která se objevuje už od války, kdy Britové přijali norského krále, který odmítl přistoupit na nacistické podmínky. Za odměnu Norové každý rok velmi poctivě vybírají nádherný strom, který putuje do Londýna. Jane má o tradici napsat článek, bloggerky, které jsou na výlet také pozvány, mají postovat fotky a příspěvky na blozích a Instagramu, fotografové nafotit nádherné fotografie. A taky by si to měli všichni užít!

Jane je sympatická hrdinka. Nějak mi ale nepřirostla k srdci tak moc, jako to jindy postavy umí (jo, jako třeba v Hotýlku na Islandu. Mám tendence ho tady pořád zmiňovat, protože mi knihy v něčem prostě přijdou podobné!). Kromě Jane poznáváme bandu blogger a influencerek, sexy moderátora, kterému sláva tak trochu protýká mezi prsty, Janina kolegu fotografa, který je pohodář a takový kluk od vedle, novináře, který chtěl psát "vysokou novinařinu", ale skončil u bulváru. A v neposlední řadě také starého muže, o jehož minulosti se postupně dozvídáme spoustu zajímavých věcí. Postav tu máme poměrně dost. O většině se však dozvídáme moc málo, případně po takových drobcích, že si je nedokážete úplně dobře představit a zapamatovat. Což je škoda. Možná je to ale spjato s tím, že kniha je poměrně útlá. Má necelých 270 stran. Možná i díky tomu příběh utíká rychle kupředu (což může hodně lidem naprosto vyhovovat), ale podle mě je to trošičku na úkor vybudování vztahu mezi čtenářem a postavami.

Strom splněných přání mísí současný svět, který je velmi moderní a plný blogů, selfieček a Instagramu se střípky z minulosti. Konkrétně z roku 1940, období druhé světové války v Norsku. Důležitou roli v minulosti tu také sehrávají dopisy. Ano. Mísení minulosti a přítomnosti + dopisy. Není to nic, co bychom už nemohli vidět u jiných knih. Ale ono to nevadí. V této knize to nevypadá vůbec násilně. Hlavní hrdinka se o minulosti dozvídá přirozeně a uvěřitelně (kromě jednoho odhalení, které se jí dle mého podařilo s notnou dávkou štěstí a odhadu). Nejde o tvrdé dělení kapitol na "současnost" a "minulost", ale jemné prolínání dvou časových dob. S tím, že přítomnost tady hraje prim a k minulosti se dostáváme opravdu po střípkách. Ale příběh minulosti je výborný a moc se mi líbil. A neodhadla jsem ho. To nemůžu říct o příběhu z přítomnosti. Ten jsem tak nějak rozšifrovala už asi na dvacáté nebo třicáté straně. Ale! Vůbec mi to nevadilo. Celou dobu jsem se těšila, jak to nakonec zaonačí autorka. Jo a taky jsem se při čtení usmívala jako blbeček. Protože je to prostě takové to milé čtení, u kterého si odpočinete a krásně se čte.

Norské lesy jsou v knize důležité. Stejně tak jako norské hotely, které jsou luxusní i útulné. Rozhodně ovšem atmosferické. Atmosféra v knize je velmi dobrá. Útulná, příjemná... ale jo, ještě jednou. Na Hotýlek na Islandu to nemělo. Ten se pro mě stal prostě srdeční záležitostí s neodolatelnou atmosférou.  Strom splněných přání je trošku slabší. Ať v popisech postav nebo ve vytváření atmosféry ve stylu hygge. Nejde ale vůbec o špatné čtení!

Kniha vás lehce navodí na vánoční atmosféru. Není to kýčovitá vánoční atmosféra, která je do vás huštěna snad až násilím. Je to příjemné zimní, až lehce vánoční, čtení. Samozřejmostí je v knize láska. Velice milé je také hledání samy sebe, které je zde opravdu lidské. Plné obav, ale i odhodlání. Není to červená knihovna, z které by kapal cukr v kostkách. Je to milé, odpočinkové a čtivé čtení, které si užijete, příjemně si u něj odpočinete, občas se uvolněně usmějete... a prostě budete spokojeni.

Strom splněných přání je ideálním čtením přesně na teď. Ještě to není možná vyloženě na takové ty "extrémně" vánoční knížky, které si necháváme na týden před Štědrým dnem. Už je to ovšem ideální na naladění se na příjemnou, zimní atmosféru. A tu vám rozhodně Strom splněných přání dá. Čtení si užijete.

Strom splněných přání ode mě dostává 4*/5*.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Strom splněných přání děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada, kde si můžete i kousek knihy prolistovat! :-)

úterý 10. listopadu 2020

Tipy na knižní vánoční dárky pro sestru nebo kamarádku!

listopadu 10, 2020 13 Comments

 Vánoce se kvapem blíží. Vzhledem k současné situaci budou mít e-shopy určitě plné ruce práci, a tak je lepší, objednat dárky s předstihem. Proto dnes přicházím s novou formou článků. Tipy na vánoční dárky. Rozdělila jsem je do kategorií podle "věku". Dneska se mrkneme na knižní dárky pro ségru/kámošku. Tím myslím dívky a ženy, kterým je zhruba od 16 do 25 let. Pokusím se pokaždé přinést tipy z různých žánrů. :-) Na konci se vždy pokusím přidat i tipy na knihy, které seženete za pár korun v Levných knihách. Je mi totiž jasné, že mnoho z vás kvůli současné situaci penězi zrovna neoplývá. A jen tak pro info. Článek Levné knihy nesponzorovaly a nejde o žádnou spolupráci. :-) A ještě jedna informace! Samozřejmě je možné, že v dnešním článku najdete tip ne pro sestru, ale třeba pro mamku. A nebo naopak v plánovaných tipech pro mamku najdete knihu pro sestru. Každý čteme rád něco jiného! :-)

FANTASY


Hledáte-li tip na dárek pro fanynku fantasy, rozhodně mrkněte na jednu z těchto knih. Stranger Things: Temný experiment Stranger Things: Temnota na okraji města patří mezi knihy, které dnes jistě nadchnou mnoho čtenářek. Seriál se stal již kultovní záležitostí a knihy za ním nikterak nezaostávají. Velmi čtivé i odpočinkové čtení, s lehkou stopou temnoty! Půlnoční město od Sarah J. Maasové jsem sama ještě nečetla, ale dávám ho sem jako tip. Od Maasové miluji Dvory (na ty mimochodem jako dárek mrkněte také). Půlnoční město má být trochu dospělejší fantasy opět se špetkou erotiky (i když údajně jí tam je méně než ve Dvorech). A navíc je to pořádná bichle. Zároveň to ale nebude nijak složité čtení. Takže pro fanynky Maasové nebo pro fanynky fantasy bichlí s trochou té erotiky? Pro ně je to pravé. Devět dní není úplně fantasy. Je to spíše postapokalyptická dvojdílná série se sci-fi prvky (žádný ufouni jen vyspělá technologie). Je tu úžasná romantická linka a naprosto dokonalý hlavní hrdina, do kterého jsem se zamilovala. Pšššt! Na závěr jedna kniha pro náročnější čtenářky fantasy ve stylu Hry o trůny. Převorství u pomerančovníku je na pohled nádherná kniha a taky pěkný tlouštík. Mělo by jít o náročnější čtení plné draků, postav, bojů... no prostě něco jako Hra o trůny!

THRILLERY A DETEKTIVKY


Za tyhle mrazivé kousky dám ruku do ohně! Mizející dívky jsou pro mě thrillerovým hitem podzimu. Mrazivý a nesmírně čtivý thriller. Malé město, kde se ztrácejí dívky a mladá suspendovaná policistka, která se tomu snaží přijít na kloub. A přijde na něco obrovského. Návod na vraždu pro hodné holky je tipem spíše pro ty čtenářky pod 20 let. A nebo takové, jaké jsem já. Takové, které se rády vrací do věku středoškoláků. Asi ten úplně nejlepší young-adult thriller, který jsem četla. A ještě k tomu krásně graficky zpracovaný. Matčina hra je kniha, u jejíhož čtení mi spadla několikrát čelist. Je tam perfektní zvrat, dobře se to čte. Jde spíše o psycho, než thriller, kde by se hledal pachatel vraždy. Ale sem rozhodně patří! Zukrvenej příběh má trochu kontroverzní název. Zrovna ho čtu a je to paráda. Je to bichle, má přes 600 stran, ale čte se naprosto skvěle. Příběh je trochu zamotanější, ale odehrává se v úžasném prostředí. A zápletka vypadá úžasně! Pan Mercedes od Stephena Kinga tu nesmí chybět. Kinga miluju. Pan Mercedes je skoro čistokrevná detektivka a jako dárek to je sázka na jistotu.

ROMANTIKA



Romantiku nečtu příliš často. Když už i mě nějaká uchvátí, musí to být opravdu dobrý tip! Za Hotýlek na Islandu dám ruku do ohně. Krásně napsané, nádherná obálka, úžasné postavy a nádherná atmosféra hygge, Islandu a i tak trochu podzimu. Zlatý dům je moje obrovská knižní láska. Jde o rodinnou ságu, mapující život bohaté židovské rodiny před první světovou válkou a během ní. Kniha je naprosto úchvatná! Víš, že tě miluju sklízí rozporuplné recenze. A mně se kupodivu líbilo! Je to čtení spíše pro mladší čtenářky, protože hlavní hrdiny jsou opět středoškoláci. Je to ale moc fajn odpočinkový příběh. A líbil se nejen mně, ale třeba i mojí babičce. :-) Pýcha a předsudek je klasika. Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Nádherný romantický příběh ze staré Anglie, pan Darcy, který je občas trochu na facku, ale nádherný jazyk a živé postavy! Panský dům je další výborná rodinná sága, která se opět odehrává v období kolem první světové války. Je to první díl ze tří. Mladá dívka slouží v panském domě, kde je také jeden mladý pán...

LEVNÉ KNIHY


Na závěr slibovaná část knih z Levných knih. Pokud hledáte čtení pro milovnici drsných detektivek a thrillerů, Dvojitý kříž je to pravé. Jen upozorňuji, tady opravdu radši pro kamarádky a sestry, kterým už bylo 18. Je to opravdu hodně drsné čtení! Seženete ho za 129 korun. Stačí jen chtít je YA thriller, který má výbornou myšlenku, dobře se čte a napsala ho oblíbená autorka. Objeví se sociální síť, která studentům střední školy splní jakékoliv přání. Ale dostanou za to úkol... seženete za 99 korun. Divoká píseň je tip, pokud sháníte temné, čtivé fantasy, které je řazeno mezi YA. Kniha plná nebezpečí a příšer za 119 korun. Temné léto je kniha, na kterou se teprve chystám a mám od ní obrovská očekávání. Má výborná hodnocení, Dan Simmons je velmi oblíbený autor a nechápu, že je možné sehnat ji jen za 99 korun! Je to docela bichle a má to být směs hororu, fantasy, detektivky. Temné léto je často přirovnáváno ke knize To od Stephena Kinga! Na konec jsem si nechala knihu pro milovnice současné romantiky. A taky Paříže. Čtivý ženský román za 69 korun!


Zdroj obálek: www.databazeknih.cz 


neděle 8. listopadu 2020

Hora mrtvých - Jeremy Bates

listopadu 08, 2020 8 Comments

Tragická smrt devíti ruských vysokoškoláků, která se odehrála roku 1959 na Sibiři na úpatí uralské hory Cholat Sjachyl přezdívané „Hora mrtvých“, se stala jednou z nejzajímavějších a nejděsivějších záhad, jež nebyla nikdy zcela objasněna. Existuje však nespočet teorií, které od té doby nedají mnoha lidem spát. Jedním z nich je i americký spisovatel Corey Smith, který se vydává po stopách expedice odhodlaný nalézt odpovědi a zjistit, kdo nebo co zavraždilo členy Djatlovovy výpravy.

 Knihy od Jeremyho Batese mám ráda. Četla jsem Les sebevrahů, který byl úžasný i skvělé Katakomby (recenze tady). Autor píše volnou sérii, která odkazuje na reálná děsivá místa, kde by se mohlo dít něco podivného. Postavy nejsou nijak provázány, takže můžete vzít kdykoliv do ruky kteroukoliv z nich. Už to vypadalo, že další knihy od autora se v českém překladu nedočkáme. Ale najednou, z ničeho nic - voilá - bez větší upozornění vyšla další autorova kniha. Tentokrát se jedná o knihu, která se odehrává v Rusku a věnuje se záhadě Djatlavovy expedice. Upřímně? Byla jsem trochu smutná. Mezi Katakombami a Horou mrtvých totiž v originále ještě vyšel Helltown (příběh opuštěného amerického městečka) a Ostrov panenek (ostrov, kde všude visí a leží staré panenky. Určitě jste o něm už slyšeli). Zrovna Hora mrtvých mě lákala tematicky asi nejmíň, ale přečíst jsem si ji stejně chtěla co nejdříve.

V roce 1953 na Uralu zmizí expedice studentů. Poté, co jsou nalezeni mrtví, objeví se spousta teorií. Jejich smrt je zvláštní. Někteří vyběhli do mrazu bez bot, jiní měli zranění, která nemůže udělat člověk ani zvíře. Na místo tragédie se vydává americký spisovatel Corey, který se snaží přijít na to, co se v roce 59 vlastně stalo.

Hora mrtvých je vlastně úplně jiná kniha, než autorovy předešlé. Což je vlastně super. Les i Katakomby byly taková šablonka. První jsem četla Les a bylo to super. V Katakombách jsem už zhruba zvládla odhadnout, co se přibližně stane, protože kniha byla opravdu velice podobná. Rozdíl u Hory mrtvých začíná už v tom, že příběh je psán ve dvou časových rovinách - střídá se zde rok 59 a současnost. Mrzelo mě, že kapitoly z roku 1959, kdy sledujeme Djatlavovu expedici, byly výrazně kratší než ty ze současnosti. Na začátku těchto kapitol je vždy uvedeno, kolik zbývá dní do smrti. Nejprve skáčeme o dny, v posledním dnu už jen o hodiny. 

Co mě na knize štvalo? Jednoznačně Corey. Což je dost blbé, když je to hlavní postava. Ale mně fakt neseděl. Přípomínal mi hlavního hrdinu v Trhlině, kterého jsem přímo nesnášela. Takže asi mám svůj "oblíbený" typ hrdiny, kterého prostě nedávám. Corey je strašně neoriginální a protivná postava. Má démony v minulosti a kvůli tomu je alkoholik. Třikrát hurá. V které knize jsme to viděli naposledy?
O jeho "démonovi", chcete-li problému, z minulosti se postupně dozvídáme víc a víc. Autor chtěl asi přidat ještě jedno napínavo a tajemno. Ale mně to bylo úplně jedno (jsem nelida) a ještě k tomu to v té knize bylo tak neuvěřitelně zbytečné! Kniha má skoro 500 stran a škrtat by se určitě dalo. A tohle byla jedna z částí, které bych škrtala bez rozmyslu. Vůči hlavnímu příběhu nemohlo být nic zbytečnějšího. Žádný posun, gradace, nic, co by čtenáře pomáhalo držet u příběhu. Spíš naopak.

Opravdu bonusové body má kniha ovšem za to, že jsem se chvílemi při čtení opravdu necítila úplně komfortně. Nemůžu říct, že bych se vyloženě bála, ale jistě mrazení cítit bylo. A to se mi jen tak nestává. Bohužel se to dělo asi tak v průběhu 50 stran před rozuzlením hlavní zápletky. A po jejím rozuzlení už jsem se zase nebála. A dost možná i kvůli tomu, že už to nebyla ta Batesova šablona. Protože ta na mě ve výsledku asi funguje víc.

Kniha se dobře čte. Ale něčím mi přišla míň čtivější než předchozí knihy. Hledala jsem si překladatele a ten se nezměnil. Takže je to divné. Že by se tak rapidně změnil autor? Nebo já a něco, co mi před třemi lety přišlo tak moc čtivé, by se mi teď četlo hůř? To se mi nějak nezdá. Nic to nemění na tom, že i tak se kniha čte velmi dobře a i samotný příběh vás místy pohlcuje a nechce vás od sebe pustit. Na závěru oceňuji rozhodně oceňuji takové lehké "poučení". O tom, kam může člověka dovést chamtivost. Chamtivost po čemkoliv...

Na závěr si neodpustím rýpnutí. Za to ale podle všeho nemůže překladatel, ale samotný autor. A taky hlavně jedna legenda, která díky tragédii vznikla. Hora, na které k tragédii došlo, se správně v překlad jmenuje Mrtvá hora a ne Hora mrtvých. Z jazykového hlediska je název Hora mrtvých samozřejmě ještě děsivější. A proto se v rámci let tento název začal používat, aby snad ještě podkreslil atmosféru tragédie. Jo. Není to nic, co by snižovalo nebo zvyšovalo mé hodnocení knihy, ale spíše taková zajímavost na závěr. :-)

Závěrečný verdikt vás možná překvapí, protože i přes veškerou kritiku jsem si čtení vlastně moc užívala. Bavilo mě, místy mě z příběhu mrazilo. Pak jsem si říkala "dobrý zase, trochu to uklidníme". Protože příběh nabrala zase takové absurdní obrátky, že člověk jen protáčel oči. Ale ve finále vlastně jo. Tohle jsem chtěla. Chtěla jsem horor, který se dobře čte a není nijak náročným čtením. Prostě ten můj odpočinkový horor, který vezmu do ruky, když si budu chtít odpočinout a nebudu chtít červenou knihovnu. Hora mrtvých by se mohla líbit těm z vás, kdo máte rádi knihy od Darcy Coates. Je to podobný odpočinkový styl. Spíše bych doporučila autorovi předchozí knihy, ale pokud jste je četli, přečtěte si i tuhle. Fakt vás o to prosím, protože nutně potřebuju, aby XYZ konečně česky vydalo i Ostrov panenek a Helltown! :-D

Knize dávám cca 58 %, slabší čtyři hvězdičky.

pondělí 26. října 2020

Srdce pro ježky - Massimo Vacchetta

října 26, 2020 6 Comments

 Pokračování knihy 25 gramů štěstí.

Ani jsem se netroufl přiblížit se ke krabici. Co kdyby Lisa zemřela? Sebral jsem odvahu a pomalu odkryl ručník. Paráda: žila a ležela schoulená v rohu. Naše pohledy se setkaly. Tentokrát ke mně navíc pomalu a trochu neobratně natáhla tlapku. Bez dlouhého přemýšlení jsem ji lehce vzal mezi tři prsty, načež natočila hlavu ještě víc mým směrem a začala mě očichávat.

Před nějakým časem jste u mě mohli zaznamenat recenzi na knihu 25 gramů štěstí. (Odkaz na recenzi tady.) Četla jsem ji loni před Vánoci. Kniha se mi nesmírně líbila. Byla citlivá, emotivní a nádherná. Proto jsem neváhala ani chvilku. Potřebovala jsem si přečíst volné pokračování 25 gramů štěstí.

Hned pro začátek bych řekla, že jde opravdu o volné pokračování, ale je zde ale. Teoreticky lze knihy číst v různém pořadí. Hlavní příběhy v knize na sebe příliš nenavazují. Jediné co, v první kapitole si "vyspoilerujete" hlavní příběh ježečka Ninny z první knihy. Což si myslím, že by ve finále až tak nevadilo. Spíše zde navazují vedlejší příběhy Massima. Autora knihy a vlastně i hlavního lidského hrdiny knihy... Proto si myslím, že je lepší opravdu začíst s 25 gramy štěstí a až poté se vrhnout na Srdce pro ježky.

Srdce pro ježky má opět hlavního ježečka. Tentokrát Lisu. A následně také několik vedlejších ježčích příběhů. Kromě toho se zde také odvíjí vedlejší příběh autora. Něco z jeho života jsme se dozvěděli už v knize první, ale tam to bylo opravdu stavěné na vedlejší kolej a na té hlavní stáli ježečci. V této knize jsem měla pocit trochu jiný. Ježečci i Massimo jakoby zde byli 50 na 50. O Massimovi byla opravdu velká část knihy a byly tady i kapitoly, kde člověk čte prakticky jen právě o Massimovi. S tím jsem měla trochu problém. Já chápu, proč se autor potřeboval vypsat z toho, z čeho se vypsat potřeboval. Ale ve své podstatě bych chtěla více ježečků. Ty bych chtěla mít v knize jako jednoznačně hlavní téma a Massima jako vedlejší. 

25 gramů štěstí byla kniha, která i přes některé smutné okamžiky, byla ve své podstatě velmi pozitivní. Pozitivní pocity převládaly. Člověk měl pocit, že i přes ty smutné části, vše končí vlastně dobře. Lidé jsou i hodní a snaží se přírodě pomáhat. Srdce pro ježky bylo smutnější. Po jeho dočtení ve mě spíše vládl smutek. On totiž i Massimův příběh byl smutný. Jak říkám, chápu, proč se z toho všeho chtěl vypsat. Ale kniha byla o to smutnější. Proč tady to všechno píšu? Já rozhodně nelituji toho, že jsem četla smutnou knihu. Jsem ráda, že jsem mohla s Massimovými ježečky prožít další příběhy. Píšu to z jiného důvodu. Moje babička miluje příběhy o přírodě. 25 gramů štěstí se jí moc líbilo. Srdce pro ježky jí ale číst dávat nebudu. Bojím se, že ona by z toho byla moc smutná. Proto radím - pro prarodiče rozhodně zvolte jako vánoční dárek 25 gramů štěstí. Srdce pro ježky ale zvažte. Podle toho, jakou povahu vaši prarodiče mají a jak moc prožívají smutné příběhy. :-)
Pokud ale máte doma čtenáře, kterému smutné příběhy nevadí, rozhodně doporučuju obě knihy jako vánoční kombo! Pod stromečkem určitě potěší. Už jen kvůli nádherným a hlavně roztomilým obálkám! 

Srdce pro ježky se nesmírně dobře čte. Má zhruba 220 stran, které zhltnete jako malinu. Klidně na jeden zátah. Čte se prostě sama. Kromě toho se v ní i dozvíte něco zajímavého o ježečkách. Co ovšem oceňuju opravdu hodně, to je posledních zhruba 10 stran. Zde totiž najdete dohromady 20 rad. Deset rad nám říká, co máme dělat, když najdeme ježka. Dalších deset rad nám říká, co naopak rozhodně nedělat. I díky tomu kniha plní kromě funkce zábavné také funkci edukativní. A to oceňuji opravdu moc. Spoustu informací se dozvíte nejen z rad, ale i ze samotného příběhu. Každopádně rady, které jsou na závěr knihy přehledně vypsané budu mít pořád v hlavě. Pokud nějakého ježečka s blížící se zimou objevím, rozhodně si je znovu přečtu, abych bezpečně věděla, jak mu neublížit!

Srdce pro ježky je čtením pro všechny milovníky přírody a zvířat. Pokud Vás zajímají reálné příběhy, které píše sám život a i kvůli tomu nejsou vždy úplně nejveselejší, je Srdce pro ježky přesně to pravé pro vás.

Knize Srdce pro ježky dávám 80 %. Hvězdičkově bych řekla zhruba 4,5 hvězdičky z 5. Kniha se mi líbila, ale trochu mě rozesmutnila. Rozhodně jsem se v ní ale dozvěděla spoustu nových informací.

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Srdce pro ježky na recenzi. Je to nesmírně roztomilé čtení! Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. Můžete si tam i přečíst ukázku z knihy! :-)

sobota 24. října 2020

Děti lesa - Giuseppe Festa

října 24, 2020 5 Comments

 

Ulisse s Achillem jsou dva mladí vlci. Opuštěné je našli v lese, poté byli svěřeni do péče Elise a dobrovolníkům ve stanici Monte Adone – zařízení v Apeninách u italské Boloni, v němž se o nalezená zraněná divoká zvířata starají. Vlčata by tak měla zůstat v zajetí až do konce svého života, protože pokud vlci vyrůstají v blízkosti člověka, neosvojí si jazyk a zákony smečky a bez jejich znalosti by v přírodě nepřežili. Elisa s kolegy ze záchranné stanice se o to ovšem chtějí pokusit. Možná trochu bláhově se snaží vrátit lesu jeho děti a umožnit tak vlkům žít volně ve svém přirozeném prostředí. Jejich odvážné úsilí vrátit vlky na svobodu Giuseppe Festa sleduje krok za krokem. Patnáct měsíců s nimi stráví v takřka nedotčených Apeninách, sdílí jejich nadšení a hluboce prožívá zklamání. Ulisseovo a Achillovo dobrodružství citlivě zachycuje až k nečekanému závěru. Dokumentární příběh Děti lesa se čte stejně poutavě jako román. Giuseppe Festa detailně přibližuje chování vlků, divokých a často mytizovaných zvířat, a opěvuje kouzlo přírody, kterou ovšem nepopisuje nijak romanticky, dokáže ukázat i její drsnou tvář, a to bez mýtů a jakýchkoliv předsudků. Autor zachycuje touhu vlků po svobodě a čtenáře si umí získat svou láskou, obavami a pochybnostmi stejně jako velkým porozuměním a respektem, který si tato fascinující zvířata zaslouží.

To, že miluju zvířata, to asi už víte. To, že o nich nesmírně ráda čtu knihy, to asi taky víte. Však už jste u mě na blogu četli spoustu recenzí na "zvířecí" knihy. No a dneska tomu nebude jinak. Děti lesa mě zaujaly samotnou obálkou. To byla láska na první pohled. Obálka je minimalistická, lehce abstraktní. No v knihovně bude nádherná. To bylo první, co mě napadlo. Neméně mě pak zaujala i anotace. Hned mě napadlo, že by kniha mohla být v podobném stylu jako moje milovaná 25 gramů štěstí (recenzi najdete tady). Akorát mi bylo jasné, že hlavní hrdinové budou vlci a ne ježečci!

Moje předpoklady se naplnily. Pokud se Vám líbilo to, jakým stylem byla kniha 25 gramů štěstí vytvořena, Děti lesa se Vám budou líbit také. Kniha vypráví příběh záchranné stanice v Monte Adone (Itálie, jo, i stát je v obou knihách stejný!). Vypráví nám, jak se do ní dostal první vlk, jaká cesta vedla k tomu, aby zde vlci mohli být, příběhy jednotlivých vlků a také to, jak je problematické opětovné vypuštění vlka do přírody. Absolutně mě nenapadlo, že je to tak strašně složitý a byrokratický proces!

Hlavní představitelkou záchranné stanice a i knihy je Lisa. Lisa? No Lisa je blázen. Pro zvířata obětuje cokoliv. A pro jejich záchranu by se roztrhala. Její přístup ke zvířatům je neuvěřitelně empatický. Zároveň je ale i velmi střízlivý a zodpovědný. Přesto, jak moc zvířata miluje, snaží se k nim přistupovat jako k divokým tvorům a zvažovat pro a proti u všech variant. Nerozhoduje se pouze srdcem. Významnou roli u ní hraje rozhodování na základě poznatků, znalostí a informací. Což jsem asi vnímala jako nejvýraznější rozdíl mezi Dětmi lesa a 25 gramy štěstí. Zachránce ježečků se podle mě rozhoduje mnohem víc na základě citů a emocí. Lisa oproti tomu zapojuje více chladnou logiku. Naprosto mě dostal popis toho, jak obětavě Lisa zachraňovala prvního vlka, který se do stanice dostal. Na tu scénu se v knize rozhodně těšte. Je úžasná.

Kniha není vždy veselá. Dost možná Vás několikrát rozpláče. Asi je všem jasné, že vlci se do "zajetí" nedostávají jen tak. Mnohokrát za tím stojí špatné zážitky a události. Ty nejsou veselé. Je tu ale ovšem druhá strana mince. To, jak pečlivě se o své svěřence v záchranné stanici chovají. Skoro by za ně dýchaly. Přesto, že ne vše se vždy daří tak, jak si přejeme, kniha ve finále vyznívá velice pozitivně a optimisticky. Proto si myslím, že není čeho se bát a můžete se do ní pustit. Ano, jsou tu smutné okamžiky, ale ty dobré nad nimi rozhodně převažují. Kniha je prostě taková jako sám život. Ne vždy dobrá a pozitivní...

Kniha je také plná krásných myšlenek, které si člověk chce zapamatovat. Pro příklad Vám zde jednu přikládám:

 „Možná, že vlk zná člověka lépe, než člověk zná jeho. Vlci nás sledovali a přizpůsobili se podmínkám, které jsme jim nastolili. A i když se ocitli na pokraji vyhynutí, přežili, protože se uchylovali k nápaditým řešením, utíkali, schovávali se a využívali zdrojů, které jsme jim zanechali. A nakonec si znovu podmanili oblasti, z nichž jsme je vypudili.“ - Děti lesa, strana 52

Kniha je poměrně útlá. Má 200 stran. K tomu všemu se ještě krásně a lehce čte. To všechno z ní dělá prakticky jednohubku. Stačí opravdu málo času, a knihu máte přečtenou. Upřímně? Bylo mi to až líto. Knihu jsem přečetla prakticky na jeden zátah. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byla kniha alespoň dvakrát taková a já si společnost hlavních lidských i zvířecích hrdinů mohla užívat o pár hodin déle. Tak moc se mi líbila.

Děti lesa jsou citlivé čtení plné emocí, které se dle mého pro spoustu lidí stane knihou, kterou si zamilují. Čtení je bude chvilkami bolet, ale pak je naplní neskonalým optimismem, vírou v lidstvo i zvířectvo. Myslím si, že je to vlastně ideální kniha do současné nepohody, která kolem nás panuje. Kniha Vás odnese jinam. Do krásné přírody, která stále zůstává divokou a nespoutanou přírodou. Při jejím čtení zapomenete na aktuální starosti a dojde Vám, že je toho na řešení mnohem víc. A že spousta věcí si řešit zaslouží, i když nás až tolik netrápí. Protože ty nám vrátí naši péči a lásku mnohonásobně. 

Děti lesa jsou nesmírně čtivým pokladem v mé knihovně. Pokud máte rádi zvířata, zajímají Vás jejich osudy, ochrana a bezpečí, není lepší varianta než tato kniha. Blíží se Vánoce. Proto si myslím, že jde o ideální dárek pod stromeček pro někoho, kdo zvířata a přírodu miluje a chrání. Nějak nevím, co bych knize měla vytýkat. Proto jí dávám 90 % a rozhodně Vám ji doporučuji.

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Děti lesa na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. Také si tam můžete přečíst ukázku z téhle nádherné knihy. :-)

středa 21. října 2020

"Pětka" - Co číst na podzim

října 21, 2020 3 Comments

Podzim je v plném proudu. Lisí se začíná zbarvovat, teplota vzduchu klesá a klesá. Podzim je oblíbeným ročním obdobím knihomolů. Už nemusíme hledat výmluvy, proč neřádíme někde venku. Jsme doma zalezlí s čajem nebo kávou, dekou a svíčkami. A čteme o sto šest. Jaké knihy bych Vám doporučila na podzim a proč? To se dozvíte v dnešním článku!


5. Medvědín - Frederik Backman

Frederik Backman je oblíbeným autorem útlých knih i románů. Medvědín byl mým prvním seznámením s autorem. Že bych si z knihy přímo sedla na zadek, to ne, ale na podzim se hodí skvěle. Je tu téma hokeje, ale pokud nejste hokejový fanoušek, nijak to nevadí. Je to hlavně drama. Drama malého městečka, drama několika rodin. Jako bonus se zrovna objevuje i seriál na motivy této knihy. Jsem na něj zvědavá. Třeba mě bude bavit i o něco víc než kniha. Na recenzi můžete kouknout tady.





4. Les sebevrahů - Jeremy Bates

Dlouhé podzimní procházky lesem jsou nádherné. Pokud se chcete bát, můžete na podzim zkusit jeden horor. Jde o Les sebevrahů od Jeremyho Batese. Kniha se odehrává na reálném místě. V reálném japonském lese Aokighara, který se stal neslavně proslulí tím, že tam lidé ve velkém páchají sebevraždy. Skupina lidí se do něj vydá, aby ho prozkoumala. A začne se dít něco děsivého a zvláštního. V první části knihy působí popisy lesa a obětí, na které v lese narážejí, opravdu děsivě. A myslím, že na podzim to může být opravdu to pravé. Pochmurné, sychravé a děsivé!




3. Harry Potter - J.K. Rowlingová

Hmmm. Myslím, že Harryho má s podzimem spojeného spousta lidí. Pro mě je ideální na Vánoce a právě podzim. Vlastně ani nevím proč. I když... Čarodějové jsou prostě spojení s Halloweenem, magií a mně k nim tak nějak sedí i vyřezávané dýně, spadané listí, sychravo a pochmurno. Upřímně mám nejradši asi právě první díl, Kámen mudrců. V něm je popsán předvečer Všech svatých a následně i Vánoce. A  upřímně, já se na Vánoce na podzim už prostě moc těším. Harry je klasika. Člověk s ním nesáhne vedle v žádném ročním období, ale na podzim je ta atmosféra prostě ještě o něco hezčí a kouzelnější.




2. Mizející dívky - Lisa Regan

Stejně tak jako Harryho, mnoho lidí má na podzim rádo thrillery. A já patřím mezi ně. No a jaký thriller Vám doporučit na letošní podzim? Hmmm, co třeba ten, co vyšel opravdu nedávno? Mizející dívky jsou úžasným thrillerem. Nejen, že se skvěle čte, zápletka je ovšem také pěkně zamotaná a jen tak jí na kloub nepřijdete. Mizející dívky jsou skvělým tipem pro fanoušky Bryndzy, Marsons nebo třeba Lapeny.

Mrazivý thriller, který je na podzim rozhodně tím pravým. A co si budeme. U Mizejících dívek je i ta obálka taková hezky podzimně pochmurná. Takže tohle je opravdu skvělá varianta. Rozhodně doporučuji.

Recenzi na knihu najdete tady.


1. Hotýlek na Islandu - Julie Caplinová

Poslední recenze na blogu byla právě na tuhle krásku. Vychvalovala jsem si tam podzimní atmosféru. No a taky že jo. Hotýlek na Islandu v tomhle výběru prostě nemůže chybět. 
Hotýlek na Islandu je něco pro fanoušky chytré romantiky. Příběh se krásně čte, úžasně si u něj odpočinete... a ta atmosféra.

Čaje, deky, polštářky, knihy, Island... tak trochu hygge. I když se v knize setkáte spíš se sněhem a polární září, já z ní ten podzim prostě cítila neuvěřitelně.

Pokud si chcete odpočinout, užít krásnou knihu s úžasnou atmosférou a prostě si ten podzim udělat příjemnější, Hotýlek na Islandu je geniální volbou. Recenzi na něj najdete tady.



úterý 20. října 2020

Hotýlek na Islandu - Julie Caplinová

října 20, 2020 9 Comments

 


Lucy nic nechybí, má dobrou práci v hotelu a přítele. Jenže stačí jedna jediná nehoda a vše se změní – dostane padáka a kopačky. Její život je náhle v troskách, nedaří se jí najít novou práci, úspory docházejí a už brzy nezbude nic jiného než se přestěhovat zpátky k rodičům, a to za žádnou cenu nechce. Takže když jí personální agentura nabídne místo manažerky hotýlku Polární záře na Islandu, okamžitě přijme i přes to, že nesnáší zimu. Po příjezdu se nemůže zbavit dojmu, že udělala chybu. Jako šéfová se navíc uvede naprostým trapasem, takže pochybuje, jestli ji podřízení přijmou. Jenže pak jako by jí osud dal znamení, že má zůstat. V noci se na nebi roztančí polární záře a Lucy se při sledování toho fascinující podívané rozhodne vytěžit z téhle životní příležitosti co nejvíc. Využije všech svých znalostí a zkušeností a postará se, aby se z Polární záře stal nejúžasnější romantický hotel na celém Islandu! Hotel má špatné hodnocení a je poloprázdný, takže ji čeká pořádně tvrdá práce. Lucy dělá, co může, ale má pocit, že se jí někdo snaží škodit. Jsou k ní všichni kolegové upřímní? Může jim důvěřovat? Navíc ji začíná zneklidňovat barman Alex… Mezi ním a Lucy to sice jiskří, ale záhy se ukáže, že Alex skrývá nějaké tajemství…

Snad každý, kdo se zajímá o knihy, musí znát volnou sérii Romantické útěky od Julie Caplin. Hotýlek na Islandu od nakladatelství Cosmopolis je pátou knihou v téhle volné sérii. Knihy lze číst jakkoliv, není nutné udržovat žádné pořadí. Každá má jiné postavy i prostředí. Spojuje je to, že v nich najdete zajímavá světová místa, špetku romantiky a často taky něco dobrého na zub...

Knihy z této série mě lákaly už nějakou dobu. Nejsem ale velký čtenář romantiky, a tak jsem zatím odolávala. Dokud jsem se ovšem nedozvěděla, že bude vycházet právě Hotýlek na Islandu. Island. To je místo, které mě moc láká. A říkala jsem si, že takové studené prostředí by mohlo být ideálním podzimním čtením. Sešlo se to tak dokonale, že jsem zrovna potřebovala nějakou odpočinkovou knihu. A tak jsem neváhala a do Hotýlku se pustila. On mě totiž lákal už na první pohled. Všechny knihy z této série mají krásně ilustrované obálky. Ale tahle s polární září a konvičkou čaje, která je laděná do podzimních barev? Ta mě opravdu okouzlila. Kromě obálky mě okouzlil i samotný "měkký" paperback, v kterém kniha ke čtenářům putuje. Miluju paperbacky a tenhle je super a krásně se v něm kniha čte!

Hlavní hrdinkou knihy je Lucy Smartová. Dostala kopačky a padáka z hotelu, ve kterém působila jako manažerka. Během čtení se postupně dozvídáme, proč k tomu vlastně došlo. Lucy už je zoufalá. Práci ne a ne sehnat. A tak přijme nabídku. Stane se ředitelkou malého hotelu na Islandu, který není vůbec úspěšný. Pokusí se ho vzkřísit. Objeví se však spousta problémů a nehod. Proč k nim dochází? A proč je ten barman tak přitažlivý?

Kniha je plná úsměvných situací. Najdete tady ale i vážnější témata. Například vyrovnávání se se ztrátou prakticky všeho, na čem vám do té doby záleželo. Vyrovnávání se sama se sebou a se svými nejistotami, s nedůvěrou v ostatní lidi... No a samozřejmě nechybí ani špetka romantiky. A kupodivu, i ta mě v knize nesmírně bavila! Ona totiž není vůbec kýčovitá. Není to žádná červená knihovna. Romantická linka v knize má sice pár míst, kdy si říkáte, jak dalece je reálná, ale její velká část uvěřitelná je. A taky se vyvíjí postupně! Spousta romantiky pro dospělé čtenáře mi vadí z jednoho důvodu - postavy se nechovají na svůj věk. Do vztahů (často do doslova sebedestruktivních vztahů) se vrhají bez rozmyšlení, vše je uspěchané... Tady ne. Vztah hlavní hrdinky se pozvolně vyvíjí a rozvíjí.

Co se mi na knize líbilo úplně nejvíc? Atmosféra. Myslím, že naplánovat vydání takovéto knihy na podzim je trefou do černého. Z knihy ten podzim a hrnek čaje prostě sálá. Celý Island je kouzelný a v knize je nádherně popisován. Popis polární záře je naprosto dokonalý. V knize se také setkáváme v současnosti s oblíbeným tématem - hygge. To znamená, že je tady spousta horkého čaje, polštářků, dek, svíček a krbů. A já bych to takhle strašně chtěla mít doma. Špatně se to popisuje, ale z knihy na mě dýchala nesmírně milá, kouzelná a příjemná atmosféra, která mi úžasně zpříjemňovala dny, které jsem s knihou trávila. Popisy prostředí a malého hotelu mi před očima vyvstávaly v krásných podzimních, tlumených barvách. Nedá se to dost dobře popsat, ale tak jsem se při čtení cítila. A já si to tak strašně moc užívala...

Postavy jsou sympatické. Snad od prvních stran jsem si k nim vybudovala vztah. Lucy jsem přála jen to nejlepší a doufala, že takový příběh jí i kniha přinese. Kolegové a přátelé, které v hotýlku získá, jsem si oblíbila neméně. To je další důležitý bod u takovéto knihy. Musíte postavám fandit, abyste si čas, který s nimi trávíte, užívali. A to přesně se mi tady dělo.

Od knihy jsem očekávala milé, příjemné a odpočinkové čtení, které mi pomůže vypnout mozek a zapomenout na všechny povinnosti, které se na mě valí. Kniha mi dala přesně to. Přes počáteční obavy z toho, aby to nebyla kýčovitá romantika, jsem se dostala hodně rychle. nic takového se nekonalo. Samozřejmě. Není to nepředvídatelná kniha. Tak nějak trochu tušíte, co by mohlo přijít. A když to přijde, jste vlastně strašně rádi. Protože to jste přesně chtěli. 

Já vlastně nemám, co knize vyčítat. Vyšla (pro mě) v ideální dobu. Sálá z ní krásná atmosféra, kterou si užíváte. Odpočinete si u ní a užijete si jí. Samozřejmě je k ní třeba přistupovat tak, že jde o odpočinkovou knihu. Pak dostanete přesně to, co chcete. Pro mě to bylo první seznámení s touhle sérií. A to pro mě přináší trošku jeden problém. Hotýlek mě nalákal ze všech anotací nejvíc. To by bylo v pořádku. Ale líbil se mi tak moc, že se trochu bojím, že ostatní knihy mě prostě budou muset zklamat. Pustím se do nich. Tak moc se mi tahle kniha líbila. A budu doufat, že i ty ostatní budou tak skvělé. A věřím tomu, že budou.

Za mě se Hotýlek na Islandu rozhodně řadí mezi nejlepší odpočinkové knihy se špetkou romantiky, které jsem kdy četla. Čtení jsem si nesmírně užívala a rozhodně vám ho můžu s čistým svědomím doporučit. Já vlastně nemám nějak moc, co bych knize vytkla. Dávám jí 90 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Hotýlek na Islandu děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.

neděle 11. října 2020

Mizející dívky - Lisa Regan

října 11, 2020 9 Comments


 Každý v malém, ospalém americkém městečku Denton hledá sedmnáctiletou Isabelle Colemanovou.


Všechno, co zatím našli, je její mobilní telefon. A pak také další dívka, o které ani nevěděli, že ji mají hledat. Tato nebohá, zatím bezejmenná a tajemná dívka je zcela otřesená a naprosto vůbec nereaguje na dění a svět kolem sebe. Všechno, co v tuto chvíli detektiv Josie Quinnová může použít jako vodítko, je jméno: Ramona.

Josie, která je právě v té době suspendována, bere pátrání do svých rukou. Jméno Ramona vede k dalším důkazům, které tyto dvě dívky spojují. Ví, že začíná zoufalý závod s časem, jehož cílem je najít Isabelle živou, a obává se, že mohou existovat také další dívky…

Stopy opravdu Josie Quinnovou vedou k další dívce. Její případ však úřady označily za smyšlený a odložily ho. Josie se přesto domnívá, že by ona dívka mohla být také obětí. Ale koho vlastně? A proč se zdá, že nikdo kromě ní o vyřešení případu nestojí?

Aby Josie chytila monstrum, které unáší mladá děvčata, musí se postavit nejen lhostejnosti okolí, ale i svým vlastním nočním můrám a následovat svůj instinkt na ta nejtemnější místa. Dokáže to včas, navíc v situaci, kdy není radno důvěřovat vlastně nikomu?

Upřímně? Kdo z vás čte nejradši thrillery právě na podzim? Já teda rozhodně jo. Dobrý thriller a podzimní pochmurné počasí? To jde perfektně dohromady. Mizející dívky, novinka z nakladatelského domu Grada, které konkrétně vyšly pod značkou Cosmopolis, podzim volají už samotnou obálkou. Obálka byla i tím prvním, co mě na nich zaujalo na první pohled. Je prostě pochmurná, lehce depresivní... Hodnocení ze zahraničí vykřikovaly něco o perfektním thrilleru. Přiznám se, očekávání byla veliká. A víte co? Mizející dívky je ještě překonaly! Hodí se také upozornit, že jde o první díl thrillerové série.

Čekala jsem čtivý thriller. Takový ten moderní současný thriller, který přinese pár zajímavých zvratů, občas si řeknete "Co to sakra...?" a prostě to bude fajn čtení. Mizející dívky tohle všechno však překonaly. Zápletka je totiž brilantní, není vůbec jednoduchá. Troufám si říct, že Mizející dívky potěší i náročnější čtenáře thrillerů!

Hlavní hrdinkou je Josie. Suspendovaná policistka v malém americkém městě Delton. Postupně se dozvídáme i důvod její suspendace. Ve stejné době se ztratí sedmnáctiletá dívka a Josie nesmírně vysiluje, že se pátrání nesmí účastnit. Shodou okolností je také svědkyní záhadné nehody u benzinové pumpy. Josie začne využívat své kontakty a pátrat na vlastní pěst. Začne se obávat toho, že se děje něco opravdu špatného. A že zmizelých dívek může být mnohem víc.

Můžeme si odškrtnout to, že Mizející dívky jsou velmi čtivou knihou. Kapitoly jsou poměrně krátké, což čtenáře u čtení podvědomě drží ještě víc. Je to ten typ knihy, u které nemáte problém s přečtením 100 stran na jeden zátah. Celý příběh je poutavý a přináší hned několik zajímavých zvratů a otázek, na které autorka čtenáři postupně odpovídá. Jak jsem již zmínila. Je tu hodně zvratů, několik zápletek a vše se postupně propojuje. Což je skvělé. Není to jednoduchý příběh s prostou zápletkou. Zápletka je skvěle promyšlená, originální a čtenáře nutí přemýšlet a drží jeho pozornost u knihy. To mě baví. Moc baví.

Co mě hodně bavilo, to byly také postavy. Hlavní hrdinka je Josie. Má nějaké ty strašáky ve skříni (a to doslova. To pochopíte, když přečtete :-D), ale jde o jiný způsob, než jsme u detektivů v knihách zvyklí. Není alkoholička (i když se napije ráda, to zase jo. Není to však její hlavní životní problém). Dozvídáme se zde také informace o jejích milostných vztazích v minulosti a současnosti. Není to však červená knihovna, tato linka se objevuje velmi střízlivou formou a knihu příjemně oživuje. Jsem zvědavá, kam se posune v dalších dílech.

Mizející dívky jsou skvělý thriller. Není to náročné čtení, ale zároveň nejsou tím nejjednodušším, prostým thrillerem, který zhltnete a opětovně zapomenete. Myslím si, že je to skvělá volba pro čtenáře Shari Lapena nebo Roberta Bryndzy. Mizející dívky mi přišly ještě o něco lepší. Srovnatelné mi přišly s knihami od Angely Marsons. Takže pokud jste fanoušci těchto thrillerů, máte tady další čtenářský tip - a bude to také série! Ano. Můžu si připsat další oblíbenou thrillerovou sérii ze současnosti, kterou budu ráda číst a nedočkavě očekávat další díl. 

Samozřejmě neočekáváme uměleckou literaturu. Jde o prózu, která nás má zabavit, překvapit. V tomhle případě nás i nutí zamyslet se. Za mě určitě ano. Pokud hledáte skvělý thriller na dlouhé podzimní večery, jsou Mizející dívky perfektní volbou, která v pozitivním slova smyslu rozproudila vody současných oblíbených thrillerů. Já nějak nemám co vytýkat. Tato kniha překonala moje očekávání, zároveň mě pohltila... Jo, jo a ještě jednou jo. Ať jste thrillerový fanda, nebo čtete thrillery jen občas, třeba právě na podzim, Mizející dívky budou správnou volbou! A pozor, pokud jste fanda audiokniha, kniha by měla kolem 16.10. vyjít také v téhle formě!

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Mizející dívky děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.