@bettypavkova

úterý 16. července 2019

Genialita ptáků - Jennifer Ackerman

července 16, 2019 2 Comments


Jak mohou ptáci vytušit, že se blíží bouře, o které my zatím nemáme sebemenší ponětí? Jak najdou cestu do tisíce kilometrů vzdálených míst, když tam nikdy nebyli? Jak dovedou přesně napodobit složité zpěvy desítek dalších druhů? Jak si po šesti měsících pamatují, kam si na ploše o velikosti stovek čtverečních kilometrů ukryli potravu? Možná je slovo genialita skutečně na místě. Dlouho jsme si mysleli, že ptáci řeší problémy křídly. Nyní se ukazuje, že používají mozek, který se svou výkonností rovná mozku primátů, a v některých ohledech dokonce i člověka. Výzkumy posledních let dokládají, že ačkoliv mají ptačí mozky odlišnou stavbu než mozky savců, ve své funkčnosti si s nimi nikterak nezadají. Ptáci si prostě našli vlastní cestu, jak používat hlavu. Jennifer Ackerman cestovala napříč světem, aby v pracovnách vědců i v terénu sesbírala nejnovější poznatky a vytvořila srozumitelný celek. Nezapomněla přidat svůj typický humor, čtivost a nadhled. Ať už jste kdokoli, sousloví ptačí mozeček budete po přečtení této knihy chápat zcela jinak.

Knihy z produkce Knihy Kazda se mi ve většině případů naprosto trefí do vkusu. Pokud knihy od tohoto nakladatelství neznáte, měli byste to změnit. Pravděpodobně jste však někde zahlédli knihy Citový život zvířat (recenzi najdete tady) a Tajný život stromů. Toto nakladatelství se zaměřuje ve své produkci často právě na knihy, které se věnují přírodě. A vzhledem k tomu, že to je mnou velmi oblíbené téma, byla jsem velmi ráda, že jsem měla příležitost si přečíst knihu Genialita ptáků. Dneska se dozvíte, jak se mi líbila.



Pokud se do knihy vrhnete, nečekejte celistvý příběh, ale spíše odbornější (populárně naučné) čtení, které v sobě obsahuje spoustu "malých" příběhů, které se věnují, jak už název napovídá, ptactvu. Přesto, že jde o knihu odbornější ražení, čte se velmi dobře, není to odborná publikace, do jejího čtení byste se museli nutit. I když nejde například o román se kniha čte opravdu velmi dobře. 

Již z názvu lze usoudit, že hlavním tématem knihy bude to, jak ptáci "fungují". Hlavně jejich myšlení. Občas se zde ale objeví i krátký příběh o jiném živočišném druhu, které ukazují na mezidruhové podobnosti. Kniha je rozdělena do osmi kapitol. Každá z kapitol si jako hlavní téma vybírá jiný "druh chování" ptáků. Jedna se například věnuje ptačímu zpěvu. Čtenář je seznámen s tím, jak vlastně ptačí zpěv funguje, jak se ptáci zpívat umí, jaké druhy v něm vynikají, ale i to, k čemu vlastně ptákům slouží. Osobně mě velmi bavila kapitola "Technická kouzla". Zde jsem se seznámila s různými výzkumy, které byly prováděny ohledně "šikovnosti" ptáků. Vesměs spočívaly v tom, že ptáky čekala nějaká překážka, kterou museli překonat, aby se dostali k oblíbenému pamlsku. Nikdy by mě nenapadlo, jak rozlišné jsou jednotlivé druhy ptáků. Nejen v této, ale ve všech kapitolách, je většino chování ptáků podloženo různými pokusy a výzkumy a díky tomu jsem si dokázala přesně představit, "o co jde". 

Pokud vás zajímají zvířata, nebo příroda všeobecně, měli byste po knize Genialita ptáků sáhnout. Kniha mi neuvěřitelně otevřela oči. Přiznávám se, že mě nikdy nenapadlo o ptácích přemýšlet takovým způsobem, jaký přibližuje kniha. (Což je i zmíněno v úvodu knihy, kde autorka přiznává, že se o ptácích dlouho smýšlelo jako o hloupých tvorech). Po ptačím štěbetání se teď koukám trošku jinak. Všeobecně, když na nějakého opeřeného kamaráda narazím, zamýšlím se více o tom, jak geniální tvoreček to je. Název knih, je opravdu vystihující. Ptáci jsou poměrně podceňovanými tvory a je to opravdu škoda. Obzvlášť ve chvíli, kdy populace ptáků velmi ubývá, bylo by dobré se o nich dozvědět něco nového a garantuji vám, že toho se v této knize dozvíte opravdu hodně.

Na závěru knihy naleznete desítky stran zdrojů i rejstřík. Běžný čtenář pravděpodobně takovou věc příliš neocení (asi spíše jako doklad o důvěryhodnosti tvrzení, která jsou v knize uváděna), člověk, který se o ptáky zabývá odborněji, případně v rámci studia, jistě velmi ocení, že knihu může beze strachu používat jako zdroj své práce a stejně tak díky v ní uvedeným zdrojům si může rozšířit seznam časopisů či knih, které by pro něj mohly být vhodné.

Chtěla bych i zmínit, že mě kniha neuvěřitelně zaujala obálkou. Obálka knihy je v přesně mém oblíbeném stylu. Je minimalistická a díky sýkorce i neuvěřitelně roztomilá. Zároveň je úkaz, který na obálce je, v knize vysvětlen a dozvíte se, co ta sýkorka vlastně provádí.

Knihu Genialitu ptáků bych doporučila všem, kterým nevadí přečíst si něco jiného než beletrii. Pokud se chcete něco dozvědět (a opravdu jde o hodně zajímavé věci), a máte rádi zvířata všeobecně, určitě byste po knize měli sáhnout. Pokud se zajímáte konkrétně o ptáky, nebo je třeba dokonce chováte, je kniha nutnost. Myslím, že chovatelé by si z knihy mohli odnést i tipy na to, jak své mazlíčky zabavit. :-) 
Knize dávám 90 %, vážně jsem si její čtení moc užívala a každý den sdělovala svým blízkým další nové zajímavosti, ze světa opeřenců. :-)

Moc děkuji nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Genialita ptáků na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Knihy Kazda. Najdete tam i informaci o autorce a ukázku knihy ke stažení. :-)

úterý 9. července 2019

Je-li toto člověk - Primo Levi

července 09, 2019 12 Comments


Čerstvě dostudovaný chemik Primo Levi, kudrnatý mladíček s nesmělým pohledem, je v prosinci 1943 zatčen a krátce na to transportován do Osvětimi, kde ho vězní až do osvobození tábora dne 27. ledna 1945.


Na stránkách, které napsal brzy po svém návratu k rodině, podává svědectví o hromadném šílenství, zvrácených ukrutnostech, proradnosti, tuposti, o nejstrašlivějších činech, jichž jsou lidé – a jen oni – schopni. Ale také o lidském sblížení, soucitu, odvaze, přátelství a nezdolnosti. Vypráví hlasem jasným, pevným a něžným, bez nenávisti i sebelítosti. Daří se mu cosi zázračného: v každém vězni, který se objeví na stránkách jeho knihy, ať už je to häftling nebo múzlman anebo kápo, poznáváme kohosi blízkého. A naučíme se ho chápat. 

Ti lidé v nás podnítí touhu žít dobře a čestně. Probudí naše lepší já.

„Znovu a znovu mě ohromuje, jak nelidští dokážou být lidé k sobě navzájem.“

„Lidské nestvůry existují, ale je jich příliš málo, než aby byly opravdu nebezpečné. Nebezpečnější jsou obyčejní lidé, funkcionáři ochotní uvěřit a jednat, aniž by zapochybovali.“

Pokud mě sledujete již nějakou dobu, musí vám být jasné, že knihy s tématikou druhé světové války u mě nejsou nic neobvyklého. Ba naopak, řekla bych, že jde o jedno z témat, které je u mě v knihovně zastoupeno nejvíce. Můj zájem o knihy odehrávající se během druhé světové války neodstartoval boom, který kolem nich v této době je.O tuto dobu se zajímám všeobecně už asi deset nebo jedenáct let. Myslím si tedy, že jsem za tu dobu takovýchto knih přečetla poměrně dost, dokonce i těch více se zaměřujících na fakta než na příběh. I proto není pro tyto knihy lehké mě opravdu upoutat. Když jsem však mezi knihami od nakladatelství Leda objevila knihu Je-li toto člověk, neváhala jsem. Baví mě prostě objevovat díla z této doby a ty, které napsal člověk, který si těmito zkušenosti prošel, jsou většinou ty nejlepší. Uchvátila mě kniha Je-li toto člověk?

Autor, Primo Levi, sepsal svůj příběh. Bohužel si utrpením Osvětimi prošel. Patřil však mezi tu hrstku šťastných, kteří otřesné podmínky přežili a podal o něm svědectví právě v této knize. Kniha není přímo uceleným příběhem, i když mapuje jeho život v Osvětimi. Jedním z vláken příběhu je samozřejmě přibližně chronologicky to, jak touto etapou života procházel. Od toho, jak se do Osvětimi dostal, jak byl "začátečníkem" tábora a nakonec se "vypracoval" mezi "mazáky". Zároveň se však jednotlivé kapitoly věnují konkrétnějším věcem, které se ho během života v táboře týkaly. Jedna z kapitol se věnuje například více do hloubky práci v táboře než ty ostatní, jiná zase tomu, jak si v táboře "polepšil", protože se dostal do oddílů specialistů - chemiků. 

Kniha je podle mě úžasným ukázáním toho, jak to v Osvětimi fungovalo z pohledu vězňů. To, jaká zde byla hierarchie (dělení vězňů do kategorií od samotných nacistů, ale i to, jak se do určitých skupin rozdělovali samotní vězni. Ti, co byli v táboře dlouho byli svým způsobem uctívání a podobně). V knize je ukázán ten "obyčejný" život v táboře. V jedné kapitole se například více dozvíme o černém trhu, který zde probíhal. Čtenář je zde seznámen s tím, že v Osvětimi existoval jistý kurz, který byl ovlivňován nejrůznějšími věcmi, dobou, co mělo jakou hodnotu apod. Kniha opravdu popisuje takovéto střípky, kterým ve většině knih není věnován prostor a tím pádem může přinést spoustu nových informací i člověku, který o dané době načetl už opravdu hodně.

Kniha se zároveň krásně čte a opět je vydána ve skvělém překladu. Na konci knihy nejdete i vysvětlení, proč byly některé výrazy nechávány v originálu, proč některé místní názvy byly počeštěny... U knih z této doby je takováto informační složka podle mě podstatná, protože cizí výrazy se v nich objevují často a věřím, že popasovat se s překladem nemusí být pokaždé lehké. Tady se to však povedlo skvěle. Stejně tak bych chtěla zmínit i vzhled knihy. Přebal se mi strefil naprosto do mého vkusu a myslím, že je mezi knihami z této doby nepřehlédnutelný.

Jak jsem již zmiňovala, mám přečteno více knih na toto téma. Je-li toto člověk však patří rozhodně mezi ty nejlepší knihy, co jsem z období druhé světové války četla. Nebála bych se říct, že jde asi o nejlepší knihu s tématem Osvětimi, kterou jsem kdy četla. Pokud se chcete dozvědět o tom, jak se žilo vězňům v koncentračních táborech, ale zároveň byste chtěli knihu, která se dobře čte a není laděna vyloženě do populárně naučna nebo až do odborna, je tohle přesně to, po čem musíte sáhnout. Přiznám se, že jsem neměla až tak vysoká očekávání, ale kniha mě opravu nadchla. Jde o neskutečně děsivé a mrazivé čtení bez jakýchkoliv příkras nebo patosu. Dozvídáte se to, jaké bylo žít v neustálém strachu, zda se dožijete dalšího dne. Nejtěžší část pro mě byla asi ta,která popisovala průběh selekcí - to, jak jak probíhaly. Jak Němci osoby třídily bez jakéhokoliv zájmu a bez jakéhokoliv odůvodňování rozhodovali o tom, zda dotyčný bude žít, či ne a jak samotní vězni odhadovali podle vězňů v tom nejhorším stavu zda strana, na kterou byli posláni, je ta přeživších, nebo odsouzených na smrt.  

Kniha Je-li toto člověk je určitě knihou, kterou si musíte přečíst i ve chvíli, pokud už máte o dané době načteno. Stejně tak je to však skvělá kniha, pokud jste se o toto téma začali zajímat až nedávno a hledáte první knihy, které si chcete přečíst. Není to lehké čtení, ale zároveň opravdu leccos předá, nejde o pouhý příběh, který se má prodávat. Jde o knihu s něčím velkým na víc. Rozhodně stojí za přečtení. Stejně tak jako rozhovor s autorem na konci knihy, který vedl Philip Roth.

Tohle je jedno obrovské doporučení. Tady se nedá nějak moc co vyčítat. Tohle je prostě 100 %.

Moc děkuji nakladatelství Leda za poskytnutí knihy Je-li toto člověk k recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu a pokud se zaregistrujete, budete ji mít se slevou 30 %. Zároveň na jejich e-shopu najdete i ukázku z knihy.

sobota 6. července 2019

Stranger Things: Temný experiment - Gwenda Bond

července 06, 2019 6 Comments

Tajemná laboratoř. Zlověstný vědec. Temný experiment.
Pokud si myslíte, že znáte pravdu o matce Eleven, tak se připravte, že vám tenhle prequel vyrazí dech.
Je léto roku 1969. Strach a rozbroje zasahují mladé Američany – doma i v zahraničí. Terry Ives studuje na univerzitě v srdci Indiany - daleko od předních linií války ve Vietnamu nebo ohnivých protestů ve Washinghtonu.
Svět se mění a Terry to nechce sledovat z povzdálí. Přihlásí se proto jako testovací subjekt do vládního experimentu s kódovým označením MKULTRA, který probíhá v malém městečku Hawkins . Neoznačené dodávky, vzdálená laboratoř někde hluboko v lese, látky, které mění lidskou mysl… a tajemství, jemuž Terry musí nutně přijít na kloub.
Za stěnami Hawkinsonovy laboratoře a pronikavým pohledem jejího ředitele – doktora Martina Brennera – se skrývá větší tajemství, než si Terry vůbec dokáže představit. Aby ho dokázala odhalit, bude potřebovat pomoc svých spolupracovníků, včetně jednoho tak tajemného, že nikdo ani netuší o jeho existenci – mladá dívka s nadpřirozenými vlastnostmi a číslem místo jména: 008.
Uprostřed stoupajícího napětí, které přináší nové desetiletí, začala válka, jejímž bojištěm je lidská mysl.
Jak já se nemohla dočkat! Miluji seriál Stranger Things a první kniha, která vyšla česky k tomuto seriálu? No tu jsem nemohla minout. Kniha Stranger Things: Temný experiment je prequelem k seriálu a tak byla očekávání ještě větší. Netušila jsem totiž, co od ní čekat.

Jednou z nejdůležitější věcí na seriálu Stranger Things pro mě je atmosféra, která je v něm neuvěřitelná. Seriál se odehrává v 80. letech, které pro mě jsou atmosférická samy o sobě, ale mysteriózní atmosféra, která sála ze seriálu je opravdu něco. Trochu jsem se obávala, že v knize to nebude to pravé. Přece jenom kamera atmosféru vyčaruje mnohem jednodušeji, než kniha. Neuměla jsem si představit jakým způsobem toho autorka bude schopná docílit. A ono se to vydařilo. Kniha se sice odehrává dříve, na přelomu 60. a 70. let, ale atmosféra v ní je skvělá. Mrazivá je trochu jiným způsobem než ta v seriálu. Kniha je spíše více v psychologickém duchu, ale děsivá je možná o to víc. Je zde manipulace, ovládnutí člověka tak, že ztrácí víceméně možnost samotného rozhodování. K tomu jsou zde však i věci pozitivní. Přátelství, láska, odvaha.

Moc se mi líbily i samotné postavy a jejich vztahy. Hlavní hrdinové jsou vysokoškolští studenti a jedna automechanička. Přihlásí se na experiment, za který získávají finanční odměnu a studijní kredity. Samozřejmě je zde háček. Hlavní hrdinka, Terry, se však nerada vzdává a chce všemu přijít na kloub. Samozřejmě ji to vtáhne do víru událostí, které nebudou dvakrát příjemné.

Pro mě asi nejzajímavějším tvořičem struktury příběhu byly naprosté detaily, které čtenáře uváděli do kontextu doby. Nebyly nijak extra důležité, ale příběh dělaly o mnoho uvěřitelnější. Postavy se například baví o Woodstocku, mají obavy z vražd (o kterých mi už víme, že je měl na svědomí Charles Manson), sledují přenos prvního vstupu na Měsíc, ale ohrožuje je i válka ve Vietnamu. Tyto detaily pro mě knihu pozvedly na úplně jinou úroveň a je podle mě úžasné, když autor příběh zasadí mezi reálné události charakterizující danou dobu. Je to pro mě taková pomyslná třešnička na dortu, která mě neskutečně nadchla.

Nabízí se zde otázka, zda je nutné vidět seriál před přečtením knihy. Nutné to není, ale na druhou stranu, kdo zná příběh, pochopí hlavní propojení těchto dvou příběhů. Knihu si užijete i samostatně, jako perfektní mysteriózní příběh se skvělými postavami a atmosférou, ale pro fanoušky seriálu bude zážitek podle mě ještě o něco větší... a stejně tak i nadšení.

Stranger Things: Temný experiment je neskutečně čtivá a poutavá kniha a já vážně nevím, co bych jí vytýkala. Už to musí vážně vypadat divně, jak jsem z poslední produkce Knih Dobrovský nadšená, ale ono tomu tak prostě je. Asi prostě vím, po čem sáhnout. Po Stranger Things však musíte určitě sáhnout i vy. Tenhle příběh stojí za přečtení.

Podle Goodreads jde o první z volné série románů souvisejících se Stranger Things a já doufám, že v českém překladu vyjdou i ty další. Protože tohle byla vážně paráda a já jsem si mohla zkrátit čekání na třetí sérii seriálu. Další romány z této volné série mají na triku jiní autoři, takže jsem opravdu zvědavá, jestli budou další díly stejně dobré jako tento. A abych nezapomněla, jsem moc ráda za zachování původní obálky. Je vážně perfektní.

Kniha Stranger Things: Temný experiment vychází 8.7. 2019 a už teď si ji na e-shopu Knihy Dobrovský můžete předobjednat za skvělou cenu 299 Kč. Tohle si vážně musíte přečíst. Stranger Things: Temný experiment hodnotím 95 %.

Za poskytnutí reading copy knihy Stranger Things: Temný experiment moc děkuji Knihy Dobrovský. Moc si vážím toho, že jsem si knihu mohla přečíst ještě před vydáním! Kniha vyšla pod značkou Fobos a objednat si ji můžete přímo tady.

pondělí 1. července 2019

Kazatel - Honza Vojtíšek

července 01, 2019 3 Comments


Kazatel je temný, mrazivý hororový román o středověkém knězi Řehořovi a mladíkovi ze současnosti, Gabenovi. Jedině jejich společné úsilí jim dává šanci jednou provždy skoncovat s něčím, co nechce nic víc než se dostat na světlo. Za jakoukoli cenu!

Když se mi ozvali z nakladatelství Golden Dog, zda bych neměla zájem o přečtení nové knihy, která u nich vyšla, neváhala jsem. V Golden Dog se totiž zaměřují na české autory, převážně pak autory hororu, thrilleru nebo detektivky a to vše jsou moje oblíbené žánry. Jednu z knih jejich produkce, Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji, jsem již četla a byla jsem více než spokojená (o tom se můžete přesvědčit v recenzi tady). No a v neposlední řadě, Kazatel slibuje pořádnou hororovou jízdu se střídáním časových linek. A to je prostě moje!

Jak jsem již zmínila, Kazatel je český horor. Český je tak moc, že se i v českém prostředí odehrává. Autor předmluvy, Svatopluk Doseděl, v ní zmiňuje, že horor a české prostředí nejde úplně dohromady. Musím se přiznat, že jsem většinou také zastánce tohoto názoru. Kazatel však ukázal, že i v našem prostředí se můžou dít pěkně děsivé věci.
Část příběhu se odehrává v minulosti (konkrétně v patnáctém století) a v této časové lince je hlavním hrdinou kněz Řehoř. V lince ze současnosti je hlavním hrdinou Gabriel, který si nechává říkat Gaben. Obě linky samozřejmě dojdou k propojení. Gabenův kamarád Martin rád experimentuje. K testování výsledků svých pokusů přibírá pravidelně Gabena. Aniž by si toho byl Gaben zprvu vědom, začne se jeho já po jednom z pokusů lehce měnit...

Velmi se mi líbilo střídání časových linek. Z počátku mě více bavila ta starší, Řehořova, ale postupně mě i linka Gabena začala bavit víc a víc. Hodně autorů hororů má tendenci příběh až překombinovat. Obzvlášť ve chvíli, kdy jde o horor, který v sobě nese prvky tajemna. Nic takového se v Kazateli nestalo. Příběh nebyl nijak složitý a rozuzlení bylo snadno pochopitelné, což já osobně mám ráda. Co se starší dějové linky týče, bavila mě na ní právě zvolená doba. Zasadit děsivý příběh do doby středověku je prostě fajn a prostředí klášterů a ještě nepříliš poničené přírody děsivu prostě prospívá. Ohledně českého prostředí mě trochu mrzelo užití jmen. Samozřejmě, Řehoř do našeho prostředí zapadá krásně, ale většina ostatních jmen i příjmení nepůsobila úplně česky. Už samotné jméno jednoho z hlavních hrdinů - Gaben. Musím se přiznat, že zvyknout si na tohle jméno mi trvalo poměrně dlouho. Je to určitě ovlivněno hodně mými subjektivními pocity, ale mně se to jméno prostě nelíbilo. Asi i proto mi trvalo déle, přilnout k této časové lince.

Místy byl příběh vážně drsný - a to já ráda. Tak nějak jsem to po předchozí zkušenosti, s knihou vydanou u Golden Dog, očekávala a zklamaná jsem rozhodně nebyla. Pokud máte rádi drsné čtení, rozhodně byste se měli o Kazatele zajímat. Chvílemi mi Kazatel připomínal až některou z populárních hororových vyvražďovaček. Na druhou stranu zde byl ale věnován i prostor samotným postavám. Kromě hlavního hororového tématu se dozvídáme i něco z jejich životů a celkově jsou hezky vykreslení. Trochu mě mrzí, že závěr knihy nebyl o něco delší, nebo spíše, že kniha neobsahovala epilog. Kniha je vlastně ukončena ve velice vhodné chvíli, ale něco ve mně by chtělo vědět, jak to bylo ještě dál s některými postavami. 

V neposlední řadě bych chtěla vychválit vzhled knihy. Kniha je brožovaná (což já upřednostňuji), menšího formátu (ideální čtení do kabelky, možná i větší kapsy :-)) s krásnou obálkou, která jasně vypovídá o tom, že půjde o tajemné čtení a je vyvedena na matném papíře. Zaprvé mi přijde vzhled knihy velmi originální a za druhé se mi prostě neskutečně líbí. Kdybych o knize nic nevěděla a potkala ji někde v knihkupectví, na první pohled by mi bylo jasné, že půjde o můj oblíbený žánr a rozhodně bych knihu vzala do ruky a začala o ní zjišťovat víc.

Kazatel je velmi dobrým čtením. Pokud hledáte nenáročné čtení, které však rozhodně není čtením špatným, poutavý děj a zajímavé postavy, Kazatel by vás neměl minout. Čtení jsem si opravdu užívala a byla jsem napnutá jak vše dopadne. Pokud máte rádi horory, chcete zkusit i nějaký český a nebo prostě jen rádi všeobecně zkoumáte současnou českou literární scénu, musíte Kazatele vyzkoušet. Zklamaní nebudete.
Kdybych měla Kazatele porovnat s mega úspěšným slovenským hororem Trhlina, vyjde z toho Kazatel na plné čáře jako vítěz! Hodnotím ho 79 %.


Moc děkuji nakladatelství Golden Dog za poskytnutí knihy Kazatel k recenzi. Knihu si můžete objednat tady na jejich e-shopu. :-)

pátek 28. června 2019

"Pětka" - 5 nejlepších knih prvního pololetí 2019

června 28, 2019 15 Comments
První pololetí roku 2019 je skoro za námi. Do konce června asi už žádnou knihu dočíst nestihnu. Proto jsem se rozhodla vám dát vědět, jakých pět knih se mi za tenhle půl rok líbilo nejvíc. Vybrat je nebylo vůbec lehké a tak jejich pořadí berte trochu s rezervou. :-) 


5. Outsider


Outsider. Na první pohled tak trochu jiný King, který se až v druhé půlce knihy stává "klasickým" Kingem. Spousta podobností s trilogií Pan Mercedes - a tu já miluju. Spojuje se s ní ale jedna menší nevýhoda. Outsider vám právě sérii Pan Mercedes vyspoileruje. Je tedy dobré zvážit,zda si nejprve nechcete přečíst právě zmiňovanou trilogii. Celkově jde však o perfektní, brutální a neuvěřitelně čtivý příběh. (A už jsem na něj nalákala i člověka, co zatím četl od Kinga pouze Řbitov zvířátek a je nadšený!). Recenzi najdete tady.

4. Furyborn


Furyborn pro mě bylo asi nejočekávanějším fantasy letošního roku. Natěšená jsem na něj byla již od doby, kdy jsem zjistila, že vycházet bude. Proto jsem měla obrovskou radost, že se ke mně dostala kniha v reading copy.
Jít do knihy s takovými očekáváními může být poměrně problematické a může způsobit poměrně jednoduše zklamání. Přesto, že jsou recenze na Furyborn poměrně různé, já byla naprosto nadšená. Příběhy rozdělené do více časových linek jsem si v poslední době velmi oblíbila a tady fungovaly perfektně. Netrpělivě očekávám pokračování, nutně ho potřebuju. Prolog mě na něj totiž velmi navnadil! Recenzi na Furyborn najdete tady.

3. Růženky


Můj milovaný King. Tentokrát v kombinaci s jedním ze synů, Owenem. Nejprve bych chtěla říct, že moje zkušenosti s druhým Kingovým synem, píšícím pod pseudonymem Joe Hill, jsou jen ty nejlepší. Tudíž jsem i velmi nadšeně očekávala, jak se ukáže druhý z Kingových synů. Musím konstatovat, že kombinace s tatíkem zafungovala skvěle. V Růženkách se spojují klasické prvky "starého dobrého" Kinga s novějšími, osvěžujícími kousky.Těžko říct, jestli s nimi přišel právě Owen, ale docela bych i řekla, že ano. Prostě to funguje perfektně. Recenzi najdete tady.

2. Zlatý dům


Rodinné ságy mě vždy bavily, ale Zlatý dům ve mně vyvolal přímo mánii v hledání nových. Zároveň se ale bojím, že se mi nebude žádná líbit tolik, jako Zlatý dům. Příběh bohaté židovské rodiny zasazený do doby před první světovou válkou a během ní. Autorka naprosto nádherně popisuje prostředí, ale i lidské chování. Hlavní hrdinku, Greta, mi naprosto učarovala. Na svou dobu svérázná dívka, která je vtipná a pohotová. Kniha mi poměrně rozšířila obzory o samotné době, ve které se odehrává. Recenze tady.

1. Jasno, lepo, podstín, zhyna


Do této knihy jsem se zamilovala. Naprosto. Dodnes, když na ni vzpomínám, to bolí. Kniha je ve své podstatě strašně smutná. Zároveň je ale neuvěřitelně krásná. Autorka je malířka a je to vidět. Její popisy a hra s barvami za pomoci slov jsou neuvěřitelné. Aby toho nebylo málo, jedním z hrdinů je pes Jednooko. Druhým hrdinou je jeho páníček. Podivín, ale zároveň naprosto úžasný člověk. Tahle kniha u mě aspiruje na pozici jedné z top knih. Upřímně, nedivila bych se, kdybych si ji letos přečetla ještě jednou. Opravdu mě uchvátila a je to jedno obrovské doporučení. Recenze je k přečtení tady.

A jaké byly vaše "top" knihy za první pololetí roku 2019? Určitě mi dejte vědět do komentáře! Případně mi dejte vědět, jestli jste četli z některých mých topek a jak se vám líbila. :-)


úterý 25. června 2019

Washingtonovo náměstí - Henry James

června 25, 2019 5 Comments


Drama lidského osudu zachycené s mimořádnou citlivostí je autorovým nejčtivějším románem.
Třiadvacetiletá Catherine Sloperová, dcera vyhledávaného newyorského lékaře, je podle morálky vrcholného „zlatého věku“ zralá na vdávání. Je ale na soužití v páru skutečně připravená? Když na večírku pozná sympatického Morrise Townsenda, propadne bezhlavě jeho kouzlu. Otec jejich vztahu nepřeje, poněvadž se právem domnívá, že švihákovi povzbuzovanému dívčinou tetou jde čistě o peníze. Dceři pohrozí, že ji vydědí, pokud by si nápadníka tajně vzala. Neprůbojná, zároveň však neústupná Catherine svádí niterný boj mezi oddaností a probuzenou láskou, tápe a dusí v sobě city ve víře, že se rozpor vyřeší.



Baladu o zmařených námluvách povýšil Henry James v beletristický klenot elegantní stejně jako manhattanské náměstí, do jehož parků a salonů děj zasadil. Čtveřice aktérů nazíraná pomocí techniky proudu vědomí ukazuje, na čem staví autorovo mistrovství. Pronikavé vidění autora – zakladatele psychologického románu – s výjimečnou vnímavostí demaskuje mělkost jejich motivací i iluze živené sebeklamem, proti nimž lze postavit pouze namáhavou snahu o dosažení životní rovnováhy. Jamesova jemná próza přináší působivou zprávu o stavu duše, jakou na americké straně Atlantiku nesepsal nikdo předtím.

Kniha Washingtonovo náměstí mě zaujala nejprve svou obálkou. Je totiž zvolená perfektně a hned ve mně evokovala příběhy, které mám ráda. 19. století (ale klidně se podívám i do 18.), romantika, ale ta hezká, ne současná... Anotace naznačovala, že by opravdu mohlo jít o příběh v takovémto stylu. Neváhala jsem tudíž a po knize Washingtonovo náměstí sáhla.

Příběh knihy je ve své podstatě jednoduchý. Hlavní hrdinkou je Catrine. Je dcerou známého newyorského lékaře. Je jí přes dvacet a je neprovdána. V 19. století přece jenom dvacetileté dívky bývaly už většinou minimálně zasnoubeny. Catrine není prvoplánová krasavice. Otcem je dokonce i popisována tak, že vyznívá jako lehce hloupá. Peněz však bude mít po mamince, která zemřela když byla dívka malá, mnoho. Něco získá samozřejmě i po úspěšném otci. Když se objeví nápadník Townsend, který je šarmantní a velmi hezký, otci se nepozdává, že je jeho zájem o dceru upřímný a myslí si, že v něm velkou roli hrají právě finance, kterými dívka bude disponovat. Uvědomme si, že je 19. století. Dívčin otec může do těchto věcí zásadně zasahovat.

Na knize jsou podle mě tím nejsilnějším právě postavy a jejich vztahy. Catrine je, jak jsem již zmínila, dívka, která neoplývá extrémní inteligencí. Není však ani hloupá. Já bych ji popsala jako naivní, důvěřivou a až moc čestnou. Svého otce miluje a váží si ho, nechce ho zklamat. V knize sledujeme její vnitřní spor mezi štěstím, které od Townsenda očekává a mezi vnitřním pocitem, že se musí zavděčit svému otci, ke kterému chová vysokou úctu. Velice zajímavé je pozorovat i jejich vztah, který nastalá situace mění. Oba dva mají jednu společnou vlastnost - jsou tvrdohlaví a je otázkou, kdo z nich nakonec ustoupí. Do děje také zasahuje teta Pennimanová. Paní Pennimanová je sestra Caterinina otce. Ovdověla a nastěhovala se k němu a pomáhala s výchovou Catrine. Je romantička a na rozdíl od otce vztahu mladých lidí přeje a snaží se napomáhat. Zda to bude k dobru nebo spíše na škodu, toť otázka.

Vzhledem k názvu knihy jsem možná čekala i trochu více popisů samotného New Yorku. Že významná část příběhu bude sehrávat právě prostředí, ve kterém se odehrává. Tak to v knize ovšem podle mě nebylo. Což je škoda, protože zrovna New York mi přijde jako skvělé prostředí, ve kterém se příběhy mohou odehrávat a do doby Washingtonova náměstí jsem do New Yorku nezavítala v příbězích asi nikdy. Většinou šlo spíše o venkov.

Miluji Jane Austenovou (na rozdíl od romantik ze současnosti), a tak nějak jsem s velkými nadějemi očekávala, že by Washingtonovo náměstí a tím pádem i autor, Henry James, mohly být něčím v tomto stylu. Kniha Washingtonovo náměstí je opravdu tím pravým pro fanoušky Jane Austenové. Příběh je o něco temnější, než bývají právě ty od Austenové, ale zase ne tak, jako třeba Thomas Hardy. Henry James napsal příběh, který je zhruba někde uprostřed těchto dvou, mnou milovaných autorů a proto se mi tolik líbil. Mám strašnou radost, že jsem objevila nového spisovatele, jehož knihy budu postupně pořizovat. Opravdu jde o moc krásné a čtivé čtení, které se bude líbit nejen romantickým duším. (Já jsem důkaz!). Takovéto knihy a příběhy prostě miluji a moc mě čtení bavilo. Washingtonovo náměstí rozhodně doporučuji, hodnotím ho 80 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Washingtonovo náměstí od Henryho Jamese moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-) 

čtvrtek 20. června 2019

Furyborn - Claire Legrand

června 20, 2019 13 Comments


Furyborn je první díl bestsellerové trilogie Empirium. Neuvěřitelně originální fantasy, které by vám rozhodně nemělo uniknout, vypráví příběh dvou nezávislých mladých žen, které od sebe dělí celá století a které mají moc zachránit svůj svět. A nebo ho zničit. 


Když útočníci přepadnou jejího nejlepšího přítele, Rielle Dardenne riskuje všechno, aby ho zachránila. Aby prokázala, že je jednou z prorokovaných královen - královny světla a královny krve - musí jako královna Slunce podstoupit sedm magických, elementárních zkoušek. O tisíc let později je královna Rielle pro Elianu Ferracoru jen pohádkou. Do momentu než se sama zaplete do kosmické války a než se jejich příběhy navzájem propletou.


Furyborn pro mě bylo snad nejočekávanějším fantasy tohoto roku. Anotace mě zaujala ihned. K fantasy si nacházím cestu teprve zhruba poslední rok, ale u téhle knihy jsem podle anotace usoudila, že by mohlo jít o to pravé pro mě. Očekávání byla tedy obrovská. Jestli je kniha naplnila se dozvíte dneska.

Ve Furyborn se pravidelně střídají dvě dějové linky, které od sebe dělí přes 1000 let. Hlavní hrdinkou té starší doby je Rielle. Kamarádka budoucího krále, která skrývá velké tajemství - ovládá všech sedm elementů. Těchto schopností v dějinách nikdy nikdo nedosáhl. Vzhledem k tomu, že tyto dovednosti mohou znamenat velké nebezpečí, musí podstoupit sedm nebezpečných zkoušek. O tisíc let později je hlavní hrdinkou Eliana. Je vražedkyně, známá jako Děs Orlinu. V jejím okolí se začínají tajemně ztrácet ženy a Eliana chce přijít této záležitosti na kloub. Vše se však zkomplikuje.

Dějová linka Rielle byla příběhově asi o něco zajímavější. Zkoušky, které musela podstoupit dávaly knize nádech jako má například první díl Skleněného trůnu a nebo zase čtvrtý díl Harryho Pottera - Ohnivý pohár. Tato část příběhu mě velmi bavila, na druhou stranu ale nebyla tolik originální, jako linka Eliany. Na začátku knihy se dozvídáme informace z konce Riellina příběhu a přiznám se, že se těším na další díl, kde se k této části, doufejme, dostaneme. Jsem hodně navnaděná na to, co přijde.
Elianin příběh se netočí pouze kolem zmizelých žen a dívek, ale tyto události nás pomalu dovedou ke zlomovým okamžikům příběhu. Také se zde objevuje spousta postav a co se těch mužských týče, oblíbila jsem si je mnohem víc. :-)

Zpočátku knihy se mohou zdát některé situace lehce zamotané. Autorka však na závěr většinu věcí dobře vysvětlí a propojí. Z celého příběhu zbývají nedovysvětlené zhruba dvě věci (samozřejmě kromě zbytku příběhu, který pokračuje v dalším díle). U jedné jsem si skoro úplně jistá, že bude vysvětlena. U druhé si tím nejsem tolik jistá, ale doufám, že tomu tak bude. Jinak by to mohlo svádět k tomu, že některé věci nejsou úplně domyšlené, ale já věřím tomu, že to tak nebude.

Kniha se velmi dobře čte, stránky ubíhají samy. Ani chvíli jsem se během čtení nenudila a příběh jsem si moc užívala. Líbily se mi postavy, oblíbila jsem si je a fandila jim. Hodně často se v recenzích objevuje, že hlavně Eliana byla "na facku". Její postava byla komplikovaná a nebyl vždycky úplně příjemná k ostatním hrdinům. Nebyla pro mě však nesympatickou postavou, která by byla prostě špatně napsaná. Byla pro mě postavou nesympatickou, protože taková je. Eliana se prostě někdy nechovala perfektně, ale dělalo ji to pro mě reálnější.

Furyborn je podle mě ideální knížka pro fanoušky Maasové. Její styl mi hodně připomínala. Zároveň si ale myslím, že je dobré mít přečteno pár fantasy, než se na Furyborn vrhnete. Pokud s tímto žánrem nemáte moc zkušeností, mohli byste se v příběhu asi ztrácet. Není to úplně nejjednodušší čtení. Každopádně nejsem ve fantasy nějak zvlášť sečtělá (čtu ho asi rok) a v  příběhu jsem se neztrácela.
Kolem Furybornu se objevily také diskuze (v současnosti oblíbené), zda je vhodné knihu řadit mezi young-adult. Já si myslím, že ano. Hrdinky věkem YA kritérium splňují, zároveň jsou výjimečné a řeší i problémy, které se k jejich věku vážou (vztahy apod.). Příběh je místy docela drsný, což je podle mě super (a upřímně, kolik čtenářů YA nevidělo třeba žádný díl Hry o trůny, aby je pár hlaviček na zemi v této knize rozhodilo?). Další často diskutovaný bod jsou sexuální scény. V knize jich nebylo moc. Více si uvědomuji pouze jednu, která byla sice trochu detailněji popsaná, ale opět, nemyslím si že jde o něco, co dospívající v mnohem explicitnější verzi nevidí ve spoustě filmů. Takže podle mě ano. Podle mě jde o výborné young-adult fantasy a já se nemůžu dočkat dalšího dílu.
Furyborn hodnotím 90 %.

Kniha Furyborn vyšla pod značkou King Cool. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Furyborn si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

neděle 16. června 2019

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli - Michaela Učňová

června 16, 2019 10 Comments

Věčně živým tématem moderní doby jsou nejrůznější diety, výživné ingredience, zaručeně zdravé polotovary a moderní postupy úpravy potravin. Přitom stačí tak málo - znovuobjevit životadárnou sílu přírodních produktů, tradic a umu našich předků a umět využívat bohatství nabízeného přírodou.

Novinkou měsíce je pro červen kniha Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli. Když jsem se o tom, že to v červnu bude právě tato kniha z Edice ČT, měla jsem strašnou radost. V neděli v podvečer totiž ještě před nedávnem bylo možné sledovat stejnojmenný seriál, který jsme s mamkou moc rády sledovaly hned z několika důvodů. Člověk si přece jenom všechno nezapamatuje, takže jsem byla moc ráda, že budu mít doma hezky všechno "černé na bílém". :-)

Už nějakou dobu tak nějak razím heslo, že všichni žijeme zbytečně složitě. Naši předci žili střídměji a mnohem víc v souladu s přírodou a jak hezky se jim žilo, aniž by své peněženky i přírodu přehnaně zatěžovali. Nebojte se. Seriál ani kniha 
Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli vás nebude nabádat k odhození veškeré techniky v dál a k vrácení na stromy. Jen se vám bude snažit předat tipy, které by vám mohli zpříjemnit a i obohatit váš život. Tipy, které bývaly zcela běžné a na které se dnes už zapomíná.

Ráda bych vám teď zmínila některé kapitoly, které v knize najdete. Jsou zde kapitoly, které se jednotlivě věnují jednotlivým druhům zvířat (slepice, husy, králíci a další...), brambory, pereme a čistíme, ovoce, stromy a dřevo a mnoho dalšího. Osobně mě velice potěšila například kapitola, která se věnuje pivu. Jak kvůli tomu, že pivo je prostě tekutý chléb tak kvůli tomu, že fotografie z pivovaru, které jsou zde použité jsou z pivovaru v našem městě.

Největší částí knihy jsou recepty. Jak recepty ve smyslu "čistících prostředků" (co použít na jaké skvrny a podobně), ale také samozřejmě recepty na různé tradiční a i finančně nikterak náročné recepty. Velká část receptů je zde z masa. Přesto, že já maso nejím, našla jsem zde spoustu zajímavých bezmasých receptů, na které mám zálusk. Recepty z masa nevnímám nijak negativně, přesto, že já je nevyužiji. Nejsem extrémista a chápu, že ne pro každého je to, že by si měl maso odříkat. Nikoho neodsuzuji a naopak na této knize oceňuji, že lidi nabádá k návratu k přírodě a k tomu, aby zvířata měli svá vlastní a zajistili jim tak hezký a spokojený život.

Na samotném začátku knihy je i vysvětlena myšlenka tohoto seriálu a jeho knižního zpracování. K návratům do "minulosti" se vyjadřují na začátku knihy i jednotlivý autoři a rozhodně doporučuji nepřeskočit i tuto část.

Už se moc těším, až vyzkouším Valašské podlesníky, Jarní svitky nebo třeba pampeliškový džem. Stejně tak zkusím přírodní čističe místo těch chemických, které rozhodně nic dobrého do domácnosti nepřinesou. A masové recepty? I ty u nás najdou uplatnění. Je skvělé, že nejsou nikterak složité... otestuji je na svém příteli.

Já věděla, že z knihy 
Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli budu nadšená. Seriál je úžasný. S myšlenkami, které jsou zde prezentovány se naprosto ztotožňuji... no  z knihy jsem nadšená stejně tak. Je nádherně zpracovaná, plná fotografií, přehledně členěná a má i nádhernou obálku. Tohle je nádherný kousek pro každého, kdo si váží přírody a nejen civilizace. Vzhledem k tomu, jak moc hezká kniha je, bude podle mě i nádherným dárkem.

Za poskytnutí knihy 
Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli k recenzi děkuji literární kampani Novinka měsíce. Na jejich webu (tady) se o knize dozvíte mnoho informací a můžete si prolistovat i několik stran. :-)

čtvrtek 13. června 2019

Poslední pes na Zemi - Adrian J. Walker

června 13, 2019 9 Comments


Píše se rok 2021. 

Londýn dnes padl.

Pro Linekera, bezstarostného vořecha z londýnského Peckhamu, je ideálním dnem ten, kdy nastal konec světa. Konečně se mu naskytne příležitost dokázat svému pánovi, jak věrný dokáže být. 
Reg, elektrikář a spisovatel, posedlý fotbalem devadesátých let a trpící agorafobií, má v plánu blížící se zkázu přečkat ve svém bytě v druhém patře, kde se schovává před nepokoji zuřícími venku.
Ale když se na schodech jejich domu objeví opuštěný sirotek, musí Reg a Lineker čelit nástrahám vnějšího světa, aby dítě zachránili. A nejen ono dítě, ale také sami sebe...


Poslední pes na Zemi mě zaujal ještě před jeho vydáním. Když jsem si přečetla o čem kniha bude, moc jsem se na ni těšila. Kombinace postapokalyptického románu a psa? To je prostě perfektní kombinace pro mě. Líbila se mi kniha?

Poslední pes na Zemi je vyprávěn z pohledů dvou vypravěčů. Jedním je pes Lineker a druhý je jeho páníček Reg, který příběh vypráví pomocí deníkových záznamů. Vyprávění postapokalyptického příběhu z pohledu psa je rozhodně originálním a skvělým způsobem jak knihu oživit.

Hlavní hrdinové spolu žijí v bytě v Londýně několik let poté, co vypukly nepokoje, které Londýn dočista změnily. Oba jsou relativně spokojení, postupně se dozvídáme o jejich minulosti. Vše se změní ve chvíli, kdy se v jejich životech objeví malá opuštěná dívenka. Lineker se do ní okamžitě zamiluje. Nakonec se hrdinové rozhodnou dívce pomoci a my se s těmito třemi postavami vydáváme na cestu.

K samotnému Linekerovi bych řekla několik věcí. Za prvé je to pes "svéráz". Pro sprosté slovo nejde daleko. Opravdu je sprostý poměrně dost, ale na druhou stranu, sama si někdy říkám, co by mi naše drahá fenka pověděla, kdyby měla tu možnost. Myslím, že občas by si zanadávala s chutí. Lineker zároveň jednotlivé situace komentuje velmi vtipně. Autorovi se pro mě povedla jedna skvělá věc. Když člověk přijde z práce domů, pes se chová "zrychleně". Pobíhá všude, vrtí celým psem... prostě vítá o sto šest. Z vyprávění z pohledu Linekera jsem měla přesně takový pocit. Nadšení, energie, rychlost. A tak nějak jsem tyto části i měla tendenci rychleji číst.
Reg je samotář, dozvídáme se postupně informace z jeho minulosti, které odůvodňují jeho chování. Životem si nese například strach z lidského dotyku, vody. Rozhodně není jednoduchou postavou. Několik let, od doby kdy vypukla apokalypsa do doby, než se začne odvíjet příběh, žil jenom s Linekerem a s nikým jiným nekomunikoval. Vlastně mu to tak vyhovovalo.


Je pět ráno, venku ještě tma, ale zvedám hlavu, vrtím ocasem, koukám na dveře, za kterými se dělá káva, a čekám, čekám, čekám...
Potom se dveře konečně otevřou a v nich stojí on, do prdele,
 v celé své neuvěřitelné kráse. To je ale tělo. To je ale mozek. Kus chlapa. Je to kurva bůh.“ - Poslední pes na Zemi str. 9

Od knihy neočekávejte perfektně vykreslený svět "poté". Dlouhou dobu čtenář zjišťuje pouze malé náznaky toho, co se vlastně stalo. Později nastalá situace s příběhem zamíchá, ale nejde až tolik o prokreslenost postapokalyptického světa jako o postavy a jejich promluvy, myšlenky. Reg i Lineker mají co říct. Na obou je ukázáno co s člověkem dokáže udělat okolí a se psem vlastně také.

Kniha se velmi dobře čte. Je to už relativně rozsahově větší kousek (skoro 500 stran), ale čte se opravdu velmi dobře, jedna z těch knih, kde přečtete sto stran, ani nevíte jak. Musím podotknout, že takováto čtivost už se u knih vycházejících pod značkami spadajícími pod Knihy Dobrovský stává standardem. Autor nepíše nijak složitě. Osobně bych posledního psa zařadila mezi příjemnou, odpočinkovou četbu. Třeba pro čtenáře, kteří za odpočinkovou literaturu nepovažují pouze červenou knihovnu, by mohli být z knihy Poslední pes na zemi nadšení jako z dovolenkové četby.

Pokud byste si rádi přečetli zajímavý příběh s originálním vypravěčem, máte rádi psi a rádi byste si přečetli něco z jiného, než současného prostředí, Poslední pes na Zemi bude to pravé pro vás. Pokud jste vyloženě čtenář postapa a zajímají vás prokreslené světy, které nastaly "po něčem", pravděpodobně nebude kniha tím pravým pro vás. Autor příběh stavěl spíše na charakterech jednotlivých postav, na jejich psychologii a jednání.

Kniha pro mě byla přesně tím pravým po náročném zkouškovém a já si její čtení opravdu moc užívala. Hodnotím ji 75 %.



Kniha Poslední pes na Zemi vyšla pod značkou Edice Knihy Omega. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Poslední pes na Zemi si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

středa 5. června 2019

Mirákl - Josef Škvorecký

června 05, 2019 6 Comments


Skvělý humoristický román a zároveň detektivka s politickým pozadím. Příběh vyprávěný se suverénní lehkostí má vážnou rovinu, jež se dotýká jednak bolestných momentů v novodobých českých dějinách, jednak hranic lidského poznání – obecně platných i dobově podmíněných: "Nejstrašnější bylo, že nic se nebylo možné dozvědět s jistotou."

Josefa Škvoreckého asi není třeba dlouze představovat. Jde o jednoho z autorů, o kterém vás ve škole rozhodně učili. Dost možná vás ale nepřesvědčili, abyste si od něj něco přečetli. Pro mě osobně byla kniha Mirákl, díky jejímu novému vydání od nakladatelství Leda, prvním setkáním s knihou tohoto autora. Ráda bych vám dneska řekla, jestli jsem byla s tímto setkáním spokojená, nebo ne.

Mirákl nepatří k nejslavnějším dílům od Škvoreckého. Osobně si ze školy pamatuji spíše Tankový prapor, nebo třeba Prima sezónu. Kdo je známý ovšem velmi, to je Danny Smiřický. Hlavní hrdina několika Škvoreckého knih a Mirákl právě není výjimkou. Danny Smiřický provází několika knihami od pana Škvoreckého. Mirákl je šestou knihou, ve které se s Dannym můžete setkat. To, že jste předchozí nečetli ale nevadí. Danny je spíše takovým "volným" spojením těchto děl.

Pro představení Miráklu je třeba říct několik dalších, na první pohled možná do recenze nezapadajících, věcí. Jde o první knihu, který Škvorecký napsat poté, co emigroval. I proto je možné, že se skrze hlavního hrdinu autor k soudobé politické situaci staví a vyjadřuje tak, jak tomu v této knize je. Autor v knize reaguje na situace odehrávající se zhruba od konce 40. do začátku 70. let.

Kniha je svým způsobem částečně detektivním příběhem. Tím nejvýraznějším tématem pro mě v knize je Číhošťský zázrak. V reálné historii šlo o případ faráře Toufara, při jehož kázání se najednou pohnul kříž. StB se do celé záležitosti zapojila a farář na následky týrání při výsleších zemřel. Josef Škvorecký v Miráklu odstartoval amatérské vyšetřování tohoto zázraku, jen faráře Toufara přejmenoval (celkem výstižně) na Doufala. Celkově si ale myslím, že "hlavní téma" si v knize může dost dobře najít každý jiné. To nejvýraznější je podle mě ale opravdu toto vyšetřování.

Mirákl je velmi náročným čtením. Jde pravděpodobně o nejsložitější knihu, kterou jsem kdy četla. Tím vás ale rozhodně nechci odradit. Mirákl a celkově Škoverckého styl psaní se mi neskutečně líbil a chci ve čtení jeho tvorby pokračovat, jen si ji budu dávkovat. Mně se ke knize podařilo dostat během začátku zkouškového, které je letos extrémně náročné a můžu rozhodně říct, že Mirákl není tím pravým na vyčištění hlavy mezi jednotlivými zkouškami. :-)

V knize se střídá několik časových rovin, které nejsou nijak značené (jak to u některých knih bývá... označeno roky, nebo alespoň jako "minulost", "přítomnost"). Proto je třeba stoprocentní pozornost a věnování se textu, nikdy mi však nedělalo problém se rychle zorientovat, kde v časové ose se zrovna nacházím. Tyto roviny se více či méně doplňovaly a pro mě to byla jedna z nejlepších věcí na knize. To, jak byl autor schopný napsat tak rozsáhlou knihu s tolika časovými rovinami, které se různě střídají, míjí a zároveň doplňují je pro mě záhada. Vzniklo z toho neskutečné dílo. Kromě pozornosti, která je od čtenáře vyžadována právě kvůli několika časovým rovinám, jsou zde vhodné i jisté znalosti historie 20. století. Škvorecký do postav, které se v knize objevují jako aktivisté strany, skryl reálné postavy své doby. Možná se mi některé odhalit podařilo, obávám se, že většina mi jich ale skryta zůstala. Stejně jako spousta narážek a vtipných chvil, které nedokáži úplně docenit a to si troufám říct, že v dějinách se všeobecně poměrně pohybuji.

Dannyho Smiřického si nejde nezamilovat. Tedy alespoň mě si získal. Na to, že většinou postavy, které partnery/partnerky střídají jako ponožky úplně nemusím, Danny byl úžasný a rozhodně sáhnu právě po dalších knihách, kde bude on hlavním protagonistou.

Mirákl je geniální. Vlastně mi spíš než samotný příběh učaroval samotný pan Škvorecký. To jak píše je neskutečné. Ohromně vtipné až satirické čtení, které je neuvěřitelně chytré a geniálně propracované. Zároveň mě však překvapilo, jak dobře se samotný text četl. Nejde o náročné čtení kvůli tomu, jak autor píše, ale kvůli tomu, jaký příběh vytvořil.

Místy jsem byla zmatená a četla odstavce několikrát, snažila se v nich zachytit soudobé narážky. Jindy jsem se smála nahlas, prožívala s Dannym jeho milostné trampoty (v jedné z časových rovin je učitelem na dívčí škole...), ale i jeho názory na dobu, náhledy do kulturního a politického světa... Mirákl je geniální. Je to náročné čtení, které bych nedoporučovala třeba jako maturitní četbu, protože je podle mě strašně lehké se do příběhu zamotat, zároveň bych však chtěla doporučit Mirákl k přečtení. Je to kniha na kterou si musíte udělat čas, u které musíte přemýšlet, ale zážitek, který si z této četby odnesete a bude úžasný. Pokud hledáte opravdu kvalitní literaturu, která vám dá něco na víc a zároveň i pocit, že jste přečetli něco opravdu hodnotného, je Mirákl tím pravým pro vás.
Mirákl hodnotím 80 %.



Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Mirákl od Josefa Škoverckého moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-)