@bettypavkova

pondělí 26. října 2020

Srdce pro ježky - Massimo Vacchetta

října 26, 2020 6 Comments

 Pokračování knihy 25 gramů štěstí.

Ani jsem se netroufl přiblížit se ke krabici. Co kdyby Lisa zemřela? Sebral jsem odvahu a pomalu odkryl ručník. Paráda: žila a ležela schoulená v rohu. Naše pohledy se setkaly. Tentokrát ke mně navíc pomalu a trochu neobratně natáhla tlapku. Bez dlouhého přemýšlení jsem ji lehce vzal mezi tři prsty, načež natočila hlavu ještě víc mým směrem a začala mě očichávat.

Před nějakým časem jste u mě mohli zaznamenat recenzi na knihu 25 gramů štěstí. (Odkaz na recenzi tady.) Četla jsem ji loni před Vánoci. Kniha se mi nesmírně líbila. Byla citlivá, emotivní a nádherná. Proto jsem neváhala ani chvilku. Potřebovala jsem si přečíst volné pokračování 25 gramů štěstí.

Hned pro začátek bych řekla, že jde opravdu o volné pokračování, ale je zde ale. Teoreticky lze knihy číst v různém pořadí. Hlavní příběhy v knize na sebe příliš nenavazují. Jediné co, v první kapitole si "vyspoilerujete" hlavní příběh ježečka Ninny z první knihy. Což si myslím, že by ve finále až tak nevadilo. Spíše zde navazují vedlejší příběhy Massima. Autora knihy a vlastně i hlavního lidského hrdiny knihy... Proto si myslím, že je lepší opravdu začíst s 25 gramy štěstí a až poté se vrhnout na Srdce pro ježky.

Srdce pro ježky má opět hlavního ježečka. Tentokrát Lisu. A následně také několik vedlejších ježčích příběhů. Kromě toho se zde také odvíjí vedlejší příběh autora. Něco z jeho života jsme se dozvěděli už v knize první, ale tam to bylo opravdu stavěné na vedlejší kolej a na té hlavní stáli ježečci. V této knize jsem měla pocit trochu jiný. Ježečci i Massimo jakoby zde byli 50 na 50. O Massimovi byla opravdu velká část knihy a byly tady i kapitoly, kde člověk čte prakticky jen právě o Massimovi. S tím jsem měla trochu problém. Já chápu, proč se autor potřeboval vypsat z toho, z čeho se vypsat potřeboval. Ale ve své podstatě bych chtěla více ježečků. Ty bych chtěla mít v knize jako jednoznačně hlavní téma a Massima jako vedlejší. 

25 gramů štěstí byla kniha, která i přes některé smutné okamžiky, byla ve své podstatě velmi pozitivní. Pozitivní pocity převládaly. Člověk měl pocit, že i přes ty smutné části, vše končí vlastně dobře. Lidé jsou i hodní a snaží se přírodě pomáhat. Srdce pro ježky bylo smutnější. Po jeho dočtení ve mě spíše vládl smutek. On totiž i Massimův příběh byl smutný. Jak říkám, chápu, proč se z toho všeho chtěl vypsat. Ale kniha byla o to smutnější. Proč tady to všechno píšu? Já rozhodně nelituji toho, že jsem četla smutnou knihu. Jsem ráda, že jsem mohla s Massimovými ježečky prožít další příběhy. Píšu to z jiného důvodu. Moje babička miluje příběhy o přírodě. 25 gramů štěstí se jí moc líbilo. Srdce pro ježky jí ale číst dávat nebudu. Bojím se, že ona by z toho byla moc smutná. Proto radím - pro prarodiče rozhodně zvolte jako vánoční dárek 25 gramů štěstí. Srdce pro ježky ale zvažte. Podle toho, jakou povahu vaši prarodiče mají a jak moc prožívají smutné příběhy. :-)
Pokud ale máte doma čtenáře, kterému smutné příběhy nevadí, rozhodně doporučuju obě knihy jako vánoční kombo! Pod stromečkem určitě potěší. Už jen kvůli nádherným a hlavně roztomilým obálkám! 

Srdce pro ježky se nesmírně dobře čte. Má zhruba 220 stran, které zhltnete jako malinu. Klidně na jeden zátah. Čte se prostě sama. Kromě toho se v ní i dozvíte něco zajímavého o ježečkách. Co ovšem oceňuju opravdu hodně, to je posledních zhruba 10 stran. Zde totiž najdete dohromady 20 rad. Deset rad nám říká, co máme dělat, když najdeme ježka. Dalších deset rad nám říká, co naopak rozhodně nedělat. I díky tomu kniha plní kromě funkce zábavné také funkci edukativní. A to oceňuji opravdu moc. Spoustu informací se dozvíte nejen z rad, ale i ze samotného příběhu. Každopádně rady, které jsou na závěr knihy přehledně vypsané budu mít pořád v hlavě. Pokud nějakého ježečka s blížící se zimou objevím, rozhodně si je znovu přečtu, abych bezpečně věděla, jak mu neublížit!

Srdce pro ježky je čtením pro všechny milovníky přírody a zvířat. Pokud Vás zajímají reálné příběhy, které píše sám život a i kvůli tomu nejsou vždy úplně nejveselejší, je Srdce pro ježky přesně to pravé pro vás.

Knize Srdce pro ježky dávám 80 %. Hvězdičkově bych řekla zhruba 4,5 hvězdičky z 5. Kniha se mi líbila, ale trochu mě rozesmutnila. Rozhodně jsem se v ní ale dozvěděla spoustu nových informací.

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Srdce pro ježky na recenzi. Je to nesmírně roztomilé čtení! Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. Můžete si tam i přečíst ukázku z knihy! :-)

sobota 24. října 2020

Děti lesa - Giuseppe Festa

října 24, 2020 5 Comments

 

Ulisse s Achillem jsou dva mladí vlci. Opuštěné je našli v lese, poté byli svěřeni do péče Elise a dobrovolníkům ve stanici Monte Adone – zařízení v Apeninách u italské Boloni, v němž se o nalezená zraněná divoká zvířata starají. Vlčata by tak měla zůstat v zajetí až do konce svého života, protože pokud vlci vyrůstají v blízkosti člověka, neosvojí si jazyk a zákony smečky a bez jejich znalosti by v přírodě nepřežili. Elisa s kolegy ze záchranné stanice se o to ovšem chtějí pokusit. Možná trochu bláhově se snaží vrátit lesu jeho děti a umožnit tak vlkům žít volně ve svém přirozeném prostředí. Jejich odvážné úsilí vrátit vlky na svobodu Giuseppe Festa sleduje krok za krokem. Patnáct měsíců s nimi stráví v takřka nedotčených Apeninách, sdílí jejich nadšení a hluboce prožívá zklamání. Ulisseovo a Achillovo dobrodružství citlivě zachycuje až k nečekanému závěru. Dokumentární příběh Děti lesa se čte stejně poutavě jako román. Giuseppe Festa detailně přibližuje chování vlků, divokých a často mytizovaných zvířat, a opěvuje kouzlo přírody, kterou ovšem nepopisuje nijak romanticky, dokáže ukázat i její drsnou tvář, a to bez mýtů a jakýchkoliv předsudků. Autor zachycuje touhu vlků po svobodě a čtenáře si umí získat svou láskou, obavami a pochybnostmi stejně jako velkým porozuměním a respektem, který si tato fascinující zvířata zaslouží.

To, že miluju zvířata, to asi už víte. To, že o nich nesmírně ráda čtu knihy, to asi taky víte. Však už jste u mě na blogu četli spoustu recenzí na "zvířecí" knihy. No a dneska tomu nebude jinak. Děti lesa mě zaujaly samotnou obálkou. To byla láska na první pohled. Obálka je minimalistická, lehce abstraktní. No v knihovně bude nádherná. To bylo první, co mě napadlo. Neméně mě pak zaujala i anotace. Hned mě napadlo, že by kniha mohla být v podobném stylu jako moje milovaná 25 gramů štěstí (recenzi najdete tady). Akorát mi bylo jasné, že hlavní hrdinové budou vlci a ne ježečci!

Moje předpoklady se naplnily. Pokud se Vám líbilo to, jakým stylem byla kniha 25 gramů štěstí vytvořena, Děti lesa se Vám budou líbit také. Kniha vypráví příběh záchranné stanice v Monte Adone (Itálie, jo, i stát je v obou knihách stejný!). Vypráví nám, jak se do ní dostal první vlk, jaká cesta vedla k tomu, aby zde vlci mohli být, příběhy jednotlivých vlků a také to, jak je problematické opětovné vypuštění vlka do přírody. Absolutně mě nenapadlo, že je to tak strašně složitý a byrokratický proces!

Hlavní představitelkou záchranné stanice a i knihy je Lisa. Lisa? No Lisa je blázen. Pro zvířata obětuje cokoliv. A pro jejich záchranu by se roztrhala. Její přístup ke zvířatům je neuvěřitelně empatický. Zároveň je ale i velmi střízlivý a zodpovědný. Přesto, jak moc zvířata miluje, snaží se k nim přistupovat jako k divokým tvorům a zvažovat pro a proti u všech variant. Nerozhoduje se pouze srdcem. Významnou roli u ní hraje rozhodování na základě poznatků, znalostí a informací. Což jsem asi vnímala jako nejvýraznější rozdíl mezi Dětmi lesa a 25 gramy štěstí. Zachránce ježečků se podle mě rozhoduje mnohem víc na základě citů a emocí. Lisa oproti tomu zapojuje více chladnou logiku. Naprosto mě dostal popis toho, jak obětavě Lisa zachraňovala prvního vlka, který se do stanice dostal. Na tu scénu se v knize rozhodně těšte. Je úžasná.

Kniha není vždy veselá. Dost možná Vás několikrát rozpláče. Asi je všem jasné, že vlci se do "zajetí" nedostávají jen tak. Mnohokrát za tím stojí špatné zážitky a události. Ty nejsou veselé. Je tu ale ovšem druhá strana mince. To, jak pečlivě se o své svěřence v záchranné stanici chovají. Skoro by za ně dýchaly. Přesto, že ne vše se vždy daří tak, jak si přejeme, kniha ve finále vyznívá velice pozitivně a optimisticky. Proto si myslím, že není čeho se bát a můžete se do ní pustit. Ano, jsou tu smutné okamžiky, ale ty dobré nad nimi rozhodně převažují. Kniha je prostě taková jako sám život. Ne vždy dobrá a pozitivní...

Kniha je také plná krásných myšlenek, které si člověk chce zapamatovat. Pro příklad Vám zde jednu přikládám:

 „Možná, že vlk zná člověka lépe, než člověk zná jeho. Vlci nás sledovali a přizpůsobili se podmínkám, které jsme jim nastolili. A i když se ocitli na pokraji vyhynutí, přežili, protože se uchylovali k nápaditým řešením, utíkali, schovávali se a využívali zdrojů, které jsme jim zanechali. A nakonec si znovu podmanili oblasti, z nichž jsme je vypudili.“ - Děti lesa, strana 52

Kniha je poměrně útlá. Má 200 stran. K tomu všemu se ještě krásně a lehce čte. To všechno z ní dělá prakticky jednohubku. Stačí opravdu málo času, a knihu máte přečtenou. Upřímně? Bylo mi to až líto. Knihu jsem přečetla prakticky na jeden zátah. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byla kniha alespoň dvakrát taková a já si společnost hlavních lidských i zvířecích hrdinů mohla užívat o pár hodin déle. Tak moc se mi líbila.

Děti lesa jsou citlivé čtení plné emocí, které se dle mého pro spoustu lidí stane knihou, kterou si zamilují. Čtení je bude chvilkami bolet, ale pak je naplní neskonalým optimismem, vírou v lidstvo i zvířectvo. Myslím si, že je to vlastně ideální kniha do současné nepohody, která kolem nás panuje. Kniha Vás odnese jinam. Do krásné přírody, která stále zůstává divokou a nespoutanou přírodou. Při jejím čtení zapomenete na aktuální starosti a dojde Vám, že je toho na řešení mnohem víc. A že spousta věcí si řešit zaslouží, i když nás až tolik netrápí. Protože ty nám vrátí naši péči a lásku mnohonásobně. 

Děti lesa jsou nesmírně čtivým pokladem v mé knihovně. Pokud máte rádi zvířata, zajímají Vás jejich osudy, ochrana a bezpečí, není lepší varianta než tato kniha. Blíží se Vánoce. Proto si myslím, že jde o ideální dárek pod stromeček pro někoho, kdo zvířata a přírodu miluje a chrání. Nějak nevím, co bych knize měla vytýkat. Proto jí dávám 90 % a rozhodně Vám ji doporučuji.

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Děti lesa na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. Také si tam můžete přečíst ukázku z téhle nádherné knihy. :-)

středa 21. října 2020

"Pětka" - Co číst na podzim

října 21, 2020 3 Comments

Podzim je v plném proudu. Lisí se začíná zbarvovat, teplota vzduchu klesá a klesá. Podzim je oblíbeným ročním obdobím knihomolů. Už nemusíme hledat výmluvy, proč neřádíme někde venku. Jsme doma zalezlí s čajem nebo kávou, dekou a svíčkami. A čteme o sto šest. Jaké knihy bych Vám doporučila na podzim a proč? To se dozvíte v dnešním článku!


5. Medvědín - Frederik Backman

Frederik Backman je oblíbeným autorem útlých knih i románů. Medvědín byl mým prvním seznámením s autorem. Že bych si z knihy přímo sedla na zadek, to ne, ale na podzim se hodí skvěle. Je tu téma hokeje, ale pokud nejste hokejový fanoušek, nijak to nevadí. Je to hlavně drama. Drama malého městečka, drama několika rodin. Jako bonus se zrovna objevuje i seriál na motivy této knihy. Jsem na něj zvědavá. Třeba mě bude bavit i o něco víc než kniha. Na recenzi můžete kouknout tady.





4. Les sebevrahů - Jeremy Bates

Dlouhé podzimní procházky lesem jsou nádherné. Pokud se chcete bát, můžete na podzim zkusit jeden horor. Jde o Les sebevrahů od Jeremyho Batese. Kniha se odehrává na reálném místě. V reálném japonském lese Aokighara, který se stal neslavně proslulí tím, že tam lidé ve velkém páchají sebevraždy. Skupina lidí se do něj vydá, aby ho prozkoumala. A začne se dít něco děsivého a zvláštního. V první části knihy působí popisy lesa a obětí, na které v lese narážejí, opravdu děsivě. A myslím, že na podzim to může být opravdu to pravé. Pochmurné, sychravé a děsivé!




3. Harry Potter - J.K. Rowlingová

Hmmm. Myslím, že Harryho má s podzimem spojeného spousta lidí. Pro mě je ideální na Vánoce a právě podzim. Vlastně ani nevím proč. I když... Čarodějové jsou prostě spojení s Halloweenem, magií a mně k nim tak nějak sedí i vyřezávané dýně, spadané listí, sychravo a pochmurno. Upřímně mám nejradši asi právě první díl, Kámen mudrců. V něm je popsán předvečer Všech svatých a následně i Vánoce. A  upřímně, já se na Vánoce na podzim už prostě moc těším. Harry je klasika. Člověk s ním nesáhne vedle v žádném ročním období, ale na podzim je ta atmosféra prostě ještě o něco hezčí a kouzelnější.




2. Mizející dívky - Lisa Regan

Stejně tak jako Harryho, mnoho lidí má na podzim rádo thrillery. A já patřím mezi ně. No a jaký thriller Vám doporučit na letošní podzim? Hmmm, co třeba ten, co vyšel opravdu nedávno? Mizející dívky jsou úžasným thrillerem. Nejen, že se skvěle čte, zápletka je ovšem také pěkně zamotaná a jen tak jí na kloub nepřijdete. Mizející dívky jsou skvělým tipem pro fanoušky Bryndzy, Marsons nebo třeba Lapeny.

Mrazivý thriller, který je na podzim rozhodně tím pravým. A co si budeme. U Mizejících dívek je i ta obálka taková hezky podzimně pochmurná. Takže tohle je opravdu skvělá varianta. Rozhodně doporučuji.

Recenzi na knihu najdete tady.


1. Hotýlek na Islandu - Julie Caplinová

Poslední recenze na blogu byla právě na tuhle krásku. Vychvalovala jsem si tam podzimní atmosféru. No a taky že jo. Hotýlek na Islandu v tomhle výběru prostě nemůže chybět. 
Hotýlek na Islandu je něco pro fanoušky chytré romantiky. Příběh se krásně čte, úžasně si u něj odpočinete... a ta atmosféra.

Čaje, deky, polštářky, knihy, Island... tak trochu hygge. I když se v knize setkáte spíš se sněhem a polární září, já z ní ten podzim prostě cítila neuvěřitelně.

Pokud si chcete odpočinout, užít krásnou knihu s úžasnou atmosférou a prostě si ten podzim udělat příjemnější, Hotýlek na Islandu je geniální volbou. Recenzi na něj najdete tady.



úterý 20. října 2020

Hotýlek na Islandu - Julie Caplinová

října 20, 2020 9 Comments

 


Lucy nic nechybí, má dobrou práci v hotelu a přítele. Jenže stačí jedna jediná nehoda a vše se změní – dostane padáka a kopačky. Její život je náhle v troskách, nedaří se jí najít novou práci, úspory docházejí a už brzy nezbude nic jiného než se přestěhovat zpátky k rodičům, a to za žádnou cenu nechce. Takže když jí personální agentura nabídne místo manažerky hotýlku Polární záře na Islandu, okamžitě přijme i přes to, že nesnáší zimu. Po příjezdu se nemůže zbavit dojmu, že udělala chybu. Jako šéfová se navíc uvede naprostým trapasem, takže pochybuje, jestli ji podřízení přijmou. Jenže pak jako by jí osud dal znamení, že má zůstat. V noci se na nebi roztančí polární záře a Lucy se při sledování toho fascinující podívané rozhodne vytěžit z téhle životní příležitosti co nejvíc. Využije všech svých znalostí a zkušeností a postará se, aby se z Polární záře stal nejúžasnější romantický hotel na celém Islandu! Hotel má špatné hodnocení a je poloprázdný, takže ji čeká pořádně tvrdá práce. Lucy dělá, co může, ale má pocit, že se jí někdo snaží škodit. Jsou k ní všichni kolegové upřímní? Může jim důvěřovat? Navíc ji začíná zneklidňovat barman Alex… Mezi ním a Lucy to sice jiskří, ale záhy se ukáže, že Alex skrývá nějaké tajemství…

Snad každý, kdo se zajímá o knihy, musí znát volnou sérii Romantické útěky od Julie Caplin. Hotýlek na Islandu od nakladatelství Cosmopolis je pátou knihou v téhle volné sérii. Knihy lze číst jakkoliv, není nutné udržovat žádné pořadí. Každá má jiné postavy i prostředí. Spojuje je to, že v nich najdete zajímavá světová místa, špetku romantiky a často taky něco dobrého na zub...

Knihy z této série mě lákaly už nějakou dobu. Nejsem ale velký čtenář romantiky, a tak jsem zatím odolávala. Dokud jsem se ovšem nedozvěděla, že bude vycházet právě Hotýlek na Islandu. Island. To je místo, které mě moc láká. A říkala jsem si, že takové studené prostředí by mohlo být ideálním podzimním čtením. Sešlo se to tak dokonale, že jsem zrovna potřebovala nějakou odpočinkovou knihu. A tak jsem neváhala a do Hotýlku se pustila. On mě totiž lákal už na první pohled. Všechny knihy z této série mají krásně ilustrované obálky. Ale tahle s polární září a konvičkou čaje, která je laděná do podzimních barev? Ta mě opravdu okouzlila. Kromě obálky mě okouzlil i samotný "měkký" paperback, v kterém kniha ke čtenářům putuje. Miluju paperbacky a tenhle je super a krásně se v něm kniha čte!

Hlavní hrdinkou knihy je Lucy Smartová. Dostala kopačky a padáka z hotelu, ve kterém působila jako manažerka. Během čtení se postupně dozvídáme, proč k tomu vlastně došlo. Lucy už je zoufalá. Práci ne a ne sehnat. A tak přijme nabídku. Stane se ředitelkou malého hotelu na Islandu, který není vůbec úspěšný. Pokusí se ho vzkřísit. Objeví se však spousta problémů a nehod. Proč k nim dochází? A proč je ten barman tak přitažlivý?

Kniha je plná úsměvných situací. Najdete tady ale i vážnější témata. Například vyrovnávání se se ztrátou prakticky všeho, na čem vám do té doby záleželo. Vyrovnávání se sama se sebou a se svými nejistotami, s nedůvěrou v ostatní lidi... No a samozřejmě nechybí ani špetka romantiky. A kupodivu, i ta mě v knize nesmírně bavila! Ona totiž není vůbec kýčovitá. Není to žádná červená knihovna. Romantická linka v knize má sice pár míst, kdy si říkáte, jak dalece je reálná, ale její velká část uvěřitelná je. A taky se vyvíjí postupně! Spousta romantiky pro dospělé čtenáře mi vadí z jednoho důvodu - postavy se nechovají na svůj věk. Do vztahů (často do doslova sebedestruktivních vztahů) se vrhají bez rozmyšlení, vše je uspěchané... Tady ne. Vztah hlavní hrdinky se pozvolně vyvíjí a rozvíjí.

Co se mi na knize líbilo úplně nejvíc? Atmosféra. Myslím, že naplánovat vydání takovéto knihy na podzim je trefou do černého. Z knihy ten podzim a hrnek čaje prostě sálá. Celý Island je kouzelný a v knize je nádherně popisován. Popis polární záře je naprosto dokonalý. V knize se také setkáváme v současnosti s oblíbeným tématem - hygge. To znamená, že je tady spousta horkého čaje, polštářků, dek, svíček a krbů. A já bych to takhle strašně chtěla mít doma. Špatně se to popisuje, ale z knihy na mě dýchala nesmírně milá, kouzelná a příjemná atmosféra, která mi úžasně zpříjemňovala dny, které jsem s knihou trávila. Popisy prostředí a malého hotelu mi před očima vyvstávaly v krásných podzimních, tlumených barvách. Nedá se to dost dobře popsat, ale tak jsem se při čtení cítila. A já si to tak strašně moc užívala...

Postavy jsou sympatické. Snad od prvních stran jsem si k nim vybudovala vztah. Lucy jsem přála jen to nejlepší a doufala, že takový příběh jí i kniha přinese. Kolegové a přátelé, které v hotýlku získá, jsem si oblíbila neméně. To je další důležitý bod u takovéto knihy. Musíte postavám fandit, abyste si čas, který s nimi trávíte, užívali. A to přesně se mi tady dělo.

Od knihy jsem očekávala milé, příjemné a odpočinkové čtení, které mi pomůže vypnout mozek a zapomenout na všechny povinnosti, které se na mě valí. Kniha mi dala přesně to. Přes počáteční obavy z toho, aby to nebyla kýčovitá romantika, jsem se dostala hodně rychle. nic takového se nekonalo. Samozřejmě. Není to nepředvídatelná kniha. Tak nějak trochu tušíte, co by mohlo přijít. A když to přijde, jste vlastně strašně rádi. Protože to jste přesně chtěli. 

Já vlastně nemám, co knize vyčítat. Vyšla (pro mě) v ideální dobu. Sálá z ní krásná atmosféra, kterou si užíváte. Odpočinete si u ní a užijete si jí. Samozřejmě je k ní třeba přistupovat tak, že jde o odpočinkovou knihu. Pak dostanete přesně to, co chcete. Pro mě to bylo první seznámení s touhle sérií. A to pro mě přináší trošku jeden problém. Hotýlek mě nalákal ze všech anotací nejvíc. To by bylo v pořádku. Ale líbil se mi tak moc, že se trochu bojím, že ostatní knihy mě prostě budou muset zklamat. Pustím se do nich. Tak moc se mi tahle kniha líbila. A budu doufat, že i ty ostatní budou tak skvělé. A věřím tomu, že budou.

Za mě se Hotýlek na Islandu rozhodně řadí mezi nejlepší odpočinkové knihy se špetkou romantiky, které jsem kdy četla. Čtení jsem si nesmírně užívala a rozhodně vám ho můžu s čistým svědomím doporučit. Já vlastně nemám nějak moc, co bych knize vytkla. Dávám jí 90 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Hotýlek na Islandu děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.

neděle 11. října 2020

Mizející dívky - Lisa Regan

října 11, 2020 9 Comments


 Každý v malém, ospalém americkém městečku Denton hledá sedmnáctiletou Isabelle Colemanovou.


Všechno, co zatím našli, je její mobilní telefon. A pak také další dívka, o které ani nevěděli, že ji mají hledat. Tato nebohá, zatím bezejmenná a tajemná dívka je zcela otřesená a naprosto vůbec nereaguje na dění a svět kolem sebe. Všechno, co v tuto chvíli detektiv Josie Quinnová může použít jako vodítko, je jméno: Ramona.

Josie, která je právě v té době suspendována, bere pátrání do svých rukou. Jméno Ramona vede k dalším důkazům, které tyto dvě dívky spojují. Ví, že začíná zoufalý závod s časem, jehož cílem je najít Isabelle živou, a obává se, že mohou existovat také další dívky…

Stopy opravdu Josie Quinnovou vedou k další dívce. Její případ však úřady označily za smyšlený a odložily ho. Josie se přesto domnívá, že by ona dívka mohla být také obětí. Ale koho vlastně? A proč se zdá, že nikdo kromě ní o vyřešení případu nestojí?

Aby Josie chytila monstrum, které unáší mladá děvčata, musí se postavit nejen lhostejnosti okolí, ale i svým vlastním nočním můrám a následovat svůj instinkt na ta nejtemnější místa. Dokáže to včas, navíc v situaci, kdy není radno důvěřovat vlastně nikomu?

Upřímně? Kdo z vás čte nejradši thrillery právě na podzim? Já teda rozhodně jo. Dobrý thriller a podzimní pochmurné počasí? To jde perfektně dohromady. Mizející dívky, novinka z nakladatelského domu Grada, které konkrétně vyšly pod značkou Cosmopolis, podzim volají už samotnou obálkou. Obálka byla i tím prvním, co mě na nich zaujalo na první pohled. Je prostě pochmurná, lehce depresivní... Hodnocení ze zahraničí vykřikovaly něco o perfektním thrilleru. Přiznám se, očekávání byla veliká. A víte co? Mizející dívky je ještě překonaly! Hodí se také upozornit, že jde o první díl thrillerové série.

Čekala jsem čtivý thriller. Takový ten moderní současný thriller, který přinese pár zajímavých zvratů, občas si řeknete "Co to sakra...?" a prostě to bude fajn čtení. Mizející dívky tohle všechno však překonaly. Zápletka je totiž brilantní, není vůbec jednoduchá. Troufám si říct, že Mizející dívky potěší i náročnější čtenáře thrillerů!

Hlavní hrdinkou je Josie. Suspendovaná policistka v malém americkém městě Delton. Postupně se dozvídáme i důvod její suspendace. Ve stejné době se ztratí sedmnáctiletá dívka a Josie nesmírně vysiluje, že se pátrání nesmí účastnit. Shodou okolností je také svědkyní záhadné nehody u benzinové pumpy. Josie začne využívat své kontakty a pátrat na vlastní pěst. Začne se obávat toho, že se děje něco opravdu špatného. A že zmizelých dívek může být mnohem víc.

Můžeme si odškrtnout to, že Mizející dívky jsou velmi čtivou knihou. Kapitoly jsou poměrně krátké, což čtenáře u čtení podvědomě drží ještě víc. Je to ten typ knihy, u které nemáte problém s přečtením 100 stran na jeden zátah. Celý příběh je poutavý a přináší hned několik zajímavých zvratů a otázek, na které autorka čtenáři postupně odpovídá. Jak jsem již zmínila. Je tu hodně zvratů, několik zápletek a vše se postupně propojuje. Což je skvělé. Není to jednoduchý příběh s prostou zápletkou. Zápletka je skvěle promyšlená, originální a čtenáře nutí přemýšlet a drží jeho pozornost u knihy. To mě baví. Moc baví.

Co mě hodně bavilo, to byly také postavy. Hlavní hrdinka je Josie. Má nějaké ty strašáky ve skříni (a to doslova. To pochopíte, když přečtete :-D), ale jde o jiný způsob, než jsme u detektivů v knihách zvyklí. Není alkoholička (i když se napije ráda, to zase jo. Není to však její hlavní životní problém). Dozvídáme se zde také informace o jejích milostných vztazích v minulosti a současnosti. Není to však červená knihovna, tato linka se objevuje velmi střízlivou formou a knihu příjemně oživuje. Jsem zvědavá, kam se posune v dalších dílech.

Mizející dívky jsou skvělý thriller. Není to náročné čtení, ale zároveň nejsou tím nejjednodušším, prostým thrillerem, který zhltnete a opětovně zapomenete. Myslím si, že je to skvělá volba pro čtenáře Shari Lapena nebo Roberta Bryndzy. Mizející dívky mi přišly ještě o něco lepší. Srovnatelné mi přišly s knihami od Angely Marsons. Takže pokud jste fanoušci těchto thrillerů, máte tady další čtenářský tip - a bude to také série! Ano. Můžu si připsat další oblíbenou thrillerovou sérii ze současnosti, kterou budu ráda číst a nedočkavě očekávat další díl. 

Samozřejmě neočekáváme uměleckou literaturu. Jde o prózu, která nás má zabavit, překvapit. V tomhle případě nás i nutí zamyslet se. Za mě určitě ano. Pokud hledáte skvělý thriller na dlouhé podzimní večery, jsou Mizející dívky perfektní volbou, která v pozitivním slova smyslu rozproudila vody současných oblíbených thrillerů. Já nějak nemám co vytýkat. Tato kniha překonala moje očekávání, zároveň mě pohltila... Jo, jo a ještě jednou jo. Ať jste thrillerový fanda, nebo čtete thrillery jen občas, třeba právě na podzim, Mizející dívky budou správnou volbou! A pozor, pokud jste fanda audiokniha, kniha by měla kolem 16.10. vyjít také v téhle formě!

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Mizející dívky děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.


pondělí 5. října 2020

Ústav - Stephen King

října 05, 2020 10 Comments


 Uprostřed noci, v domě na klidné ulici v příměstské Minneapolis, vetřelci tiše zavraždí rodiče Luka Ellise a naloží ho do černého SUV. Operace netrvá ani dvě minuty. Luke se probudí v Ústavu, v místnosti, která vypadá stejně jako jeho pokoj – kromě okna…


Psychicky děsivý stejně jako Žhářka a s úžasnou dětskou imaginací kultovního To je Ústav dramatickým příběhem o dobru a zlu ve světě, kde hodní kluci vždy nevyhrají.

Máme tu další novinku od Stephena Kinga. A tentokrát to je opravdu novinka. Žádná reedice. Ústav vychází v češtině poprvé. I v originále vyšla totiž teprve v loňském roce. Jak jinak, očekávání byla opět obrovská. Mrkněme se na to, jak si ústav vedl.

Příběh začíná mužem, který přišel o práci u policie a vydává se na "cestu". Poté se dostáváme k hlavnímu hrdinovi Lukovi Ellisovi. Geniální chlapec, který řeší, na kterou vysokou školu půjde, i když normální děti v jeho věku navštěvují zhruba 6-7 třídu. Jednou v noci se vzbudí a u postele stojí neznámá žena. Probudí se v Ústavu. Jen kvůli tomu, že uměl pohnout odpadkovým košem, aniž by se ho dotkl. Bez rodičů, bez kohokoliv známého...

Jak jste asi pochopili, King v knize Ústav pracuje s tématem, které umí zpracovat velmi dobře. Dětský hrdina je Kingovi dobře znám, pracovat s ním umí perfektně. V Ústavu dokonce vyspělé chování odůvodňuje i vysokou inteligencí hrdiny, což ho dělá ještě o něco uvěřitelnější. Dalším silným a Kingovi známým tématem je přátelství. Opět se zde tedy setkáme hned s několika výjimečnými dětmi, které se do děsivé situace dostávají kvůli svým telekinetickým či telepatickým schopnostem. Dá se tedy říct, že King v této knize sáhl na jistotu. Která není nijak nudná. Ale...

Mám tady po dlouhé době u Kinga jedno ale. King má dlouhatánské úvody. A já je miluju. Jsou pomalé, ale seznamujete se v nich s postavami. Díky tomu si k nim vypěstujete extrémně silný vztah. V Ústavu se mi to v první polovině knihy pořádně nedařilo. Musím určitě zdůraznit, že jsem byla v takovém nedobrém rozpoložení. Na druhou stranu to u mě požitek z četby neovlivňuje příliš nebo příliš často. Tady jsem měla trochu pocit, že nejvíc informací o postavách jsem se dozvěděla právě až ve druhé polovině knihy, která byla perfektní. Nemůžu říct, že by mě první polovina nebavila, že by byla špatná. Ale chybělo mi tam to něco, co na Kingovi zbožňuju. Napsat takhle knihu jiný autor, neřeknu ani ň. U Kinga mám laťku tak extrémně vysoko, že jednou nějaké to ale přijít muselo. 

Možná byl háček i v něčem jiném. První polovina mi totiž extrémně připomínala Stranger Thing. Stranger Things já mám ráda. Ale Kinga radši. A proto mi to moje osobní připodobnění trochu vadilo. Druhá polovina už ale byla úplně jiná. Ale když už jsme u té podoby se Stranger Things, je to to, co podle mě může Kinga přiblížit mladší generaci, která Stranger Things hltá a chtěla by zkusit něco v podobném stylu. King tady pracuje s dětmi, kterým je kvůli jejich nadpřirozených schopnostem ubližováno. Tak trochu Jedenáctka.

Přátelství. To u Kinga hraje roli tak často, až by to mohlo být ohrané. Ale tady prostě opět skvěle funguje a čtenáře i dojme. A tady teda na konci dojalo fakt hodně. Pokud Kinga čtete, víte, že on se nebojí. Nebojí se šokovat a dojmout čtenáře. U Ústavu na konci slzička ukápla. Přátelství je v knize nádherně popsáno. A to co díky němu děti zvládají, to je nepopsatelné. Takže rozhodně jedno malé upozornění. Ústav není čtením pro většinu matek a dalších lidí, kteří špatně snášejí, když je ubližováno dětem. V téhle knize se to děje. Scény nejsou nijak explicitně popisovány. Ale jsou tady. Protože Ústav se z dětí snaží dostat to nejlepší. A proč vlastně? No to si budete knihu muset přečíst. A závěr a celé rozuzlení stojí vážně za to. Spousta lidí říká, že King své geniální nápady občas ukončí trochu slabším závěrem. Tak tady se to rozhodně neděje. Závěr a rozuzlení? Jsou skvělé. Byť bych byla radši, kdyby kniha skončila jinak...

Líbí se mi, jak King do Ústavu zapojil i jisté odkazy na druhou světovou válku. V některých aspektech nacistického Německa zde shledávám inspiraci. O to zajímavější je, že to knihu dělá uvěřitelnější. Celkově je to za mě jedna z nejuvěřitelnějších Kingových knih. Samozřejmě se zde vyskytují schopnosti, které racionální člověk bere jako neexistující. Jejich okolnosti King však vystavil tak geniálně, že mám pocit, jako kdyby nějaký ten Ústav opravdu existovat mohl. Fuj. Děsivé, že zrovna takové ošklivé téma působí tak uvěřitelně. Ale plus pro Kinga. Víme, že on prostě umí.

Přesto, že je pro mě u Kinga ve většině případů tahounem knihy velmi slibný začátek, díky kterému si vybuduji hluboký vztah s postavami, a tady jsem to přímo tak necítila, kniha byla nakonec výborná. Ano, za slabší začátek musím něco málo strhnout z hodnocení. Druhá polovina (odstartovaná návratem muže z první kapitoly) byla však perfektní a naopak zase jedna z nejsilnějších. Paradoxně pro mě osobně je úvod asi důležitější. I tak se ale z Ústavu nakonec vyklubala velmi dobrá kniha. Její potenciál určitě tkví v podobnosti se Stranger Things, která může přilákat nové, mladé čtenáře (byť pro mě osobně to třeba bylo trochu mínus, ale ve finále to byl skvěle vybudovaný a vymyšlený příběh). Parta dětí, síla přátelství, Kingova kvalitní klasika, s kterou on tak trochu už prostě musí sázet na jistotu. 

Ve finále mě Ústav velmi bavil. O závěru knihy budu přemýšlet... protože byl silný a emotivní. Chtěla bych, aby kniha skončila jinak. Strašně moc jsem si to přála. Ale neskončila. protože to je King. Ústavu dávám 85 % a určitě doporučuji nejen stálým Kingovým čtenářům, ale i těm novým.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Ústav moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu.