@bettypavkova

pátek 31. srpna 2018

Zámek a klíč - Joe Hill a Gabriel Rodriguez

srpna 31, 2018 4 Comments


Vítejte na Klíčově, tajemné usedlosti v Nové Anglii, s mnoha dveřmi, které změní každého, kdo se do nich odváží vstoupit. A kde přebývá bytost plná nenávisti a zloby, která nebude mít pokoj, dokud se jí nepodaří otevřít ty nejstrašlivější dveře ze všech.

Seznamte se s rodinou Zámkových, jimž je osudem předurčeno stát se strážci tajuplných zázračných klíčů. Nina, Tyler, Kinsey, Bóďa a Duncan se musejí každý zvlášť postavit svým strachům, zastavit šíleného vraha i plíživé zlo, skryté ve studni. 

Děj

Děje se ujal hororový spisovatel, syn hororového krále Stephena Kinga, Joe Hill. A věřte, že příjmení není to jediné, co po svém otci zdědil. 
Příběh svou atmosférou připomíná díla H. P. Lovecrafta. Odtud pak zřejmě i název oblasti, kam se hlavní hrdinové stěhují. V knize se prolínají dvě časové pásma, přítomnost a minulost. Každá kapitola je vyprávěna jiným hrdinou, kdy každý má jiný náhled na svět. Důraz je zde kladen na psychologickou rovinu. Hill se trefil přesně do vytyčeného věku i zájmů postav, takže postavy nepůsobí křečovitě. Nikdo není dokonalý a to platí i v této knize, protože ani jedna z postav není bez chyby.

Kresba

S Hillem na této knize spolupracoval chilský krešlíř Gabriel Rodriguez. Vzhled hrdinů odpovídá jejich charakterům a emoce jsou zvládnuté brilantně. Z obličejů postav poznáme, v jakém jsou rozpoložení. Brutalitu si zde užijete plnými doušky. Krvavé scény nebudete postrádat snad ani v jedné kapitole. Celý Klíčov připomíná hrad z děl Edgara Allana Poea. Kniha je vykreslena v temných barvách. Vzpomínky na minulost skoro žádnou barvu nemají. Jsou vyvedeny v šedých odstínech (stejně jako to bývá ve filmech).

S tím, jak začínám postupně propadat světu komiksu Vám doporučuji stále další kousky stylem "tenhle si vážně musíte přečíst". Mám asi vážně šťastnou roku, protože dnes tomu nebude jinak. Ale mám pocit, že přečtením prvního dílu Zámku a klíče se to zlomí, protože Zámek a klíč je přesně "to moje". Naprosto vším!

Sáhla jsem opět po komiksu, který má hororovou tématiku. Nevím, zda je to tím, že autor příběhu - Joe Hill - je synem mého oblíbeného Stephena Kinga, ale nálada tohoto komiksu byla přesně tím pravým pro mě. Jde o horor s fantasy prvky (nebo fantasy s hororovými prvky? Na každého může asi toto dílo působit trochu jinak). Hill je opravdu skvělým vypravěčem. Bylo to moje první seznámení s ním a můžu se shodnout s většinovým názorem - potatil se. Asi by se dalo říct, že jsou zde vidět právě i Kingovské prvky. Nevím, jak dalece by toto prohlášení potěšilo samotného Joa, ale mně přijde naprosto pochopitelné. Jaký autor by nevyužil možnost učit se přímo od svého otce, který toto umění ovládá dokonale?

Pokud máte rádi Kingovu tvorbu například i z toho důvodu, že umí perfektně propracovávat psychologie postav a poukazuje na to, že "příšery a duchové jsou živé, žijí uvnitř nás a občas zvítězí", bude se Vám zámek a klíč rozhodně líbit. 

Nejsem odborník na kresbu, natož na tu komiksovou, ale ta od Gabriela Rodrigueze je podle mě naprosto kouzelná. Což může znít u komiksu s temným dějem, jakým Zámek a klíč rozhodně je, poměrně nepatřičně, ale opak je pravdou. Kresba poukazuje na paradox temnoty, která obstupuje dětské hlavní hrdiny. Je hodně barevná a dalo by se říct, že působí až vesel, hodně přitažlivě. Takže pozor na děti - pokud se jim Zámek a klíč dostane do ruky, barvy je nadchnou, děj bych jim až tak úplně nedoporučovala. :-D

Ukázku ilustrací i příběhu naleznete přímo tady na webu nakladatelství Comics Centrum.

Zámek a klíč je šestidílná komiksová série, která mě nadchla a uchvátila a musím Vám ji rozhodně doporučit, protože mě prostě a jednoduše nadchla. Nemůžu se dočkat dalších dílů, které si chci v nejbližší době přečíst. Dokonce se údajně chystá i seriál podle této komiksové předlohy, což by mohla být opravdu skvělá podívaná. Dávám 100%. Jinak to nejde. Tenhle komiks opravdu stojí za to a nejradši bych z hodnocení těch předchozích pár procent ubrala, protože tohle byla naprostá pecka...

úterý 28. srpna 2018

Svět poté - Susan Ee

srpna 28, 2018 1 Comments


V prvním dílu světového bestselleru Pád andělů jsme sledovali osud dívky Penryn a její rodiny poté, co na zem sestoupili andělé apokalypsy a uvrhli celý svět do chaosu. Pro všechny lidské bytosti nastal Svět poté. Nikomu se nedá věřit, každý musí spoléhat jen sám na sebe. To se týká jak Penryn, která pro ostatní jakoby vstala z mrtvých, tak i Paige, připomínající nyní oživlé monstrum. Po masakru přeživších lidí Paige zmizí a Penryn se vydává sestru hledat. Projíždí ulicemi San Franciska a nestačí se divit – kde všichni jsou? Pátrání ji zavede až do doupěte andělů, kde pronikne do jejich hrozivých plánů. Mezitím Raffe usilovně hledá svá křídla. Setkává se s Penryn a náhle stojí před otázkou – má zachránit svá křídla, nebo pomoci Penryn přežít?

Na první díly série Penry a Konec dní jste si u mě už mohli přečíst recenzi tady. Kniha se mi moc líbila a tak jsem neváhala a pořídila si i druhý díl. (Aby taky ne, dá se sehnat cca za 89Kč... A to už i ten první, asi týden poté, co jsem si ho koupila byl zlevněn :-D).

Co se děje týče, přišel mi druhý díl o něco rozvleklejší. Na rozdíl od prvního dílu v něm nebyl takový ten jasný cíl, kterého by se postavy držely. Nesměřovaly k ničemu konkrétnímu, ale začaly ve světe "poté" více přežívat. Přesto se děj samozřejmě jistým způsobem komplikuje a oni cíle mají, není tam ale takový ten hlavní a já jako čtenář díky tomu moc nevěděla, co čekat. Dějově byl první díl určitě lepší a asi by se o tomto druhé dalo říct, že je to takový ten klasický vycpákový, druhý díl. Nebyl však úplně nudný, takže velké zklamání se nekonalo. Zápletka na konci knihy je opravdu zajímavá.

Postavy jsou stále sympatické a vtipné. Bohužel zde měl méně prosto Raffe, který je sarkastický a vtipný a krásný (haha) a je moji nejoblíbenější postavou této série. V knize se vyrojí i více nových "monster", což jistým způsobem opět o něco rozšiřuje postapokalyptický svět a knize to prospívá.

Kniha se opět skládá s krátkých kapitol a je psaná jednoduchým, ale o to čtivějším jazykem. Funguje tedy jako výborná oddychovka u které se můžete bát, zasmát se a rozplývat se nad romantickou linkou. Kdo romantiku nevyhledává přesto nebude zklamán. V této knize nebyla rozhodně tolik výrazná a celkově v sérii nehraje tak pdostatnou roli jako v jiných obdobných knihách. Předpokládám však, že k jejímu vyústění dojde v závěrečném díle ve kterém bude mít díky tomu větší prostor. Zde se dostáváme k problému, že třetí díl v překladu nevyšel a s největší pravděpodobností ani nevyjde a podle mě je to opravdu škoda. Tato série mi přijde značně nedoceněná. Člověk o ni nikdy nikde neslyší. Já na ni narazila naprostou náhodou. Přitom je to opravdu moc příjemná četba, která se podle mě bude čtenářům YA opravdu líbit. Mám v plánu si závěrečný díl pořídit v angličtině.

Kniha je místy brutálnější než většina YA, ale myslím si, že to není problém. Osobně miluju detektivky, horory a thrillery, tudíž jsem na tyto věci v knihách zvyklá - a rozhodně to v této sérii není nic hrozivého. :-)

Tahle série by si prostě zasloužila mnohem větší prostor a měla by se dostat více do podvědomí čtenářek a čtenářů. Skvěle se čte, je to příjemná oddychovka. Druhý díl byl o něco slabší než první, ale přesto hodně dobrý. Proto hodnotím 70%.


pátek 24. srpna 2018

"Pětka" - Pět důvodů, proč miluju ságu Stmívání

srpna 24, 2018 22 Comments

Sága Stmívání je poměrně kontroverzní knižní ságou, která je spoustou lidí naprosto zatracována. A já to vlastně i chápu. U mě je to však jinak. Já tuhle ságu zbožňuju a dneska bych Vám v "Tak trochu jiné recenzi" chtěla objasnit proč.

1. Vzpomínky na dospívání

Sága Stmívání je pro mě prostě spjatá s dospívání a to tak že s tou první, příjemnou částí, kdy člověk ještě neřeší žádné vážné věci, ale zároveň už něco řeší. Mohlo mi být tak 12 - 13 let, když byl první díl, Stmívání,zfilmován a byl všude. S kamarádkou jsme nesnášely všechno mainstreamové - od Stmívání po Miley Cyrus, ale jednoho prázdninového večera jsem se rozhodla na film podívat a neskutečně se mi líbil. Hned další den jsme ho pustila i kamarádce a byla také nadšená. Naši měli v té době knihkupectví a my hned další den, co jsem film viděla (byla to neděli), museli zajet do obchodu, protože ta kniha tam bývala! Viděla jsem ji! Ale už tam nebyla. :( Musela jsem čekat, až ji mamce přiveze dodavatel. Zhltla jsem celou sérii a byla jsem stejně nadšená! Knihy jsem četla nesčetněkrát a filmy viděla snad stejně tolikrát. Dodnes si každý rok přečtu minimálně první a poslední díl a zkouknu všechny filmy. Pokaždé to pro mě je jako vracet se domů. Někam, kde to prostě skvěle znám.

2. Cullenovi

Kdo by nechtěl "vyvdat" takovouhle skvělou rodinu? Nádherní, bohatí, chytří, neskutečně hodní a obětaví! To jsou Cullenovi. (A co si budeme, ale ve filmové variantě bych osobně bojovala spíše o Carlisla než Edwarda. Peter Facinelli je fakt kus!). Rodina, která kvůli jednomu lidskýmu červíčku riskuje všechno - a několikrát a stejně ji mají upřímně rádi. Překonala bych i protivnou Rosalii. A taková Alice? Kdo by ji nechtěl za sestru?

3. Obětavý partner

Jasně, tohle je možná trochu přehnané a neberte to úplně vážně, ale všimli jste si někdy, že Edward udělá všechno, co Bella chce? Ona ho občas popisuje jako tvrdohlavého a tak, ale ve finále má prakticky ve všem hlavní slovo ona. On ji zachraňuje život a bere na hezké paloučky v lese a ona na něm nenechá na konci prvního dílu ani záchranu svého života. Jojo. Ústřední vztah je občas na zaťukání si na čelo, ale já tu naivitu jejich vztahu prostě zboňuju!

4. Popisy toho, co Bella jí

Haha, hodně lidí to popisuje jako to nejstupidnější na knize, ale mě to hrozně baví. To jak autorka rád a popisuje, co si Bella bere k snídani a co připravuje k večeři... Jojo, mně to prostě baví. A baví mě to v knihách vždycky. Nevím čím to je, ale tyhle části knihy prostě zbožňuju. Jo a k těm popisům - v Novém měsíci Alice ukradne žluté Porshe... Zbytečný popis, ale já ho od té doby prostě chci.

5. Odpočinková četba

Stephenie Meyerová prostě píše jednoduše. Není to na nominaci na Nobelovu cenu za literaturu, ale mě to prostě baví. Miluju ten příběh, miluju postavy a miluju to, jak skvěle se to čte. Je to jednoduché, plyne to skoro samo, ale panebože... U žádné knihy jsem si nikdy neodpočinula tak, jako u téhle ságy!!! I díky tomu po ní často sahám ve chvílích, kdy mi není dobře. Ať psychicky nebo fyzicky, Stmívání mi prostě pomáhá zapomenout.

Já prostě Stmívání miluju - a nestydím se za to! Mám ráda knihy i filmy (jen u filmů totálně podělali český dabing a dost mě štve i to, že v každém díle mají všechny postavy úplně jiný styl všeho...). Jak píšu výše. Já vím, že to není žádná vysoká literatura, ale upřímně, kdo z nás ji nějak často čte? Upřímně si nemyslím, že by Stmívání mělo být o tolik horší než jsou třeba Měsíční kroniky a Renegáti (Meyerová a Meyerová, hehe, ale vážně, jejich psací styl mi přijde hodně podobný...). Stmívání je prostě moje srdcovka a nevymluví mi to nikdo. Ani sebenegativnější recenze!

Co vy a Stmívání? Nebo jiné knihy, které jsou všemi nenáviděné a vy je milujete?

pátek 17. srpna 2018

Slib - Audrey Magee

srpna 17, 2018 2 Comments


Aby se dostal aspoň na několik dní z východní fronty, voják wehrmachtu Peter Faber se na dálku ožení s dívkou, již nikdy neviděl a jež se za něj vdá kvůli důchodu válečné vdovy, který by v případě jeho smrti dostávala. Při krátkých líbánkách v Berlíně mezi nimi vznikne silný citový vztah, který jim dává naději a v následujících letech je drží nad vodou, ale v závěrečných měsících války se jim oběma sen o společném životě zhroutí.


Příběh zaujme čtenáře nejenom neobvyklou perspektivou (autorka ho vypráví z pohledu těch, kdo druhou světovou válku rozpoutali), ale i líčením chování německých a ruských vojáků na dobytých územích a toho, co je člověk ochoten udělat, aby přežil.

Knihy s válečnou tématikou mám ráda, jak ty populárně naučné, tak takovéto klasické beletrie. Neodolala jsem ani hitu Dopisy, které nikdo nečetl a kniha Slib mi ho podle anotace připomínala. Narazila jsem na ni náhodou na jednom eshopu asi za 80 Korun, takže jsem dlouho neváhala a knihu si pořídila.

Slib ovšem není žádná prvoplánová romantika. Jak už je vidět z anotace, milostný vztah hlavních postav je zvláštní. Z počátku mi přišel neuvěřitelný, ovšem když jsem nad tím chvíli přemýšlela, nad dobou v které se odehrává... Uvěřila jsem. Asi to bylo možné. Hodně zajímavé na této knize je to, že hlavními hrdiny tentokrát nejsou například Britové, ale Němci. Většina takovýchto knih se odehrává spíše na té "dobré straně".

Hlavní hrdinka je Němka, která se má dobře, protože tatínek je "vlezdoprdelka". Její manžel je sice z normální rodiny, ale představuje si, jak se po válce uchytí - díky tchánovi - na některé z vysokých pozic a bude pracovat pro dobro Říše. Hlavní hrdinka byla naivní, snadno ovlivnitelná. Nedá se říct, že by mi postavy byly extra sympatické, ale to bude hlavně dobou a národností...

Člověk díky této knize však o něco lépe vidí to, jak i běžným, řadovým Němcům ničila nacistická ideologie životy. Jak se z něčeho, čemu věřili stalo něco, co nenáviděli. V knize je to dobře vidět i v částech, které se odehrávají v Rusku, kde je hlavní hrdina jako řadový voják právě u Stalingradu. Tyto části jsou neskutečně tvrdé, surové. Čím a jak se živili? Co všechno viděli? Kniha Vás donutí přemýšlet o válce ne jako o "dobří proti zlým", ale jako o lidech. Nešťastných lidech, kteří si prošli peklem ať stáli na kterékoliv straně. To, že jsou hlavními hrdiny Němci je originální, ale na druhou stranu mě osobně díky tomu dělalo z počátku problém s hlavními hrdiny soucítit. Ve chvíli, kdy však pro hlavní hrdiny přestal být důležitý popelník ve tvaru hákového kříže, začali to pro mě už opravdu být pouze lidé. Opravdu zajímavé - a přemýšlet Vás tato kniha rozhodně donutí.

Důležitou součástí knihy jsou dialogy. I díky nim děj rychle plyne. Poměrně útlá kniha pobírá dlouhou dobu, což přispívá k tomu, že jsou v knize pouze "důležité" okamžiky a i díky tomu je děj nabitější. Časové skoky jsou někdy opravdu velké, ale zmatená kniha rozhodně není.Čte se skvěle, je čtivá, ale zároveň Vás nutí zpomalit a přemýšlet...

Kniha je místy opravdu silná, místy si ťukáte na hlavu a říkáte si,jak by mohl někdo být tak hloupý, jako hlavní hrdinka. Nejděsivější je, že tyto knihy vycházejí z reality, která existovala, nejde o konkrétní příběh, ale o střípky toho, co se opravdu dělo... Pokud se Vám líbily Dopisy, které nikdo nečetl, mohla by se Vám kniha líbit (ano, roli zde hrají i dopisy), ale je realističtější, není tolik "pohádková", válku rozhodně neromantizuje ale ukazuje jí takovou jaká byla. Myslím si však, že jde opravdu o dobrou knihu a je škoda, že jsem o ní vlastně nikdy neslyšela a narazila na ni naprostou náhodou. Hodnotím ji 85%.

neděle 12. srpna 2018

"Pětka" - Pět nejlepších krimi sérií

srpna 12, 2018 5 Comments
1. Případy Lincolna Rhyma - Jeffery Deaver

Moje nejoblíbenější detektivní série jsou rozhodně případy Lincolna Rhyma od Jeffryho Deavera (který má skvělé všechny detektivky, nejen ty s Lincolnem - on je podle mě detektivkový Bůh). Asi nejzajímavějším faktem na této sérii je ten, že Lincoln Rhyme je nepohyblivý. Po nehodě, která se mu při vykonávání jeho povolání stala. Je ochrnutý a může pohybovat pouze jedním prstem na ruce, hlavou a rameny (obdobné jako u Willa z Než jsem tě poznala). Jeho nohama se stává mladá policistka Amélie Sachsová. U této série mě nebaví pouze samotné případy, ale i vývoj postav, jejich vztahů a podobně. Proto se tuhle sérii snažím číst postupně, abych si mohla opravdu užívat i ty pro detektivky "nepodstatné" detaily ze soukromý detektivů. Deaver se nebojí detailních popisů brutálních případů. Jediné malé mínus je to, že se také vyžívá v popisech policejních postupů - detailně. Rozbory hornin a podobně. Pro děj je to podstatné, ale pro mě, jako biologií i chemií nepolíbeného člověka je to až zbytečné. Přesto jde ale o neskutečné kousky, které by si každý, kdo má rád detektivky měl vyzkoušet. Mým nejoblíbenějším dílem této série je prozatím Prázdné křeslo.

2. Pan Mercedes - Stephen King


King, no. Jak jinak. Ten u mě nesmí chybět prostě nikde. Jeho trilogie Pan Mercedes je vlastně úplně jiný King. První dva díly jsou skoro (skoro!) čistokrevnými detektivkami. Zajímavostí je zde to, že od samotného začátku sledujeme i pachatele - vraha. Zároveň sledujeme snahu neskutečně sympatického policisty - Billa Hodgese (přesněji řečeno - už je v penzi) - zjistit, kdo je o ním psychicky narušeným jedincem. Proč? Pachatel totiž sám Hodgese zkontaktuje a začne si s ním hrát.
Je to jiný, ale skvělý King. Ukázal tady, že umí všechno. I detektivky. Druhý díl je takový "vsuvkový" jde o na 99 % oddělený případ od toho z prvního dílu. V dílu třetím zase naopak příběh "Mercedesového vraha" graduje - a už poněkud více Kingovsky. Tato série má to plus, že jde o ukončenou trilogii a nemusíte se psychicky připravovat na desetitisíce utracené za všechny díly. :-)

3. Případy Kim Stoneové - Angela Marsonsová

Případy Kim Stonové, které v současné době vydává Knižní Klub jsou jedněmi z nejznámějších detektivek současnosti. KK je vydává opravdu v rychlém sledu a tak se milovníci této série mají stále na co těšit. A já patřím mezi ně. Kim Stoneová - detektiv inspektor - je totiž zajímavou ústřední postavou série. Čtenář má možnost v jednotlivých dílech sledovat zajímavý vývoj této postavy, která má spousty problémů. Jeden z minulosti ji však brzdí nejvíce. Každý díl přináší samozřejmě zajímavou zápletku, která podle mě poměrně často přesahuje žánr detektivky až do thrilleru. Jde však o neskutečně čtivou sérii, která se čte sama. Autorka umí, má nápady, nebojí se i kontroverzních témat a zároveň píše čtivě, až knihy působí jako "oddechové románky" i když tomu tak není. Dílů vyšlo už hodně a vychází další. Je to sice drahé, ale je to dobře! Můj nejoblíbenější díl jsou ďábelské hry. Na blogu naleznete recenze na Ďábelské hry a Tichou modlitbu.

4. Hannibal Lecter - Thomas Harris


Tato série je na pomezí různých žánrů. Kromě detektivek autor zabrousí na skok i do thrillerů a hororů. Já v těchto knihách vidím ale i zmíněné detektivky. Na pozadí příběhu masového vraha Hannibala Lectera, známého pro jeho kanibalismus jsou totiž i velice zajímavé detektivní příběhy. Za mě je nejlepší Mlčení jehňátek a Červený drak. Mlčení jehňátek je podle mě u kultovní záležitostí a jako jedna z mála knih má i geniální filmové zpracování. Samozřejmě jsou v něm od knihy odchylky, ale herecké výkony, zvláště pak Anthonyho Hopkinse, jsou perfektní. Tato série není nic pro slabé povahy, ale to možná žádná z těchto. Jde o skvěle napsanou sérii a já doufám, že bude znova vydána. Do sbírky mi totiž chybí Hannibal - Zrození
.
5. Alex Cross - James Patterson


James Patterson je skvělým autorem nejen detektivek, ale i knih pro mládež, které ne vždy mají detektivní zápletku (i když i detektivky pro mládež má James Patterson na kontě - recenzi najdete tady). Série s Alexem Crossem je dlouhatánská a srovnatelná se sérii od Deavera, ale mám z ní trochu více rozporuplné pocity. Nesedla mi tolik hlavní postava a knihy mi nepřišly konzistentně kvalitní. Díl, který si ale musíte přečíst i pokud nemáte v plánu číst celou sérii (není to až tolik třeba, ale to u většiny detektivních sérií, nebudeme si lhát...) je Sběratel polibků. Když jsem tuto knihu před pár lety četla, byla jsem naprosto nadšená a mám v plánu si ji přečíst znova. Jde o jednu z nejlepších detektivek, na kterou jsem kdy narazila! Potřebujete si ji přečíst!

Jakých je vašich top 5 krimi sérií? Četli jste některou z těchto? :-)

Zdroj obrázků v článku: ČBDB!

úterý 7. srpna 2018

Pod kupolí - Stephen King | Kdo tvrdí, že největším knižním záporákem je Dolores Umbridgeová, nezná Jima Rennieho

srpna 07, 2018 2 Comments



Malé městečko odřízne od okolního světa neproniknutelná bariéra neznámého původu a obyvatelé jsou náhle ponecháni sami sobě. Ovzduší je postupně znečišťováno, zásoby se tenčí, energetické zdroje docházejí, pokusy o proražení bariéry jsou marné. Vláda státu je bez ohledu na veškeré své zdroje bezmocná a může pouze zvenčí přihlížet.
Místní radní s diktátorskými sklony si uvědomí příležitost konečně vyniknout a prokázat svému městečku dobro, samozřejmě podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Začne je řídit pevnou rukou – v této mimořádné situaci přece nemůže nic lepšího udělat, lidé silné vedení jistě ocení! Další reálie příběhu - syn radního s nádorem na mozku, ilegální výrobna drog a jediná slyšitelná radiostanice, vtloukající lidem do hlavy jen boží lásku - to jsou přísady, které působí jako katalyzátor už beztak výbušné situace. Můžeme sledovat postupný rozklad lidského společenství, kde přestávají platit pravidla civilizace. Výsledkem je mistrná studie lidské bezmoci, arogance a násilí. 

King, King, King... Ach ano. Moje literární láska. Na Pod Kupolí jsem se neskutečně těšila, měla jsem na něj zálusk už několik let, ale bylo vyprodáno. Proto jsem byla přešťastná, když jsem se dozvěděla, že se chystá dotisk. Knihu jsem si samozřejmě hned pořídila a nečekaně - už i přečetla. Jaké mám z této Kingovky dojmy?

Tak rozhodně první, co člověka na této knize upoutá je její délka. Kniha má v novém brožovaném vydání přes 1000 stran, což z ní činí opravdu tlouštíka. Pravda je však taková, že bych snesla stran klidně dvakrát tolik...

King je mistrem hororu, ale nejen toho "klasického" s upíry a jinými příšerami, ale i toho, kde jsou největšími monstry právě lidé. Pod kupolí spadá přesně do této kategorie. King zde ukazuje obrovské množství lidských charakterů a psychologických jevů. Poukazuje na to, co všechno dokáže udělat z člověka naprosté monstrum. A tady jich bylo hned několik.

King si bere do parády desítky postav. Klasicky - některé vydrží déle, některé méně, ale všechny v sobě mají něco, čím si je zapamatuje. Ať jde o něco pozitivního nebo negativního, nezapomenete na ně. Díky počtu postav je poměrně těžké určit tu hlavní a asi by se dalo říct, že pro každého to může být tak trochu někdo jiný. Nejvíc lidí se však bude přiklánět k Dalu Barbarovi, řečenému Barbiemu. Právě ten nás dějem provází asi nejvíc a sehrává v něm největší množství důležitých rolí. 
Pod kupolí pro mě je jednou z knih, kde není malých postav... Tak on to ale King prostě umí a bývá tomu tak u jeho knih často... V Pod kupolí mě to však až bylo do očí, jak měla každá postava to "něco", co bylo pro děj podstatné. Přispívá k tomu asi i to, že důležité události, které městečko postihnou, přehrává King z pohledů více zúčastněných postav, což je podle mě geniální a přináší to pro čtenáře mnohem širší obzory a větší prožitek. Tak nějak vám víc dojde, že jde o opravdové tragédie.

Záporáků je tu samozřejmě požehnaně. Jim Rennie je pro mě však tím největším záporákem s jakým jsem se kdy setkala. Kam se hrabe všemi "oplývaná" Dolores Jane Umbridgeová. Ať miluju Harryho sebevíc, postava Jima Rennieho je asi tak o sto padesát procent propracovanější než ta Umbridgeové. Velkého Jima jsem vážně nenáviděla... 

Kniha je místy opravdu brutální, ale to asi očekává každý, kdo vezme do ruky Kingovu knihu. Není v ní jediná nedůležitá stránka. King dokáže i na tisíci stranách udržet čtenáře v napětí a motivovat ho k neustálému pokračování v četbě. Kniha mě ani chvíli nenudila a hltala jsem každou stránku. 

Díky Pod kupolí jsem zjistila, že psát takhle nadšený názor na knihu je vážně těžké. Nemám co vytknout, můžu jen chválit. Do Pod kupolí jsem se prostě zamilovala. Miluji jednotlivé postavy, miluji příběh... Miluji Kinga, no. Osobně si jeho knihy rozděluji na "starší" a "novější", kdy ty starší mají trochu větší "něco". Ikonické z nich jsou pro mě Prokletí Salemu a Řbitov zvířátek. Ty patří mezi moje nejoblíbenější. Pod kupolí je sice novější King, ale má šmrnc a to "něco" ze těch starších Kingovek. Pod kupolí budu číst znovu a znovu. Nemůžu jinak než rozhodně doporučit. Všem! Chci si o knize popovídat s někým, kdo ji četl. Dávám rozhodně 100 %.

neděle 5. srpna 2018

Došel nám čas - Barbora Walterová Benešová

srpna 05, 2018 4 Comments


Lidská rasa je zhýčkaná moderní dobou, až příliš jednoduchým životem. Ale jednou se po stisknutí vypínače světlo nerozsvítí. Nejdřív nastoupí obavy a nervozita, ale po pár dnech nastává boj o holý život. Ve městě se už dál přežít nedá, veškeré pohodlí technického pokroku je pryč. Benzínky nečerpají pohonné hmoty, do supermarketů se nedováží potraviny a zásoby léků velmi rychle mizí. Provoz v nemocnicích se zastavuje. Pacienti závislí na přístrojích umírají během několika prvních hodin. Začíná rabování a lidé se zabíjejí za bílého dne pro kus chleba. Z oblohy padají letadla jako papírové vlaštovky. Obyvatelé nemají ani potuchy, co se děje. Jak rozsáhlý je výpadek elektrické energie? Tolik potřebné informace se k nim nedostanou, televize nevysílají, rádia nehlásí a mobilní sítě jsou mimo provoz. Zhýčkaná devatenáctiletá městská dívka Mariana Laurentová se ocitá v naprosto neřešitelné životní situaci. V důsledku výpadku proudu se matka nevrátí domů a ona rázem musí řešit problém, jak zachránit sebe a dva mladší sourozence. Jediné místo, které nabízí záchranu, je dědečkův statek. Ten ale leží skoro tisíc kilometrů daleko. Podaří se dětem zvládnout tak dalekou cestu? A znamená vůbec farma bezpečí pro celou rodinu?

Jsem neskutečně ráda, že mám díky blogu možnost seznamovat se více s českými autory. Tentokrát tady mám knihu již od poměrně zavedené autorky. Kniha Došel nám čas je čtvrtou knihou od Barbory Walterové Benešové. Obzvlášť dvě její předchozí knihy, které se zabývají otázkou žen v africké kultuře mě zaujaly a mám v plánu je pořídit babičce. Pro mě osobně tématicky sedí mnohem více právě Došel nám čas a já mám opravdu radost, že jsem knihu k přečtení od samotné autorky dostala, dokonce i s věnováním!

Jak můžete zjistit z anotace - jde o postapokalyptický román. Konkrétně se kniha věnuje blackoutu. Toto téma je podle mě skvělé v tom, že je opravdu reálnou hrozbou pro náš svět. Byla jsem tedy zvědavá, jak se s ním autorka popasuje. Podle mě se jí to podařilo velice realisticky a uvěřitelně a věřím, že takto by svět při takovémto problému mohl opravdu vypadat.

Hlavní hrdinka má české kořeny, ale žije v Americe, konkrétně v Chicagu. Přiznám se, že to mě trošku mrzí a kdyby se kniha odehrávala přímo tady u nás v České republice, byla bych o ždibíček radši. Vzhledem k tomu, že hlavní hrdinka však často vzpomíná na své prarodiče, kteří v České republice žijí, třeba se jednou dočkáme i pohledu na to, jak jsme s tímto problémem bojovali my, Češi. :-)

Když už jsem zde zmínila hlavní hrdinku, vrhnu se rovnou na ni. Mariana mi byla neskutečně sympatická. Chová se zodpovědně, jako správný starší sourozenec, ale má i slabší chvilky, kdy ji přemůžou emoce, což působí uvěřitelně. Všechny postavy v knize se líbily a byly mi opravdu sympatické. Líbilo se mi, jaké rodinné a případně i romantické vztahy se mezi nimi vyvíjeli a jak je katastrofa měnila. Co musím určitě vyzdvihnout ohledně hlavní hrdinky je to, že se musí vypořádávat s klasickými problémy. Téma menstruace je o hlavních hrdinek v 99 % knih prostě tabu. Zde ho však autorka zmiňuje - problémy s docházením hygienických potřeb. Podle mě je to opravdu super a potřeba, protože upřímně, nenapadlo Vás nikdy, jak to řešila Katniss v Hunger Games, nebo třeba taková Bella? Jak sakra mohl Jasper od Cullenových zvládnout chodit do školy a nevysát každou menstruující dívku, když jeden malý škrábanec na Bellině ruce zavinil neštěstí? Ale teď zpět k "Došel nám čas".

Kniha je neskutečně čtivá. Je dělená do kapitol, kdy každá se věnuje jednomu dni. Je u ní uvedené o kolikátý den katastrofy se jedná a datum. A pozor - přečtěte si knihu hned, odehrává se totiž teď v těchto dnech a to je prostě fajn zpestření. Kapitoly jsou poměrně krátké a i to přispívá k tomu, jak skvěle se kniha čte. Opravdu jde o hodně čtivý kousek, který právě třeba teď v létě, bude to pravé.

Kniha je plná akce a konfliktů, podobně jako to známe třeba z The Walking Dead a i díky tomu mě opravdu bavila. Myslím si, že pokud máte rádi knihy, filmy a seriály s tématem apokalypsy, bude se Vám kniha líbit. (Pokud se Vám líbil Červený vrch, budete určitě nadšení, jen tu nejsou zombieci a peklo na zemi způsobí něco mnohem uvěřitelnější). Najdete zde jak vraždy, tak rodinné i romantické vztahy, putování opuštěnou krajinou, občas i pár brutálnějších a nechutnějších scén. Autorka se opravdu jen tak něčeho nezalekne a nic pro ni není tabu - a to prostě k apokalypse sedí. 

Knihu rozhodně doporučuji, vážně se mi neskutečně líbila a jsem ráda, že se u českých autorů začínají objevovat i takováto témata a ne jen klasická romantika nebo třeba fantasy. Knihu hodnotím 90 % (dočetla jsem ji před několika hodinami a stále přemýšlím nad hlavní hrdinkou). Vzhledem ke konci knihy doufám, že si budeme moc přečíst o dalších osudech hlavních hrdinů! (Nebojte se, kniha ukončuje jistou životní etapu hlavních hrdinů, nejde o vyloženě otevřený konec, ale autorce dává možnost nám představit další dobrodružství postav a já upřímně doufám, že dostaneme příležitost do jejich životů znovu nahlédnout). Určitě knihu omrkněte - třeba tady na stránkách nakladatelství Brána.

Moc děkuji paní Barboře Walterové Benešové za to, že mi knihu k přečtení poskytla, byla jsem z ní opravdu nadšená! :-)