@bettypavkova

neděle 23. února 2020

Jeden z nás: Příběh o Norsku - Åsne Seierstad

února 23, 2020 4 Comments


Den, který navždy změnil tvář současné Evropy: 22. červenec 2011. Anders Behring Breivik nejprve v centru Osla odpálil nálož, jíž zabil osm lidí, a pak se převlečený za policistu a po zuby ozbrojený přesunul na ostrov Utøya, kde postupně zavraždil šedesát devět účastníků letního tábora pořádaného mládežnickou organizací sociálnědemokratické strany. To všechno z touhy po dokonalosti a čistotě – své země i sebe samého.

Vynikající reportážní román Åsne Seierstad Jeden z nás: Příběh o Norsku vypráví detailní průběh tohoto „černého dne“, nahlíží do životů mnoha postižených rodin a podrobně rozebírá nesnadné dětství i dospívání muže, z kterého se stal nejhorší masový vrah norských dějin.
Jeden z nás. Příběh o Norsku je nejen psychologická studie teroristy a jeho příprav zločinu nebývalých rozměrů, ale také dramatický „true-crime thriller“, který vás bezpochyby ohromí a od něhož se neodtrhnete.
Název této knihy není náhodný – pachatelem zrůdného činu obráceného proti celé společnosti není zfanatizovaný cizinec, nýbrž příslušník většiny, který se doposud choval jako „jeden z nás“.
Brilantní kniha Åsne Seierstad Jeden z nás. Příběh o Norsku vychází v překladu Evy Dohnálkové.

Události z červencového Norska 2011 si pamatujeme asi všichni. Byl to šok. Nejen pro Nory. I pro celou Evropu. Šlo o nevídanou brutalitu a obrovský počet mrtvých, ještě k tomu prakticky dětí. A všechny životy měl na svědomí jeden člověk. Anders Breivik.

Kolem edice Prokletých reportérů od nakladatelství Absynt jsem kroužila už dlouho. Jakobys jedla kámen mám doma už od loňských Vánoc a ještě jsem se k ní nedostala (asi se do ní pustím dnes večer...) a letos k Vánocům jsem dostala právě Jeden z nás: Příběh o Norsku. Kniha mě strašně lákala a tak jsem se do ní na svoje poměry pustila poměrně brzy. Výsledek? Jsem nadšená, což ale vzhledem k tématu zní strašně. Jenže kniha jako taková je vážně výborná...

Jde o reportážní román. Ale vůbec se slova reportážní nebojte. Pro vás to vlastně nemusí znamenat vůbec nic. Jeden z nás se čte prakticky sám. Čte se jako jakákoliv beletrie. Snad ještě lépe. Hltáte stránku za stránkou a nechcete knihu odkládat. Příběh je horší. Je nesmírně děsivý a reálný. Pokud vás ale zajímají současné dějiny, je to čtení, které by vás nemělo minout.

V současné době je téma vrahů oblíbené celkově. Ať těch sériových nebo masových. Oběma typům se ve svých dvou velmi populárních knihách věnoval například Andrej Drbohlav. Pokud patříte mezi ty, které takoví to lidé zajímají, Jeden z vás by vás nemělo minout taktéž. Jde o rozsáhlou studii o Breivikově životě, dospívání i dospělosti, o jeho osobnosti, názorech i motivech jednání. Dozvíte se spoustu věcí o soudním procesu i o tom, co Breivika k tomuto bestiálnímu činu pravděpodobně vedlo. 

V knize se však nedozvídáme pouze o vrahovi. Prostor zde mají i příběhy několika jeho obětí a o to větší dopad na čtenáře kniha má. Nejsou to "jen oběti". Jsou to lidé, mladí, dospívající lidé z masa a kostí. Se svojí minulostí, touhou a snahou. Mladí lidé, jejichž životy vyhasly naprosto nečekaně a zbytečně.

Bez jakéhokoliv zatajování (autorka je Norka) se zde ovšem dozvídáme i tom, jakých chyb se dopustily bezpečnostní složky. Jakým způsobem (ne)jednaly. Samozřejmě. Po bitvě je každý generál. 22. července 2011 však bezpečnostní složky Norska opravdu usnuly na vavřínech a dopustily se nespočtu na sebe navazujících menších chyb, díky kterým nebyly schopny zabránit nebo alespoň minimalizovat neštěstí, které se událo. 

Kniha má 580 stran, ale přečtenou ji budete mít velice rychle. Bez příkras a zbytečných emocí (vytváření emocí autorka přenechává čtenáři) jste seznámeni s jedním z nejtemnějších dní moderních evropských dějin i s jeho aktéry. Přesto, že text se čte neuvěřitelně lehce, jde o nesmírně těžké čtení. Nestává se, že bych si po čtení knihy dávala pauzu, než se vrhnu do další. Dnes udělám výjimku. Text, který do mě v rozsahu 580 stran prosakoval, ten musím tentokrát vstřebat. 

Jeden z nás je knihou, kterou byste si měli přečíst. Je varováním před nebezpečným fanatismem, zároveň je však literárním prožitkem. Zní to strašně, ale její čtení jsem si přes tíhu tématu i užívala. V brzké době mám v plánu objednat další z knih od Åsne Seierstad, která v edici Prokletí reportéři vyšla, Dvě sestry. Ta pro změnu pojednává o dvou sestrách, Norkách, původem ze Somálska, které se přidaly k ISIS. Autorka mě totiž svým stylem psaní nesmírně zaujala. Jeden z nás: Příběh o Norsku vám nesmírně doporučuji a hodnotím 100 %.

úterý 18. února 2020

V rouše beránčím - Simo Hiltunen

února 18, 2020 4 Comments


Nikdo nezůstane bez ušetřen. Šťastná rodina – tak to alespoň říkají sousedé. Ale přímo na Štědrý den zavraždí otec své děti před očima jejich matky, poté samotnou matku, a nakonec – sebe. Finský kriminální novinář Lauri Kivi začíná psát rozsáhlý článek o rodinných vraždách, který ho zavede do jeho vlastní minulosti a zdrcujícího dětství a také do života jeho dospívající dcery. Kivi má pocit, že zde se nejedná o náhodné vraždy. A má naprostou pravdu. Ale v mnohem šílenějším smyslu, než si kdy dokázal představit… V rouše beránčím je příběh o násilí, které je předáváno z generace na generaci, ale také o odpuštění.
V rouše beránčím mi nečekaně dorazila od Novinka měsíce. Šlo o lednovou novinku a já vám na ni konečně přináším své hodnocení. A bylo to teda něco!
Začala bych tím, že bych vám ráda knihu trochu zařadila. O jaký jde vlastně žánr? Pro mě totiž jde o mix severského thrilleru a drama. Takové hodně silné a depresivní rodinné drama. Kromě brutálních vražd jsou tady totiž také problémy v minulosti. Ale nečekejte žádné klišé, na které narazíte v každé druhé knize. V rouše beránčím nám totiž ukazuje opravdu silné démony.
Hezky od začátku. Ve Finsku dochází k rodinným vraždám. Otcové rodiny zabíjí své děti a manželky. Jedna z vražd se odehraje rovnou na Štědrý večer. Den, kdy by měla být rodina pospolu a šťastná... Tyto vraždy otřásají jejich okolím i rodinnými příslušníky. Proslulý novinář Lauri Kivi se věnuje právě různým kriminálním případům, a tak začne psát právě i o rodinných vraždách. Odhalí věci, které celým vyšetřováním zamávají...
Kniha je opravdu velice čtivá. Bohužel jsem neměla moc času na čtení, jinak bych ji zhltla za dva dny. Bylo to u mě přesně jako u dobrých thrillerů a detektivek. Prostě jsem nutně potřebovala vědět, kdo je vrah! Na druhou stranu pro mě bylo ale vlastně zajímavější osobní drama a minulost Lauriho. Právě hlavní hrdina, Lauri, mě neskutečně bavil. On totiž není vůbec klaďas. Spousta jeho vlastností je ve většině knih přisuzována hlavním záporákům. Lauri se se svými démony z minulosti i současnosti snaží bojovat, ale má je a má jich spousta. V  jiné knize byste ho nesnášeli, tady ho budete milovat. A nebojte. Nenajdete tady současné klišé, kdy je hlavní hrdina alkoholik. Tady jde o něco mnohem děsivějšího a temnějšího a Lauri "nebojuje" pouze s vrahem, ale i sám se sebou.
Kniha si připraví i několik "co to sakra bylo?" momentů a okamžiků, kdy vám nebude psychicky dobře. Jedno z hlavních témat knihy je totiž domácí násilí směřující od otců na děti, ale i manželky. A je ho tady spousta. Pokud neradi čtete o tom, že někdo ubližuje dítěti, asi nebude V rouše beránčím úplně pro vás. Děti si v knize bolesti zažijí až až. Otcové nejdou pro ránu pěstí daleko. Popisy však nejsou nikterak naturalistické, toho se bát rozhodně nemusíte. Celý příběh na vás dolehne spíše psychicky, než že by se vám z něj zvedal žaludek.
Nebudu pouze chválit. Kniha odstartovala perfektně, okamžitě se zde objevila vražda, o které šel Lauri psát. Jásala jsem, že to bude jedna z těch knih, kde jste jde rovnou na věc. Po úvodních scénách však přišlo pár desítek stran, které nebyly tolik svižné. Nenudily mě. To ne, ale o něco zkrátit by je šlo. Pak se ale akce kolem rodinného vraha opět rozjela a já knihu nechtěla odkládat.
Kniha je plná tajemství. Převážně těch rodinných. Je to taková rozsáhlá tragédie několika rodin, lidí... Postavy mají tajemství opravdu spoustu a čtenář je postupně odhaluje. Každá z postav tady má něco, co ji nedělá andělskou, posvátně kladnou. Některé jsou lidské, některé jsou naopak spíše děsivé a doufáte, že nikoho jako ony nikdy nepotkáte. A stejný je i hlavní hrdina. A to mě nesmírně bavilo. Konečně něco, kde není hlavní hrdina ten nejúžasnější a nejhodnější ze všech. 
V neposlední řadě musím zmínit také obálku, která se mi nesmírně líbí. Je vlastně velmi jednoduchá, ale podle mě velice působivá a rozhodně je to jedna z těch knih, po které bych v knihkupectví sáhla právě už díky obálce.
Výsledek? Jde o něco nového. Kniha propojuje různá témata, odhaluje děsivé démony a tragické osudy rodin. Autor poukazuje na důležitost rodiny ve formativním dětském věku a kam až může dítě dovézt nesprávné prostředí. Zároveň je tady ale i snaha o boj s tím špatným v člověku. V rouše beránčím se mi moc líbilo. Před čtením jsem o knize prakticky nic nevěděla a nakonec jsem byla velmi spokojená. Pokud máte rádi severské krimi a thrillery, ale jste jich už trochu přesyceni, V rouše beránčím by vás rozhodně nemělo minout. Jde o něco mezi thrillerem a velmi temným, rodinným dramatem, u kterého vám několikrát spadne brada, bude vám až trochu teskno, ale zároveň si čtení velmi užijete. V rouše beránčím hodnotím 78 %.

Moc děkuji Novinka měsíce za zaslání knihy V rouše beránčím k recenzi! :-) O knize si můžete přečíst spoustu informací i velkou ukázku tady

čtvrtek 13. února 2020

Nezlomná - Richard Askwith

února 13, 2020 1 Comments


Československo, říjen 1937. Národ ještě oplakává smrt uctívaného T. G. Masaryka, za hranicemi se rozpíná hrozivá třetí říše – a spřádá plány na útok. V tísnivé atmosféře se do východních Čech sjely obrovské davy na nejprestižnější sportovní událost země: Velkou pardubickou steeplechase. Říká se jí „ďáblův dostih“, je vyhlášená extrémně nebezpečnými překážkami i vyčerpávajícími úseky oranice a mnozí ji považují za vrcholnou zkoušku mužnosti a bojovnosti. Nacistické Německo sem opět vyslalo elitní příslušníky svých polovojenských jednotek: nelítostné důstojníky SS, kteří mají roznést na kopytech jimi opovrhované Slovany. Důstojníci československého jezdectva ani nedoufají, že by je mohli zastavit. Ale je tu ještě jedna jezdkyně – hraběnka se stříbrnými vlasy na zlaté kobylce… Příběh Laty Brandisové patří k nejpodivuhodnějším a nejinspirativnějším v dějinách sportu. Narodila se do privilegované rodiny, přesto prožila dlouhá desetiletí v bídě. Odmítla přijmout omezení, kterými tehdejší společnost svazovala ženy. Místo toho s tichou kuráží opakovaně dosáhla něčeho, co ostatní prohlašovali za nemožné. Skandál, který vypukl kolem jejího prvního pokusu ve Velké pardubické, vyvolal ohlas v celé Evropě. O deset let později se stala nadějí národa v hodině temna. A pak přišla odplata… Nezlomná je příběh o odvaze, zármutku a vzdoru v době předsudků a strachu. Hýbou jím síly – sexismus, třídní nesnášenlivost, nacionalismus –, jejichž stíny dopadají i na dnešní svět. Dominují mu excentričtí šlechtici, salonní špioni, bezhlavě riskující jezdci – a dostih tak brutální, že mnozí považují už jen účast v něm za známku šílenství. A v jeho středu stojí mimořádná hrdinka a její jedinečný vztah ke koni.

Přes deset let jsem se pohybovala (jako amatér) kolem koní. Koně miluju, stejně jako všechny zvířata, a tak mě samozřejmě nemíjela ani Velká pardubická. Legendární český dostih, který je označovaný jako ta vůbec nejtěžší steeplechase na světě. Posunula jsem se dál a Velkou pardubickou už moc nesleduji. Ale ani ji neodsuzuji. Člověk, který se kolem koní pohyboval to zná. Koně to baví. Baví je běhat i skákat, ale ty rizika tam jsou. Každopádně, díky mé koňařské minulosti, znám Latu Brandisovou. Věděla jsem, že jde o jedinou ženu, která kdy Velkou pardubickou vyhrála, ale to je tak vše. Nic jiného jsem o ní nevěděla. Když jsem se u Marušky (Maya and books) na Instagramu dozvěděla, že o Latě vyšel životopis, začala jsem o něm uvažovat. A nakonec mě tak moc nalákala, že jsem knihu hned koupila a i hned přečetla. :-)

A dámy a pánové, takhle má vypadat životopis! Nezlomná je psaná takovým stylem, že ji vnímáte snad až jako beletrii. Je čtivá a psaná jako jakýkoliv jiný příběh. A přitom jde o tvrdou realitu. Takhle by podle měl být napsaný každý životopis, aby byl přístupný široké veřejnosti. Jednotlivé události se vám před očima přehrávají jako film. A upřímně? I když jsem věděla, že v roce 1937 to byla TA Velká, stejně jsem během jejího popisu v knize doslova nedutala a byla napnutá, jestli ta Lata vážně vyhraje. :-D

Latin život nebyl jednoduchý. Narodila se roku 1895 do šlechtické rodiny. To může vypadat jako fajn start do života. On to i fajn start byl. Jenže pak přišla první světová válka, rozpad monarchie, zrušení a vlastně i jisté odmítání šlechty, jako vyšší vrstvy, která si své bohatství nezaslouží. Pak přišla ještě druhá světová válka a po ní, aby toho nebylo málo, přišla doba socialismu. Lata tedy spadá přesně do té generace, která si prošla vším špatným, co naší zemi 20. století přineslo. Osobně si takové lidi značím pojmem, který jsem tak trochu ukradla americké literatuře - ztracená generace. Je jasné, že to, že Lata pocházela ze šlechtické rodiny jí během těchto všech událostí naopak spíše přitěžovalo...
Další nevýhoda? Byla žena, která se nechtěla smířit s tím, že bude "domácí puťka". Uvědomte si, že tato žena se narodila v době, kdy jsme neměly volební právo. Dotáhla to až na vítězku Velké pardubické. A cesta to nebyla jednoduchá.

Nezlomná není pouze životopis Laty Brandisové. Její příběh je komplexně zasazen do historického kontextu, takže i z ohledem na historii je to zajímavá kniha (i když samozřejmě z pohled na dějiny je zde spíše povrchní, ale věřím, že i tak pro hodně lidí přínosný). Je to také příběh žen, emancipace, snahy dosáhnout svého. Stejně tak je to i příběh Velké pardubické. Jejího vývoje, stinných i světlých okamžiků. Tato kniha je opravdu nesmírně zajímavá, plná zajímavých informací a rozhodně není "pouze" životopisem.

Lata byla nesmírně inspirativní a silná žena, která se dokázala postavit na vlastní nohy v každém okamžiku, kdy jí okolnosti házely klacky pod nohy. Nesklonila hlavu, ale bojovala. Za sebe, za ženy, za prostý a spravedlivý život. Myslím, že Nezlomná není kniha pouze pro koňáky. Je to kniha pro každého, koho zajímají příběhy českých osobností (i těch tak trochu zapomenutých), příběhy silných žen... Já nevím, co bych Nezlomné vytýkala. Byla jsem z ní opravdu naprosto nadšená a její stránky doslova hltala. Rozhodně vám ji doporučuji, nemíjejte ji. Nezlomnou hodnotím 100 %.