@bettypavkova

čtvrtek 23. května 2019

Stephen King - Outsider

května 23, 2019 16 Comments


Když je v městském parku zavražděn jedenáctiletý chlapec, spolehliví očití svědci bez váhání označí za viníka oblíbeného trenéra Terryho Maitlanda. Důkaz DNA a otisky prstů potvrzují, že zločin byl spáchán tímto rodinou milovaným mužem. Detektiv Ralph Anderson, jehož syna Maitland také kdysi trénoval, otřesen brutálním způsobem zabití, dává příkaz zatknout podezřelého ve veřejném představení. Ale Maitland má alibi. A další pátrání potvrzuje, že ten den byl skutečně jinde. Anderson a okresní prokurátor sledují stopy, vyšetřování se přesouvá z Ohia do Texasu a začínají se objevovat děsivé odpovědi.
Stephen King opět předvádí své mistrovství a graduje příběh do téměř nesnesitelného napětí. Terry Maitland vypadá jako fajn chlapík a člověk přece nemůže být na dvou místech najednou. Nebo může?

Stephen King je můj nejoblíbenější autor. Je moje krevní skupina, žádná z jeho knih mě nezklamala. Což je vlastně hrozně těžká "výchozí pozice" pro každou další knihu, kterou od tohoto autora čtu. Sama sebe se někdy musím ptát, jak je možné, že mi každá Kingova kniha tak moc sedí. Odpověď nevím. Je to ale prostě tak, on je prostě "můj" autor. Povedlo se Kingovi udržet mé obrovské nadšení z jeho knih i v knize Outsider?

Outsider nás do svého příběhu zavádí ve chvíli, kdy dochází k zatčení Terryho Maitlanda. Trenéra mladých baseballistů, kterého má rádo celé město. To se však po zatčení změní. Zatčen je totiž z důvodného podezření z vraždy malého chlapce. A vražda je to opravdu brutální, otřese celým městem. Důkazy jasně ukazují právě na Terryho. Postupně se však objevují i důkazy, které jsou přesně opačné a dokazují, že Terry vraždu spáchat nemohl. Pro celé město už je však Terry vrah. Jak to všechno ve skutečnosti mohlo být?

Z počátku Outsider působí jako detektivka. Do poloviny knihy se objevují spíše letmé náznaky, které by čtenář neznalí Kinga nemusel vnímat jako nic "neobvyklého". Člověk, který má Kinga prokouklého však odhalí, že tyto náznaky přibližují děj do klasických kingovských kolejí a že do knihy, která vypadá na klasickou detektivku, se brzy zapojí i nějaké to nadpřirozeno.

Právě asi i díky prvotnímu rázu knihy, který se vyhýbal fantastičnu, mi kniha svým stylem připomínala sérii Pan Mercedes. Ono to asi nebude nic zvláštního, protože King do Outsidera výrazně zapojil i jednu z hrdinek této série - Holly Gibneyovou. Holly jsem měla moc ráda už právě ve zmiňované sérii a v Outsiderovi jsem si ji oblíbila ještě víc. Holly trpí OCD, celkově její život není úplně jednoduchý, ale právě to z ní dělá neskutečně zajímavou osobu. Části, ve kterých je hlavní hrdinka právě Holly a kde jsou popisovány i její myšlenky, jsou trošičku odlišené od těch ostatních a je z nich v malých náznacích právě cítit její problém s OCD a mně to přijde neskutečně zajímavé. I díky tomu jsem si Holly oblíbila ještě víc.
Když už jsem zmiňovala sérii Pan Mercedes, chtěla bych tady upozornit všechny, kteří tuto sérii ještě nečetli - přečtěte si ji před Outsiderem. Holly by vám vyzradila, jak jednotlivé díly i celá (prozatím) trilogie skončila, a to by byla škoda. :-)

Všeobecně postavy, které se v Outsiderovi vyskytovaly, byly zajímavé a sympatické. King se do Outsidera pokusil zapojit částečně i vyrovnávání se rodiny s tím, že byl manžel a otec obviněn z hrůzného činu. To, jak se najednou mění pohledy ostatních obyvatel města na tuto rodinu. Stejně tak tady byl i pohled z druhé strany. Vyrovnávání se rodiny se ztrátou malého synka. Tyto psychologičtější aspekty knihy se mi velice líbily, ale samozřejmě to není nic vyloženě neobvyklého pro Kinga.

Vražda malého chlapce byla neskutečně brutální. Její popis byl opravdu hnusný, ale to je prostě King. Musím říct, že to pro mě byl asi jeden z jeho nejdrsnějších popisů. Bylo to určitě způsobeno i tím, že v začátku knihy se objevuje několik přepisů výpovědí svědků a jedním z nich je výpověď muže, který vraždu objevil. Proto je popis takový, jaký je. Muž ho vypraví policistovi, který vede pátrání... Líbí se mi, že King s věkem prostě neubírá. Spíš jako kdyby přitvrzoval. A to je skvělé.

Outsider je novější King a je to cítit. Je to opravdu kniha ve stejném stylu, jakým napsal sérii Pan Mercedes. Závěr knihy na mě působil o něco víc, jako jeho starší kousky, než jak tomu bylo právě u zmiňované série. Pravděpodobně i to, že ji zde neustále zmiňuji vám musí ukázat to, že podobnost mezi těmito kousky opravdu shledávám. Pro mě je King jednoduše srdeční záležitostí a moc se mi líbí, že s věkem vůbec nepolevuje a píše pořád perfektní kousky. Outsider se mi vůbec nechtěl odkládat a četla jsem prakticky neustále. Srdcovky od Kinga pro mě pořád zůstávají knihy jako Prokletí Salemu, Holčička, která měla ráda Toma Gordona nebo Christina, ale Outsider za nimi nijak nepokulhává a bavil mě neskutečně.

Myslím, že (pokud opomineme vyspoilerování série Pan Mercedes, ale ona se nabízí otázka, zda bych Outsidera neměla brát jako takový vedlejší díl této série) Outsider může být vhodným kouskem i pro někoho, kdo s Kingem začíná a není třeba úplně zvyklý na knihy, kde se to hemží nadpřirozenem, protože tady se k němu čtenář dostává postupně a samotné postavy mu věřit příliš nechtějí a i díky tomu se do nich čtenář skvěle vžívá a příběh objevuje postupně s nimi. Outsider je kniha, která vám nemůže chybět v knihovně, ať jste milovník přímo Kinga, nebo vás prostě jen baví kvalitní a čtivé knihy, které spojují detektivní příběhy s nadpřirozenem a děsem. Outsider ode mě dostává 95 %.

Úplně na závěr bych chtěla ještě zmínit, že jsem moc ráda, že byla knize v českém překladu ponechaná původní obálka, protože je vážně naprosto perfektní. 


Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Outsider děkuji Nakladatelství Beta. Strašně moc si toho vážím. Dostat Kinga na recenzi byl takový můj soukromý sen a on se stal skutečností. :-) Knihu si můžete objednat například přímo tady na e-shopu nakladatelství. 

úterý 14. května 2019

Ochráním tě - Peter May

května 14, 2019 5 Comments


Peter May se v novém detektivním románu vrací do prostředí bestsellerové trilogie z ostrova Lewis.


Manželé Niamh a Ruairidh Macfarlaneovi vlastní hebridskou luxusní oděvní značku Ranish Tweed. Když se společně vypraví na služební cestu do Paříže, Niamh se nečekaně dozví o manželově poměru s ruskou módní návrhářkou a vzápětí se stane svědkem toho, jak Ruairidh i s milenkou zahyne při výbuchu bomby. Zatímco se pařížští policisté i jejich skotští kolegové pouštějí do vyšetřování, Niamh se v žalu vrací domů na ostrov Lewis.

Začne se probírat vzpomínkami na svůj život s Ruairidhem a zoufale se snaží odhalit, kdo by proti jejímu manželovi mohl něco mít. Francouzská policie mezitím vyloučí možnost teroristického útoku a místo něj se přiklání k vraždě. Hlavní podezřelé se na ostrov Lewis vydává sledovat detektivní vyšetřovatelka Sylvia Braqueová.
Jedna žena se zaobírá minulostí, druhá je ponořena do vyšetřování. Obě se však postupně přibližují k nepříteli s vražednými úmysly.

Díky literárnímu projektu Novinka měsíce se mi do rukou dostal nový román od Petera Maye. Do rukou se mi kniha Ochráním tě dostala díky dopravci se slušným zpožděním, ale nakonec jsem se jí přece jen dočkala. Těšila jsem se na ni moc, protože Peter May je hodně známým autorem detektivních příběhů... a víte co? Já se s ním díky Ochráním tě setkala poprvé!

Na úplném začátku knihy dochází k výbuchu automobilu. Sedí v něm manžel hlavní hrdinky Niamh, Ruairidh. Výbuch je fatální a pro Niamh začíná její nejhorší období v životě. Nemáš totiž tušení, kdo by mohl chtít jejímu manželovi ublížit. A dlouho případu na kloub nemůže přijít ani policie se Sylvií Braqueovou v hlavní roli.

Musím říct, že jsem nejdřív měla pocit, že kniha bude spíše průměr. Ve druhé polovině se však všechno změnilo a mně došlo, že kniha Ochráním tě je skvělá. Moje lehké počáteční rozčarování bylo způsobeno hlavně tím, že jsem opravdu očekávala detektivku. Knihu, ve které bude v hlavní roli vyšetřování. Jenže tak tomu není. Vyšetřování se objevuje spíše v menší míře, stejně tak Sylvia Braqueová. Hlavní je prožívání těžké doby z pohledu Niamh. Dozvídáme se zde spoustu informací o její (a Ruaridiho) minulosti a o jejich vztahu. Tento manželský pár podniká ve výrobě látky pod názvem Ranish Tweed. Díky tomu nás příběh lehce zavádí i do světa módy a právě výroby této luxusní látky. Co jsem očekávala a dostala bylo úžasné popisování prostředí a života na ostrově Lewis (Skotsko). Už v několika knihách mě fascinoval život na těchto ostrovech, které jsou více či méně odtržené od zbytku světa. Kniha Ochráním tě ve mně ještě více ukotvila touhu k životu právě na nějakém takovémto odlehlém ostrově. Peter May celé drsné prostředí popisuje neskutečně přitažlivě a mě opravdu fascinuje to soukromí, které takovéto ostrovy přinášejí. Nad druhou stranu je to chvilkami i děsivé, protože v případě potřeby se k Vám policie jen tak nedostane, ale to atmosféře takovéto knihy jenom přidává.

Závěr knihy mě dostal. Absolutně jsem ho nečekala, byl opravdu šokující. Na jednu stranu byl už možná trošičku překombinovaný. Ale víte co? Na mě to fungovalo a mně se to neskutečně líbilo. Závěr mě vážně dostal. V kombinaci s tím, že autor nám postupně odhaluje různé šokující události, které se odehrály v minulosti jde opravdu o napínavou a překvapující knihu.

Vzhledem k tomu, že se kniha odehrává ve Skotsku, na Ostrově Lewis je jasné, že mluva domorodců se bude lehce lišit. Původním jazykem je zde gaelština a musím říct, že pro mě jako pro Čecha byly názvy a jména v tomto jazyce poměrně oříšek. Rozhodně tedy oceňuji, že na začátku knihy (kromě krásné mapy) naleznete i slovníček s výslovností jmen a názvů. (Část příběhu se odehrává i v Paříži, takže tam najdete i výslovnost francouzských jmen, což jsem ocenila také, protože francouzsky neumím ani slovo). Někdy může být slovníček v knize spíše detailem, ale tady mi opravdu výrazně pomáhal v užívání si čtení a proto bych vám určitě doporučila ho při čtení využít. :-) Detail, který ale zmíním, protože mě na knize zaujal je to, jak mile je název knihy propojen s dějem. Někdy název knihy se samotným dějem nemá přespříliš společného, někdy se ho autor s příběhem snaží propojit až moc násilně, ale Peter May vystihl ten okamžik, když vám propojení děje s názvem dojde až po nějaké chvilce, ale hrozně mile vás to překvapí.

Překvapilo mě, jak skvěle autor kombinuje čtivost s poměrně rozsáhlými popisy a hravým jazykem. Peter May nepíše prosté věty, ale používá krásná přirovnání, která skvěle doplňují popisy ostrova, ale i celkově příběh samotný. Většina knih, které jsou psány podobným jazykem se mi nečtou tak lehce jako Ochráním tě. Z prvního setkání s Peterem Mayem jsem opravdu nadšená, protože právě způsob jakým píše mi neskutečně vyhovuje a líbí se mi. 

Už jsem zde zmínila i mapu. Musím tedy zmínit celkovou grafickou stránku románu. Obálka ve stylu tvídu, pokrytá krví... i předsádky jsou krásné. Zároveň je zde vystupující "štítek" s názvem knihy a jménem autora. Kniha mě upoutala už na první pohled a jsem ráda, že takhle krásně zpracovaný kousek mám ve své knihovně.

Přesto, že jsem si v prvních chvílích myslela, že z knihy nebudu vyloženě nadšená, opak se stal pravdou a mě nakonec Ochráním tě neskutečně překvapilo. Rozhodně doporučuji neočekávat od knihy čistokrevnou detektivku, ale spíše román, který kombinuje těžké lidské osudy se zajímavým prostředím a detektivní zápletkou, která v knize sehrává hlavní roli, ale její samotné vyšetřování je spíše vedlejší. Velmi čtivý a překvapující příběh je rozhodně tím pravým po čem sáhnout a já nelituji, že tohle byla má první kniha od Petera Maye. Určitě to nebude moje poslední kniha, kterou si od něj přečtu. Vzhledem ke vzhledu knihy Vám knihovnu bude zdobit a stejně tak poslouží i jako krásný dárek pro nějakého jiného milovníka knih, který kromě kvalitního obsahu ocení i vzhled knihy. Knize dávám 85 % a vážně jsem s ní byla spokojená!

Kniha Ochráním tě vyšla v nakladatelství Host. Kniha Ochráním tě je propagována v rámci akce Novinka měsíce. Více o akci Novinka měsíce najdete tady na jejich webu nebo tady na facebookové stránce. Moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

pátek 10. května 2019

Upřímnou soustrast - Guillaume Bailly

května 10, 2019 3 Comments


Upřímné soustrasti – nejlepší perličky ze smutečních obřadů je soubor krátkých vyprávění
zaměstnance pohřebního ústavu ve Francii. Jeho historky jsou založené na skutečných

událostech v jeho každodenní praxi, ať už při organizování, či vykonávání smutečních obřadů.
Během pohřbů se může stát spoustu nepředvídatelných věcí, zvonící telefon, obří jeřáb nebo výkřiky z otevřeného hrobu nás určitě překvapí. Rozesmutnit nás může obětavost některých příbuzných, ale i těžké osudy lidí, které denně potkáváme, aniž bychom si byli vědomi toho, co prožívají. Upřímné soustrasti jsou jízdou na tobogánu emocí, který nás často dovede k zamyšlení se nad lidskostí naší a ostatních.

Upřímnou soustrast je soubor příběhů, které spojuje téma pohřební služby. Zní to asi zvláštně, že? Ale je tomu tak. Jde o krátké příběhy, které se staly buď samotnému autorovi nebo jeho známým z branže, funebrákům.

Autor, Guillaume Bailly, se živí víc jak dvě desítky let v oblasti pohřebních služeb a za tu dobu pracoval na více než dvou tisících pohřbů. Kromě toho také přispívá na sociální sítě pro pozůstalé a informační servery pro další lidi z oboru. Je tedy celkem logické, že právě někdo s takovými zkušenostmi dostal (i když náhodou) možnost napsat knihu, která lidem tuto práci přiblíží. Zvolil k tomu formu krátkých a vtipných příběhů, které se opravdu staly.

Hned na začátek by bylo dobré varovat budoucí čtenáře. Upřímnou soustrast rozhodně není knihou pro typ lidí: "Mám rád černý humor, ale tohle už bylo moc." Příběhy v knize Upřímnou soustrast si totiž neberou servítky. Vzhledem k tomu, že téma úmrtí a posledního rozloučení je pro hodně lidí velmi citlivým tématem, je dobré zvážit, zda je tento druh humoru pro Vás. Pokud jste ten typ, který takový humor nerozhází, nebojte se do knihy Upřímnou soustrast pustit.

Některé příběhy jsou opravdu velice krátké. Jiné se natáhnou na pár stránek. Většinou v nich hlavní roli hrají pozůstalí. Je opravdu k neuvěření, jak se někteří lidé dokáží chovat. Tyto historky jsou vtipné, někdy jsem však musela kroutit očima nad chováním "truchlících". Jiné příběhy jsou o trapasech, které se povedly zaměstnancům pohřebních ústavů a ty mi seděly asi nejvíce. Některé příběhy jsou dojemnější a naopak ukazují na dobro, které se v některých lidech skrývá. Většina příběhů však staví na humornou notu a já jsem se u některých příběhů smála nahlas. Což je na člověka, který u knih projevuje emoce málokdy opravdu důkaz toho, že kniha je prostě dobrá.



Mladá žena zemřela při dopravní nehodě. Asistent pohřebního ústavu doprovázel jejího bratra při výběru rakve. ‚Co se týče vycpávek, máme několik barev a materiálů,‘ nabízí asistent. ‚Vezmu si tenhle, hedvábný.‘ ‚Bílý? Ne vždycky to vypadá dobře. Mrtvý tak nevyniká. Vaše sestra, byla hodně sinalá? Bledá?‘
Bratr málem omdlel, po chvíli se vzpamatoval a odpověděl: ‚Bledá a bíla určitě ne. Byla to moje sestra, byla černoška, tak jako já.‘
- str. 137


Kromě samotných historek se v knize občas objeví i okénko "Víte, že?", které čtenáři představí některé zajímavosti z funebráckého řemesla. Většina se jich zabývá historií slov spojených s řemeslem a vzhledem k tomu, že autor pochází z Francie a svou práci zde i vykonává, většinou se týkají právě historie slov ve francouzštině. Přesto jde o zajímavé vsuvky, které člověku i leccos předají.

Než se do knihy Upřímnou soustrast pustíte, je třeba si uvědomit její koncept. Nemůžete čekat knihu s hlubokým příběhem, která nikoho neurazí. Jde o krátké, humorné zážitky, které pro někoho mohou být kontroverzní, ale pokud jste ten typ člověka, co se vyžívá v černém humoru a sarkasmu, tohle pro vás bude trefa do černého. Já jsem se u čtení opravdu bavila. Velké plus knihy je to, že na sebe (až snad na jednu výjimku) příběhy nijak nenavazují a vzhledem k tomu, jak je kniha psaná je úplně jedno, jestli ji přečtete najednou, nebo si ji necháte ležet třeba na konferenčním stolku a ve volných chvilkách si přečtete jednu, dvě povídky. Knihu prostě můžete přečíst během jednoho dne (je fakt čtivá!), ale vadit nebude ani to, když ji budete postupně ucucávat po jednom příběhu třeba rok.

V neposlední řadě bych ráda zmínila grafickou stránku knihy. Značky, které spadají pod Knihy Dobrovský v poslední době spojuje jedno. Nádherné obálky a předsádky. Upřímnou soustrast není výjimka. Naopak se mi vzhled této knihy extrémně líbí. Ladí k tématu, zároveň je ale vtipný, možná až sarkastický. Na hřbetu knihy najdete malou můru a na předsádce malé lebky! Tyhle detaily naprosto zbožňuji.

Pokud máte chuť zasmát se absurdním situacím z prostředí, ze kterého se příliš knih neobjevuje a nebojíte se, že na Vás kniha bude "moc", rozhodně se do ní pusťte. Neočekávejte celiství příběh, ale krátké úryvky z života funebráků a budete spokojeni. Já tedy spokojená byla. Knize Upřímnou soustrast dávám 75 %

Kniha Upřímnou soustrast vyšla pod značkou Kontrast. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Upřímnou soustrast si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

úterý 7. května 2019

Malé sladké lži - Caz Frear

května 07, 2019 1 Comments


Cat Kinsellová bývala tatínkova holčička až do dne, kdy svého otce přistihla, jak flirtuje se sedmnáctiletou Maryanne ze sousedství. Když pár dní nato Maryanne beze stopy zmizí, Catin otec zapírá, že by ji znal. Od té doby se Cat tím tajemstvím užírá a jejich vztah tahle malá sladká lež navždy poznamená...


O osmnáct let později pracuje Cat jako detektiv u oddělení vražd a jejím nejnovějším případem je zavražděná žena Alice, která byla nalezena nedaleko hospody, již provozuje její otec.

Můžou spolu případy Alice a Maryanne souviset? Cat začíná vyšetřovat – ale když už se člověk noří do minulosti, zjištění se mu nemusí líbit...

Nový thriller, Malé sladké lži, od nakladatelství Cosmopolis pro mě byl velmi očekávanou novinkou. Jde o první díl nové série thrillerů s Car Kinsellovou v hlavní roli. Malé sladké lži jsem si vyhlédla už poměrně dlouho před vydáním, tudíž jsem od něj měla vysoká očekávání. Dobrých thrillerů totiž není dost.

Hlavní hrdinkou knihy je Cat Kinsellová. Pracuje na oddělení vražd v Londýně. Není však čistokrevná angličanka. Má i irské předky. V knize se dostáváme i do její minulosti, kdy je mladá dívenka, která jede s rodiči a sestrou navštívit babičku. Má velice blízký vztah s otcem, ale posupně si začíná všímat toho, že možná není tím, kým si myslela, že je. Ztratí se totiž dospívající dívka a její otec kriminalistům tvrdí, že ji neznal. Přitom je spolu Cat několikrát viděla. V současnosti Cat vyšetřuje případ zavražděné ženy... a nalezena byla nedaleko otcovy hospody. Cat o svém otci čím dál více pochybuje a jejich už takhle nalomený vztah se ještě zhoršuje.

Příběh je skvělý. Neměla jsem žádné tušení, kdo by mohl být vrahem, natož o tom,co vše by se mohlo stát. Autorka příběh opravdu zamotala, zároveň ho však rozmotávala hezky pozvolna a tak jsem se v něm jako čtenář nijak neztrácela a postupné rozuzlování zvládala bez problému sledovat. Tím, že jsem neměla vůbec žádné tušení, jak se příběh vyvine jsem byla neustále popoháněná ke čtení. Kniha se pro mě stala jednou z těch, co se nedají odložit. K neodkládání knihy jsem byla nucená i tím, že jsem si velmi oblíbila samotnou hlavní hrdinku Cat. 


Jak jsem již zmínila, velmi jsem si oblíbila hlavní hrdinku. Možná jste si také všimli, že v současných thrillerech a detektivkách je hlavní hrdina často závislí minimálně na alkoholu, nesnáší celý svět a celý svět se ho bojí. Upřímně, už mě to docela štve. Cat taková není. Cat není emočně plochá. Naopak je velmi citlivá. Zároveň je vtipná, její komentáře dokáží jednou pobavit, podruhé donutit  k zamyšlení... ano, má strašáky ve skříni, ale v tomto příběhu jsou podstatné a perfektně ho doplňují. Cat nechce být znepřátelená s každým, kolem koho projde. Naopak jí velmi záleží na rodině, má ráda své kolegy. Tohle mě neskutečně bavilo. Pro současné thrillery je Cat vlastně netypickým hlavním detektivem a za to jsem neskutečně vděčná. Právě i její osobní příběh mě velice bavil a samotné pátrání příjemně oživoval. Bavilo mě objevovat to, jaké vztahy panují v rodině Kinsellových a kdo v rodině hraje jakou roli. Rodina to není úplně obvyklá, ale jejich fungování na úrovni mezilidských vztahů je rozhodně uvěřitelné.

Cat však není jedinou postavou, která stojí za zmínku. Její kolega, Parnell, je neskutečný sympaťák, velice hodný člověk a pro Cat je jistou otcovskou autoritou, která jí jistou formou nahrazuje její komplikovaný vztah s otcem. Další výraznou (a výbornou) postavou je Kate Steelová. Velitelka okrsku, která je neskutečně vtipná, rázná. Zároveň  je i citlivá a svůj tým se nesnaží potopit, naopak je vůči Cat velice starostlivá. Jde o výraznou a silnou ženskou postavu. Mezi policisty celkově panují dobré vztahy a to je další věc, která se mi na knize tolik líbí. Chovají se k sobě slušně, jako normální lidé. Jejich vztahy nejsou zbytečně vyhrocené. Fungují jako tým, nedělají si naschvály. Další poměrně netypická věc pro současné thrillery a já to velmi oceňuji.

Malé  sladké lži jsou velmi čtivým thrillerem. Autorka píše čtivě, zároveň ale s příběhem vyloženě nespěchá. I díky počtu stran (zhruba 420) dává čtenáři prostor přilnout k postavám a zároveň k promýšlení příběhu. Jde o ten případ thrilleru, kde budete během čtení několikrát měnit své teorie o pachateli a nakonec budete stejně úplně vedle, protože se objeví další stopa, která vším opět zamíchá. Do příběhu jsou zároveň vloženy různé drobnosti, které mi čtení zpříjemňovaly. Jak třeba to, že vyšetřovatelé neignorují sociální sítě, tak ale i různé chytré "easter eggy". (Ano, dokážu tenhle výraz použít i vůči knize :-D). Jde o thriller ze současnosti, který pracuje opravdu se vším, co naše doba přináší.

Současné bestsellerové thrillery jsou většinou hodně jednoduché, možná až povrchní, extrémně čtivé... Malé sladké lži splňují vysokou čtivost, ale příběh je složitější, zajímavější i originálnější. Myslím si, že Malé sladké lži zaujmou široký záběr čtenářů. Ocení je jak "lovci bestsellerů", ale zároveň uspokojí i náročnější čtenáře, kteří jsou zběhlí s odhalováním zápletek stovky stran dopředu. Jde o první díl série, v originále vyšel už i díl druhý a já se nemůžu dočkat, až vyjde i v českém překladu. Mám totiž novou oblíbenou thrillerovou sérii. Malé sladké lži nesmíte minout. Dávám jim 95 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Malé sladké lži děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada, kde si můžete i prolistovat několik prvních stran knihy! :-)

pátek 3. května 2019

Dívky z Roanoke - Amy Engel

května 03, 2019 3 Comments


Patnáctiletá Lane má za sebou smutné dospívání s matkou, která spáchala sebevraždu, a poprvé v životě se vydává mimo New York, do odlehlých oblastí venkovského Kansasu – odjíždí do Roanoke House, kde na ni čeká chladná babička Lilian a charismatický dědeček Yates, ale také stejně stará sestřenice Allegra. Pozná tak nejen svou širší rodinu ale také její tajemnou a konečně i děsivou minulost. Všechny dívky z Roanoke jsou krásné a zdá se, že mají všechno. Ale spojuje je temné tajemství, o kterém se nesmí mluvit. Když ho poznají, utečou – nebo zemřou.

Dívky z Roanoke jsou novinkou od nakladatelství Beta-Dobrovský, která mě zaujala jak svoji obálkou tak anotací. Anotace na mě působila velmi tajuplně a tak jsem byla velmi zvědavá, co přinese samotný příběh.

Anotace je opravdu tajemná a neprozradí příliš mnoho. A já Vám toho o samotném příběhu příliš prozradit také nechci. Proč? Protože jedno z hlavních témat, které se v něm řeší je šokující. Kniha je rozhodně kontroverzní a myslím, že právě svým tématem hodně lidí velmi překvapí, možná až znechutí... prostě šokuje. A o to autorce rozhodně šlo. Toto téma Vám dojde po pár desítkách stran, autorka se ho nijak nesnaží zatajovat jako závěrečný zvrat, ale rozhodně si myslím, že bude nejlepší, když se k němu dostanete sami čtením a ne tak, že Vám ho někdo prozradí. Já Vám tudíž sama k příběhu neřeknu přespříliš.

Příběh se odehrává ve dvou časových liniích. Jsou pojmenované jako "Tehdy" a "Teď". Tehdy je v době, kdy je hlavní hrdince, Lane, patnáct let a jde žít ke svým prarodičům do Raonoke. Dům je sám o sobě možná až děsivý, hlavně je ale velice atmosferický. Působí na samotné obyvatele, ale působil i na mě jako na čtenáře. Lane se do Roanoke stěhuje kvůli sebevraždě své matky, se kterou neměla nikterak vřelý vztah. Potkává zde stejně starou sestřenici Allegru a stanou se z nich na jedno léto velké přítelkyně. V částech, které se odehrávají v přítomnosti se Lane do Roanoke vrací po letech. Důvod jejího návratu je ten, že Allegra zmizela. Postupně se dozvídáme to, že osudy dívek z Roanoke nebyly nikdy úplně dobré a také to, že kolem tohoto rodu je spousta tajemství a záhad.

Dívky z Roanoke se skvěle čtou. Je to jedna z těch knih, kde přečtete sto stran, aniž byste věděli jak. Další skvělá věc na nich je ta, že si velmi oblíbíte postavy. Žádná z postav v knize není čistě kladná, i když se tak může nejprve jevit. V kapitolách z minulosti jde o dospívající,kteří si užívají života prakticky bez hranic. Přispívá tomu i jejich temná minulost. V současnosti jsou to zase lidé, snažící se se svou minulostí vyrovnat. Kromě Lane a Allegry se zde setkáváme s postavami dalšími, některé sehrávají roli větší, některé menší, ale není jich zde přehnané množství. V opravdu menších "rolích" se zde objevují další Laniny a Allegřiny příbuzné. U nich jsem velmi ocenila, že na samotném začátku knihy je rodokmen, díky kterému jsem si vždy ujasnila, o kterou z dívek přesně se jedná. Kromě těchto postav je zde i postava, kterou bych nazvala klidně i ďáblem. Dolores Jane Umbridgeová je proti této postavě hotový andílek...

Kniha na mě působila opravdu atmosfericky. To se mi na ní líbilo snad úplně nejvíce. Dům, ale i prostředí ve kterém se postavy pohybovaly ve mně dokázaly vyvolat emoce. U knih, ve kterých se střídá minulost a současnost mě často jedna z časových linek baví výrazně více. V této knize mě bavily obě dějové linky stejně, což je skvělé. Nejde o nepředvídatelný příběh. Rozuzlení zápletky Vás možná během čtení napadne, ale stále Vás bude kupředu hnát to, jestli je to opravdu pravda a jak se k rozuzlení postaví všechny postavy. Pro mě byl tento thriller vystaven z velké části na tajemné atmosféře a ději plném tajemství a čtení jsem si velmi užívala a byla opravdu zvědavá, zda jsou moje odhady správné.

Dívky z Roanoke jsou podle mě nadprůměrný thriller s kontroverzním a originálním námětem, postavami, které si oblíbíte, nádhernou obálkou a s úžasnou atmosférou. Pokud máte thrillery a všeobecně příběhy plné tajemství rádi, Dívky z Roanoke by Vás neměly minout. Knihu Vám rozhodně doporučuji a hodnotím ji 75 %. 

PS: Roanoke byla kolonie v Severní Americe, ze které nevysvětlitelně zmizeli kolem roku 1587 osadníci. Jestlipak má název Roanoke a "utíkající" dívky s touto záhadou něco společného? :-)

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Dívky z Roanoke děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

středa 1. května 2019

Atlas duchů a příšer - Federica Magrin, Laura Brenilla

května 01, 2019 3 Comments


„Budete potřebovat veškerou svou odvahu a nejspíš i špetku šílenství, abyste mohli bo­jovat s pomstychtivými duchy, nepokojný­mi přízraky a těmi nejhrozivějšími netvory. Na konci tohoto neuvěřitelného dobrodruž­ství však budete moci hrdě prohlásit, že jste se utkali s každou nestvůrou na světě a stali se tak profesionálními lovci příšer!“

Tak praví Van Helsing, nejobávanější lovec příšer, duchů a upírů! 

Už jako malou mě bavily strašidelné věci. Milovala jsem dětské "horory", dokonce jsem měla i takový malý atlas strašidel. Co se knih týče, měla jsem prostě pro strach uděláno už jako malá. Pravděpodobně už tehdy se ve mně projevilo počáteční nadšení pro žánr horor, které přetrvává do dnes. Když jsem uviděla, že u Knihy Dobrovský bude v edici Omega vycházet Atlas duchů a příšer, nutně jsem ho potřebovala. Takových příruček, jak se popasovat s monstry totiž není nikdy dost.

Atlas duchů a příšer je primárně samozřejmě knihou pro děti. Upřímně si ale myslím, že si v něm najdou své i dospělí. Já jsem se v něm dokonce dozvěděla i nějaké nové informace, což by mě nikdy nenapadlo, že se při čtení dětské knihy může stát.


Atlasem čtenáře provádí Van Helsing. Legendární lovec příšer, kterého můžete znát i z filmu. Na začátku atlasu má úvodní slovo a následně provází atlasem a dává nejrůznější tipy. Atlas je rozdělen do jedenácti částí. Evropa, Mytologie (bájné příšery Řecka), Střední východ, Asie, Afrika, Severní Amerika, Střední a Jižní Amerika a Austrálie. Před každou z těchto částí se nachází mapa, na které jsou jednotlivé příšery této oblasti zakresleny. Dále se zde nachází "speciální" části, zaměřující se na vodní příšery a slavné duchy.
Po mapách následují rozepsané informace o každé příšeře a její ilustrace. U většiny příšer se tedy dozvíte základní informace o jejich vzhledu a povaze, místo výskytu, ale i třeba to, jak je nejsnadněji porazit. V knize se kromě samotných příšer objevují třeba i domy, hřbitovy a podobná místa, kde se vykytuje větší množství příšer - většinou duchů.

Jak jsem již řekla, jde o knihu, která cílí na děti. Informací je dle mého akorát. Samozřejmě z hlediska dospělého čtenáře bych mohla vyžadovat informací znatelně více, ale vzhledem k cílové skupině si myslím, že je přísun informací opravdu adekvátní. Jde o takový lexikon se základními údaji. Zároveň je celý atlas doplněný nádhernými ilustracemi, které rozhodně nejsou v běžném stylu, ale k tématu příšer mi seděly. Jsou krásně barevné a myslím si, že děti zaujmou (mě teda zaujaly rozhodně).
Kniha je velkoformátová a tak dává ilustracím opravdu velký prostor. Ideální je číst ji v leže na břiše. :-)


Jak jsem již zmínila na začátku příspěvku, dozvěděla jsem se z knihy i ve svém věku nějaké informace. Příšery se opravdu váží k pověrám, které se na daném území tradují. Nejde tedy o nově vymyšlená strašidla. (Z České republiky se zde objevuje například Golem.) Opravdu jsem netušila, jaké zajímavé příšery mají třeba v Austrálii. Zároveň velmi oceňuji kategorii Mytologie. Nejsem znalec Řecké mytologie. Je to ostuda, ale je to tak. Nikdy jsem k ní netíhla. Proto pro mě informace o těchto známých mýtických tvorech byly přínosem. V neposlední řadě je skvělé, že u některých příšer je poznámka o tom, v jakých nejznámějších knihách se vyskytly.

Atlas duchů a příšer je prostě super. Moc jsem si jeho čtení užívala. Samozřejmě jsem si užívala i prohlížení ilustrací, protože jsou nádherné a nekonvenční. Myslím si, že tato velká kniha je i skvělým dárkem pro každého čtenáře, který má pro strach uděláno. Forma "příručky" od Van Helsinga, která má napomáhat v boji proti příšerám je podle mě skvělá. Opravdu jde o krásnou knihu, která potěší nejen děti, ale i dospělé. Doporučuji a dávám 90 %.

Kniha Atlas duchů a příšer vyšla pod značkou Edice knihy Omega. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Atlas duchů a příšer si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu!