@bettypavkova

pondělí 11. února 2019

Růženky - Stephen King, Owen King

února 11, 2019 6 Comments


V budoucnosti, tak blízké a skutečné, že se může odehrávat v tomto okamžiku, se stane něco podivného. Když ženy usnou, obalí se jemnými sítěmi a znehybní, takže připomínají kokon. Pokud je někdo probudí, nebo se pokusí protrhnout síť zahalující jejich tělo, ženy se rozzuří a reagují nesmírně násilnicky. A když spí, odebírají se kamsi do neznáma... Muži v našem světě zůstali opuštění a musejí si nějak poradit sami. Avšak jedna žena, záhadná Evie, je vůči spavé nemoci imunní. Je ta nemoc požehnání nebo kletba? Je Evie medicínskou anomálií, kterou je třeba studovat, nebo je to démon, kterého je třeba zabít? Děj Růženek je zasazený do malého městečka v zákoutí Apalačských hor, v němž se nachází ženská věznice, a ta v tomto provokativním a strhujícím románu, který napsal Stephen King spolu se svým synem Owenem, sehraje zásadní roli.

Můj milovaný mistr King! Na Růženky, které napsal společně s jedním ze svých synů (Owenem), jsem se neskutečně těšila. Anotace zní prostě skvěle. Všechny ženy na Zemi usnou zabalené v kokonu a jejich probuzení mívá tragické následky ne pro ženy. Ani mi v prvních chvíli nedošlo, že v ději se prostě musí alespoň částečně objevit mé oblíbené postapo. Jak by asi vypadal svět bez žen? Kingové se nám to v Růženkách pokusí trochu přiblížit.

To, že jde o kooperaci mezi dvěma Kingy je podle mě obrovský trhák a osobně jsem byla velice zvědavá, jak bude tato kombinace vypadat. Trochu jsem se bála hodně výrazných rozdílů ve stylu psaní, kterém by se zde teoreticky mohly střídat, ale také toho, že kniha bude až přespříliš velkým odklonem od Kingovi klasické tvorby (což u něj ovšem obvykle dopadá dobře... ale nikdy nevíte!). Přiznám se bez mučení, že jsem během čtení nerozeznala, co psal tatík a co spal syn. Mám jediné podezření na Owenova místa. Nebudu je zde konkretizovat, protože nechci nikomu nic vyspoilerovat. Ti, co četli však pochopí. Naše podle mě psal právě Owen. 

Kdo má s Kingem zkušenosti tak ví, že se Král prostě rád rozepisuje. Nezřídka kdy mu ujede ruka i na dobrých sto stran. Je celkem ke kupodivu, že ve spolupráci s Owenem se podařilo udržet počet stran Růženek zhruba na šesti stech stranách. Přesto musím i jako milovník Kinga přiznat, že chvilkami se děj prostě vleče trochu víc, než by musel. Pořád je to ale King a pro mě i ty "rozvleklejší" pasáže nebyly nudné a nebyly něčím, co by mi prožitek z knihy příliš kazilo. 

Co na Kingovi miluji a co se ukazuje právě i v Růženkách, je obrovské množství postav, se kterými mistr rozehrává rošádu. Baví mě, že i po tolika desítkách knih a stovkách (možná i tisících) postav dokáže psát stále rozličné charaktery. Nejdůležitější je to, že v rámci jedné knihy se Vám postavy plést nebudou a vy se prostě nebudete ztrácet v tom, kdo že se to právě opětovně objevil na scéně. Nezalekněte se tedy seznamu postav na začátku knihy. Je obsáhlý, ale potřebovat ho během čtení nebudete.

Růženky na mě celkově chvilkami působily tak trochu jako "óda na mistrova starší díla". V knize najdete stopy starších Kingových kousků. Od Zelené míle po Pod kupolí. Někomu by to mohlo vadit. Někdo by to dokonce mohl nazvat jako vykrádání sám sebe, ale mně to spíš přijde jako pocta minulosti. Starší prvky, kterých jsem si v Růženkách všimla byly všechny moje oblíbené, takže na mě tohle prostě funguje.

Růženky jsou takový starý dobrý Stephen King v moderním kabátku, který jim navlékl možná právě Owen. Děj příjemně plyne i když se v něm setkáte s pár odbočkami. Najdete zde pár vážně "kingovsky" brutálních scén, ale zároveň nejsou tentokrát tím hlavním, co se v knize bude objevovat. Setkáte se zde také s tématem mezilidských vztahů, srovnáváním s možnou ztrátou blízkých, ale hlavně s tématem síly žen. Představy světa bez žen, které Kingovi vykreslili na stranách Růženek jsou hodné zamyšlení. Dost možná se na nich opravdu objevují střípky pravdy. Poklona "starým Kingovkám"? Poklona ženskému pokolení? To je to, co jsem v knize vnímala velice silně. V kombinaci se skvělými postavami a brilantním stylem psaní jde o skvělou knihu. Růženky se asi nezařadí mezi moje nejoblíbenější kousky od tatíka Kinga, ale přesto je musím hodnotit 95 %, protože čtení je to skvělé. 

pátek 8. února 2019

Série Perfekcionistky - Sara Shepard

února 08, 2019 10 Comments


Perfektní neznamená být slušná
Pětice dívek má zato, že nemají nic společného... Až jednoho dne zjistí, že všechny svorně nesnášejí bohatého neomaleného kluka jménem Nolan. Každé z nich totiž ublížil. A tak naplánují dokonalou vraždu - hypotetickou vraždu, pochopitelně... Jenže se jednoho rána probudí a zjistí, že se jejich sen stal skutečností. Nolan byl zabit - přesně tím způsobem, jaký vymyslely. Potíž je v tom, že ony v tom prsty nemají. Tak kdo? Dívky se okamžitě stávají hlavními podezřelými. Nezbývá jim, než najít pravého vraha dřív, než jejich dokonalé životy skončí - navždycky.

Někdy koncem roku mě spolužačka upozornila, že se v Levných knihách dají koupit oba dva díly Perfekcionistek od Sary Shepardové. No, zajásala jsem a hned pro ně utíkala. Měla jsem na ně totiž zálusk už nějakou dobu a za 69,- korun za díl? To jsem je tam prostě nemohla nechat. Nakonec jsem je dala mamce a ta mi je dala pod stromeček a já se na ně relativně brzy vrhla. Jak se mi série Perfekcionistek líbila? To se dozvíte v dnešním článku.

Saru Shepardovou pravděpodobně znáte díky sérii Roztomilé malé lhářky, která se stala předlouhou stejnojmenného seriálu. Seriál jsem viděla celý. Slyšela jsem, že konečná zápletka odpovídá té v knize. Rozuzlení této série pro mě tedy bylo zklamání. Z knih jsem četla pouze díl první a až tak skvělý mi nepřišel. Hlavně mě odradilo, že série má šestnáct dílů. To je na mě prostě moc. Jsem tedy neskutečně ráda, že Perfekcionistky jsou pouze dualogií. Pořád si ale myslím, že místo dvou dvě stě padesáti stránkových knih mohla být jedna o něco tlustší a stačilo by to. Dva díly jsou přesto fajn číslo, takže se být nemusíte.

Pokud znáte Roztomilé malé lhářky, budete si u Perfekcionistek připadat hodně zkušeně. Sara Shepard prostě píše podobná témata. Bohaté dívky, luxusní čtvrti, jejich vztahy a v neposlední řadě nějaká záhada, nejlépe vraždička. Tenhle mix mě ale baví, takže spokojenost se dostavila. Co se jednotlivých postav týče, jsou sympatické, ale nečekejte nic světoborného. Rozhodně nejde o extrémně originální charaktery, které by byly propracované do hloubky a nějak výrazně se vyvíjely. Stejně tak je to se vztahy mezi postavami. Není to něco, co by Vás překvapovalo, dost možná už jste to někde četli a viděli. Série mě přesto hodně bavila. Možná se teď divíte proč.

Odpověď je jednoduchá. Hlavní zápletka a odhalení vraha Vás ohromí. Osobně jsem nečetla nic podobného a byla jsem vážně překvapená z toho, jak se věci nakonec měly. Neříkám, že taková zápletka nebyla před Perfekcionistkami vymyšlena, ale já se s ní nesetkala a proto jsem byla tak šokovaná a nadšená. Jeden z těch případů, kdy si u čtení knihy řeknete: "Co to sakra?!".

Perfekcionistky se strašně dobře čtou. Stránky mizí skoro samy a zároveň to není nic extra náročného na přemýšlení. Když jsem po knihách sahala, potřebovala jsem něco nenáročného a odpočinkového. Perfekcionistky byly ideální volbou. Pokud máte jednou za čas rádi takové ty americké "teen" filmy a chtěli byste si něco podobného i přečíst, Perfekcionistky jsou skvělou volbou. Přesto, že jsou odpočinkové, doporučuji však číst pozorně. Po rozuzlení zápletky si budete chtít zrekapitulovat, co všechno se dělo a nedělo!

Perfekcionistkám byste měli věnovat pozornost. Podle mě je to skvělý young adult thriller, který byste měli vyzkoušet. Celou sérii hodnotím 75 %.

pátek 1. února 2019

"Pětka" - Pět největších knižních zklamání roku 2018

února 01, 2019 14 Comments
Největší zklamání nemusí být mermomocí špatné knihy. Může jít i o knihy, které nakonec dostaly třeba čtyry hvězdy. Problém byl ale ten, že díky všeobecnému nadšení, nebo čistě podle mých očekávání prostě propadly. Společné mají tyto knihy jedno. Moje velká očekávání a ještě větší zklamání.
Pět největších zklamání, které jsem v roce 2018 přečetla na Vás čekají v dnešním článku.


5. Ostrov lhářů - E. Lockhart

Ostrov lhářů mi ohromě doporučovala moje spolužačka. Kniha mě vlastně docela zaujala i podle anotace. Už tím, jak je napsána působí lehce zmateně. A hlavně slibuje spoustu lží. Proč ne. Kniha má taky nádhernou obálku, takže jsem usoudila, že jí šanci dám.
Četla se vážně dobře. Jenže tak moc až už je to podle mě na škodu. Ostrov lhářů je napsaný neskutečně jednoduše, ale vážně až moc.
Příběh stojí vlastně pouze na obrovském zvratu a překvapení, které přináší na úplný závěr. Což by fungovat mohlo a mohlo by to být i skvělé. Jenže mně něco na tento způsob napadlo v první třetině knihy a čím dál víc jsem se v tom utvrzovala.
Díky jednoduchosti a strohosti, kterou je kniha psaná jsem se ani nedokázala sžít s postavami, jejich osudy mi byly prostě jedno. A to je na knize asi to nejhorší... Recenze k přečtení zde.

4. Skleněný trůn - Sarah J. Maas

Skleněný trůn je ten případ, kdy má kniha čtyři hvězdičky, ale ve finále to pro mě bylo poměrně zklamání. Kniha to není špatná. Líbí se mi koncept "soutěže". Na můj vkus byl však přílišně zkrácen a bylo v něm přeskakováno.
U Skleněného trůnu zklamání pramení hlavně z důvodu, že ho všichni neskutečně vyzdvihovali a tvrdili, že jde o lepší čtení než série s Dvory, kterou miluju. 
Pro mě se tak prostě nestalo. Hlavní důvod je asi ten, že mi prostě neseděly postavy. Až na jednu výjimku mi byly poměrně ukradené, včetně hrdinky hlavní. Byla mi sympatická, ale že bych se bála její smrti? To vážně ne. To je oproti Dvorům, které miluji hlavně právě díky postavám poměrně velký šok.
Jsem ráda, že jsem od S.J. Maasové začala právě Dvory a ne Trůnem. Obávám se, že na pokračování této série se v nejbližší době nevrhnu. Recenzi (poměrně pochvalnou), najdete tady.

3. Oko za oko - Jenny Han, Siobhan Vivian

Oko za oko je první díl série, která v YA sféře schytávala také velice kladné recenze (i když mi přijde, že její objevování se mezi lidmi poměrně rychle vyšumělo). Zaujala mě několika věcmi. Povrchní - obálka. Hlubší - anotace, kvůli které člověk očekává něco ve stylu Pretty Little Liars a jedna z autorek - Jenny Han, která je autorkou slavné série "Všem klukům...". 
Kniha pracuje s tématem šikany, ublíženosti a pomsty. Dívky jsou ublížené hodně. Ale jejich reakce mi přišly neskutečně přehnané. S tématem šikany je určitě dobré pracovat, ale poukazovat na takovéto přehnané reakce jako na "logické vyústění situace" mi až tak dobré nepřijde. Kniha se hodně podobá třeba prvnímu dílu Perfekcionistek a tam mi jednání dívek přijde mnohem víc odůvodnitelné.
Recenzi najdete tady.

2. Renegáti - Marissa Meyer

Renegáti jsou dalším neskutečně vychvalovaným kousek. Slibují nářez v podobě akčních superhrdinů s originálními vlastnostmi.
No. Ne. Kniha pro mě byla zklamáním i díky tomu, že Měsíční kroniky od Marissy Meyerové mi přijdou naprosto skvělé. Možná tady nastává podobný problém jako u Trůnu. Prostě postavy tady byly ploché a nesympatické. Děj mi akční nepřišel skoro vůbec, což je u superhrdinů celkem problém.
Obálka je krásná, ale jinak jsem ke knize nepřilnula. Úplný konec přinesl jeden zvrat. Během četby jsem s ním chvíli koketovala, ale zavrhla ho. Na konec se stal. Díky němu možná někdy pokračování zkusím. Podle mě je kniha však hlavně o politickém pletichaření a 300 opravdu nudných stranách, což je při celkovém počtu 500 celkem smutné. Recenze zde.


1. Trhlina - Jozef Karika

Trhlina patří mezi nejopěvovanější knihy předloňského/loňského roku. Je řazená mezi horory a o to překvapivější to pro mě bylo. Já jako milovník hororů dlouho neváhala a po knize sáhla. 
Místo hororu se konal spíš horor během čtení. Tohle byl za mě vážně propadák. Nechápu ocenění, které kniha získala a nechápu to, že ji všichni tak opěvují. Napadá mě, že to může být leda tím, že se stala naprostým mainstreamem a díky tomu ji opěvují lidé, kteří horory normálně nečtou.
Nejděsivější na knize byl absolutně nesympatický vypravěč. Tři čtvrtě knihy se nedělo prakticky nic a to co se dělo bylo těžce neoriginální. Mně tohle prostě nesedlo. Přitom všechny Karikovi knihy zní podle anotací děsně zajímavě, ale po tomto zážitku se mi do nich prostě vůbec nechce. Recenze tady.

Co vy? Jaké knihy, které jste loni přečetli Vás zklamaly? :-)