@bettypavkova

neděle 28. dubna 2019

Jasno lepo podstín zhyna - Sara Baum

dubna 28, 2019 11 Comments



Pozoruhodný titul úspěšné prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou názvů čtyř ročních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku na pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa, rychle k němu přilne a poprvé v životě pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti…

Na Jasno lepo podstín zhyna jsem měla zálusk už nějakou chvíli. Pořád jsem ho ale odkládala. Nedávno jsem si ale všimla, že z eshopů začíná pomalu mizet a to jsem nemohla riskovat a musela jsem si ji objednat. Nakonec jsem se do ní pustila hned ten den, co přišla. A nelituju tohohle nákupu ani za nic, protože tohle byla DOKONALOST!

Příběh Raye, kterému je padesát sedm a psa, Jednooka, kterého si jednoho dne adoptuje. Oba dva hrdiny si nejde nezamilovat. Ray je popisovaný jako podivín, ale já bych ho podivínem nenazývala. Pro mě to byl nepochopený, ale neskutečně citlivý a inteligentní člověk, který žil na okraji společnosti - částečně chtěně, částečně nechtěně. Jednooko byl prostě Jednooko, prostě pes, pes svéráz. Kvůli své minulosti je Jednooko agresivní a dostává tak sebe a svého pána do nepříjemných situací. O to nepříjemnějších, protože Ray se bojí konfrontace s lidmi.

Sara Baum píše nádherně. Kniha se mi četla strašně krásně, zároveň jsem u ní ale přemýšlela a byla neskutečně zvědavá, jak celý příběh skončí. Autorka je umělkyně, výtvarnice, a je to z knihy poznat. Vyžívá se v popisování barev předmětů nebo přírody. Celý příběh (kromě prologu a epilogu) je monolog Raye k jeho kamarádovi - Jednookovi. A je dojemný, ale zároveň realistický, místy možná až naturalistický. Ray Jednookovi popisuje, co vidí. Popisuje rostliny, zvířata, celkové prostředí. Autorka nejen tyto popisy píše poeticky, používá barvitá přirovnání... a mě to ohromě bavilo.

Rayovi myšlenky a celkově jednání s Jednookem jsou nádherné. Od úplného začátku po úplný konec. Příběh je o nalezení přátelství, které je možná pro samotné protagonisty překvapením. Je o budování vztahu mezi týraným psem a osamělým člověkem. Je ale také o krásách přírody. O vztahu lidí k přírodě. O životě v jistém souladu s ní.

Jasno lepo podstín zhyna je nádhernou poetickou knihou, která je plná citů i pocitů. K "podivínovi" si vybudujete neskutečně silný vztah. Možná v něm najdete i kousek sebe, protože mně se to podařilo. Budete se smát, budete brečet, budete chtít vynadat všem nespravedlivým... a v neposlední řadě, budete chtít odjet do neznáma. Jen s vaším čtyřnohým kamarádem.

Jasno lepo podstín zhyna se pro mě okamžitě zařadil mezi ty nejlepší knihy, co jsem kdy četla. Nejen nejlepší, ale rozhodně i nejkvalitnější. Autorka se mi trefila do noty jak "psím a podivínským" tématem, tak nádhernými popis přírody. K tomu všemu se kniha i velice nádherně čte. Pro mě číst Jasno lepo podstín zhyna? To byla prostě pohádka a doporučuji vám si ji rychle sehnat. Začíná být pomalu vyprodaná, už ji neseženete úplně všude. Pokud na ni ale narazíte, neváhejte. Je to nádhera. Dávám 100 % a určitě jsem ji nečetla naposledy.

středa 24. dubna 2019

Zlatý dům - Natasha Solomons

dubna 24, 2019 2 Comments


Strhující rodinná sága volně inspirovaná osudy Rothschildů.


Goldbaumovi jsou nejbohatší a nejvlivnější židovská rodina své doby. Na rodinných setkáních se vypráví příběh, jak zakladatel rodinné tradice rozeslal pět svých synů z ghetta do pěti velkých evropských měst, aby tam založili bankovní domy. O několik generací později je pět větví rodiny pevně zakotveno v Anglii, Francii, Německu, Švýcarsku a Rakousko-Uhersku a zvažují založení nové pobočky v Americe. Ale píše se rok 1912, a přestože to tak ještě nevypadá, Evropa nezadržitelně směřuje k válce, která nakonec postaví jednotlivé větve Goldbaumů na opačné strany pomyslné barikády.

Když se kniha Zlatý dům objevila mezi novinkami nakladatelství Beta, byla jsem nadšená. Anotace totiž slibuje rodinnou ságu. A rodinné ságy já zbožňuju. Baví mě sledovat osudy členů rodiny a jejich příběhy mě často dočista pohltí. Podařilo se to i Natashe Solomons v knize Zlatý dům?

Příběh o bohaté židovské rodině Goldbaumů Vás nejprve zavede do roku 1911, do Vídně. Hlavní hrdinka je Greta, mladá dívka, která se musí provdat. Podle tradic za příbuzného z rodu Goldbaumů, kteří jsou rozeseti po celém světě, kde vedou jednotlivé Goldbaumovic banky. Greta má být provdána za Alberta. Mladšího syna Goldbaumových z Británie. Kromě Grety sledujeme jejího bratra Otta, bratrance Henriho... Greta je však postavou stěžejní.

Goldbaumové jsou bohatý židovský rod, který se rozutekl do celého světa. Díky jejich bohatství se v knize přenášíme do vyšší společnosti a života v luxusu. Autorka krásně popisuje luxusní sídla, ve kterých se Greta pohybuje. Později se dočkáváme pestrých popisů zahrad, které v Gretině životě taktéž sehrávají výraznou roli.
Autorka si s popisy opravdu hraje a to je jedna z věcí, která mi na knize učarovala. Nemusíte se bát zdlouhavých popisů, které Vás unudí k smrti. To vůbec ne. Natasha Solomons dokázala vystihnout ten kouzelný moment, kdy bohaté popisy úžasně doplňují příběh a napomáhají vykreslovat jeho atmosféru, zároveň však nenudí a nezpomalují děj.

Kniha se celkově velmi dobře čte. Určitě tomu napomáhá i to, že od samého začátku se Gretin příběh začne rozvíjet na plné obrátky. Nejprve je Vám líto, jaký osud ji vzhledem k jejímu postavení čeká. Po pár kapitolách Vám zase dojde, že ten osud, který jste jí tolik nepřáli, není až tak hrozný, jak být mohl, a dokonce začíná vypadat nadějeplně a Vy si říkáte, že Greta možná trochu přehání. Tím ale nechci říct, že je Greta nesympatická postava. Mě si získala (nejen ona, ale i ostatní z klanu Goldbaumů) a působila na mě opravdu hodně realisticky. Greta není dokonalá, je tak trochu tvrdohlavá a svérázná. Zároveň je ale obětavá, pomáhá těm, kteří to potřebují, i když se to její rodině ne vždycky zamlouvá. Stejně tak se snaží stát proti konvencím své doby, kdy jsou ženy stále ještě na nižší pozici než jejich mužští protějšci.
Rodinné ságy většinou obsahují velké množství postav, které se čtenáři často pletou. U Zlatého domu jsem se v postavách orientovala perfektně. Autorka vykreslila zajímavé charaktery - jeden rod, ale přesto rozdílné postavy jak díky prostředí ve kterém zrovna oni vyrůstali ale i díky charakterovým rysům jednotlivců.

Na knize Zlatý dům je podle mě skvělá ještě další věc (ona kniha je skvělá celá...). Autorka nechala reálné dějiny velmi zajímavě zamíchat osudy svých postav. Samozřejmě tím nejvýraznějším, co hrdiny ovlivní, je první světová válka. Objevují se zde ale například i náznaky vzrůstajícího antisemitismu nebo potopení Titanicu. V neposlední řadě autorka také využila postavení žen v dané době. Kupříkladu se zde objevuje otázka "nevhodného" oblečení, které se Gertě líbí. Celkově mě kniha přivedla i na několik myšlenek, týkajících se historie, které jsou ve své podstatě jasné, ale možná každého hned nenapadnou. Tedy alespoň mě nikdy nenapadlo spojit dohromady válku a porody. Porody se však během války staly opět mnohem nebezpečnější - lékaři byli na frontě, materiál taktéž a péče o rodičky se díky tomu velmi zhoršila...

Zlatý dům pro mě byl úžasným čtením. Vždycky jsem věděla, že mám rodinné ságy moc ráda, ale Zlatý dům ve mě odstartoval vyloženou vášeň vůči tomuto žánru. Děj krásně plyne, postavy si neskutečně oblíbíte. Celkově mi kniha tak trochu připomněla klasiky, kteří obsáhlé rodinné ságy psali a věnovali se v nich osudům svých hrdinů na pozadí reálných historických událostí a myslím si, že na tyto velikány autorka velmi dobře navázala.
Rozhodně bych zde chtěla zmínit, že pokud se Vám líbila populární trilogie Panský dům, Zlatý dům je přesně tou knihou, po které byste měli sáhnout. Osobně mi Zlatý dům přišel lepší, mnohem lépe se mi do něj začítalo.

Já Zlatému domu nemám co vytknout. Pro mě šlo opravdu o knihu, která byla ušitá mně na míru a už teď koukám na další rodinné ságy, které bych si chtěla přečíst. Snažila jsem se zjistit, zda jde o úvodní díl série, ale bohužel pravděpodobně ne a bude to stand alone kniha. Světe div se, většinou už mě trochu děsí, kolik se objevuje nových prvních dílů sérií... tady ne. Tady jsem vyloženě smutná, že se pravděpodobně s postavami už nepotkám. Přitom posunout osudy této židovské rodiny do doby druhé světové války by bylo určitě zajímavým námětem. Nezbývá mi než doufat, že se autorka nakonec k osudům rodiny Goldbaumů ještě přece jenom vrátí.
Knize dávám 95 %!

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Zlatý dům děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. :-)


neděle 21. dubna 2019

Poslední kapitán - Francis Scott Fitzgerald

dubna 21, 2019 6 Comments



Příběh unikající lásky a oslnivých ambicí stoupá k vypjatě dramatickým výšinám a propadá se do hloubek až k základům lidské existence. Rozechvělá naděje a černé zoufalství přesouvají v překvapivých momentech úhel vyprávění a vyostřují kontrasty mezi postavami. Osoba empatického, mimořádně schopného filmového producenta řídícího svoje studio jako továrnu na sny, který ovšem tuší blížící se tragédii, ale skrývá svoje obavy, se na nejpůsobivějších místech snad až vzpírá autorovým záměrům. V těchto okamžicích se jeho hrdinové propadají do nejistot a zmatků, aby pak v nich vášnivě setrvávali. Kniha je plná života a nám tolik blízká možná i proto, že ji autor nestačil formálně dokončit.


Román vydáváme v novém překladu, který vychází vstříc uhrančivé, obtížně definovatelné kráse Fitzgeraldova jazyka.

Poslední kapitán je další z knih od Francise Scotta Fitzgeralda, která vyšla v novém vydání i překladu (a i pod novým názvem, než doposud kdy vyšla) u nakladatelství Leda. Jde o dílo, které bohužel autor nestihl dopsat před svou smrtí. Jak se mi líbilo? Vedlo si tak dobře, jako Velký Gatsby?

Jde se strašně špatně ubránit srovnávání s Velkým Gatsbym, obzvlášť když jde o tak slavné dílo. Poslední kapitán je však knihou ve spustě věcí jinou. Vlastně snad jedinou podobu, kterou jsem v příběhu odhalila, byl motiv velké lásky. I když v každém příběhu jde o lásku cítěnou jinak. Je velká škoda, že jde o nedokončený román. Francis Scott Fitzgerald bohužel nestihl toto dílo před svou smrtí dokončit. Zanechal však poznámky, jak zhruba v díle pokračovat chtěl. Na samotném závěru knihy je právě nastíněno, jak by pravděpodobně autor s příběhem naložil dále...

Příběh Monroa Stahra je velice zvláštní, místy velice komplikovaný. Víme o něm několik věcí. Je velice úspěšný filmový producent. Svého úspěchu dospěl díky své obrovské píli. I zde, právě v hlavních hrdinech, se mezi Posledním kapitánem a Velkým Gatsby nachází velké množství rozdílů. Ve své podstatě je Stahr velice kladnou postavou. Dokáže milovat. Opravdu čistě milovat. A právě i o jeho životní lásce se v knize dozvídáme. Nechci vyzrazovat přímo detaily z příběhu. I díky tomu, že je příběh nedokončený mi přijde škoda, ochuzovat Vás o každé malé překvapení, na které v knize narazíte. Proto řeknu jenom to, že se jedná o příběh lásky, tvrdé dřiny, luxusního života, boje o uplatnění v branži... je prostě o životě a všem, co hlavnímu hrdinovi přináší.

Jak jsem zmínila výše, Monroe Stahr je veleúspěšný filmový producent. Celý příběh Posledního kapitána se točí kolem Hollywoodu. Konkrétně jde o dobu ze zlaté éry Hollywoodu. Jedná se tedy zhruba o 20. - 30. léta 20. století, kdy prožívala éra filmu velký rozkvět. Francis Scott Fitzgerald popsal prostředí vzniku filmu velice detailně. Osobně jsem neměla tušení o tom, jak film vzniká. Díky Poslednímu kapitánovi mi došlo, jak moc náročný proces to byl a stále je. Zároveň v knize Fitzgerald ukazuje i to, že luxus života lidí, točících se kolem filmu, byl často pouhým pozlátkem. Řeší se zde možná krize, nespokojenost s platy u filmu, ale i s tím, pod jakým tlakem se někteří pracovníci nacházeli a i to, jak je pomluva schopná ničit i dobře rozběhnutou kariéru.
Pod tlakem se nachází i samotný Stahr. Čtenáři je představený jako workoholik na jehož zdraví se i začíná jeho práce podepisovat. 

Fitzgerald do knihy zapojil i reálná jména. V knize jsou zmíněny i reálné postavy - herci, herečky, režiséři apod., kteří v této době opravdu v Hollywoodu figurovali. Tady pro mě nastával lehce problém, protože tato jména mi nic neříkala. Musím smutně přiznat, že se ve jménech této Hollywoodské éry prostě nevyznám. Záchranou mi byly vysvětlivky, které na konci knihy jsou. Jsou zde vysvětlená jména, ale například i filmy, či písničky, které jsou v knize zmíněny. Osobně poznámky a vysvětlivky v knihách naprosto zbožňuju, takže tady jsem si vážně přišla na své.

Poslední kapitán je více popisným dílem a já jsem si to velice užívala. Celkově (zase to porovnávání) mi přijde, že kdyby byl Poslední kapitán dokončen, byl by mnohem detailnějším (a i obsáhlejším) dílem. Nejen, co se například popisů týče, ale přijde mi, že i u samotného hlavního hrdiny šel autor mnohem více do hloubky a popsal ho mnohem detailněji. Možná i díky tomu mi příběh Posledního kapitána přišel v něčem složitější. Ve Velkém Gatsby najde příběh každý. Možná jen ten, který je vidět na první pohled a ne ty ukrytější, ale najde. U Posledního kapitána si myslím, že by s hledáním podstaty samotného příběhu mohli mít někteří trochu problém.

Poslední kapitán mě utvrdil v tom, že Fitzgerald byl geniální vypravěč, ale také to, že je podle mě jediným autorem, který dokáže čtenáře tak jednoduše přenést do své doby. Tím samým je poměrně proslavená Jane Austenová, ale při čtení jejích knih mi trvá o něco déle, než se do doby příběhu přenesu. U Francise Scotta Fitzgeralda stačí opravdu pár vět a já se ocitám v jiném století.
Je opravdu velkou škodou, že příběh autor nestihl dopsat. Myslím si, že kdyby byl Poslední kapitán dokončen a prošel i autorovými závěrečnými úpravami, nebyl by Fitzgerald pro širokou veřejnost znám pouze jako autor Velkého Gatsbyho, ale jako autor Posledního kapitána a Velkého Gatsbyho. (Toto je samozřejmě nadsázka. Knih napsal více, ale řekla bych, že současnému čtenáři se při zmínce Fitzgeraldova jména vybaví právě Velký Gatsby).
Pokud se zajímáte o spisovatele s velkým s, klasiky a kvalitní četbu všeobecně, neměli byste Posledního kapitána rozhodně minout. Dávám mu 75 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Poslední kapitán od Francise Scotta Fitzgeralda moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-) 

pondělí 15. dubna 2019

PS: Nesnáším tě - Winter Renshaw

dubna 15, 2019 14 Comments


Milý Isaiahu, před osmi měsíci jsi byl jen voják, který měl být nasazen v boji, a já jen servírka, která ti přinesla palačinku a doufala, že si nevšimneš, jak moc jsi mě zaujal. Všiml sis. A celý následující týden jsme strávili spolu. Všechny dopisy, které jsi mi pak poslal, jsem schovávala jako poklady a zamilovala se do tebe. Jenže pak ses vrátil, a když jsme se setkali, choval ses, jako bys mě nikdy v životě neviděl. Ať máš k tomu jakýkoli důvod, doufám, že je dobrý. servírka Maritza 

P. S.: Nesnáším tě. A tentokrát… to myslím vážně.


Nakladatelství Beta vydalo novinku PS: Nesnáším tě. Jde o romantický příběh se špetkou erotiky. Nejde o žánr, který bych přímo vyhledávala, ale vzhledem k tomu, že jsem věděla, že se blíží náročnější období, rozhodla jsem se, že se do knihy s radostí pustím. Dnes se vy dozvíte, jak se mi líbila.

Hlavní hrdinka Maritza, servírka, jednoho dne obsluhuje mladé muže. Nechová se nijak příjemně, chce porušit nejdůležitější pravidlo, které v podniku mají. Pouze jednu palačinku! On chce dvě. Maritza mu druhou palačinku sežene. Spíše z toho důvodu, aby od něj měla pokoj. Shodou okolností se jejich cesty protnou znovu. A tentokrát se začne psát příběh...

Od romantických příběhu chci hlavně dvě věci. Ta první jsou postavy, které si oblíbím, přilnu k nim a budu jim fandit. Druhá věc je ta, že si chci u příběhu odpočinout, vyčistit si hlavu.
Co se prvního bodu týče, byla jsem velice spokojená. Maritza i Isaiah mi byli velice sympatičtí. Bavila mě jejich povolání (servírka a voják), bavila mě jejich minulost a rodinné zázemí. Bavily mě jejich naprosto rozdílné povahy. Opravdu jsem jim fandila.
Co se odpočinku týče, i ten jsem od knihy získala. Jde o příjemný, nijak složitý příběh.

Jak jsem již řekla, u knihy si odpočinete. Je to klasický romantický příběh. Ale velice se mi líbilo, co autorka vymyslela. To, co spolu hlavní hrdinové prožívali, jakým způsobem se seznamovali. Také se mi líbilo, že se příběh opravdu odehrává v současnosti. Přesto, že do něj autorka zapojila dopisy, vysvětlila důvod a současně si nehrála na to, že neexistují mobilní telefony, módní značky, časopisy a podobně. Další věc, kterou jsem na příběhu ocenila byla ta, že erotiky bylo v příběhu opravdu jen trochu. Erotické romány  nevyhledávám, tudíž jsem byla příjemně překvapena, že se zde erotické scény objevily pouze párkrát.
V neposlední řadě bych ráda vyzdvihla ještě jednu věc. Autorka se nesnažila příjemnému románku přidat hloubky tím, že zapojí nějaké velice závažné, aktuální téma. Autoři romantické literatury se často snaží příběh pozvednout tím, že přidají téma třeba šikany, sexuálního obtěžování... klidně i do minulosti jedné z postav, která se s tím pak vyrovnává... Winter Renshaw se o nic takového nepokusila, nedělala z příběhu něco, co není jeho podstatou a za to jsem neskutečně vděčná.

Příběh je velice čtivý. Obzvlášť ve druhé polovině se objevovaly i velmi krátké kapitoly a dopisy. Dopisy v příbězích mám ráda, hezky oživují klasický text a oživily právě i PS: Nesnáším tě. Jde o příběh, který je jako na míru napsán pro všechny slečny a ženy. Sama na sobě mohu potvrdit, že bude bavit nejen milovnice romantické literatury, ale i ty, které se k romantice uchylují jen občas. Autorčin styl byl prostě přesně pro mě a i samotný příběh mi přišel vymyšlen velmi originálně.

V PS: Nesnáším tě nehledejte hloubku, ale odpočinkový příběh. Je to moc milé čtení, postavy na mě působily velmi realisticky a dokázala jsem si představit, že někde po světě opravdu chodí. I samotný nápad se mi velmi líbil. Autorka napsala zatím tři díly série "PS:". Bohužel se každý díl věnuje jinému páru. Vážně mě to mrzí, protože Maritza a Isaiah se mi velmi zamlouvali a ráda bych se o nich dozvěděla více.
Přiznám se, že obálka není úplně pro mě a pravděpodobně bych po knize sama od sebe v knihkupectví nesáhla. Respektive - moc se mi líbí, že je kniha bílá, spojená s tyrkysovou, ale nemám úplně v oblibě fotografie lidí na deskách. Na druhou stranu se na toho mladého muže nekouká špatně, co si budeme nalhávat. :-D Pokud hledáte příjemné čtení, třeba už na letní dovolenou, je PS: Nesnáším tě naprosto ideální volbou a já ho hodnotím 75 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy PS: Nesnáším tě děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. :-)

středa 10. dubna 2019

Remade - Alex Scarrow

dubna 10, 2019 6 Comments


Leon a jeho mladší sestra Grace se nedávno přestěhovali z New Yorku do Londýna. Zatímco se potýkají s novou školou, ve zprávách se začínají objevovat zvěsti o neidentifikovaném viru z Afriky. Během týdne virus zasáhne Londýn. Lidé se mění v kapalinu před očima obou sourozenců, kteří utíkají, aby si zachránili život. Měsíc poté, co se virus poprvé dotknul zemské atmosféry, mu podléhají všechny organismy.
Ale virus zdaleka není jediným nepřítelem, a přežití je jen první krok.
Apokalypsa! Tohle téma mám ráda jak v seriálech, tak knihách. Proto se zajímám o každý nový kousek, který se o apokalypsu alespoň trochu otře. Remade je ovšem klasické postapo, kde milovníkům tohoto žánru jen tak něco chybět nebude. Jak se mi Remade líbilo, to se dozvíte v dnešní recenzi.

Leon žije se sestrou Grace a mamkou Jennifer v Londýně. Není z toho vůbec nadšený. Nemůže se do nového prostředí začlenit, a ještě ke všemu byl důvodem stěhování rozvod jeho rodičů. Na internetu a v televizi se začnou objevovat zprávy o podivném viru, který zaútočil v Africe. Nikdo z "bohatého" světa nebere tyto informace jako velké ohrožení. Všechno se změní, když vir zasáhne New York, Londýn... a nakonec celý svět.

Jestli je jedna věc, kterou na Remade musím vyzdvihnout, je to jednoznačně to, že mi dal něco, co mi u spousty seriálů, filmů i knih, s tématem apokalypsy, chybí. Remade se totiž apokalypse věnuje rovnou od začátku. Od chvil, kdy se vir začne objevovat. Většina jiných knih apod. nás zavede už do světa, který si svým způsobem na novou situaci zvykl. Remade nám ukazuje to, jak lidstvo reaguje na tento šok. To je něco, co mě na knize neskutečně líbí. Myslím, že se Alexovi Scarrowovi podařilo reakci lidí popsat poměrně hodně věrohodně a hlavně působivě. Dokázala jsem se do toho šoku a paniky, kterou lidé v knize zažívali, velmi dobře vžít.

Kniha je velmi čtivá. Už si začínám říkat, jak to v tom Dobrovském dělají, že knihy, které v poslední době vydávají, jsou tak moc čtivé. Remade budete opravdu hltat. Kromě toho, jak čtivě autor píše, je i příběh velmi napínavý a Vás to nutí číst dál a dál a knihu neodkládat. Remade je jedna z TĚCH knih, u který přečtete bez přestávky přes to stran a nebudete o tom tušit. Stránky mizí pod rukama prostě sami, a vy příběh vnímáte hodně intenzivně.

Mám tady ale jedno varování. Pokud jste citlivější duše a dělá se Vám špatně, jen když pomyslíte na krev, Remade nebude to pravé ořechové pro vás. Virus dělá s lidmi i zvířaty poměrně nechutnosti a krve si v knize užijete hodně. Alex Scarrow je ke všemu ještě poměrně naturalista a popisy těchto scén jsou dost detailní. Já mám takovéhle šokující knihy ráda, ale vím, že se tady najde asi dost z vás, kteří by od knihy s křikem utekli...



Víš synu, moudrý muž jednou řekl, že moderní civilizaci dělí od úplné anarchie jen tři porce jídla a internetové připojení.“ - Remade str. 173

Kromě naturalistických popisů krve se autor nebojí ani dramatických zvratů. Kniha je rozdělená do tří částí. V každé se stane hodně zvratů a zajímavých situací. Každá je však zakončená opravdu šokující scénou, která změní všechny vaše předpoklady o pokračování knihy. Kniha tudíž není předvídatelná a to mě na ní neskutečně bavilo.

Co se týče hlavních hrdinů, Leon i Grace byli moc fajn a oba jsem si oblíbila. Asi jediný problém, co jsem měla, byl ten, že z Leona se stal takový vůdčí typ. Než apokalypsa začala, rozhodně se tak nechoval. Také je mu sedmnáct let a úplně nevím, zda by sedmnáctiletý chlapec získal takový respekt - i ze strany matky. Jako plus tady je ovšem to, že autor si byl této změny v charakteru vědom a samotného Leona to nechal v myšlenkách několikrát okomentovat. Tato situace se mu nelíbila a i ho překvapovala. Zároveň se mi líbilo, že se autor (dost možná zatím, ale i tak) vyhnul romantice. Maximálně se zde objevuj jisté náznaky do budoucna. Podle mě může být výborná kniha bez špetky romantiky a Remade je toho důkazem. Nebudeme si nic nalhávat, ale od knihy o apokalypse čekám plno mrtvol (a ty jsem dostala) a ne romantiku.

Pokud si chcete přečíst napínavý příběh, který vás u sebe bude držet doslova přikované, nehledáte romantiku, ale hodně nečekaných zvratů a nevadí vám krev, Remade je to pravé pro vás. Čtení si budeme vychutnávat. Mně po přečtení nezbývá než doufat, že se brzy dočkáme dalších dílů, protože jsem po konci opravdu velice zvědavá, kam se příběh bude ubírat! Remade hodnotím 85 %! 



Kniha Remade vyšla pod značkou Edice knihy Omega. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Remade si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! :-)

čtvrtek 4. dubna 2019

Rosevine - Tereza Krupová

dubna 04, 2019 5 Comments


Angela má novou misi. Má za úkol sledovat a prověřit manželský pár, podezřelý ze dvou brutálních masových vražd. Ti odjíždějí na týdenní dovolenou do útulného a malebného hotelu Rosevine, ležící na pobřeží Anglie. Manželé zprvu působí velmi klidně a bezproblémově, Angele se však podaří zjistit, že se za zavřenými dveřmi svého pokoje, chovají úplně jinak. Hlavní hrdinku okouzlí podezřelá Erika Binderová, se kterou se velmi důvěrně sblíží. Celý případ se jí tak podaří vidět z trochu jiné strany. Po čase stráveném s Erikou a drobným vyšetřováním, do sebe pár věcí ale přestane zapadat. Je to jen hra? Ví snad manželka, že je někdo sleduje a chce tak Angelu záměrně svést z cesty? Anebo opravdu mluví pravdu? Prvotina autorky, napsaná velmi čtivě, s kapkou vytříbeného humoru a nemravnými prvky.

Sama autorka knihy Rosevine,Tereza Krupová, mě oslovila, zda bych neměla zájem o přečtení její prvotiny. Podle anotace mě kniha velice zaujala, ale byl tu jeden problém. Rosevine vyšlo pouze jako ekniha a s těmi já prostě bojuji (nemám čtečku a na mobilu se mi nečte vůbec dobře). Autorka byla tak moc hodná, že mi knihu poslala vytisknutou. Vážně jsem za to neskutečně vděčná a udělalo mi to obrovskou radost. Do knihy jsem se dnes pustila a zhltla ji jako malinu. Dnes se vy můžete dočíst, jak se mi čtení líbilo.

Angela přijede do hotelu Rosevine, kde je oficiálně zaměstnána. Uklízí pokoje, pracuje na recepci... je takovou děvečkou pro všechno. Ve skutečnosti je však tajnou agentkou, která zde má sledovat manželský pár, který je podezřelý ze dvou vražd. Jako čtenář sledujeme příběh právě z pohledu Angely a sledujeme to, jak se postupně případ vyvíjí.

Rosevine je kniha krátká. Má 83 stránek, jde tedy spíše o novelu než román. Kratší rozsah s typickými rysy novely (dramatický děj, který se rychle vyvíjí k pointě, výrazný konflikt...) v kombinaci s vysokou čtivostí dělá z Rosevine opravdu takovou knižní jednohubku, kterou přečtete během cesty autobusem nebo pár hodin, ale rozhodně se u ní nebudete nudit!

Rosevine nedá čtenáři šanci se nudit právě i díky tomu, že děj plyne velmi rychle. Angela neustále přichází k novým poznatkům a děj rychle graduje k velkolepému finále. Upřímně jsem si nebyla jistá, jestli kniha dopadne tak, jak si myslím. Odhadla jsem jednu menší zápletku, ale víc ne, což si myslím, že na prvotinu není vůbec špatné skóre, ba naopak. Celkově na mě Rosevine působil jako klasický současný thriller - vysoce čtivý, rychlý spád děje a i samotný námět mi jistými aspekty připomněl třeba knihy Za zavřenými dveřmi, nebo Manželé od vedle. Hlavně v tom, že nic není tak, jak se může na první pohled zdát. Určitě však nejde o psychologický román, jako právě výše zmíněné knihy.

Velice se mi líbilo prostředí hotelu Rosevine, který Angela při svém příjezdu popisuje. I jeho umístění bylo zajímavé a samozřejmě zvolené vhodně k ději. Jediné co mě mrzelo, že mu nebylo věnováno více prostoru. S tím vlastně souvisí to, co bych knize vytkla a tohle všechno se odvíjí právě od krátkého rozsahu knihy. Námět knihy je podle mě výborný, styl, jakým je kniha napsaná se mi taky líbil (není to žádné složité čtení, ale opravdu ideální styl pro současné "odpočinkové" thrillery). Právě samotný námět knihy, ale i prostředí a postavy by si podle mě zasloužily větší rozsah. Samozřejmě by se v tu chvíli mohly objevit nudnější pasáže, ale ty by mi nevadily. Hlavně z toho důvodu, že ve chvíli, kdy by byla kniha obsáhlejší, měl by člověk více času přilnout k postavám, jejich  vztahy by byly uvěřitelnější. 

Sama autorka v anotaci popisuje, že se v knize objevuje špetka erotiky. Já osobně oceňuji, že šlo opravdu pouze o "špetku". Erotické romány nejsou tím, co vyloženě vyhledávám a tak jsem se trochu bála, aby z těch osmdesáti stran nebyla polovina erotický román. Nebyla. Erotických scén nebylo přespříliš a nepůsobily nikterak nuceně, děj doplňovaly.

Rosevine však rozhodně k přečtení doporučuji. Příběh mě opravdu bavil a postavy také. Líbilo se mi i prostředí. Pokud máte někdy chuť, tak jako já, na nějakou knižní jednohubku, Rosevine vás rozhodně nezklame. Čtení jsem si užívala. Jde opravdu o odpočinkové čtení u kterého zároveň budete příjemně napnutí ohledně toho, jak se to všechno na konec vyvrbí. Prvotina Terezy Krupové rozhodně stojí za pozornost!

Knihu Rosevine hodnotím 75 % a moc děkuji autorce Tereze Krupové za zaslání knihy k recenzi. :-)