Na léto v Kalifornii se Eden vůbec netěší. Strávit ho má totiž v nové rodině svého otce, kterého už tři roky neviděla. Prázdniny by měla prožít s třemi nevlastními bratry a novou „matkou“ – lidmi, které vůbec nezná a ani netouží poznat. Na největší komunikační problémy naráží s Tylerem, nejstarším z bratrů. Nevyzná se v jeho divoké povaze, nemůže vystát jeho drzý pohled a ego vyšší než kopce v Beverly Hills. Pořád na něj ale někde naráží a čím víc poznává jeho svět nekonečných večírků a her, při kterých se porušují pravidla, tím víc jí zajímá. Začíná ztrácet hlavu pro lásku, která je zakázaná…
Anotace výše popisuje děj prvního románu z trilogie DIMILY. Možná si teď ťukáte na čelo, co jsem to za člověka, vždyť DIMILY má díly čtyři! Čtvrtý díl však vypráví příběh Taylera, hlavní mužské postavy a není přímo navazujícím na samotný příběh z této trilogie. Rozhodla jsem se, že recenzi tentokrát napíšu na všechny první tři díly na jednou. I proto je zde anotace uvedena pouze z dílu prvního, protože, pozor, anotace k dalším dílům jsou velmi spoilerující. Já sama se o příběhu z dalších dílů nebudu nijak konkrétně vyjadřovat, takže se nemusíte bát, že bych vám z něj něco vyzradila.
DIMILY je pro mě poměrně neobvyklým výběrem četby. Jde o young adult a ještě k tomu romantiku. To je kombinace, která jde rozhodně mimo mě. Ovšem tady jsem udělala výjimku. Kromě kamarádky Verči mi totiž knihu doporučovala taky moje babička. Přečetla si první díl a byla z něj nadšená. Nakonec od nás k Vánocům dostala i zbylé díly ze série. A líbily se jí všechny. V době těsně před státnicemi jsem totiž chtěla něco hodně jednoduchého, od čeho budu moci často odbíhat. A tak jsem se pustila do prvního dílu. A nakonec i do druhého a hned i do třetího. Což je také neobvyklé. Málokdy čtu sérii celou dohromady.
Příběh nás zavádí do Kalifornie, kde Eden tráví prázdniny se svou nevlastní rodinou. Eden je 16 let a je to znát. Puberta s ní doslova cloumá. Její prázdniny se točí kolem večírků s alkoholem, přátel, kluků a taky její nevlastní rodiny, ke které od začátku přistupuje nedůvěřivě. Nakonec se ale něco změní, tedy hlavně s jedním z bratrů...
DIMILY je dost profláknuté a asi všichni vědí, o co zhruba tam jde. Zároveň je jasné, že je to young adult romantika. A aby tomu nebylo málo, autorce Estelle Maskame bylo stejně jako Eden šestnáct let, když knihu napsala. A paradoxně to je jedna z věcí, kterou bych chtěla vyzdvihnout. Zaprvé, působí to neuvěřitelně autenticky. Z pohledu čtenáře, kterému je 24 let musím místy protáčet oči, ale pak si vzpomenu na samu sebe, když mi bylo šestnáct let a dojde mi, jak strašně pravdivé chování a přemýšlení postav je. Druhá věc je ta, že i to, co postavy prožívají a jak o svém jednání přemýšlejí je autentické. Vím, že někteří mají problém s tím, že kniha ukazuje alkohol a mluví i o drogách. Jenže to jsou další věci, které jsou lidem v tomhle věku blízké, ať se nám to líbí nebo ne, teenageři takoví jsou. A autorka prostě jenom popsala to, co viděla u sebe a svého okolí. Já si vlastně díky čtení DIMILY zavzpomínala na dobu, kdy mě samotné bylo kolem patnácti-šestnácti let a jací lidé se kolem mě v té době pohybovali. Byť já byla poměrně slušné dítě (i když ne úplně), kolem mě se pohybovali lidé, kteří by drsňáka z DIMILY strčili do kapsy. Bylo to hrozně fajn vzpomínání.
Mladý věk autorky je samozřejmě znát. Kniha je psána jednoduše, nečekejte zde žádná obrazná přirovnání, která vás posadí na zadek. Nad jazykem se rozplývat nebudete. Jenže to ani není cílem takovéto knihy. Kniha se krásně čte, odpočinete si u ní a to jsem od ní čekala. A taková je celá série. Musím ovšem poznamenat, že (nejen) způsob vyjadřování se vyvíjí. A na jednotlivých dílech je poznat, jak autorka vyspívala. A poznat je to i v příběhu a přemýšlení postav. Dospívají a Estelle Maskame dospívá s nimi.
Celé DIMILY je vlastně nesmírně milé čtení. Ano, objevuje se zde pár rozhodnutí postav, které nechápu. Ani když se snažím sebevíc vzpomenout na svá "teen" léta. Hlavně tedy jedna "převratná" situace v druhém díle mi přišla jako zbytečné a hlavně nelogické protahování. Sice jen o pár desítek stran, ale stejně Eden nakonec udělala to, co bylo logické. Jen jí to bez jakéhokoliv logického důvodu trvalo těch několik stran. Přes to všechno je ale celá trilogie moc příjemným čtením. Takovým tím milým, co vám vykouzlí úsměv na tváři, a i když Vás postavy třeba štvou, přejete jim happy-end. A po dočtení posledního dílu budete smutní, že už je konec.
Když už zmiňuji postavy. Eden je v prvním díle opravdu na ránu. Ach ta puberta. V druhém díle je mnohem vyspělejší (a nejen ona). V první polovině třetího dílu se může stát, že Eden na ránu se vrací, ale tam už je to poměrně logicky odůvodněné. Každopádně vývoj Eden mě bavil víc než ten Taylerův. Ten Edenin totiž nebyl plánovaný. Nepůsobil násilně, vyvinula se s autorkou. Tayler se naopak vyvíjel trochu programně, ale pořád mě bavil a vývoj nebyl nemožný. Byť si myslím, že by trval déle.
Celá trilogie je jednoduše skvělou oddechovkou, která mě nesmírně bavila, postavám jsem fandila a čtení si celkově moc užívala. Pokud hledáte odpočinkovou romantiku, směle do toho!
