Hlava v knihách

Krásný den,

Dá se říct, že náš čich předčí citlivý čich psa? Proč náš imunitní systém reaguje na barvy a vůně lesa?

A z druhé strany:

Je možné, že stromy dýchají?

Že u nich lze dokonce změřit něco jako srdeční tep?

A měli bychom na rostliny pohlížet jako na inteligentní bytosti?

Konečně jsme se dočkali! Všichni fanoušci Petera Wohllebena mohou jásat. Již před Vánoci vyšla v překladu další jeho kniha, tentokrát nesoucí název Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou. A ano, říkám fanoušci Petera Wohllebena. Podle mého (a myslím si, že nejen mého) názoru, patří mezi spisovatelskou smetánku zaměřující se na přírodu. Pojďme se podívat na tuto jeho novinku.

Peter Wohlleben je opravdu velké jméno. V češtině jste si od něj mohli již přečíst knihy jako Citový život zvířat (tu jsem dostala k narozeninám od bratrance a jeho ženy a recenzi si na ni můžete přečíst tady), Tajný život stromů, Moudrost lesa, Tajná síť přírody, ale i mnoho dalších. Zaměřil se i na dětské čtenáře, to zase například v knihách Slyšíš, jak mluví stromy nebo Víš, kde jsou děti stromů? Autor je to opravdu plodný a nejen to, i kvalitní. V knize Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou jsem se dokonce dozvěděla, že v Německu má i vlastní, dá se říct, reality show, kdy s ním slavné osobnosti tráví v lese noc pod širákem. Něco takového bych moc ráda viděla i u nás! Stejně tak je zvaný do různých dalších televizních pořadů. To dokazuje, že je nejenom odborníkem na přírodu. Dokazuje to i to, že informace o ní umí dobře a s lehkostí předat dál. A to dokazuje i v nejnovější knize.

Právě to je jedna z věcí, kterou na něm obdivuji. Z jeho knih (teď mluvím všeobecně) se dozvíte neuvěřitelné množství nových informací, často jde i o nejrůznější zajímavosti, o kterých se jen tak někde nedočtete ani o nich neuslyšíte, ale zároveň je vše podáno lehkých, snadno pochopitelným stylem pro širokou veřejnost. Peter Wohlleben je lesník a velký ochránce a milovník přírody. Zároveň ale není fanatik a své myšlenky šíří s klidem a občas lehkým varováním. Měly bychom se chovat k přírodě lépe a více si jí vážit. Odvděčí se nám za to mnohonásobně. A právě (nejen) to se v jeho knihách dozvíte.

Konkrétně Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou poukazuje na, jak již název naznačuje, spojitosti mezi námi a přírodou samotnou. Tím pádem si zde počtete jak o zvířatech tak rostlinách. Například hned první kapitoly se věnují smyslům člověka a jejich přenesení do zvířecí/rostlinné říše. Autor poukazuje jak na společné znaky, tak na rozdíly. Věnuje se zde částečně i aktuálním palčivým otázkám ohledně změn klimatu. Pro mě osobně celou knihou prostupovala silně myšlenka toho, jaký význam pro člověka samotná příroda měla v minulosti a má v současnosti a jak se můžeme vzájemně ovlivňovat a pomáhat si.

Autor píše velice čtivě a kapitoly jsou krátké, proto se kniha, přesto, že nejde o beletrii, ale řekněme o populárně naučnou knihu o přírodě, čte velice dobře a čtení si užíváte. Autor využívá k tvorbě svých textů nejen své zkušenosti a myšlenky, ale rozebírá i různé výzkumy, na které náležitě odkazuje, čímž má čtenář možnost, v případě, že ho některý výzkum více zaujme, zjistit si o něm veškeré informace. Určitě je dobré zdůraznit, co jsem psala již výše. Jde o knihu pro širokou veřejnost, autor popisuje věci jednoduše, aby byly dobře pochopitelné. Pokud patříte mezi odborníky na životní prostředí nebo přírodu obecně, pravděpodobně kniha neukojí vaši potřebu po znalostech, ale věřím, že i vás překvapí některé zajímavosti a myšlenky, které jsou v knize předestřeny.

Knihy od Petera Wohllebena jsou nesmírně důležité a měly by se číst. Mohou fungovat jako úžasná berlička k prohlubování vztahu mezi člověkem a přírodou a nenásilnou formou čtenáře vedou k úctě k přírodě a jejímu hlubšímu vnímání a zamýšlení se nad ní. Co se týče knih, které napsal pro děti, s nimi zkušenost nemám, ale pokud někdy děti mít budu, rozhodně nebudou v knihovničce chybět. Pokud jsou psány se stejnou láskou jako Wohllebenovy knihy pro dospělé, musí to být pro děti nejen krásné, ale i velmi přínosné čtení. Upřímně by mě zajímalo, zda některá škola tyto knihy nezapojila i v rámci výuky, protože to by podle mě mohlo být to pravé.

Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou se orientuje více i na nás, na lidi. Ukazuje nás jako součást přírody a nutí nás si to uvědomit. Jsme její součástí. Nejsme lepší ani horší, ale musíme si uvědomit, že příroda bez nás přežívat dokáže. My bez ní ne. Je načase si přiznat, že náš vztah k ní musíme změnit. Protože je úžasná. A i to nám tato kniha laskavou formou ukáže.

Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou je krásné a přínosné čtení pro všechny, které baví příroda. Peter Wohlleben je ověřený autor a já za něj dám ruku do ohně. Jeho knihy vás bavit budou a dozvíte se spoustu zajímavého, o čem budete nadšeně vyprávět svým blízkým. Knihu hodnotím 90 %. Dostala jsem od ní to, co jsem očekávala, jako tradičn od Peterových knih.

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. 

Krásný nový rok přeji vám všem! Uteklo to, co? Ale díky tomu je tady již poměrně tradiční článek o pěti nejlepších knihách. A vzhledem k tomu, že takové články píši za rok dva (jeden za první pololetí a druhý za druhé), dá se říct, že jde o pokračování článku z června, který najdete TADY.
Každopádně už se na to vrhneme a představím vám pět nejlepších knih, které jsem přečetla za druhé pololetí roku 2019!

5. Čas čarodějnic


Konečně jsem se letos vrhla na tohle poměrně obsáhlé fantasy. Zatím jsem přečetla jen první díl, ale neznamená to, že by se mi kniha nelíbila. Naopak, byla jsem nadšená a zamilovala si hlavní postavy! Jde o takové pomalejší, romantické fantasy v úžasném, trošku zamlženém britském prostředí vysokoškolského kampusu a knihovny. Hraje zde velkou roli jedna kniha i celá knihovna a je tady spousta nadpřirozených postav. Už mám doma oba dva další díly a určitě se do nich letos pustím.
Jo a miluju obálky ke starému vydání, jsou fakt nádherné! Ale druhý a třetí díl má v těch nových paperbacích (což je ovšem taky fajn, protože mám ráda paperbacky všeobecně a tohle jsou ty měkkoučké a já ráda i filmové obálky!).
Recenzi na Čas čarodějnic najdete tady.



4. Na svou první velrybu nikdy nezapomeneš
Tahle knížka je opravdu útlá, ale neméně nádherná. Jde o krátké vyprávění člověka, jehož povolání je sledování, focení a natáčení podmořských živočichů, zvláště pak velryb. Z celého textu je cítit nesmírná láska k těmto tvorům. Autor je úžasný, je poznat, že povolání je pro něj opravdu posláním. Nádherné texty, ve kterých se dozvíte i ledacos nového, doplňují úžasné fotografie. Je to takový ten kousek, co vám zdobí knihovna a rádi se k němu vracíte, třeba i pouhým prolistováním a pokocháním se nádhernými fotkami. Krása!
Recenzi najdete tady.





3. Matčina hra

Samozřejmě jsem přečetla i pár thrillerů. Já je prostě můžu. A jeden skvělý psychothriller, který jsem četla, byla Matčina hra. Je to opravdu podmanivý a čtivý thriller, který vás nenechá oddechnout a budete číst a číst dál a dál. Zvraty jsou tu obrovské a prostě nevíte, jak všechno dopadne. Záporné postavy? Jsou tu. A je pravda, že právě "matku"  jsem během čtení vážně nemohla vystát a měla jsem z ní strašlivý pocit. Celou knihu provází takový opravdu silně mrazivý pocit a to mě baví, když kniha vyvolá emoce. Pokud jste tento bestseller ještě nečetli, určitě to rychle napravte. Budete nadšení.
Recenzi najdete tady




2. Beznaděj

Nebylo jednoduché, rozhodnout se mezi prvními dvěma místy. Nakonec je překvapivě na místě prvním někdo jiný než Stephen King. Ten je se svým románem Beznaděj na místě druhém. A Beznaděj je perfektní. Odehrává se v odlehlém městečku uprostřed ničeho, po kterém se plíží zlo velkého formátu. Je tu hodně mrtvých. A taky je to pěkně brutální. Kniha je perfektně propracovaná, je poměrně rozsáhlá a to přináší Kingovi možnost vymazlit postavy i různé detaily. Zároveň se nesmírně dobře čte. Beznaděj je perfektní a patří právoplatně mezi moje nejoblíbenější kousky mezi Kinga. Jo a ty obálky miluju. Vedle Strážců zákona tvoří perfektní kousky na kochání se! :-)
Recenzi najdete tady.

1. Takoví normální #přátelé

Tramtarará! Tohle je úžasný, svižný a moderní thriller, který si chcete přečíst, pokud vás zajímavý sociální sítě a moderní životy. Je to pecka!! Knížka se úžasně čte, je to takový ten moderní, lehký,odpočinkový thriller. Po dočtení budete koukat s otevřenou pusou, protože konec je obrovským šokem. Já se do tohohle thrilleru vážně nesmírně zamilovala a moc mě mrzí, že je o něm tak málo slyšet. Je to podle mě takový letní thriller (vlastně ani nevím proč, ale atmosféra tady je trochu jiná,než ta u těch mrazivých, zimních thrillerů :-D), který musí být perfektní číst někde na pláži. Já ho sice četla na gauči, o dovolené, ale skvělý byl i tak a určitě na něj nezapomenu a přečtu si ho znovu. Jedno mínus ale má, nemyslete si. Je to ten typ knihy, kde je konec tak šokující, že ho nezapomenete a tím pádem si už další čtení neužijete tak moc, jako to první. Šok prostě už nepřijde, protože to budete vědět. :-D Ne, vážně, je to skvělý, skvělý a skvělý.
Recenzi najdete tady.

Jaké byly vaše top knihy za poslední půlrok? A četli jste některou z těch, které jsem zmínila já? Jak se líbily vám? Jsem jedno velké ucho! :-)

Na Beznaděj a Strážce zákona lze nahlížet buď jako na dvě knihy, které spolu nemají vůbec nic společného a předstírat, že druhá kniha, co se postav týče, neexistuje. Druhá, a asi ta lepší varianta, je nahlížet na tyto dvě knihy jako na dva paralelní světy.Postavy jsou zde stejné, mají i něco společného z minulosti. Mnohdy se ale chovají úplně jinak a jejich role je taktéž úplně jiná. Ale i záporáci jsou zde jiní. A stejně tak je úplně jiné prostředí. I když i městečko Beznaděj zde sehrává jistou roli. Strážci zákona se odehrávají v bezchybné čtvrti městečka. Nejsou zde žádné spory, lidé žijí poklidně a bezesporů, přátelí se. Objeví se zde ale zlo. Zlo, které se sem dostane právě z Beznaděje. Zlo, které za pomoci dětské fantazie přetvoří milované animované superhrdiny v realitu. Zlou realitu. Upřímně se mi ale nejvíc líbí možnost vnímat knihy jako osud. To, že i když postavy v minulosti udělaly jiná rozhodnutí, dovedly je ke stejnému osudu. Tito lidé a toto zlo si byli souzeni, ať už se rozhodovali jakkoliv, měli se setkat.

Začátek knihy je opět velkolepý. Koná se obrovský masakr a čtenář společně s postavami postupně přichází na kloub tomu, co se děje. Hlavní hrdinové se postupně snaží přijít na to, jak se z této bezvýchodné situace dostat. Dětská fantazie je však velká a komplikuje hlavním hrdinům jejich snahy. Vytvoří totiž záporáky z animovaných superhrdinů, kteří tyranizují obyvatele předměstí.

Opravdu špatně se brání porovnávání Beznaděje a Strážců zákona. Celkově se mi více líbila Beznaděj. To prostě musím říct. Je velkolepá, bezchybná a detailní. Strážci zákona jsou útlejší a mají podle mě i o něco menší spád, přestože se odehrávají ve velice krátkém časovém úseku. Co se mi na nich ovšem líbilo nejvíc bylo to, že na konci každé kapitoly byly nějaké ty "speciální dokumenty". Ať už scénáře nebo deníkové zápisky. Mám tyhle věci moc ráda (líbilo se mi to třeba i na Carrie) a tady to bylo super. Rozsahově rozhodně nebyly jen doplňkem knihy. Byly podstatnou částí celého příběhu a mnohé čtenáři vysvětlily.

Strážci zákona jsou opět skvělé čtení. Líbily se mi. Moc. Ale z Beznaděje jsem byla naprosto nadšená a atakovala ty nejlepší Kingovy knihy. Strážci zákona jsou průměrnější. Přesto jsou ale velmi čtivou knihu a čtenáře u sebe připoutají. Je pro mě nesmírně zajímavým zážitkem přečíst knihy, které mají zároveň tak moc a tak málo společného a tenhle Kingův nápad je perfektní a nesmírně originální. Za mě jo, určitě jo. Pro fanoušky Kinga to je samozřejmě nutnost. Pokud s Kingem začínáte, dejte si prvně Beznaděj. Ale! Na druhou stranu, pokud bych z této dvojce jako první přečetla Strážce zákona a Beznaděj až jako druhou, byla bych z nich pravděpodobně nadšenější.
Strážce zákona hodnotím 85 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Strážci zákona moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu.