Hlava v knihách

Ale Emmett a ostatní si záhy uvědomí, že se ocitli uprostřed bitvy mezi silami Babylonu a Adamitů, jejichž zájmy jsou podstatně odlišné. Podaří se Genesis uniknout z planety včas, nebo už je pozdě?

Na druhý díl Nyxie jsem se moc těšila. Ale také jsem se bála. První díl mě totiž moc bavil. A to je to sci-fi, které mně většinou nešmakuje. Trochu jsem se obávala, že to, co mě na knize bavilo nejvíc, byla výuka, kterou účastníci Mise Nyxia absolvovali. Baví mě totiž knihy, ve kterých probíhá výuka něčeho neobvyklého. Ve druhém dílu však žádná výuka nebude. Účastníci mise totiž budou vysazeni na planetě Eden a začnou ji objevovat. Co myslíte, bavil mě i druhý díl Nyxie?

Nyxia nespoutaná je mnohem akčnější, než byl první díl! Jak jsem již zmínila, úspěšní účastníci výcviku byli za poměrně komplikovaných okolností "vypuštěni" na planetu Eden, kde mají těžit nyxii. Nyxia je látka, ze které se dá vytvořit prakticky cokoliv, dá se s ní dělat prakticky cokoliv... A je velmi drahá. Kromě těžby také poznávají novou planetu. Je zde velké množství nebezpečných tvorů, které autor velice dobře vymyslel a popisuje. Klidně by jich tam mohlo být víc! Na planetě Eden žijí Adamité. I s nimi se výsadek Genesis učí vycházet. Neví o nich prakticky nic. Informace, které účastníkům poskytl Babylon, jsou totiž značně útržkovité.

Když už jsme zmínili Babylon. Dá se říct, že vládne Zemi a i vesmíru. A nebudeme si nic nalhávat, politikaření je jejich denním chlebem. Nebojí se skoro ničeho. Genesis je však začíná postupně odhalovat a přestává jim důvěřovat. Stejně jako začínají mít obavy, že pocta, která se jim možností účastnit se výcviku naskytla, nemusí být tak úplně pocta. Jsou však na neznámé planetě, kde jim hrozí nebezpečí. A zda mohou důvěřovat Adamitům? To netuší. 

Scott Reintgen, autor série Nyxia, se rozhodně ničeho nebojí. Kromě akčních scén se tedy dočkáváme i spousty smrtí. Je to jedna z těch knih, u kterých si nemůžete být jistí, zda se vaše oblíbená postava nedočká úhony, dokonce smrti. Úmrtí je v knize spoustu, což není v YA literatuře úplně běžné. A vzhledem k tomu, že já mám ráda horory, thrillery a jen tak něco mě nerozhází, jsem za to vážně ráda. Knihu to zvedá nad běžná dobrodružná YA díla.

Postav je zde velké množství. Většinu známe i z předchozího dílu. Z počátku se člověk musí trošičku zorientovat, zavzpomínat na to, která postava se v prvním díle jak chovala, ale vzpomenete si poměrně rychle. Postavy jsou zajímavé, nesplývají mi a baví mě. Hlavní hrdina Emmett je skvělý. Umí být vtipný, někdy trochu rýpavý, je odvážný a pro své přátele je schopný se obětovat. Zároveň se v tomto díle objevuje i špetka romantiky, ale není nijak vlezlá, přehnaná. Nemusíte se bát. Z Nyxie se rozhodně nestala červená knihovna.

Politikaření v knize hraje důležitou roli. Touha po moci je obrovská a to, co je kvůli ní Babylon schopný obětovat jakbysmet. Díky tomu si hlavní hrdinové, ani čtenáři, nemůžou být jistí prakticky ničím. Postupně se však nitky začínají rozplétat a my jsme schopni odhalovat některé babylonské záměry. Nemění to však nic na tom, že tajemství je zde spousta a já se nemůžu dočkat, až se v dalším díle rozpletou úplně. Co se dalšího dílu týče, už aby sakra vyšel! :-D Autor má ten dar, že umí čtenáře perfektně naštvat. Knihu ukončí tak, že prostě není možné, netoužit okamžitě po pokračování. Tak doufám, že česky vyjde už brzo. Přiznávám se, že jsem dokonce uvažovala, že bych si třetí díl přečetla v angličtině. Je tu však dost výrazů, autorem vymyšlených, a nevím, zda bych je v angličtině zvládla. Takže si počkám, ale snad nebudu čekat dlouho.

Silná přátelství, odvaha, sebeobětování, dobrodružství, rozvinuté technologie, cizí planeta i skoro neznámá civilizace, napětí a extrémní čtivost. To vše vám Nyxia nespoutaná dá. Pokud jste se doteď setkávali s druhými "vycpávkovými" díly, nemusíte se bát. U série Nyxia tohle rozhodně neplatí. Přesto, že druhý díl nenesl můj velmi oblíbený prvek výuky, bavil mě ještě o mnoho víc, než díl první. Pokud autor tuto stoupavou tendenci udržel a třetí díl bude ještě lepší, zblázním se radostí. Nyxia je takové lehčí sci-fi, které (a já jsem důkaz!) může bavit i ty, kteří sci-fi dvakrát neholdují. Osobně rozhodně cením, že zde nenajdete kýčovitou romantiku jako ve většině YA. Přesto, že má kniha 400 stran, přečtete ji jako nic. Nyxia vás nepustí, budete chtít vědět, co se děje dál. A nakonec budete proklínat autora, že příběh utnul zrovna tam, kde ho utnul. Jde o perfektní odpočinkové čtení, které je nabité akcí a já vám ho můžu jen a jen doporučit. Nevycpávkovým druhým dílům zdar! Nyxii nespoutanou hodnotím 90 %.

Kniha Nyxia nespoutaná vyšla pod značkou King Cool. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Nyxia nespoutaná si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

Má pravdu. Pouští kufr na verandu, osahává cihly, nachází zvonek. Zvoní.

Nejdřív žádná odpověď. Začíná si zoufat. Možná to je konec. Jela tak daleko - odvážila se do světa - pro nic? Znovu zvoní na zvonek. A pak znovu. Znovu. Žádná odpověď. Zoufale buší do dveří…

Dost možná jste poměrně nedávno v kinech zaregistrovali film Bird Box. Do kin se dostal v minulém roce. A ano. Tato kniha je jeho předlohou. Jde o postapokalyptický horor. Jak horory, tak postapo jsou mými oblíbenými žánry. Bird Box mi tedy nesměl chybět v mé knižní sbírce.

Hlavní hrdinkou knihy je Melorie. Provádí nás hned dvěma časovými rovinami. Jedna, ta starší, popisuje začátek apokalypsy. Lidé "něco" vidí. Ale nikdo neví co. Ten, kdo to něco uvidí, zešílí. Zabije sebe a lidi kolem sebe. Melorie si přečte inzerát, ve kterém muž zve lidi k sobě domů, kde má být bezpečno, a vydává se tam. V časové rovině ze současnosti Melorie z domu odchází. Má sebou dvě malé děti a plují po řece. Plují však se zavázanými očima. Jinak by mohli zešílet.

Říkala jsem si, jak se autor popasuje s tímto originálním tématem. To, že se nesmíme dívat, jinak nám hrozí smrt, je samo o sobě velice děsivé. Bála jsem se toho, jak se autor popasuje s příběhem vyprávěným osobou, která nemůže koukat kolem sebe. Zvládl to ale bravurně. Melorie vede monology sama se sebou. A jsou velice zajímavé a příběh oživují. A také z nich sálá její hrůza. Chvílemi vzpomíná na postavy, se kterými se seznamujeme v kapitolách z minulosti, jindy zase o své situaci, která není nijak růžová. Má obavy, není žádná nezdolná a sebejistá hrdinka, zároveň se ale rozhodne jednat. Proč? Protože prostě musí. 

Jde o horor, který se nehemží brutálními popisy (pár brutálnějších scén zde najdete, ale nejde přímo o detailní popisy, ze kterých by se vám dělalo špatně) a děs se jím pozvolna plíží. Kniha se strachem pracuje jinak. Prostě nevíme, co je tím zlem. Neví to ani postavy a snaží se na to přijít. Celé čtení je díky tomu takové mrazivé až lehce depresivní. Ono představa toho, že člověk nesmí koukat, jinak mu hrozí smrt, je prostě děsivá. Představa, že se musím pohybovat místy, které neznám, bez možnosti vidět, je děsivá. Neumím si představit, jak náročné by něco takového mohlo být. Bez pořádných příprav, které v knize postavy podnikají, by se člověk pravděpodobně okamžitě ztratil...

Kniha je poměrně útlá. Má přibližně 300 stran. Je velice čtivě napsaná a má i krátké kapitoly. Díky tomu se čte velmi dobře. Souvisí s tím ale i trochu to, že na mě děj působil maličko uspěchaně. Ono u jiné knihy by mi to nevadilo, ale tady se mi příběh líbil tolik, že by mi nevadilo, kdyby do něj autor přidal další zápletky a klidně i rozvedl příběhy vedlejších postav, které se v knize objevují. Minimálně ho jedné mužské postavě, Tomovi, bych se toho ráda dozvěděla ještě o něco víc.

Poměrně nedávno, konkrétně v dubu, jsem recenzovala knihu Remade (recenzi najdete tady). Pokud jste Remade četli a rádi byste si přečetli něco podobného, zkuste Bird Box a naopak. Obě knihy spojuje téma postapokalyptického románu, neznámé "zhouby" a vysoká čtivost. Důvody umírání lidí jsou však jiné a stejně tak cílení na publikum. Remade cílí spíše na teenagery, kdežto Bird Box na dospěláky. Myslím si ale, že pokud se vám jedna z těchto knih líbila, určitě byste měli zkusit právě i tu druhou.

V březnu 2020 by měl vyjít k Bird Boxu v originále další díl. Měl by se jmenovat po hlavní hrdince, Malorie. Doufám, že se i této knihy dočkáme v překladu co nejdříve. Rozhodně se s tímhle postapokalyptickým světem ještě nechci rozloučit. Pokud máte rádi čtivé knihy a chcete se bát, případně i přemýšlet nad tím, čím procházejí hlavní hrdinové, potom je pro vás Bird Box ideální volbou. Strachy z okna skákat nebudete, ale mrazit vás bude. Bird Boxu dávám 90 % a rozhodně doporučuji jako další z mých oblíbených "oddechových" hororů!

Kniha Bird Box vyšla pod značkou Fobos. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Bird Box si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

U knihy Dost dobrá matka jsem částečně dala i na obálku. Ta mě totiž ihned upoutala. Rozhodla jsem se tedy, proč ji nevyzkoušet. Má to být přece psychothriller a ty já čtu moc ráda. Pojďte si přečíst, jak se mi tento thriller líbil.

Dost dobrá matka vypráví příběh Ruth Harlandové. Má více jak dvacetiletou praxi na pozici psychoterapeutky. Dokonce vede i oddělení. Několik let má však vůči kolegům tajemství, protože nechce, aby byla její pracovní náplň ovlivňovaná. Ztratil se jí sedmnáctiletý syn, Tom. Byl z dvojčat. Jeho sestra byla vždy jiná. Průbojná, oblíbená a úspěšná, společenská. On byl tichý, citlivý, nedokázal si najít přátele. Díky tomu se na něj Ruth jistým způsobem fixovala, snažila se mu neustále pomáhat a i to, vedlo k problémům v rodině. Poté, co Tom zmizí, Ruth se zhroutí svět. Hlavní příběh knihy začíná, když se do její ordinace dostaví nový pacient, Dan Griffin. Je skoro jako kopie zmizelého Toma. Ruth se mu snaží pomoci. Díky podobě s Tomem však překračuje profesionální hranice a dopouští se malých chyb, které vedou k tragédii.

Dost dobrá matka není úplně klasický psychotrhriller. Napětí zde funguje trochu jinak. Zpočátku není příběh dramatický, akční, neděje se nic "velkého". Přesto však na čtenáře příběh silně působí. Osobně bych řekla, že až lehce depresivně. Ruth neví, kde její milovaný Tom je, zda vůbec žije. Potlouká se pro webech o pohřešovaných lidech... Její zoufalství nepůsobí na první pohled nijak dramaticky, ale postupně díky střípkům, které se dozvídáme, zjišťujeme, jak hluboký zármutek hlavní hrdinka pociťuje.

Příběh není vyprávěn chronologicky. Ruth během současného příběhu (setkání s pacientem, který se podobá Tomovi a jeho léčba) vzpomíná na Toma, na celou svou rodinu a na situace, které se udály. Zároveň však v některých větách naznačuje, že i "současné" dění už je otázkou minulosti a že celý příběh bude mít velmi výrazné dramatické vyústění. Ruth si občas povzdechne ve stylu "Kdybych tehdy věděla, jak vše dopadne!" a podobně. Díky tomu, že se v příběhu poměrně poskakuje z různých vrstev minulosti do přítomnosti a podobně, je třeba ději věnovat trochu víc pozornosti, aby čtenář věděl, kde se zrovna časově pohybuje.

Autorka knihy, Bev Thomas, má sama praxi v oboru psychologické terapie. To jsem si přečetla až po dočtení knihy, ale tak nějak mi to bylo jasné už během čtení. Je to poznat a to je super. Nejde o povrchní popisy schůzek psychologa a pacienta, jak tomu ve spoustě thrillerů bývá. V knize Dost dobrá matka je samotným sezením věnován velký prostor. Ruth stejně tak ve své mysli sezení s pacienty probírá a tím čtenáře obeznamuje s důvody různého chování. Kromě sezení s Danem totiž sledujeme i další pacienty. Některé, kteří jsou přímo pacienty Ruth, některé, o kterých jí vypráví kolegové. Dozvídáme se o velkém množství tragických osudů. A nejděsivější na tom je, že všechny jsou tak reálné, že rozhodně i v reálném světě tyto tragédie spoustu lidí postihly. 

Nejde o takový ten v současné době běžný psychothriller, který je plný šokujících zvratů a překvapení. Jde o čtení, které působí mnohem více realisticky a částečně čtenáře seznamuje s prací psychologa. Uvědomila jsem si, že přesto, že mě tato práce dříve zajímala a uvažovala jsem o studiu v tomto oboru, udělala jsem dobře, že jsem se do toho nepouštěla. Určitě bych měla problémy, které se například objevily u jedné Ruthini kolegyně, která s prací začínala. Nedokázala si udržet odstup. A ta spousta depresivních příběhů, se kterými se musí psychologové potýkat několikrát za den? Díky knize jsem si uvědomila, jak moc náročné to je. Právě díky tomu nejde o jednoduché čtení, pokud si zrovna sami procházíte náročným obdobím, s knihou bych počkala, až na "lepší časy".

Dos dobrá matka na mě opravdu zapůsobila, doznívají ve mně takové depresivnější pocity. Samotný příběh je však velice působivý a velmi mě bavil. Kniha se velmi dobře čte, stránky ubíhají samy. Pokud vás baví psychologické romány všeobecně a zároveň byste chtěli zkusit i beletrii, která jde více do hloubky, a ne jen po povrchu, rozhodně Dost dobrou matku zkuste. Knize dávám 75 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Dost dobrá matka moc děkuji nakladatelství LEDA. Knihu si můžete pořídit přímo tady na jejich e-shopu, kde si můžete přečíst i ukázku a v případě registrace si knihu můžete pořídit se slevou 20 %! :-)

Román Pařížská švadlena překračuje generace, společenské rozdíly i divoký kvas mezinárodního dění. Je to okouzlující příběh, který nebudete chtít odložit – o výjimečném vztahu mezi babičkou a vnučkou a jejich snaze zhojit zlomená srdce z minulosti.

Románů z období druhé světové války se v poslední době objevuje hodně. A já mám radost. Tohle téma už mě zajímá přes deset let. Když jsem uviděla knihu Pařížská švadlena od nakladatelství Metafora, zaujala mě nejen svojí obálkou, ale i anotací. Slibuje totiž originální příběh, právě z období druhé světové války, okořeněný prostředím módního průmyslu.

V knize se střídají dvě časové roviny. Ta starší začíná roku 1940 v Paříži. Mladá dívka, Estella, je vzhledem k okolnostem, ke kterým se připlete, nucena Paříž opustit. Žije jenom s matkou, nemají moc peněz. Přivydělává si tím, že obkresluje modely věhlasných módních návrhářů a ty pak prodává levnější konkurenci. Není to něco, co by ji naplňovalo. Od mala ráda šije a chtěla by sama modely navrhovat. V roce 1940 neopouští nejen maminku, ale i přátele a samotnou Paříž a Francii. V napjaté době je i to těžké. Opouští stát a město, které miluje a bojí se i o něj.

Druhá časová linka je ze současnosti. Je rok 2015 a setkáváme se s Fabienne. Je vnučkou Estelly. Móda ji velmi zajímá, ale z jistých důvodů nešla v babiččiných šlépějích tak úplně. Je kurátorkou muzea a plánuje módní výstavu, jejíž součástí budou i modely, které navrhla její babička. 

V obou dějových linkách se objevují muži a samozřejmě i láska. Jak dopadne, to vám nepovím, ale věřte mi, že to chcete zjistit. Sama velmi oceňuji propojení těchto linek právě poutem babička - vnučka. Díky tomu máme úžasnou příležitost. Paralelně sledujeme Estellu jako mladou, nadějeplnou dívku a v kapitolách z roku 2015 již jako starou dámu na sklonku života. Díky tomu pro mě byla kniha mnohem více emotivní.

Prostředí módního průmyslu bylo originální a velmi mě bavilo o něm číst. Právě díky tomu, že se jedna část příběhu odehrává od roku 1940 a druhá od roku 2015, vidíme tento svět, který je v reálném životě povětšinou skrytý, z dvou různých perspektiv. Zároveň mě moc bavily samotné návrhy, které Estella tvořila. Celou knihu tyto drobné detaily krásně oživovaly.

V knize se objevuje poměrně velké množství postav a jejich vztahy jsou různě proplétány. Místy množství jmen a jejich vztahů působí trošku zmateně. Nejde o knihu, kterou "prostě čtete". Musíte dávat pozor, abyste se v těchto vztahových zvratech orientovali. Rozhodně to ale není čtení, do kterého se zamotáte a už nevymotáte. Stačí dávat alespoň trošku pozor. Pro vedlejší postavy autorka využila i reálné postavy. Mrzí mě, že jsem je neznala před čtením knihy. Pravděpodobně bych si jejich zapojení do příběhu mnohem více vychutnala. Rozhodně ale bylo zajímavé, vyhledat si o nich po přečtení další informace a porovnat realitu s autorčinou fikcí.

Ženské hrdinky jsou v knize všechny nesmírně silné. Překonávají jednu ránu osudu za druhou. Jak ty vnější, způsobené dobou, ve které žijí, tak ty osobní. Vždy ale dokáží znovu vstát a bojovat o svůj úspěch. Ve výsledku na mě kniha působila také jako oslava síly žen napříč generacemi a stoletími. Jednotlivé postavy jsou rozhodně inspirativní.

Kromě silných žen se v knize objevují i silní muži. Někteří jsou silní a odvážní na první pohled, jiní v osobním životě. Možná se divíte, proč tolik zmiňuji postavy, které v knize vystupují. Dělám to z toho důvodu, že jsou podle mě v knize tím nejlepším. Estella byla moji jasnou favoritkou, byla úžasná, moc jsem si ji oblíbila a fandila jsem jí (ale to nejen jí). Moc mě bavilo o ní číst a do jejího příběhu se mi velice dobře vžívalo. Právě Estella a její příběh mě bavily o ždibíček víc, než příběh ze současnosti. Nebylo to ale tak, že by mezi jednotlivými linkami byl nějaký markantní rozdíl. Jde čistě o moji osobní preferenci. :-)

Pařížská švadlena ukazuje válku z jiné strany. Hlavní hrdinka, která příběh během války prožívá, není událostmi ovlivněná přímo. Je, co se války týče, v bezpečí. Ovlivňuje ji vzdáleně, ale přesto velice osobně. Čtenář se seznámí s originálním prostředím módního průmyslu a sleduje snahu o úspěch. Nechybí jeden neodolatelný špion, láska, bolest, ztráta a síla. Síla opět vstát, ať jsme ničeni sebe víc. S přídavkem rodinného tajemství se kniha stává neodložitelnou a velmi poutavou, zároveň se velmi dobře čte. Koukala jsem na další knihy, které autorka napsala a doufám, že se v českém překladu dočkáme i jich. Vypadají totiž velmi zajímavě.
Pařížskou švadlenu vám mohu jenom doporučit. Hodnotím ji 80 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Pařížská švadlena děkuji nakladatelství Metafora. Tady si můžete přečíst celou první kapitolu z knihy! Pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelského domu Grada.

Mám svou osobní kategorii. "Oddechové" horory. Nejsou nijak extrémně děsivé,ale mají příjemně mrazivou atmosféru, dobře se čtou. Do této kategorie přesně zapadá Duch domu Ashburnů. Pokud se vám tahle pecka líbila, v dnešním článku najdete inspiraci na podobné "oddechové" horory!

Les sebevrahů - Jeremy Bates
První z knih od autora Jeremyho Batese, ve které se věnuje reálným strašidelným místům světa. Tentokrát jde o Aokigaharu. Les v Japonsku, který je místem, na kterém páchá spousta lidí sebevraždu. Skupina mladých lidí se vydá na strašidelnou výpravu, ale tak nějak se to zvrhne.
Tato kniha má několik výrazných plusů. Prvním je prostředí. Zpočátku, když se skupina lidí pohybuje po lese, naráží právě na těla sebevrahů. V kombinaci s obrovským lesem, jak za denního světla tak v noci, jde o opravdu děsivou představu. Druhým plusem je čtivost. Jako "odpočinkový horor" je to opravdu skvělá věc. Kniha se čte sama, přesto, že je poměrně bichlička, máte ji přečtenou za chvilku. Jde o knihu, kde jste zvědavý na konec. Přiznám se, že konec jsem si vysnila trošku jiný, než v knize byl. Zároveň je to ten typ knihy, kdy právě díky překvapení ze závěru už druhé čtení nebude až tak motivující, ale přesto si tenhle kousek přečtu někdy znovu. Právě kvůli prostředí, které se mi tady líbilo prostě neskutečně!

Katakomby - Jeremy Bates
Tentokrát nás Jeremy Bates zavede do Pařížských katakomb. Prostředí mi přišlo zajímavější v Lese sebevrahů, ale samotná zápletka ve finále lepší v Katakombách. Jsem ale zatížená na prostředí, takže hlasuju o trošičku víc pro Les sebevrahů. :-) Každopádně jde vážně o další super čtení. Dobré je podotknout, že tato série od Jeremyho Batese je volná. Knihy spojuje pouze to, že jde o reálná místa. Nic víc. Příběhy, postavy... vše je samostatné. Bohužel přichází ale i jedna smutná zpráva. XYZ vydalo pouze tyto dva díly a další v plánu zatím nejsou (nebo alespoň před nějakým rokem/dvěma, kdy jsem se ptala, nebyly. A to mezi jeho další knihy z této volné série patří například Hell Town ("mrtvé město") v Americe nebo Ostrov panenek. Nejnovější kniha, která teprve vyjde by se měla věnovat místu, kde se ztratila Djatlovova výprava. Neuvěřitelná škoda, že tahle série nevyjde česky v nejbližší době celá. Pro fanoušky Duchu domu Ashburnů je totiž opravdu jako dělaná.

Pamatuji si vás všechny - Yrsa 
Tohle je naprosto perfektní duchařina! Kniha se odehrává na odlehlém islandském místě. Už to samo o sobě je částečně děsivé a pro mě i částečně přitažlivé, protože na takové samotě bych žila moc ráda. Dva páry se zde usídlí v prázdném domě. Dávají ho dohromady... no a začnou se tu dít divné věci. Pamatuji si vás všechny je opravdu mrazivé čtení. Z těch v tomto seznamu jde asi o nejstrašidelnější knihu. Neskutečně dobré čtení. Opravdu velké nadšení. Taky jedna z knih, kterou jsem rozhodně nečetla naposledy a kterou vy byste si určitě měli také přečíst!

HEX - Thomas Olde Heuvelt
HEX osobně hodnotím průměrně. Je to kvůli zpracování, které by podle mě mohlo být mnohem lepší. Námět je podle mě totiž perfektní. V současném městečku se pravidelně objevuje přízrak čarodějnice. A všichni o tom vědí a prostě s tím počítají a snaží se ji zapojit do běžného života. Někdy se prostě objeví u někoho doma. Námět v kombinaci s krásnou obálkou je prostě lákavý. Čekala jsem o něco víc, ale přesto věřím, že spoustu z vás si kniha naprosto získá. Zkuste ji, třeba budete nadšenější než já.

Vermontské psycho - Jennifer McMahon
Hodně lidem se od autorky více líbily Zimní lidé. Já hlasuji právě pro Vermontské psycho. Moc se mi líbilo prostředí amerického motelu, líbilo se mi střídání časů i samotný námět. Kniha se mi krásně četla a zápletku jsem nijak neodhadla. Měnění se na monstra mi přišlo super (nebojte se, žádný spoiler, to je i v anotaci :-)). Příjemná, lehce mrazivá jednohubka se skvělým prostředím a krásnou obálkou. Vermontské psycho mě vážně dost bavilo a určitě po něm sáhněte!

Co vy a "oddechové" horory? Četli jste něco v takovéhle stylu? Líbilo se? Případně, četli jste některou zde uvedených knih, líbila se vám? :-)

NIC JI NEZASTAVÍ: Emily si vybrala Adama, ale nevybrala si jeho matku Pammie. Neexistuje nic, co by matka neudělala pro svého syna. A Emily zjistí, kam až je Pammie schopná zajít, aby dosáhla svého. Aby Emily odešla navždy.

Nakladatelství Cosmopolis v poslední době vydalo spoustu zajímavých titulů. Tím, který mě zaujal úplně nejvíc, byla právě Matčina hra. Přiznávám se, upoutala mě hned obálka, protože ta je naprosto skvělá! No a po přečtení anotace jsem usoudila, že by to mohlo být vážně "psycho". Už na samotné obálce se objevuje kolečko s nápisem "Návykový psychothriller". Dneska se dozvíte, zda je tato "nálepka" pravdivá!

Kniha vypráví příběh Emily. Emily potkala Adama. Náhodou, jak to tak bývá. A zamilovala se. Adam se taky zamiloval. Jejich vztah je krásný. Alespoň do té doby, než Adam seznámí Emily s Pammie. Pammie je jeho matka. A kvůli svému synovi udělá cokoliv. Chce ho mít pro sebe a Emily nenávidí.

Emily byla skvělá! Od samotného začátku je to neskutečně realistická postava. Absolutně by mě nenapadlo, že nejde o reálného člověka. Je místy sarkastická, dělá si legraci ze sebe i okolí. Má reálné obavy, bojí se toho, že ztratí svého milovaného Adama. Zároveň ale nechce podlehnout, nechce nechat Pammie, aby jim řídila život. Ještě uvěřitelnější bylo ovšem to, že postupem se v příběhu mění a tlak, který je na ni díky chování Pammie vynakládán ji dostihuje a její chování je trochu jiné než na začátku. Jde podle mě o perfektní představení vývoje postavy. Ženy, která byla z počátku velmi silná, ale vzhledem k okolnostem a chování okolí se mění a přestává být tou sebevědomou a veselou dívkou. Přesto se z ní ale nestává "ukňučená" chudinka a stále dokáže sebrat energii a odvahu. Adam totiž svou matku miluje a nevěří ničemu, co mu o ní Emily vypráví. 

Pammie je neskutečná mrcha a vy ji budete nenávidět tak jako já. Opravdu mi při čtení bylo úzko. Jde o postupný rozklad osobnosti a ohavné chování. Vše je popsáno tak realisticky, že si uvědomíte, že se takovéto věci dějí a že je takovému chování jistě spousta lidí vystavena. Při celém čtení ve mně kniha vyvolávala opravdu silné pocity nenávisti k Pammie. A to je úžasné. Už dlouho se mi nestalo, že bych při některé knize cítila takhle výrazně jakékoliv pocity.

Kniha je nesmírně čtivá. Neměla jsem příliš času na čtení a přesto jsem ji zhltla během necelých tří dnů. Je totiž psaná tak, že vás u sebe drží. Prostě toužíte vědět, jak se celý příběh rozuzlí. A rozuzlí se skvěle. Závěr jsem nečekala takový, jaký byl. Po dočtení musím konstatovat, že ano, podobný závěr už se v některých knihách určitě objevil, ale tady jsem ho vůbec nečekala a velmi mi ke knize seděl. A hlavně si po jeho dočtení začnete uvědomovat náznaky. Náznaky, které v knize byly a vám unikaly, protože jste jim nepřikládaly větší význam. 

Nechce se mi věřit, že jde o autorčinu prvotinu. Kniha je napsaná perfektně. Jak styl psaní, tak příběh a jeho zápletka. Příběh se pomalu rozvíjí, Emily se pozvolně rozpadá a nakonec samotný příběh graduje nečekaným finále a je doplněn moc hezkým epilogem. Kniha je opravdu hodně psychologická, zaměřuje se hlavně na Emily. Některým se proto může zdát, že je v ní málo výraznější akce, ale to prostě nebyl cíl. Alespoň já tak knihu chápu. A i proto mě tak moc bavila. Možná bych ji zařadila ne přímo mezi psychologické thrillery, ale někam na pomezí psychologického drama a thrilleru. Takové té "klasické thrillerové" části se dočkáte až v závěru.

Sečteno podtrženo, ano. Návyková kniha to rozhodně je. Nebudete ji chtít odložit a slupnete ji jako malinu. Je to taková sonda do života jedné mladé ženy. Jde o velmi reálné čtení a díky tomu vás z něj bude mrazit pravděpodobně víc než u knih, kde se to hemží příšerami a přehnanými událostmi. To, co se děje v Matčině hře, to by se totiž mohlo klidně stát. V kombinaci s překvapivým závěrem jde opravdu o perfektní čtení a já můžu říct, že po thrilleru Malé sladké lži, který vyšel také u Cosmopolisu, jde o další výborné thrillerové čtení, které si musíte přečíst. Dávám 90 %. Vážně jsem nadšená a doufám, že se česky dočkáme i dalších autorčiných knih.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Matčina hra děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.